|
29. dubna : Máte chuť na rychlý moučník ke kávě či čaji? Jablková buchta se skořicí. |
|
|
Ahoj,
nevěděl jsem kam to mám napsat, tak jsem to vložil sem.
K věci - dnes jsem odjel na brigádu do zahraničí, sám jsem to chtěl, ale představoval jsem si to jinak...jak to tu bude fungovat.
A je to celkem pro mě veliká změna, jelikož se s tím nějak neumím vyrovnat - je to promě celkem velká psychická zátež...mám takový tlak na hruďi a bolí mě v krku. Prostě se to ve mě silně vře a jsem tu ani ne celý den.
Už jsem něco podobného zažil, ale to bylo doma.
A na konec mám takové nutkání se okamžit vrátit domů...ale samozřejmě se mi tam nechce a chci tu zůstat na celou brigádu.
Nemáte někdo podobnou zkušenost? Rád bych si o tom s někým psal.
Ja jsem to chtel vcera zabalit a vratit se domu, ale zaroven to nechci. Proste to ve me vre!
Upravil(a) Marcc (1. 7. 2012 6:49)
Není tady
Asi jsi ve stresu, neboj, bude líp. Bolení v krku můžeš mít z klimatizace a tlak na hrudi je ze stresu. Co konkrétně se Ti tam v cizině nelíbí? Vždyť je to jen na chvíli. Člověk když chce nebo musí, tak vydrží všechno. Taky jsem šla do ciziny pracovat a představovala si to jinak, chtěla jsem to zabalit po 3 měsících a "musela" vydržet ještě několik měsíců. Teď zpětným pohledem si říkám, že jsem tam mohla vydržet i dýl, ono všude do určité míry platí, jaký si to uděláš, takový to máš. Nenechej na sobě dříví štípat.
Není tady
Ahoj, děkuju za odpověd,
já jsem včera přijel a představoval jsem si to jinak, ale na pokoji je nás tu vic - spolubydlici z ruznych zemi.
Budu tu na dva mesice.
prijde mi, ze ostatni se mnou mluvi i kluci me vcera vzali do hospody. Ono by se to melo snad zlepsit az zacnu praci - melo by to byt to, co me bavi.
Nezda se mi, ze by mi tu nekdo vyhrozoval. Jedinej problem je ta aglictina, tu mam velmi mizernou, ale hlavne kvuli tomu jsem prijel.
Není tady
co tě tak šoklo, prosím tě, že už první den bys to nejraději zabalil ..
Není tady
ja jsem si topředstavoval uplne jinak - vybarvil jsem si to uplen ruzove
ja sam nevim co to bylo, porad nad ti premyslim
dnes jsem byl v praci, prvni den, jen jsme probrali to, jak to bude...
a zitra zacinam, bude to jiste neco technickeho, takze se u toho snad zabavim a prijdu na jine myslenky
ja jsem se chtel spise vypsat a promluvit si o tom...
ted uz je to lepsi...byl jsem v centru a na trhu, tak nejak jsem vice poznal, jak to tu funguje a chodi
zatim od kazdeho s kym jsem mluvil, tak jsem se domluvil...az teda v te skole, ale kvuli tomu jsem prijel
ono to mozna byl i sok, ze to bylo odlouceni od rodiny...a tak nejak se s tim ted vyrovnavam
Není tady
Ahoj, ja mam taky zkusenost z prace v zahranici (celkem jeden rok) a zacatky jednoduchy nebyly, ale pak uz to bylo jen lepsi:) takze radim vydrzet...koneckoncu jde jen o 2 mesice a ty utecou jak voda. Pokud jsi tam jel kvuli zdokonaleni v aj, tak doporucuju, se co nejvic bavit s native speakers a neodmitat pozvani na pivo, party, vylety:)
Není tady
tak držím palce, ať jsi tam nakonec spokojenej 
Není tady
ja jsem se potreboval z toho vykecat a vypsat se
ja si myslim, ze dnes uz (normalne) funguju
zrovna jsem si pokecal s anglicanem a bylo to celkem v poho a rozumeli jsme si...docela jsem z toho rad a tak nejak jsem se uvolnil
vecer jdu na nejaky koncert ci co to kluci vyjednali, netusim co to ma byt, ale zrejme se tam pujdu mrknout...
ja bych chtel rici diky za reakce
Upravil(a) Marcc (1. 7. 2012 13:35)
Není tady
Ja som mala podobné pocity, ale ešte PRED odchodom za prácou do zahraničia... ale podarilo sa mi to zvládnuť. Samu seba som presvedčila, že to bude dobré - a bolo, postupne. Musela som si zvyknúť na úplne nových ľudí, nové miesta, novú prácu, a samozrejme cudzí jazyk. Mne pomohli pozitívne predstavy - vizualizovala som si, aké to tam bude pekné, dobré... a bolo. A potom mi ešte pomohli mantry, púšťala som si na odporúčanie mantry na "posilnenie dobrých koncov" a na "prekonanie prekážok". Ukľudňovali ma. Ale na každého pôsobí niečo iné. Skús si púšťať hudbu, ktorá na teba dobre pôsobí, skús písať domov - malo by to pomôcť.
P.S. Na ako dlho tam si?
Není tady
A zaznamenali jste nejake a to jakekoli zmeny ve svem zivote po navratu ze zahranici?
Není tady
Marcc napsal(a):
A zaznamenali jste nejake a to jakekoli zmeny ve svem zivote po navratu ze zahranici?
No jejda! Jinej člověk!
Pro mě to byla zkušenost k nezaplacení. Myslím, že ne náhodou se chodilo na vandr. Když jsem se vrátila, VIDĚLA JSEM 
.
Ale pravda je, že mně se to přihodilo celkem brzo po totáči. Teď už to možná po návratu nebude tak výrazné (aspoň ne v mém oboru).
Není tady
jak myslis tohle: "No jejda! Jinej člověk! "
ja prave doufam, ze se veci nejak zmeni, hlavne v praci, protoze obvykle to vetsina lidi(personalistu) u mne hleda...
ja jsem to spise miril na vztahy - protoze uz pred odjezdem se ke mne nekteri, tedy spise vetsina lidi zacala choavt jinak.
Upravil(a) Marcc (2. 7. 2012 18:57)
Není tady
Marcc napsal(a):
jak myslis tohle: "No jejda! Jinej člověk! "
ja prave doufam, ze se veci nejak zmeni, hlavne v praci, protoze obvykle to vetsina lidi(personalistu) u mne hleda...
ja jsem to spise miril na vztahy - protoze uz pred odjezdem se ke mne nekteri, tedy spise vetsina lidi zacala choavt jinak.
Jako, že u tebe většina personalistů hledá zkušenosti s prací v cizině?
Jak se k tobě lidé začali chovat jinak?
Jistě, že se mnoho změnilo, především já jsem se změnila. Jednak jsem to zvládla, za druhé se mi vyjevily zcela nečekané slabiny, které jsem také "zvládla" (to pro mě bylo strašně důležité, protože existovaly i doma, jenom tak nějak na ně nepřišlo, i když člověk zakopával .....), získala jsem i pracovní sebevědomí, protože jsem zjistila, že dost umím, když neumím, jsem sto si poradit, což bylo pro mé kolegy naprosto neznámé. Navíc jsem zjistila, že i když jsem sto všechno vyřešit, není vždycky z různých důvodů dobré to udělat. I tahle lekce pro mě byla v podstatě levnější, než doma, protože tam bylo lze svést spoustu věcí na jazykově-kulturní bariéru, tady by to bylo především o jisté společenské natroublosti, jež je mi vlastní.
A v neposlední řadě jsem si neuvěřitelně odpočinula. Protože ač to bylo všechno náročné, to vypadnutí ze stereotypu, ty stále nové věci pro mne byly osvěžující, odpadla starost o rodinu a "technické" zázemí tam bylo podstatně lepší, než tady.
A když jsem se vrátila, měla jsem "navrch".
Není tady
takhle jsem to zase nemyslel, ze hledaji vylozene zahranicni pracovni zkusenosti...ale spise jazyk a mezinarodni prostredi
ale temer vzdy splnim vse, co ode me zamestnavatel ocekava, ale pak prijdou na radu jazyky a zahranici. a oni se me zeptaji, byl jste nekde v zahranici a reknete nam neco o sobe anglicky - a to je muj konec, ja reknu, ze jsem nikde nebyl a oni behem koverzace poznaji, ze jsem n atom bidne...takze se vetsinu dozvim: My bychom Vas hned brali, ale neumite anglicky...zajem o me zamestnavatele maji.
kdyz mel jistotu, ze pojedu do zahranici, tak jsem to rekl rodine, i kdyz ti to uz vedeli drive a pak okoli - kamaradi(ti to vzali normalne - at se mi dari), a pak me nejvice prekvapili v praci a lidi strasi nez ja, ze me najednou zacali "nejak", nevim jak, respektovat a mel jsem najednou pocit, ze mam uplne jine postaveni a hlavne se mi velmi ulevilo a bylo mi najednou volneji.
a proste ke me meli najednou lidi respekt a uctu - to jsem nikdy drive nemel.
me to proste prekvapilo, nikdo o me nikdy nejevil zajem ani si me nevsiml a najednou behem chvilky jsem mel takovych "kamaradu"...
ale docela se zmenil vztah s rodinou a hlavne s mamou, ze to ted mame uplne jinak a nejak to na me nezkousi jako driv, me nejak "zmanipulovat" a pretvorit ke obrazu svemu
Upravil(a) Marcc (2. 7. 2012 20:12)
Není tady
tak můj odjezd do zahraničí, bylo to nejlepší rozhodnutí, co jsem udělala....
Tak nějak jsem tam dospěla, naučila se jazyk, okoukala, jak to chodí v cizině a jak píše Bramborka, začala jsem "vidět". Získala jsem tam také sebevědomí a míň se bojím - např. pohovory, nový kolektiv, nové pracovní výzvy...vzpomenu si vždycky, co všechno jsem musela překousnout tam a říkám si, že přeci mě nepoloží taková blbost
Není tady
K otázce po návratu:
Po návratu jsem se cítila přesně podle toho, odkud jsem se vracela. Když jsem se vracela z lepších míst, tak jsem to v den odjezdu obrečela, po návratu jsem se tady chvíli musela adaptovat na "horší" zemi, lidi, podmínky... prostě kulturní šok z návratu domů.
"Naštěstí" můj poslední návrat byl z delšího pobytu v Rusku a tak jsem po návratu byla nesmírně šťastná, že můžu žít v takové krásné, čisté, bohaté a upravené zemi :-) jako ČR.
Není tady
Marcc napsal(a):
A zaznamenali jste nejake a to jakekoli zmeny ve svem zivote po navratu ze zahranici?
Dosť veľké... pracovne skôr komplikácie, aj keď - to by asi bolo prišlo tak či onak, s krízou... A kúpila som si byt, sčasti na hypo, sčasti za prachy zarobené vonku.
A ľudsky som sa tiež viac osamostatnila, posilnila sebavedomie, proste mi prospeli iné skúsenosti a hlavne pretnutie stereotypu po desiatich rokoch v jednom zamestnaní...
Upravil(a) Selima (3. 7. 2012 10:15)
Není tady
to ja jsem si myslel, ze se to nejak zlepsi a ne, ze vzniknou v praci komplikace
Není tady
Ja som bola pol roka na neplatenom voľne a po návrate som zistila, že nikomu až tak nechýbam... a keď prišla kríza a začalo sa prepúšťať, bola som medzi prvými na rane. Ale neprepustili ma úplne, postupne som prešla na inú pozíciu v dcérskej spoločnosti, kde som dodnes. Ťažko povedať, čo spôsobila kríza a čo moja neprítomnosť- ale dnes som v zásade rada. Nakoniec sa to vyvrbilo pozitívne.
Není tady
Pobyt v cizine Te urcite zmeni, i kdyz dva mesice nejsou az ak dlouha doba. Pokud jsi odjel hlavne kvuli zlepseni jazykovych znalosti, tak dopoprucuji nestykat se s nikym z Cech. Dva mesice jsou na jazyk malo, zkus z nich tedy vytezit co nejvice (oslovit Abglicany v pubu, zahrat si s nima sipky, kino apod.)
Co se u me osobne zmenilo nejvice, byl vetsi rozhled a vyssi stupen tolerance (kamosi z jinych zemi, rozhovory o valkach, nabozenstvi apod. s lidmi, kteri meli jiny nazor nez je ten oficialni v mediich, navstevy u kamaradu..). Negativni byly nekdy rekakce ceskeho okoli, ze jsem se nejak moc zmenila (v cizine jsem ale po maturite stravila asi deset let (vyska, prace), takze tam nejaky rozdil proste byt musel, to je asi normalni). Na trhu prace byla moje "flexibila" velmi ocenena, Tvuj pobyt Te tedy urcite posune dal, o tom jsem presvedcena..
Pocity uzkosti a stresu jsou pri velke zmene obvykle, jde pouze o ten prvotni strach (prace, jazyk, zvladnu to?).
Hodne stesti! Uvidis, ze s ti nebude chtit zpatky :-)
Není tady
Marcc napsal(a):
ale docela se zmenil vztah s rodinou a hlavne s mamou, ze to ted mame uplne jinak a nejak to na me nezkousi jako driv, me nejak "zmanipulovat" a pretvorit ke obrazu svemu
jako máma asi od přibližně stejně starých kluků jako jsi ty asi tuším a vím,proč se váš vztah změnil:vidí,že si byl schopen roztáhnout křídla a vyletět z hnízda,tudíž že už nejsi její bezmocný chlapeček závislý jenom na ní,ale že je z tebe chlapisko,které je schopno samostatně existovat a to i v cizině,že se tam neztratíš.Bude tam asi více respektu vůči tobě,něco obdivu....takže podle toho jak to píšeš soudím,že se vztahy v rodině změnily k lepšímu,ne?
Není tady
a ja jsem nekde napsal, jak jsem starej/mladej?
ja si to nemyslim, ze bych byl "chlapisko"
nerekl bych k lepsimu, ale je to jine...
nenapsal by mi nekdo, jak se holky a zenske divaji na muze/kluka, ktery sam stravil a musel se o sebe postarat 2mesice v zahranici?
Není tady
Asi na každého inak... to sa nedá paušalizovať. U mňa osobne ale má určite plus chalan/muž, ktorý už opustil - aspoň na skäšku - mamahotel, tuší, že jedlo nerastie samo v chladničke a šatstvo treba do práčky aspoň vložiť a pridať prášok... To je nes.p.o.r.né a neodškriepiteľné plus do života. 
Není tady
no já se teda přiznám, že mně 2 měsíce nepřijdou jako nějáká šíleně dlouhá doba, navíc to dneska není zase až tak výjimečný .. ale v podstatě s tím, co psala selima souhlasím.
Není tady
