Děti mám od sebe 2 roky a 11 měsíců, tak nějak pro mně ideál (ač toto rozpětí nebylo nijak plánované). Naopak se sestrou jsme od sebe sedm let a je to moc, vždy jsem byla ta "starší" co musí mít rozum, defacto jsem nebyla sestra, ale taková "máma" - srovnalo se to vlastně až v dospělosti. Když je rozpětí větší, vyrůstají pak vlastně dva jedináčci, někomu to vyhovuje, někomu ne - ale děti si až tak moc spolu nevyhrají.

Moc děkuji za vaše postřehy, i když mne to bohužel opět utvrzuje v tom, že jsem to prošvihla...
trochu mne to deptá, i když vím že čas nevrátím a nijak už to nezměním.
A co teď  je nejlepší?

Pája101 napsal(a):

Moc děkuji za vaše postřehy, i když mne to bohužel opět utvrzuje v tom, že jsem to prošvihla...
trochu mne to deptá, i když vím že čas nevrátím a nijak už to nezměním.
A co teď  je nejlepší?

jééžiš,nic jsi neprošvihla.Jsi mladá.Vždyť je ti teprve30,manžela bych do ničeho nenutila..ono na to třeba dojde.neboj..Klidně si těhotenství a vše kolem můžeš vychutnat později třeba i ve 40ti;)

AndreaP. napsal(a):

sisi21 napsal(a):

Děti jsou od sebe 7let,a byla jsem ráda.Dcera byla starší a tak bráchu vodila do školky.bylo to lepší .než rychle z práce letět.tak nějak pomáhala.Spolu si hrály jen občas ,každý měl jiný zájmy.
Vždy dcera řkala budu mít děti po sobě..ano má je po 14měsících a hrůza -věčně se rvou .Nehrajou si spolu .šílenost.

A o tom to právě je, co píšu výš. Neměla jsem to ráda jako dítě, nechtěla jsem být ta, co se stará, co musí být odpovědná, chtěla jsem být prostě dítě. Nelze to brát jen z pohledu rodičů.

A Pájo neblázni, nic jsi neprošvihla, prostě až to příjde, tak to příjde, netřeba to hrotit.

Přesně tak. To je nefér vůči staršímu dítěti, aby hlídalo to mladší. Musela jsem hlídat a říkala jsem, že tohle svému dítěti neudělám. Jedna má sestra je o 5 a druhá o 9 let mladší, než já.

Mám děti od sebe 2 roky a 10 měsíců a po zkušenostech vidím optimální rozdíl tak 2 roky.

Upravil(a) majkafa (16. 4. 2012 17:13)

Já vím, že tím že ho budu do něčeho nutit nezískám vůbec nic. Taky nechci, aby pak kluk dělal "chůvu", ale tomu se člověk asi neubrání - prostě starší, tak když jde okolo tak vyzvedne apod.
Asi mi začíná hrabat - neustále koukám na netu po kočárkách, zkoumám novinky pro mimča a tak.

I když moc nechápu ty slova, že se na to necítí, protože když jsme u známých tak se může z jejich ročního prcka podělat - pořád ho chová, chodí s ním po zahradě a tak. Asi už nerozumím ani svému manželovi...

Holky, díky moc

já jsem ani dřív nechtěla - původně jsem chtěla 3 roky, ale akorát v té době začal manžel podnikat, takže mi to přišlo riskantní. I když jsem první plně kojila, tak nemám jistotu že budu i druhé a jinak je UM docela dost drahá.
Asi není dobré, že na to pohlížíme z pohledu peněz, ale přijde mi to nezodpovědné přivést dítě do nestabilní finanční situace!?

Jsem jedináček a jako dospělá jsem věděla,že tohle svýmdětem neudělám a tak se nám podařili 2 kluci po 23 měsících od sebe.
Taky si to nemůžu vynachválit,oni měli jeden druhého a my s manžou byli zase taky 2 spolu,takže vyrovnané "síly",kluci si spolu strašně hodně hráli,po ránu,než jsme třeba o víkendu vstali jsme už slyšeli z děcáku jak usilovně hrabou v legové stavebnici a staví a staví...Ani neměli čas chodit za námi do postele kolikrát a nikdy jsem neslyšela,že by jeden z nich za mnou chodil,jak to u jedináčků dost bývá a ptal se:"mami a co mám dělat?"

A perlička nakonec - nyní spolu sdílí společný pokoj na kolejích a dle jejich řeči,jsou tam spolu dohromady spokojený.I když v dětství ten starší kolikrát zaškvařoval tomu mladšímu,tomu se člověk asi neubrání.

AndreaP. napsal(a):

sisi21 napsal(a):

Děti jsou od sebe 7let,a byla jsem ráda.Dcera byla starší a tak bráchu vodila do školky.bylo to lepší .než rychle z práce letět.tak nějak pomáhala.Spolu si hrály jen občas ,každý měl jiný zájmy.
Vždy dcera řkala budu mít děti po sobě..ano má je po 14měsících a hrůza -věčně se rvou .Nehrajou si spolu .šílenost.

A o tom to právě je, co píšu výš. Neměla jsem to ráda jako dítě, nechtěla jsem být ta, co se stará, co musí být odpovědná, chtěla jsem být prostě dítě. Nelze to brát jen z pohledu rodičů.

jj něco na tom možná je.Dcera to dělat chtěla,takové jsou holčičky se starat.,když je bráška malý.Pomáhala,né pořád..V pubertě samo měla jiný zájmy!.
Chtěla jsem jen napsat ,že teď vidí,že je lepší mít větší věkový rozdíl,než mít děti tak brzo po sobě! .

Mám děti skoro 6 let od sebe, synkovi je 7, dcerce budou 2 a ona ho obdivuje, všechno napodobuje, on ji taky má moc rád a předvádí se, nevím, jak to bude, až on bude v pubertě, ale teď si nestěžuju a přijde mi to takřka ideální, on chodí do 1. třídy a já jsem doma a mám čas i na oba a nemusím se bát je nechat spolu samotné v pokoji nebo na zahradě, on na ni dohlídne, taky si navzájem neberou hračky a nehádají se o ně. Fakt se mají moc rádi a synkovi nevadí, že má malou ségru, naopak od jejího narození mě přemlouvá, že chce ještě alespoň 10 miminek.
Z toho co píšeš je jasné, že byste museli mít na Tvoji mateřskou finanční rezervu, tu byste měli mít i tak.

Moje děti jsou od sebe o 18 měsíců. Byl to záhul, synek byl nespavé dítě. Nestěžuju si, vždycky měli podobné zájmy, stejné kamarády, stejné nároky. Kamarádka má děti od sebe o 11 let, děti jsou každý někde úplně jinde a naplánovat dovolenou pro 3 a 14leté dítě je náročnější. Starší nikdy nehlídal, nevyzvedává  ze školky, nechtějí ho zatěžovat tím, že má mladšího sourozence. Jsou to vpodstatě dva jedináčci

Děti nemám ale mám ségru o tři roky mladší a dva bráchy. Jednoho o 11 let mladšího a druhého skoro o dvacet...
A nevidím v tom problém. Se ségrou mám velmi blízký vztah a je to dáno nejen věkem ale i tím, že je to holka. S bráchama mám vztahy taky výborné ale už jsou trošku jiného rázu ale fakt si myslím, že je to tím, že jsou to prostě kluci.
Se ségrou jsem si hodně hrála, protože věkově to bylo tak akorát ale i tak jsem se o ní musela trochu starat, když bylo potřeba. Vodila jsem jí třeba do školky.
Mladšího bráchu jsem taky trochu zaobstarávala, když bylo třeba, nejmladšího moc ne, protože to už jsem byla pryč ale když teklo našim do bot, tak jsem nastoupila buď já nebo ségra.
A přijde mi to normální. Nepamatuju si, že by mě to obtěžovalo nebo štvalo. Rodina má fungovat tak nějak dohromady. Na koho jiného se mám spolehnout když ne na členy rodiny?
A navíc dneska se mi ta péče o sourozence vrací. Dojíždím do práce  a když potřebuju, tak u ségry můžu kdykoliv přespat. Brácha mi pomáhá s věcma ohledně počítače a tak.
Podle mě tohle všechno vychází z nastavení v rodině. A já jsem byla naučená podílet se nějakým způsobem na chodu domácnosti. Pro mě je to tak v pořádku.

Jaku napsal(a):

aprill napsal(a):

Pája101 napsal(a):

Dobrý den,

je mi necelých 30 let a mám skoro 5 a půl let starého syna. Poslední dobou mám pocit, že jsem něco prošvihla. Chtěla jsem mezi dětmi nějaký rozumný věkový rozdíl, ale teď jsem vlastně zjistila že nevím který to je.
Druhé dítko bych moc chtěla, ale bohužel jsem se dnes od manžela dozvěděla že se na druhé dítě necítí (bude mu 31). Je OSVČ takže nemá stálou výši příjmu...
Ať je to jak chce, tak je to bohužel o penězích - pokud bych šla na mateřskou přijdeme o jeden nezanedbatelný příjem, který by v případě problémů mohl způsobit dost velké finanční potíže.
Mám bratra, který je o 9 let mladší a musím přiznat, že vztahy mezi námi jsou ale nic zvláštního - vidím v něm bláznivého puberťáka.
Jaký máte rozdily mezi dětmi? Prosím o kladné či "zápo*né" postřehy.

Nic jsi neprošvilhla. Je to šílenost mít děti brzy po sobě, nemáš čas je tomu staršímu věnovat. A jsi rozumná, že myslíš i na finační stránku.

Nesouhlasím.Šílenost je podle mě 2 jedináčciˇ- nenapravitelné ošizení o sourozeneckou sounáležitost a vše krásné co s tím souvisí a na co děti budou v dospělosti v naprosté většině se slzou v oku vzpomínat - ty diskuse před spaním,at už se jedná o děti školou povinné či pubertáky,společné hry a běhání venku,společná tajemství,debaty o holkách,je toho zkrátka moc a moc.Po 2 letech by to měla přispivatelka z jedné vody,při jedné mateřské,te´d už musí řešit výpadek příjmu,atd.,atd.,fin.situace pro rodiny sdětmi je od roku jen horší,ne lepší a těch důvodů,proč mít 2 děti za sebou by se našlo mnohem víc.O oblečení a plánování společ.rod.aktivit nemluvě.

Myslím, že to je v dětech znám rodiny co mají děti brzy po sobě a rvou se jako koně, nemůžou být v jednom pokoji o samotě a rodiny co mají velký odstup mezi dětmi a je všechno OK. Já se mám ráda a proto moje děti mají věkový rozdíl 4 roky. Obou jsem si užila a nevidím, že by měli problém spolu komunikovat.
A že tví synové bydlí spolu na koleji je docela zajímavé, asi mají problém  přizpůsobit se cizím lidem.

Upravil(a) aprill (16. 4. 2012 19:53)