Grainne napsal(a):

jj, ten můj ne ... právě pročítám své téma od začátku... a zjištuju , že jsem na to stále stejně , spoustu věcí jsem udělala jinak a k ničemu to nebylo

No, když jsi tady psala, že příteli neříkáš, že máš zdravotní problémy, že to není věc, co bys mu měla říkat, tak se ani nedivím. Když nejsi k blízkému člověku otevřená. Když se k němu chováš jen jako ke chvilkové nedůležité známosti.

Grainne napsal(a):

Eva. napsal(a):

Grainne napsal(a):

jj, ten můj ne ... právě pročítám své téma od začátku... a zjištuju , že jsem na to stále stejně , spoustu věcí jsem udělala jinak a k ničemu to nebylo

No, když jsi tady psala, že příteli neříkáš, že máš zdravotní problémy, že to není věc, co bys mu měla říkat, tak se ani nedivím. Když nejsi k blízkému člověku otevřená. Když se k němu chováš jen jako ke chvilkové nedůležité známosti.

jj , snažila jsem se , aby on se cítil fajn , sebe jsem do toho moc netahala

Co takhle prestat se snazit ,proste se na to vys... a ono se pak plno veci rozjede tak jak ma .Kdyz covek moc tlaci ,tak se nedari nic.. Vlastni zkusenost

Grainne napsal(a):

jj , snažila jsem se , aby on se cítil fajn , sebe jsem do toho moc netahala

Ty se máš chovat tak, aby tobě bylo fajn. Na nic si nehrát. A až potkáš takového, který tě chce takovou, jaká jsi, a ne herečku, pak to bude ono.
A teprve když jsi ty v pořádku, sebevědomá, psychicky srovnaná, nemusíš se vůbec snažit a je fajn i jemu. Když furt nechceš vědět proč tohle, proč ti dva dny nenapsal, atd. To chce změnit sebe. Až pak hledat partnera.
Ale asi je to pořád marný, asi to pořád ještě nechápeš.
Opravdu zkus psychologa, nebo nějaké knížky, nebo jít někam na víkendový kurz atd. Je toho teď plno, kde se dá na sobě pracovat.

Upravil(a) Eva. (24. 4. 2014 14:23)

Taha napsal(a):

Grainne napsal(a):

Taha napsal(a):

Co takhle prestat se snazit ,proste se na to vys... a ono se pak plno veci rozjede tak jak ma .Kdyz covek moc tlaci ,tak se nedari nic.. Vlastni zkusenost

netlačila jsem na nic ... z čeho to zase vyplynulo ?

Myslim tak celkove ,kdyz Te clovek cte.Bohuzel to tak pusobi. Rekla bych ,ze mas depresi ,posledne jsem Te cetla jak tu bylo tema o eutanazii. Pusobilas hodne depresivne ,mam dojem ,ze jsi ten zivot uz vzdala . Ja jsem taky sama a je mi tak dobre v zivote jak jeste nikdy ne . Zadny vztah v nejblizsich 2-3 letech nechci. Koupim si co chci ,nikomu nemusim rikat ,kde jdu ,nikdo se nepta na co potrebuji prachy ,proste pohoda a svoboda,jako za mlada. Skoro ,deti chodi na obedy ,tak ani skoro nevarim. Nadhera. Doma se divam na telku ,dam si kafe ,nalakuji nehty atd... O tom se mi ani nesnilo. Uzivam si to plnymi dousky.

tak to blahopřeju ... já bych tu raději nebyla

Judyna napsal(a):

Dnes je to rok, co mi umřela kamarádka, tak jsem jí byla na hrobě zapálit svíčku, položila růžičku a zazpívala jí její oblíbenou písničku. Naštěstí tam nikdo nebyl.
Hodně jsme se sblížily v době její nemoci, požádala mě tenkrát o pomoc a já ji ráda poskytla, i když jsem to nezvládla až do konce. Byla jsme každá úplně jiná, přesto mi pořád chybí. Je to zajímavé, že po některých lidech je takové prázdno. Bylo jí 38 let.

Áno, ja som takto stále odkladala jedno stretnutie s kamoškou z dávnejších čias (vlastne obe sme to odkladali, na striedačku) a potom sa v lete utopila a už som jej bola len na pohrebe. A teraz som sa dozvedela, že ďalšia kamoška, s ktorou som sa už dlhšie nevídala, vyskočila minulé leto z okna...

Eva. napsal(a):

Grainne napsal(a):

Eva. napsal(a):

To, s čím chodí z práce domů manuálně pracující a duševně pracující, nelze srovnávat.
A taky záleží na každém člověku, nakolik se myšlenkami na práci chce v mimopracovní době zabývat. Když neumí vypnout, tak halt zbytečně pracuje i ve volném čase a zbytečně se třeba i týrá.

Já měla na mysli spíš určitou odpovědnost , vypnout můžeš , ale nikdy nemáš jistotu , že se něco nestane a nebudeš se muset urychleně zase zapnout

Umím se urychleně zapnout, když je to potřeba. Není třeba být zapnutá na práci pořád.
O odpovědnosti jsem původně vůbec psát nechtěla, ale odpovědnost vedoucího manažera velké firmy je diametrálně odlišná od odpovědnosti třeba prodavačky.

V globále určite, ale za svoju prácu je - alebo by mal byť - zodpovedný každý a napr. aj predavačka môže spôsobiť škody, vrátane na zdraví, alebo naopak spríjemniť deň mnohým ľuďom... nie že nie. A je fakt, že zo šestnástok v bufete som chodila domov polomŕtva a snívalo sa mi o umývaní pohárov a kričiacich zákazníkoch, ale hlavu som mala relatívne čistejšiu než v tejto robote, kde vypínam bohužiaľ fakt málokedy; a potom si to užijem dvojnásobne.

Upravil(a) Selima (24. 4. 2014 14:52)

Grainne napsal(a):

Eva. napsal(a):

Grainne napsal(a):

jj , snažila jsem se , aby on se cítil fajn , sebe jsem do toho moc netahala

Ty se máš chovat tak, aby tobě bylo fajn. Na nic si nehrát. A až potkáš takového, který tě chce takovou, jaká jsi, a ne herečku, pak to bude ono.
A teprve když jsi ty v pořádku, sebevědomá, psychicky srovnaná, nemusíš se vůbec snažit a je fajn i jemu. Když furt nechceš vědět proč tohle, proč ti dva dny nenapsal, atd. To chce změnit sebe. Až pak hledat partnera.
Ale asi je to pořád marný, asi to pořád ještě nechápeš.
Opravdu zkus psychologa, nebo nějaké knížky, nebo jít někam na víkendový kurz atd. Je toho teď plno, kde se dá na sobě pracovat.

máš pravdu ... moje seběvědomí je už , ale tak nízko , že z toho žádná cesta ven není ... jen si opakovaně zjištuju , že nejsem pro nikoho dobrá , totálně nudná , nezajímavá osoba ... takže se nikomu nedivím, že se mnou nechce být

Hele Grainne, mám z tebe pocit, že jsi stejná jako já před lety, kdy jsem se pořád snažila. Když jsem si našla kluka /dnes by se řeklo přítele/, tak jsem chtěla být dokonalá. S předstíraným zájmem jsem s ním debatovala o rockové muzice, o hokeji, o sportu - nic z toho mě vlastně nezajímalo. Když mi bylo špatně, radši bych si ukousla jazyk, než bych to přiznala, jenom abych chlapce neodradila.
Nakonec mě manža sbalil na to, že se tvářil, že je jenom kamarád a já před ním byla tím pádem byla přirozená. Nijak mě na první pohled neuchvátil, ale pracoval na vztahu tiše a nenápadně, až mě dostal. To, že potom v manželství jsme měli krize a změnil se, je o něčem jiném.
Ale chci tím říct, že se vyplatí, nehrát si na dokonalou ženu do nepohody a prostě být svá. A nebála bych se, že tě nikdo nebude chtít. Třeba to nebude hned, ale myslím si, že nakonec najdeš poklad tam, kde ho nebudeš hledat.

odpovědnost vedoucího manažera velké firmy je diametrálně odlišná od odpovědnosti třeba prodavačky
Pouze co do výše případně způsobený škody, potažmo trestní odpovědnosti a výše trestu


nejsem pro nikoho dobrá
Ale prd a vořech... ta věta má znít "není každej dobrej pro mě"

Jaku, Damilo, Pavlo, děkuju. zvlášť Tobě Helo za to, cos mi napsala. Ani nevíš, jak dlouho mně trvalo, než jsem k něčemu podobnému došla a jak moc jsem si vyčítala, že mi došly síly.

Graine - trochu pokory. Každý máme v životě chvilky lepší a horší. Ale zdraví je základ. Nebo si myslíš, že moje kamarádka problémy neměla? Měla, akorát se jí k tomu navíc přidala ještě rakovina. Když onemocníš, problémy nezmizí. Jen je to ještě horší.
Tak, jak psala Damila - je třeba vážit si každé chvilky a  i když ti momentálně není do skoku, tak pořád máš před sebou budoucnost.

když se ti v životě všechno s..e
Myslím, že nikdy nemůžeme říkat, že se "všechno s..e" - vždycky se dá najít něco, co aspoň malý potěšení přinese... jenže když někdo kouká na svět jako na nepřítele, tak si holt těchle "prkotin" nevšimne... a občas ani nechce, aby mu tu jeho představu nedejbóže nenarušily...
Pro jednoho ptáci zpívají, druhýmu kálí na sáčko

Upravil(a) helena (24. 4. 2014 17:48)

Grainne napsal(a):

máš pravdu ... moje seběvědomí je už , ale tak nízko , že z toho žádná cesta ven není ... jen si opakovaně zjištuju , že nejsem pro nikoho dobrá , totálně nudná , nezajímavá osoba ... takže se nikomu nedivím, že se mnou nechce být

Až budeš dobrá sama pro sebe, teprve pak se budou dít věci.

Suzie napsal(a):

Grainne napsal(a):

Eva. napsal(a):

Ty se máš chovat tak, aby tobě bylo fajn. Na nic si nehrát. A až potkáš takového, který tě chce takovou, jaká jsi, a ne herečku, pak to bude ono.
A teprve když jsi ty v pořádku, sebevědomá, psychicky srovnaná, nemusíš se vůbec snažit a je fajn i jemu. Když furt nechceš vědět proč tohle, proč ti dva dny nenapsal, atd. To chce změnit sebe. Až pak hledat partnera.
Ale asi je to pořád marný, asi to pořád ještě nechápeš.
Opravdu zkus psychologa, nebo nějaké knížky, nebo jít někam na víkendový kurz atd. Je toho teď plno, kde se dá na sobě pracovat.

máš pravdu ... moje seběvědomí je už , ale tak nízko , že z toho žádná cesta ven není ... jen si opakovaně zjištuju , že nejsem pro nikoho dobrá , totálně nudná , nezajímavá osoba ... takže se nikomu nedivím, že se mnou nechce být

Hele Grainne, mám z tebe pocit, že jsi stejná jako já před lety, kdy jsem se pořád snažila. Když jsem si našla kluka /dnes by se řeklo přítele/, tak jsem chtěla být dokonalá. S předstíraným zájmem jsem s ním debatovala o rockové muzice, o hokeji, o sportu - nic z toho mě vlastně nezajímalo. Když mi bylo špatně, radši bych si ukousla jazyk, než bych to přiznala, jenom abych chlapce neodradila.
Nakonec mě manža sbalil na to, že se tvářil, že je jenom kamarád a já před ním byla tím pádem byla přirozená. Nijak mě na první pohled neuchvátil, ale pracoval na vztahu tiše a nenápadně, až mě dostal. To, že potom v manželství jsme měli krize a změnil se, je o něčem jiném.
Ale chci tím říct, že se vyplatí, nehrát si na dokonalou ženu do nepohody a prostě být svá. A nebála bych se, že tě nikdo nebude chtít. Třeba to nebude hned, ale myslím si, že nakonec najdeš poklad tam, kde ho nebudeš hledat.

ale jo , vím, že takhle to funguje , takových pánů/kamaradů před kterými jsem přirozená , protože mi na nich moc nezáleží mám docela dost pořád ... akorát tudy pro mně cesta nevede , nikdy se to s žádným z nich nezměnilo .

Suzie napsal(a):

Grainne napsal(a):

Suzie napsal(a):

Hele Grainne, mám z tebe pocit, že jsi stejná jako já před lety, kdy jsem se pořád snažila. Když jsem si našla kluka /dnes by se řeklo přítele/, tak jsem chtěla být dokonalá. S předstíraným zájmem jsem s ním debatovala o rockové muzice, o hokeji, o sportu - nic z toho mě vlastně nezajímalo. Když mi bylo špatně, radši bych si ukousla jazyk, než bych to přiznala, jenom abych chlapce neodradila.
Nakonec mě manža sbalil na to, že se tvářil, že je jenom kamarád a já před ním byla tím pádem byla přirozená. Nijak mě na první pohled neuchvátil, ale pracoval na vztahu tiše a nenápadně, až mě dostal. To, že potom v manželství jsme měli krize a změnil se, je o něčem jiném.
Ale chci tím říct, že se vyplatí, nehrát si na dokonalou ženu do nepohody a prostě být svá. A nebála bych se, že tě nikdo nebude chtít. Třeba to nebude hned, ale myslím si, že nakonec najdeš poklad tam, kde ho nebudeš hledat.

ale jo , vím, že takhle to funguje , takových pánů/kamaradů před kterými jsem přirozená , protože mi na nich moc nezáleží mám docela dost pořád ... akorát tudy pro mně cesta nevede , nikdy se to s žádným z nich nezměnilo .

Tak třeba nezměnilo, ale vem si ten vzorec chování ke kamarádům na chování k potencionálnímu příteli. Jde jen o to, že stylizovat se do nějaké úlohy je vyčerpávající a nevede to nikam. Oni ti nápadníci si taky na něco hrají a možná se jim uleví, že nejsi až tak dokonalá.

ale to já ten vzorec znám, nezáleží mi na nich , tak nemám potřebu jim nějak vyhovovat .. ale když mi na někom záleží , tak jsem nějak svázaná , ne že bych se nechovala přirozeně , ale nemám je tzv. na háku , prostě se víc snažím