Oznámení

20. února : Vážení uživatelé, jak jste si jistě všimli, jsme momentálně hojně pod palbou robotických účtů. Prosíme tímto o trpělivost, mažeme ihned, jak zjistíme další jejich spamové účty. Děkujeme !

18. ledna : Reklama zde je zakázaná !!! Nebudu zde tolerovat reklamní odkazy, ani rádoby diskuze jedné a též osoby pod různými nicky. Díky za pochopení.

18. ledna : V naší tvůrčí dílně na vás čeká návod na jednoduchou tašku.

26. prosince : Novinka v sekci recepty - to jsou nově udělané kategorie receptů. Přijďte se podívat. A jako ochutnávku přidáváme recept na domácí toustový chléb.

#1 15. 6. 2011 20:35

Ametyst
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 22. 5. 2008
Příspěvky: 812

Deprese a její zvládání

Možná si někdo pamatujete, jak jsem tu psala, celý můj příběh.
Léčím se už poměrně dlouho, stavy se střídavě lepší a horší.
Někdy mám už pocit, že jsem z toho venku, aby vzápětí přišla nová vlna a ukázala mi, ja se mýlím.
Mám pocit, že z toho nevede cesta ven. Ale na Babinetu jsem od některých četla, že měli jen jednu depresi a dostali se z ní.

Já se vždycky vyhrabu.
A po čase se zase vrátí zpět. Takové cykly. Někdy to souvisí s vnějšími okolnostmi (problémy doma, s prací, zdravím maminky...), někdy vůbec ne.
Beru léky, které mi docela sedí, a jakž takž zvládám  běžný život. Někdy s vypětím všech sil, někdy docela dobře.

Můj muž přes všechny obavy, které jsem měla, mi nakonec zůstal oporou, neopustil mě, ale za cenu toho, že mu v žádném případě nesmím říkat vše, co se mi honí hlavou, abych ho nevyděsila.
V podstatě žijeme normální život, vychováváme dva puberťáky, a až na nedostatek peněz (pracuji na malinký úvazek) je to na pohled skoro ideální.
Jen málokdo ví ale co se odehrává ve mně, a jak moc musím bojovat sama se sebou, a svými potížemi.
Ví to jen mé nejbližší kamarádky, a taky můj terapeut, který je tak hodný, že už třetím rokem stojí při mě a ještě mě nevykopl.

Při svých depresivních stavech velmi toužím po smrti. Moc. Ale jsem zbabělá si život vzít.

Nechci po vás návod k sebevraždě. smile
Chtěla bych slyšet příběhy těch, kteří se z deprese dostali na dlouho, napořád...
Asi chci jen pohádku na dobrou noc. smile
Obnovit víru v to, že naděje je tu vždy, i když skrz to černo ji není zrovna vidět.
Potřebuji o tom mluvit, a nechci obtěžovat své nejbližší (vyděsili by se a manžel by mě začal nadměrně hlídat), nebo kamarádky (už to ode mě slyšely, nechci jim kazit den).
Jediný, kdo mě vyslechne bez předsudků, strachu, odsouzení...je můj terapeut, kterému doslova vděčím za svůj život. Ani nevím, jestli je to dobře, že tu jsem, protože bych nejraději nebyla, ale asi je to nutné, abych ještě chvíli žila, aspoň než pochovám mámu a děti povyrostou.

Na smrt se velmi těším, ale ještě musím vydržet. tak bych si ty chvíle ráda zpříjemnila nějakým pozitivním příspěvkem.

Byla bych vám vděčná za vaše vlastní příběhy v boji s depresí.
Dík.Am.


I hide my feeling behind a smile.

Není tady

 

#2 15. 6. 2011 21:00

Ivana
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 19. 1. 2006
Příspěvky: 3806

Re: Deprese a její zvládání

Ametyst, jistě můj příběh znáš, budu se opakovat, ale pokud ti to pomůže ... já si myslím, že jsem nad depresí zvítězila. Pomocí léků. Už aspoň 7 let jsem neměla, kromě malých, 1-2 denních propadů, žádný záchvat deprese. Ale předtím jsem bojovala 5 let. Brala jsem léky, vždycky se zdálo, že pomohly a najednou děsný záchvat deprese - 14 dní, 3 týdny, měsíc a nové prášky, zase se zdálo, že pomohly a za pár týdnů opět propad a tak dále a tak dále. Vždycky jsem se vzpamatovala a vždycky do toho znovu spadla. Až jednou prášky pomohly. Najednou jsem si uvědomila, že už rok jsem depresi neměla. Musím jen brát tuhle kombinaci léků až do smrti. Což klidně udělám, hlavně, že už mě ta mrcha nepřepadne.
Mám pro tebe jedinou radu, to co pomohlo mně - zkoušet nové a nové kombinace léků, pořád dokola znovu a znovu a věřit, že tentokrát to zabere.

Není tady

 

#3 15. 6. 2011 21:17

Ametyst
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 22. 5. 2008
Příspěvky: 812

Re: Deprese a její zvládání

Ivano,
bylas jen na práškách? Tedy měla jsi endogenní depresi? A které prášky Ti pomohly?
Jak jsi to třeba měla s prací, byla jsi na nemocenské, když se dostavily ty relapsy,
Musela jsi i do léčebny?


I hide my feeling behind a smile.

Není tady

 

#4 15. 6. 2011 21:23

majkafa
Host

Re: Deprese a její zvládání

Ametyst, můj příběh taky znáš. Více nebo méně jsem trpěla depresemi celý život do svých 43 let. Jeden pokus o sebevraždu ve 21 letech, intenzivní léčba ve 32 letech po velkém ataku deprese, nemocenská asi měsíc, druhý pokus ve 43 letech. 7 týdnů na psychiatrii. Pak ambulantní léčba na psychiatrii a 2,5 roku skupinové terapie.
Teď už 4 roky bez jakýchkoliv antidepresiv, kromě malých 1-2 denních propadů a smutku bez deprese.

 

#5 15. 6. 2011 21:31

Ametyst
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 22. 5. 2008
Příspěvky: 812

Re: Deprese a její zvládání

A když máte ty několikadenní propady, berete na to ještě léky, nebo to jen přetrpíte?


I hide my feeling behind a smile.

Není tady

 

#6 15. 6. 2011 21:33

majkafa
Host

Re: Deprese a její zvládání

Já neberu léky ani to nepřetrpím. To je jen takový malý smutek, není to skutečná deprese. Zaměstnám se a je to. Najdu si něco, co mě potěší - procházka, knížka, jdu mezi lidi, zavolám sestře,...

 

#7 16. 6. 2011 8:36

Ametyst
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 22. 5. 2008
Příspěvky: 812

Re: Deprese a její zvládání

majkafa napsal(a):

Já neberu léky ani to nepřetrpím. To je jen takový malý smutek, není to skutečná deprese. Zaměstnám se a je to. Najdu si něco, co mě potěší - procházka, knížka, jdu mezi lidi, zavolám sestře,...

Hm, já mívám takové propady třeba týden, ale hluboké, posledně jsem to proležela z postele, ale nakonec vždy vstala. Takže jsem ještě mohla.
Deprese se vším všudy, kdy nepomůže nic, procházky nepřipadají v úvahu...něco jako zájmy, koníčky, to je mi volné, kašlu na rodinu, děti...ale po týdnu to fakt postupně přejde.
Děs, to není ani na AD. Než by zabraly, tak jsem z toho venku.

Pak mám propady několikaměsíční, a to je pak horší...to už se jen tak přejít nedá.


I hide my feeling behind a smile.

Není tady

 

#8 16. 6. 2011 9:07

Ivana
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 19. 1. 2006
Příspěvky: 3806

Re: Deprese a její zvládání

Ametyst, měla jsem endogenní depresi. Byla jsem jen 1x v lázních (kde mi bylo hrozně fajn, ale doma se vrátilo vše do starých kolejí), na nemocenské jsem nebyla, v práci jsem přes ty nejhorší okamžiky jen existovala, naštěstí jsem dokázala všechno dohnat v době, kdy mi bylo lépe. Po práci jsem se dovlekla domů, padla do postele a spala a spala a prospala jsem i víkendy. Ze začátku jsem asi 2 roky chodila i na psychoterapii, ale vůbec mi nepomáhala. Já jsem racionálně všechno věděla, jen jsem se z toho nedokázala vyhrabat. Četla jsem i hodně knih o depresi, o jejím léčení, o příčinách, takže nějaké penzum vědomostí jsem měla. ale něco jiného je vědět a něco jiného prožít a já jsem ty své vědomosti nedokázala uvést do praxe. Tak jsem se pak na celou psychoterapii vykašlala a napřela svou naději na léky.
Pomohl mi serlift a deniban. To beru doteď, ráno 1x serlift(asentru) a večer 1x deniban. A fakt už 7 let v pohodě. Když mám nějaký smutek (taky většinou tzv. bez příčiny), pomůže mi vyspat se z toho. Pokud ne, a trvá to ještě druhý den, tak si prostě řeknu, že to vydržím a že to přejde. A ono to přejde.

Upravil(a) Ivana (16. 6. 2011 9:08)

Není tady

 

#9 16. 6. 2011 9:10

Ivana
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 19. 1. 2006
Příspěvky: 3806

Re: Deprese a její zvládání

Jo a ještě - taky jsem měla ty propady, co píšeš ty. Ale právě dlouhodobé braní AD mi pomohlo v tom, že zmizely. To ani není o tom, že by ti to pomohlo v tom konkrétním týdenním propadu, ale v tom, že ty další už prostě nenastanou.

Není tady

 

#10 16. 6. 2011 9:14

Selima
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: už Bratislava
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 37835

Re: Deprese a její zvládání

Ja s tým osobne nemám ksúsenosti, ale mama mojej asi najlepšej kamošky mala pdoľa mňa celôý život neliečenú manio-dperesívnu psychózu (pamätám si u nej tie rozdiely napr. medzi leotm a zimou...) a začala brať lieky až niekedy v predčasnom dôchodku. Spočiatku pomáhali, ale keďže psychiater jej "pomáhal" len tým, že jej zvyšoval dávky lieku, ktorý zjavne nezaberal -  a ona v depresii nebola schopná ani s aohradiť, ani ťiadať nové lieky, ku koncu už ani sama k nemu ísž roll - po cca 10 rokoch skončila tak, že brala konské dávky AD, ale nevychádzala z domu, nekomunikovala skoro s nikým, nebola schopná postarať sa o domácnosť (nakoniec už ani sama o seba). Nakoniec kamoška vybavila zmenu psychiatra, uňho zmenu liekov - a jej mama je síce asi nadosmrti na liekoch, ale depresia je skrotená... dala si vymeniť oba kyčelné kĺby, behá po meste ako srnka, vysedáva po kaviarňach... big_smile jej mužovi sa možno občas zacnie po časoch, keď ju mal doma.
Podľa môjho laického názoru je v poriakdu, ak OBČAS nastanú menšie rpepady (ani my ne-dperesáci nemáme vždy len bujaré dni a nejucháme), ale samovražedné myšlienky už OK nie sú. Skúsila by som zmeniť lieky a možno aj spôsob terapie (myslím nejaú psyhcoterapiu, arteterapiu, nejakú doplnkovú, ale systematikcú liečbu). Alebo, ak ti terapeut a terapia vyhovujú, tak skús trebárs len pridať niečo nové (tú arteterapiu? skupinovú terapiu? neviem...).


V 21. storočí je utrpenie povolené, ale už nie povinné.
Brita

Není tady

 

#11 17. 6. 2011 11:07

Ametyst
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 22. 5. 2008
Příspěvky: 812

Re: Deprese a její zvládání

Jj, děkuji moc za zkušenosti.

Já mám pocit, že jsem udělala co jsem mohla, že víc dělat nemůžu (různé druhy terapie, různé léky).
V zásadě jsem celkem dobrá, ale stačí maličkost, co bych jindy (když jsem depresi neznala) přešla, ale teď mě to skolí.
Obyčejné věci, kterým se v životě nedá vyhnout. Hádka s manželem, problém s penězi, apod. To řešíme občas všichni. A já to zvládala vždy v pohodě. Jen teď jak je to už nějak narušené, tak není o co se opřít a každá hloupost znamená pro mě velký propad. Nemám žádnou odolnost, imunitu vůči takovým událostem. Semele mě to úplně neadekvátně situaci.
Ono totiž pod tím vším jsou ještě nedořešené (protože neřešitelné) staré rány (vyhazov ze zaměstnání, umírání nejbližších, apod).

Asi je to normální. a třeba si tu imunitu časem znovu vytvořím.

Jinak co se léků týče, jsem spokojená, konečně něco, po čem se aspoň necítím ještě hůř. Mnozí sice říkají, jak Wellbutrin je placebo...ale mně to "placebo" pomáhá. Víc než jiné AD, co jsem brala.

Psychoterapie bych se zatím vzdávala nerada, je to zábradlí, kterého se zachytím, když padám.

Neudělala jsem nějaké zkoušky, a já se hned chtěla zabít. Okamžitě je vše černé a nejhorší...prostě  zatím nedokážu odolávat běžným  zátěžím běžného života.

Připadám si tím nějak nedostatečná, neschopná, méněcenná.

Pomáhá mi seberealizace v práci, byť mám jen maličký úvazek (víc bych ani nezvládala), ale stejně se kolikrát do toho dokopat je nad mé síly...

Celkově si myslím, že je to na dobré cestě, jen ty propady mě zlobí. Ale ai nemůžu chtít hned vše najednou.


I hide my feeling behind a smile.

Není tady

 

#12 17. 6. 2011 11:30

majkafa
Host

Re: Deprese a její zvládání

Ametyst napsal(a):

Ono totiž pod tím vším jsou ještě nedořešené (protože neřešitelné) staré rány (vyhazov ze zaměstnání, umírání nejbližších, apod).
.

Ametyst, myslím, že všechno je řešitelné. I přijetí a smíření je řešení.

 

#13 17. 6. 2011 11:57

vitto
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 23. 10. 2008
Příspěvky: 622

Re: Deprese a její zvládání

Mno já trpím endogenní depresí už milion let a k tomu vhodně se doplňující generalizovanou úzkostnou poruchou - To je takový pěkně trendy modýlek smile Mi se paradoxně vše urovnalo až když jsem natrefila na dobrou doktorku a ta mi sdělila, že blbě mi bude už furt. Já to nijak neřeším, beru to jako fakt, kdybych měla cukrovku, tak mi ji taky nikdo neodpáře. Umím s tím žít, jenom jako každý chronicky nemocný mám jistá omezení. Ale asi mi hodně pomáhá, že jsem životní optimista a umím se ze všeho radovat. Léky beru občas, už poznám, kdy se blíží relaps, takže jdu k doktorce předem, než se to rozběhne. Musím říct, že mi to všechno nijak zvlášť nevadí. Prostě jak říká má kamarádka - vitto trpí endogenní depresí, ale neobyčejně zábavnou formou (... já jsem sehrála komickou scénku i když mě porazilo auto, doktor řval smíchy:))

Není tady

 

#14 17. 6. 2011 12:01

vitto
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 23. 10. 2008
Příspěvky: 622

Re: Deprese a její zvládání

Jo a ještě k Wellbutrinu - já ho vůbec nemůžu užívat, úplně po něm stratím chuť, nerozeznám sladké od kyselého. Mi vůbec trvalo strašně dlouho, než jsem něco našla, u většiny antidepresiv mám pekelné vedlejší příznaky, teď mám Esprital, je výbornej, ale šetřím s ním, páč se po ně strašlivě žere - fakt a doslova žere a to já nemám skoro žádnou chuť k jídlu.

Není tady

 

#15 17. 6. 2011 12:22

Wiki
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 19. 5. 2006
Příspěvky: 3988

Re: Deprese a její zvládání

Ametyst - vzpomněla jsem si na tebe nedávno.. smile
dcera dělala přijímačky na vš a do všeobecných testů jim dali otázku: jakou barvu má ametyst ? big_smile

Držím tobě, i ostatním palce a přeji mnoho síly do práce na svém spokojeném životě.

Nerozumím depresi sama, ale mám kolegy a přátele, kteří jsou takto diagnostikováni. každý to prožívá úplně jinak. Je to trašně individuální, proto je mi jasné, že co pomůže jednomu, nemusí pomoci druhému. Je mi jasné taky, že to jde jaksi mimovolně, mimo snahu a vůli. Myslím, že bych na to šla způsobem jakéhosi chanelingu, duchovně.. - inklinuji k tomuto způsobu života, prosba o vyšší vedení apod.  ale je mi jasné, že ne každý.
Myslím, že právě to sebevědomí lze tímto způsobem poléčit. Ale co ti budu, takové chytré babě s přehledem, povídat.. smile
Přeju hodně psychické statečnosti hjarta

Není tady

 

#16 17. 6. 2011 22:45

Ametyst
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 22. 5. 2008
Příspěvky: 812

Re: Deprese a její zvládání

vitto napsal(a):

Jo a ještě k Wellbutrinu - já ho vůbec nemůžu užívat, úplně po něm stratím chuť, nerozeznám sladké od kyselého. Mi vůbec trvalo strašně dlouho, než jsem něco našla, u většiny antidepresiv mám pekelné vedlejší příznaky, teď mám Esprital, je výbornej, ale šetřím s ním, páč se po ně strašlivě žere - fakt a doslova žere a to já nemám skoro žádnou chuť k jídlu.

Víš co, tohle je zvláštní. Mně Wellb. s chutí nedělá vůbec nic. Už předtím jsem měla záchvaty žravosti a s Wellb. se to nezměnilo ani trochu, a to betu vysokou dávku.
Ale Wellbutrin je jedinej, který mi z AD nezpůsobuje moc velké NÚ, jen cukání v končetinách. A první týden braní to zvýšilo silně úzkost a dokonce zbystřilo smysly. Hlavně sluch a hmat.

Jinak na to, že trpíš endogenní depresí, jsi celkem v pohodě, že Ti i optimizmus zůstal. smile

Já jsem před 3 lety byla zcela jiný člověk, než jsem teď. Optimismus mě zcela opustil, a ze života se stalo pouhé zvládání. Stačí málo a jsem u dna.

Dnes třeba mé pubertální děti a jejich chování (úměrně věku) mě vytočilo tak, že jsem to odmítla řešit. Oni si prostě po sobě neuklidí, anebo jo, udělají to později, pak přijde táta, neví co bylo předtím, a že to kluci odsouvají už přes dvě hodiny....a přitom jde o prkotinu, jako půosbírat po sobě dobky na stole, umýt po sobě hrnek, a podobné maličkosti. Já to za ně už dělat nebudu, nejsou mimina.
No a tatínek neznalý situace, přijde a diví se, že mě něco takového rozčílí.
Tak jsem je tu nechala chlapíky a šla se dvě hodiny vyvětrat ven.

Přijdu domů, a co myslíte? Všechno jak bylo, nehli ani prstem, tož já tedy taky ne. Umyla jsem se a ležím v posteli, a říkám si, že jim tedy asi chybět nebudu, kdybych tu nebyla.
Aspoň to nebudu mít tak těžké to rozhodování.


I hide my feeling behind a smile.

Není tady

 

#17 17. 6. 2011 22:46

Ametyst
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 22. 5. 2008
Příspěvky: 812

Re: Deprese a její zvládání

Wiki, a dostala se dcera na VŠ?


I hide my feeling behind a smile.

Není tady

 

#18 18. 6. 2011 12:28

Vilemína
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 12. 4. 2008
Příspěvky: 1971

Re: Deprese a její zvládání

Ametyst, jsem na tom podobně jako ty. S lehkou až středně těžkou depresí protahovanou (dystýmií) se léčím už třetím rokem, bohužel stále není vyhráno. Přesně jak píšeš, jakoukoliv zátěž nezvládám a mám propad. Na konci května jsem třeba měla velký propad, nepřála jsem si nic jiného než umřít. Pomohlo až navýšení léků.
Na psychoterapii nechodím, absolvovala jsem pět sezení u psychologa a nic mi to nedávalo, tak jsem toho nechala. Snažím se odvést pozornost vyšíváním, vyšívám stonkovým stehem, moc mě to baví. Taky mně hodně pomáhá jóga, ta je super. Velkou oporou je můj přítel a částečně taky psychiatr.
Jinak je mi 24 let, studuju VŠ.

Není tady

 

#19 18. 6. 2011 12:30

Vilemína
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 12. 4. 2008
Příspěvky: 1971

Re: Deprese a její zvládání

Ametyst napsal(a):

Při svých depresivních stavech velmi toužím po smrti. Moc. Ale jsem zbabělá si život vzít.

Stejné pocity mívám i já.

Není tady

 

#20 18. 6. 2011 13:59

vitto
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 23. 10. 2008
Příspěvky: 622

Re: Deprese a její zvládání

Nojno, děvčata smile já to prostě zvládám, protože musím, no... Já bych se moc ráda zhroutila a upadla v beznaděj, ale ono to nejde. Ale ne, nechci to zlehčovat, i když je v tom hodně pravdy, já se jen naučila žít s handicapem, co můžu jiného dělat ?? Prostě někdo nemá nohu, nebo zrak, nebo sluch... a já trpím depresí, nějak nemůžu najít důvod, proč si stěžovat...Musím pracovat, musím vydělávat a musím fungovat jako máma. Pro mě je jedinou možnou cestou přijetí mé diagnózy a žití s ní, vím, že to není univerzální, ale přemýšlejrte nad tím.

Není tady

 

#21 18. 6. 2011 14:03

vitto
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 23. 10. 2008
Příspěvky: 622

Re: Deprese a její zvládání

Panebože !!! Fakt jsem napsala "Stratím" ?! Nezbývá mi, než doufat, že demence bude milosrdnější, než mé duševní poruchy! ...... Napíše stokrát "ztratím, ztratím, ztratím"!!!

Není tady

 

#22 18. 6. 2011 14:06

vitto
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 23. 10. 2008
Příspěvky: 622

Re: Deprese a její zvládání

Jo a ještě dovětek -u mě deprese propukla, když mi bylo 16 let, dnes je mi 45, takže jsem měla dost dlouhý čas na to, vyrovnat se s tím, jak mi to život uspořádal. To je tedy taková pochybná výhoda...

Není tady

 

#23 18. 6. 2011 16:38

Selima
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: už Bratislava
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 37835

Re: Deprese a její zvládání

Ametyst napsal(a):

Jj, děkuji moc za zkušenosti.
Já mám pocit, že jsem udělala co jsem mohla, že víc dělat nemůžu (různé druhy terapie, různé léky).
V zásadě jsem celkem dobrá, ale stačí maličkost, co bych jindy (když jsem depresi neznala) přešla, ale teď mě to skolí.
Obyčejné věci, kterým se v životě nedá vyhnout. Hádka s manželem, problém s penězi, apod. To řešíme občas všichni. A já to zvládala vždy v pohodě. Jen teď jak je to už nějak narušené, tak není o co se opřít a každá hloupost znamená pro mě velký propad. Nemám žádnou odolnost, imunitu vůči takovým událostem. Semele mě to úplně neadekvátně situaci.
Ono totiž pod tím vším jsou ještě nedořešené (protože neřešitelné) staré rány (vyhazov ze zaměstnání, umírání nejbližších, apod).
Asi je to normální. a třeba si tu imunitu časem znovu vytvořím.
Jinak co se léků týče, jsem spokojená, konečně něco, po čem se aspoň necítím ještě hůř. Mnozí sice říkají, jak Wellbutrin je placebo...ale mně to "placebo" pomáhá. Víc než jiné AD, co jsem brala.
Psychoterapie bych se zatím vzdávala nerada, je to zábradlí, kterého se zachytím, když padám.
Neudělala jsem nějaké zkoušky, a já se hned chtěla zabít. Okamžitě je vše černé a nejhorší...prostě  zatím nedokážu odolávat běžným  zátěžím běžného života.
Připadám si tím nějak nedostatečná, neschopná, méněcenná.
Pomáhá mi seberealizace v práci, byť mám jen maličký úvazek (víc bych ani nezvládala), ale stejně se kolikrát do toho dokopat je nad mé síly...
Celkově si myslím, že je to na dobré cestě, jen ty propady mě zlobí. Ale ai nemůžu chtít hned vše najednou.

Keď to pomáha placebo, tak nech ti kľudne pomáha... Ja hovorím, že keď mi pomôže krútenie kuracej kosti nad hlavou - keď mi je blbo - tak si kľudne nechám krútiť kuracou kosťou nad hlavou. Keď mi je blbo, nie som vyberavá. Môj homeopat mi zasa prezradil (sympatické) heslo homeopatov. "Keď mi pomôže h.o.v.n.o., budem jesť potencované h.o.v.n.o."

Upravil(a) Selima (18. 6. 2011 16:52)


V 21. storočí je utrpenie povolené, ale už nie povinné.
Brita

Není tady

 

#24 19. 6. 2011 9:32

Ivana
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 19. 1. 2006
Příspěvky: 3806

Re: Deprese a její zvládání

Ametyst,píšeš, že tě vytočí věci, jako neuklizený pokoj dětí apod. To mě točilo do doby, než jsem začala brát Serlift a Deniban. Pak se mé emoce natolik zklidnily, že mě vytočí jen hodně málo věcí. Jsem celkově klidnější a vyrovnanější. Dřív mě taky položila jakákoli náhlá zátěž, úplně jsem třeba šílela, když děti byly opakovaně nemocné nebo zlobily, ten binec v jejich pokojích. Pak mě to už nechávalo ledově klidnou. Jediné, co mě dnes položí, jsou problémy v práci. Mám strach, že udělám chybu, za kterou mě vyhodí a už si nenajdu zaměstnání. Takže tady mi nepomáhá nic, to se duševně úplně složím. Ale nikomu to neříkám a zatím se vždy všechno nějak urovnalo a já se zase zvetila.
Takže kdoví, jestli ti ty tvoje AD opravdu zabírají. Já bych , vzhledem k tvým propadům a tomu, že se necháš vytočit blbostmi, řekla, že moc ne. Podle mě by to chtělo zkoušet dál.

Není tady

 

#25 19. 6. 2011 9:46

majkafa
Host

Re: Deprese a její zvládání

Když vás čtu, tak mi vytane na mysli, jak jsem si řekla, že já nechci být do konce života ovládaná antidepresivy. Nechci být bez emocí. Pokud se mám zklidnit, tak sama, ne pomocí chemie. Chci mít své vlastní emoce, svá vlastní zklidnění a prozření. Ne "zařízená" chemií. Jsem moc ráda, že se mi to podařilo a že to trvá.
Ale nic proti, když to má někdo jinak. Důležité je najít si svůj způsob, aby nám bylo dobře samým se sebou a na světě. Jak píše Seli - i kdyby nám měli nad hlavou mávat kuřecí kostí. smile
Já jsem moc šťastná, že je mi hezky bez chemie. A věci, jaké točí Ametyst, mě už dávno netočí. Proč taky? Na neuklizeném pokoji dětí svět nestojí. Ale k tomu jsem si musela dojít, co je důležité. Když mě vytočí neuklizený pokoj nebo cokoliv a nechci být vytočená, tak prostě zůstanu v klidu. Dělám věci tak, aby mně bylo dobře. A abych současně víc, než je nutné, pokud taková situace nastane, neubližovala svému okolí.
Kdybych zase do těžké deprese spadla a nepůjde to jinak, vezmu si na pomoc chemii.

 
NÁŠ TIP:

    Zápatí

    Powered by PunBB 1.2.24c
    © Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
    Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
    Ochrana osobních údajů