Oznámení

14. května : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

14.května : Různé životní příběhy, trápení i radosti a starosti žen si s námi můžete pročítat v našem magazínu.

20.února : Upečme si spolu lahodný čokoládový průšvih.

#626 15. 3. 2019 19:34

m.s.
♥♥♥----
Registrovaný: 2. 2. 2007
Příspěvky: 142

Re: Ako urobí Tvorca poriadok na Zemi?

Katastrofa, zvaná vnitřní život jednotlivce!

   Existují věci nesmírně důležité, jejichž dosah podceňujeme. Věci, kterým nepřikládáme velký význam, avšak ve skutečnosti právě oni zásadním způsobem ovlivňují celý náš život. Nevědět o nich, nepřikládat jim význam a podceňovat je pak musí mít nevyhnutelně katastrofální dopad na celé naše bytí.

   No a jednou z takovýchto věcí je také náš vlastní, osobní vnitřní život, zahrnující naše cítění a myšlení. Abychom byli schopni pochopit, o čem konkrétně je řeč, uveďme si názorný příklad:

   Představme si člověka, který si koupil byt. Nový byt nejprve celý nanovo vymaluje a pak si do něj velmi uvážlivě a pečlivě vybírá každý kus nábytku, aby ho měl co nejútulnější a aby se v něm co nejlépe cítil.

   Představme si ale jiného člověka, který si také pořídí byt, ale dále už jedná úplně jinak, než by bylo normální a správné. Jde totiž na smetiště, kde se probírá a postupně zaplňuje svůj byt starými, poškozenými, špinavými a zapáchajícími věcmi.

   Určitě není třeba zdůrazňovat, který z těchto dvou majitelů nového bytu prožívá ve své domácnosti vyšší kvalitu života. To je nám přece okamžitě každému jasné.

   Nicméně paradoxně to, co je nám v tomto konkrétním příkladu tak jasné, nám není vůbec jasné ve vztahu k našemu vlastnímu, vnitřnímu životu. V této oblasti totiž jednáme úplně stejně, jako onen člověk, který vnáší do svého bytu nejrůznější odpad.

   Neboť také náš vnitřní život je možné považovat za jakýsi osobní, vnitřní "bytový" prostor, do kterého s neuvěřitelnou lehkomyslností a naivitou dovolujeme vstupovat té největší nečistotě a tomu největšímu balastu. Své nitro totiž důvěřivě otevíráme všem, i těm nejnečistějším podnětům, přicházejícím k nám zvenčí. Ať již prostřednictvím knih, filmů, internetu, nebo mnoha jiných věcí. A tento balast, odpad a nečistota se pak stává součástí našeho vnitřního života. Součástí naší vnitřní domácnosti.

   Měli bychom tedy už konečně začít vnímat také prostor našeho vnitřního života podobně, jako náš osobní bytový prostor a měli bychom naprosto stejným způsobem rozhodovat, co si do do něj vneseme a co musí navždy zůstat venku za dveřmi.

   Naše nitro je totiž místo, kde má svůj počátek vše, co z nás vychází. Ať již v podobě slov, nebo v podobě činů. Všemu tomuto předchází náš citový, nebo myšlenkový impuls.

   Pokud ale máme své nitro zavalené různými odpadky a špínou, jaké pak mohou být naše slova, činy a celé naše jednání? Pokud totiž máme naše nitro nečisté, nevyhnutelně to ovlivňuje kvalitu všeho toho, co z nás vychází, protože vycházet z nás může vždy pouze to, co je stejnorodé kvalitě našeho vnitřního života.

   Většina lidí dneška, kteří sice žijí v útulných a hezky zařízených domácnostech vůbec netuší, že vnitřně žijí mezi špínou a odpadky, které kvalitativně velmi negativně ovlivňují jejich osobnost, jakož také absolutně všechno, co z nich vychází.

   Proč nejednáme ve vztahu k "bytovému" prostoru našeho vnitřního života stejně, jako každý normální člověk ve vztahu k vlastnímu bytu, který si do něj vědomě a důkladně vybírá pouze věci krásné a vkusné, aby se mezi nimi dobře cítil?

   Člověk by proto měl do svého nitra vpouštět pouze to, co je hezké, dobré a ušlechtilé. A naopak, měl by bránit vstupu tomu, co je ošklivé, nečisté, nemravné, neušlechtilé, zvrhlé a obscénní. Takovému něčemu by neměl v žádném případě dovolit vstupovat do osobního prostoru svého vnitřního života. Měli bychom si tedy vědomě vybírat! Vědomě vpouštět do svého nitra pouze věci dobré a ušlechtilé, a nekompromisně přibouchnout dveře onoho pomyslného bytu před vším zkaženým a nečistým, co by se chtělo dostat dovnitř.

   Neboť vědomým výběrem toho, co prostřednictvím nejrozličnějších vnějších podnětů vpouštíme do svého nitra můžeme ze svého vnitřního života udělat nádherně a vkusně zařízený byt, ve kterém se budeme výborně cítit. Nebo dokonce jsme z něj schopni udělat chrám!

   Avšak my z něj ve své naivitě a nevědomosti děláme místo plné nejrozličnější špíny a odpadků. A naivně si myslíme, že takové něco nemá žádný zásadní vliv na kvalitu celého našeho života. Že to nemá žádný zásadní vliv na naši současnost a naši budoucnost. Na celou naši osobnost a celý náš osud.

      Existuje mnoho lidí, kteří se aktivně snaží hledat východiska z bídy a problémů našeho světa. Jde o politiky, státníky, vědce, žurnalisty, nebo umělce. Jejich snahy jsou častokrát upřímné, avšak přesto nejsou schopni dát světu jasné vize a najít cestu ke skutečně lepší budoucnosti.

   Tito lidé totiž nevědí, že základním předpokladem k tomu, aby jejich úsilí mohlo být úspěšné, je snaha o čistotu a ušlechtilost vlastního vnitřního života. Pokud tak totiž oni sami nečiní a podceňují to, okna bytu jejich vnitřního života jsou nevyhnutelně zanesená nečistotou, přes kterou není vůbec vidět, nebo je vidět jenom velmi matně. A proto jim ani nelze nalézt a spatřit pravou, pozitivní cestu vpřed.

   Tuto pravou cestu vzestupu mohou totiž národu a společnosti ukázat pouze lidé, jejichž vnitřek je čistý! Lidé, jejichž okna bytu jejich vnitřního života jsou čisté a proto přes ně vidí jasně a daleka. Až tam, kam má lidstvo směřovat a oni jsou schopni ho tam vést. Nikdo jiný toho schopen není! Žádné jiné schopnosti a předpoklady to nezaručí!

   Budoucnost a dobro lidstva jsou tedy přímo závislé od čistoty a ušlechtilosti našeho vnitřního života. Jedině v tomto a v ničem jiném se skrývá naše naše lepší, hezčí a lidsky mnohem hodnotnější budoucnost. Všechny ostatní cesty jsou jenom slepými uličkami, po kterých je sice možné určitou dobu kráčet a na kterých se nám může i nějakou dobu zdánlivě dařit, ale na jejich konci se vždy nachází neprostupná zeď v podobě nejrozličnějších krizí, recesí, konfliktů a agresí.

   Náš svět si totiž myslí, že budoucnost je ve vzdělanosti a ve vědě. V učených, vzdělaných a inteligentních lidech. Toto je ale zásadní omyl! Pokud totiž vnitřek lidí nebude čistý, není možné v žádném případě zaručit, že vzdělání, kterého se jim dostalo, bude opravdu použito správně, čili ke prospěchu všech.

   Znamená to tedy, že jakékoli vysoké vzdělání, jakékoliv vysoké poznatky a schopnosti budou lidmi vždy používány pouze způsobem, přesně odpovídajícím kvalitě jejich vlastního vnitřního života. Čili v současnosti způsobem ne nejčistším, nejspravedlivějším a nejmorálnějším.

   Neboť každý člověk může jednat pouze tak, jak mu dovoluje stav jeho nitra. Nijak jinak! To je logická zákonitost. Skutečná realita je proto dnes žel taková, že nekvalita vnitřního života většiny lidí navzdory všem našim poznatkům, znalostem, vzdělanosti a blahobytu směřuje naši civilizaci do propasti.

   Člověče, jestli chceš osobně přispět k tomu, aby se stal svět lepším místem pro život, dbej o ušlechtilost a čistou svého vlastního vnitřního života! Vpouštěj do něj pouze to, co je dobré, pěkné a ušlechtilé, a uzavírej ho před nízkým a nečistým. Vnitřně se nezaobírej žádnou nečistotou a neživ ji! Tím velmi pomůžeš sobě samému, ale i celému našemu světu.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

Není tady

 

#627 7. 4. 2019 2:04

Crabat
♥♥♥♥♥♥-
Místo: Krušné hory
Registrovaný: 24. 1. 2006
Příspěvky: 2012

Re: Ako urobí Tvorca poriadok na Zemi?

m.s. napsal(a):

Proč nejednáme ve vztahu k "bytovému" prostoru našeho vnitřního života stejně, jako každý normální člověk ve vztahu k vlastnímu bytu, který si do něj vědomě a důkladně vybírá pouze věci krásné a vkusné, aby se mezi nimi dobře cítil?

   Člověk by proto měl do svého nitra vpouštět pouze to, co je hezké, dobré a ušlechtilé. A naopak, měl by bránit vstupu tomu, co je ošklivé, nečisté, nemravné, neušlechtilé, zvrhlé a obscénní. Takovému něčemu by neměl v žádném případě dovolit vstupovat do osobního prostoru svého vnitřního života. Měli bychom si tedy vědomě vybírat! Vědomě vpouštět do svého nitra pouze věci dobré a ušlechtilé, a nekompromisně přibouchnout dveře onoho pomyslného bytu před vším zkaženým a nečistým, co by se chtělo dostat dovnitř.

   Neboť vědomým výběrem toho, co prostřednictvím nejrozličnějších vnějších podnětů vpouštíme do svého nitra můžeme ze svého vnitřního života udělat nádherně a vkusně zařízený byt, ve kterém se budeme výborně cítit. Nebo dokonce jsme z něj schopni udělat chrám!

Celý tento článek se pokouší o náhled na podstatu bytí s velice pěknou a ušlechtilou myšlenkou, s kterou de facto souhlasím, až na výše citované. Neboť takto vnímaná skutečnost je z říše iluzí a vůbec se neopírá o poznání lidské psychiky. Je sice možné zmanipulovat vlastní mysl tímto způsobem, ať již v jakémkoli jménu či idey, ale lepším člověkem se tím rozhodně nestaneme. A pokud budeme dostatečně důslední, pak vznikne jen potlačená přirozenost a frustrace. Proto bychom nejprve měli pochopit základní principy, než vyvineme nějaké podobné úsilí. Vytvoříme-li jakýkoli tlak určitým směrem, vždy tím zároveň povstává i jeho negace, jelikož protitlak celý systém uvádí do rovnováhy. V tom právě spatřuji nedostatek křesťanských církví a jejich učení, kdy s oscilací veškerých vnitřních sil na Dobro, nechávají respektive povstat efemérní podstatě Zla a uvádí ji do světa. Samozřejmě nevědomě a s nevinností dětí. Je to dualitní systém a každý dualitní systém má právě výše jmenované nedostatky.

Učení Kristovo je skutečně nádherné, a pokud ho budeme hlouběji zkoumat, zjistíme, že nás vlastně nabádá (tak jako i jiné nauky) k sebepřekonání. Jako pomocné kulisy k tomu, abychom to dokázali, nám staví před vnitřní zrak věčný boj dobra a zla (který je nám důvěrně známý, jelikož ho každý z nás v sobě svádí prakticky po celý život), od něhož se máme odrazit.* Dobro chceme, zlo nechceme. Ale my víme (nebo bychom tedy měli vědět), že na co myslíme, to se pozvolna začne uskutečňovat, naplňovat. A jelikož vesmír nezná záporu, myslíme-li na „dobro ano, zlo ne, zlo je přece opakem dobra a tudíž s ním musíme skoncovat“, povstávají hned tři věci zároveň: Dobro i zlo je zintenzivňováno, zkvalitňováno a ještě k tomu vstupuje do hry Boj. Namísto abychom hledali mír, klid, harmonii, vytváříme takto pojímanou ideou vnitřní konflikt, který nás vede do války s temnou stránkou naší podstaty.

Odtud zcela zřetelně poznáváme, že křesťanské učení je vlastně určené pro hrdiny nebo z nás má vychovat hrdiny, kteří vítězí nad svou vnitřní slabostí. A pokud se nám to podaří, pak zaslíbení, jež nám byla dána, jsou úžasná. O tom skutečně není žádná pochybnost. A ti, kteří tento práh překročili, nám podávají svědectví, že obdrželi mnohem víc, než o čem kdy snili, nebo si vlastně dokázali představit. Tak tohle je motivace jako hrom. Ovšem co ti, kteří nejsou hrdiny, či ze sebe tuto hrdinskou podstatu nedokáží vykřesat???

Ti zkrátka budou vtaženi do opačné polarity, která je úplně převálcuje. Tedy pokud setrvají u této idey. Pro ně jsou připravena věčná muka pekelná, která vymyslel nějaký choromyslný lidský mozek, když na jedné straně viděl věčnou rajskou blaženost, tak přece odvrácená tvář toho je věčné zatracení, že ano? A hle, máme důtky, kterými nás církev bičovala dva tisíce let, abychom činili jejich vůli. (Ne, tudy cesta opravdu nevede.., jenom monistické nauky mají skutečný význam. Dualitní systémy pohřbívají samy sebe.)

Tedy to jsem trochu odbočil, abych celou problematiku vyhodnotil šířeji i z hlediska postoje k církvi.

Nyní k citaci článku: Naše mysl se vyskytuje ve třech kvalitativních stavech, ve třech gunách, buďto v čistém, nesmíšeném projevu, anebo jejich různých kombinacích: Sattwa, radžas, tamas. Sattwický stav (stav dobra, ušlechtilosti, laskavosti, soucítění) je radostný, plný vnitřní spokojenosti a lásky. Radžas je vyjádřením vášně, energie, síly, chuti do tvorby něco změnit a prosazení sebe sama. Tamasický stav je vyjádřením temné stránky bytí, marnosti, zoufalství nad životem, nevědomosti, nepochopení a duchovní prázdnoty.

Lidé, u nichž se především projevuje sattwický stav, jsou obrazem onoho nádherně zařízeného bytu, do jejichž příbytku žádná nečistota jaksi přirozeně nevstoupí. Nepotřebují o něco usilovat, vybírat si to lepší, neboť to vyvěrá z jejich podstaty a už dávno jsou tím obklopeni. Jinak je tomu ovšem u bytostí s převládající kvalitou radžas. Ti se pro něco nadchnou, usilují, vynaloží někdy až nepředstavitelné množství energie pro něco, co třeba ani nemá žádný význam, ale slouží jim to v posledku k poučení o sobě, k poznání sebe sama. Takovému člověku neříkejte, co má anebo nemá dělat, on si to musí zjistit sám, a už vůbec na něj nechoďte s nějakým automanipulativním myšlením, protože vás pošle do.., však víte kam. A nemá to vůbec nic společného s tím, že by ten člověk byl špatný, anebo dokonce, podle nějakých církevních představ, snad ještě horší, se silami pekelnými spřažený.

No a tamasický stav, to je vždycky problém. Tito lidé potřebují poznání, poučení, ale takovou formou, která je pro ně únosná. A v tom je každý jedinec jiný (navíc s velice malou mírou tolerantnosti). Většinou se tak děje bitím života. Dostávají rány a rozdávají rány kolem sebe. Nesnažme se je pochopit, ale pochopit svoje vlastní vnitřní sféry, tam je nakonec najdeme. To my sami se v nich najdeme. A takový pohled plný pochopení vydá pak za víc než tisíc přednášek.

Z čehož vyplývá: Jak bychom mohli mít tu drzost chtít poučovat sattwickou povahu o tom, jak má zušlechťovat své vnitřní sféry, když sami se potácíme někde hluboko pod ním. A s radžasem?.. Buďme rádi, když nás někam od plic pošle, spokojme se s tím a nechtějme ho měnit, jinak se proti nám obrátí se svou vnitřní silou a s přehledem zbourá všechny stavby, na kterých jsme až dosud pracovali, aby nám dokázal naši nicotu proti jeho vůli. No a s tamasickými silami si už vůbec nezahrávejme, protože tam nikdy nevíme, co můžeme vyprovokovat. Co potom vstoupí do našich životů a zničí je.

Tak, asi takoví jsou lidé. A s žádnou touto kvalitou, ani s jejich kombinací, manipulativní nebo automanipulativní myšlení ve výsledku nic nesvede. Pokud se to i v nějaké skupině podaří, vzniká s odstupem amplituda a tou měrou, kterou se tam dobro povedlo prosadit, nastává posléze v zúčastněných jedincích jakási obsesivní nutkavost ke zlu, až se dříve nebo později provalí. Případně se vyvine excentrické vnímání, kdy v jedné oblasti jsme ryze dobří, ale na druhé straně se staneme nesnášenlivými a to až tak dalece, že své myšlenky a činy doslova pokryjeme temnotou, především směrem k tzv. odpadlíkům a později třeba všem, kteří mají na věc odlišný názor.

Jen pochopení souvislostí, poznání sebe sama, svých vnitřních sfér, soucítění a veliká trpělivost se sebou i ostatními nakonec někam vede.


* Prosím, abych nebyl mylně pochopen. Nemám naprosto vůbec nic proti učení Kristovu. Neboť on sám mluví a jedná tak, aby naši vnitřní oscilaci soustředil na lásku, nikoli na onen boj, který z něj potom vypíchla církev. (A zvláště katolická!) Učení Kristovo je v podstatě ryzí bhakti.


Crabat

Není tady

 

#628 19. 4. 2019 18:17

m.s.
♥♥♥----
Registrovaný: 2. 2. 2007
Příspěvky: 142

Re: Ako urobí Tvorca poriadok na Zemi?

Jak se zázračně uzdravit? Návod

   Kdo chce sám na sobě prožít zázračné uzdravení, musí splnit tři podmínky. První podmínka je znát, proč onemocněl. Přesněji řečeno poznat, jaká je duchovní příčina nemoci, která ho potkala.

   Neboť lidská bytost je lidskou bytostí ne jen proto, že tak vypadá, ale hlavně proto, že se tak chová. Že tak myslí a jedná.

   Pokud však člověk dlouhodobě nejedná a neuvažuje správně, nebo pokud vnitřně propadá různým depresím, strachům, úzkostem a jiným negativním stavům, staví se proti zákonům univerza. A protichůdnost jeho postavení se časem nevyhnutelně promítne do zcela konkrétního onemocnění. Do nemoci, která mu na fyzické úrovni ukazuje míru a charakter jeho odklonu od požadavků zákonů univerza na bytost, zvanou člověk.

   Kdo se proto chce opravdu uzdravit, musí v první řadě znát vnitřní, psychosomatické příčiny vlastní nemoci a musí se je snažit odstranit.

   V dnešní době internetu je to velmi snadné, protože stačí pouze zadat do vyhledávače "duchovní příčiny nemocí" a okamžitě se dá získat základní přehled, který si může člověk podle potřeby ještě rozšířit. No a pak, s tímto poznáním, může vnitřně zapracovat na své osobní změně k lepšímu. V tomto spočívá první a nezbytný krok k našemu uzdravení.

   Druhou podmínkou je vroucí prosba směrem nahoru, k Nejvyššímu. To samozřejmě předpokládá víru v dobrotivého a milujícího Stvořitele, na kterého se lze v důvěře obrátit se svou prosbou o pomoc.

   A když to bude skutečně prosba pokorná a ne nějaké požadování bez pokory, shora, ze Světla se nám může dostat pomoci v podobě léčivé, hojivé, budující a vítězné síly Páně. Ta začne proudit do naší, ve vroucí prosbě otevřené duše, až ke konkrétnímu nemocnému místu na našem fyzickém těle.

   Celé si je to možné připodobnit k principu nálevky. Představme si široký otvor nálevky, nacházející se nad úrovní hlavy a jeho úzký otvor, směřující k místu na fyzickém těle, kde nás trápí nemoc.

   Naše pokorná prosba směrem nahoru a naše víra v tuto pomoc aktivuje léčivou sílu Světla, která k nám začne proudit. Na základě tohoto našeho postoje se pak otevře horní, široká část nálevky, začne do sebe nasávat proud léčivé síly a směřovat ji ke konkrétní chorobě.

   Co je však velmi důležité vědět, je zohlednění časového faktoru. To znamená, že člověk musí setrvat v důvěře v zázračné uzdravení prostřednictvím léčivé síly Světla určité časové období. Určitý čas, potřebný k tomu, aby se léčivá síla v nás mohla plně rozvinout a naše fyzické uzdravení dotáhnout do úspěšného konce.

   Je to podobné, jako když kdysi kráčel Peter po moři vstříc Ježíši. Pokud by byl měl pevnou víru po celou dobu, byl by k němu došel. On však prošel jen krátký úsek, pak se ho zmocnila malověrnost a začal se topit.

   A stejně také prosící člověk musí vydržet ve své hluboké důvěře ve vyléčení prostřednictvím síly Světla určitý čas. To znamená, že tak, jakoby Peter ve své pevné víře došel po moři od loďky až k Ježíši, tak má dojít člověk, ve své pevné a neochvějné víře bez malomyslnosti, od nemoci až k uzdravení.

  Pokud ale začne po nějaké době upadat do pochybností, on sám brání svou malověrností tomu, aby se v něm léčivé účinky Světla plně rozvinuly a vítězně projevily.

   Léčivá síla Světla je skutečně schopna člověka zázračně uzdravit. Na základě naší prosby bude k nám proudit. Ale pak zbývá už jen na nás, abychom nenarušovali, a nakonec i docela neznemožnili její působení naší nedůvěrou, malomyslností a pochybnostmi.

   Každý, kdo se rozhodne jít touto cestou totiž rychle zjistí, jak moc se v něm začne bouřit rozum a nejrůznějšími pochybnostmi se bude snažit zákeřně otřást důvěru člověka v konečné vyléčení prostřednictvím síly Světla. Tento boj s vlastními pochybnostmi však musíme vybojovat a ustát.

   Třetí podmínka spočívá ve vytváření živých citových forem radostného očekávání uzdravení prostřednictvím léčivé síly Světla.

   I když totiž člověk má důvěru i víru ve Světlo a jeho pomoc, často bývá pod tlakem choroby vnitřně úzkostný. Vnitřně spoutaný obavami a strachem. A tyto, člověkem vytvářené a živené citové formy strachu a úzkosti formují kolem něj obal, který znemožňuje pronikání léčivé síly Světla.

   Je totiž třeba vědět, že každé naše citové hnutí se spojuje se základní, neutrální, živou silou, proudící univerzem a živá, neutrální síla, pronikající city člověka, dává vznikat živým citovým formám. Tyto živé citové formy se zdržují v naší blízkosti a žijí svým vlastním životem. A jsou přesně takového charakteru, jakého charakteru bylo naše původní citové hnutí.

   V základním členění jsou tedy buď pozitivního, nebo negativního druhu. Tím pádem se okolí člověka stává buď pozitivním, nebo negativním. A naše bezprostřední, živé okolí pak samozřejmě odpovídajícím způsobem zpětně ovlivňuje naši osobnost.

   Souvislost s naším tématem spočívá v tom, že pokud pod tlakem choroby začneme vytvářet úzkostné, nebo jiné negativní citové formy, ty se prostřednictvím živé, neutrální síly stávají živými a obklopí nás.

   Tím se však kolem nás vytváří určitý negativní obal, přes který k nám nemůže pronikat pozitivní léčivá síla Světla, o kterou jsme prosili. A to pak brání našemu uzdravení, ke kterému nemůže dojít, protože negativní obal kolem nás to znemožňuje.

   I když to samozřejmě bývá někdy velmi těžké, pod tlakem choroby bychom neměli vytvářet negativní citové formy strachu, úzkosti a obavy. Naopak, měli bychom se vzchopit a dokázat udržovat své cítění pozitivní a radostné, v očekávání pomoci, přicházející v podobě léčivé síly Světla.

   A tyto radostné citové formy očekávání blízkého uzdravení, tyto radostné formy očekávání pomoci ze Světla se stanou prostřednictvím živé neutrální síly, proudící univerzem živými, a ve své živé, světlé radostnosti obklopí okolí člověka. A nejen že jeho samého budou potom zpětně ovlivňovat pozitivním způsobem, ale zároveň vytvoří obal, stejnorodý příchozí síle Světla, o kterou jsme prosili. A protože tento obal budou tvořit světlé, radostné a pozitivní citové formy, nebude působit jako překážka, ale naopak, jako nějaký uvítací výbor, očekávající příchod pomoci ze Světla, který bez problémů vpustí léčivou sílu do širokého otvoru nálevky, zmíněné na začátku. Naši moudří předkové podvědomě tušili tyto skutečnosti a vyjádřili je rčením: Veselá mysl, polovina zdraví!

   Když píšu tyto řádky, bezděčně se mi vybavuje scéna z dokumentárního filmu o druhé světové válce, jak vojáci dvou ruských armád obkličují dobyvačnou armádu polního maršála Pauluse pod Stalingradem. Vybavuje se mi, jak vojáci běží k sobě, objímají se a uzavírají kruh obklíčení.

   Velké německé armádní seskupení ještě nějaký čas kladlo odpor, avšak zima, hlad a bezvýchodná situace ho zlomili a Němci nakonec kapitulovali.

   Také našem případě to probíhá velmi podobně. Nemoc je totiž dobyvačnou armádou, která vtrhla do našeho organizmu a chce ho zničit. Avšak na pomoc s tímto nepřítelem k nám, na naši vroucí prosbu, přichází shora léčiva armáda síly Světla.

   A oproti ní, zdola, směrem od nás, jí běží vstříc armáda našich vlastních, pozitivních a radostných citových forem očekávání zázračného uzdravení, které jsme zformovali prostřednictvím živé síly svým cítěním.

   Tyto dvě armády, jedna shora a druhá zdola, se blíží k sobě, obklopují nemoc, až se nakonec spojí. Nepřátelská, dobyvačnou armáda nemoci se ocitne v kleštích obklíčení. V obležení může ještě určitou dobu klást odpor, ale pokud sevření nepovolí, bude postupně stále více chřadnout a slábnout, až nakonec kapituluje.

   A pak nadejde den vítězství! Den velkého vítězství dvou armád dobra nad dobyvačnou armádou nemoci! Ze srdce přeji všem nemocným zažít takové vítězství.


http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

Není tady

 

#629 10. 5. 2019 19:46

m.s.
♥♥♥----
Registrovaný: 2. 2. 2007
Příspěvky: 142

Re: Ako urobí Tvorca poriadok na Zemi?

Křesťanství gnostické, nebo židovské? Které je hodnotnější?

   V dnešní době je zvykem, že se lidé striktně vymezují. Že jsou za jedno a proti druhému. Že na jednom vidí pouze klady a na druhém pouze zápory. Takový přístup je však velmi vzdálen od pravdivého a zralého vnímání reality. A realita je taková, že všechno tady na zemi má kromě svých po*ných kladů zcela určitě také nějaké zápory.

   No a přesně takto je tomu také se stoupenci gnostického křesťanství a křesťanství se židovskou tradicí. Objektivní pravdou je ale to, že i v jednom i ve druhém se nachází mnoho pozitivních a inspirativních věcí, ale žel zároveň také mnoho omylů a chyb. Zkusme se proto nyní objektivně podívat na oba tyto druhy křesťanství a ukažme si jejich klady, ale i jejich zápory.

   Gnostické křesťanství je křesťanství, existující již před narozením a veřejným účinkováním Ježíše Krista. Jak je to možné? Pojmenování křesťan a křesťanství je odvozeno od pojmu Kristus. No a právě gnostičtí křesťané byli stoupenci kosmického principu Krista. Podle nich každý jedinec, který se začne vážně usilovat o ušlechtilost a o dosažení království nebeského, se prostřednictvím své osobní upřímné snahy duchovně a vnitřně spojuje s tímto kosmickým principem. A ním mu je pak ukázána jeho osobní cesta, kterou má ve svém životě kráčet tak, aby duchovně rostl a stále více a více se přibližoval k dosažení vlastní spásy.

   Řecké slovo gnosis znamená poznání. A tak člověk, ve spojení s kosmickým principem Krista poznává, kudy vede jeho osobní cesta nahoru. Poznává, co konkrétně má ve svém životě dělat a hlavně, jakým se má stát, aby reálně duchovně postupoval. Je to cesta rozvíjení dobra, cti, ušlechtilosti, spravedlnosti a všech ostatních ctností.

   Podstatu gnostického křesťanství je možné rozdělit do dvou základních pilířů. Prvním pilířem je výklad světa, a to ve smyslu odpovědí na základní otázky lidské existence. To znamená: kdo jsme, odkud pocházíme a kam směřujeme?

   Podle gnostického křesťanství pocházíme z duchovní říše. Tuto říši jsme opustili v jakémsi nevědomém, nezralém, nebo dětském stavu, a ponořili jsme se do hmotného světa. Účelem našeho pobytu ve hmotnosti je rozvinutí nevědomého zrnka ducha, které v sobě máme, prostřednictvím ctností a dobra až do takové míry, že se staneme zralou duchovní osobností. No a na základě toho se pak budeme moci vrátit zpět do říše Ducha a žít tam už natrvalo, jako zralé duchovní bytosti, plně rozvinuté ve všech ctnostech.

   Druhým pilířem gnostického křesťanství je poznání existence duchovního, kosmického principu Krista, ukazujícího každému jednotlivému člověku správné směrování do říše Ducha. A to tím, jaký má být, jak se má chovat ve hmotném světě, jak má myslet, cítit a jednat, a jaké ctnosti má rozvíjet, aby co nejrychleji duchovně zrál a svým bytím s jistotu směřoval k opětovnému návratu do říše Ducha.

   Gnostický křesťan je tedy stoupencem kosmického principu Krista, který ho vnitřně a duchovně směřuje vzhůru, na jeho osobní cestě do království nebeského. Jde o směrování, vědění a poznání výsostně individuální, protože každý člověk je jiný, a proto musí každý sám najít svou vlastní cestu do ráje.

   Gnostické křesťanství je tedy především o osobním a individuálním směřování každého jednotlivého člověka do říše Ducha, a to prostřednictvím jeho osobního napojení na kosmický princip Krista, jehož poznání a poznávání (Gnosis) ho vede do ráje.

   Velká chyba gnostického křesťanství však spočívá v jeho neschopnosti přijmout fakt, že jím uznávaný, kosmický princip Krista, vstoupil z obrovské milosti Boží do materiálního a fyzického těla, aby se s lidmi na zemi dostal do vysloveně osobního kontaktu, a formou jejich vlastního, lidského slova jim ukázal, jak mají správně žít, myslet, cítit a hovořit, aby se dostali do království nebeského.

   Tato neuvěřitelná skutečnost je výstižně vyjádřena v evangeliích: "A Slovo tělem se stalo a přebývalo mezi námi". Vznešené a pravěčné Slovo Boží, totožné s kosmickým principem Krista tak, jak jak jej vnímá gnostické křesťanství, tedy přijalo formu lidského těla a v osobě Ježíše Nazaretského přišlo na zem, až bezprostředně k lidem.

   To, co se tedy do té doby vznášelo jen ve světě idejí, jako neosobní, čistě duchovní princip, vzalo na sebe podobu materiálního lidského těla a tváří v tvář člověku mu jasně ukázalo správnou cestu do království nebeského.

   Proto Kristus řekl: "Já jsem Cesta, Pravda a Život". To znamená: Moje slova, která vám přináším, jsou ukazateli cesty do ráje. Oni totiž přímo jsou touto Cestou! A jsou také Pravdou bytí a jejich naplnění člověku zaručuje Život věčný v říši Ducha.

   Osobnost a učení Ježíše Krista byly tedy fyzickou manifestací Cesty, Pravdy a Života, ke kterým se utíkali gnostičtí křesťané, jako ke kosmickému principu Krista.

   No a právě z tohoto důvodu dává židovské křesťanství Ježíši Nazaretskému pojmenování Kristus, protože jeho osobnost opravdu považuje za reálnou, fyzickou manifestaci kosmického principu Krista.

    Nesmírnost této velké Boží milosti však nebylo gnostické křesťanství schopno vůbec pochopit a jeho současní přívrženci to nejsou schopni pochopit dosud.

   No a právě neschopnost toho pochopení je velkým mínusem gnostického křesťanství a naopak, velkým plusem křesťanství s židovskou tradicí.

   Ale židovství, a z něj vycházející křesťanství s židovskou tradicí má také své velké své mínusy. Židovské náboženství, které přišel Ježíš reformovat, bylo totiž ovládnuto lidmi rozumu. A tito lidé rozumu, kteří se vzdálili od vnímání a porozumění Ducha, se stali poslušnými nástroji Temnoty. Od počátku brojili proti Ježíšovi, jehož učení, přicházející z Ducha svým rozumem již nechápali, a nakonec se jim ho podařilo zavraždit.

   A když Temnota nedokázala ani vraždou Ježíše jeho učení eliminovat, neustala ve svém snažení a infiltrovala se prostřednictvím lidí rozumu také do křesťanství. A tito její věrní služebníci v řadách křesťanství se usilovali znehodnotit učení Ježíše Krista tak, aby již nebylo cestou ke Světlu. Snažili se ho tedy zavraždit podruhé tak, že pokřiví jeho učení.

   A rozumoví lidé v křesťanské církve, jako poslušné nástroje v rukou Temnoty, ho také skutečně  zkřivili. A to hlavně tím, že jediný smysl Ježíšova příchodu na zem, spočívající v přinesení Slova Pravdy, ukazujícího lidem správné směrování jejich bytí, zaměnili za zcela jiný smysl. Ním měla být jeho smrt na kříži, podstoupena za vykoupení lidstva.

   A tak nakonec spása začala být časem skutečně viděna především v přijetí a akceptování smírné oběti Krista na kříži a ne přednostně v tom, v čem jediném skutečná spása spočívá. A sice, ve vlastním každodenním životě v souladu se Slovem Pravdy, čili v souladu s kosmickým principem Krista, který Ježíš přiblížil lidem tím nejosobnějším a nejbezprostřednějším možným způsobem. Přímo tváří v tvář!

   Současný pohled mnoha křesťanů na smrt Krista na kříži, jako na klíčový bod a jediný, hlavní smysl jeho příchodu je tedy nesprávný a chybný, protože svým způsobem odvádí pozornost jiným směrem. A sice od života v souladu s učením Krista, v čem jediném spočívá skutečná spása.

   Svou spásu si tedy musí vybojovat každá jednotlivá lidská individualita sama za sebe! To je to nejdůležitější a nejpodstatnější! Jedině na základě takového vážného a dlouhodobého snažení může být potom člověku darováno shora právě tolik potřebné Boží milosti, aby mu mohla být nakonec otevřená zlatá brána království nebeského.

   I gnostické křesťanství, i křesťanství se židovskou tradicí má tedy své přednosti a své nedostatky. Moudrý člověk je však schopen vzít si z každého to konstruktivní, budující a duchovně inspirující, a využít to k vlastnímu, osobnímu duchovnímu růstu a vzestupu.

   Nemoudrý člověk má však tendenci přiklonit se ve své selektivní nemoudrostí buď na stranu gnostického křesťanství, nebo na stranu židovského křesťanství. A všechno dobré a správně vidí pak pouze v tom druhu křesťanství, na jehož pozicích stojí. A všechno ostatní odsuzuje jako falešné a špatné. Nechce totiž pochopit, že ve všech lidských snahách zde na zemi je něco dobré, ale zároveň také něco špatné. Úkolem moudrého člověka je rozpoznat to dobré a řídit se tím. Ale zároveň musí rozpoznat také to špatné a nesprávné, a zavrhnout to.

   No a účelem tohoto textu je, abychom se stali moudrými. Abychom se stali lidmi myslícími a kriticky svažujícími nejen ve vztahu k různým formám a podobám křesťanství, ale absolutně ke všemu, co nám život přináší.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

Není tady

 
NÁŠ TIP:
    • Sháníte kvalitní kancelářské židle? Vyberte si ze širokého sortimentu v internetovém obchodě Hawaj.cz

    • Značkové parfémy a kosmetika, 3 prodejny v ČR, skladem přes 500 000 kusů parfémů a kosmetiky. Expresní doručení do 24 hod. EUROPARFEMY.cz

    • Bottega Veneta Knot Eau Absolue je famózní vůně pro výjimečnou ženu! Díky intenzivní směsici nejkvalitnějších surovin vznikla tato uhrančivá a dech beroucí dámská vůně.Ve smaragdovém srdci najdete inovativní orientální dámskou vůni

    • Vyhraj skvělé ceny v internetových soutěžích! Desítky atraktivních výher najdeš v nejrozsáhlejším katalogu České-soutěže.cz

    • Moringa s vysokým množstvím vlákniny zrychlí váš metabolismus. Pořiďte si dokonalý šperk pro vaše zdraví – Moringu olejodárnou v kapslích. Objednávejte přes www.HERBandME.cz

    • Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz

    • Windomatic je elektrický vysavač na okna vybavený gumovou lištou. Stačí okno umýt čisticím prostředkem a potom ho vysušit přístrojem od Viledy. Windomatic je vybaven tlačítkem MAX, díky kterému snadno získáte ještě větší sací výkon.

    Zápatí

    Powered by PunBB 1.2.24c
    © Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
    Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
    Ochrana osobních údajů