To je mě líto, že manžel nemá rozum a opustí syna, když ho nejvíc potřebuje. Nějaké občasné návštěvy u otce, či střídavá péče nikdy nenahradí společné soužití. Hold budeš muset přitvrdit, jinak ti synek bude přerůstat přes hlavu, a bude si zkoušet čím dál víc. Znám případ, když dospělí syn bije svou matku, tak daleko to jistě nechceš nechat dojít. Tvůj syn třeba nemusí být v jádru špatný, jen je potřeba ho trošku nasměrovat jiným směrem. A to tvrdě-tím nemyslím, aby jsi ho bila. Nejsou mu přece 3 roky. Rozhodně bych nečekala, že se změní sám od sebe.

Člověk pochopí ledaco, má nadhled a někdy se s nimi i pobaví - ale zařval  na mě jen jednou. Měli jsme to tak, že myslet si může, co chce - třeba o pr-d-eli,  ale svoje projevy bude mít pod kontrolou. Takže, třískání dveřmi, utrhování se a rozkřikování se na rodiče, to si dovolil každé jednou - přiletěla tak rychle, že nestihl ani mrknout. K civilizovaným lidem se chovám civilizovaně, k živočichům živočišně. Pochopil to celkem brzy - mám chytré dítě

Upravil(a) mashanka (3. 8. 2009 15:06)

sugar napsal(a):

Kolik mu je let? Já mám 11-ti letého a jeho nejoblíbenější hláška na cokoliv mu řeknu je "to si zvykneš" Zatím to s ním jde, ale bojím se, co bude dál... Jo, a když má ty svý hysteráky, taky na mě řve. Snaž se to nebrat osobně, oni to tak nemyslí.  S tou školou je to problém, sama poradit neumím, ale jsem zvědavá, co ti tu řeknou holky, že bych to taky za pár let použila.

"to si zvykneš"?? Říct mi to jednou, vrazila bych mu takovou, že by druhou vzal o dveře a vsaďte se, že podruhé by si to nedovolil, případně by nastoupil táta. Ženské proboha, jak můžete tohle dětem dovolit? To my jsme teda byli vedení jinak... stačil mámin pohled... Neříkám že v pubertě jsem si nemyslela svoje, ale v životě bych si něco takového nedovolila. Ale vychovávat se musí už od malého caparta, pak se nedivte že vám to v pubertě skáče po hlavě

aprill napsal(a):

clariceann napsal(a):

sugar napsal(a):

Kolik mu je let? Já mám 11-ti letého a jeho nejoblíbenější hláška na cokoliv mu řeknu je "to si zvykneš" Zatím to s ním jde, ale bojím se, co bude dál... Jo, a když má ty svý hysteráky, taky na mě řve. Snaž se to nebrat osobně, oni to tak nemyslí.  S tou školou je to problém, sama poradit neumím, ale jsem zvědavá, co ti tu řeknou holky, že bych to taky za pár let použila.

"to si zvykneš"?? Říct mi to jednou, vrazila bych mu takovou, že by druhou vzal o dveře a vsaďte se, že podruhé by si to nedovolil, případně by nastoupil táta. Ženské proboha, jak můžete tohle dětem dovolit? To my jsme teda byli vedení jinak... stačil mámin pohled... Neříkám že v pubertě jsem si nemyslela svoje, ale v životě bych si něco takového nedovolila. Ale vychovávat se musí už od malého caparta, pak se nedivte že vám to v pubertě skáče po hlavě

Povíme si za pár let .

já mám kluka 17 let a vztah tedy máme nanejvýš pohodový. Pokud se objevil prvek, který se mi nelíbil, hned napoprvé jsem mu řekla, že takhle tedy ne, že jsme spolu husy nepásli, on pochopi, že se nedám a je klid.Pokud to dětem prochází, začnou své drzosti stupňovat. A pak už se s tím těžce bojuje.

připojuji se k diskuzi, mám doma to stejné a nevím, jak to přežít.Syn má 15,5, celý život jsem omlouvala jeho ADHD, ted, jako by se to vyrovnalo, ale vlezla do toho puberta, vím, že m má rád, ale ignoruje mě, nejradši je u tatínka v 1+nic a jeho novou mladou přítelkyní. Rozvedeni jsme už 10let, ale dosud jsme spolu(s manželem) vycházeli víc než lépe. Se synem žijeme v domě, má relativně pohodu, ale jak píše janadel, nevím, kde jsou hranice svobody a jeho povinností. Syn měl v pololetí 1 troju z češtiny(to má bohužel po tatínkovi) a ted ani nevím, myslím2-3 čtverky a ostatní trojky, prostě se z principu celý půlrok nepodíval do knížky. Chtěla bych mu pomoci, naučit ho číst a psát(zní to v osmé třídě směšně, ale onn vážně neumí číst a rychleji psát, takže mu všechno uteče.
No a je drzý(nebýval) a v pokoji si udržuje neskutečný nepořádek a nehodlá zase z principu si to uklidit a nedejbože mu na to šáhnout.
Zákazy už byly, ale už si z toho nic nedělá, taději tu věc oželí(jako hrdina. Mám ho ráda, ale jsem z něj šíleně zklamaná a jelikož jej vychovávám sama, tak si opravdu nevím rady, jak s ním vůbec vyjít, abychom tu pubertu přežili oba dva, ach jo. poradet, děkuji