Nevím, kolik ti či M je. Pravdou je, že nechuť vést sexuální život  a i s partnerem může mít mnoho podnětů, pracovní vytížení, zdravotní problémy, vztahovej problem, syndrom vyhoření, únavovej syndrom, ... . Hledej i v jeho rodině jak to se sexem měli či mají. A pak bych asi radil vést debaty o vztahu, představách na budoucí život a i o tom "sexu".

Pisateli, díky za reakci, aspoň někdo se ozval . Je to celé takové zvláštní - Partnerovi je 52, mně 45, známe se "jen" přes 3 roky, no tak ke čtyřem. V prvním roce byl jakoby velice zamilovaný a náruživý, i když byl občas nejistý kvůli erekci - komentoval to (nikterak jsem ho si, myslím, neshazovala nebo neprohlubovala mindrák) - Pak to šlo prudce dolů. Pochopila bych, že půjde do háje všechno, , ale jinak ne: je milý, pozorný, očividně mě má rád, nebo to alespoň tak vypadá, rád se mě i dotýká, rád je se mnou, i v noci, líbím se mu, dává to najevo, akorát jest to celé takové celibátní. Pokusy řídly a ž zcela ustaly. Mně z toho hrabe, kdyby došlo k odcizení ve všem, dá se to pochopit, ale takovou zvláštní polovičatou něhu, prostě mi přijde divný, že se někdo rád dotýká a mazlí, ale zas ne tak úplně, aby došlo i na sex   Přitom se popisoval, jak za mlada na to myslel pořád. Že by to fakt šlo do hajzlu s věkem? Proč někdo je aktivní až do smrti a někdo jakoby vyhoří, vyhasne už po padesátce. Nevím, co mám dělat, nechci už být do  smrti bez sexu, připadám si jako loudil, i kdybych po něm chtěla nějak jinak náhražkové aktivity nebo s pomůckama, mám pocit, že jsem zoufalec, a on že by mi vyhověl jako nějakýmu bláznicýmu pošetilci, co se v moudrém a pokročilém věku zaobírá takovýma infantilnostma a zbytečnostma. Nevím, jestli mě chápeš, chtěla jsem popsat, jak se cítím. Mám dojem, že současně s poruchami erekce, ztratil zájem vůbec, prostě necítí potřebu, jako přežraný člověk se znechuceně odvrátí nad lahůdkama, i když si může říct, je to bezva, dal bych si, kdybych nebyl syt. Připadá mi, že je syt a přesycen sexem. Jako ženský vyhasínaj vaječníky, tak jemu veškerý sexuální apetit na bod mrazu. Je to vůbec možné, takový radikální propad??
Pisatelku, ty taky už nejsi adolescent, jsem pochopila z příspěvků, nemáš nějakýho postaršího kámoše, který by to měl taky tak???

Lilith380 napsal(a):

Pisateli, díky za reakci, aspoň někdo se ozval . Je to celé takové zvláštní - Partnerovi je 52, mně 45, známe se "jen" přes 3 roky, no tak ke čtyřem. V prvním roce byl jakoby velice zamilovaný a náruživý, i když byl občas nejistý kvůli erekci - komentoval to (nikterak jsem ho si, myslím, neshazovala nebo neprohlubovala mindrák) - Pak to šlo prudce dolů. Pochopila bych, že půjde do háje všechno, , ale jinak ne: je milý, pozorný, očividně mě má rád, nebo to alespoň tak vypadá, rád se mě i dotýká, rád je se mnou, i v noci, líbím se mu, dává to najevo, akorát jest to celé takové celibátní. Pokusy řídly a ž zcela ustaly. Mně z toho hrabe, kdyby došlo k odcizení ve všem, dá se to pochopit, ale takovou zvláštní polovičatou něhu, prostě mi přijde divný, že se někdo rád dotýká a mazlí, ale zas ne tak úplně, aby došlo i na sex   Přitom se popisoval, jak za mlada na to myslel pořád. Že by to fakt šlo do hajzlu s věkem? Proč někdo je aktivní až do smrti a někdo jakoby vyhoří, vyhasne už po padesátce. Nevím, co mám dělat, nechci už být do  smrti bez sexu, připadám si jako loudil, i kdybych po něm chtěla nějak jinak náhražkové aktivity nebo s pomůckama, mám pocit, že jsem zoufalec, a on že by mi vyhověl jako nějakýmu bláznicýmu pošetilci, co se v moudrém a pokročilém věku zaobírá takovýma infantilnostma a zbytečnostma. Nevím, jestli mě chápeš, chtěla jsem popsat, jak se cítím. Mám dojem, že současně s poruchami erekce, ztratil zájem vůbec, prostě necítí potřebu, jako přežraný člověk se znechuceně odvrátí nad lahůdkama, i když si může říct, je to bezva, dal bych si, kdybych nebyl syt. Připadá mi, že je syt a přesycen sexem. Jako ženský vyhasínaj vaječníky, tak jemu veškerý sexuální apetit na bod mrazu. Je to vůbec možné, takový radikální propad??
Pisatelku, ty taky už nejsi adolescent, jsem pochopila z příspěvků, nemáš nějakýho postaršího kámoše, který by to měl taky tak???

No často se lze dočíst, že největší propad testosteronu a následně erekce bývá ve věku 50-55 let. Tehdy prý naplno nastupuje "Andropauza". Takže Váš povzdych "že by to fakt šlo do hajzlu věkem?" je zřejmě na místě. U mužů je věk v tomhle daleko zásadnější, nežli u žen.  Jejich stárnutí je v tomto ohledu někdy skutečně smutné.

Upravil(a) carlos (31. 1. 2013 15:08)

ruda napsal(a):

Možná se stydí, tak to raději zabalil úplně. Měla jsem kdysi přítele 40 let) a už měl problémy s erekcí v tomto věku, ale v sexuálních aktivitách  nám to nevadilo a občas se i podařilo. On se ani nepokouší-jako mazlení a tak?

No ona na jiném foru myslím psala, že orálem jí uspokojí a umí. A že to i docela zvládal i bez erekce, ale později už prostě asi rezignoval i na to, když z toho sám nic pořád neměl.