damilo, moje kamarádka má s psychologama podobný zkušenosti, kolem šesté třídy se u ní objevilo anorektický chování a pak asi tři roky bojovala s anorexií a prý vystřídala celu řadu psychologů, kteří uměli jen obviňovat, soudit a křičet. jedna ženská ji prý dala i facku, když se na ěnco ptala  akámoška jen seděla a brečela. minulý rok , už je jí dvacet, se zhoršily deprese, několikrát se zkusila zabít. a já ji nemohla dostat k doktorovi, protože prý z těch odborníků má na duši větší šrámy než ze samotné anorexie. ale nakonec šla, a řikala že chce něco dělat, že to takhle dál nejde...dovedla jsme ju do krizového centra pro mládež a tam ji jedna mladá pani tak pošlapala ten zbytek všeho co v sobě ještě měla. akorát jí řekla, co všechno je na ní patologického( to sme fakt nevěděly) a jak je špatná a jak si to jako představuje ten život. takže když půjde k takovýu člověku někdo, kdo nemá absolutně žádno sebedůvěru, nenávidí se a nejdradši by se pořezal, podřezal a zmizel ze svýho těla a odborník mu řekne, že je úplná sračka, tak tomu fakt neřikám pomoc!!taky by měl mít nějkaý cit ne? nemusim toho člověka litovat a ani s ním souhlasit, ale nemusim ho srazit ještě níž než byl. ale nakonec se mi povedlo dostat ji k doktorovi, psychiatrovi..ten se s tím tak nepáral. a krom toho že jí napsal prášky tak s ní úplně normálně mluvil, nevynášel žádný soudy po půl hodině. a já sama za sebe bych taky radila psychiatra a chlapa, co vím tak ženské jsou v tomto oboru horší z vlastní zkušenosti.
tady lidi taky vynáší soudy jak kdyby měli na všechno patent, samozřejmě že člověk si musí chtít něhat pomoct, ale takyvim, že dost psychologů jsou úplně k hovnu. nevědí jak k člověku přistoupit, a to je to hlavní.

Damilo, ty i kamarádka jste zklamané, protože jsem měly vysoké očekávání. Přeci jedna návštěva nemůže vyřešit problém, který se kupí přes deset let.

aprill napsal(a):

Damilo, ty i kamarádka jste zklamané, protože jsem měly vysoké očekávání. Přeci jedna návštěva nemůže vyřešit problém, který se kupí přes deset let.

Za obvodním byla pro Neurol. Dozvěděla se, že vypadá sešle, ale na psychiatra to nevypadá. Nehádala se s ním, a netrvala na doporučení. Neměla sílu. Když došel Neurol, začala brát ten 20 let starý.

Jedna návštěva psychologa neměla nic vyřešit. Ale vlastně vyřešila. To, že už ji nikdo nikdy nikam nedostane a sotva děti odrostou, bude se houpat oběšená na půdě.

když vysílá tolik signálů a všichni jsou tak slepí,...je to zbytečné.

Damila napsal(a):

Jedna návštěva psychologa neměla nic vyřešit. Ale vlastně vyřešila. To, že už ji nikdo nikdy nikam nedostane a sotva děti odrostou, bude se houpat oběšená na půdě.

když vysílá tolik signálů a všichni jsou tak slepí,...je to zbytečné.

To je špatně. V první řadě musí přestat být slepá ona sama k sobě. To je celé, o co tady jde. I u tebe. Ani ty to nechceš slyšet. A to jsi na tom psychicky lépe, než ona.
I u všech ostatních, kdo si myslíme, že nás někdo jiný zachrání. Nezachrání, pokud se my sami nezáchráníme.
Teď už to, díkybohu vím. A hlavně vím, že to tak je, že to přesně takhle funguje.

Všechno má smysl. Hlavně pomoc má smysl. Ale ta přijde na řadu až jako druhá. První je - zachraňovat sám sebe. Nenadarmo se říká - Pomoz si, i Bůh ti pomůže.

Ale jak si pomoct nejdříve sám, jak chtít, to poradit neumím. Každý máme svůj vlastní způsob, který si musíme najít každý sám.

Upravil(a) majkafa (16. 11. 2008 14:38)

Tak já nevím, ale pokud je to doktor(ka) na správném místě, tak už při vstupu musí odhadnout jak na tom ten člověk je a podle toho vést rozhovor. Jestli ne, tak ať vrátí diplom!
Ta kamarádka je už v takové agónii, ža si sama není schopna pomoci. Potřebuje první pomoc, jako když krvácí rána- přiložit obvaz a poté se postupně léčit. No a když místo první pomoci dostane ještě další ránu od "odborníka", tak se jí nedivím, že to vzdává úplně. Ona potřebuje tu první pomoc, pak teprve bude chtít.

Damila napsal(a):

Ano, každý, kdo máme bebínko, potřebujeme pofoukat.
PPavlo, ale někdo už nemá sílu nic jiného, než naříkat. Z Tebe prýští spousta energie i přes sklo. To ona nemá. Ona je tak hodná, až je blbá, s prominutím.
Jí se nechce, protože už nemůže.
Když Budeš zavřená od narození v kleci, kde do tebe budou hustit jak jsi špatná a málo se snažíš, tak nemáš kde vzít už sílu se vzbouřit  a prostě tomu uvěříš.

Myslela jsem, že psycholožka by jako objektivní mohla trochu pomoci. Je možné, že jí neříkala jen negativní věci, ale stačily mi útržky.

...to se nedivte, že muž je zlý, když s ním nespíte...
...proč se nestýkáte s jeho rodinou?...  (nikdo se tam s nikým v té rodině nestýká)
...musíte ho pochopit, má to těžké... (chlap si žije vlastním životem, jezdí na dovolenou do Egypta, a pak svým dětem ukazuje fotky, jak jezdil na velbloudech, přičemž děti s mámou nemají ani na obyčejný kemp v ČR)
...jak to, že nenecháváte děti dýl než hodinu samy doma (9 a 10 let)?...


Souhlasím s tím, že lítostí jí nepomůžu, ale když ji zahrabu do sraček ještě hlouběji, tak už vůbec ne.

Mě jen zděsila etika psycholožky, že jí nevadilo, jak tu holku úplně rozhodila, a nechala ji tak odejít z ordinace.


Já byla u psychologa několikrát, mockrát. Ale vždy jsem odcházela s nadějí a nabitá energií.
Na jejím místě a s jejím životem bych si to hodila mnohem dřív, hlavně bych asi s tím debilem neměla děti...ale to je jiná kapitola.

Dam, ano, pofoukat, ale jen do jisté doby, pak už to nezabírá a člověk tím spíš škodí.
A ze mě že prýští energie ? prosím tě ! to je jen tvůj dojem. většinou to bývá úplně naopak.
a víš co, já bych to dětstvím něják moc neomlouvala. nikdo z nás to v životě neměl lehký. já se taky mohla přetrhnout, abych se rodičům zavděčila, pořád bojovala o svoje místo na slunci, snažila se jim dokázat, že si jejich lásku zasloužím. zbytečně, pro ně je každej lepší než já. a nemůžu říct, že bych měla na dětství extra hezký vzpomínky. a dneska ? když mám problém, jsou poslední za kým bych šla pro pomoc, když už je něco, co sama nezvládnu, pak mám kamarády, kteří mi pomůžou bez keců o zpětnýho předhazování ve chvíli, kdy mě tím raní. za nimi nejdu, nemají o mých starostech a problémech ani páru, pro ně jsem já sama problém.
víš co, každej se tak něják v tom životě pereme, nikdo to nemá lehký. já chápu, že je z toho na nervy, já měla a občas taky mám chvíle, kdy se mi nechce žít. ale tohle litování a fňukání je prostě na prd, pomůže v první chvíli, pak už je to fakt na nic, nezlob se. to ona musí něco dělat, jinak bude brečet ještě za deset let. a věř mi, že i když si člověk myslí, že už nemůže, tak pořád ještě může. kdyby byla na tom tak špatně jak říkáš, už by si to dávno hodila (hnusně řečeno, ale víš jak to myslím) a nejsem si jistá, že to jak ji pořád foukáš ji pomáhá, utvrzování v tom, jak je život a osud k ní zlej. ona to změnit může, tak co. sama na sobě pozoruju, že pomáhá pofoukat, ale když už je toho moc, prostě kopnout, jiank se nehnu a fňukám dál. a jí se opravdu hnout nechce a dokonce bych řekla, že každej, kdo nebude foukat, ale bude chtít nakopnout, bude její nepřítel.
a moc bych nepřikládala váhu tomu co ti o psycholožce řekla, promluvila bych si s psycholiožkou, nevěřím, že by se to odehrálo tak jak ona tvrdí. možná jen výmluva, aby na sobě nemusela makat a zase jsi ji litovala a hlavně už ji neuntila s tím něco dělat.
něják z ní mám pocit, že ona je tou ubliženou ráda.

Damila napsal(a):

majkafa napsal(a):

Damilo, nesuď. Nebylas u toho, nevíš, jak to přesně probíhalo. Byla bych s tím opatrnější.
Není dobré, jestli toto sezení kamarádku ponořilo ještě hlouběji. Ale nic není ztraceno. Je třeba hledat dál, takového psychologa, se kterým si vzájemně "sednou", tím nemyslím, že ji ten psycholog bude litovat a bude jí přitakávat, ale od kterého bude schopna rady "vstřebat", "vzít".

Taky si myslím, že tvá kamarádka potřebuje v první řadě psychiatra. Až když trochu odezní psychosomatické projevy, pak bude čas řešit s psychologem.

Dala jsem jí kontakt na toho svého, ten je normální. Jenže ona už nemá chuť. Divíš se? Já ne.

A soudu jsem se neubránila proto, že se mě to osobně dotýká, je to moje (ikdyž slabá), tak přece jen kamarádka, znám ji 10 let, a bylo to, jako by někdo ublížil mně. Tohle se stávat nemá.
Těch ťafek od života dostává dost (má postižené děti), mohl by se na ni někdo na chvíli usmát.

Já vím, že určitá část Babinetek tu preferuje léčbu šokem, a nandat pořádně, že se zvedne sama...někdo možná ano. Ale co ty ("povolené"?) ztráty? Co ty, které se nezvednou? Dobře jim tak?

léčbu šokem ? ale jdi, někdy stačí se jen prostě zdravě nasrat a chtít těm druhým ukátzat, že to jde i bez nich. ten její chlap, ten si o to přímo říká !
už jen to by - kromě tisíců jiných - měla být motivace - ukázat tomu blbovi, že to jde i bez něj a že všechno zvládnu navzdory všemu a všem. přece nejsem žádný máslo

Upravil(a) PPavlaa (16. 11. 2008 16:36)

Damilo, mi připadá nefér, že soudíš někoho o kom vůbec nic nevíš. Už několikrát jsem pro své klienty (typu tvé kamarádky) udělala spoustu věcí nad svou pracovní povinnost a ti se jenom litovali, že jsem jim nepomohla. Tvoje kamarádka čekala, že se všechno změní a ono nic se neděje. Nic se neděje, protože nic nedělá.

aprill napsal(a):

Damilo, mi připadá nefér, že soudíš někoho o kom vůbec nic nevíš. Už několikrát jsem pro své klienty (typu tvé kamarádky) udělala spoustu věcí nad svou pracovní povinnost a ti se jenom litovali, že jsem jim nepomohla. Tvoje kamarádka čekala, že se všechno změní a ono nic se neděje. Nic se neděje, protože nic nedělá.

Aprill,
máš pravdu, že nic nedělá. Obávám se, že už nemá sílu.

Nevím, třeba jí to vyhovuje, třeba si tím plní karmický dluh.
Jen jsem svědkem něčeho, co se mi vůbec nelíbí a nechci mlčet.

Docela by mě zajímalo co kamarádka od návštěvy očekávala.  A co sis od toho slibovala ty?

Upravil(a) aprill (16. 11. 2008 16:47)

Jenže tahle diskuse nevznikla proto, abych pomohla kamarádce, ale abych se dozvěděla, co má mít, umět, dělat, ....psycholog.

Jaké má práva a povinnosti.

Tohle vlákno je o etice psychologů ne o mé kamarádce.
A to mi ještě nikdo neodpověděl.

Psychologa si nech nějákého doporučit, od známých atd, kdo byl spokojenej, ať to nedopadne jako teď.

PPavlo,
psychiatra-psychoterapeuta jsem jí našla. Jenže ona už teď nikam nechce, to jsem tu psala.
Do azyláku nemůže, protože si ("chytře") nedávno pořídila psa a se psem jí tam nevemou.

Ikdyž od blbce neodejde, může žít důstojnější život, když si vytyčí mantinely. To úplně stačí.