Dam,
tak to je hrůza...se ti vůbec nedivím, že jsi nasr..á. Já nevím, ale taky bych to asi jen tak nenechala ležet. Určitě bych něco udělala. Asi bych zvolila osobní setkání s tou "doktorkou" a hezky od plic bych jí to vyříkala.
A s těma práškama...to je taky děs. Já jsem se přiotrávila prošlýma kapkama na bolesti,...fuj, už bych to nechtěla zažít. To jsem si přála umřít v tu chvíli, páč by to bylo vykoupení, ale tahkle starý nebyly.Nejlepší by bylo vyházet jí je.

No, ve 20 mít za sebou anorexii, dvě děti, řešit prášky na nervy........... to je spíš na psychiatra. Psycholog pomáhá psychicky zdravým lidem, kteří se momentálně dostali do nějaké krize a nevědí, dejme tomu, jak z toho ven.
Z Tvého popisu se zdá, že Tvoje kamarádka není tento případ a potřebovala by lékaře - psychiatra

Mashanko, kde jsi vyčetla, že je kamarádce 20? Damila píše, že má 20 let staré prášky z dětství - takže kamarádce bude něco kolem třicítky. To už jí přiznáš právo mít dvě děti a nervy na pochodu?

Dami, pokud to proběhlo takhle (a máš sice jen informaci jedné strany, ale proč by si tohle kamarádka vymýšlela, že), je to děsivé. Osobně bych se v takové situaci cítila asi trochu zodpovědná, kdybych to byla já, kdo kamarádku povzbudil k návštěvě "odborníka" - nedivím se, že máš chuť se angažovat.

Otázka je, zda se obrátit na paní psycholožku (určitě ne konfrontačním tónem - spíš se snažit zjistit, jestli jí opravdu řekla to, co tlumočí tvoje kamarádka, a při té příležitosti se snažit omrknout, jestli opravdu vypadá na to, že to myslela vážně a jestli se u ní dá čekat nějaká sebereflexe), nebo rovnou na někoho nad ní.

Pokud psycholog pracuje v rámci nějaké organizace (třeba poradenského centra, kde je víc lidí a logicky nějaký nadřízený), kontaktovala bych nadřízeného, pokud má soukromou praxi, určitě existuje nějaké profesní sdružení, byť to nebude lékařská komora. Psychologové, pokud vím, chodívají na supervize, někoho nad sebou určitě mají.

Možná by taky nebylo od věci pokusit se zjistit, zda má s touto konkrétní psycholožkou špatné zkušenosti víc lidí...

Dam, teda ta tvoje kamarádka mi připadá jako magor, nezlob se. A děsně vztahovačná. Já v ní nevidím tu chudinku co ty ať se snažím sebevíc.
Já z ní mám (neznám ji) dojem, že se v tom svém neštěstí patlá docela ráda a je ráda, když ji někdo lituje, jak to má v životě těžký.
Ale kdo do háje nemá ? Je jako malé dítě, neumí se k tomu postavit čelem ... nebo nechce ? protože fňukání je jednodušší ???
každej někdy nevíme kudy kam, dostaneme se do blbých situací, ale to co popisuješ ... a chlap, že je na ho :-) ? no jaký si to udělá, takový to bude mít ... všechno jde něják řešit, nezlob se. Trochu se mi zdá, že místo tvého soucitu by potřebovala nakopnout, aby se už sebrala a začala se chovat jako dospělá baba, ne ufňukané nesvéprávné dítě.

Upravil(a) PPavlaa (16. 11. 2008 11:53)

ok, já to beru, nevím, co o ní už dřív psala damila, jen prostě z ní mám pocit, že se ji ani nechce. pokud by ji psycholožka politovala, asi by k ní chodila ráda, kdyby z ní dělala chudinku jako všichni ... jenže ona ta lítost je někdy na houby a nemám pocit, že by šla někam, kde se bude problém řešit, spíš jen další oběť, která polituje, aby se v tom svém smutku mohla ujistit, že ji všichni ubližují a je chudák ...

Ano, každý, kdo máme bebínko, potřebujeme pofoukat.
PPavlo, ale někdo už nemá sílu nic jiného, než naříkat. Z Tebe prýští spousta energie i přes sklo. To ona nemá. Ona je tak hodná, až je blbá, s prominutím.
Jí se nechce, protože už nemůže.
Když Budeš zavřená od narození v kleci, kde do tebe budou hustit jak jsi špatná a málo se snažíš, tak nemáš kde vzít už sílu se vzbouřit  a prostě tomu uvěříš.

Myslela jsem, že psycholožka by jako objektivní mohla trochu pomoci. Je možné, že jí neříkala jen negativní věci, ale stačily mi útržky.

...to se nedivte, že muž je zlý, když s ním nespíte...
...proč se nestýkáte s jeho rodinou?...  (nikdo se tam s nikým v té rodině nestýká)
...musíte ho pochopit, má to těžké... (chlap si žije vlastním životem, jezdí na dovolenou do Egypta, a pak svým dětem ukazuje fotky, jak jezdil na velbloudech, přičemž děti s mámou nemají ani na obyčejný kemp v ČR)
...jak to, že nenecháváte děti dýl než hodinu samy doma (9 a 10 let)?...


Souhlasím s tím, že lítostí jí nepomůžu, ale když ji zahrabu do sraček ještě hlouběji, tak už vůbec ne.

Mě jen zděsila etika psycholožky, že jí nevadilo, jak tu holku úplně rozhodila, a nechala ji tak odejít z ordinace.


Já byla u psychologa několikrát, mockrát. Ale vždy jsem odcházela s nadějí a nabitá energií.
Na jejím místě a s jejím životem bych si to hodila mnohem dřív, hlavně bych asi s tím debilem neměla děti...ale to je jiná kapitola.

majkafa napsal(a):

Damilo, nesuď. Nebylas u toho, nevíš, jak to přesně probíhalo. Byla bych s tím opatrnější.
Není dobré, jestli toto sezení kamarádku ponořilo ještě hlouběji. Ale nic není ztraceno. Je třeba hledat dál, takového psychologa, se kterým si vzájemně "sednou", tím nemyslím, že ji ten psycholog bude litovat a bude jí přitakávat, ale od kterého bude schopna rady "vstřebat", "vzít".

Taky si myslím, že tvá kamarádka potřebuje v první řadě psychiatra. Až když trochu odezní psychosomatické projevy, pak bude čas řešit s psychologem.

Dala jsem jí kontakt na toho svého, ten je normální. Jenže ona už nemá chuť. Divíš se? Já ne.

A soudu jsem se neubránila proto, že se mě to osobně dotýká, je to moje (ikdyž slabá), tak přece jen kamarádka, znám ji 10 let, a bylo to, jako by někdo ublížil mně. Tohle se stávat nemá.
Těch ťafek od života dostává dost (má postižené děti), mohl by se na ni někdo na chvíli usmát.

Já vím, že určitá část Babinetek tu preferuje léčbu šokem, a nandat pořádně, že se zvedne sama...někdo možná ano. Ale co ty ("povolené"?) ztráty? Co ty, které se nezvednou? Dobře jim tak?

Chodila jsem také psychologovi a pak psycholožce,to sezení není o tom,že vás budou litovat,v něčem vám dají za pravdu ,ale také vám řeknou věci,co byste neradi slyšeli,například,jak jste  se špatně chovali k manželovi a jak to řešit jinak.Celkem je to stejně na pr...

majkafa napsal(a):

Já neodcházela od psychologa VŽDY nabitá a s nadějí. Po prvních sezeních jsem se dokonce cítila hůř, než předtím.
Nechápu jednu jedinou věc. Proč tvá kamarádka ještě stále s tímto mužem žije.
Ale dokud si na to nepřijde ona sama, dokud ona sama sebe nezmění, NIKDO, ani ty, ani tisíc psychologů a psychiatrů jí nepomůže.

Bo je blbá, co Ti mám na to říct.
Syndrom týraného dítěte jen zaměnila za syndrom týrané ženy. Když žiješ ve vězení celý život, už neumíš žít svobodně...

Damilo,  kamarádka chce všechno změnit nebo tam šla, aby ti udělala radost?

aprill napsal(a):

Damila napsal(a):

...to se nedivte, že muž je zlý, když s ním nespíte...
...proč se nestýkáte s jeho rodinou?...  (nikdo se tam s nikým v té rodině nestýká)
...musíte ho pochopit, má to těžké... (chlap si žije vlastním životem, jezdí na dovolenou do Egypta, a pak svým dětem ukazuje fotky, jak jezdil na velbloudech, přičemž děti s mámou nemají ani na obyčejný kemp v ČR)
...jak to, že nenecháváte děti dýl než hodinu samy doma (9 a 10 let)?... .

Damilo, ty znáš její podrobně její situaci, ale psycholožka se ptala na běžné věci  o kterých nemá ani páru, ona vůbec neví jak to v té její rodině chodí a proč to tak je.  Docela by mě zajímalo, jak kamarádka zdůvodnila proč tam vlastně přišla.

Protože se cítí mizerně, má pocit, že už nemůže, že nezvládá denní péči o děti, protože celé noci probrečí, protože hubne, jí prášky, a je celkově na dně. Psycholožka ji měla poslat za psychiatrem.
Musí odhadnout co komu může říct.
Ta kamarádka je vztahovačná, to máte pravdu, ale když je někdo na rozsypání, proč  ještě do něj kopat...

lueta napsal(a):

Dami a co si myslíš Ty že by jí pomohlo?

Já myslím, že by jí pomohlo utéct z té rodiny. Dobrý začátek.  A pak psychiatr, prozatím, než se dá psychicky do kupy.