Něčí msta? Takhle přemýšlíš, Dorko? Vidíš, a mě to ani nenapadlo.
Bylo mi moc líto, že jim to nevyšlo, když jsem se to dozvěděla. Mému BM jsem přála, aby s ní byl šťastný, když se mnou být nemohl.
Boží mlýny ale melou každému z nás, mě samozřejmě nevyjímaje.

To znie pekne, aj keď - žili spolu, až kým nepomreli" by sa mi asi páčilo viac. Šťastnú cestu, mmch!

Já samozřejmě nemůžu vědět, jak je to u vás, ale často ve svém okolí vidím, že chlap udržuje mimomanželský poměr - což mu maximálně vyhovuje. Jakmile se to provalí, či jeho milenka chce odejít od manžela, chlap se stáhne. Jak říkávala jedna moje o hodně starší a zkušenější kolegyně - pro chlapa je vždy nejlepší, když má milenka "firmu" (..je vdaná..)

Barči, ano, to je ten pán, co ho žena vydírá přes děti, evidentně to ovšem funguje. Pět let jsem poslouchala, že když odejdu od muže, odejde také, to jsem věděla, že je špatně, kromě toho, pán mi až posléze přiznal, že má doma ženu s půl roční holčičkou, že to bylo "dítě na usmířenou". Takže už v době, kdy jsme si jen psali, byla už těhotná. A teď mi také dochází, že mi nikdy neřekl, co se stalo rok a půl předtím, kdy se pro dítě na usmířenou rozhodli. To byl jeden z největších vykřičníků, proč jsem věděla, že to není člověk pro další život, ale měla jsem ho ráda a jako lidé jsme si sedli. Teď mi také chybí jako člověk, ne jako milenec. Ono to na tom Slovensku blíž ke Košicím asi funguje jinak, lidé jsou tam založení na tom, že když už někoho mám, tak ho "vlastním". Toto je jeden příklad za všechny.
Prostě jsem v sobě držela a to do poslední chvíle, i když mi vyvolávala jeho žena, že nerozbiju rodinu, kde je malé dítě. A to nemluvím o tom, že než odešel, tak mému muži poslal smsku, aby ho nekontaktoval. To jsem nepochopila vůbec. Mě ji poslal také. Člověk by si řekl, že po těch pěti letech jsem ho poznala v mnohých situacích a že jich bylo požehnaně. Dokázal v zuřivosti, kdy zjistil, že jsem radši vzala prášek poslední pomoci rozbít okno u auta klíčem od něj. Xkrát také výstupy na veřejnosti i v soukromí, že jsem se si říkala, že toto snad muž ve 42 letech nemůže myslet vážně. Myslel. Jsou prázdniny, snažím se sehnat od září podnájem a i když muž bojuje, což naprosto nechápu, tak od něj s dětmi odejít. Poprvé se postavit na vlastní nohy bez chlapa a začít konečně žít.

Taky bych manželovi zkusila dát šanci. Vždyť ty ses poslední roky zaobírala zřejmě jen tím milencem. Když tak o něm píšeš, nechápu zároveň, že Ti může jako člověk chybět.

To jsou přesně ty typy, o kterých jsem psala. Kecy, pokud je milenka vdaná. Pak zbabělý útěk. Na jeho ženu bych nic nesvalovala.

Aniž bych chtěla nějak moralizovat, napadá mě, jak se asi při všech těch vztahových veletočích cítí všechny ty děti.

Ja chápem, že žiť ďalších X rokov s mužom, ktorého fakticky& nemám rada (inak si 5-ročnú neveru vysvetliť neviem), nie je život, ale živorenie. Pre oboch. Je fakt, že deti sú ešte malé, ale je tiež fakt, že až budú veľké, zostane len prázdny život s človekom, s ktorým si nevieme navzájom dať lásku a šťastie - a zrejme už aj nedostatok chuti a sily to zmeniť... Základ je položiť sama sebe otázku, či svojho muža milujem - a prípadne vycítiť, či on miluje mňa. Od toho by sa mali odvíjať ďalšie odpovede. A nemyslím si, že by deti zo "studeného odchodu" alebo zlého manželstva odišli do života nepoznamenané...

Nemyslím, že by rodič automaticky po rozvode musel prestať byť rodičom - ak sú obaja partneri rozumní, môže rozísť sa byť lepším riešením ako trápiť sa spolu... aj pre tie deti. Hádky sú jeden extrém, ale chladné manželstvo a chladná atmosféra doma tiež nemusia byť bohviečo. Ak majú deti pekný vzťah s otcom, tak si ho pri rozumnej mame môžu uchovať a mať šťastnú matku (a otca) je podľa mňa veľká devíza do budúcnosti.

Evi, o východňiaroch jsem dlouho nic netušila, tento byl první a byla jsem hodně rozčarovaná z mnohých věcí, no nesoudila jsem a ani teď ho nechci soudit. Neznám jeho ženu, vím jen, že už první rozvod byl bůh ví proč, ale hodně náročný a vždy v tom hrálo bohužel hlavní roli dítě. Poprvé opustil 5ti letou dceru, otázkou je a podruhé, kdy milenka otěhotněla, ale dva roky to dítě vychovával manžel paní, až potom ji tento pán dotlačil přiznat pravdu a odejít, aby ji mohl vychovávat biologický otec, je síla. S touto dcerou, za měsíc jí bude 14 let nemají tak intenzivní vztah, byl na počátku narušený, druhá dcera přišla na svět sice už za existence mě, upozorňuji, že jsem netušila a hlavně s ním v té době nic fyzicky neměla, tak sám mi řekl, že co nedal manželce a nemohl dát mě dal naštěstí této malé. Dnes je jí 5 let a je to tatínkův mazánek.  Nikdy bych nešla proti dětem a to žádným. Proto jsem se i stáhla, když jeho žena hledala důkazy, kdo jsem a co jsem. A když mě žádal, abych ženě řekla pravdu, tak jsem to razantně odmítla, toto je předci jeho rozhodnutí a já za něj rozhodovat nehodlala. Ano, ublížili jsme jí oba já i on, ale neměla jsem právo již do toho zasahovat a nezasáhla jsem.
Můj muž se mě naučil brat takovou, jaká jsem, myslím, že mě miluje i nenávidí zároveň, ale je ochotný mi jakkoliv to půjde vyjít vstříc. Starší syn na něm visí, stejně jako na něm visí táta, u nás to bylo obráceně, já jsem byla chladná, tak manžel dal všechen svůj cit synovi a druhý zase visí na mě. Oba jsme schopní se rozumně domluvit na všem i na naprosto neomezeném styku dětí s oběmi rodiči. V tom je můj muž zlatý, nikdy by nešel proti dětem a nepoužil je jako zbraň. Mám svého muže neskutečně ráda, ale to je na manželství málo a to už dlouhodobě. Třetí dítě bohužel být nemohlo a myslím, že i potrat v té době udělal svoje, je možné, že jsme se ani jeden úplně nesrovnali. Já tehdy to třetí dítě chtěla, i přes zdravotní problémy, ale muž řekl razantně ne.
Pán Slovák je už vyřešený, uzavřel si cestu sám a všichni víme, jak jednou dopadne, trošku ho znám, takže jakmile další milenka otěhotní, tak bude vymalováno. Není schopný věřit nikomu jinému natož sobě, potřebuje větší páku na to, aby udělal změnu, ale to už je jeho život, ne můj. Muž bojuje, my se nehádáme, máme klidné manželství, děti jsou spokojené, učí se skvěle, doma jsou rádi, ale manželovi přátelství v manželství je málo a já s ním už prostě intimně nedokážu fungovat, takže hledám podnájem a pomaličku se stěhuji, naštěstí to máme do školy daleko, takže je i nyní možnost zatím dětem nic dalšího nevysvětlovat, než, že budeme blízko školy a jejich kamarádů a s mužem se budeme o děti střídat a čas ukáže, jestli  je šance nebo to tak zůstane a bude to tak lepší pro všechny.

Panebože... milenec má bejt pro radost, ne na to, aby komplikoval život širýmu okolí - i tomu "nevinnýmu" (pro milenky platí obdobně).

Judyno, než se stáhl, tak jeho žena pátrala, volala mi snad z 5ti čísel svých příbuzných a kamarádek, to jen pro upřesnění. Možná mi chybí jako člověk proto, že jsem ho brala za přítele, než za milence. Ten vztah byl hodně zvláštní a já byla více jeho kamarádka, páč žádné kamarády a známé nemá. Prostě jsem se zapřela já, protože jsem viděla tu malou, která si svoje rodiče nevybírá a snažila se jen být, aby on mohl fungovat doma a neměl zaječí úmysly. Bylo období, kdy jsme spolu něco měli, ale to bylo hodně krátké, prostě to z jeho strany nešlo, podle všeho měl těch psychických problémů více.

Slniečko napsal(a):

Judyno, než se stáhl, tak jeho žena pátrala, volala mi snad z 5ti čísel svých příbuzných a kamarádek, to jen pro upřesnění. Možná mi chybí jako člověk proto, že jsem ho brala za přítele, než za milence. Ten vztah byl hodně zvláštní a já byla více jeho kamarádka, páč žádné kamarády a známé nemá. Prostě jsem se zapřela já, protože jsem viděla tu malou, která si svoje rodiče nevybírá a snažila se jen být, aby on mohl fungovat doma a neměl zaječí úmysly. Bylo období, kdy jsme spolu něco měli, ale to bylo hodně krátké, prostě to z jeho strany nešlo, podle všeho měl těch psychických problémů více.

Tolik ohleduplnosti....Ke svým dětem budeš také ohleduplná? Ani ony si svoje rodiče nevybraly...
Jak můžeš člověka, který na Tebe vyvíjí nátlak (viz Tvůj první příspěvek) nazývat přítelem?
Nezlob se na mě Slniečko, ale tvůj milenec - přítel možná není sám, kdo má psychické problémy. Promiň, nechci se Tě dotknout, jen píšu svůj názor.

Upravil(a) Judyna (26. 7. 2017 17:34)

Kiaro, on neměl telefonní číslo na mého muže, stejně jako já jsem ho neměla na jeho ženu do doby, než mi začala vyvolávat. Mě poslal textovku, ať ho nekontaktuji a neobtěžuji jakmile jsem napsala já jeho ženě, ať mě nechá být. A do dvou hodin někde sehnal číslo na mého muže a napsal mu to stejné jako mě, kde k číslu přišel, to netuším ani já ani můj muž a hlavně, nepochopila jsem, proč mu psal, když můj muž o něm věděl a nikdy by se do toho nemíchal, možná proto, aby se pomstil, měl doma peklo, tak ho chtěl dopřát i mě? Netuším, nepochopili jsem to nikdo. A hlavně toto bych od něj nečekala....
Po tom první výstupu jsem dlouho váhala, nakonec jsem se s ním bavila dál, ale těch výstup bylo nepočet krát a jen mě to utvrdilo v mém přesvědčení, že bych s ním nikdy nemohla být. Moje děti mají přísného, ale nadevše milujícího tátu a toho jim nikdo nedokáže nahradit.
Jen upřesním, já nechtěla a nechci odejít od manžela kvůli danému milenci. Chci to udělat pro sebe a děti.

Upravil(a) Slniečko (27. 7. 2017 21:25)