Jo, Eli, to je přesně ono!!! Děcka mi zas nadaly, že jsem vyhodila staré (tak půl roku) přehozy přez sedačku a vyměnila za nové, v úúúúúplně jiném barevném, motivovém a vůbec ražení. Jenomže, rozložila jsem to nové po sedačce, začla jsem cítit, jak se do mně vlévá teplo, radost, chuť žít, nebo já nevím co to je,.... přišla dcera, spráskla rukama, pokřivila tu svoji hubenku, moje novovzniknuté životní teplo mi zmrzlo v žilách... a najednou jsem viděla, že se to pere se závěsama, tak rychle říkám:"ty budou taky nový, stejný,"...a ona že né, že se nehodí na závěsy, a já zas ..."no však závěsy budou jenom v té bordové, co je tady dole!...", ona se sebrala a odešla. Pak mi došlo, že vyměnit závěsy znamená i vyměnit záclony (ty byly taky jaksi barevné a zcela jinak, než se mi líbí teď). Tak jsem přemýšlela nad tím přílivem a odlivem toho něčeho, co neumím pojmenovat, ale určitě to dávají ty barvy... a začla jsem být zvědavá na pocity jiných lidí. Napadlo mě totiž, jestli je to individuální, jestli já tím nedělám třeba nějaký chaos svým dalším členům rodiny... takhle totiž třeba "MUSÍM" měnit skoro každý měsíc ubrus v kuchyni, svůj hrníček na kávu, vázy na kytky, koberečky do WC a koupelny... přesně jak píšeš, za nějakou nepochopitelnou dobu je to pro mne jaksi "okoukané", vyčerpané či unavené a vzbuzuje to ve mně negativní pocity, nechuť nebo až odpor do té místnosti jít, na tu věc se dívat, nechápu to. Bránit se tomu znamená vědomě si způsobit nepříjemné pocity a stavy. S oblečením je to trochu lepší, to někdy můžu nosti i několik let, ale najednou prostě přijde doba, že kdybych si vzala na sebe něco, co bylo předtím pro moji duši IN, určitě bych z toho dostala svrab, lepru, ne-li infarkt. Dost. Co vy ostatní?

I já mám doma ráda stěny na bílo, právě kvůli doplńkům. Až když jsem se zamyslela nad touto otázkou jsem si uvědomila, že mám vlastně celý byt laděný do teplých barev. Nebyl v tom žádný plán, opravdu jsem si to uvědomila až teď. Mám ráda drobnosti, laděné do oranžova či červena. Ale nesmí jich být moc, teprve tak se rozsvítí. Asi to bude tím, že mi jsem "zmrzlá" a třeba v povlečení, které 
by bylo v chladných odstínech, bych spát nemohla. Nemám ani jedno. Ale co se týče oblečení, tak to je mi jedno. Podle nálady.

Já jsem to Viktorko myslela s tím oblečením tak, že si vezmu na sebe to, co momentálně na sebe vzít chci.Nepřemýšlím nad tím (samozřejmě taky co dům dá). Tedy ne tak, že když mám dobrou náledu, chodím napři. ve žluté. A máš pravdu v tom, že když si vezmu oblečení v nějakých jásavých barvách, tak mi to taky náladu udělá. Jen jsem se nad tím nikdy nezamýšlela.. Beru to intuitivně. Příklad: nedávno u mě v kuchyni seděla kámoška a říkala mi, co blbnu s těma slunečnicema. A já až po jejím upozornění jsem si uvědomila, že mám v kuchyni 3 obrázky se těmito květinami, a i dalších pár doplňků s motivem slunečnic. Přitom když jsem každý jeden kus kupovala tak naprosto bez vědomí toho, že se vlastně vytvářím sadu.
A v přírodě mám nejradši takovou tu žluto-oranžovou záři, kterou vytváří zapadající slunce. I domů když nám tak večer zasvitne, tak vše vypadá krásně a magicky. I fotografie jsou krásné v takémto světle.

LViktorko, barvy dokáží skutečné zázraky. A je zvláštní, že někteří lidé slepí od narození dokáží barvy rozeznat právě podle tepla či vůně, prostě na to mají jakýsi 6-ý smysl.
Potěšilo mě, že nejsem jen já tak ujetá s těmi změnami v bytě. Změny mají prý rády ohnivé znamení, no, já jsem střelec, v mém případě se horoskopy nezmýlily  :-) Jeden čas jsme se hodně stěhovali, vlastně každý druhý rok a 5x po sobě, bylo to náročné, ale mně se to líbilo. Nebyl v tom ani úmysl, prostě jsme do toho byly vnějšími okolnostmi vtlačeni, ale jak někdo tvrdí "lepší vyhořet než se stěhovat", já byla nadšená .. jiný byt, nové změny, debordelizace v nepotřebných krámech (jeden by se divil, kolik nesmyslů, které vlatně nikdy nevyužije, se za dva roky doma nakupí).. Nicméně levnější je vyměnit bytové textilie než celý byt ;-) a tak když jsou korunky navíc, mění se doma kde co. Ani ne tak ložnice, kde spím, ale obývák, kuchyň, chodba a předložky na wc a v koupelně doznávají změn. Děti si už na to zvykly a dcera (znamení Beran), ty změny se mnou s oblibou provádí (jen se někdy dohadujeme, která barva tam má právě přijít). Syn (znamením býk) nám dal zákaz měnit mu v jeho pokoji barevné složení, doslova si vydupal, že ve svém pokoji nechce modré závěsy (které tam dostal s ohledem na svou příslušnost k mužskému pohlaví), nýbrž oranžovo strakaté (prostě teplou barvu) a víc mu s tím prý dělat nemáme.
Tak asi můžeš být klidná - nejsi sama nadšencem bytových změn, prostě žijeme v bytě a asi čas od času (minimálně každý 3. měsíc) potřebujeme cítit určité změny. A nejjednodušší je právě ta výměna textilií.. ;-))

S těmi vypálenými žárovkami .. tak to je přesné !! Nesnáším šero. Buďto jasné světlo nebo už raději tmu, ale to mezi ne-e, trpím jak pes od podzimu do jara, kdy je tma už někdy kolem 16.30h a pokračuje i ráno v 7h, to je doba, kdy jsem bez nálady, v depresích, doslova jak vycucaná z energie a potřebuju vidět jasné barvy, abych si nějakým způsobem "dobyla baterie".

Upravil(a) Ela.. (23. 6. 2007 7:35)

Ahojky Eli, tvá slova jsou jako balzám na moji  nevimcoprožívající  dušičku. To o těch barvách jsem chtěla "hodit na net" už večer předtím, než jsem to udělala, byla jsem ale tak unavená , že se mi zdálo, že napsat tam jenom: Co s vama dělají barvy? mi připadalo neplodné, ale teď už vidím, že bych se asi toho svého stejně dopídila.  Druhý den jsem koupila jenom ten kousek látky s barvami, co mě dostaly, jenom na sedačku (na křesla a jinam ne-e), ze strachu, že mně rodina zasejc zbrzdí , a napsala svůj dotaz. Stálo to dost peněz, kterých moment.nemám nazbyt , tak jsem měla výčitky, ale taky šílené nutkání to prostě dotáhnout do konce. Dokoupila jsem to i na křesla a ještě mám v obýv. takovou válendu, jako pro hosty, tak na ni taky. A ještě kousek, na polšt.a čtvereček na konf.stolek. Teď jsem to jenom rozstříhala a poukládala, kam to patří- to jsou energetické bomby!  Nevím, čeho jsem se tak bála, potřebovala jsem, abyste mě nějak podpořili, děkuji vám, teď už to uhájím aj před (možná) reptající rodinou.

Stěhovala jsem se taky mockrát a miluju to. Vím, že v "civilizovaném světě", kde lidi stěhování finančně a duševně nezruinuje, jako nás tady, se pronajímají byty komplet se vším, možná se to může dokonce nějak podle vlastních představ i dotvářet, ježiši, to by se mi líbilo, stěhovala bych se klidně i každého půl roku, miluju změnu. Ale že mám pět dcer, čtyři ještě pod křídly, ne každé to vyhovuje, tak jsem trochu měla obavy, jestli to není vůči nim bezohledné. (Pořád se ohlížím, abych se mohla nabažit toho "nového obýváku", chichi!)
Nevím, jak to souvisí se znamením, já jsem panna, to je myslím zemské znamení a myslím, že já tam mám jako vlastnost jakousi potřebu stability, to mi asi nesedí, protože jsem pořád v pohybu, myslím uvnitř, kdybych byla bohatá, věci by nezůstávaly na svém místě ani týden, asi. A teď jsem dokonce v podnájmu, třetí rok, bylo to částečně zařízený, nemůžu s tim hýbat, tak zřejmě proto jsem začla trpět tím nedostatkem změny...Nemám tady ani pověšené své obrazy, podnájem je přechodná záležitost a domluvily jsme se s maj. že nebudu dělat díry do zdi, možná jsem si s tím podřízla větev pod svou potřebou změny. To jsem netušila. Je to dost děsivé, už aby jsme byly pryč!!!

Upravil(a) LViktorka (23. 6. 2007 12:55)