Holky mně někdy přijde, že trochu přeceňujete zamilovanost. Neni snad cennější harmonický partnerský vztah, který trvá i několik let? Zamilovat se dá tak na tři roky(pokud tedy s dotyčným "chodíte") a pak už to neni ono.  No a pokud jsou děti a manželství jakž tak klape, tak osobně považuju za totální nesmysl rozvádět se. Taky jsem zažila podobnou aférku a bolelo to tak dva roky, než jsem se s tím smířila, ale rozchod a později rozvod jsem v žádnym případě nechtěla podstoupit. Dnes jsem  šťastná, že jsem se nenechala zaslepit zamilvoaností.

Rizzie napsal(a):

TO IVA PR + EREMURUSS:

ahoj, jak jste na tom po roce? Už je  to lepší, klidnější? Prožívám podobnou situaci, ale ani po půl roce to není v pořádku a bolí to a bolí. Vídám ho v práci a je to pro kočku a skočení z mostu.

Rizzie stale spolu pracujeme a jeho zena,uz ho nekontroluje tak casto teda skoro vubec asi mu,uz uverila.Me pocity jsou rozpolcene.Jednou ho miluju a druhy den zase nenavidim za to,ze me vubec kdy oslovil,ze si se mne udelal obet pro svou pomstu sve zene.Snazim se s nim moc nekomunikovat,protoze to ublizeni ve me je porad.Po roce od rozchodu jsme se sesli a pomilovali se spolu me to totalne rozhodilo v tu dobu jsem byla tam kde na zacatku.Kdyz ho vidim z jeho zenou jak se k sobe maji,rikam si ze je to normalni komediant.Dneska mam jasno v tom,ze jako partnera,uz ho nechci.Nikdy bych mu nedokazala verit.Protoze si hraje na stastneho manzela a me v praci vyznava lasku.Na jednu stranu je mi jeho zeny lito.....protoze je to hajzl