Dito, já jsem dítě třeba zmydlila na sjezdovce, když nedodržovalo bezpečnostní pokyny, a všichni němci na mě hleděli jak na kriminálníka. Je mi to putna. U tebe ( žiješ v zahr, že jo) bych se bála že nějaký idiot na tebe tu socku zavolá.

Ela.. napsal(a):

Dito, asi tě nepotěším, ale nejsem zastáncem fyzických trestů. Ještě tak jedno plácnutí přez zadek, když je  dítě vzdorovité, ale "zluftění zadku" neuznávám. Nemám pocit, že fyzické násilí něco řeší. U nás funguje "zvýšení" či naopak "snížení" hlasu. Když na děti zařvu, ví, že jde do tuhého a když už syčím mezi zuby, je jim jasné, že totálně ustřelily. Když byly menší a bylo období vzdoru (vztekání, tvrdé prosazování svého aspol), párkrát padla 1 rána na zadek (ale né "zluftění", jedna opravdu bohatě stačila).
Promiň, ale osobně si myslím, že mlácení dětí patří do dob dávno minulých. Neříkám, že správná facka ve správnou chvíli nedělá divy, ale opět - jedna facka, nikoliv hejno ! A už vůbec ne před kamarády, spolužáky (takže ani ne před školou).. , to je příliš velké pokoření a ponížení.
Nemusíš souhlasit, ale tohle je prostě můj názor.

Vzásadě souhlasím s Elou.
Teoreticky.
Ale v praxi to vypadá u mě jinak.
Zluftění zadku nená výchovný účinek, ale rodič takto vybíjí svou zlost. je to hnusné, ale dělám to taky. Mmch. si myslím, že na zadek to není až tak hrozné, co se bolesti týče. Ale je pravda, že na veřejnosti, před kamarády to nedělám. Chytnu za paži, PEVNĚ stisknu a syšivým hlasem sdělím, že má okamžitě přestst, nebo je zmydlím! Málokdy to má kýžený okamžitý efekt, jako ta "baňa", ale nechci ztrapňovat dítě před vrstevníky, zvláště když tam ani tak nemá moc stabilní postavení.

Já mám výchovu děti jako zaměstnaní, tělesné a ponižující tresty jsou samozřejmě zakázané. A já sama si myslím, že opravdu nic neřeší. Na druhou stranu, musí děti poznat, že to co udělaly špatného tě mrzí. Nesmí mít pocit, že je ti to jedno. A tak vysvětluju a vysvětluju..... Je to běh na dlouhou trať. Ale když se pak ke mě někde hlásí dítě, které potkám na ulici a měla jsem ho v péči, tak to moc potěší.

U svých dětí jsem to měla tak, že když se přiznaly k prohřešku, byl trest mírný, když se to "vstřebalo", svěřovaly se mi se vším a to trvá. Někdy to bylo sice hodně těžké, "rozchodit" to, s čím se mi v pubertě svěřovaly, a dneska jsou velké a stále ten náš vztah trvá. Fyzický trest - plácnutí přes ruku, pohlavek - má význam tak do tří let, pak už si myslím, že ne.

No když byly děti menší, tak pokud je chytla vzteklina, to plácnutí mělo ten efekt, že najednou zbystřily, co že se to děje :-) Vyloženě zfofrování zadku, až vás bolí ruka - sice to bolí obě strany, ale pokud nepodáte patřičné slovní vysvětlení, je to nanic.
Moc se mi osvědčilo zpacifikování - nemožnost jejich úniku a syčivý hlas - cedění mezi zuby s úsměvem, že si to doma vysvětlíme dokáže pochopit větší dítě - malé rozhodně ne. Navíc na veřejnosti se ztrapníme nejen samy, ale i to dítě.
Jen jednou jsem se neovládla, dodnes se tomu s dcerou smějeme (je ji 22 let), to když na autobusovém nádraží sbírala zašlápnuté vajgly a dělala, že kouří - naháněla jsem ji po parku a stejně nedohnala:lol:

A co když ho Dito v takové chvíli seřeže? Jakoby zázrakem přestane ječet a začne se chovat vzorně? Tak to jsem nikdy nezažila.

ELO, JE TO SPRÁVNÝ POSTUP, RADILA MI HO I PSYCHOLOŽKA....
JSOU TO AFEKTIVNÍ ZÁCHVATY A DOST TĚŽKO SE S TÍM DÁ CO DĚLAT....
DCERA TOHLE PROVOZOVALA JEŠTĚ V SEDMI LETECH....ALE KDYŽ BYLA MENŠÍ...TAK KOLEM TĚCH TŘÍ A UDĚLALA MI TO V OBCHODĚ, TAK JSEM ZAPLATILA, ŘEKLA PANÍ PRODAVAČCE AŤ SE NEDIVÍ A NEVŠÍMÁ SI JÍ, ŽE ODEJDU ZA DVEŘE....MĚLY JSTE VIDĚT, JAK RYCHLE BYLO TICHO A MOJE MALÁ VZTEKLINKA U MĚ.
KDYŽ BYLA VĚTŠÍ, ŘEŠILA JSEM TO VÝSTRAHOU:CHCEŠ ABYCH ZASE ODEŠLA PŘED OBCHOD....DĚLÁŠ SI OSTUDU A VŠICHNI SE TI BUDOU SMÁT....TO TAKY ZABÍRALO...
ALE JE PRAVDA, ŽE KDYŽ JE DÍTĚ V TOM NEJVĚTŠÍM AMOKU (MYSLÍM SI, ŽE V TÉ CHVÍLI STEJNĚ NESLYŠÍ A NEVNÍMÁ VAŠE DOMLUVÁNÍ), KDY ŘVE A KOPE JE DOBRÝ HO CHYTIT TAK PEVNĚ JAK MŮŽETE...NEDOKAZUJETE MU TÍM SVOJI SÍLU, ALE TO, ŽE HO MÁTE RÁDY TAKOVÉ JAKÉ JE I S JEHO VZTEKÁNÍM...ONO TO ČASEM POCHOPÍ....

Jsem absolutní odpůrce fyzických trestů, ale protože jsem sama byla touhle debilní metodou vychovávána, tak mi to někdy ujede a ruka vyletí. Stydím se za to . Nikdy bych to ale neudělala na veřejnosti, to je příliš ponižující!  ALE AŽ JEDNOU TI MALÍ BUDOU VELCÍ A NEBUDE SE JIM LÍBIT, JAK SE CHOVÁME, MOŽNÁ NÁS TAKY PŘEHNOU PŘES KOLENO A ZŘEŽOU A JÁ SE JIM NEBUDU DIVIT!

Ela.. napsal(a):

Dito, asi tě nepotěším, ale nejsem zastáncem fyzických trestů. Ještě tak jedno plácnutí přez zadek, když je  dítě vzdorovité, ale "zluftění zadku" neuznávám. Nemám pocit, že fyzické násilí něco řeší. U nás funguje "zvýšení" či naopak "snížení" hlasu. Když na děti zařvu, ví, že jde do tuhého a když už syčím mezi zuby, je jim jasné, že totálně ustřelily. Když byly menší a bylo období vzdoru (vztekání, tvrdé prosazování svého aspol), párkrát padla 1 rána na zadek (ale né "zluftění", jedna opravdu bohatě stačila).
Promiň, ale osobně si myslím, že mlácení dětí patří do dob dávno minulých. Neříkám, že správná facka ve správnou chvíli nedělá divy, ale opět - jedna facka, nikoliv hejno ! A už vůbec ne před kamarády, spolužáky (takže ani ne před školou).. , to je příliš velké pokoření a ponížení.
Nemusíš souhlasit, ale tohle je prostě můj názor.

Jo, patří do dob dávno minulých - taky si všimni, jak se v dobách minulých děti chovaly k dospělým a jak se chovají teď - dnešní spratkové klidně pošlou do pr... i prezidenta a ještě je někdo polituje, že byly zrovna ve špatném rozpoložení

Upravil(a) mashanka (3. 6. 2007 13:30)

Je rozdíl v tom jestli člověk seřeže dítě nebo mu občas jednu naloží.Někdy je to rychlejší a účinnější metoda jak hodinový křik nebo dvouhodinová promluva do duše.
Nebudu tvrdit že mé drahé děti občas nějakou nechytly,byla by to lež.Vždy zůstalo u výchovné,a vždy bylo rychle vyřešeno.Stejně jako dítě mashanky zůstaly děti nedotčené a psychicky nepoznamenané.
On nebude problém ani tak v tom jestli dítěti naložit nebo jít jeho nezvladetelné kousky vydýchat za roh,jako v tom že děti dnes neznají respekt a neuznávají autority,
V tom se shodnem s mashankou,jakýkoliv dospělý,nejen rodiče,je pro ně často jen vzduch.
Nedávno jsem byla svědkem krásné scény v autobusu. Zhruba osmileté dítě dítě sedělo vedle maminky .Nad ním vlála zavěšená na tyči stará paní a nedržet v jedné ruce berle o které se opírala asi by jízdu nezvládla.
Chlapeček se usmíval na všechny strany ,posléze strčil do maminky a povídá jí.Podívej na tu starou babu jak tady visí . A maminka se jen usmála a otčila chlapečkovi hlavičku k okýnku.
Není to tak vzácný příklad výchovy

Dita.L napsal(a):

Holky, ja taky nejsem zastancem mlaceni deti ale myslim, ze nekdy je to vic nez nutne. reknete mi treba, jak se tvarite na dite, ktere se vali po zemi, kope kolem sebe a jeci a maminka kolem pobiha se slovy "Petricku vstan, to neni hezke, co tu vyvadis"? Zarucene si asi kazdy pomysli - ten zmetek by potreboval poradne na zadek. nebo ne??? uprimne, kdyz vidite takovou maminku, ocenite ze toho zmetka nesereze a necha ho jecet?

Ano, takovou maminku, která zachová chladnou hlavu  velmi oceňuji!!!  Myslím to naprosto bez ironie, protože všechno ostatní je jen selhání rodičů. Já osobně jsem v takové chvíli odešla a dítě upozornila, že čekám v autě. Nikdy jsem nečekala víc než dvě minuty. A jestli si někdo v tom obchodě myslel něco jiného? To je mi srdečně jedno. To dítě bylo totiž MOJE!!!!!!

Upravil(a) lueta (4. 6. 2007 13:05)

anka napsal(a):

Je rozdíl v tom jestli člověk seřeže dítě nebo mu občas jednu naloží.Někdy je to rychlejší a účinnější metoda jak hodinový křik nebo dvouhodinová promluva do duše.
Nebudu tvrdit že mé drahé děti občas nějakou nechytly,byla by to lež.Vždy zůstalo u výchovné,a vždy bylo rychle vyřešeno.Stejně jako dítě mashanky zůstaly děti nedotčené a psychicky nepoznamenané.
On nebude problém ani tak v tom jestli dítěti naložit nebo jít jeho nezvladetelné kousky vydýchat za roh,jako v tom že děti dnes neznají respekt a neuznávají autority,
V tom se shodnem s mashankou,jakýkoliv dospělý,nejen rodiče,je pro ně často jen vzduch.
Nedávno jsem byla svědkem krásné scény v autobusu. Zhruba osmileté dítě dítě sedělo vedle maminky .Nad ním vlála zavěšená na tyči stará paní a nedržet v jedné ruce berle o které se opírala asi by jízdu nezvládla.
Chlapeček se usmíval na všechny strany ,posléze strčil do maminky a povídá jí.Podívej na tu starou babu jak tady visí . A maminka se jen usmála a otčila chlapečkovi hlavičku k okýnku.
Není to tak vzácný příklad výchovy

Souhlasím s tebou.

Taky mám tři podobné zážitky.
1.  Jela jsem v tramvaji a stála jsem vpředu před sedadly pro invalidy, na nichž seděli puberťáci. Na další zastávce přistoupila žena ve vysokém stupni těhotenství a malým dítětem + taškou v ruce a taky jedna +- 80tiletá paní. 
Ti puberťáci nejen ,že je nepustili si sednout ani na slušné požádání, ale navíc si z nich utahovali. Jedna prý je nad hrobem a druhá tlustá jak bečka.  Ony to slyšely, ale jen si povzdechly. 
Za to mě rupli nervy a chytila jsem oba ty fracky a vyhodila je ze sedadla pro invality, takže si obě mohly sednout. A půl tramvaje s prominutím " čumělo jako by spadli z višně". Ti kluci jen zasyčeli něco ve smyslu, ty krávo, ty č...y nemají invalidní průkazku tak co chceš.  Ano, ani těhotná ani ta stará neměly průkazku pro invality, ale když já jsem byla dítě, což bylo před 10 lety bylo samozřejmé, že sedím-li v jakékoliv dopravním prostředku je samozřejmostí uvolnit své místo nejen starších, invalidním, ale i těhotným. Mimochodem, v té tramvaji sedělo i dost zdravých dospělých lidí a nikoho to netrklo, že by mohli zvednout svůj zadek a pustit alespoň jednu z nich.

2 zážitek.  seděla jsem na normálním sedadle pro zdravé v přeplněném meziměstkém autobuse, když se mi najednou agresivně začala ohánět starší ženská s průkazkou ZTP před očima a prý ať ji okamžitě pustím si sednout, že jsem mladá a zdravá a že ta dnešní mládež je hrozná, atd.
Upřimně, tahle agresivní uječená ženská mě naštvala, tak jsem ji řekla, že:
1. nesedim na sedadle pro invality, tak ať laskavě požádá lidí tam, protože jsou očividně zdraví.
2. pokud by mě požádála slušně, pustila bych jí i bez průkazky, ale takto ji nepustim.

Tahle paní pokračovala nadáváním na dnešní mláděž a vyhodila ty lidi ze sedadla pro invality.


3. zážitek.  opět jsem byla v dopravním prostředku, opět žádné volné místo. přistoupila mladá holka se zlomenou rukou. už v první zatáčce začala zelenat, očividně jí nebylo dobre a málem sebou sekla o zem. A kdo jí pomohl???? Vrstevníci ji uvolnili cestu, aby sebou šlehla krásně na tvrdé ale naštestí  jedna stará paní ji zachytila za ruku a nějaký invalidní starší pán rychle nastrčil hůl, o kterou se zachytila, pak ji ten pán, přestože byl sám o holi pustil si sednout a sám zapasil s tím, aby se udržel.

Drsné, co?

v těchto případech by bylo vhodné opravdu ty vychovné facky využit. Ale neměli bychom si stěžovat, společnost máme přesně takovou jakou si ji vychováme a jak napsal někdo přede mnou. Názor ostatních ji nezajímá, protože je to její dítě a její zodpovědnost

Upravil(a) Paila (4. 6. 2007 15:57)

Mám pocit, že dneska se dělá obrovská aféra i z obyčejné výchovné facky, taky jsem jich jako dítě pár dostala a nemyslím si, že by to na mě zanechalo nějaké stopy. Ostatně i naši většinou šli cestou výchovných rozhovorů a promluv do duše a já tam pokaždé seděla, tvářila se zkroušeně a v duchu si říkala, že by mi mohli třeba radši jednu vrazit a měla bych to za sebou :-).

Samozřejmě je rozdíl mezi jednou fackou a řezáním dítěte denně jako žito za každou blbost.