14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
řidičák mám 16 let,ale jezdit jsem začala a teď,kdy jsme se přestěhovali a musím jezdit s dětma do koly. Jezdím krátkou trasu,kterou znám a bojím se vyrazit někam dál sama. Párkrát jsem u jela do větího města asi 15 km,zvládla jsem to,ale jsem z toho nervózní,nejsem si sebou jistá.Jezdím pomalu a bezpečně.Kdybych jezdila u od těch 18ti let,to by bylo fajn,byla bych u vyjeděná.Jak se zbavit strachu z jedění? S manelem se učit jezdit nechci,byla bych jetě víc nervózní.
Není tady
Hmm, tak to jsme dvě. Auto mi stojí pod oknama a já radi potáhnu kočár do tramvaje.
Já jezdím tak jednou, dvakrát do roka a v poslední době u ani to ne.
Není tady
Korny napsal(a):
řidičák mám 16 let,ale jezdit jsem začala a teď,kdy jsme se přestěhovali a musím jezdit s dětma do koly. Jezdím krátkou trasu,kterou znám a bojím se vyrazit někam dál sama. Párkrát jsem u jela do větího města asi 15 km,zvládla jsem to,ale jsem z toho nervózní,nejsem si sebou jistá.Jezdím pomalu a bezpečně.Kdybych jezdila u od těch 18ti let,to by bylo fajn,byla bych u vyjeděná.Jak se zbavit strachu z jedění? S manelem se učit jezdit nechci,byla bych jetě víc nervózní.
NO někdo si zaplatí pár kondičních jízd s učitelem z autokoly a ten mu poradí a neječí u toho jako někteří manílci
Není tady
Znám kolem sebe hodně en řidiček, které mají řidičák od 18 ti, ale začaly jezdit a o třicet let později. Je lepí si zaplatit kondiční jízdy v autokole, ne poslouchat manela jak nadává "kruci jak to jezdí, jak to řadí, to není vařečka atd).
Začít jezdit není nikdy pozdě, protoe čím více budete jezdit, tím více získáte zručnost a zbavíte se nejistoty.
Není tady
Kondiční jízdy jsou dobrá věc. Stojí zhruba 200Kč hodina. Na druhou stranu dvě hodiny ti jistotu nedají, tak to leze do peněz. Myslím, e nejlepí je kombinace kondičních jízd a jízdy s někým komu důvěřuju. Vdy to nemusí být zrovna partner. Občas dělám radícího spolujezde kamarádce, která také dřív zvládala jen z vesnice do města 12km a zpět. Teď jsme byli i v Ústí nad Laben, museli jsme v centru řeit objíďku a taky to lo. Cvik dělá mistra.
Není tady
Taky bych partnera vynechala - leda mu zalepit pusu - a vrhla bych se do toho s kamarádkou. Zase je fakt, e kdy řídím jiné auto, ne na které jsem zvyklá, tak je mi lépe samotné, ne "pod dozorem".
Dobrá věc, je naplánovat trasu předem - pojedu tudy, tady se otočím, tady zkusím zaparkovat a pojedu domů. Vědět předem kam jedu a kudy - v tom můe kamarádka pomoci jako navigátor. A pak to zkusit třeba sama.
Mě hodně pomohlo, e jsme opustili hlavní a nejkratí silnice a do známých destinací (babičky a příbuzní) jeli pokadě jinudy - po malých silnicích - člověk se naučí rychleji a obratněji zvládat auto - získá sebevědomí. A kromě toho, je to i větí zábava, ne jet hodinu rovně po hlavní silnici (a ztrácet sebevědomí s kadým autem, které mě předjede...)
Není tady
Moje heslo - kdo jede beze strachu, jede se zabit. Toho se drzim a az na nejake drobne odreniny pri parkovani se mi nic neprihodilo. Jinak je nejlepsi jezdit a to sama. Nakonec, z pohledu ridice konstatuju, ze strach ma velke oci a konci v momente, kdy za ten volant dosednete.
Korny, na tom neni nic zleho, ze jezdis pomalu, kdyz se citis bezpecne. kdo to nechape je idiot (myslmim v kolone za tebou ) S trochou praxe budes zatacku, kerou ted projizdis ctyricet za chvilku svihat devadesatkou. prijde to samo a to mi muzes verit, paaac ja ridicak udelala pred 4mi lety, behem sesti tydnu a testy i jizdy jsem mela za plny pocet bodu.... az na to, ze za volantem svyho auta jsem byla absolutne nemozna.
Upravil(a) Dita.L (6. 2. 2007 17:14)
Není tady
Já mám řidičák od r. 2003 a ze začátku jsem tak nějak jezdila (u rok a půl jsem neřídila), ale stejně jsem usedala za volant se nejistotou.. Jsem hodně sebekritický člověk, a kdy se mi stávaly kiksy za volantem, tak jsem pořád řeila, jak mě vichni vidí a říkají si "nojo, enská za volantem.." A taky jsem dost vztahovačný člověk, tak stačil patný pohled od manela a hned byl oheň na střee.
No, teď se mi připravuje ŘP s novým příjmením od jara mi začne vojna, a jestli ten strach nepřekonám, tak jsem stará bačkora
Není tady
Holky,moc Vám vem děkuju.Máte pravdu ,e s manelem to prostě nejde a i v tom sebevědomí.To je pravda,kdy já vyrazila dál,tak jsem měla radost,e jsem to zvládla. A přesné je i t,e si promítám cestu,kudy pojedu,kde zaparkuju a tak.A pravda je i to,e jak říkáte,kdo se nebojí,ten se jede zabít. S tím taky souhlasím. Přitom,kdy jsem si dělala řidičák,tak mě to bavilo a těila jsem se a budu jezdit.Nevím jakej jsem jezdec,ale kdy jedeme a vezu mue,kdy jsme třeba na večeři a pije on,tak říká,e jedu jako bůh.Ale to je tám,e jedu tu známou trasu,je to třeba večer,kdy není provoz a jedu pomalu.
Ale vím o sobě,e jsem se naučila hodně předvídat,kdy jezdím léta jako spolujezdec,to sleduju provoz a dávám pozor.Musím to zvládnout,abych byla samostatná a mohla vyrazit někam dál sama.
Není tady
Holky, já se jednou nemohla v autokole rozjet na zelenou na křiovatce. Nějakej blbec za mnou začal troubit a můj instruktor se koukl přezíravě dozadu a povídá:"Aby ses neposral...".... mě vám bylo najednou tak dobře....Tak teď kdy se mi něco nepovede a druhý řidič blbě kouká nebo gestikuluje, troubí apod., tak si řeknu "Aby ses neposral..." ... a je to.
Jo - a nejhorí smrt je z vyděení. Na to nezapomeňte Řídí tolik en, proč zrovna vy byste to nezvládly? Blbost. Přeju hodně astně a bez nervů ujetých kilometrů
(Kdyby vám do toho miláčkové kecali, tak jim pohrozte, e je vysadíte. A kdyby pokračovali, vysaďte je. Podle závanosti prohřeku se pak za čtvrt hodiny pro ně vrate, nebo je nechte jet stopem
Není tady
holky nebojte se,jde jen o cvik.člověk vdy začíná s něčím poprvé. Chce to jen jezdit,jezdit a jezdit.
Není tady
Já se na řidičák moc těila - do první jízdy v autokole. Nejen, e jsem měla strach (jsem hroznej nervák), ale učitelka byla příerná. Vdycky začla křičet a nadávat a já se u nemohla soustředit. Stejně jako Eva36 jsem se nemohla rozjet na zelenou a chcíplo mi to - bylo to do kopce. Za mnou troubení jako blázen a instruktorka na to: "Co mám dělat, kdy to ta kráva neumí".
Nervama jsem si zkazila svou první zkouku z jízdy, druhou zkaenou dávám za vinu opět instruktorce. Nechtěla mě brát jezdit, ani kdybych si jízdy zaplatila - prý nejsem jediná, kdo chce jezdit. A hned začla zkouejícímu vyprávět o mé první zkouce. Take řidičák a na potřetí a od té doby jsem za volant nesedla, bojím se a můj otec je příerný nervák. A si začnu vydělávat, tak si zaplatím kondiční jízdy a snad to přejde. Hlavně u se nenechám takhle deptat. Zajímavé bylo, e test z pravidel jsem udělala napoprvé, jen ty jízdy....
Není tady
Teda já jsem měla naopak těstí na instruktora, jaký se nevidí. Krom toho, e mu bylo asi třicet a byl to sympaák
Já jsem měla z autokoly hrozný stresy, protoe jsem se doslýchala u vyprávění lahůdky typu, e kdy někdo udělal nějakou chybu, např. přehlédl značku, tak ho instruktor seřval a nebo ho vysadil u té značky a řekl, a si ji pořádně prohlédne a odjel.
Take jsem nastoupila ve svých sladkých 17 do auta a řekla jsem. " Jestli na mě budete řvát, tak okamitě vystupuju."
A tím jízda končí.
Řvaní já prostě nesnáím a kdyby na mě ten instruktor řval, tak fakt zastavím a vystoupím a adios good bye..
A ten instruktor se usmál a řekl, no, tak já teda opravdu na nikoho neřvu. Naopak byl milý a měl podobné průpovídky jako ten Evi 36. Dokonce mi drel palce při jízdě tak, e mi to ten policajt snad musel dát )
Nebojím se za volantem, e se mi něco stane, ale bojím se moc, e bych někoho přejela. Neustále jsem se soustředila na celý chodníky a vechny pejsky a kočičky a na lidi samozřejmě. A jsem pak nestíhala sledovat věci jako značky vzdálenosti a podobně.
Ponaučení pro mě jet bezpečně a hlavně se nenervovat, protoe ta energie je potřeba při řízení úplně jinde, aby člověk měl postřech, a se něco stane. Ne být ve stresu, e se něco stane. Protoe pak nemá dost kapacity na to, aby to dokázal rychle řeit. A nemá dost kapacity předvídat, co by se mohlo stát a to je jedna z nejdůleitějích věcí.
Jo a Jessie, to je mi líto, ale zkus si vzít na kondíční jízdy spí mladího pohodovýho chlapa Nejlépe se smyslem pro humor. A bude to ok
Není tady
Ahoj ! Myslim si,ze by si mela jit do autoskole na par hodin,aby ses do toho dostala .Ale vlastniho muze k tomu radsi neber,ten bude urcite nervni,a bude tvuj styl rizeni v kazde malickosti komentovat ....Drzim pesti !!!
Jooo, strach ten ja taky znam Nejezdim uz sest let a ted si budu kupovat vlastni auto. Takze prijdou na radu ony zminene kondicni jizdy, jen dve tri kvuli jezdeni ve meste. Jinak mi pritel obcas pujci auto na vedlejsi ceste. Rozhodne po me nekrici, chape, ze jsem dlouho neridila a je mily. A to je dulezite. Mit klidase vedle sebe... Kazdopadne s vlastnim autem se naucim jezdit snad rychleji, nebot bude proste moje akdyz ho odru, nikdo mi nebude nadavat
Není tady
Taky nejezdím. Řidičák mám skoro 8 let, z toho jsem jela párkrát a podělaná hrůzou. Těsně po autokole jsem místo zpátečky zařadila jedničku, najela na obrubník a od té doby jsem za volant nechtěla sednout. Pak jsme se s přítelem vybourali (řídil on, ale vina byla na druhé straně) a moje hrůza se jetě vystupňovala. Loni jsem jela asi 30km čtyřicítkou po okresce, zelená nervozitou, za mnou jedoucí na mě troubili, protoe mě nemohli předjet... Ale budu muset začít jezdit, co pak budu s mimčem dělat sama doma bez auta... Přítel mě občas chce půjčit auto, ale já mám takový strach, e mu ho nabourám.... A při tom jetě někoho zabiju... On sám nekřičí ani nenadává, ale během té jedné loňské jízdy jsem na něm jasně viděla, e je dost nervní (moná se i trochu bál) a to mi odvahy nepřidalo.
Upravil(a) Gabrielle (26. 3. 2007 17:35)
Není tady
No pokud vedle tebe sedi majitel auta, ktere ridis a jsi nezkusena, tak se bude vzdycky bat. A proto si proste koupim vlastni
Není tady
Já si udělala řidičák, pak 7 let neřídila a pak si koupila auto. Strach samozřejmě velký, trasy předem rozmýlím, trnu, kdy mi někdo vlítne do silnice, miluju náklaďáky, které se plouí a tak s můu beztrestně plouit s nimi. Nikdo mě nebuzeruje a kdy to odřu, můu si vynadat leda sama. Ty pohledy "nojo enská" znám veeelmi dobře. No a co, bez cvičení se to nenaučím.
Není tady
Preeeesne, muj clovek. Uz at mam to autisko
Není tady
Berunky, já su na tom stejně, jela jsem naposled před 20 lety a tak moc bych se chtěla zbavit poslední závislosti na manelovi , tj. e mi dělá oféra. Mám v tom nulové sebevědomí a stačí nějaký kiks, který chlapi zapřou, ale mně to dělá problémy.
Take pilně pracuju na přání do vesmíru: "Jsem dobrá řidička, věřím si, jsem v pohodě."
Není tady
Gratulky, a dekuji za radu, tohle prani se mi bude taky hodit Nebat se a smele vyraziiiiit
Není tady
Tak se pochlubte, která jste kam vyrazila a jaké to bylo,já se vyhecuju o víkendu, kdy manel prostě nesmí odmítnout půjčit mi auto.
Upravil(a) Regina (27. 3. 2007 20:09)
Není tady
No ja pred dvema tydny po sesti letech sedla za volant noveho yarise. Sice to byla trasa asi jen 15km, ale cizi auto, zcela nove, a v noci ale zvladla jsem to a stihla jsem prepinat i potkavaci a dalkove, kdyz jeli do protismeru auta. Byla to hlavni silnice. Druhy den jsem pak jeste jela za svetla, sice bocni cestou, ale pak i malym mestem, kde jsem na posledni chvili mela odbocit doleva a davala jsem prednost. Taky jsem to zvladla takze se nebat, zacit jezdit po vedlejsich a po kouskach a ziskavat pomalu zkusenosti, dostat razeni do ruky a tak
Není tady
Řidičák jsem si udělala v 18 letech a po 22 letech jsem začala skutečně jezdit.Jinak jsem byla jen v roli spolujezdce.Ale i to mě hodně naučilo.Dívala jsem se jak můj partner jezdí, kdy řadí, přibrďuje, jak točí volantem při parkování a podobně.On má velké auto a já jsem měla opravdu strach, kdy mi začal dávat soukromé kondiční jízdy - a to jen na neruných silnicích.Vloni jsem si koupila staré Renault Clio a pomalu, ale jistě jsem začala jezdit sama.Nejdřív tam kde to dobře znám a kde jsme jeli u tisíckrát předtím a postupně jsem začala jezdit i do města, na nákup, s dcerou do Liduky, k rodičům - bydlí kousek od nás apodobně.S postupem času jsem si začala víc věřit a dnes jezdím - dle mého nejbliího okolí - docela dobře.Měla jsem vdycky velkou radost, kdy se mi podařilo někam dojet a pak zpět zaparkovat u domu.Dnes se u tolik nebojím a jedění mě baví - je to úasný relax.S malým autem se snadněji naučíte řídit a zvlá kdy má posilovač řízení, co u mají skoro vechny auta.Dnes si to bez auta u neumím představit.Mrzí mě, e jsem nezačala dřív.
Upravil(a) ema5 (28. 3. 2007 8:17)
Není tady
Ahoj vsem ! Tak ja mam ridicak od 98 roku,ze zacatku,jsem i jezdila,pak jsem mela v roce 2002 tezkou autonehodu,kde jsem pres pul roku,byla v nemocnici,pak skoro rok jsem se snazila dat dohromady,nejen po psychicke strance,ale i telesne.Od te doby mam strach jezdit sama autem,kdyz nekdo je v aute,jedno kdo,tak to jeste jde ,minuli rok jsem jela mozna 3x a to jen v nouzi.Tento rok jsem jeste vubec nejela,muj muz chce koupit nove auto,kde nebudu muset radit atd,mysli si,ze je to ten duvod,proc nechci jet,asi si mysli,ze mam strach,ze me auto scipne na semaforu..jak to u nas zenskych sem tam byva a hned jsme v panice . ....Dokonce uz domluvil u jedne mistni autoskole,ze v kvetnu zacnu s nimi zas jezdit...je to velice mile od nej,ale ja mam stejne strach,nedokazu se v tomto prekonat,mozna je to nasledek s nehody co ja vim.
Není tady