s tou první větou souhlasím.....
druhá věta = nebudu na sebe přebírat cizí bolest
věřím ti, opravdu věřím, ono to není jednoduché, ono to poznání totiž moc bolí a to se nikomu nechce podstoupit...
A navíc, je to na dlouho, na moc dlouho.... stále doufám, že ne na celý život

tohle je odpověď na Salvatora 14:23
Myslím, že člověk dostane do cesty to, co mu někdy nějak pomůže. Prostě to, na čem pochopí jak pomoct jiným.
Já se nebráním své zkušenosti s matkou (neber to tak, jako že píšu, že ty se bráníš, jen nemám vhodná slova), v podstatě si myslím, že ta má byla velmi nešťastná ve svém životě a je mi jí velmi líto ale to je moje mínus. Špatně jsem se před tím vyjádřila, odešla od rodiny v mých 11 letech, zemřela před skoro 7mi týdny. Minulý týden, při uklízení její pozůstalosti, se mi dostal do ruky její deník - občasník. Potvrzuje v něm nepřímo mé myšlenky, je plný zla, zlých myšlenek, závisti a obvinění. Mému bratrovi zničila život, tím, že ho psychicky ne zdeptala, ale zničila, učinila ho na sobě totálně závislým, neschopným vlastního názoru, natož empatie. Je velmi inteligentní člověk, má na krku ( ) několik světových patentů ve svém oboru, tahle oblast je také jediná, kde je schopen žít. V reálném světě nikoli. Bylo mu nedávno 36. Absolvent ČVUT a bude se po smrti své matky teprve učit žít. A do smrti ji bude bránit. Mně ublížila hodně, ale nedá se to srovnat s tím, jak ublížila jemu.

cilka napsal(a):

tohle je odpověď na Salvatora 14:23
Myslím, že člověk dostane do cesty to, co mu někdy nějak pomůže. Prostě to, na čem pochopí jak pomoct jiným.
Já se nebráním své zkušenosti s matkou (neber to tak, jako že píšu, že ty se bráníš, jen nemám vhodná slova), v podstatě si myslím, že ta má byla velmi nešťastná ve svém životě a je mi jí velmi líto ale to je moje mínus. Špatně jsem se před tím vyjádřila, odešla od rodiny v mých 11 letech, zemřela před skoro 7mi týdny. Minulý týden, při uklízení její pozůstalosti, se mi dostal do ruky její deník - občasník. Potvrzuje v něm nepřímo mé myšlenky, je plný zla, zlých myšlenek, závisti a obvinění. Mému bratrovi zničila život, tím, že ho psychicky ne zdeptala, ale zničila, učinila ho na sobě totálně závislým, neschopným vlastního názoru, natož empatie. Je velmi inteligentní člověk, má na krku ( ) několik světových patentů ve svém oboru, tahle oblast je také jediná, kde je schopen žít. V reálném světě nikoli. Bylo mu nedávno 36. Absolvent ČVUT a bude se po smrti své matky teprve učit žít. A do smrti ji bude bránit. Mně ublížila hodně, ale nedá se to srovnat s tím, jak ublížila jemu.

Mně mojí matky líto není. Cítím k ní akorát jemný soucit, ale ne lítost. Tito lidé neumí žít tak, aby neškodili sobě a jiným, prostě se to učí.
Našim úkolem je, aby jejich řádění nedopadlo destruktivně na nás.

Ra napsal(a):

Nejsou mi jasná tato rčení napsaná jednou osobou v tomto fóru: „Prostě, divím se, jak jsem se mohl narodit k lidem, se kterými mám tak málo společného... asi nikdo lepší nebyl k dispozici ….Neznalost kosmických zákonů neomlouvá... člověk za jeden život nemá možnost v této společnosti poznat dokonale sám sebe…

Pokud nějaké kosmické zákony fungují, víme, že platí na každého z nás, že se rodíme lidem se kterými máme stejné vlastnosti, stejné vibrace, silné vazby, které umožňují bytosti narodit se právě těmto lidem. Povaha se dědí, dědí se způsob myšlení, je to genetické, rodové. Známé pořekadlo praví: Chceš-li se oženit/vdát, poznej nejprve jeho/její rodinu.

Život má rád vtip!

Ra, to všechno ovšem vím, a proto mne to neudivuje. Pamatuj, že existuje ještě jedno pravidlo, které je vlastně variantou zákona "Stejné přitahuje stejné", a to zní: "Protiklady se přitahují"

Protiklady jsou také své podstatě stejné!

Dále - když zhodnotím všechno, co jsem kdy zažil i své rodiče - vše bylo dobré! Vše je moudře zařízeno tak, abych dostal šanci, kterou jsem třeba neměl jindy.

Ačkoliv to nebylo snadné, vyhodnocuji to velmi pozitivně. Nebýt toho všeho, můj život by se odvíjel určitě jinak a byl bych méně šťastný, protože bych se nenaučil vytvářet štěstí sám v sobě bez ohledu na vnější okolnosti.

No....... dřív to pro mne bylo jednoznačné, ale teď to tak už nevidím.

Za prvé:
Tobě milý Temný bych ráda jemně naznačila - tedy tak, jak ty to jistě pochopíš, tedy tvým vlastním jazykem -  abys už konečně držel hubu, naplnil své nekonečné sliby o opuštění vlákna, kde ti "tvoji Pražane" nerozumějí, a nestrkal svuj nevymáchanej čumák tam, kam nemáš. Tvá "záchranářská mise" zde mi silně připomíná křižáckou výpravu na záchranu božího hrobu
Ty jsi totiž ještě větší tupoun, než já a to už je co říci. Už jen to, že to vidím, je známkou toho, že bych mohla konečně už předat štafetu, ale tobě ani náhodou, to si ten kolík radši ještě chvíli nechám Vždycky je dost času na to, abych ti ho vrazila do..... no já si ještě rozmyslím kam, kde tě to nejvíc probere 

Když se pak totiž budeš svíjet na zemi například v žlučníkové kolice, bude tě to svinsky bolet tak, až se z toho pobliješ a pos..., těžko tě nadchne lékař, který tě shora skoukne a prohlasí: drahý Anděli, seš idiot a můžeš si za to sám, tvůj problém je umělý, na příště se tak nevztekej a nepřežírej tučným jídlem a bude ti dobře!
Nejspíš opravdu oceníš lékaře, který ti něco píchne, aby tě těch svinských bolestí zbavil a až teprve POTOM budeš vnímat jeho rady, týkající se tvé životosprávy a tvého chování.... a možná budeš a možná nebudeš, protože doktor nemá na výběr a něco ti zkrátka vždycky bude muset "prdnout", dokud ti ten žlučník nevyřízne na furt.

A pokud jsi to, co říkám, nepochopil, klidně se zeptej, já se přemůžu  a vysvětlím ti to pro tebe ještě srozumitelněji, protože to, jak se ty, naprosto prost jakékoliv empatie a citlivosti, navážíš do žen, které nezvládají svůj život, mě po dlouhé době skutečně dost rozlítilo a Salv promine, ale v tomto případě klidně risknu, že si zase nakarmím, a nakopu ti pr....
Chováš se tu jak slon v porcelánu!

Ty sám nemáš jasno v tom, kdo jsi, sám máš nejspíš těžký problém s matkou, tedy potažmo se ženami (pochybuji, že tvou partnerkou je žena), sám máš problém sám se sebou a tváříš se tu jak mistr světa amoleta. Jsi dost ubohý a není mi tě líto, protože si za to můžeš sám. A je to o to větší trága, že jsi dost inteligentní na to, aby ti to došlo.
Jo a jestli máš pocit, že drškuju a že jsem na tebe agresivní a drzá, ba přímo sprostá, tak to je vynikající postřeh. To všechno jsem a dělá mi to potěšení, protože tohle všechno ty potřebuješ jako prase drbaní a já ti to ráda poskytnu. Příliš rozdáváš a je třeba ti něco taky vrátit. A já si to konečně můžu užít, protože ty si si to všechno zasloužíš Prostě znáš to: Vy za to stojíte

Jo a nevopovažuj se na mne něco zkoušet, jinak probudíš mé temné stránky, protože já jsem v nehoraznostech, manipulacích a nevybíravých půtkách všeho druhu dost dobrá  Mám nastudováno ze stovek životů )) A už mně fakt dost svrbí jazyk, potřebuju si na někom smlsnout 
(Salve, co říkáš, na ignorantovi, který nevybíravě uráží lidi jako je majkafa bych snad mohla nééééé???? Bude to fakt pro jeho dobro, já ho opravdu nezabiju, jen na chvíli trochu zmrzačím, aby se neřítil jak parní válec, jo???      )

Za druhé:
souhlasím s cilkou. Salv má pochopitelně pravdu v tom, jak problém řešit PRAKTICKY, cilka má pravdu v tom, jak ho řešit METODICKY.
Každá oběť DN je obětí proto, že to tak dovolí, že to tak chce, že to tak viděla doma, u sousedů..bla bla bla.
A v nemalé míře i proto, že si to tak sama NAPLÁNOVALA, než šla do života. Ale naplánovala si to právě proto, aby to ZVLÁDLA. A o tom to je!

Myslím cilko a Salve, že jsme sourozenci. Salve, taky jsem jako dítě přišla o mandle a nikdy nezapomenu, jak mi je doktor kleštěma "za živa" v mých zhruba osmi letech rval z krku. Ale taky si dobře pamatuju, jak mne máma po tom úžasném zákroku téměř dvanáct kilometrů nesla na zádech, protože nám ujel autobus. Byla jsem z toho tehdy dvojnásob zmatená....
Taky mám hradby sádla a taky s tím zápolím. Ale už nezápolím se svou matkou. Nesmírně mi pomohly rodinné konstalace. V hlavě jsem si to srovnala už dávno, ale tam jsem si to skutečně PROŽILA. Je to za mnou a já to přijala tak, jak to bylo. Máma ve mně samozřejmě žije dál a vždycky bude. Mám její geny, ale nikdy nedovolím, aby mně to převálcovalo tak, jako ji..... Nikdy jsem nikomu nedovolila a nedovolím, aby mne jakkoliv týral. Kdyby na mne nebo na mé děti chlap vztáhnul ruku, tak mu ji urvu i s ramenem.
Jenže já jsem bojovník, vždycky jsem byla a já svou sílu spíš musím krotit než probouzet. Možná i proto si umím představit, jako to musí být strašné, když to má někdo opačně...

Týraných žen, můžu, dětí, starých lidí mi není líto. Určitě se to neděje bez příčiny. Ale hluboce s nimi soucítím a souhlasím se Salvem, že jim nikdo nemůže pomoci, pokud oni sami, vyjma malých dětí, nebudou chtít! Konečně nevystrčí alespoň ruku z těch sr...., ve kterých se topí, aby je bylo za co chytit a pomoci jim se v tom bahně alespoň postavit. Většinu té "práce" stejně musejí udělat sami. A pokud to udělat nechtějí, nepomůže jim nikdo a nic! Ani tisíc tísňových linek, ani milion zákonů, ani miliarda azalových domů, ani naše řeči a už vůbec ne samolibý "záchranář" DA!
NIKDO!

Má zkušenost se ženami, které přijedou na školu v přírodě, je taková, že "profesionální oběti", pokud vůbec dojedou, se už neukážou. Ty ostatní na sobě pracují a výsledky jsou moc vidět. Je to úžasné pozorovat, jak se ty událostmi v rodině, nejčastěji nevěrou, zdeptané bytosti mění v sebevědomé ženy, které aktivně přistupují k životu, uvědomují si, že dělají chyby, aktivně je hledají, odstraňují a mají se rády i s nimi. Většinou to jde ztuha, ale obohacujeme jedna druhou. Je to nesmírně osvobozující a nádherné. A jde to.
Ale na jedné straně to chce CHTÍT po té cestě jít a na druhé CITLIVĚ vážit způsob, jak určit směr...

Cilko, já myslím, že to, co jsi tady předložila je převelice užitečné a bohulibé. Salvátor má jistě velký kus pravdy, ale  želbohu je to v těchto určitých situacích pravda spíš teoretická....nebo spíš dokonce ta příznačná "vrtule v hejnu kolibříků" ..Víš, Salvatore, já byla taky týrané dítě, i když "jen" psychicky - ale zato........no řekněme, že téměř profesionálně. A kdybys mi v těch těžkých okamžicích mluvil do duše, asi bych tu už nebyla...myslím, že Cilčino elaborát by mi pomohl spíš, minimálně pro začátek.

cilka napsal(a):

když se ale z toho všeho člověk hrabe ven, už je to trošku jiné, tam už je Salvátor třeba

Nepochybně. I když bych teda byla zatraceně opatrnější ve formulacích.

Pandorraa napsal(a):

Má zkušenost se ženami, které přijedou na školu v přírodě, je taková, že "profesionální oběti", pokud vůbec dojedou, se už neukážou. Ty ostatní na sobě pracují a výsledky jsou moc vidět. Je to úžasné pozorovat, jak se ty událostmi v rodině, nejčastěji nevěrou, zdeptané bytosti mění v sebevědomé ženy, které aktivně přistupují k životu, uvědomují si, že dělají chyby, aktivně je hledají, odstraňují a mají se rády i s nimi. Většinou to jde ztuha, ale obohacujeme jedna druhou. Je to nesmírně osvobozující a nádherné. A jde to.
Ale na jedné straně to chce CHTÍT po té cestě jít a na druhé CITLIVĚ vážit způsob, jak určit směr...

Pan,

super....!

Nemohu, než naprosto souhlasit a to, co děláš pro ty holky, se nedá ničím vyvážit. Kéž by si profesionální oběti uvědomily, že není radno čekat, ale jít a postavit se agresorovi. Udělat všechno pro to, aby svou neutěšenou situaci změnily.

nojo, jenže právě to udělala Cilka, ten mustr pro ráznou akci. Ty tvoje formulace jsou..........řekněme že pro lidi v daleko lepší kondici, než byli ti, co se tu o nich mluvilo. Pro ty jsou fakt smrtící, vážně. Popravdě já jsem ve svatém nadšení kdysi taky začala šířit osvětu o tom, jak má člověk brát věci své do rukou svých. Naštěstí mi ty těžké případy pod pazouru nepřišly (tedy na moje i jejich štěstí) Ale i tak jsem narazila, a to jsem formulovala tuto bohulibou myšlénku ve stylu - "jen ty můžeš tu situaci doopravdy změnit." No vidíš, je to mnohem humánnější, než "můžeš si za to sám" a přesto- jak to blbě zní, žejo? Taky jsem pěkně narazila

no, má zkušenost, Pan, mi říká, že po onom "jen ty to můžeš změnit" zcela zákonitě přichází...."tohle???...to přece nejde změnit!! A já už to vůbec nedokážu!!" ..načež následuje..."no tak ne úplně, tak třeba jenom tenhle kousílínek...co?" ...a dále..."kousílínek zkusím, ale jen malej.."  a "nojo...funguje to, tak co další kousíček?" atd.atd. a to "můžu si za to vlastně sama" to je až nakonec. Aneb-neuč se tango, když neumíš chodit

Nojo, jenže pak si kdekdo pomyslí, jaká je to mašlička a nestačí se divit...anebo spíš má  pocit, že je to moc velký sousto, takhle najednou...ono se to po kouskách mnohem líp zpracovává.  A mé zkušenosti mi říkají, že skutečně vyděšený člověk není schopen udělat víc, než jen malinký krůček, prostě se mu nedá říct -támhle za kopcem je bezpečí, doběhi si tam.

Inu jak komu - mně za ruku až donedávna nikdo nedržel, tak jsem se mohla dohadovat jen s knihama a sama se sebou. A jak jsem byla pravila- muselo to být po kousíčkách(vlastně dodnes musí).  Však se s tebou nepřu, ty nabízíš pomoc jistého druhu a zajisté že najde adresáta. Tady byla řeč pouze o tom, že tenhle druh není vhodný pro každého - a taky byla řeč o těch, pro které vhodný asi není. Cilka mě opraví, jestli se mýlím, nebo uhýbám od tématu

nelze, než souhlasit