chomáček — 17. 7. 2006 13:38

Mám neskutečnou fobii z létání letadlem. Máme v říjnu letět na dovolenou a já cítím, že do toho stroje nesednu. V noci mě budí noční můry, dusím se z toho malého prostoru a cítím neskutečnou BEZMOC z toho, že mě a mou rodinu má v rukouch nějaký omylný člověk a stroj kolosálních rozměrů, který se vznáší 10 km nad mou půdou pod nohama. Ježiš, to je strašnej pocit. Co mám dělat, abych to překonala? Tuhle fobii jsem měla už kdysi, když jsem měla psych.problémy, ale zdálo se mi, že už jsem vpohodě. Najednou ale bum a je to zpět. Zajít na nějakou terapii zřejmě už nestihnu a tak nevím, zda mi pomohou nějaké prášky na uklidněnou? Poraddte prosím, dostańte mě z toho , nechci kazit dovolenou. Moc děkuji.

ADRIANA 1 — 17. 7. 2006 13:42

daj si štamprlik. aj dva. aj tri :D

Bibi_30 — 17. 7. 2006 13:46

chomáček napsal(a):

Mám neskutečnou fobii z létání letadlem. Máme v říjnu letět na dovolenou a já cítím, že do toho stroje nesednu. V noci mě budí noční můry, dusím se z toho malého prostoru a cítím neskutečnou BEZMOC z toho, že mě a mou rodinu má v rukouch nějaký omylný člověk a stroj kolosálních rozměrů, který se vznáší 10 km nad mou půdou pod nohama. Ježiš, to je strašnej pocit. Co mám dělat, abych to překonala? Tuhle fobii jsem měla už kdysi, když jsem měla psych.problémy, ale zdálo se mi, že už jsem vpohodě. Najednou ale bum a je to zpět. Zajít na nějakou terapii zřejmě už nestihnu a tak nevím, zda mi pomohou nějaké prášky na uklidněnou? Poraddte prosím, dostańte mě z toho , nechci kazit dovolenou. Moc děkuji.

Chomáčku, asi tě nepotěším, ale já se strachem z létání bojuji už přes deset let a bez většího úspěchu. Bohužel musím občas letět služebně, ale i tomu se snažím vyhýbat.
Když letím, polykám Neurol a ještě ho kombinuji s alkoholem, což teď asi lékaři nebudou číst rádi ;) Ale pomáhá to.
Každopádně mě to nikdy neotupí natolik, abych byla v pohodě. Jen je můj strach menší. Přesto se mi pořád třesou ruce i nohy, potím se jak dobytek před porážkou, je mi hrozná zima, buší i srdce a při startu prožívám takovou paniku, že straším ostatní pasažéry.... ve vzduchu se to už zlepší, ale nejlepší je to až po přistání, samozřejmě :-)
Žádnou dovolenou, kterou absolvujeme letecky, si moc neužívám. Už týden před odletem mám skleslou náladu a mám neurózu, která se samostatně s každým dalším dnem stupňuje. Na dovolené se po příletu ze všeho tak dva dny vzpamatovávám, pak si to den nebo dva užívám a začnu se znovu bát odletu domů....

Prášky tedy můžu doporučit, ale myslím že stíháš i tu terapii... mě ale nepomohla.

chomáček — 17. 7. 2006 13:49

Bibi_30 napsal(a):

chomáček napsal(a):

Mám neskutečnou fobii z létání letadlem. Máme v říjnu letět na dovolenou a já cítím, že do toho stroje nesednu. V noci mě budí noční můry, dusím se z toho malého prostoru a cítím neskutečnou BEZMOC z toho, že mě a mou rodinu má v rukouch nějaký omylný člověk a stroj kolosálních rozměrů, který se vznáší 10 km nad mou půdou pod nohama. Ježiš, to je strašnej pocit. Co mám dělat, abych to překonala? Tuhle fobii jsem měla už kdysi, když jsem měla psych.problémy, ale zdálo se mi, že už jsem vpohodě. Najednou ale bum a je to zpět. Zajít na nějakou terapii zřejmě už nestihnu a tak nevím, zda mi pomohou nějaké prášky na uklidněnou? Poraddte prosím, dostańte mě z toho , nechci kazit dovolenou. Moc děkuji.

Chomáčku, asi tě nepotěším, ale já se strachem z létání bojuji už přes deset let a bez většího úspěchu. Bohužel musím občas letět služebně, ale i tomu se snažím vyhýbat.
Když letím, polykám Neurol a ještě ho kombinuji s alkoholem, což teď asi lékaři nebudou číst rádi ;) Ale pomáhá to.
Každopádně mě to nikdy neotupí natolik, abych byla v pohodě. Jen je můj strach menší. Přesto se mi pořád třesou ruce i nohy, potím se jak dobytek před porážkou, je mi hrozná zima, buší i srdce a při startu prožívám takovou paniku, že straším ostatní pasažéry.... ve vzduchu se to už zlepší, ale nejlepší je to až po přistání, samozřejmě :-)
Žádnou dovolenou, kterou absolvujeme letecky, si moc neužívám. Už týden před odletem mám skleslou náladu a mám neurózu, která se samostatně s každým dalším dnem stupňuje. Na dovolené se po příletu ze všeho tak dva dny vzpamatovávám, pak si to den nebo dva užívám a začnu se znovu bát odletu domů....


Tos mě vážně moc nepotěšíla. :( Ale stejně díky už jen za to, že přes ten strach sedneš a letíš. :) To je aspon jedno pozitivum.
A jak probíhá ta terapie? Máš na mysli tu kognitivně bihaviorální terapii nebo jak se to píše? Mě nějakou KBT nabízela moje psycholožka.
Prášky tedy můžu doporučit, ale myslím že stíháš i tu terapii... mě ale nepomohla.

Bibi_30 — 17. 7. 2006 13:50

ADRIANA 1 napsal(a):

daj si štamprlik. aj dva. aj tri :D

to nepomáhá :-( Určité množství ano, ale ne zase moc, naopak to může vyvolat větší úzkost!

Bibi_30 — 17. 7. 2006 14:03

jednou mi velice pomohlo, když mě za a) obsluhoval velice pěkný steward nejmenovyných aerolinií :-), který byl nejen veskrze sympatický a uklidňující, ale ještě mi zařídil návštěvu v kokpitu. Jen doplňuji, že to bylo jen pár měsíců po průšvihu s útokem na WTC, všude neuvěřitelná bezpečnostní opatření a oni mi to umožnili... sama tomu dodnes nemůžu uvěřit... každopádně mě hodně pomohlo, když jsem mluvila s těmi piloty a oni mi vysvětlili, že kdyby na jejich povolání bylo něco sebemíň nebezpečného, že by to nedělali, mají děti a nejsou blázni.
Taky mi pomáhá, že mám kolegu, který má manželku letušku, která létá po celé evropě a ta chodí do práce létat jak my do "fabriky" :-)) Ráno odejde, odletí někam třeba do Rigy v Litvě, v sedm večer se sejdou doma jako by nic. To je pro mě nepochopitelné :-)

chomáček — 17. 7. 2006 15:16

Na Adrianu jsem ani nereagovala. :) Alkohol já fakt nemusím. Přesně jak píšeš, dostává mě totiž, když nejsem 100% psych.vpohodě, do neskutečně úzkostných stavů.

No já bych asi taky potřebovala vidět ty piloty a mluvit s nimi. Možná prohodit prá slov. Stejně ale ten pocit, že jsem bezmocná v případě jakéhokoliv průseru................. Chjo.

A Bibi, ty máš jen strach že to spadne nebo máš taky nějakou fobii?

Pandorraa — 17. 7. 2006 18:12

No vidis, Sari, konecne mame neco stoprocentne spolecneho - kaustrofobii.
Ja se s ni smirovala dlouho, nejezdila vytahem, protoze se mnou tutove uviznul, v letadle si tise trpela.
Pak jsem pri pristavani v Praze videla fakt krasnyho, urostlyho muzskyho 30+-, jak se popral se stewardem a chtel vystupovat za "jizdy", coz mne skodolibe uklidnilo, ze nejen ja jsem takovy srab, ktery se cpe prasky.
Nu a pred lety na jednani s jednim hokejovym manazerem, tvrdakem od pohledu, jsem zjistila, ze ten cestuje zasadne v deliriu, ktere jeho kamaradi stale ve strachu, co by se delo, kdyby se probral a zjistil, ze je v letadle, svedomite prikrmuji :( Rekl, ze mu je sice pak cely den spatne, ale jinak by asi musel cestovat na oslu ci ne kole. Nesnasi krom auta ZADNY dopravni prostredek!
Doslo mi tenkrat, ze tady konci sranda a ze je to opravdu problem. Psychicky blok, ktereho je treba se zbavit.
A pomohlo mi vis co? No hadej ;) Do dovolene to jeste urcite stihnes :)

Ivča K. — 17. 7. 2006 20:34

Určitě by pomohla obsluha ve formě polonahého stewarda.Třeba takového?

http://obrazky.rajsmichu.cz/19/superplavec.jpg

Jessie — 17. 7. 2006 21:37

Známá také měla šílený strach z létání a pomohlo jí obyčejné zamyšlení nad několika věcmi - např. předletová kontrola - provádí se mnohem důkladněji a celý chod letadla je mnohem lépe zabezpečován než třeba chod a kontrola auta nebo autobusu. Piloti také chtějí přijít domů stejně jako řidiči. Celkově je celý letecký provoz mnohem bezpečnější než automobilový.

chomáček — 17. 7. 2006 21:42

Pandorraa napsal(a):

No vidis, Sari, konecne mame neco stoprocentne spolecneho - kaustrofobii.
Ja se s ni smirovala dlouho, nejezdila vytahem, protoze se mnou tutove uviznul, v letadle si tise trpela.
Pak jsem pri pristavani v Praze videla fakt krasnyho, urostlyho muzskyho 30+-, jak se popral se stewardem a chtel vystupovat za "jizdy", coz mne skodolibe uklidnilo, ze nejen ja jsem takovy srab, ktery se cpe prasky.
Nu a pred lety na jednani s jednim hokejovym manazerem, tvrdakem od pohledu, jsem zjistila, ze ten cestuje zasadne v deliriu, ktere jeho kamaradi stale ve strachu, co by se delo, kdyby se probral a zjistil, ze je v letadle, svedomite prikrmuji :( Rekl, ze mu je sice pak cely den spatne, ale jinak by asi musel cestovat na oslu ci ne kole. Nesnasi krom auta ZADNY dopravni prostredek!
Doslo mi tenkrat, ze tady konci sranda a ze je to opravdu problem. Psychicky blok, ktereho je treba se zbavit.
A pomohlo mi vis co? No hadej ;) Do dovolene to jeste urcite stihnes :)

No huráá, tebe jsem tu potřebovala. Spíše jsem čekala jen radu, ale poznatek, že jsi na tom stejně, mě taky těší. :) Ty víš v jakém slova smyslu. Vůbec ne škodolibě. Nu, uvidíme, co do toho září stihnu. Chjo, je mi tak zle. :(

chomáček — 17. 7. 2006 21:44

Jessie napsal(a):

Známá také měla šílený strach z létání a pomohlo jí obyčejné zamyšlení nad několika věcmi - např. předletová kontrola - provádí se mnohem důkladněji a celý chod letadla je mnohem lépe zabezpečován než třeba chod a kontrola auta nebo autobusu. Piloti také chtějí přijít domů stejně jako řidiči. Celkově je celý letecký provoz mnohem bezpečnější než automobilový.

No jo, ale proč ta letadla teda padají?
A hlavně u mě to je i ten pocit bezmoci, že jsem někde nahoře,nemám půdu pod nohama, kdyby se otevřely dveře, tak zmrznu a prostě další a další věci, které mě přivádí do stavu BEZMOCI a to je můj problém se kterým se potýkám i ve vztahu, prostě všude. Pocit BEZMOCI bytostně NENÁVIDÍM!!! :butter:

chomáček — 17. 7. 2006 21:46

Ivča K. napsal(a):

Určitě by pomohla obsluha ve formě polonahého stewarda.Třeba takového?

http://obrazky.rajsmichu.cz/19/superplavec.jpg

Tys tomu dala korunu, Ivčo. :o))))))))))))))))))))))))))))) je to fakt, že když si tohodle chlápka představím, že mi nosí jídlo a pití, asi bych nevnímala ani sebevětší turbolenci. :supr:

Ivča K. — 17. 7. 2006 22:04

http://sirmi.ic.cz/smajl/5.gif

A o to jde.

Radka1 — 17. 7. 2006 22:38

Chomáčku, když jedeš po silnici a cítíš se pánem situace, protože nejsi bezmocná a svůj volant ovládáš ty sama, uvědom si, že proti tobě jede ožralec či hazardér a máš 100x větší šanci zemřít. Když to zlehčím - piloti se lítat naučit musí, jinak je nikdo za knipl nepustí (narozdíl od řidičů a volantů) a ožralí být nikdy nemůžou. Tak alespoň něco ne? Já sama mám taky příšerný strach z létání, ale na silnici mám daleko větší. Mě osobně pomáhá pivo, pak většinou usnu.

Angie — 21. 7. 2006 11:56

Doporučuji shlédnout pár filmů..např. Boeing 737 v ohrožení ;)

Jsem bývalá letuška a jsem z Prahy, takže ti můžu pomoct Chomáčku.

Estd — 23. 7. 2006 23:33

chomáček napsal(a):

Jessie napsal(a):

Známá také měla šílený strach z létání a pomohlo jí obyčejné zamyšlení nad několika věcmi - např. předletová kontrola - provádí se mnohem důkladněji a celý chod letadla je mnohem lépe zabezpečován než třeba chod a kontrola auta nebo autobusu. Piloti také chtějí přijít domů stejně jako řidiči. Celkově je celý letecký provoz mnohem bezpečnější než automobilový.

No jo, ale proč ta letadla teda padají?
A hlavně u mě to je i ten pocit bezmoci, že jsem někde nahoře,nemám půdu pod nohama, kdyby se otevřely dveře, tak zmrznu a prostě další a další věci, které mě přivádí do stavu BEZMOCI a to je můj problém se kterým se potýkám i ve vztahu, prostě všude. Pocit BEZMOCI bytostně NENÁVIDÍM!!! :butter:

Vim ze racionalni argumenty v tomhle prilis nepomahaji ale treba te uklidni
- kdyz uz letadlo pada tak vetsinoi africke nebo jihoamericke ktery bylo v dost zofalem technickem stavu
- nevim o zadne letecke nehode ceskych aerolinii za poslednich mnoho let
- letadlo bez problemu pristane i s jednim funkcnim motorem
- mnohem nebezpecnejsi nez letat je jezdit autem, i ve vlaku zahyne vic lidi na pocet prepravenych nez v letadle, nez se ti stane neco v letadle to te spis nekdo smete autem na chodniku

k tomu pocitu bezmoci, napr v metru problem s timhle nemas ?

Dita.L — 24. 7. 2006 8:46

ja nikdy neletela, a ani nikdy nepoletim brrrrrrrrrrrrrrrrr, jenze u me to dela tezka fobie z vysek (nemuzu si stoupnout ani na zidli)

ale ti treba pomuze jeden forek, ktery znam :)  Bavi se muz s uspesnym matematikem o tom, jak hrozny ma strach z letani. Matematik odpovi - nemate se ceho bat, mily priteli, pravdepodobnost, ze na palube letadla bude bomba je 1:100 000. "No ja vim, ale me je vzdycky tak zle, pred odletem".... Pak vam mohu poradit jedine, vezmete si jednu bombu s sebou. Pravdepodobnost, ze na palube budou ve stejnou dobu dve bomby je 1:1000 000 000 :D

chomáček — 24. 7. 2006 10:14

Angie napsal(a):

Doporučuji shlédnout pár filmů..např. Boeing 737 v ohrožení ;)

Jsem bývalá letuška a jsem z Prahy, takže ti můžu pomoct Chomáčku.

Poslala jsem ti soukromou zprávičku.


Vám holky díky. Máte pravdu, jen to překonat, to je to nejhorší. :(

Lucy — 24. 7. 2006 10:37

Tak to dám přečíst tomu mýmu. My máme v září taky letět a mladej si nachází všelijaký výmluvy, jen aby do toho letadla nemusel nasednout. Ach jo. Jsem zvědavá, jak to dopadne u nás. Ségra mi říkala, že se to nemá připouštět. Ta letěla ke konci června do Tunisu a samozřejmě pršelo a byla bouřka. Letadlo kvůli vodě na letišti odlétávalo o hodinu déle. A mladej mi říká. Cituji: " Teď si představ v tomhle počasí letět....." Takže dává brouky do hlavy i mě. U mě z teoretickýho hlediska je to v pohodě,  moc si to nepřipouštím a nemyslím na to, horší asi bude až budeme na tom letišti a uvidím ty obrovský stroje, ale jednou se to překonat musí. Tak jsem zvědavá, strašně mě to láká letět letadlem a nějaké to procento strachu tam samozřejmě je. No uvidíme............

janica — 24. 7. 2006 10:55

Lucy napsal(a):

Tak to dám přečíst tomu mýmu. My máme v září taky letět a mladej si nachází všelijaký výmluvy, jen aby do toho letadla nemusel nasednout. Ach jo. Jsem zvědavá, jak to dopadne u nás. Ségra mi říkala, že se to nemá připouštět. Ta letěla ke konci června do Tunisu a samozřejmě pršelo a byla bouřka. Letadlo kvůli vodě na letišti odlétávalo o hodinu déle. A mladej mi říká. Cituji: " Teď si představ v tomhle počasí letět....." Takže dává brouky do hlavy i mě. U mě z teoretickýho hlediska je to v pohodě,  moc si to nepřipouštím a nemyslím na to, horší asi bude až budeme na tom letišti a uvidím ty obrovský stroje, ale jednou se to překonat musí. Tak jsem zvědavá, strašně mě to láká letět letadlem a nějaké to procento strachu tam samozřejmě je. No uvidíme............

Tak to já mám přesně opačný problém - vloni jsme s přítelem letěli do Tuniska a to byl jeho první let v životě. Teď mě furt uhání, že chce zase někam letět na dovolenou, jenže já ne že bych měla panický strach z létání, ale když to není nutné tak do toho nelezu ;) Jsem prostě ráda, když jsem nohama na zemi tak je u nás taky trochu "Itálie" :dumbom:

LauraK. — 25. 7. 2006 20:07

MILUJU LETANI, JAK SE TOHO MUZETE BAT???? MILUJU HLAVNE START A PRISTANI, JINAK SE TOHO VE VZDUCHU MOC NEDEJE:(((((((

Angie — 26. 7. 2006 9:12

Chomáčku, prozatím koukni na http://www.fearofflying.com/ - anglicky určitě umíš. Je to velice dobrá stránka, založil ji bývalý kapitán.

Selima — 26. 7. 2006 9:19

Viete, ja lietam celkom rada, ale mám zasa inú fóbiu - respektíve to asi nie je fóbia, ale čosi zvláštne... Už od detstva neznášam, keď nado mnou hučí také to veľké dopravné lietadlo - mala som asi 6 rokov, keď mi po prvý raz napadlo - to je smrť, ja zomriem! Dodnes si pamätám na ten pocit, ako mi prišlo ľúto, že sa musím so všetkými rozlúčiť(reps. že sa ani nerozlúčim) a zomrieť. Malé lietadielka mi nevadia, ale také tie veľké hučiace dopravné lietadlá nado mnou mi robia zimomriavky na chrbte a urputný fyzický strach zo smrti - normálne návaly :( Asi som kedysi zažila bombardovanie, predpokladám; a neprežila... Alebo na mňa nejaké lecino spadlo. Vtipné je, že bývam neďaleko letiska v Blave, priamo na trase, takže ich hlavne v noci počujem nespočetne.

skiasll — 26. 7. 2006 20:02

Já mám taky strašný strach z letadla, před měsícem jsme letěli do Egyptu. Už na letišti jsem brečela, protože jsem viděla nějakého černocha, že jede s námi, vypadal hrozně, myslela jsem si že je to terorista.
Při vzletu jsme se dostali do bouřkových mraků - v letadle nebylo vůbec nic vidět - samá tma a letadlo se strašně kymácelo. Ptali jsme se letušky, zda je to v pořádku, ale řekla, že to dlouho takové nebylo.Měli jsme mezipřistání v Ostravě a tam nám oznámili, že letadlo kvůli technické poruše nepoletí dál, že to musí opravit, prý špatný radar. Bohužel jsme čekali 4 hodiny (brečela jsem, protože jsem pokaženým letadlem nechtěla nikam jet), po 4 hodinách to stejně neopravili a letěli jsme s technickou proruchou do Prahy, kde nám to za 2 hodiny opravili. Ale celé 4 hodiny jsem byla strašně nervózní.
Na zpáteční cestě už to bylo celkem v pořádku, ale klátilo se to nad Řeckem.
Říkala jsem si, že už bych letadlem nejela, že bych jela jen autobusem, ale asi bych zase letěla letadlem.

Lucy — 27. 7. 2006 12:24

skiasll napsal(a):

Já mám taky strašný strach z letadla, před měsícem jsme letěli do Egyptu. Už na letišti jsem brečela, protože jsem viděla nějakého černocha, že jede s námi, vypadal hrozně, myslela jsem si že je to terorista.
Při vzletu jsme se dostali do bouřkových mraků - v letadle nebylo vůbec nic vidět - samá tma a letadlo se strašně kymácelo. Ptali jsme se letušky, zda je to v pořádku, ale řekla, že to dlouho takové nebylo.Měli jsme mezipřistání v Ostravě a tam nám oznámili, že letadlo kvůli technické poruše nepoletí dál, že to musí opravit, prý špatný radar. Bohužel jsme čekali 4 hodiny (brečela jsem, protože jsem pokaženým letadlem nechtěla nikam jet), po 4 hodinách to stejně neopravili a letěli jsme s technickou proruchou do Prahy, kde nám to za 2 hodiny opravili. Ale celé 4 hodiny jsem byla strašně nervózní.
Na zpáteční cestě už to bylo celkem v pořádku, ale klátilo se to nad Řeckem.
Říkala jsem si, že už bych letadlem nejela, že bych jela jen autobusem, ale asi bych zase letěla letadlem.

No to je docela hrozný....  :|  Ale k lepšímu. ;)  Včera na koupáku jsem zaslechla rozhovor jedné rodiny, která také letěla letadlem. Když prý přiletěli zpátky, tak se jich někdo zeptal, jestli prý měli turbulenci. A oni prý odpověděli...... : " Ne, nám tam nic nehráli....." Tak tomuhle jsem se srdečně zasmála.  Hold na to člověk nesmí myslet. Ale já kdybych na letišti viděla nějakýho Araba, kterej by šel i do toho letadla, ve kterém bychom byli i my, tak bych tam asi nenastoupila. No nevim. Ségra když letěla tak čekali na nějakou rodinku. Když na poslední chvíli přiběhli, tak to byli nějací černí, měli dvě děti a ještě seděli zvlášť. Tatínek vzadu a mamina s děckama vpředu. A ještě se prej furt na něčem domlouvali, ta mamina se furt na tátu otáčela. A bylo to myslím po katastrofě po dvojčatech v NY.
A ještě mi vyprávěla kamarádka, když letěli se synem do Anglie, tak se jí malej procházel po letadle a došel až ke dveřím a zkoušel kliku. Vedle prej ženská začala šíleně ječet, chlap vedle ní jen otáčel oči v sloup. No představte si, kdyby to bylo s těmi dveřmi jako u některých železničních drah, že ty dveře jsou buď otevřený, nebo jdou lehce otevřít. Sice nereálná představa, ale bylo by to docela hustý.

Lucy — 14. 8. 2006 14:18

Ach jo, ...., to co se mělo stát nad Atlantikem minulý týden ještě více přidalo mému příteli k tomu, že se ještě víc bojí letět letadlem. Musím se ale přiznat, že to trochu nahnalo strach i mě. Zvlášť některé články na aktuálně cz., čím důkladnější budou kontroly tím důkladnější budou teroristé....
Co na to říkáte vy???? A co ty, chomáčku, poletíš????

pavla.bedn — 10. 4. 2017 16:15

Úplně vás chápu, také mě děsí ten pocit, že jsem vysoko nad zemí... Pořád mám pocit, že to z ničeho nic spadne, jako bych nevěřila těm strojům. Ach jo. Jako už jsem létala, ale byla jsem vynervovaná... Také mám v brzké době letět a rozhodla jsem se s tím něco konečně udělat! A tak jsem "googlila"a našla tento článek: http://www.zaparkujteuletiste.cz/prekon … nych-tipu. Právě nyní zkoumám pečlivě konstrukci letadel, hledám, jaké vydrží co nejvíce atd. Musím říci, že mi to alespoň nějak pomohlo :)

helena — 10. 4. 2017 18:47

Právě nyní zkoumám pečlivě konstrukci letadel...
V tom případě - pokud nejsi letecká inženýrka (což nebudeš, ty se lítat nebojí http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png) vřele doporučuju prostudovat tohle:
"Proč bysme si vlastně nemohli postavit letadlo?" navrhne jednoho podzimního odpoledne krysák Arny svému kamarádovi vrabčáku Zílovi...

https://knihy.abz.cz/imgs/products/img_333413_orig.jpg

Hana12345 — 10. 4. 2017 21:54

A pokud nepomůže krysák Arny, zkus tohle - pro studium letadel jako stvořené.

Bylo jednou jedno letadlo a to strašně rádo chodilo do cirkusu. A ze všeho nejraději mělo šašky. Smálo se všem šaškovinám, a tak zatoužilo být takové jako oni. Když nastoupilo letadlo do práce, všem svým cestujícím oznámilo:
„Tramtadá, vítáme vás na palubě letadélka Bumbáce".......

vrabčák — 10. 4. 2017 22:12

Hele, nějaká vrabčí konkurence. :)
Jak to překonat, poradit neumím. :( Já jsem o tom nikdy moc nepřemýšlela. Mám ráda výšky, který člověku dopřejí zážitek z prostoru. :) Ale taky jsem od mala doma slyšela, jaká je lítání v letadlech úžasná záležitost.  ;)
Když byly naše děti ještě malý, dali jsme tátovi k narozeninám let se zkušeným pilotem, aby si, celoživotní fanda do lítání, připomněl svoje letecký zážitky (na větroních i jiných strojích). Když odkroužili, sháněl pilot z Anduly lidi na doplnění posádky. Popadla jsem obě děti a už jsme seděly uvnitř. Obě dětičky viděly krajinu hezky z nadhledu. Starší potomek byl i v kabině s pilotem, mladší dítko sedělo jako pěna a svíralo svýho méďu Míšánka. V Andule to dost silně drnčí, byl to opravdu zážitek. Děti to vzaly statečně; došlo jim, že vystoupit se tam nahoře stejně nedá. Přistáli jsme dřív než tátovo "narozeninový éro". Ten se divil a rázem měl o nečekaný dárek navíc. :D

helena — 11. 4. 2017 7:08

„Tramtadá, vítáme vás na palubě letadélka Bumbáce".......
Teda tohle uslyšet po nástupu do éra, tak rovnou skáču okýnkem na ranvej - a je mi fuk, že mám asi tak pětkrát širší pr*el...http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

Hana12345 — 11. 4. 2017 8:53

Teda tohle uslyšet po nástupu do éra, tak rovnou skáču okýnkem na ranvej - a je mi fuk, že mám asi tak pětkrát širší pr*el...

To je jen malý psychický trénink před startem.:)

helena — 11. 4. 2017 9:10

To je jen malý psychický trénink před startem.
Tenhle je lepší... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Na letištní ploše stojí letadlo a cestující sledují piloty, kteří mají černé brýle a vede je slepecký pes.
„To je asi nějaká sranda,” šeptají si mezi sebou.
Ale najednou letadlo začne startovat motory. Cestující vyplašeně koukají a začnou se potichu modlit. Pak se letadlo rozjede, to už se cestující modlí nahlas. Letadlo zvyšuje rychlost a cestující už hořekují a bědují, a najednou se blíží konec dráhy. Lidé začnou ječet, ale letadlo se bezpečně odlepí od dráhy a nerušeně letí.
Po chvíli pilot prohodí ke kapitánovi: „Děsím se dne, kdy ty lidi na konci dráhy nezařvou.”


Přesto se lítat nebojím - ovšem Bumbác, to je něco jinýho http://fora.babinet.cz/img/smilies/tongue.png

Hana12345 — 11. 4. 2017 10:05

Na letištní ploše stojí letadlo a cestující sledují piloty, kteří mají černé brýle a vede je slepecký pes.
„To je asi nějaká sranda,” šeptají si mezi sebou.
Ale najednou letadlo začne startovat motory. Cestující vyplašeně koukají a začnou se potichu modlit. Pak se letadlo rozjede, to už se cestující modlí nahlas. Letadlo zvyšuje rychlost a cestující už hořekují a bědují, a najednou se blíží konec dráhy. Lidé začnou ječet, ale letadlo se bezpečně odlepí od dráhy a nerušeně letí.
Po chvíli pilot prohodí ke kapitánovi: „Děsím se dne, kdy ty lidi na konci dráhy nezařvou.”


Tak to by bylo moc i na mne. A to lítám moc ráda.

Alzbeta — 9. 5. 2017 13:03

myslete pozitivně. Letecká doprava je nejbezpečnější doprava na světě. Cesta autobusem na letiště je více nebezpečné než někam letět. Berte to pozitivně. Nebojte se toho, co není. A to, že to spadne je tma malinkatá pravděpodobnost. To je větší pravděpodobnost, že se mi dva potkáme v obchoďáku, i když ani nevíme jak vypadáme :)

Selima — 10. 5. 2017 8:53

Podľa mňa ide o ten fyzický pocit "stratiť pôdu pod nohami". Inak, štatistiky hovoria jasne, ale pocity sú asi silnejšie....

helena — 10. 5. 2017 13:09

Podľa mňa ide o ten fyzický pocit "stratiť pôdu pod nohami".
U letadla mi nevadí... zato na podobnejch kozích můstcích jako tady

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/db/Panoramafahrstuhl_an_der_Festung_K%C3%B6nigstein_2007-04-22.jpg/170px-Panoramafahrstuhl_an_der_Festung_K%C3%B6nigstein_2007-04-22.jpg

bych nejradši lezla po čtyřech. Ten prosklenej výtah je taky v pohodě... jen těch pár kroků na pevnou zem :skurt:

zlatko145 — 20. 4. 2018 15:48

No a co se třeba odhodlat ze začátku na takový vyhlídkový let vrtulníkem? :) Pokud se odhodláš a zvládneš tohle, tak si myslím, že tu nejhorší paniku z létání „schodíš“ a zvládneš i bez problému odletět k moři;) Musíš si věřit a dost pomáhá hlídat své myšlenky v hlavě a umět se poprat s emocemi. Vše je jen v hlavě! :)

christiana66 — 24. 4. 2018 16:35

Ahoj, zrovna minulý víkend jsem mluvila s jednou známou, co má ten samý problém. Dlouhá léta kvůli tomu nemohla cestovat a nedávno objevila kurz, který se zaměřuje právě na odbourávání strachu z létání. Nikdy jsem o něčem podobném neslyšela a znělo to vážně zajímavě. Určitě se to dá najít někde na internetu a možná tam bude víc takových kurzů.

modrovous — 24. 4. 2018 18:07

christiana66 napsal(a):

Ahoj, zrovna minulý víkend jsem mluvila s jednou známou, co má ten samý problém. Dlouhá léta kvůli tomu nemohla cestovat a nedávno objevila kurz, který se zaměřuje právě na odbourávání strachu z létání. Nikdy jsem o něčem podobném neslyšela a znělo to vážně zajímavě. Určitě se to dá najít někde na internetu a možná tam bude víc takových kurzů.

Třeba v cellbesu viď, ty nenápadná reklamo. :usch:

Selima — 25. 4. 2018 13:19

helena napsal(a):

Podľa mňa ide o ten fyzický pocit "stratiť pôdu pod nohami".
U letadla mi nevadí... zato na podobnejch kozích můstcích jako tady

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/ … -04-22.jpg

bych nejradši lezla po čtyřech. Ten prosklenej výtah je taky v pohodě... jen těch pár kroků na pevnou zem :skurt:

Ja nenávidím aj sklené schody...  :skurt: alebo priesvitné výťahy.