Damila — 26. 8. 2018 17:09

Vy, co už mě trochu znáte, tak víte, že depresi na sobě fakt poznám, užila jsem si jí celkem dost.
Ale teď mám něco jako spavou nemoc.
Je hrozně vysilující, vůbec žít.
Nejsem smutná, nic se mi špatného neděje, ale tělo nějak protestuje. Asi nemusím vysvětlovat, jak mi to brání v práci...

Krevní testy jsou v pořádku. Doktor si se mnou neví rady. Řekl, že to spíše vypadá na depresi.
Vím, že existuje takový druh deprese, kdy jsou jen fyzické příznaky, ale spíše jsem měla zato, že když jsem depresi kdysi měla klasickou, že mám sklon k tomuto typu depresí, a nebudu tedy tíhnout k jiným projevům.

Připadám si jako hypochondr. Ale přece bych dobrovolně v létě netrávila týdny v posteli, kdybych nemusela.
Chodím i na psychoterapii, terapeut není nakloněn medicínskému řešení, ale já skoro o tom uvažuji, že si nějaká AD nechám napsat třeba tím obvoďákem...

Co si o tom myslíte?

Barča — 26. 8. 2018 20:45

Změnilo se něco (před tím)?
Jestli myslíš, že je to deprese a je jiná, asi bych se zkusila poradit s psychiatrem dobře obeznámeným s psychofarmaky.

Eva. — 26. 8. 2018 21:09

Damilo, není to spíš únavový syndrom?

Selima — 27. 8. 2018 13:44

Mala som to tiež takto, aspoň v začiatkoch. Len únava, nesmierna únava. Vo finále teda viedla k tomu, že ma nebavilo už ani nikam chodiť, s nikým sa stretávať a po cca poldruha roku som rozmýšľala, ako sa elegantne zabiť... Ale asi po dvoch rokoch mi to prešlo. Až spätne som sa dočítala :rodna:, že to zrejme bola depreska. A neexistoval dôvod ani na jej spustenie (resp. jedne veľký dôvod, skôr sa mi vtedy všeobecne darilo horšie...) a ani na jej koniec. ;)

Damila — 28. 8. 2018 20:17

Barča napsal(a):

Změnilo se něco (před tím)?
Jestli myslíš, že je to deprese a je jiná, asi bych se zkusila poradit s psychiatrem dobře obeznámeným s psychofarmaky.

Asi to není deprese.
Asi jsem jen unavená, beru si dovču.  12 dní.

Damila — 28. 8. 2018 20:20

Eva. napsal(a):

Damilo, není to spíš únavový syndrom?

Může být.
Někteří lékaři tvrdí, že je to ale umělá kategorie, a že neexistuje.
Tak jako larvovaná deprese, na kterou mám podezření já a můj praktický lékař.
Nějaká únava to je, ale zjevně ne fyzická..
Uvidím po dovolené...

Damila — 28. 8. 2018 20:22

Selima napsal(a):

Mala som to tiež takto, aspoň v začiatkoch. Len únava, nesmierna únava. Vo finále teda viedla k tomu, že ma nebavilo už ani nikam chodiť, s nikým sa stretávať a po cca poldruha roku som rozmýšľala, ako sa elegantne zabiť... Ale asi po dvoch rokoch mi to prešlo. Až spätne som sa dočítala :rodna:, že to zrejme bola depreska. A neexistoval dôvod ani na jej spustenie (resp. jedne veľký dôvod, skôr sa mi vtedy všeobecne darilo horšie...) a ani na jej koniec. ;)

A řešilas to někdy nějak?
Dva roky tohle mít, to je fakt na sebevraždu, to není život, prospat ho. :(
Přešlo to samo?

vrabčák — 28. 8. 2018 23:23

Damilo, tak ať ti dovolená udělá dobře. Moc ti držím palce. :)

Damila — 29. 8. 2018 20:25

vrabčák napsal(a):

Damilo, tak ať ti dovolená udělá dobře. Moc ti držím palce. :)

Moc děkuji, odstěhovala jsem se na 3 dny na chatu a nehodlám tu nic dělat. Ani vařit. Instatntní polívka stačí, k tomu hora spánku, hodně vody a procházky
Těším se. Mám tu kočičky na pomazlení, muže, co se tu objeví odpoledne, a děti doma si musí poradit. s jídlem. Jsou už velcí...je trochu zhýčkají mou péčí.

Moc se těším na změnu. Mám tu knihy a sudoku.
:)

vrabčák — 29. 8. 2018 22:33

Damilo, to vypadá lákavě. :) A co velký ušák, houpací křeslo či hamaka :sova: ?
                                                                                                                     :pussa:

Selima — 29. 8. 2018 23:56

Damila napsal(a):

Selima napsal(a):

Mala som to tiež takto, aspoň v začiatkoch. Len únava, nesmierna únava. Vo finále teda viedla k tomu, že ma nebavilo už ani nikam chodiť, s nikým sa stretávať a po cca poldruha roku som rozmýšľala, ako sa elegantne zabiť... Ale asi po dvoch rokoch mi to prešlo. Až spätne som sa dočítala :rodna:, že to zrejme bola depreska. A neexistoval dôvod ani na jej spustenie (resp. jedne veľký dôvod, skôr sa mi vtedy všeobecne darilo horšie...) a ani na jej koniec. ;)

A řešilas to někdy nějak?
Dva roky tohle mít, to je fakt na sebevraždu, to není život, prospat ho. :(
Přešlo to samo?

Nerobila som nič (psychológ ani psychiater, ktorých som poznala a dôverovala im, neboli dostupní a nemala som silu nič riešiť). Nejako som to prežila, hoci ku koncu mi predstava, že sa to bude ťahať dlho, vadila už tak, že som uvažovala o samovražde. Potom to nejako postupne prešlo, našťastie.

Damila — 30. 8. 2018 20:19

vrabčák napsal(a):

Damilo, to vypadá lákavě. :) A co velký ušák, houpací křeslo či hamaka :sova: ?
                                                                                                                     :pussa:

Zatím to je hodně o spaní. Ale odpoledne mě muž vytáhl na hodinovou procházku. Zpotila jsem se jako bych vystoupala na Everest. Hrozně se divil. Byl teď dlouho na cestách. a vracel se jen na jeden den domů, většinou přes noc. Přestože jsem mu psala, jak na tom jsem, tak se hrozně diví, když to vidí.
Pořád říká, "to není normální, to není normální."
No, je hrozně "bystrý"
nebo si myslel, že přeháním, nebo mě prostě neposlouchal, když jsem mu říkala, že prospím celé dny....nechápu.
Přece když píšu, že jsem hodně unavená, už tři týdny, tak to znamená, že jsem fakt unavená. Nerozumím tomu jeho divení, Je v tomhle trochu méně vnímavý, nebo to vidět nechce, protože si se mnou zažil skutečnou velkou depresivní epizodu, a podvědomě se bojí, aby se to nevrátilo, tak to vytěsňuje.

Zítra jedu domů, prospím další dva dny, ale pak už chci dělat fakt nějaké procházky i mimo dům. Podle počasí.

Dorka — 30. 8. 2018 20:43

Ahoj Dam.
Vezmi bloček, a piš.
Kdykoliv, cokoliv.
Promysli si, kam to schováš, (a jak to schováš, když tě přistihnou), protože to bude JENOM TVOJE a NIKDY TO NIKDO nebude číst.
Spoj jazyk s perem. Chápeš?

Potom, až budeš po sobě číst, klidně škrtej.

Přeju odvahu a sílu.
K obojímu...

Eva. — 30. 8. 2018 20:47

Někomu psaní pomáhá. Někomu vůbec ne.
Člověk by neměl dělat to, co nechce, když to tak necítí.
Damilo, napadlo mě, i když to asi zní zvláštně, není to u tebe projev přechodu?

Dorka — 30. 8. 2018 20:55

Dekuju za povzbuzeni, pro Dam, a za oceneni, pro sebe.
Umis dokonale zkazit vsecko!

Na tobe se ten prechod teda paradne podepsal: Zapšklá necitlivá řeholnice...

Damila — 30. 8. 2018 21:21

Dorka napsal(a):

Ahoj Dam.
Vezmi bloček, a piš.
Kdykoliv, cokoliv.
Promysli si, kam to schováš, (a jak to schováš, když tě přistihnou), protože to bude JENOM TVOJE a NIKDY TO NIKDO nebude číst.
Spoj jazyk s perem. Chápeš?

Potom, až budeš po sobě číst, klidně škrtej.

Přeju odvahu a sílu.
K obojímu...

píšu ráda a často. ale k čemu mi to v tuhle chvíli může sloužit?

Damila — 30. 8. 2018 21:23

Eva. napsal(a):

Někomu psaní pomáhá. Někomu vůbec ne.
Člověk by neměl dělat to, co nechce, když to tak necítí.
Damilo, napadlo mě, i když to asi zní zvláštně, není to u tebe projev přechodu?

ne, zdá se, že jsem pořád v plodném věku. menstruuji pravidelně.

Dorka — 30. 8. 2018 21:57

Damila napsal(a):

píšu ráda a často. ale k čemu mi to v tuhle chvíli může sloužit?

Kouzlo tehle veci je v tom, ze najdes tuzku, papir, zpusob, jak je pro ostatni svet znepristupnit... a pak tam napsat "zvostra", detinsky naivne, se sci-fi myslenkama (Lid Bajau, žijící mezi stovkami malých ostrůvků na Filipínách a Borneu a také kolem Malajsie a Indonésie, se často nazývá Sea Gypsies, což je něco jako mořští kočovníci. Nemají nic než své loďky a zdá se, že jim ke štěstí nic nechybí.
http://extrastory.cz/neumi-psat-ani-cis … -raji.html):..."tady bych se chtela plahocit v te pruhledne vode..." To je muj sen, pro tebe jsem ho uvedla jen jako priklad... :par:

Je to o te odvaze, uprimnosti, sile a odhodlani NAPSAT OPRAVDU NEPRIBARVENOU PRAVDU.
K tomu je to dobre.

Dnes uz to malokdo umi. Spisovatele musi "pribarvovat", aby prodali, lide pisici dennicek prikrasluji (sebe), protoze vpodstate ho pisou pro budouciho ctenare... atd.

Tva posledni otazka byla hooodne chladna a nezucastnena. Ty ses bala si to jenom predstavit, ze ano? :rodna:

Nevadi. :styrka:
Drzim palec...

Damila — 31. 8. 2018 12:27

Dorka napsal(a):

Damila napsal(a):

píšu ráda a často. ale k čemu mi to v tuhle chvíli může sloužit?

Kouzlo tehle veci je v tom, ze najdes tuzku, papir, zpusob, jak je pro ostatni svet znepristupnit... a pak tam napsat "zvostra", detinsky naivne, se sci-fi myslenkama (Lid Bajau, žijící mezi stovkami malých ostrůvků na Filipínách a Borneu a také kolem Malajsie a Indonésie, se často nazývá Sea Gypsies, což je něco jako mořští kočovníci. Nemají nic než své loďky a zdá se, že jim ke štěstí nic nechybí.
http://extrastory.cz/neumi-psat-ani-cis … -raji.html):..."tady bych se chtela plahocit v te pruhledne vode..." To je muj sen, pro tebe jsem ho uvedla jen jako priklad... :par:

Je to o te odvaze, uprimnosti, sile a odhodlani NAPSAT OPRAVDU NEPRIBARVENOU PRAVDU.
K tomu je to dobre.

Dnes uz to malokdo umi. Spisovatele musi "pribarvovat", aby prodali, lide pisici dennicek prikrasluji (sebe), protoze vpodstate ho pisou pro budouciho ctenare... atd.

Tva posledni otazka byla hooodne chladna a nezucastnena. Ty ses bala si to jenom predstavit, ze ano? :rodna:

Nevadi. :styrka:
Drzim palec...

Vůbec nevím jakou pravdu bych psala
Já nemám jinou pravdu, než tuhle.
Nemám moc energie dávat sílu do psaní něčeho, co ani nevím čeho. Prostě se ptám, k čemu mi to v tuhle chvíli může sloužit.

Selima — 31. 8. 2018 14:20

K uľaveniu si... ak to potrebuješ. Ale možno potrebuješ niečo iné - to fakt najlepšie zistíš Ty sama... Ešte mi napadlo, že u mňa to možno čiastočne bolo aj zmenami funkčnosti štítnej žľazy - a vraj to má viacero žien po 40tke- možno každá tretia, štvrtá. Tak by som skúsila skontorlovať aj to... (Zubárkina sestrička mi tvrdila, že aj depresie, aj únava bývajú aj zo štítnej žľazy, ale nejako vážne medicínsky overené to nemám...)

Damila — 31. 8. 2018 14:54

Selima napsal(a):

K uľaveniu si... ak to potrebuješ. Ale možno potrebuješ niečo iné - to fakt najlepšie zistíš Ty sama... Ešte mi napadlo, že u mňa to možno čiastočne bolo aj zmenami funkčnosti štítnej žľazy - a vraj to má viacero žien po 40tke- možno každá tretia, štvrtá. Tak by som skúsila skontorlovať aj to... (Zubárkina sestrička mi tvrdila, že aj depresie, aj únava bývajú aj zo štítnej žľazy, ale nejako vážne medicínsky overené to nemám...)

Mám všechny testy hotové, vč. štítné žlázy. Je to OK.

vrabčák — 31. 8. 2018 21:56

To, co napsala Dorka, vnímám jako dobrý nápad. :) Damilo, říkáš, že píšeš ráda a často, tak by to mohlo být pro tebe k něčemu i teď. Ale nenuť se do toho násilím. Trochu počkej, jestli se hlava a ruka spolu domluví. :jojo:
Tak ať se ti to pořád jen zlepšuje. :storstark:
Co to zkusit u lékaře, který se zabývá psychosomatikou? (Pokud máš možnost.)

Dorka — 1. 9. 2018 11:31

Sel, vrabce, diky za pochopeni...

Rano jsem premyslela: Proc se mi TOHLE deje? (Mam tezke obdobi...)
Ja uz "pisu svuj pravdivej dennicek" jenom v myslenkach = napsala jsem: VY SVINĚ! Že jste nány, mně nedonutí chovat se tak primitivně, jako vy. Vcetne sefa, ted uz par hodin byvaleho. Jo. Ja vim.  J e d n o u   s e   t o  p r o v a l i ...
A ja jsem trpeliva.

Pak jsem si predstavila nejake blyskajici se mece, kere se "ve vzduchu perou"... ne, nikoho nezabijely, jen tak proste letaly, nebylo jich malo, ale nikdo je nedrzel, nikde nebyla krev, ani zraneni ci mrtvi. Proste jen tak svistely a s cinkotem dopadaly na zem, jakoby si nekdo vymenoval s nekym kuzelky...

Tim se vybila energie zlosti..., ja se uklidnila a hned si vzpomela na Dam.
Ona ani nahodou nemuze byt ve stejnem rozpolozeni, jako ja, presto se mi to s ni spojilo.
Znam ji. Rozumim ji. Velmi me boli, ze nevim, kam se podel jeji obrovsky potencial, o kterem mooooc dobre vim, ze ho ma... Rikala jsem si - SZ. Ale moc dobre jsem citila, ze to neni ono.
Tak jsem pozadala "hlavu a ruku + a jeste srdce, u mne :) ", aby se spojily, a napsala jsem tohle...

Damila — 1. 9. 2018 12:48

Díky, holky, za podporu.
Já mám pocit, že bych se měla zabývat něčím méně intelektuálním, něčím, kde se nemyslí...a přitom luštím sudoku, poslouchám přednášky Petra Kotka, a ano, i píšu. Píšu dopisy kamarádce, a vlastně jste mi připomněly, že bych jí měla odepsat. Já se jí tam vypíšu, ona mně, funguje to.
Ale pořád zaměstnávat hlavu nechci, tak zkouším normální procházky. Hodina procházky mě ale málem zabila (trochu přeháním, a pravda, bylo to po horách), včera jsem cestovala asi hodinu a půl domů, z toho polovinu pěšky, to mě taky mělo aktivizovat. No, fyzicky na to prostě ještě nemám.
Ale ležet celý den v posteli mi taky nepomůže.

objednala jsem si na pondělí masáž. Na tu se moc těším.

Damila — 1. 9. 2018 12:53

Dorka napsal(a):

Sel, vrabce, diky za pochopeni...

Rano jsem premyslela: Proc se mi TOHLE deje? (Mam tezke obdobi...)
Ja uz "pisu svuj pravdivej dennicek" jenom v myslenkach = napsala jsem: VY SVINĚ! Že jste nány, mně nedonutí chovat se tak primitivně, jako vy. Vcetne sefa, ted uz par hodin byvaleho. Jo. Ja vim.  J e d n o u   s e   t o  p r o v a l i ...
A ja jsem trpeliva.

Pak jsem si predstavila nejake blyskajici se mece, kere se "ve vzduchu perou"... ne, nikoho nezabijely, jen tak proste letaly, nebylo jich malo, ale nikdo je nedrzel, nikde nebyla krev, ani zraneni ci mrtvi. Proste jen tak svistely a s cinkotem dopadaly na zem, jakoby si nekdo vymenoval s nekym kuzelky...

Tim se vybila energie zlosti..., ja se uklidnila a hned si vzpomela na Dam.
Ona ani nahodou nemuze byt ve stejnem rozpolozeni, jako ja, presto se mi to s ni spojilo.
Znam ji. Rozumim ji. Velmi me boli, ze nevim, kam se podel jeji obrovsky potencial, o kterem mooooc dobre vim, ze ho ma... Rikala jsem si - SZ. Ale moc dobre jsem citila, ze to neni ono.
Tak jsem pozadala "hlavu a ruku + a jeste srdce, u mne :) ", aby se spojily, a napsala jsem tohle...

Dorko, já necítím zlost, vlastně teď spíše vděčnost-vedení, že mě ředitelka poslala na odpočinek hned a ne až příští týden.
Já se zlobím málokdy. Ale už to umím, A dokonce už to umím i nasměrovat tam, kam to patří. :) To nebývala u mě taková samozřejmost.

Jak se má odpočívat, vlastně? Já to nikdy nepotřebovala, a asi to neumím.
Hledám si wellnes, na dva tři dny, ale mám problém tam i dojet.

Dorka — 1. 9. 2018 12:56

Promin, Dam. Jsem kouzelnice, ale na "víly v nouzi" kouzlo nemam. Prvne v zivote mi je toho nesmírně líto... Udelam vsechno pro to, abych to napravila.

Dorka — 1. 9. 2018 13:11

Diky Dam

Damila — 1. 9. 2018 16:23

Dorka napsal(a):

Promin, Dam. Jsem kouzelnice, ale na "víly v nouzi" kouzlo nemam. Prvne v zivote mi je toho nesmírně líto... Udelam vsechno pro to, abych to napravila.

Tomu moc nerozumím.

Selima — 3. 9. 2018 18:36

Damila napsal(a):

Díky, holky, za podporu.
Já mám pocit, že bych se měla zabývat něčím méně intelektuálním, něčím, kde se nemyslí...a přitom luštím sudoku, poslouchám přednášky Petra Kotka, a ano, i píšu. Píšu dopisy kamarádce, a vlastně jste mi připomněly, že bych jí měla odepsat. Já se jí tam vypíšu, ona mně, funguje to.
Ale pořád zaměstnávat hlavu nechci, tak zkouším normální procházky. Hodina procházky mě ale málem zabila (trochu přeháním, a pravda, bylo to po horách), včera jsem cestovala asi hodinu a půl domů, z toho polovinu pěšky, to mě taky mělo aktivizovat. No, fyzicky na to prostě ještě nemám.
Ale ležet celý den v posteli mi taky nepomůže.

objednala jsem si na pondělí masáž. Na tu se moc těším.

Mňa nabíjajú prechádzky - ale so psom(a po rovine, podľa možnosti), to je niečím úplne iné... a potom tanec. Poldruha hodiny po horách by ma zabilo úplne spoľahlivo :D , aj keď nemám únavové obdobie...

Selima — 3. 9. 2018 18:39

Damila napsal(a):

Dorka napsal(a):

Sel, vrabce, diky za pochopeni...

Rano jsem premyslela: Proc se mi TOHLE deje? (Mam tezke obdobi...)
Ja uz "pisu svuj pravdivej dennicek" jenom v myslenkach = napsala jsem: VY SVINĚ! Že jste nány, mně nedonutí chovat se tak primitivně, jako vy. Vcetne sefa, ted uz par hodin byvaleho. Jo. Ja vim.  J e d n o u   s e   t o  p r o v a l i ...
A ja jsem trpeliva.

Pak jsem si predstavila nejake blyskajici se mece, kere se "ve vzduchu perou"... ne, nikoho nezabijely, jen tak proste letaly, nebylo jich malo, ale nikdo je nedrzel, nikde nebyla krev, ani zraneni ci mrtvi. Proste jen tak svistely a s cinkotem dopadaly na zem, jakoby si nekdo vymenoval s nekym kuzelky...

Tim se vybila energie zlosti..., ja se uklidnila a hned si vzpomela na Dam.
Ona ani nahodou nemuze byt ve stejnem rozpolozeni, jako ja, presto se mi to s ni spojilo.
Znam ji. Rozumim ji. Velmi me boli, ze nevim, kam se podel jeji obrovsky potencial, o kterem mooooc dobre vim, ze ho ma... Rikala jsem si - SZ. Ale moc dobre jsem citila, ze to neni ono.
Tak jsem pozadala "hlavu a ruku + a jeste srdce, u mne :) ", aby se spojily, a napsala jsem tohle...

Dorko, já necítím zlost, vlastně teď spíše vděčnost-vedení, že mě ředitelka poslala na odpočinek hned a ne až příští týden.
Já se zlobím málokdy. Ale už to umím, A dokonce už to umím i nasměrovat tam, kam to patří. :) To nebývala u mě taková samozřejmost.

Jak se má odpočívat, vlastně? Já to nikdy nepotřebovala, a asi to neumím.
Hledám si wellnes, na dva tři dny, ale mám problém tam i dojet.

Pre každého znamená odpočinok niečo iné -  a ešte aj u jednej osoby sa to môže líšiť... Ja oddychujem pri etnických tancoch, v kine, na stretávkach s kamoškami (alebo kamošmi, známymi, rodinou), ale niekedy potrebujem len vypnúť, ostať v posteli, robiť všetko a nič, do ničoho sa nenútiť, chvíľu čítať, potom pozrieť film, potom niečo málo uvariť, dať si kávu... a podvečer/večer podľa chuti - buď s as niekým stretnúť, alebo sa znovu len povaľovať... Vypínam aj pri hrách na PC - scrabble, mahjong, pasiáns, tetris, atď....

Dorka — 4. 9. 2018 18:19

Luxor, Zuma, Svetlograd, Fishdom..., ale tak odpocivaju iba zdravi ludia bez dlhodobo neliecenej (neriesenej) depresie, ochotni vykaslat sa na podozrenie z infantility... :)

Damila — 6. 9. 2018 21:26

Dorka napsal(a):

Luxor, Zuma, Svetlograd, Fishdom..., ale tak odpocivaju iba zdravi ludia bez dlhodobo neliecenej (neriesenej) depresie, ochotni vykaslat sa na podozrenie z infantility... :)

to vůbec nevím, co je.


Jinak já se na depresi léčila osm let.
Stále docházím na terapie. Ale teď jsem fakt už potřebovala volno z práce.

Damila — 6. 9. 2018 21:45

Selima napsal(a):

Pre každého znamená odpočinok niečo iné -  a ešte aj u jednej osoby sa to môže líšiť... Ja oddychujem pri etnických tancoch, v kine, na stretávkach s kamoškami (alebo kamošmi, známymi, rodinou), ale niekedy potrebujem len vypnúť, ostať v posteli, robiť všetko a nič, do ničoho sa nenútiť, chvíľu čítať, potom pozrieť film, potom niečo málo uvariť, dať si kávu... a podvečer/večer podľa chuti - buď s as niekým stretnúť, alebo sa znovu len povaľovať... Vypínam aj pri hrách na PC - scrabble, mahjong, pasiáns, tetris, atď....

Hraju karty na PC, před spaním.
Poslouchám YouTube, čtu si.
Na wellnes nedošlo, neb mám každý den něco.
pondělí masáž
úterý navštívila mě moje sestra
středa terapie, a pak výlet se synem na věž (je tady ve městě)
čtvrtek setkání s kamarádkou v čajovně
pátek další masáž.
sobota italština

a furt něco dělám v domácnosti.
peru žehlím, vařím a neustále myju nádobí. :-)
A mezitím stále hodně spím.
Kdybych nebyla tak unavená, cítím se úplně super a užívám si to mnohem víc
Tak snad mi to pomůže  se zregenerovat...

vrabčák — 6. 9. 2018 21:54

Damilo, je to obdivuhodný, co všechno stíháš. :supr: Myslím na tebe a moc ti držím palce, aby tě únava co nejdřív opustila nebo se aspoň zmírnila. :pussa:  :storstark:

Damila — 6. 9. 2018 22:07

vrabčák napsal(a):

Damilo, je to obdivuhodný, co všechno stíháš. :supr: Myslím na tebe a moc ti držím palce, aby tě únava co nejdřív opustila nebo se aspoň zmírnila. :pussa:  :storstark:

Jejda, to snad není nutné, obdivovat mě.

Je to pouhý pud sebezáchovy, nic obdivuhodného. Nechci zdechnout, to je všechno. ;-)

Selima — 7. 9. 2018 14:09

Damila napsal(a):

Selima napsal(a):

Pre každého znamená odpočinok niečo iné -  a ešte aj u jednej osoby sa to môže líšiť... Ja oddychujem pri etnických tancoch, v kine, na stretávkach s kamoškami (alebo kamošmi, známymi, rodinou), ale niekedy potrebujem len vypnúť, ostať v posteli, robiť všetko a nič, do ničoho sa nenútiť, chvíľu čítať, potom pozrieť film, potom niečo málo uvariť, dať si kávu... a podvečer/večer podľa chuti - buď s as niekým stretnúť, alebo sa znovu len povaľovať... Vypínam aj pri hrách na PC - scrabble, mahjong, pasiáns, tetris, atď....

Hraju karty na PC, před spaním.
Poslouchám YouTube, čtu si.
Na wellnes nedošlo, neb mám každý den něco.
pondělí masáž
úterý navštívila mě moje sestra
středa terapie, a pak výlet se synem na věž (je tady ve městě)
čtvrtek setkání s kamarádkou v čajovně
pátek další masáž.
sobota italština

a furt něco dělám v domácnosti.
peru žehlím, vařím a neustále myju nádobí. :-)

A mezitím stále hodně spím.
Kdybych nebyla tak unavená, cítím se úplně super a užívám si to mnohem víc
Tak snad mi to pomůže  se zregenerovat...

nič v zlom, ale to vytučnené by som totálne unavenej osobe ako regeneráciu neodporúčala...

vrabčák — 7. 9. 2018 16:54

Damilo, a stejně tě obdivuju! :D Ale Selima dí pravdu pravdoucí; koukej velkou část domácích prací přenechat ostatním členům rodiny. Měli by v tomto pro tebe tak náročným období mít a hlavně projevit velký pochopení. A navíc se jim to do budoucna bude mooooooooccc hodit. ;)

Damila — 7. 9. 2018 19:08

Ano, ale nemůžu přece celé dny jen ležet. Atrofují mi svaly a v úterý nedojdu do práce. :-)

Zkoumala jsem, jak se léčí únavový syndrom.
Krom toho, že ho část lékařů vůbec neuznává jako dg., tak na to nejsou léky. Protože se neví co ho způsobuje. Někomu pomůžou AD, někomu antihistaminika, někomu dokonce Brufen...
Každopádně na to nedostanu ani nemocenskou, protože testy krve apod. nevykazují žádnou anomálii.

To je v pytli, fakt, ale asi je to lepší než bolesti. Jen ta chuť bojovat se zmenšuje.

vrabčák — 7. 9. 2018 19:35

Dami, napsala jsem "velkou část domácích povinností". Aktivit máš hodně, určitě bys celý dny neležela.
Nezajímala ses trochu o tu psychosomatiku? Bohužel to u nás nehradí pojišťovna.
Říkám si, že tvůj stav by skoro vyžadoval hospitalizaci, pozorování snad na neurologii... Nevím, nic chytřejšího mě nenapadá.
Hlavně by ti měl poradit praktický lékař.

Damila — 7. 9. 2018 21:49

vrabčák napsal(a):

Dami, napsala jsem "velkou část domácích povinností". Aktivit máš hodně, určitě bys celý dny neležela.
Nezajímala ses trochu o tu psychosomatiku? Bohužel to u nás nehradí pojišťovna.
Říkám si, že tvůj stav by skoro vyžadoval hospitalizaci, pozorování snad na neurologii... Nevím, nic chytřejšího mě nenapadá.
Hlavně by ti měl poradit praktický lékař.

ten moc nebere vážně takové nejasné příznaky.
Myslí si, že přeháním, asi.
Byla jsem dvakrát, potřetí nejdu.

vrabčák — 7. 9. 2018 22:33

V tom případě bych vyrazila na ambulanci přímo do nemocnice a řekla bych jim, že už si nevím rady. Výsledky všech vyšetření bych si vzala s sebou. Co lidí jde rovnou do nemocničního zařízení i s nějakou banalitou! Myslím si, že tvůj stav vyžaduje důkladný vyšetření.

vrabčák — 8. 9. 2018 12:40

Na neurologii nebo na internu. A snažila bych se změnit praktika.

Damila — 8. 9. 2018 12:46

vrabčák napsal(a):

V tom případě bych vyrazila na ambulanci přímo do nemocnice a řekla bych jim, že už si nevím rady. Výsledky všech vyšetření bych si vzala s sebou. Co lidí jde rovnou do nemocničního zařízení i s nějakou banalitou! Myslím si, že tvůj stav vyžaduje důkladný vyšetření.

Děkuji za zájem.;)
Krom psychoterapeuta (který spíše trvá na psychologických příčinách a jistě má i pravdu, jen to potřebuji řešit) je tady Babinet  jedno z mála míst, kde opravdu někoho zajímá, jak se cítím.

Mám od praktické lékařky poukázky na vyšetření sono břicha a rentgen plic. Ale to mi přijde úplně mimo. Jen už nevěděla co se mnou. Nechce se mi absolvovat zbytečná vyšetření. Ono to není zadarmo (pro pojišťovnu), a výsledek bude zase negativní, jsem si jistá, že mi nic není.

Myslím, že jsem prostě unavená, vyhořelá, a potřebuji mnohem delší prázdniny, než dva týdny.


V severských státech údajně v pomáhajících profesích mají placené nějaké velké množství odpočinku, protože si uvědomují, jak je to náročné.

U nás se jede na výkon. Dokud můžeš, makáš, když nemůžeš, přijdou mladší, a makaj dokud nevyhoří.


U mě sed to neprojevuje cynismem ke klientům, ale jen únavou. Nic víc mi není. A pořád mě ta práce baví, naplňuje, ale nějak se nestačím dobíjet.

Třeba to bude motivace k tomu, kde si najít dobíječku.

Všechno zlé je k něčemu dobré. A já se v práci cítím šťastná, jen mít na to tu sílu.


Ale máte pravdu v tom, že ohledně výživy mám ještě na čem pracovat.

Zeleninu jsem neviděla několik týdnů, a když, tak tepelně upravenou (cuketu). Jím teď méně, vyhovuje mi to. Ale musím tam nacpat to důležité.
Dnes jsem snědla krůtí guláš, no.:)

Damila — 8. 9. 2018 12:55

vrabčák napsal(a):

V tom případě bych vyrazila na ambulanci přímo do nemocnice a řekla bych jim, že už si nevím rady. .

Možná budu směšná, ale mně praktička řekla, že na sono i na rentgen mohu jít kdekoliv chci ve městě. Máme tu tři velké nemocnice a několik soukromých menších zařízení.

Ani nevím, jestli tam zavolat a objednat se, nebo můžu přijít. Jen tak, a počkat... Nemám zkušenost, nebývám nemocná.

Damila — 8. 9. 2018 13:15

Jo, a objednala jsem se (tedy spíše jsem poslala mail, jestli se mohu objednat)
na psychosomatické odd.
Ale je to v rámci psychiatrie,no.

Damila — 8. 9. 2018 13:20

vrabčák napsal(a):

Na neurologii nebo na internu. A snažila bych se změnit praktika.

Když já mám pocit, že není na vině praktitk, ale skutečně psychosomatika.
Úkolem praktika je vyloučit somatické potíže, to dělají, celkem dobře.

Holt lidi jsou v medicíně rozporcovaní na kousky. A každý odborník řeší ten svůj kousek. No...

vrabčák — 8. 9. 2018 13:52

Damilo, být tebou bych na všechny ty vyšetření bez odkládání šla. Ať se vyloučí případný další příčiny. Pokud vím, tak je to v dnešní době běžná praxe, že si člověk může vybrat, kde vyšetření (RTG, sono, magnetickou rezonanci...) absolvuje. Vždycky si zvolím zařízení, kde je šance se na to dostat co nejdřív (a kde je to na pojišťovnu). Určitě je třeba se objednat, já se objednávám telefonicky. Na RTG berou bez objednání.
Na ambulanci do nemocnice je možno přijít rovnou, i o víkendu. Je tam nepřetržitá služba. Hodně lidí to zneužívá... Ale kdybys je navštívila ty, rozhodně bych to za zneužívání nepokládala. Aspoň popsat svý potíže, poradit se. Příčiny únavy přece můžou být různý. Třeba by ti dali infuze.
Jestli psychosomatický odd., kam se snažíš objednat, spadá pod psychiatrii, by přece vůbec nemělo vadit. Je to hraniční obor. A zdá se, že se vztah lidí k psychiatrii v dnešní náročný době přece jen posouvá tím lepším směrem. :)
Jez pravidelně, třeba méně, ale často. A nevyhýbej se zelenině a ovoci!!! ;)

Jessika — 19. 10. 2018 10:39

To Damila:
(jsem tady tak dlouho nebyla, že jsem si musel obnovit heslo, ale to kvůli tobě :) )

Měla jsem téměř dvouleté období vyhoření.
Totální únava, neschopnost odejít ráno do práce (kolikrát jsem se pláčem v koupelně hroutila).
Neschopnost rozhodování, za dva roky jsem nekoupila nic na sebe! Víkendy jsem trávila tak, že jsem se naložila na gauč a od rána do večera (a přes noc) sledovala seriály a céčkové filmy, nejoblíbenější byly detektivky, horrory a masakry... Nebyla jsem na dovolené mimo Česko - nedokázala jsem se sbalit...
Představa o nějaké akci než postel-práce-postel mě dokázala úplně zdeptat.
Hodně jsem byla v noci vzhůru a něco dělala - nemohla jsem jen ležet a přemýšlet o tom, jak je mi blbě.
Byla jsem jak ta babizna z Mrazíka : jíst mi nechutná, spát mi nechutná...
Během tohoto období mi výrazně narostl zůstatek na kontu a výrazně jsem zhubla. To byly výhody, nepopírám :)
Jediné, co jsem nepřestala dělat, byly tenisové tréninky. Uff. Nechtělo se mi, nikdy, ale šla jsem.

Zkoušela jsem a) dobře jíst a pít, aby b) jsem dobře spala... c) bylinkové a jiné "samoordinovatelné" prostředky d) pozitivní přístup …
Jelikož jsem měla různé tělesné doprovodné projevy (nespavost, křeče, často mě pálilo celé tělo), absolvovala jsem různé zdravotní prohlídky, vše negativní (resp. pozitivní). Psycholog mi připadal jako "slabý kafe", tak jsem zkusila psychiatra. Na pojišťovnu - no, výsledek byl zkusíme to s tím... a pak s tím a pak... jsem tam už nešla.
Našla jsem si psychologa. A koupila jsem si jednu knížku pro osobností rozvoj (900 stránek, z toho tak 400 na reklamu příslušné kliniky :) … ale poctivě jsem to všechno přelouskala). A psycholog se mnou zkoumal, proč.
Probrali jsem  jednotlivé oblasti, které by mě "celoživotně" tíží.
A pak mi řekl jednu důležitou věc , která je možná pro někoho samozřejmá : nemusí to tak zůstat, může se to změnit.
A víš, že to změnilo?  Vlastně ani nevím proč, ale uvědomit si,  že můžu, mi moc pomohlo.

Damila — 19. 10. 2018 20:50

Jessika napsal(a):

To Damila:
(jsem tady tak dlouho nebyla, že jsem si musel obnovit heslo, ale to kvůli tobě :) )

Měla jsem téměř dvouleté období vyhoření.
Totální únava, neschopnost odejít ráno do práce (kolikrát jsem se pláčem v koupelně hroutila).
Neschopnost rozhodování, za dva roky jsem nekoupila nic na sebe! Víkendy jsem trávila tak, že jsem se naložila na gauč a od rána do večera (a přes noc) sledovala seriály a céčkové filmy, nejoblíbenější byly detektivky, horrory a masakry... Nebyla jsem na dovolené mimo Česko - nedokázala jsem se sbalit...
Představa o nějaké akci než postel-práce-postel mě dokázala úplně zdeptat.
Hodně jsem byla v noci vzhůru a něco dělala - nemohla jsem jen ležet a přemýšlet o tom, jak je mi blbě.
Byla jsem jak ta babizna z Mrazíka : jíst mi nechutná, spát mi nechutná...
Během tohoto období mi výrazně narostl zůstatek na kontu a výrazně jsem zhubla. To byly výhody, nepopírám :)
Jediné, co jsem nepřestala dělat, byly tenisové tréninky. Uff. Nechtělo se mi, nikdy, ale šla jsem.

Zkoušela jsem a) dobře jíst a pít, aby b) jsem dobře spala... c) bylinkové a jiné "samoordinovatelné" prostředky d) pozitivní přístup …
Jelikož jsem měla různé tělesné doprovodné projevy (nespavost, křeče, často mě pálilo celé tělo), absolvovala jsem různé zdravotní prohlídky, vše negativní (resp. pozitivní). Psycholog mi připadal jako "slabý kafe", tak jsem zkusila psychiatra. Na pojišťovnu - no, výsledek byl zkusíme to s tím... a pak s tím a pak... jsem tam už nešla.
Našla jsem si psychologa. A koupila jsem si jednu knížku pro osobností rozvoj (900 stránek, z toho tak 400 na reklamu příslušné kliniky :) … ale poctivě jsem to všechno přelouskala). A psycholog se mnou zkoumal, proč.
Probrali jsem  jednotlivé oblasti, které by mě "celoživotně" tíží.
A pak mi řekl jednu důležitou věc , která je možná pro někoho samozřejmá : nemusí to tak zůstat, může se to změnit.
A víš, že to změnilo?  Vlastně ani nevím proč, ale uvědomit si,  že můžu, mi moc pomohlo.

Moc ti děkuji za tvůj povzbudivý příspěvek. Zrovna dnes jsem něco takového potřebovala slyšet.

Vyvinuly se u mě i jiné příznaky. A momentálně jsem naštvaná na svého psychologa, snad to se mnou nevzdá...věnuje mi dokonce dvě hodiny týdně. Takový nadstandard, to mám prvotřídní péči.
Mám ho ráda, ale dnes mě naštval.

A tobě moc díky za naději.

Jessika — 22. 10. 2018 9:19

Damila napsal(a):

...A momentálně jsem naštvaná na svého psychologa, snad to se mnou nevzdá...věnuje mi dokonce dvě hodiny týdně. Takový nadstandard, to mám prvotřídní péči.
Mám ho ráda, ale dnes mě naštval....

Dami,  tak to už máš nakročeno k vylepšení.
Protože člověk na dně nemá sílu se ani naštvat.
Ale také správné pošťouchnutí někdy dělá divy.

A přece jenom, jak jsem četla tvoje příspěvky - stále pracuješ a vykonáváš rutinu.
A to je taky důležité. Nevzdat se a doufat, že se to jednou zlepší.

Selima — 22. 10. 2018 13:45

Ja som to teda dala bez profesionálov, ale spomínam si, že mi tiež pomohlo, ba priam ma oslobodilo a znamenalo začiatok cesty k lepšiemu, keď som si uvedomila, že - na rozdiel od dovtedajších utkvelých myšlienok - takto NEMUSÍ vyzerať zvyšok môjho života. A paradoxne si myslím, že mi pomohli dve "rany", ktoré ma dostali až na dno - no a odtiaľ už som sa celkom plavne, aj keď ešte leňochodsky, odrazila na cestu nahor.

Damila — 22. 10. 2018 17:22

Jessika napsal(a):

A přece jenom, jak jsem četla tvoje příspěvky - stále pracuješ a vykonáváš rutinu.
A to je taky důležité. Nevzdat se a doufat, že se to jednou zlepší.

Já tedy nejspíše vůbec v depresi nejsem. Dělám věci co dřív. Jen se mi teď ještě do toho všeho stal průser, že jsem po deseti letech porušila abstinenci. A ne zrovna jednorázově. Začala jsem se řítit zase do hlubin, kde už jsem byla. Začínám nanovo, cítím se dobře, ale stejně tam někde vzadu hlodá zase nějaký zákeřný červ, potřebuji teď fakt podporu, které se mi naštěstí bohatě dostává. Takže to zvládnu.
a díky

Damila — 22. 10. 2018 17:26

Selima napsal(a):

Ja som to teda dala bez profesionálov, ale spomínam si, že mi tiež pomohlo, ba priam ma oslobodilo a znamenalo začiatok cesty k lepšiemu, keď som si uvedomila, že - na rozdiel od dovtedajších utkvelých myšlienok - takto NEMUSÍ vyzerať zvyšok môjho života. A paradoxne si myslím, že mi pomohli dve "rany", ktoré ma dostali až na dno - no a odtiaľ už som sa celkom plavne, aj keď ešte leňochodsky, odrazila na cestu nahor.

Pomohla sis sama, úplně bez odborníků? Ani psychologa jsi nikdy nenavštívila?

Tak to já jsem srab, já si hned říkám o pomoc.:)
Já bych to fakt nedala, kdyby mě nepodporovali, a v jistou dobu ani kdybych neměla léky a stacionáře, atd. Asi by to špatně skončilo.

Mám velkou výhodu, a tou je rodina. Sice nevěděli, co se děje, ale mají mě rádi a podporují mě. To je velká síla. A motivace.

Když se není kam vracet, musí to jít mnohem hůře.

vrabčák — 22. 10. 2018 19:12

Každý ať si to řeší po svým, ale hlavně ať to řeší. Nejsi srab. :jojo: A je moc fajn, že máš milující rodinu. :D
Damilo, drž se!!! :pussa:

Selima — 23. 10. 2018 13:32

Damila napsal(a):

Selima napsal(a):

Ja som to teda dala bez profesionálov, ale spomínam si, že mi tiež pomohlo, ba priam ma oslobodilo a znamenalo začiatok cesty k lepšiemu, keď som si uvedomila, že - na rozdiel od dovtedajších utkvelých myšlienok - takto NEMUSÍ vyzerať zvyšok môjho života. A paradoxne si myslím, že mi pomohli dve "rany", ktoré ma dostali až na dno - no a odtiaľ už som sa celkom plavne, aj keď ešte leňochodsky, odrazila na cestu nahor.

Pomohla sis sama, úplně bez odborníků? Ani psychologa jsi nikdy nenavštívila?

Tak to já jsem srab, já si hned říkám o pomoc.:)
Já bych to fakt nedala, kdyby mě nepodporovali, a v jistou dobu ani kdybych neměla léky a stacionáře, atd. Asi by to špatně skončilo.

Mám velkou výhodu, a tou je rodina. Sice nevěděli, co se děje, ale mají mě rádi a podporují mě. To je velká síla. A motivace.

Když se není kam vracet, musí to jít mnohem hůře.

Nepovedala by som, že som "si pomohla" - proste som poriadne nevedela, že mám depresiu (kým som nezačala vážne uvažovať o samovražde, to mi už bolo podozrivé, priznávam) a bola som príliš unavená hľadať pomoc. Aj profesionálnu. Dvaja najlepší odborníci, ktorým by som verila, boli fuč, o iných som počula skôr také veci, že by som k nim šla, keby som potrebovala nakopnúť k tej samovražde... a nemala som ani peniaze, ani energiu hľadať si vlastnými silami súkromnú terapiu. Takže som držala, čakajúc, že to prejde - a ono to prešlo. Ale skoro dva roky mám v takom hnusnom hmlistom opare bez emocionálnych spomienok, bez fotiek a väčších udalostí (skoro). Ja som práve nemala veľmi rodinu (tá, čo mám, netušila - aby neprudili, keby som sa rozhodla ukončiť to) a skoro žiadnu motiváciu niečo razantne zmeniť (napríklad brať lieky) alebo o niečo bojovať.

Selima — 23. 10. 2018 13:33

Damila napsal(a):

Jessika napsal(a):

A přece jenom, jak jsem četla tvoje příspěvky - stále pracuješ a vykonáváš rutinu.
A to je taky důležité. Nevzdat se a doufat, že se to jednou zlepší.

Já tedy nejspíše vůbec v depresi nejsem. Dělám věci co dřív. Jen se mi teď ještě do toho všeho stal průser, že jsem po deseti letech porušila abstinenci. A ne zrovna jednorázově. Začala jsem se řítit zase do hlubin, kde už jsem byla. Začínám nanovo, cítím se dobře, ale stejně tam někde vzadu hlodá zase nějaký zákeřný červ, potřebuji teď fakt podporu, které se mi naštěstí bohatě dostává. Takže to zvládnu.
a díky

Mňo - ono to úplne bezdôvodne asi nebude... Takže ak nie depresia, tak čo? A prečo práve teraz, že...?

Damila — 23. 10. 2018 20:35

Selima napsal(a):

Mňo - ono to úplne bezdôvodne asi nebude... Takže ak nie depresia, tak čo? A prečo práve teraz, že...?

Procházím individuální výcvikovou částí .

A v terapii se vyrojili dávní démoni, které musím
zpracovat.
Tak proto teď
.

Eva. — 24. 10. 2018 7:38

Damila napsal(a):

Procházím individuální výcvikovou částí .

A v terapii se vyrojili dávní démoni, které musím
zpracovat.
Tak proto teď
.

Co znamená, že procházíš individuální výcvikovou částí? Mluvíš o své práci?

Selima — 24. 10. 2018 12:47

Damila napsal(a):

Selima napsal(a):

Mňo - ono to úplne bezdôvodne asi nebude... Takže ak nie depresia, tak čo? A prečo práve teraz, že...?

Procházím individuální výcvikovou částí .

A v terapii se vyrojili dávní démoni, které musím
zpracovat.
Tak proto teď
.

A myslíš, že tá viedla k tomu porušeniu abstinencie?

Damila — 25. 10. 2018 10:47

Eva. napsal(a):

Damila napsal(a):

Procházím individuální výcvikovou částí .

A v terapii se vyrojili dávní démoni, které musím
zpracovat.
Tak proto teď
.

Co znamená, že procházíš individuální výcvikovou částí? Mluvíš o své práci?

Je to součast psychoterap. výcviku, ale probíhá jako běžná terapie.

Damila — 25. 10. 2018 10:48

Selima napsal(a):

Damila napsal(a):

Selima napsal(a):

Mňo - ono to úplne bezdôvodne asi nebude... Takže ak nie depresia, tak čo? A prečo práve teraz, že...?

Procházím individuální výcvikovou částí .

A v terapii se vyrojili dávní démoni, které musím
zpracovat.
Tak proto teď
.

A myslíš, že tá viedla k tomu porušeniu abstinencie?

Ne přímo. Otevřela nějaké bolavé věci, toto mohla být reakce (ale nemusela)

Eva. — 25. 10. 2018 11:46

Damilo, zajímají mě ty myšlenkové pochody, jak se ti stalo, žes věděla, že nesmíš a přesto sis alkohol vzala.
Zajímá mě to hodně proto, že jsem kuřák abstinent. Nekouřím 26 let, předtím jsem 12 let kouřila docela hodně. I teď mám ještě chuť na cigaretu, hlavně ve společnosti, kde se kouří. Ale vím, že nesmím. Že bych do toho zase spadla. Když bych si už-už cigaretu vzala, představím si, jak jsem kašlala, jak mi už ke konci kuřáckého období nebylo fyzicky dobře a v tu chvíli už nemám žádné nutkání si cigaretu zapálit, i když chuť mám.
Tak mě zajímá, jak to ne/funguje u jiných abstinentů.
Snad jsem to nenapsala nějak - neomaleně. Jestli to tak cítíš, omlouvám se.
Nepiš o tom, jak se to stalo, jestli cítíš, že nechceš.

Damila — 26. 10. 2018 11:31

Eva. napsal(a):

Damilo, zajímají mě ty myšlenkové pochody, jak se ti stalo, žes věděla, že nesmíš a přesto sis alkohol vzala.
Zajímá mě to hodně proto, že jsem kuřák abstinent. Nekouřím 26 let, předtím jsem 12 let kouřila docela hodně. I teď mám ještě chuť na cigaretu, hlavně ve společnosti, kde se kouří. Ale vím, že nesmím. Že bych do toho zase spadla. Když bych si už-už cigaretu vzala, představím si, jak jsem kašlala, jak mi už ke konci kuřáckého období nebylo fyzicky dobře a v tu chvíli už nemám žádné nutkání si cigaretu zapálit, i když chuť mám.
Tak mě zajímá, jak to ne/funguje u jiných abstinentů.
Snad jsem to nenapsala nějak - neomaleně. Jestli to tak cítíš, omlouvám se.
Nepiš o tom, jak se to stalo, jestli cítíš, že nechceš.

Já si to zcela neumím vysvětlit.
Prostě jsem to jednou ochutnala, a nic se nedělo. Několik týdnů.
Tak jsem to zkusila pak zase, pak dve piva, pořád pauzy, a pořád jsem věděla, že je to průser, a bála se, kam až to může dojít.
Poté, co už jsem pila úplně denně, byť jen pivo, ale ne jedno, poté, co jsem to několikrát přehnala (i 9 piv za den), jsem už poprosila o pomoc odborníka, ke kterému docházím v rámci výcviku.

A ten to vzal pevně do svých rukou. Najednou, když jsem mu to řekla, tak nebylo tak těžké přestat pít. Potřebovala jsem v tom asi jen nebýt sama a mít podporu. A někoho, kdo mě "hlídá", aspoň zpočátku.

Tím se vynořilo spoustu nových témat a málem dvě sezení týdně nestačí.

Vlastně to urychlilo proces.

Ale ten prvotní impulz, PROČ jsem to vůbec zkusila poprvé po té době, ten ti neřeknu. Nebyl důvod.
Jen je dobré vědět, že čert nikdy nespí.

vrabčák — 26. 10. 2018 17:07

Damilo, tak ať to dobře jde i dál. :)
Jen mi pořád není jasný, že je to součást psychoterapeutickýho výcviku.

Damila — 26. 10. 2018 21:31

vrabčák napsal(a):

Damilo, tak ať to dobře jde i dál. :)
Jen mi pořád není jasný, že je to součást psychoterapeutickýho výcviku.

Výcvik se skládá z mnoha částí. Každý druh terapie to má trochu jinak, ten "můj to má takhle:
Jedna část je pětiletý skupinový výcvik (550 hodin) .
Další část je teorie (dva roky) a zkouška (ústní + práce-kazuistika).
Další součástí je supervize (my musíme mít 100 h)
další částí je 100 h individuální psychoterapie (sebezkušenost)
a poslední částí je praxe, účast v zařízeních, kde probíhají skupinové psychoterapie.

Pak není divu, že psychoterapeut nás stojí tolik peněz, když do toho tolik vrazí...:kapitulation:

Barča — 27. 10. 2018 12:01

To je moc zajímavé, Dam. Zvláštní, jak to všechno začalo (viz i název vlákna) a kam se to sune. Nechci se tě teď na nic ptát, protože se asi nedá vyhnout živému. Přeju ti, abys všechno dobře zvládla a držím palce. Nespěchej, ať se neztratíš.

vrabčák — 28. 10. 2018 11:08

Damilo, moc ti děkuju za vysvětlení. Trvale ti držím palce! :pussa:

Damila — 28. 10. 2018 13:00

vrabčák napsal(a):

Damilo, moc ti děkuju za vysvětlení. Trvale ti držím palce! :pussa:

Děkuji.
Zdá se, že je to na dobré cestě.
Mám největší možnou podporu, jakou můžu mít.
Každý z kamarádů a kolegů, komu jsem to řekla, mi nabídl pomoc.¨
Moc mě to potěšilo.
Jsem ráda, že mám kolem sebe tolik skvělých lidí, kteří se v takové chvíli neotočí zády.

I za vás tady jsem vděčná, že vnímám podporu.
Dík
:hjarta:

vrabčák — 28. 10. 2018 14:03

I když to třeba na první kouknutí nevypadá, přece jen se kolem nás vyskytuje docela dost dobrých lidí. :supr: :hjarta:

Selima — 28. 10. 2018 15:07

Damila napsal(a):

vrabčák napsal(a):

Damilo, moc ti děkuju za vysvětlení. Trvale ti držím palce! :pussa:

Děkuji.
Zdá se, že je to na dobré cestě.
Mám největší možnou podporu, jakou můžu mít.
Každý z kamarádů a kolegů, komu jsem to řekla, mi nabídl pomoc.¨
Moc mě to potěšilo.
Jsem ráda, že mám kolem sebe tolik skvělých lidí, kteří se v takové chvíli neotočí zády.

I za vás tady jsem vděčná, že vnímám podporu.
Dík
:hjarta:

:supr:

eremuruss — 18. 11. 2018 12:02

Damila napsal(a):

Eva. napsal(a):

Damilo, zajímají mě ty myšlenkové pochody, jak se ti stalo, žes věděla, že nesmíš a přesto sis alkohol vzala.
Zajímá mě to hodně proto, že jsem kuřák abstinent. Nekouřím 26 let, předtím jsem 12 let kouřila docela hodně. I teď mám ještě chuť na cigaretu, hlavně ve společnosti, kde se kouří. Ale vím, že nesmím. Že bych do toho zase spadla. Když bych si už-už cigaretu vzala, představím si, jak jsem kašlala, jak mi už ke konci kuřáckého období nebylo fyzicky dobře a v tu chvíli už nemám žádné nutkání si cigaretu zapálit, i když chuť mám.
Tak mě zajímá, jak to ne/funguje u jiných abstinentů.
Snad jsem to nenapsala nějak - neomaleně. Jestli to tak cítíš, omlouvám se.
Nepiš o tom, jak se to stalo, jestli cítíš, že nechceš.

Já si to zcela neumím vysvětlit.
Prostě jsem to jednou ochutnala, a nic se nedělo. Několik týdnů.
Tak jsem to zkusila pak zase, pak dve piva, pořád pauzy, a pořád jsem věděla, že je to průser, a bála se, kam až to může dojít.
Poté, co už jsem pila úplně denně, byť jen pivo, ale ne jedno, poté, co jsem to několikrát přehnala (i 9 piv za den), jsem už poprosila o pomoc odborníka, ke kterému docházím v rámci výcviku.

A ten to vzal pevně do svých rukou. Najednou, když jsem mu to řekla, tak nebylo tak těžké přestat pít. Potřebovala jsem v tom asi jen nebýt sama a mít podporu. A někoho, kdo mě "hlídá", aspoň zpočátku.

Tím se vynořilo spoustu nových témat a málem dvě sezení týdně nestačí.

Vlastně to urychlilo proces.

Ale ten prvotní impulz, PROČ jsem to vůbec zkusila poprvé po té době, ten ti neřeknu. Nebyl důvod.
Jen je dobré vědět, že čert nikdy nespí.

Zavislost nikdy nespi,pokud byl clovek nekdy zavisly bude nad nim cely zivot.Je jen na nem jestli podlehne.Vypravel me syn,ze s nim v lecebne byl muz alkoholik ktery abstinoval 15 let po 15-ti letech zacal pit nealkoholicke pivo,pak normalni pivo,az se dostal zpet do lecebny.Zavisly clovek nikdy nebude vyleceny,zavislost nad nim bude po cely zivot

Judyna — 18. 11. 2018 17:18

Erem, asi máš pravdu. Zdravím.

vrabčák — 18. 11. 2018 20:20

Erem, včera jsem si na tebe vzpomněla a ty ses objevila. :)

eremuruss — 18. 11. 2018 21:34

vrabčák napsal(a):

Erem, včera jsem si na tebe vzpomněla a ty ses objevila. :)

Jo,jo,dekuji

LuckaPucka — 21. 11. 2018 23:05

Me moc pomohla kniha 4 dohody :)

Damila — 18. 2. 2019 11:07

Poslední týden jsem byla naspídovaná a jela jsem jako fretka. Hlavně v práci. Až do večera.
Začala jsem znovu jezdit autem, i služebním, mám radost ze znovunabytých kompetencí.

Nicméně se ukázala druhá strana mince a od pátku jen spím. Dnes jsem si ještě vzala dovolenou, ale zítra už jdu do práce. Donutila jsem se trochu dát do kupy, najíst se a fungovat.
Mám naději, že povinnost jít do práce mě z té postele vytáhne.

Poslední moje spací období ale trvalo 6 týdnů, a následoval propad a  relaps.
K praktické doktorce už nejdu, posledně jsem byla za hypochondra.

Věřím, že s terapeutem to dneska proberem. Nemocenskou nechci, prospala bych život a ztratila sílu úplně.

Selima — 18. 2. 2019 11:30

Držím päste, aby si našla pravú rovnováhu a ideálne tempo v živote. ;-)

Damila — 18. 2. 2019 14:50

Selima napsal(a):

Držím päste, aby si našla pravú rovnováhu a ideálne tempo v živote. ;-)

moc děkuji, snad to dám.
Vlastně určitě to dám.
Jen potřebuji podpořit.
Terapeut mi pomáhá, ale (pochopitelně) chce, ať se zbavím nejdříve fyzických projevů.

Musím začít trochu více jíst. Ať aspoň nehubnu, to mi bere sílu.
Ale nemám vůbec chuť.

vrabčák — 18. 2. 2019 15:00

Dami, přidávám se k Selimě. Moc ti držím palce! :pussa:

Damila — 18. 2. 2019 17:23

vrabčák napsal(a):

Dami, přidávám se k Selimě. Moc ti držím palce! :pussa:

Kujííí
:kapitulation:

Barča — 18. 2. 2019 21:47

Vypadá to milá Damilo, jako bys potřebovala pevný řád a cosi, jako skromnost. Myslím to tak, že když ti něco strašně dobře půjde, budeš sršet energií, budeš nejlepší...
budeš taková třeba šest hodin denně a víc ne. I když budeš mít na víc, neuděláš to. Nikomu to nenatřeš, nic nestihneš, nikomu nic víc neukážeš, nedokážeš, ani době ne. Možná zítra, jestli bude čas.
A zbytek dne se budeš bděle věnovat sobě. Je možné, že na to potřebuješ víc časoprostoru, než je průměr - není na tom nic špatného, ani dobrého, prostě je to tak.
Stejně, lépe spíš podobně i v útlumu, či depresi.
A alespoň 3 jídla denně, ve stejný čas, do postele ve stejnou hodinu, z postele ve stejnou hodinu (s ohledem k víkendu).

Eva. — 19. 2. 2019 7:37

Damilo, netrpíš maniodepresí? Tam se střídají takové fáze.
Já na sobě taky pociťuji aktivní a pasivní fázi. V aktivní mám menší potřebu spánku a jsem aktivnější. V pasivní zase víc spím a cítím se nevyspalá. Snažím se disciplínou o to, aby ta sinusoida výkyvů byla co nejmenší.
Zaujalo mě, co napsala Barča.

Selima — 19. 2. 2019 12:50

Damila napsal(a):

Selima napsal(a):

Držím päste, aby si našla pravú rovnováhu a ideálne tempo v živote. ;-)

moc děkuji, snad to dám.
Vlastně určitě to dám.
Jen potřebuji podpořit.
Terapeut mi pomáhá, ale (pochopitelně) chce, ať se zbavím nejdříve fyzických projevů.

Musím začít trochu více jíst. Ať aspoň nehubnu, to mi bere sílu.
Ale nemám vůbec chuť.

Śkoda, že ti nemôžem dobrovoľnícky darovať takých 6-10 kíl... :D to by bola výhra pre obidve... Chuti zasa ja osobne mám až moc.

Damila — 19. 2. 2019 17:23

Barča napsal(a):

Vypadá to milá Damilo, jako bys potřebovala pevný řád a cosi, jako skromnost. Myslím to tak, že když ti něco strašně dobře půjde, budeš sršet energií, budeš nejlepší...
budeš taková třeba šest hodin denně a víc ne. I když budeš mít na víc, neuděláš to. Nikomu to nenatřeš, nic nestihneš, nikomu nic víc neukážeš, nedokážeš, ani době ne. Možná zítra, jestli bude čas.
A zbytek dne se budeš bděle věnovat sobě. Je možné, že na to potřebuješ víc časoprostoru, než je průměr - není na tom nic špatného, ani dobrého, prostě je to tak.
Stejně, lépe spíš podobně i v útlumu, či depresi.
A alespoň 3 jídla denně, ve stejný čas, do postele ve stejnou hodinu, z postele ve stejnou hodinu (s ohledem k víkendu).

To si moc neumím představit, jak to dávkovat. Kdyby to šlo navážit-tu energii, a pak vydat jen potřebný počet, a rozvrstvit ho do celého týdne...

Většinu času bývám normální, s normální hladinou energie. Jen někdy se to takto zhoupne.
Spím dobře posledních asi 8 let. Od doby, co se trochu starám o své duševní zdraví.

3 jídla denně zatím nedám, ale dnes jsem jedla už dvakrát.

Damila — 19. 2. 2019 17:25

Selima napsal(a):

Śkoda, že ti nemôžem dobrovoľnícky darovať takých 6-10 kíl... :D to by bola výhra pre obidve... Chuti zasa ja osobne mám až moc.

To já zas umím sama tloustnout, když mám chuť k jídlu.:)
Před půl rokem jsem měla o 10 kg více, a bylo to už opravdu dost.

Damila — 19. 2. 2019 17:27

Eva. napsal(a):

Damilo, netrpíš maniodepresí? Tam se střídají takové fáze.
Já na sobě taky pociťuji aktivní a pasivní fázi. V aktivní mám menší potřebu spánku a jsem aktivnější. V pasivní zase víc spím a cítím se nevyspalá. Snažím se disciplínou o to, aby ta sinusoida výkyvů byla co nejmenší.
Zaujalo mě, co napsala Barča.

Nevím, zda se to dá nazvat přímo maniodepresí, jsou to spíše takové hypománie a subdeprese.
Zažila jsem ale skutečnou, těžkou depresi, a to bylo opravdu velký hnus, to teď je mi oproti tomu vlastně báječně.

vrabčák — 19. 2. 2019 18:25

Barča napsal(a):

Vypadá to milá Damilo, jako bys potřebovala pevný řád a cosi, jako skromnost. Myslím to tak, že když ti něco strašně dobře půjde, budeš sršet energií, budeš nejlepší...
budeš taková třeba šest hodin denně a víc ne. I když budeš mít na víc, neuděláš to. Nikomu to nenatřeš, nic nestihneš, nikomu nic víc neukážeš, nedokážeš, ani době ne. Možná zítra, jestli bude čas.
A zbytek dne se budeš bděle věnovat sobě. Je možné, že na to potřebuješ víc časoprostoru, než je průměr - není na tom nic špatného, ani dobrého, prostě je to tak.
Stejně, lépe spíš podobně i v útlumu, či depresi.
A alespoň 3 jídla denně, ve stejný čas, do postele ve stejnou hodinu, z postele ve stejnou hodinu (s ohledem k víkendu).

Taky mě Barčiny myšlenky zaujaly. :supr: