Ocitla jsem se v situaci, ve které každá z nás podvědomě tušíme, že se ocitnou můžeme, ale připraveny na ní nejsme... Jsme s manželem 18 let (já 39 let, on 41), 2 děti, společná firma. Náš vztah jsem vnímala jako fungující, až jsem si kolikrát říkala, jaký nás potkalo štěstí, v sexu si naprosto vyhovíme, prostě jsem nevnímala žádný problém.
Manžel se najednou změnil, byl na mě nepříjemný, začal mi všechno možné vyčítat a já začala tušit...přiznal se, že se zamiloval. Zamiloval se do stejně staré ženy a s ní si už víc než půl roku píše. Ona ho naprosto ohromila tím, jaká je. Prý si s ní strašně rozumí a vyčetl mi, že za to můžu já, protože kdybych taková byla já, nestalo by se to. (nevím jaká, prostě asi nová a neokoukaná;). Zatím spolu nikde nebyli, jen si takhle neustále dopisují - manžel to nazval sdílejí životy.
Ona je vdaná a má taky 2 děti.
Bohužel jsem to nevydržela a ztropila pár scén, brečela jsem, ptala se proč mi ubližuje, prostě to šlo ven. Bolí to, nevím co s tím...
Manžel po tom přiznání a mých scénách udělal to, že si s ní psát přestal. Teď mi ale oznámil, že zakázané ovoce nejlíp chutná a že udělal něco, co jsem chtěla jen já a on o to nestojí, takže se spolu prý udobřili a pokračují.
Prý mě miluje a nechce doma nic měnit, ale o ní přijít nechce.
Jenže já o něj taky nechci přijít. A nevím, co s tím. Prostě nevím. :-(
Nejlepsi zpusob jak prijit o partnera: hystercit, brecet, citove vydirat, hroutit se, vyhrozovat, manipulovat...
Prvni krok k tomu, jak o nej neprijit: uvedomit si a prijmout, ze ho NEVLASTNIM!
Prepáč, Pan, ale vo fáze, keď manželka ani nedýcha správne, lebo manželíček sa zamiloval inde, podľa mňa nepomôže nič... a je skoro jedno, čo žena urobí. Pomôže len sústrediť sa na seba a a zachrániť si zvyšky sebaúcty.
Podstatné je, jak moc je pro něj ta druhá na telefonu důležitá. Může se stát, že se za půl roku setkají, začnou se scházet a pak se to vyvine v něco, co Ty bys nechtěla a on možná nečekal? Mám z Tvého muže trochu pocit, že ho tzv. pálí dobré bydlo. Pokud Ti říká, že Tě miluje a nechce nic měnit, tak je to fajn. Otázka je, jestli to tak zůstane. Měl by vědět, že už teď dělá něco, čím Tě zraňuje a podkopává důvěru. A jako milujícímu manželovi by mu to nemělo být jedno. Možná bych zašla za rodinným terapeutem a poptala se..
Teď mi ale oznámil, že zakázané ovoce nejlíp chutná a že udělal něco, co jsem chtěla jen já a on o to nestojí, takže se spolu prý udobřili a pokračují.
Prý mě miluje a nechce doma nic měnit, ale o ní přijít nechce.
Jenže já o něj taky nechci přijít.
Ty nechceš přijít o někoho. kdo ti "na férovku" oznámí, že tebe sice "miluje", ale líp si rozumí s cizí paní?
Já jsem poměrně mrcha... takže co kdybys o něj přestala pečovat? Od vypranejch ponožek přes teplý večeře až... až kam dokážeš. Ať se stará... když zrovna nebude sdílet ten život s paní 
A nenech se zblbnout tím, že když nepečuješ, on neplatí - na děcka přispívat musí.
Selima napsal(a):
Prepáč, Pan, ale vo fáze, keď manželka ani nedýcha správne, lebo manželíček sa zamiloval inde, podľa mňa nepomôže nič... a je skoro jedno, čo žena urobí. Pomôže len sústrediť sa na seba a a zachrániť si zvyšky sebaúcty.
A to co jsem napsala je s tim v rozporu?
Pokud chces mit zdrava sva 3 zakladni eS, tak ppresne toto je zacatek jejich uzdraveni - prijmout, ze nikoho nevlastnim je o osvobozeni sebe sama - nemusim hrat hry, abych o nej neprisla.
Nemusim se pretvarovat, snazit se zalibit, zavdecit..
Mohu si uVEDOMIt SESE sama.
Mohu SEBE sama milovat
Mohu si SEBE sama vazit
Nedelam to proto, abych neztratila neco, co nemam.
Delam to proto, abych si konecne uvedomila, co mam!
Pandorraa napsal(a):
Nejlepsi zpusob jak prijit o partnera: hystercit, brecet, citove vydirat, hroutit se, vyhrozovat, manipulovat...
Prvni krok k tomu, jak o nej neprijit: uvedomit si a prijmout, ze ho NEVLASTNIM!
Co je to to "přijít" a "nepřijít" o partnera? Chápu, že při hysterčení, bréči, citovém vydírání, vyhrožování, hroucení ....
takřka zaručeně přijdu o partnera (i partnerku) na cesty, do mariáše a tak ......... Ale tady? Nezmizel, byl-li?
Digggy napsal(a):
Ocitla jsem se v situaci, ve které každá z nás podvědomě tušíme, že se ocitnou můžeme, ale připraveny na ní nejsme... Jsme s manželem 18 let (já 39 let, on 41), 2 děti, společná firma. Náš vztah jsem vnímala jako fungující, až jsem si kolikrát říkala, jaký nás potkalo štěstí, v sexu si naprosto vyhovíme, prostě jsem nevnímala žádný problém.
Manžel se najednou změnil, byl na mě nepříjemný, začal mi všechno možné vyčítat a já začala tušit...přiznal se, že se zamiloval. Zamiloval se do stejně staré ženy a s ní si už víc než půl roku píše. Ona ho naprosto ohromila tím, jaká je. Prý si s ní strašně rozumí a vyčetl mi, že za to můžu já, protože kdybych taková byla já, nestalo by se to. (nevím jaká, prostě asi nová a neokoukaná;). Zatím spolu nikde nebyli, jen si takhle neustále dopisují - manžel to nazval sdílejí životy.
Ona je vdaná a má taky 2 děti.
Bohužel jsem to nevydržela a ztropila pár scén, brečela jsem, ptala se proč mi ubližuje, prostě to šlo ven. Bolí to, nevím co s tím...
Manžel po tom přiznání a mých scénách udělal to, že si s ní psát přestal. Teď mi ale oznámil, že zakázané ovoce nejlíp chutná a že udělal něco, co jsem chtěla jen já a on o to nestojí, takže se spolu prý udobřili a pokračují.
Prý mě miluje a nechce doma nic měnit, ale o ní přijít nechce.
Jenže já o něj taky nechci přijít. A nevím, co s tím. Prostě nevím. :-(
Ahoj Diggy,
ještě bych nepředjímala. Paní je vdaná, má dvě děti, vy jste v manželství 18 let a vypadá to, že doteď plně saturováni.Otázkou je, jestli manžel zná paní osobně, nebo pouze ze sociální sítě a navzájem "sdílejí" své životy.Často něco není takové, jak se to jeví na první pohled. Manžel má možná krizi středního věku a potřebu si něco dokazovat, paní se možná cítí nedoceněná doma, co já vím, spekulovat bych mohla donekonečna.Něco jiného je virtuální realita, kde mají lidé tentenci něco předstírat i sobě samým, něco jiného realita.A není zcela jisté, jak by to dopadlo při osobním setkání, případně společném sdílení "reality."
Já bych prozatím tohle téma vypustila s tím, že bych manželovi řekla, že si má dělat, co uzná za vhodné, ale totéž budeš dělat ty.V případě, že by byl nadále nepříjemný a kousavý, přestala bych o něj pečovat a začala zvýšenou pozornost věnovat sama sobě, svým zájmům, přátelům a koníčkům. Někdy tohle dělá pravé divy.:)Jenom je zapotřebí si dopředu srovnat v hlavě pro a proti, to, jestli o toho chlapa stojíš. Jestli jo, bojuj, ale rozhodně ne pláčem nebo hysterií.
Pandorraa napsal(a):
Nejlepsi zpusob jak prijit o partnera: hystercit, brecet, citove vydirat, hroutit se, vyhrozovat, manipulovat...
Prvni krok k tomu, jak o nej neprijit: uvedomit si a prijmout, ze ho NEVLASTNIM!
Ne vzdy.....
ANO! Ne vzdy! Jsou partneri, kteri jsou vic nez jen ... docasne nacasovana rozbuska mezi jejich nohama...
Pandorraa napsal(a):
Nejlepsi zpusob jak prijit o partnera: hystercit, brecet, citove vydirat, hroutit se, vyhrozovat, manipulovat...
Prvni krok k tomu, jak o nej neprijit: uvedomit si a prijmout, ze ho NEVLASTNIM!
nevlastnit někoho neznamená tolerovat podobné excesy ... takže nedělat scény a odejít ..zahodit roky maželství , děti připravit o rodinu
Nedělat scény určite, odísť - podľa toho, čo vnímam ako lepšie PRE SEBA. Pocitovo, nie racionálne (napr. MUSÍM s ním byť,kvôli deťom/peniazom/hypotéke/penzii, aj keď pije, bije ma, ponižuje, má iné ženy, hnusí sa mi fyzicky...atď. etc.)
Grainne napsal(a):
nevlastnit někoho neznamená tolerovat podobné excesy ... takže nedělat scény a odejít ..zahodit roky maželství , děti připravit o rodinu
Nebo se celej život užírat způsobem "jsem se jim obětoval/a a nic z toho nemám". Někdy (často) to šeredně odnesou i ty děti, kvůli kterejm se to všechno vlastně dělá... :(
:jojo: