já Jana — 20. 4. 2016 19:16

Dobrý den,
jsem nešťastná a nemám se s kým poradit. Po rozvodu jsem zůstala několik let sama a docela mně to vyhovovalo. Ale s příchodem přechodu jsem ještě zatoužila po sexu. Dlouho jsem hledala na seznamce, až jsem si našla o několik let staršího muže. Byl velice milý, pozorný, příjemný a hodný. Zamilovala jsem se jak malá holka. Po 2 měsících však onemocněl. Nejdříve to vypadalo jako obyčejná chřipka, ale nakonec se z toho vyklubalo selhání ledvin. A naše plány byly okamžitě pryč. Vše se točí jen kolem jeho nemoci. Třikrát v týdnu dialýza, žádná dovolená, žádné výlety, žádné společné zážitky, žádný sex. Můj přítel je stále nesmírně unavený a vyčerpaný. A já jen nakupuji, vařím, uklízím, peru, žehlím a po nocích brečím. Tento stav trvá už více než 2 roky. Moje láska už dávno vyprchala, ale on mě stále miluje. Nosí mi květiny a je stále moc pozorný. Jsem zoufalá, ale nedokážu odejít od nemocného člověka.

Eva. — 20. 4. 2016 19:20

Myslím si, žes toho muže ani nikdy nemilovala. Bylas jen zamilovaná, ale láska po zamilovanosti nepřišla. Ty jsi zoufalá a je nefér dávat naděje muži, kterého nemiluješ. To není o životě bez sexu. Ale o životě bez lásky. Ty víš, co máš udělat. Ten muž by určitě nechtěl, abys s ním byla z lítosti a povinnosti.

eva4444 — 20. 4. 2016 19:47

Moc života už mu asi nezbývá, 3 roky? Je to smutné, že jste měli jen 2 měs.  idylky. Ber to tak třeba, že máš někoho, kdo Tě miluje. K nějakým alternativním něžnostem by se přesvědčit nenechal?

Eva. — 20. 4. 2016 20:09

Nerozumím tomu, že, jak píšeš, jsi zatoužila po sexu, a pak mluvíš o lásce. Tak co jsi vlastně chtěla? Víš to ty sama? Sex? Lásku? Anebo obojí? Jestli jen sex, když jsi zatoužila po sexu, tak jsi to mohla řešit jinak a můžeš ještě i teď. Pleteš dohromady sex a city.

já Jana — 20. 4. 2016 20:17

Toužila jsem po sexu. Ale mít sex s někým jen tak je pro mě nepředstavitelné. Není mi 20 a potřebuju k sexu i určitý vztah. A to, že jsem se zamilovala, jsem brala jako úžasný bonus.

Eva. — 20. 4. 2016 20:25

Mám to jinak. Myslím si, že naopak v našem věku už dokážeme oddělit tělesné sexuální potřeby a city. Vlastní zkušenosti.
S přítelem spolu bydlíte?
Je těžké ti něco radit, i když vlastně nevím, na co se ptáš. V čem potřebuješ poradit. Podle prvního příspěvku to vypadá, že se spíš chceš jenom vypovídat. No, máš to těžké. Ale, jak píše eva, je jen na tobě, jak si to v hlavě srovnáš a můžeš si z této situace vzít třeba to, že máš při sobě muže, který tě miluje. I když s tebou nesouloží.

gemi — 20. 4. 2016 20:29

eva4444 napsal(a):

Moc života už mu asi nezbývá, 3 roky? Je to smutné, že jste měli jen 2 měs.  idylky. Ber to tak třeba, že máš někoho, kdo Tě miluje. K nějakým alternativním něžnostem by se přesvědčit nenechal?

Proč  by mu měly zbývat  3 roky ??   
Na dialýze  může žít mnohem déle ...

já Jana — 20. 4. 2016 20:37

Máme každý svůj byt. Ale prakticky bydlíme u mě. On chodí k sobě domů jen sporadicky.
Jinak je pravda, že si to nedokážu sama v hlavě srovnat. Já osobně bych asi nejraději vše ukončila, ale moc se bojím, že on svůj život úplně vzdá. Má pouze mě, 80 letou maminku a syna na druhém konci světa, kterého vidí maximálně 1x ročně. Velice také přilnul k mým synům a hlavně vnoučatům.

já Jana — 20. 4. 2016 20:50

Kdybych s ním prožila alespoň nějakou část života, určitě bych se takovými myšlenkami nezabývala. Ale naším jediným společným zážitkem je dialýza.

eremuruss — 21. 4. 2016 7:35

já Jana napsal(a):

Máme každý svůj byt. Ale prakticky bydlíme u mě. On chodí k sobě domů jen sporadicky.
Jinak je pravda, že si to nedokážu sama v hlavě srovnat. Já osobně bych asi nejraději vše ukončila, ale moc se bojím, že on svůj život úplně vzdá. Má pouze mě, 80 letou maminku a syna na druhém konci světa, kterého vidí maximálně 1x ročně. Velice také přilnul k mým synům a hlavně vnoučatům.

To,ze velice prilnul k tvym detem a vnoucatum toho si vaz to nebyva moc caste.Je videt,ze je to clovek se srdcem na pravem miste.

Eva. — 21. 4. 2016 7:47

eremuruss napsal(a):

To,ze velice prilnul k tvym detem a vnoucatum toho si vaz to nebyva moc caste.Je videt,ze je to clovek se srdcem na pravem miste.

To je prima, ale není to pro skutečně dobrý partnerský vztah muže až ženy prvořadé.

Eva. — 21. 4. 2016 7:48

já Jana napsal(a):

Kdybych s ním prožila alespoň nějakou část života, určitě bych se takovými myšlenkami nezabývala. Ale naším jediným společným zážitkem je dialýza.

To asi trošku přeháníš. Ty první dva měsíce, než partner onemocněl, jste žádné společné zážitky, randění, výlety, procházky, neměli? A takové věci lze dělat i teď, třeba jen lehké nenáročné procházky.

Dorka — 21. 4. 2016 7:50

To je pravda (s tim hezkym vstahem k jejim detem a vnoucatum...). A jeho zdrav.stav snad ma sanci na zlepseni, nebo ne?

Eva. — 21. 4. 2016 7:53

Já si myslím, že pes je zakopaný v tom, že, cituji Moje láska už dávno vyprchala
To se prostě ve vztazích stává a pak je třeba ze vztahu odejít, bez výčitek. Obzvláště, když se autorka trápí, je zoufalá a po nocích brečí, jak píše.

Judyna — 21. 4. 2016 11:52

Mám to jinak. Myslím si, že naopak v našem věku už dokážeme oddělit tělesné sexuální potřeby a city. Vlastní zkušenosti.

Ano Evo, Tvoje zkušenost. V tomto směru bych opravdu nezevšeobecňovala. To je spíš otázka nějakého postoje, než věku. Prostě někdo to dokáže někdo ne. Kdo to dokáže, je to asi jednodušší.

Judyna — 21. 4. 2016 11:56

Jano, těžká situace. Máš samozřejmě právo na to, žít tak, abys byla spokojená. Ale ...On za svou nemoc nemůže a opustit zřejmě dobrého chlapa jen proto, že je nemocný.... A zase - kdybys to udělala, nikdo by Ti to nemohl vyčítat. Ale sama asi cítíš, že by to pro Tebe nebylo lehké. Kdyby bylo, prostě bys to udělala a neřešila to.
V tomhle Ti nikdo neporadí.
Fakt těžké.

Eva. — 21. 4. 2016 12:19

Judyna napsal(a):

Mám to jinak. Myslím si, že naopak v našem věku už dokážeme oddělit tělesné sexuální potřeby a city. Vlastní zkušenosti.

Ano Evo, Tvoje zkušenost. V tomto směru bych opravdu nezevšeobecňovala. To je spíš otázka nějakého postoje, než věku. Prostě někdo to dokáže někdo ne. Kdo to dokáže, je to asi jednodušší.

Nemám to takhle po rozvodu po 40-ce jenom já. A předtím jsem to nechápala.

Tulipánka — 21. 4. 2016 14:02

Já si myslím, že život je krátký na to, abychom se trápili v něčem, co nám nevyhovuje, jen kvůli pocitům viny. Jak už jsem tu párkrát psala: Pak si můžeš vybrat, co řekneš na smrtelné posteli: žila jsem plný život, i když jsem asi někomu ublížila a nebo dělala jsem vždy všechno správně, ale šťastná jsem nebyla. To si musí každý v hlavě srovnat, jak to chce mít.
Povinnost se o partnera starat nemáš. Nejste manželé. A pokud to děláš jen z pocitu viny, ze soucitu, asi to není to pravé "ořechové". Pokud chceš, můžeš pomoci, ale nesmíš se cítit vinná, když pomoc odmítneš. Je to opravdu čistě na tobě.
Pokud víš, že vyhlídky nejsou růžové (stav se spíš zhoršuje), možná by stálo za to popovídat si s partnerem o jeho budoucnosti. I na něm přeci leží zodpovědnost se o sebe postarat nebo péči o sebe zajistit.

PS: ženy od přírody tíhnout k sebeobětování, myslí, že se to od nich očekává. Jenže to, co jsi obětovala, ti nikdo nejen nenahradí, ale ani dostatečně neocení. Tady totiž není co oceňovat - ty jsi se rozhodla dobrovolně a tudíž ti to asi nevadí ....

Niky123 — 21. 4. 2016 19:24

Přemýšlím Jano, co poradit....Možná je dobré podívat se na to z druhé strany, jako bys byla ty na jeho místě.

Když si představím sama sebe, coby nemocnou, s potřebou péče a s nemožností sexu, asi bych sama navrhla partnerovi tohle řešení: Mám tě ráda, nechci tě ztratit. Ale nechci, aby ses kvůli mě obětoval, žil jen mou nemocí,bez sexu. Nabízím ti řešení: Moc bych stála zachovat s tebou úzký vztah. Třeba jako přátelé nebo bratr a sestra. Abychom si zůstali blízcí. Ale nechci být tvojí koulí u nohy, nemůžu ti být plnohodnotným partnerkou. Najdi si partnerku, jakou potřebuješ. Ale zůstaň mi blízký, jako kamarád, neopouštěj mě úplně.

Jano, mluvili jste někdy spolu na toto téma? Pochopil on, že strádáš? Vím, že to není lehké, ale pak by ti měl dát v partnerském slova smyslu svobodu.

Jsi-li nešťastná, neprodlužuj své nešťastné období. Promluv s ním o tom. Nabídni mu trvalé přátelství (v tom nejlepším, ale neerotickém slova smyslu). Pokud to on přijme, zůstaňte přátelé a ty si najdi partnera pro lásku, pro život.
Pokud on to nepřijme, je to jeho volba. Pak bych se s ním rozešla. Vím, že člověk má výčitky svědomí, opustit nemocného člověka. Ale já bych měla stejně tak výčitky svědomí, připoutat k sobě (nemocné - hypoteticky) muže, kterému nemůžu dát celou lásku - i s milováním.

Jano, i po přechodu lze žít plnohodnotný partnerský život, se vším všudy. Dokonce to může být mnohem lepší a třeba i intenzivnější, než třeba ve dvaceti. (Vlastní zkušenost.) Byla by škoda, aby ses jen obětovala a byla sama nešťastná. Život máme jenom jeden a tebe možná čeká ještě krásných dvacet, třicet let, prožitých s láskou a  plnohodnotně.
Neměla bys myslet jen na sebe - ale tvůj současný partner taky ne.

Niky123 — 21. 4. 2016 19:30

Eva. napsal(a):

Judyna napsal(a):

Mám to jinak. Myslím si, že naopak v našem věku už dokážeme oddělit tělesné sexuální potřeby a city. Vlastní zkušenosti.

Ano Evo, Tvoje zkušenost. V tomto směru bych opravdu nezevšeobecňovala. To je spíš otázka nějakého postoje, než věku. Prostě někdo to dokáže někdo ne. Kdo to dokáže, je to asi jednodušší.

Nemám to takhle po rozvodu po 40-ce jenom já. A předtím jsem to nechápala.

Tohle opravdu není věkem, ale postojem. Když mi v životě chyběla láska i sex, zkoušela jsem si najít aspoň ten sex. Ale zjistila jsem, že pro mě to není ono.
A za pár měsíců hledání na seznamce jsem našla to co jsem hledala - krásný partnerský vztah se vším všudy. Těším se na další dny a roky. Jsem šťastná a spokojená. Přeji to i tobě, Jano.

Kiara — 21. 4. 2016 21:15

Niky123 napsal(a):

Přemýšlím Jano, co poradit....Možná je dobré podívat se na to z druhé strany, jako bys byla ty na jeho místě.

Když si představím sama sebe, coby nemocnou, s potřebou péče a s nemožností sexu, asi bych sama navrhla partnerovi tohle řešení: Mám tě ráda, nechci tě ztratit. Ale nechci, aby ses kvůli mě obětoval, žil jen mou nemocí,bez sexu. Nabízím ti řešení: Moc bych stála zachovat s tebou úzký vztah. Třeba jako přátelé nebo bratr a sestra. Abychom si zůstali blízcí. Ale nechci být tvojí koulí u nohy, nemůžu ti být plnohodnotným partnerkou. Najdi si partnerku, jakou potřebuješ. Ale zůstaň mi blízký, jako kamarád, neopouštěj mě úplně.

Jano, mluvili jste někdy spolu na toto téma? Pochopil on, že strádáš? Vím, že to není lehké, ale pak by ti měl dát v partnerském slova smyslu svobodu.

Jsi-li nešťastná, neprodlužuj své nešťastné období. Promluv s ním o tom. Nabídni mu trvalé přátelství (v tom nejlepším, ale neerotickém slova smyslu). Pokud to on přijme, zůstaňte přátelé a ty si najdi partnera pro lásku, pro život.
Pokud on to nepřijme, je to jeho volba. Pak bych se s ním rozešla. Vím, že člověk má výčitky svědomí, opustit nemocného člověka. Ale já bych měla stejně tak výčitky svědomí, připoutat k sobě (nemocné - hypoteticky) muže, kterému nemůžu dát celou lásku - i s milováním.

Jano, i po přechodu lze žít plnohodnotný partnerský život, se vším všudy. Dokonce to může být mnohem lepší a třeba i intenzivnější, než třeba ve dvaceti. (Vlastní zkušenost.) Byla by škoda, aby ses jen obětovala a byla sama nešťastná. Život máme jenom jeden a tebe možná čeká ještě krásných dvacet, třicet let, prožitých s láskou a  plnohodnotně.
Neměla bys myslet jen na sebe - ale tvůj současný partner taky ne.

:supr::jojo::supr:

helena — 22. 4. 2016 7:33

Jsem zoufalá, ale nedokážu odejít od nemocného člověka.
Proč? Protože "se to nedělá"? Protože by tě "lidi pomluvili"? Protože tě "stále miluje" a "přilnul k mým synům a hlavně vnoučatům"?
Víš, celkem rozumím tomu, že si připadáš životem podvedená, když ti bylo dva měsíce dovolený poznat, jak by to mohlo vypadat... a šlus. Ale opravdu jsi přesvědčená, že to musíš přijmout tak, jak jsi to "dostala"?
A nemysli si... ono JE to poznat, že jsi, mírně řečeno, nespokojená... i když si třeba myslíš, jak dobře to umíš nedávat najevo.

eremuruss — 22. 4. 2016 8:12

Niky123 napsal(a):

Přemýšlím Jano, co poradit....Možná je dobré podívat se na to z druhé strany, jako bys byla ty na jeho místě.

Když si představím sama sebe, coby nemocnou, s potřebou péče a s nemožností sexu, asi bych sama navrhla partnerovi tohle řešení: Mám tě ráda, nechci tě ztratit. Ale nechci, aby ses kvůli mě obětoval, žil jen mou nemocí,bez sexu. Nabízím ti řešení: Moc bych stála zachovat s tebou úzký vztah. Třeba jako přátelé nebo bratr a sestra. Abychom si zůstali blízcí. Ale nechci být tvojí koulí u nohy, nemůžu ti být plnohodnotným partnerkou. Najdi si partnerku, jakou potřebuješ. Ale zůstaň mi blízký, jako kamarád, neopouštěj mě úplně.

Jano, mluvili jste někdy spolu na toto téma? Pochopil on, že strádáš? Vím, že to není lehké, ale pak by ti měl dát v partnerském slova smyslu svobodu.

Jsi-li nešťastná, neprodlužuj své nešťastné období. Promluv s ním o tom. Nabídni mu trvalé přátelství (v tom nejlepším, ale neerotickém slova smyslu). Pokud to on přijme, zůstaňte přátelé a ty si najdi partnera pro lásku, pro život.
Pokud on to nepřijme, je to jeho volba. Pak bych se s ním rozešla. Vím, že člověk má výčitky svědomí, opustit nemocného člověka. Ale já bych měla stejně tak výčitky svědomí, připoutat k sobě (nemocné - hypoteticky) muže, kterému nemůžu dát celou lásku - i s milováním.

Jano, i po přechodu lze žít plnohodnotný partnerský život, se vším všudy. Dokonce to může být mnohem lepší a třeba i intenzivnější, než třeba ve dvaceti. (Vlastní zkušenost.) Byla by škoda, aby ses jen obětovala a byla sama nešťastná. Život máme jenom jeden a tebe možná čeká ještě krásných dvacet, třicet let, prožitých s láskou a  plnohodnotně.
Neměla bys myslet jen na sebe - ale tvůj současný partner taky ne.

Niky, krasne napsane

já Jana — 22. 4. 2016 11:12

Děkuji všem za reakce. Asi jsem potřebovala slyšet právě taková slova ale hlavně pohled nezaujatých lidí. Zdá se, že mě nikdo neodsuzuje. Ale zároveň mi nikdo nezávidí. Je mi jasné, že si vše musím vyřešit sama a s Vaší podporou se mi to snad podaří. Ještě jednou všem děkuji.

Judyna — 22. 4. 2016 11:21

Jano, moc držím palce, bude to pro Tebe těžké rozhodnutí. Holky správně říkají, že je potřeba sí dívat víc na sebe než na to, co říká okolí.

Niky napsalas to  moc hezky.

A Hela správně podotkla - A nemysli si... ono JE to poznat, že jsi, mírně řečeno, nespokojená... i když si třeba myslíš, jak dobře to umíš nedávat najevo.

Grainne — 22. 4. 2016 19:52

Niky123 napsal(a):

Přemýšlím Jano, co poradit....Možná je dobré podívat se na to z druhé strany, jako bys byla ty na jeho místě.

Když si představím sama sebe, coby nemocnou, s potřebou péče a s nemožností sexu, asi bych sama navrhla partnerovi tohle řešení: Mám tě ráda, nechci tě ztratit. Ale nechci, aby ses kvůli mě obětoval, žil jen mou nemocí,bez sexu. Nabízím ti řešení: Moc bych stála zachovat s tebou úzký vztah. Třeba jako přátelé nebo bratr a sestra. Abychom si zůstali blízcí. Ale nechci být tvojí koulí u nohy, nemůžu ti být plnohodnotným partnerkou. Najdi si partnerku, jakou potřebuješ. Ale zůstaň mi blízký, jako kamarád, neopouštěj mě úplně.

Jano, mluvili jste někdy spolu na toto téma? Pochopil on, že strádáš? Vím, že to není lehké, ale pak by ti měl dát v partnerském slova smyslu svobodu.

Jsi-li nešťastná, neprodlužuj své nešťastné období. Promluv s ním o tom. Nabídni mu trvalé přátelství (v tom nejlepším, ale neerotickém slova smyslu). Pokud to on přijme, zůstaňte přátelé a ty si najdi partnera pro lásku, pro život.
Pokud on to nepřijme, je to jeho volba. Pak bych se s ním rozešla. Vím, že člověk má výčitky svědomí, opustit nemocného člověka. Ale já bych měla stejně tak výčitky svědomí, připoutat k sobě (nemocné - hypoteticky) muže, kterému nemůžu dát celou lásku - i s milováním.

Jano, i po přechodu lze žít plnohodnotný partnerský život, se vším všudy. Dokonce to může být mnohem lepší a třeba i intenzivnější, než třeba ve dvaceti. (Vlastní zkušenost.) Byla by škoda, aby ses jen obětovala a byla sama nešťastná. Život máme jenom jeden a tebe možná čeká ještě krásných dvacet, třicet let, prožitých s láskou a  plnohodnotně.
Neměla bys myslet jen na sebe - ale tvůj současný partner taky ne.

priklanela bych se k tomuto reseni ... zustante prateli , ale partnera nebo sex.kamarada si hledej jinde

Judyna — 22. 4. 2016 19:55

Jé, ahoj Grainne, ráda tě "vidím". Máš se dobře?

Grainne — 22. 4. 2016 20:23

Judyna napsal(a):

Jé, ahoj Grainne, ráda tě "vidím". Máš se dobře?

Ahojky  :storstark:... celkem fajn,  .... tady to uz koukam skoro umrelo

MadlaJ — 7. 11. 2017 19:25

zpráva

https://photos.app.goo.gl/1pNVAvkcFkam1GHv2

Lejla9 — 14. 2. 2018 12:59

cca dva měsíce s partnerem už vůbec nespíme. Začalo to tím, že měl problémy s erekci a následně se začal vymlouvat. Až na postel funguje všechno jak má být. Kdo má podobnou zkušenost, které potravinové doplňky, nebo nějaké gely pomohly?

Eva. — 14. 2. 2018 13:48

Potravinové doplňky milenku neporazí 😁 a ty sem přestaň cpát reklamu 😊

helena — 14. 2. 2018 14:12

Která si ho neumí postavit, ta si ho nezaslouží... :vissla:

Judyna — 14. 2. 2018 18:52

Lejlo, vzhledem k tomu, že čas trávíš reklamním opruzováním je také možné, že jinde manžel problém nemá. Zatímco Ty nezištně radíš ostatním.

modrovous — 14. 2. 2018 20:12

Nojo, opruzený dítě, zpruzenej manžel, a děvenka sedí u netu a prudí s reklamou, a pídí se, kterak si vypěstovat sexy zadnici. Už se nedivím ničemu. :P

Judyna — 14. 2. 2018 21:54

Opruz kam se podíváš.

helena — 15. 2. 2018 7:31

Tak jestli má paní vopruzenou prd*el, ani se panu choti nedivím... :lol:

jamesjohn — 19. 9. 2018 7:53

If I had spent at least part of my life with it, I would not have thought about such thoughts. But our only common experience is dialysis.


--------------------------
Get the latest home decor ideas and crafting tips. Buy best home decoration & kitchen accessories, bathroom accessories online here.