Ametyst — 15. 6. 2011 20:35

Možná si někdo pamatujete, jak jsem tu psala, celý můj příběh.
Léčím se už poměrně dlouho, stavy se střídavě lepší a horší.
Někdy mám už pocit, že jsem z toho venku, aby vzápětí přišla nová vlna a ukázala mi, ja se mýlím.
Mám pocit, že z toho nevede cesta ven. Ale na Babinetu jsem od některých četla, že měli jen jednu depresi a dostali se z ní.

Já se vždycky vyhrabu.
A po čase se zase vrátí zpět. Takové cykly. Někdy to souvisí s vnějšími okolnostmi (problémy doma, s prací, zdravím maminky...), někdy vůbec ne.
Beru léky, které mi docela sedí, a jakž takž zvládám  běžný život. Někdy s vypětím všech sil, někdy docela dobře.

Můj muž přes všechny obavy, které jsem měla, mi nakonec zůstal oporou, neopustil mě, ale za cenu toho, že mu v žádném případě nesmím říkat vše, co se mi honí hlavou, abych ho nevyděsila.
V podstatě žijeme normální život, vychováváme dva puberťáky, a až na nedostatek peněz (pracuji na malinký úvazek) je to na pohled skoro ideální.
Jen málokdo ví ale co se odehrává ve mně, a jak moc musím bojovat sama se sebou, a svými potížemi.
Ví to jen mé nejbližší kamarádky, a taky můj terapeut, který je tak hodný, že už třetím rokem stojí při mě a ještě mě nevykopl.

Při svých depresivních stavech velmi toužím po smrti. Moc. Ale jsem zbabělá si život vzít.

Nechci po vás návod k sebevraždě. :)
Chtěla bych slyšet příběhy těch, kteří se z deprese dostali na dlouho, napořád...
Asi chci jen pohádku na dobrou noc. :)
Obnovit víru v to, že naděje je tu vždy, i když skrz to černo ji není zrovna vidět.
Potřebuji o tom mluvit, a nechci obtěžovat své nejbližší (vyděsili by se a manžel by mě začal nadměrně hlídat), nebo kamarádky (už to ode mě slyšely, nechci jim kazit den).
Jediný, kdo mě vyslechne bez předsudků, strachu, odsouzení...je můj terapeut, kterému doslova vděčím za svůj život. Ani nevím, jestli je to dobře, že tu jsem, protože bych nejraději nebyla, ale asi je to nutné, abych ještě chvíli žila, aspoň než pochovám mámu a děti povyrostou.

Na smrt se velmi těším, ale ještě musím vydržet. tak bych si ty chvíle ráda zpříjemnila nějakým pozitivním příspěvkem.

Byla bych vám vděčná za vaše vlastní příběhy v boji s depresí.
Dík.Am.

Ivana — 15. 6. 2011 21:00

Ametyst, jistě můj příběh znáš, budu se opakovat, ale pokud ti to pomůže ... já si myslím, že jsem nad depresí zvítězila. Pomocí léků. Už aspoň 7 let jsem neměla, kromě malých, 1-2 denních propadů, žádný záchvat deprese. Ale předtím jsem bojovala 5 let. Brala jsem léky, vždycky se zdálo, že pomohly a najednou děsný záchvat deprese - 14 dní, 3 týdny, měsíc a nové prášky, zase se zdálo, že pomohly a za pár týdnů opět propad a tak dále a tak dále. Vždycky jsem se vzpamatovala a vždycky do toho znovu spadla. Až jednou prášky pomohly. Najednou jsem si uvědomila, že už rok jsem depresi neměla. Musím jen brát tuhle kombinaci léků až do smrti. Což klidně udělám, hlavně, že už mě ta mrcha nepřepadne.
Mám pro tebe jedinou radu, to co pomohlo mně - zkoušet nové a nové kombinace léků, pořád dokola znovu a znovu a věřit, že tentokrát to zabere.

Ametyst — 15. 6. 2011 21:17

Ivano,
bylas jen na práškách? Tedy měla jsi endogenní depresi? A které prášky Ti pomohly?
Jak jsi to třeba měla s prací, byla jsi na nemocenské, když se dostavily ty relapsy,
Musela jsi i do léčebny?

majkafa — 15. 6. 2011 21:23

Ametyst, můj příběh taky znáš. Více nebo méně jsem trpěla depresemi celý život do svých 43 let. Jeden pokus o sebevraždu ve 21 letech, intenzivní léčba ve 32 letech po velkém ataku deprese, nemocenská asi měsíc, druhý pokus ve 43 letech. 7 týdnů na psychiatrii. Pak ambulantní léčba na psychiatrii a 2,5 roku skupinové terapie.
Teď už 4 roky bez jakýchkoliv antidepresiv, kromě malých 1-2 denních propadů a smutku bez deprese.

Ametyst — 15. 6. 2011 21:31

A když máte ty několikadenní propady, berete na to ještě léky, nebo to jen přetrpíte?

majkafa — 15. 6. 2011 21:33

Já neberu léky ani to nepřetrpím. To je jen takový malý smutek, není to skutečná deprese. Zaměstnám se a je to. Najdu si něco, co mě potěší - procházka, knížka, jdu mezi lidi, zavolám sestře,...

Ametyst — 16. 6. 2011 8:36

majkafa napsal(a):

Já neberu léky ani to nepřetrpím. To je jen takový malý smutek, není to skutečná deprese. Zaměstnám se a je to. Najdu si něco, co mě potěší - procházka, knížka, jdu mezi lidi, zavolám sestře,...

Hm, já mívám takové propady třeba týden, ale hluboké, posledně jsem to proležela z postele, ale nakonec vždy vstala. Takže jsem ještě mohla.
Deprese se vším všudy, kdy nepomůže nic, procházky nepřipadají v úvahu...něco jako zájmy, koníčky, to je mi volné, kašlu na rodinu, děti...ale po týdnu to fakt postupně přejde.
Děs, to není ani na AD. Než by zabraly, tak jsem z toho venku.

Pak mám propady několikaměsíční, a to je pak horší...to už se jen tak přejít nedá.

Ivana — 16. 6. 2011 9:07

Ametyst, měla jsem endogenní depresi. Byla jsem jen 1x v lázních (kde mi bylo hrozně fajn, ale doma se vrátilo vše do starých kolejí), na nemocenské jsem nebyla, v práci jsem přes ty nejhorší okamžiky jen existovala, naštěstí jsem dokázala všechno dohnat v době, kdy mi bylo lépe. Po práci jsem se dovlekla domů, padla do postele a spala a spala a prospala jsem i víkendy. Ze začátku jsem asi 2 roky chodila i na psychoterapii, ale vůbec mi nepomáhala. Já jsem racionálně všechno věděla, jen jsem se z toho nedokázala vyhrabat. Četla jsem i hodně knih o depresi, o jejím léčení, o příčinách, takže nějaké penzum vědomostí jsem měla. ale něco jiného je vědět a něco jiného prožít a já jsem ty své vědomosti nedokázala uvést do praxe. Tak jsem se pak na celou psychoterapii vykašlala a napřela svou naději na léky.
Pomohl mi serlift a deniban. To beru doteď, ráno 1x serlift(asentru) a večer 1x deniban. A fakt už 7 let v pohodě. Když mám nějaký smutek (taky většinou tzv. bez příčiny), pomůže mi vyspat se z toho. Pokud ne, a trvá to ještě druhý den, tak si prostě řeknu, že to vydržím a že to přejde. A ono to přejde.

Ivana — 16. 6. 2011 9:10

Jo a ještě - taky jsem měla ty propady, co píšeš ty. Ale právě dlouhodobé braní AD mi pomohlo v tom, že zmizely. To ani není o tom, že by ti to pomohlo v tom konkrétním týdenním propadu, ale v tom, že ty další už prostě nenastanou.

Selima — 16. 6. 2011 9:14

Ja s tým osobne nemám ksúsenosti, ale mama mojej asi najlepšej kamošky mala pdoľa mňa celôý život neliečenú manio-dperesívnu psychózu (pamätám si u nej tie rozdiely napr. medzi leotm a zimou...) a začala brať lieky až niekedy v predčasnom dôchodku. Spočiatku pomáhali, ale keďže psychiater jej "pomáhal" len tým, že jej zvyšoval dávky lieku, ktorý zjavne nezaberal -  a ona v depresii nebola schopná ani s aohradiť, ani ťiadať nové lieky, ku koncu už ani sama k nemu ísž :rolleyes: - po cca 10 rokoch skončila tak, že brala konské dávky AD, ale nevychádzala z domu, nekomunikovala skoro s nikým, nebola schopná postarať sa o domácnosť (nakoniec už ani sama o seba). Nakoniec kamoška vybavila zmenu psychiatra, uňho zmenu liekov - a jej mama je síce asi nadosmrti na liekoch, ale depresia je skrotená... dala si vymeniť oba kyčelné kĺby, behá po meste ako srnka, vysedáva po kaviarňach... :D jej mužovi sa možno občas zacnie po časoch, keď ju mal doma.
Podľa môjho laického názoru je v poriakdu, ak OBČAS nastanú menšie rpepady (ani my ne-dperesáci nemáme vždy len bujaré dni a nejucháme), ale samovražedné myšlienky už OK nie sú. Skúsila by som zmeniť lieky a možno aj spôsob terapie (myslím nejaú psyhcoterapiu, arteterapiu, nejakú doplnkovú, ale systematikcú liečbu). Alebo, ak ti terapeut a terapia vyhovujú, tak skús trebárs len pridať niečo nové (tú arteterapiu? skupinovú terapiu? neviem...).

Ametyst — 17. 6. 2011 11:07

Jj, děkuji moc za zkušenosti.

Já mám pocit, že jsem udělala co jsem mohla, že víc dělat nemůžu (různé druhy terapie, různé léky).
V zásadě jsem celkem dobrá, ale stačí maličkost, co bych jindy (když jsem depresi neznala) přešla, ale teď mě to skolí.
Obyčejné věci, kterým se v životě nedá vyhnout. Hádka s manželem, problém s penězi, apod. To řešíme občas všichni. A já to zvládala vždy v pohodě. Jen teď jak je to už nějak narušené, tak není o co se opřít a každá hloupost znamená pro mě velký propad. Nemám žádnou odolnost, imunitu vůči takovým událostem. Semele mě to úplně neadekvátně situaci.
Ono totiž pod tím vším jsou ještě nedořešené (protože neřešitelné) staré rány (vyhazov ze zaměstnání, umírání nejbližších, apod).

Asi je to normální. a třeba si tu imunitu časem znovu vytvořím.

Jinak co se léků týče, jsem spokojená, konečně něco, po čem se aspoň necítím ještě hůř. Mnozí sice říkají, jak Wellbutrin je placebo...ale mně to "placebo" pomáhá. Víc než jiné AD, co jsem brala.

Psychoterapie bych se zatím vzdávala nerada, je to zábradlí, kterého se zachytím, když padám.

Neudělala jsem nějaké zkoušky, a já se hned chtěla zabít. Okamžitě je vše černé a nejhorší...prostě  zatím nedokážu odolávat běžným  zátěžím běžného života.

Připadám si tím nějak nedostatečná, neschopná, méněcenná.

Pomáhá mi seberealizace v práci, byť mám jen maličký úvazek (víc bych ani nezvládala), ale stejně se kolikrát do toho dokopat je nad mé síly...

Celkově si myslím, že je to na dobré cestě, jen ty propady mě zlobí. Ale ai nemůžu chtít hned vše najednou.

majkafa — 17. 6. 2011 11:30

Ametyst napsal(a):

Ono totiž pod tím vším jsou ještě nedořešené (protože neřešitelné) staré rány (vyhazov ze zaměstnání, umírání nejbližších, apod).
.

Ametyst, myslím, že všechno je řešitelné. I přijetí a smíření je řešení.

vitto — 17. 6. 2011 11:57

Mno já trpím endogenní depresí už milion let a k tomu vhodně se doplňující generalizovanou úzkostnou poruchou - To je takový pěkně trendy modýlek :) Mi se paradoxně vše urovnalo až když jsem natrefila na dobrou doktorku a ta mi sdělila, že blbě mi bude už furt. Já to nijak neřeším, beru to jako fakt, kdybych měla cukrovku, tak mi ji taky nikdo neodpáře. Umím s tím žít, jenom jako každý chronicky nemocný mám jistá omezení. Ale asi mi hodně pomáhá, že jsem životní optimista a umím se ze všeho radovat. Léky beru občas, už poznám, kdy se blíží relaps, takže jdu k doktorce předem, než se to rozběhne. Musím říct, že mi to všechno nijak zvlášť nevadí. Prostě jak říká má kamarádka - vitto trpí endogenní depresí, ale neobyčejně zábavnou formou (... já jsem sehrála komickou scénku i když mě porazilo auto, doktor řval smíchy:))

vitto — 17. 6. 2011 12:01

Jo a ještě k Wellbutrinu - já ho vůbec nemůžu užívat, úplně po něm stratím chuť, nerozeznám sladké od kyselého. Mi vůbec trvalo strašně dlouho, než jsem něco našla, u většiny antidepresiv mám pekelné vedlejší příznaky, teď mám Esprital, je výbornej, ale šetřím s ním, páč se po ně strašlivě žere - fakt a doslova žere a to já nemám skoro žádnou chuť k jídlu.

Wiki — 17. 6. 2011 12:22

Ametyst - vzpomněla jsem si na tebe nedávno.. :)
dcera dělala přijímačky na vš a do všeobecných testů jim dali otázku: jakou barvu má ametyst ? :D

Držím tobě, i ostatním palce a přeji mnoho síly do práce na svém spokojeném životě.

Nerozumím depresi sama, ale mám kolegy a přátele, kteří jsou takto diagnostikováni. každý to prožívá úplně jinak. Je to trašně individuální, proto je mi jasné, že co pomůže jednomu, nemusí pomoci druhému. Je mi jasné taky, že to jde jaksi mimovolně, mimo snahu a vůli. Myslím, že bych na to šla způsobem jakéhosi chanelingu, duchovně.. - inklinuji k tomuto způsobu života, prosba o vyšší vedení apod.  ale je mi jasné, že ne každý.
Myslím, že právě to sebevědomí lze tímto způsobem poléčit. Ale co ti budu, takové chytré babě s přehledem, povídat.. :)
Přeju hodně psychické statečnosti :hjarta:

Ametyst — 17. 6. 2011 22:45

vitto napsal(a):

Jo a ještě k Wellbutrinu - já ho vůbec nemůžu užívat, úplně po něm stratím chuť, nerozeznám sladké od kyselého. Mi vůbec trvalo strašně dlouho, než jsem něco našla, u většiny antidepresiv mám pekelné vedlejší příznaky, teď mám Esprital, je výbornej, ale šetřím s ním, páč se po ně strašlivě žere - fakt a doslova žere a to já nemám skoro žádnou chuť k jídlu.

Víš co, tohle je zvláštní. Mně Wellb. s chutí nedělá vůbec nic. Už předtím jsem měla záchvaty žravosti a s Wellb. se to nezměnilo ani trochu, a to betu vysokou dávku.
Ale Wellbutrin je jedinej, který mi z AD nezpůsobuje moc velké NÚ, jen cukání v končetinách. A první týden braní to zvýšilo silně úzkost a dokonce zbystřilo smysly. Hlavně sluch a hmat.

Jinak na to, že trpíš endogenní depresí, jsi celkem v pohodě, že Ti i optimizmus zůstal. :)

Já jsem před 3 lety byla zcela jiný člověk, než jsem teď. Optimismus mě zcela opustil, a ze života se stalo pouhé zvládání. Stačí málo a jsem u dna.

Dnes třeba mé pubertální děti a jejich chování (úměrně věku) mě vytočilo tak, že jsem to odmítla řešit. Oni si prostě po sobě neuklidí, anebo jo, udělají to později, pak přijde táta, neví co bylo předtím, a že to kluci odsouvají už přes dvě hodiny....a přitom jde o prkotinu, jako půosbírat po sobě dobky na stole, umýt po sobě hrnek, a podobné maličkosti. Já to za ně už dělat nebudu, nejsou mimina.
No a tatínek neznalý situace, přijde a diví se, že mě něco takového rozčílí.
Tak jsem je tu nechala chlapíky a šla se dvě hodiny vyvětrat ven.

Přijdu domů, a co myslíte? Všechno jak bylo, nehli ani prstem, tož já tedy taky ne. Umyla jsem se a ležím v posteli, a říkám si, že jim tedy asi chybět nebudu, kdybych tu nebyla.
Aspoň to nebudu mít tak těžké to rozhodování.

Ametyst — 17. 6. 2011 22:46

Wiki, a dostala se dcera na VŠ?

Vilemína — 18. 6. 2011 12:28

Ametyst, jsem na tom podobně jako ty. S lehkou až středně těžkou depresí protahovanou (dystýmií) se léčím už třetím rokem, bohužel stále není vyhráno. Přesně jak píšeš, jakoukoliv zátěž nezvládám a mám propad. Na konci května jsem třeba měla velký propad, nepřála jsem si nic jiného než umřít. Pomohlo až navýšení léků.
Na psychoterapii nechodím, absolvovala jsem pět sezení u psychologa a nic mi to nedávalo, tak jsem toho nechala. Snažím se odvést pozornost vyšíváním, vyšívám stonkovým stehem, moc mě to baví. Taky mně hodně pomáhá jóga, ta je super. Velkou oporou je můj přítel a částečně taky psychiatr.
Jinak je mi 24 let, studuju VŠ.

Vilemína — 18. 6. 2011 12:30

Ametyst napsal(a):

Při svých depresivních stavech velmi toužím po smrti. Moc. Ale jsem zbabělá si život vzít.

Stejné pocity mívám i já.

vitto — 18. 6. 2011 13:59

Nojno, děvčata :) já to prostě zvládám, protože musím, no... Já bych se moc ráda zhroutila a upadla v beznaděj, ale ono to nejde. Ale ne, nechci to zlehčovat, i když je v tom hodně pravdy, já se jen naučila žít s handicapem, co můžu jiného dělat ?? Prostě někdo nemá nohu, nebo zrak, nebo sluch... a já trpím depresí, nějak nemůžu najít důvod, proč si stěžovat...Musím pracovat, musím vydělávat a musím fungovat jako máma. Pro mě je jedinou možnou cestou přijetí mé diagnózy a žití s ní, vím, že to není univerzální, ale přemýšlejrte nad tím.

vitto — 18. 6. 2011 14:03

Panebože !!! Fakt jsem napsala "Stratím" ?! Nezbývá mi, než doufat, že demence bude milosrdnější, než mé duševní poruchy! ...... Napíše stokrát "ztratím, ztratím, ztratím"!!!

vitto — 18. 6. 2011 14:06

Jo a ještě dovětek -u mě deprese propukla, když mi bylo 16 let, dnes je mi 45, takže jsem měla dost dlouhý čas na to, vyrovnat se s tím, jak mi to život uspořádal. To je tedy taková pochybná výhoda...

Selima — 18. 6. 2011 16:38

Ametyst napsal(a):

Jj, děkuji moc za zkušenosti.
Já mám pocit, že jsem udělala co jsem mohla, že víc dělat nemůžu (různé druhy terapie, různé léky).
V zásadě jsem celkem dobrá, ale stačí maličkost, co bych jindy (když jsem depresi neznala) přešla, ale teď mě to skolí.
Obyčejné věci, kterým se v životě nedá vyhnout. Hádka s manželem, problém s penězi, apod. To řešíme občas všichni. A já to zvládala vždy v pohodě. Jen teď jak je to už nějak narušené, tak není o co se opřít a každá hloupost znamená pro mě velký propad. Nemám žádnou odolnost, imunitu vůči takovým událostem. Semele mě to úplně neadekvátně situaci.
Ono totiž pod tím vším jsou ještě nedořešené (protože neřešitelné) staré rány (vyhazov ze zaměstnání, umírání nejbližších, apod).
Asi je to normální. a třeba si tu imunitu časem znovu vytvořím.
Jinak co se léků týče, jsem spokojená, konečně něco, po čem se aspoň necítím ještě hůř. Mnozí sice říkají, jak Wellbutrin je placebo...ale mně to "placebo" pomáhá. Víc než jiné AD, co jsem brala.
Psychoterapie bych se zatím vzdávala nerada, je to zábradlí, kterého se zachytím, když padám.
Neudělala jsem nějaké zkoušky, a já se hned chtěla zabít. Okamžitě je vše černé a nejhorší...prostě  zatím nedokážu odolávat běžným  zátěžím běžného života.
Připadám si tím nějak nedostatečná, neschopná, méněcenná.
Pomáhá mi seberealizace v práci, byť mám jen maličký úvazek (víc bych ani nezvládala), ale stejně se kolikrát do toho dokopat je nad mé síly...
Celkově si myslím, že je to na dobré cestě, jen ty propady mě zlobí. Ale ai nemůžu chtít hned vše najednou.

Keď to pomáha placebo, tak nech ti kľudne pomáha... Ja hovorím, že keď mi pomôže krútenie kuracej kosti nad hlavou - keď mi je blbo - tak si kľudne nechám krútiť kuracou kosťou nad hlavou. Keď mi je blbo, nie som vyberavá. Môj homeopat mi zasa prezradil (sympatické) heslo homeopatov. "Keď mi pomôže h.o.v.n.o., budem jesť potencované h.o.v.n.o."

Ivana — 19. 6. 2011 9:32

Ametyst,píšeš, že tě vytočí věci, jako neuklizený pokoj dětí apod. To mě točilo do doby, než jsem začala brát Serlift a Deniban. Pak se mé emoce natolik zklidnily, že mě vytočí jen hodně málo věcí. Jsem celkově klidnější a vyrovnanější. Dřív mě taky položila jakákoli náhlá zátěž, úplně jsem třeba šílela, když děti byly opakovaně nemocné nebo zlobily, ten binec v jejich pokojích. Pak mě to už nechávalo ledově klidnou. Jediné, co mě dnes položí, jsou problémy v práci. Mám strach, že udělám chybu, za kterou mě vyhodí a už si nenajdu zaměstnání. Takže tady mi nepomáhá nic, to se duševně úplně složím. Ale nikomu to neříkám a zatím se vždy všechno nějak urovnalo a já se zase zvetila.
Takže kdoví, jestli ti ty tvoje AD opravdu zabírají. Já bych , vzhledem k tvým propadům a tomu, že se necháš vytočit blbostmi, řekla, že moc ne. Podle mě by to chtělo zkoušet dál.

majkafa — 19. 6. 2011 9:46

Když vás čtu, tak mi vytane na mysli, jak jsem si řekla, že já nechci být do konce života ovládaná antidepresivy. Nechci být bez emocí. Pokud se mám zklidnit, tak sama, ne pomocí chemie. Chci mít své vlastní emoce, svá vlastní zklidnění a prozření. Ne "zařízená" chemií. Jsem moc ráda, že se mi to podařilo a že to trvá.
Ale nic proti, když to má někdo jinak. Důležité je najít si svůj způsob, aby nám bylo dobře samým se sebou a na světě. Jak píše Seli - i kdyby nám měli nad hlavou mávat kuřecí kostí. :)
Já jsem moc šťastná, že je mi hezky bez chemie. A věci, jaké točí Ametyst, mě už dávno netočí. Proč taky? Na neuklizeném pokoji dětí svět nestojí. Ale k tomu jsem si musela dojít, co je důležité. Když mě vytočí neuklizený pokoj nebo cokoliv a nechci být vytočená, tak prostě zůstanu v klidu. Dělám věci tak, aby mně bylo dobře. A abych současně víc, než je nutné, pokud taková situace nastane, neubližovala svému okolí.
Kdybych zase do těžké deprese spadla a nepůjde to jinak, vezmu si na pomoc chemii.

Vilemína — 19. 6. 2011 11:04

Majkafo, beru dvoje antidepresiva, ale jako člověk bez emocí se necítím. Ba právě naopak. Často mnou cloumá vztek. Dokáží mě vytočit maličkosti jako např., když mi vypadlo tlačítko L z notebookové klávesnice, z toho jsem byla dva dny špatná. Na druhé straně pocity štěstí a radosti taky mívám, jen je to bohužel zřídka.

Vilemína — 19. 6. 2011 11:07

Mně třeba vůbec nevadí, že beru antidepresiva. Vlastně ani nevím, jak dlouho je budu brát, hlavně že mi částečně pomáhají, to je nejdůležitější. Vůbec to neberu tak, že antidepresiva nade mnou mají moc. Vnímám to tak, že je to taková má berlička. Astmatici berou taky své léky, já zase antidepresiva. Nijak mě to zatím neomezuje, tak co.

majkafa — 19. 6. 2011 11:08

Vilemína napsal(a):

Majkafo, beru dvoje antidepresiva, ale jako člověk bez emocí se necítím. Ba právě naopak. Často mnou cloumá vztek. Dokáží mě vytočit maličkosti jako např., když mi vypadlo tlačítko L z notebookové klávesnice, z toho jsem byla dva dny špatná. Na druhé straně pocity štěstí a radosti taky mívám, jen je to bohužel zřídka.

To nejsou ty emoce, se kterými se ti hezky žije a o kterých píšu. Já už takovéhle emoce, jaké popisuješ, mívám minimálně, a když, tak chvilku, než si to v hlavě porovnám. Protože k čemu taky vztek? Někdy je na místě a tak ho využiju, ale to je málokdy. Ale ve většině případů - bude mi snad lépe, když něco, obzvláště to, co nemůžu změnit, provztekám? Nu, a když to změnit můžu, tak zase - nač se vztekat? Vzhůru do změny.

majkafa — 19. 6. 2011 11:09

Vilemína napsal(a):

Mně třeba vůbec nevadí, že beru antidepresiva. Vlastně ani nevím, jak dlouho je budu brát, hlavně že mi částečně pomáhají, to je nejdůležitější. Vůbec to neberu tak, že antidepresiva nade mnou mají moc. Vnímám to tak, že je to taková má berlička. Astmatici berou taky své léky, já zase antidepresiva. Nijak mě to zatím neomezuje, tak co.

Já jsem i astmatik, ale i tohle mám jinak. Sportuji, cvičím, mám pohyb, trénuju své průdušky, abych dýchátka používala co nejméně.
Ale chápu, že každý je jiný a má jiný přístup. Já jsem si zvolila tenhle.

Vilemína — 19. 6. 2011 12:10

Majkafo a ostatní, za své neúspěchy se fackuju na tvář. Je to hloupé, avšak velmi úlevné. Často se fackuju v souvislosti se školou. Někdy se to snažím překonat, tak jsem dvě hodiny v silném napětí, pak mi rupnou nervy a já si naliskám a vše ze mě spadne. Fackuju se jen na tvář, snažím se pořádně, takže to bolí, ale to je právě ono. Když je mi zle, tak plánuju, že se v případě, když neudělám státnice, zfackuju se tak, že mě nepozná vlastní matka. Udělala bych to tak, že bych si vzala vařečku a mlátila bych se po celém těle hodně dlouho.

majkafa — 19. 6. 2011 12:16

Já své neúspěchy přijímám, protože i ony patří ke mně. Nikdo nejsme dokonalý.
Poučím se z nich, pokud to jde a příště třeba tu věc udělám jinak. Nebo ji rovnou napravím, když je to možné.
Nejsem masochistka. Netrápím a nemučím se svým neúspěchem. Proč taky? I neúspěchy nás učí být příště úspěšnými.

Vilemína — 19. 6. 2011 12:22

majkafa napsal(a):

Já své neúspěchy přijímám, protože i ony patří ke mně. Nikdo nejsme dokonalý.
Poučím se z nich, pokud to jde a příště třeba tu věc udělám jinak. Nebo ji rovnou napravím, když je to možné.
Nejsem masochistka. Netrápím a nemučím se svým neúspěchem. Proč taky? I neúspěchy nás učí být příště úspěšnými.

Tak to závidím (v dobrém). Mám se ještě hodně co učit.

majkafa — 19. 6. 2011 12:24

Když už něco opravdu hodně a hloupě podělám, řeknu si, že jsem kráva a je to. :D
Snad mi to kravky odpustí.

vitto — 19. 6. 2011 12:34

Nojo, majkafo, ale my jsme už hodně dospělé ženské, o generaci starší, než Vilemína - máme už potřebný nadhled a zkušenosti. Já myslím, že je moc dobře, že u nás funguje moderní psychiatrie, která umí pomoci. U mě deprese propukla za komuny a asi si umíš představit, jak se to léčilo.... Jediná pomoc byl Thioridazin, dnes přezdívaný "chemický obušek" a EŠT. Já ke svému vyrovnání s diagnózou dospěla někde v 32-35 letech.

majkafa — 19. 6. 2011 13:00

Však jo, vitto.
Pro mě je nepochopitelné, že Vilemína nehledá v jejím stavu pomocnou ruku u psychologů, pokud je na tom psychicky tak, jak popisuje. Protože psychiatrie jí poskytne jenom chemii, bez jakéhokoliv znevažování této někdy velmi důležité první pomoci případně udržování Status quo z mé strany.
Pokud bude chtít skutečně hluboce ze svého nitra a s naprostým přesvědčením svůj stav změnit, udělá pro to všechno. Včetně mávání kuřecí kostí nad svou hlavou a HLAVNĚ pomoci dobrého psychologa, který jí sedne, byť by na něj natrefila na x-tý pokus.

PPavlaa — 19. 6. 2011 13:15

vilemíno, majkafa má pravdu, měla bys k psychologovi. moji kolegyni pomohl. taky chodila nejdřív jen k psychiatrovi, brala léky. ale změny k lepšímu jsem na ni začala pozorovat, až když nějákou dobu docházela i k psychologovi. do té doby s ní bylo k nevydržení, šílený výkyvy nálad, dělat s ní bylo za trest. pak se začala klidnit, byla vyrovnanější.

vitto — 19. 6. 2011 14:28

Ale psychologie není všemocná, jsou případy, kdy je terapie zbytečná, protože deprese je způsobená hormonální nerovnováhou a navíc - nejdříve je třeba vyléčit akutní příznaky a až pak se nimrat v psychice. Já třeba vím, proč trpím depresí a úzkostí, ale neexistuje způsob, jak to odčinit, čili je nesmyslné se k tomu vracet, protože by mě to druhotně poškodilo. A takových pacientů je víc, psychoterapie je účelná jen u malé části.

Ramada — 19. 6. 2011 15:01

Ted jsem na vážkách
Pokud si dobře vzpomínám,tak jsme se učili, že deprese jsou mimovolní záležitosti. Tedy to není otázka chtít - nechtít. Pletu se?
Taky, že je obtížné stanovit tuto diagnozu a každý ji prožívá jinak - tu depresi.
Doposud je možné prý pomoci při těchto obtížích  jen antidepresivy. A samozřejmě podpůrnými prostředky...klid, nestresovat,přístup okolí..atd
Je to tak?

Majkafa tady píše o zvládání vůlí. Rozhodnutí. Jedná se v tom případě opravdu o depresi?

Mám vrodině také tuto diagnozu. Proto jsem překvapená.

Ramada — 19. 6. 2011 15:04

vitto napsal(a):

Ale psychologie není všemocná, jsou případy, kdy je terapie zbytečná, protože deprese je způsobená hormonální nerovnováhou a navíc - nejdříve je třeba vyléčit akutní příznaky a až pak se nimrat v psychice. Já třeba vím, proč trpím depresí a úzkostí, ale neexistuje způsob, jak to odčinit, čili je nesmyslné se k tomu vracet, protože by mě to druhotně poškodilo. A takových pacientů je víc, psychoterapie je účelná jen u malé části.

Ano, tohle mi sedí. Psychoterapie spíše jako podpůrná...
O jaké druhotné poškození jde, prosím? Není li to nějak osobní.

Vilemína — 19. 6. 2011 15:07

Psychologa jsem vyhledala před rokem. Absolvovala jsem pět sezení a bylo to jako si povídat s plyšákem - tedy naprosto k ničemu, na druhou stranu mi to neublížilo. Byl to tedy psycholog na pojišťovnu, platit za psychologa odmítám. Můj psychiatr mi pořád připomíná, že by pro mě byla vhodná psychoterapie atd., já se vždy jen usměju a řeknu mu, že to už jsem zkusila a výsledek žádný.

Možná si řeknete, že jsem pořád ve stejných srač.kách. Ale já se za poslední rok, rok a půl hodně zlepšila. Našla jsem si z vlastní iniciativy partnera, začala jsem doučovat, tím jsem si vydělala slušné peníze, část si šetřím, mám z těch našetřených peněz neuvěřitelnou radost, taky se mi zlepšil spánek (dříve jsem spala běžně 15 hodin denně, dnes tak 8-10 hodin), fakt se to nedá srovnávat. Snažím se, jen nechodím k psychologovi, to je vše.

PPavlaa — 19. 6. 2011 15:17

Vil, možná jsi měla zkusit jiného ... ale jsem ráda, že je to lepší :par:

Ivana — 19. 6. 2011 15:39

Ramada napsal(a):

Ted jsem na vážkách
Pokud si dobře vzpomínám,tak jsme se učili, že deprese jsou mimovolní záležitosti. Tedy to není otázka chtít - nechtít. Pletu se?
Taky, že je obtížné stanovit tuto diagnozu a každý ji prožívá jinak - tu depresi.
Doposud je možné prý pomoci při těchto obtížích  jen antidepresivy. A samozřejmě podpůrnými prostředky...klid, nestresovat,přístup okolí..atd
Je to tak?

Majkafa tady píše o zvládání vůlí. Rozhodnutí. Jedná se v tom případě opravdu o depresi?

Mám vrodině také tuto diagnozu. Proto jsem překvapená.

Já si myslím, že psychoterapie je dobrá, pokud se odhalí příčina deprese. Tam je možno pracovat na psychice pacienta, rozebrat příčinu, naučit se ji zvládat. Jakmile jde o endogenní depresi, tedy tzv. bez příčiny, tam není moc co s psychologem řešit. To, že je člověk smutný, malátný, má sebevražedné myšlenky, není schopen cokoli dělat, na cokoli se soustředit, to jsou projevy nemoci a většina depresivních lidí to jako projevy nemoci vnímá. Ale neumí je zvládnout vůlí. Je to jako by někdo chtěl zvládnout vůlí cukrovku. To prostě nelze. Endogenní deprese je způsobena chemickou nerovnováhou v mozku, nedostatkem serotoninu a zatím nikdo nepřišel na to, proč se to někomu přihodí.

sandra — 19. 6. 2011 15:59

Vilemína napsal(a):

Majkafo a ostatní, za své neúspěchy se fackuju na tvář. Je to hloupé, avšak velmi úlevné. Často se fackuju v souvislosti se školou. Někdy se to snažím překonat, tak jsem dvě hodiny v silném napětí, pak mi rupnou nervy a já si naliskám a vše ze mě spadne. Fackuju se jen na tvář, snažím se pořádně, takže to bolí, ale to je právě ono. Když je mi zle, tak plánuju, že se v případě, když neudělám státnice, zfackuju se tak, že mě nepozná vlastní matka. Udělala bych to tak, že bych si vzala vařečku a mlátila bych se po celém těle hodně dlouho.

Vil, každý zažijeme ve svém životě neúspěchy...já jich mám za poslední měsíc x, ale raději jdu ten vztek vyběhat, než se fackovat.Prostě si najdi náhradní řešení, než si ubližovat. A začni s tím co nejdříve. Když máš přítele, tak asi za čas budete plánovat děti...jak by se ony na tohle dívaly? Jak bys je "trestala" za jejich neúspěchy, průšvihy, atd?

vitto — 19. 6. 2011 16:05

No, Ivano, já mám zkušenost, že průběh deprese koreluje s osobností - Jestliže je někdo spíše pomalý a melancholický, pak deprese rovná se smutek, malátnost, spavost a podobně. Já jsem Střelec se všemi průvodními znaky tohoto znamení, u mě je deprese provázená spíše nadměrným neklidem a výřečností a neschopností sebemenšího soustředění. A odpověď pro Ramadu - jsem týrané dítě, tyrané děti ženského pohlaví trpí v dospělosti depresemi a úzkostí. Při terapii bych musela vzpomínat na vše, co se mi stalo, což bych tedy rozhodně neuvítala :) Moje cvokařka je zároveň i terapeutka, sama říká, že by to bylo kontraproduktivní. Ale mi je fajn, jsem prostě exot, já si té depky tak nějak nevšímám. Jsem  velmi rázný, silný a optimistický jedinec, takže to mám docela lehké. A taky jsem takový životní rváč, což taky situaci usnadňuje :)

vitto — 19. 6. 2011 16:13

Jo a ještě (já vím, vymačkávám se na pokračování :) Doporučení nestresovat neplatí pro každého, pro mě je stres duševní palivo, miluju stresové situace, pohání mě přímo to raketově. Jsem trochu pitbull, no... :) Taky... jak to říct... mám dlouholetý tréning ve veřejném vystupování v masové formě, takže v osobním kontaktu umím zapnout autopilota, to je k nezaplacení.

majkafa — 19. 6. 2011 19:06

Ramada napsal(a):

Ted jsem na vážkách
Pokud si dobře vzpomínám,tak jsme se učili, že deprese jsou mimovolní záležitosti. Tedy to není otázka chtít - nechtít. Pletu se?
Taky, že je obtížné stanovit tuto diagnozu a každý ji prožívá jinak - tu depresi.
Doposud je možné prý pomoci při těchto obtížích  jen antidepresivy. A samozřejmě podpůrnými prostředky...klid, nestresovat,přístup okolí..atd
Je to tak?

Majkafa tady píše o zvládání vůlí. Rozhodnutí. Jedná se v tom případě opravdu o depresi?

Mám vrodině také tuto diagnozu. Proto jsem překvapená.

Jsou různé typy deprese. Já trpěla reaktivní.
Po pokusu o sebevraždu a pobytu na psychiatrii a dlouho před tím a poté opravdu nefungovalo chtění. Ale pak, cca rok po začátku a půl roku po pokusu o sebevraždu, když mi bylo díky antidepresivům lépe, už to šlo rozumově - chtít.
Teď už jen "stačí" hlídat si, abych do deprese nespadla. Už jsem psala, že když nastoupí smutnění, tak se intenzivněji zaměstnám tím, o čem vím, že mi pomáhá.

majkafa — 19. 6. 2011 19:10

vitto napsal(a):

No, Ivano, já mám zkušenost, že průběh deprese koreluje s osobností - Jestliže je někdo spíše pomalý a melancholický, pak deprese rovná se smutek, malátnost, spavost a podobně. Já jsem Střelec se všemi průvodními znaky tohoto znamení, u mě je deprese provázená spíše nadměrným neklidem a výřečností a neschopností sebemenšího soustředění. A odpověď pro Ramadu - jsem týrané dítě, tyrané děti ženského pohlaví trpí v dospělosti depresemi a úzkostí. Při terapii bych musela vzpomínat na vše, co se mi stalo, což bych tedy rozhodně neuvítala :) Moje cvokařka je zároveň i terapeutka, sama říká, že by to bylo kontraproduktivní. Ale mi je fajn, jsem prostě exot, já si té depky tak nějak nevšímám. Jsem  velmi rázný, silný a optimistický jedinec, takže to mám docela lehké. A taky jsem takový životní rváč, což taky situaci usnadňuje :)

vitto, já jsem přesvědčena, že i tohle lze řešit. Nesouhlasím s tvým názorem, že příčinu tvé deprese nelze odstranit. Funguje - musí být hůř, aby pak bylo lépe. To, co se stalo, nezmění nikdo z nás. Ale lze to přijmout, vyrovnat se s tím, odmítat to, bát se podívat se tomu "do očí", je jenom na nás, jaký postoj zaujmeme. Dle mě je nejlepší zaujmout takový postoj, aby nás to netrápilo a pořešit to, aby na nás naši kostlivci zase jednou ze skříně nevypadli. Aby tam už prostě žádní nebyli. To jsem udělala já. Myslím, že ty to tím svým "rváčstvím" lámeš přes koleno. Ale dokud to nevyřešíš, bude to tam pořád. A bohužel se to zase jednou vyvalí.

majkafa — 19. 6. 2011 19:13

vitto napsal(a):

Ale psychologie není všemocná, jsou případy, kdy je terapie zbytečná, protože deprese je způsobená hormonální nerovnováhou a navíc - nejdříve je třeba vyléčit akutní příznaky a až pak se nimrat v psychice. Já třeba vím, proč trpím depresí a úzkostí, ale neexistuje způsob, jak to odčinit, čili je nesmyslné se k tomu vracet, protože by mě to druhotně poškodilo. A takových pacientů je víc, psychoterapie je účelná jen u malé části.

Osobně myslím, že vždy existuje způsob. Není třeba hledat, jak to odčinit. Už jsem to psala v předchozím příspěvku. Stačí to přijmout, že tak to prostě bylo. A není nutné si to táhnout celý život na zádech s tvrzením, že neexistuje způsob, jak to odčinit.

majkafa — 19. 6. 2011 19:16

vitto napsal(a):

Jo a ještě (já vím, vymačkávám se na pokračování :) Doporučení nestresovat neplatí pro každého, pro mě je stres duševní palivo, miluju stresové situace, pohání mě přímo to raketově. Jsem trochu pitbull, no... :) Taky... jak to říct... mám dlouholetý tréning ve veřejném vystupování v masové formě, takže v osobním kontaktu umím zapnout autopilota, to je k nezaplacení.

Dost mi tvůj postoj připomíná Blossom. Taky se přepínala. Taky jela na nezdravé palivo. Tohle se vždycky dříve nebo později vymstí.

vitto, doufám, že to nevyznělo jako nějaké tlačení. Jen jsem chtěla napsat něco třeba k zamyšlení pro tebe, jestli svůj postoj třeba po úvaze nepřehodnotit. Aby nebylo jednou hůř.

Blossom — 19. 6. 2011 20:41

Se zájmem jsem si přečetla tuhle diskusi.
Vrátím se k prvnímu příspěvku, kde Ametyst mimo jiné píše:
Chtěla bych slyšet příběhy těch, kteří se z deprese dostali na dlouho, napořád...

Říct - dostala jsem se z deprese nadlouho, nebo dokonce napořád, by bylo šíleně troufalé. Deprese se může vrátit nám, kteří jsme ji už prodělali, a zrovna tak, bohužel, může udeřit i na ty, kteří ji nezažili. :( Takže u nikoho žádné napořád nemůže s jistotou platit.
Proto nechci svůj pocit  formulovat "dostala jsem se z deprese", ale spíš - " mám pocit, že jsem na dobré cestě, cítím se  zase dobře". :)
Můj příběh znáte asi z vlákna Postřehy z nemocnice - léčba úzkostné deprese (tak ho tu nebudu opakovat).

Podle toho, co tu píše Ametyst, myslím, že netrefila tu správnou medikaci. Že by společně s psychiatrem měli hledat dál tu kombinaci léků, která jí sedne. Mě například Mirtazapin, který mi nasadili, ani po 5 týdnech moc nezabíral. Tak mi ho vyměnili za Cipralex, a ta změna byla skoro zázračná. U něj jsem se už po pár dnech cítila líp, a beru ho už několik měsíců a za tu dobu jsem nepocítila jediný propad. Je mi pořád dobře, normálně. A takovýchto "zázračných" vylepšení jsem u spolupacientů z nemocnice viděla na vlastní oči několik. Každému totiž sedne jiná kombinace léků, a to je třeba bohužel někdy déle hledat...

Od té doby, kdy jsem schopná díky lékům na sobě pracovat (což v akutní fázi opravdu nešlo), měním mnohé ve svém životě. Především zařizuji změnu- končím s podnikáním, které mě svými stresy do deprese po 12 tiletém podnikání dostalo.
Dál se, na radu doktorů, učím odpočívat pasivně = lidově řečeno, když se cítím unavená, poslechnu své tělo a třeba den se flákám, odpočívám, nedělám nic. Dřív mi takový čas přišel jako ztracený, když je na světě tolik zajímavých věcí k dělání a k poznávání, teď už si pasivní odpočinek sama sobě ordinuji a taky vychutnávám. :)
A dřív to taky, po pravdě, moc nešlo, musela jsem se postarat o vše a hlavně o děti, byla jsem na ně sama. Teď už jsou dospělé, tak se najednou ani starat nemusím, můžu si dovolit odpočívat.

Myslím, že bys, Ametyst, neměla vysazovat psychoterapie, když Ti pomáhají. Já myslím, že toto je velmi léčivé - sdělovat si pocity s lidmi, kteří prožívají totéž a nebo skoro totéž. A s nimi můžeš otevřeně mluvit i o všem negativním, třeba o touze nežít.Své blízké bys tím děsila. Kontakt se spolupacienty je léčivý.
Já jsem také před pár měsíci, v akutní fázi, toužila po smrti. Přestože jsem i tehdy racionálně věděla, že nemám žádný důvod. Ale ta touha nežít zkrátka bohužel k depresi patří a je taky tím nejnebezpečnějším faktorem, totiž, že nemocný je nebezpečný sám sobě.
Poté, co mi zabraly prášky, se zas sama sobě divím - jak jsem vůbec o tom mohla uvažovat??
A takto i spolupacientka, která jen ležela, po několikáté změně prášků, když konečně našli kombinaci, co jí zabrala, se sama sebe nahlas ptala - jakto, že jsem ještě minulý týden chtěla umřít? Když je na světě docela hezky?
Podle mě, ta touha nežít je prostě projevem té nemoci deprese.

sahleb — 19. 6. 2011 20:48

Vilemína napsal(a):

Psychologa jsem vyhledala před rokem. Absolvovala jsem pět sezení a bylo to jako si povídat s plyšákem - tedy naprosto k ničemu, na druhou stranu mi to neublížilo. Byl to tedy psycholog na pojišťovnu, platit za psychologa odmítám. Můj psychiatr mi pořád připomíná, že by pro mě byla vhodná psychoterapie atd., já se vždy jen usměju a řeknu mu, že to už jsem zkusila a výsledek žádný.

Možná si řeknete, že jsem pořád ve stejných srač.kách. Ale já se za poslední rok, rok a půl hodně zlepšila. Našla jsem si z vlastní iniciativy partnera, začala jsem doučovat, tím jsem si vydělala slušné peníze, část si šetřím, mám z těch našetřených peněz neuvěřitelnou radost, taky se mi zlepšil spánek (dříve jsem spala běžně 15 hodin denně, dnes tak 8-10 hodin), fakt se to nedá srovnávat. Snažím se, jen nechodím k psychologovi, to je vše.

Vilemino, ja to vidim velmi pozitivne. Drzim ti nadale palce.

Ja jsem chodila delsi dobu na terapii, pred lety a taky jsem mela pocit ze si povidam s plysakem. Tak jsem to vzdala.

Blossom — 19. 6. 2011 20:54

Wiki napsal(a):

Ametyst - vzpomněla jsem si na tebe nedávno.. :)
dcera dělala přijímačky na vš a do všeobecných testů jim dali otázku: jakou barvu má ametyst ? :D

Držím tobě, i ostatním palce a přeji mnoho síly do práce na svém spokojeném životě.

Nerozumím depresi sama, ale mám kolegy a přátele, kteří jsou takto diagnostikováni. každý to prožívá úplně jinak. Je to trašně individuální, proto je mi jasné, že co pomůže jednomu, nemusí pomoci druhému. Je mi jasné taky, že to jde jaksi mimovolně, mimo snahu a vůli. Myslím, že bych na to šla způsobem jakéhosi chanelingu, duchovně.. - inklinuji k tomuto způsobu života, prosba o vyšší vedení apod.  ale je mi jasné, že ne každý.
Myslím, že právě to sebevědomí lze tímto způsobem poléčit. Ale co ti budu, takové chytré babě s přehledem, povídat.. :)
Přeju hodně psychické statečnosti :hjarta:

Toto, co píše Wiki, mě oslovilo.
Protože ve chvílích, kdy jsem se už cítila blbě, a ještě nevěděla proč ( ještě jsem netušila, že mě postihla nemoc deprese) jsem se taky pokoušela jít touto cestou: Obklopila jsem se knížkami typu Tajemství, Čtyři dohody apod., které mě vždycky dřív oslovovaly. Snažila jsem se v nich neustále číst, dokonce jsem si některé pasáže četla i nahlas. Bylo mi však přesto stále hůř.
Když jsem pak ztratila spánek a mohla spát cca jen 2 hodiny denně a byla jsem z toho hotová, tak jsem se celé noci modlila jedinou modlitbu, kterou znám - Otčenáš. Prosila jsem vyšší síly, ať mě pomohou. Dokonce jsem jednou se za své uzdravení modlila vkleče v jednom liduprázdném kostele.
Troufám si tvrdit, že jsem vyčerpala všechny možnosti duchovní cesty pro uzdravení, které mě napadly.
Ale mě to nepomohlo vůbec. Pomohly až léky, psychoterapie, a taky hodně pobyt v nemocnici= změna prostředí. A teď jsem už schopná si zas třeba z těch duchovních knížek něco skutečně brát. Ale v akutní fázi mi to prostě nešlo, ani trochu. Duše mě neposlouchala, i když rozum se snažil.

Selima — 19. 6. 2011 21:01

Ivana napsal(a):

Já si myslím, že psychoterapie je dobrá, pokud se odhalí příčina deprese. Tam je možno pracovat na psychice pacienta, rozebrat příčinu, naučit se ji zvládat. Jakmile jde o endogenní depresi, tedy tzv. bez příčiny, tam není moc co s psychologem řešit. To, že je člověk smutný, malátný, má sebevražedné myšlenky, není schopen cokoli dělat, na cokoli se soustředit, to jsou projevy nemoci a většina depresivních lidí to jako projevy nemoci vnímá. Ale neumí je zvládnout vůlí. Je to jako by někdo chtěl zvládnout vůlí cukrovku. To prostě nelze. Endogenní deprese je způsobena chemickou nerovnováhou v mozku, nedostatkem serotoninu a zatím nikdo nepřišel na to, proč se to někomu přihodí.

Cukrovku druhého typu je možné minimálne dostať pod kontrolu (bez pichania inzulínu a s minimom liekov) diétou a PSYCHICKOU POHODOU. Keď teta zmenila diabetologičku, tá nová jej konečne!!!! priznala, že konkrétne u nej má na skákanie hladiny cukur väčší vplyv stres ako spôsob stravovania. :jojo: A dodržiavanie diéty JE samozrejme o vôli... Iná vec je, že existuje cukrovka 1. typu, kde vôľa veľmi nepomôže k vyliečeniu, skôr k tomu zmieriť sa a naučiť sa s ňou žiť ;) - čo tiež nie je na zahodenie.

Blossom — 19. 6. 2011 21:06

Ještě bych chtěla podotknout jednu věc: Antidepresiva se mají brát ještě tak půl roku po odeznění příznaků. Takže já předpokládám, že na podzim je, po poradě s doktorem, začnu pozvolna vysazovat.
Že mi léky zároveň pokryjí dobu mých životních změn a že až se v nových podmínkách usadím, tak léky pomalu přestanu brát.
Protože moje deprese byla vysloveně reaktivní, doufám a věřím, že je už pak nebudu nikdy potřebovat. Ale děkuju moderní medicíně za ně... :godlike: :godlike: :godlike: Myslím, že bez nich by to u mě nešlo.

Mimochodem: i s antidepresivy mám nadále emoce. Vlastně jen ty kladné - raduju se ze života velmi podobně jako dřív. Ale pocit smutku, beznaděje, úzkosti jsem už několik měsíců vůbec neměla (od té doby, co mi AD zabraly).
Jen u těch radostí vnímám, že ty vrcholové emoce jsou jaksi lehce zploštělé: necítím u něčeho OBROVSKOU radost, ale "jen" radost. Ale třeba teď jsem měla týden relaxačně-cestovací dovolené, a radost z lenošení u vody, stejně tak z krásných hradů a zámků, tam zas byla. :)

Vilemína — 19. 6. 2011 22:17

sandra napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Majkafo a ostatní, za své neúspěchy se fackuju na tvář. Je to hloupé, avšak velmi úlevné. Často se fackuju v souvislosti se školou. Někdy se to snažím překonat, tak jsem dvě hodiny v silném napětí, pak mi rupnou nervy a já si naliskám a vše ze mě spadne. Fackuju se jen na tvář, snažím se pořádně, takže to bolí, ale to je právě ono. Když je mi zle, tak plánuju, že se v případě, když neudělám státnice, zfackuju se tak, že mě nepozná vlastní matka. Udělala bych to tak, že bych si vzala vařečku a mlátila bych se po celém těle hodně dlouho.

Vil, každý zažijeme ve svém životě neúspěchy...já jich mám za poslední měsíc x, ale raději jdu ten vztek vyběhat, než se fackovat.Prostě si najdi náhradní řešení, než si ubližovat. A začni s tím co nejdříve. Když máš přítele, tak asi za čas budete plánovat děti...jak by se ony na tohle dívaly? Jak bys je "trestala" za jejich neúspěchy, průšvihy, atd?

Neúspěch druhých mi zase tolik nevadí, v tom jsem shovívavá. Nadměrně prožívám neúspěch sebe, resp. vše si stáhnu na sebe a beru to tak, že za to můžu já.

Ivana — 20. 6. 2011 10:42

Vileméno, mně přijde, že tvoje sebetrestání není ani tak projev deprese, jako velmi nízkého sebevědomí a s tím spojených nepřiměřeně vysokých nároků, které na sebe kladeš. Tohle je možná to, co bys měla řešit u psychologa. Je to svého druhu sebepoškozování, sice se neřežeš, ale "jen" fackuješ. Každý člověk někdy v něčem neuspěje, někdy shodou okolností a někdy vysloveně svojí vinou, někdy mixem obojího. Nikdy to ale není důvodem k tomu, aby se za neúspěch trestal. Naopak se má poučit z chyb a jít dál, je to prostě jen životní lekce.

Blossom — 20. 6. 2011 11:28

Možná, že to se sebepoškozováním může být ještě jinak....
Já jsem asi týden před odjezdem do nemocnice, šíleně nevyspalá, vyčerpaná, začla na duši pociťovat takovou trýzeň, že jsem se kousala bolestivě do ruky - abych tou fyzickou bolestí aspoň na chvíli odvedla pozornost od té bolesti a trýzně duše.
Prostě - a fyzická bolest byla v porovnání s bolestí psychickou vlastně chvilkovou úlevou, ničím jiným už tehdy mi nešlo tu duševní trýzeň přehlušit...
A začla jsem pocitovat i obrovské až agresivní napětí v sobě, které bylo třeba vybít - tak jsem třeba venku lopatou prudce přehazovala nesmyslně sníh, nebo jsem jednou roztrhla povlečení a jindy zas vší silou rozbila skleničku...

Je to hrozný pocit, když sami sebe v roli jakéhosi pozorovatele vnímáte, jak se zblázňujete...
Uvědomujete si, že se chováte víc a víc nenormálně, že vás nějaká vnitřní síla nutí si ubližovat, že toužíte nežít, ale že to nedovedete a nemůžete vůli ovládnout...
Pro mě byl tento stav hraniční, a tak jsem si sama přála odjet do nemocnice. Vnímala jsem, že psychicky nechtěně týrám  své okolí a že sama sobě se stávám nebezpečnou...že je třeba s tím okamžitě něco dělat, vyhledat pomoc.
Odjet do nemocnice bylo tím nejlepším, co jsem mohla udělat pro sebe i pro mé blízké....

Wiki — 20. 6. 2011 12:38

Blossom napsal(a):

Wiki napsal(a):

Ametyst - vzpomněla jsem si na tebe nedávno.. :)
dcera dělala přijímačky na vš a do všeobecných testů jim dali otázku: jakou barvu má ametyst ? :D

Držím tobě, i ostatním palce a přeji mnoho síly do práce na svém spokojeném životě.

Nerozumím depresi sama, ale mám kolegy a přátele, kteří jsou takto diagnostikováni. každý to prožívá úplně jinak. Je to trašně individuální, proto je mi jasné, že co pomůže jednomu, nemusí pomoci druhému. Je mi jasné taky, že to jde jaksi mimovolně, mimo snahu a vůli. Myslím, že bych na to šla způsobem jakéhosi chanelingu, duchovně.. - inklinuji k tomuto způsobu života, prosba o vyšší vedení apod.  ale je mi jasné, že ne každý.
Myslím, že právě to sebevědomí lze tímto způsobem poléčit. Ale co ti budu, takové chytré babě s přehledem, povídat.. :)
Přeju hodně psychické statečnosti :hjarta:

Toto, co píše Wiki, mě oslovilo.
Protože ve chvílích, kdy jsem se už cítila blbě, a ještě nevěděla proč ( ještě jsem netušila, že mě postihla nemoc deprese) jsem se taky pokoušela jít touto cestou: Obklopila jsem se knížkami typu Tajemství, Čtyři dohody apod., které mě vždycky dřív oslovovaly. Snažila jsem se v nich neustále číst, dokonce jsem si některé pasáže četla i nahlas. Bylo mi však přesto stále hůř.
Když jsem pak ztratila spánek a mohla spát cca jen 2 hodiny denně a byla jsem z toho hotová, tak jsem se celé noci modlila jedinou modlitbu, kterou znám - Otčenáš. Prosila jsem vyšší síly, ať mě pomohou. Dokonce jsem jednou se za své uzdravení modlila vkleče v jednom liduprázdném kostele.
Troufám si tvrdit, že jsem vyčerpala všechny možnosti duchovní cesty pro uzdravení, které mě napadly.
Ale mě to nepomohlo vůbec. Pomohly až léky, psychoterapie, a taky hodně pobyt v nemocnici= změna prostředí. A teď jsem už schopná si zas třeba z těch duchovních knížek něco skutečně brát. Ale v akutní fázi mi to prostě nešlo, ani trochu. Duše mě neposlouchala, i když rozum se snažil.

Jo, rozumím, Bloss :)
Myslím, že se tady nenajde nikdo, kdo by v nouzi nejvyšší toho svého pánbíčka neoslovil. By´t tajně a potmě.
Ale kápla jsi přesně na to, že to třeba "nefunguje|", a co s tím, když to nefunguje. A proč to nefunguje. Načetla jsem toho mraky, vyslechla taktéž, a potýkám se s tím léta, ale musím říct, že stejně jedu podle asi jen 2 návodů a tak tří knížek. Ty se mi dostaly až do morku kostí. :D . Vnímáno podle emocí.
Narážím na přesně to samé (je te´d jedno v jaké situaci), ale neříkám, že jsem vyčerpala všechny možnosti, ale říkám si, že to dělám blbě. A jsem si tím jista, protože jsem se sama přesvědčila, že to funguje.  Je to složitější, vím, že musím být naladěná na stejnou frekvenci, plně soustředěná, žíít tím problémem, přičemž na něm nelpět, ale milovat ho..:rolleyes:  a hlavně musím 100% v to věřit atd. A to je obrovsky těžký úkol. Teda alespoń pro mě. Je to , myslím, celoživotní náplń, vyloženě životní styl.
Ale nevím, jestli to sem patří - i když jasně že patří - jak kdo. Ale pokud jsi to takto řešila (či pokoušela se), tak to sem patří bez debat. :)

A ještě - když se do toho pokouším vžít, tak fakt netuším, jakou asi chut´a má člověk v depresi, jakou sílu soustředění a sílu rozhodnutí a přesvědčení. Nebo jaké je v té chvíli vůbec  schopen. Někdy se nedokážu zkoncentrovat ani za "normálu".

Je to asi možné, až v určité fázi, myslím, že to zrovna píšeš, až to trochu srovná chemie..Nevím.

Vladena — 20. 6. 2011 12:46

Vilemíno, jsem laik, a proto možná má otázka. Nebyla jsi v dětství tělesně trestaná? Třeba jsi něco provedla a nářez od matky vlastně přerušilo zlo, následovalo uklidnění a zlobivá holčička se proměnila ve sluníčko. Možná ten pocit proměny jsi si donesla do dospělosti.

Pitunie — 20. 6. 2011 16:40

Majkafo a ostatní, za své neúspěchy se fackuju na tvář. Je to hloupé, avšak velmi úlevné. Často se fackuju v souvislosti se školou.

Pokud se můžu připojit s názorem. Fackování sama sebe znám. Dělala jsem to před zrcadlem a trestala jsem se většinou , když jsem něco nezvládla. Jsem přesvědčena že taková deprese má několik vlivů a jedním z nich je to že nemáš ráda sebe sama , tak jako jsem to měla já. Antidepresiva pocituji jako berličky najít sílu pracovat na sobě - nikoliv spoléhat na ně jako jediný prostředek . Nezatracovala bych ani psychoterapii , třeba budeš muset hledat déle, co ti sedne ale nevzávej to .
Držím palce .........je to cesta dlouhá ale i já věřím že na konci je světlo .:)

Arcanum — 20. 6. 2011 18:47

Par postrehu. :)

Pocit bezmocnosti zpusobuje ztratu vule.
A kdo nema vuli a mozna ji nikdy ani ve skutecnosti nemel -neprozival,ten neni schopen respektovat vuli jinych.Dostava se do frustrujicich pocitu a jeste dale.
Silna vule je opakem bezmocnosti. 
Nelaska k sobe (ktera vznikla na zaklade mnoha faktoru) ,zpusobuje nelasku k druhym i k okolnimu svetu. Zarodek pro depresi.
Nizke sebevedomi souvisici s nelaskou k sobe ,se ztratou vlastni ceny. Zarodkem pro depresi.
Tohle a nejen tohle odbourava vuli cloveka a tedy silu zvolit jiny smer pro prozivani zivota.

DarkAngel — 20. 6. 2011 19:33

Arcanum napsal(a):

Nizke sebevedomi souvisici s nelaskou k sobe ,se ztratou vlastni ceny. Zarodkem pro depresi.

Čistě teoreticky ano :)

Arcanum — 20. 6. 2011 21:22

DarkAngel napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Nizke sebevedomi souvisici s nelaskou k sobe ,se ztratou vlastni ceny. Zarodkem pro depresi.

Čistě teoreticky ano :)

Teoreticky to tak vnimas? :)

Blossom — 20. 6. 2011 21:32

Nízké sebevědomí a neláska k sobě můžou být podpůrné faktory pro vznik deprese.

Ale pozor - ani když máte zdravou sebedůvěru a jste sami se sebou celoživotně v souladu, neznamená to, že nemůžete depresi dostat.
Já jsem se sebedůvěrou neměla snad nikdy problém a myslím, že jsem sama se sebou vyrovnaná, a přesto mě deprese postihla.

Arcanum — 20. 6. 2011 21:44

Ale pozor- clovek si casto neuvedomuje, ze to co si mysli neni to co zije ve svem vnitrnim svete.
Nesoulad je mu neviditelny. Je to neco jako namlouvani si neceho navzdory tomu ze skutecnost je jina a neuvedomela. :)

Vilemína — 20. 6. 2011 22:59

Ivana napsal(a):

Vileméno, mně přijde, že tvoje sebetrestání není ani tak projev deprese, jako velmi nízkého sebevědomí a s tím spojených nepřiměřeně vysokých nároků, které na sebe kladeš. Tohle je možná to, co bys měla řešit u psychologa. Je to svého druhu sebepoškozování, sice se neřežeš, ale "jen" fackuješ. Každý člověk někdy v něčem neuspěje, někdy shodou okolností a někdy vysloveně svojí vinou, někdy mixem obojího. Nikdy to ale není důvodem k tomu, aby se za neúspěch trestal. Naopak se má poučit z chyb a jít dál, je to prostě jen životní lekce.

Mám nízké sebevědomí, s tím jsem se asi už narodila. Nebo spíše mě okolo všichni kritizovali. Vyvrcholilo to na základce na druhém stupni, kde mě psychicky šikanovali. Rázem jsem neměla nízké sebevědomí, ale nulové, až mínusové sebevědomí. Všichni mi pořád říkali (doma v takové míře samozřejmě ne), jak jsem hrozná, cokoliv jsem udělala, bylo to špatně. Vytvořila jsem si o sobě zápo*ný obrázek a říkala si a někdy si to taky říkám i teď, že jsem se snad ani neměla narodit. Jednu dobu jsem proklínala mamku, že mě měla. Ona totiž nejprve děti nechtěla, pro děti se rozhodla náhle, až na ni přišly mateřské pudy, což bylo v 28-ti letech.
Fackovat jsem se začala až po maturitě, to už ale deprese plíživě přicházela a hlásila se o své právo. Myslím, že fackování souvisí s depresí.

Vilemína — 20. 6. 2011 23:03

Blossom napsal(a):

Možná, že to se sebepoškozováním může být ještě jinak....
Já jsem asi týden před odjezdem do nemocnice, šíleně nevyspalá, vyčerpaná, začla na duši pociťovat takovou trýzeň, že jsem se kousala bolestivě do ruky - abych tou fyzickou bolestí aspoň na chvíli odvedla pozornost od té bolesti a trýzně duše.
Prostě - a fyzická bolest byla v porovnání s bolestí psychickou vlastně chvilkovou úlevou, ničím jiným už tehdy mi nešlo tu duševní trýzeň přehlušit...
A začla jsem pocitovat i obrovské až agresivní napětí v sobě, které bylo třeba vybít - tak jsem třeba venku lopatou prudce přehazovala nesmyslně sníh, nebo jsem jednou roztrhla povlečení a jindy zas vší silou rozbila skleničku...

Je to hrozný pocit, když sami sebe v roli jakéhosi pozorovatele vnímáte, jak se zblázňujete... Uvědomujete si, že se chováte víc a víc nenormálně, že vás nějaká vnitřní síla nutí si ubližovat, že toužíte nežít, ale že to nedovedete a nemůžete vůli ovládnout...
Pro mě byl tento stav hraniční, a tak jsem si sama přála odjet do nemocnice. Vnímala jsem, že psychicky nechtěně týrám  své okolí a že sama sobě se stávám nebezpečnou...že je třeba s tím okamžitě něco dělat, vyhledat pomoc.
Odjet do nemocnice bylo tím nejlepším, co jsem mohla udělat pro sebe i pro mé blízké....

Já se někdy sama sebe až bojím. Kolikrát musím dávat sakra bacha, abych nevběhla pod auto. Tento týden mě čekají dvě zkoušky - z psychologie a dětské lit., zvlášť dětská lit. je jedna z těžších zkoušek, moc se toho bojím. To zase bude těžká krize, až budu vycházet ze zkoušky, tedy v případě, že to neudělám, to budu mít tendenci skočit pod auto, příp. si hned nafackovat, budu to muset holt vydržet domů, od školy je to zhruba půl hodiny jízdy šalinou. Dokonce se mi několikrát stalo, že jsem si myslela, že jsem neudělala zkoušku či kolokvium (psal se test), tak jsem si doma nafackovala a pak za dva dny zjistila, že jsem test napsala.

Vilemína — 20. 6. 2011 23:05

Vladena napsal(a):

Vilemíno, jsem laik, a proto možná má otázka. Nebyla jsi v dětství tělesně trestaná? Třeba jsi něco provedla a nářez od matky vlastně přerušilo zlo, následovalo uklidnění a zlobivá holčička se proměnila ve sluníčko. Možná ten pocit proměny jsi si donesla do dospělosti.

V žádném případě jsem nebyla týrané dítě! Bita jsem byla velmi zřídka a vždy k tomu byl důvod!

Vilemína — 20. 6. 2011 23:08

Pitunie napsal(a):

Majkafo a ostatní, za své neúspěchy se fackuju na tvář. Je to hloupé, avšak velmi úlevné. Často se fackuju v souvislosti se školou.

Pokud se můžu připojit s názorem. Fackování sama sebe znám. Dělala jsem to před zrcadlem a trestala jsem se většinou , když jsem něco nezvládla. Jsem přesvědčena že taková deprese má několik vlivů a jedním z nich je to že nemáš ráda sebe sama , tak jako jsem to měla já. Antidepresiva pocituji jako berličky najít sílu pracovat na sobě - nikoliv spoléhat na ně jako jediný prostředek . Nezatracovala bych ani psychoterapii , třeba budeš muset hledat déle, co ti sedne ale nevzávej to .
Držím palce .........je to cesta dlouhá ale i já věřím že na konci je světlo .:)

Tak před zrcadlem to nedělám. Ale před rodinnými příslušníky občas ano, zvlášť před bratrem nemám v tomto ohledu žádné zábrany. Minule jsem se fackovala v takovém zvláštním rozestupu, prý jsem vypadala jako zápasník sumo :D. Většinou fackování doprovází slova jako seš kráva, ty krávo jedna atd. A poslední dobou se biju pěstí do tváře, samotné fackování mi přestává stačit.

Vilemína — 20. 6. 2011 23:10

Arcanum napsal(a):

Par postrehu. :)

Pocit bezmocnosti zpusobuje ztratu vule.
A kdo nema vuli a mozna ji nikdy ani ve skutecnosti nemel -neprozival,ten neni schopen respektovat vuli jinych.Dostava se do frustrujicich pocitu a jeste dale.
Silna vule je opakem bezmocnosti. 
Nelaska k sobe (ktera vznikla na zaklade mnoha faktoru) ,zpusobuje nelasku k druhym i k okolnimu svetu. Zarodek pro depresi.
Nizke sebevedomi souvisici s nelaskou k sobe ,se ztratou vlastni ceny. Zarodkem pro depresi.
Tohle a nejen tohle odbourava vuli cloveka a tedy silu zvolit jiny smer pro prozivani zivota.

S tučně vyznačeným si dovolím nesouhlasit. Ač se sama nemám ráda, tak velmi miluju svého přítele.

majkafa — 20. 6. 2011 23:25

Blossom napsal(a):

Možná, že to se sebepoškozováním může být ještě jinak....
Já jsem asi týden před odjezdem do nemocnice, šíleně nevyspalá, vyčerpaná, začla na duši pociťovat takovou trýzeň, že jsem se kousala bolestivě do ruky - abych tou fyzickou bolestí aspoň na chvíli odvedla pozornost od té bolesti a trýzně duše.
Prostě - a fyzická bolest byla v porovnání s bolestí psychickou vlastně chvilkovou úlevou, ničím jiným už tehdy mi nešlo tu duševní trýzeň přehlušit...
A začla jsem pocitovat i obrovské až agresivní napětí v sobě, které bylo třeba vybít - tak jsem třeba venku lopatou prudce přehazovala nesmyslně sníh, nebo jsem jednou roztrhla povlečení a jindy zas vší silou rozbila skleničku...

Je to hrozný pocit, když sami sebe v roli jakéhosi pozorovatele vnímáte, jak se zblázňujete...
Uvědomujete si, že se chováte víc a víc nenormálně, že vás nějaká vnitřní síla nutí si ubližovat, že toužíte nežít, ale že to nedovedete a nemůžete vůli ovládnout...
Pro mě byl tento stav hraniční, a tak jsem si sama přála odjet do nemocnice. Vnímala jsem, že psychicky nechtěně týrám  své okolí a že sama sobě se stávám nebezpečnou...že je třeba s tím okamžitě něco dělat, vyhledat pomoc.
Odjet do nemocnice bylo tím nejlepším, co jsem mohla udělat pro sebe i pro mé blízké....

Když jsem to četla - jako bych to psala já.
I jsem se kousala do rukou a štípala a fackovala...
Na nádraží při cestě do práce a z práce jsem si stoupala na druhou stranu nástupiště, abych neskočila pod přijíždějící vlak, aby to bylo víc kroků a třeba to nestihla,kdyby mi v hlavě totálně ruplo...

Selima — 21. 6. 2011 0:52

Arcanum napsal(a):

Ale pozor- clovek si casto neuvedomuje, ze to co si mysli neni to co zije ve svem vnitrnim svete.
Nesoulad je mu neviditelny. Je to neco jako namlouvani si neceho navzdory tomu ze skutecnost je jina a neuvedomela. :)

Mierne zjednodušujúce. Myslím, že len idioti o sebe nikdy nezapochybovali. Čiže potom to stojí: idiocia - versus depresia.

Vladena — 21. 6. 2011 7:12

Vilemína napsal(a):

Pitunie napsal(a):

Majkafo a ostatní, za své neúspěchy se fackuju na tvář. Je to hloupé, avšak velmi úlevné. Často se fackuju v souvislosti se školou.

Pokud se můžu připojit s názorem. Fackování sama sebe znám. Dělala jsem to před zrcadlem a trestala jsem se většinou , když jsem něco nezvládla. Jsem přesvědčena že taková deprese má několik vlivů a jedním z nich je to že nemáš ráda sebe sama , tak jako jsem to měla já. Antidepresiva pocituji jako berličky najít sílu pracovat na sobě - nikoliv spoléhat na ně jako jediný prostředek . Nezatracovala bych ani psychoterapii , třeba budeš muset hledat déle, co ti sedne ale nevzávej to .
Držím palce .........je to cesta dlouhá ale i já věřím že na konci je světlo .:)

Tak před zrcadlem to nedělám. Ale před rodinnými příslušníky občas ano, zvlášť před bratrem nemám v tomto ohledu žádné zábrany. Minule jsem se fackovala v takovém zvláštním rozestupu, prý jsem vypadala jako zápasník sumo :D. Většinou fackování doprovází slova jako seš kráva, ty krávo jedna atd. A poslední dobou se biju pěstí do tváře, samotné fackování mi přestává stačit.

Vilemíno, zkusila si strčit obličej do studené vody nebo si prostě polít hlavu vodou? Možná, že by to zabralo místo facek. Jednou se mi kluk vztekal až modral a dostal porci vody, od té doby klid.

Vilemína — 21. 6. 2011 7:53

Vladena napsal(a):

Vilemíno, zkusila si strčit obličej do studené vody nebo si prostě polít hlavu vodou? Možná, že by to zabralo místo facek. Jednou se mi kluk vztekal až modral a dostal porci vody, od té doby klid.

Ne, nezkusila a asi to ani nebudu zkoušet, páč jsem toho názoru, že by ze mě stejně vztek "nesjel", mně pomáhá jen nafackování.

Arcanum — 21. 6. 2011 9:13

Vilemína napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Par postrehu. :)

Pocit bezmocnosti zpusobuje ztratu vule.
A kdo nema vuli a mozna ji nikdy ani ve skutecnosti nemel -neprozival,ten neni schopen respektovat vuli jinych.Dostava se do frustrujicich pocitu a jeste dale.
Silna vule je opakem bezmocnosti. 
Nelaska k sobe (ktera vznikla na zaklade mnoha faktoru) ,zpusobuje nelasku k druhym i k okolnimu svetu. Zarodek pro depresi.
Nizke sebevedomi souvisici s nelaskou k sobe ,se ztratou vlastni ceny. Zarodkem pro depresi.
Tohle a nejen tohle odbourava vuli cloveka a tedy silu zvolit jiny smer pro prozivani zivota.

S tučně vyznačeným si dovolím nesouhlasit. Ač se sama nemám ráda, tak velmi miluju svého přítele.

Ano Vilemino,nemluvim tady o jednoznacne danych vecech bez rozdilu. :) Neboli jinak receno o necem co plati vzdy vsude a pro kazdeho. ;)

Kazdy clovek sam za sebe muze prijit na to jak to ma ci nema. Tady se hodi par postrehu a bud se v tom ti co maji,meli depresi rozpoznaji nebo ne.

Vilemino jeste dodam ze milovat a milovat neni vzdy totez. :)  To neznamena ze mluvim o Tobe,to znamena ze mluvim o svem poznani ze to neni vzdy totez. :)

Jeste bych rada dodala ,ze nekteri ti co nemiluji sebe ,mohou sice milovat,nebo "milovat" nekoho,to vsak nemeni nic na tom, ze se v okoli vyskytuje nebo muze vyskytovat nekdo dalsi,nebo nekdo jiny koho nemaji radi a nebo radi nemeli. Nekdo ke komu nekdy citili-citi treba zast,nelibost,zlost,nenavist,pohrdani a jine.

Znam zenu ,ktera se nema rada. Velice lpi na svem manzelovi a tvrdi ze ho k smrti miluje,ale nedava mu svobodu-dusi ho svoji pokrivenou laskou. Ve sve pozici sebenelasky hledi na okolni svet a na lidi v nem zijici v jeji blizkosti casto se zlobou az nelaskou.
Vubec si vsak neuvedomuje ze si tim prilis skodi. Protoze uvedomit si to a najit jiny smer je skutecne to nejtezsi. :)

Ale Vilemino,je to jen priklad. ;) pojici se k vete na kterou jsi zareagovala. :)
Neznamena to vseobecnou platnost ale muj postreh.

Arcanum — 21. 6. 2011 9:18

Selima napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Ale pozor- clovek si casto neuvedomuje, ze to co si mysli neni to co zije ve svem vnitrnim svete.
Nesoulad je mu neviditelny. Je to neco jako namlouvani si neceho navzdory tomu ze skutecnost je jina a neuvedomela. :)

Mierne zjednodušujúce. Myslím, že len idioti o sebe nikdy nezapochybovali. Čiže potom to stojí: idiocia - versus depresia.

Selimo ,nepochopila jsi.

Arcanum — 21. 6. 2011 9:23

Dalsi z veci pojici se s depresi a s tim vsim ostatnim jsou ocekavani a lpeni na svych ockavani.
Vycitky,pocity viny.

Vladena — 21. 6. 2011 11:26

Vilemína napsal(a):

Vladena napsal(a):

Vilemíno, zkusila si strčit obličej do studené vody nebo si prostě polít hlavu vodou? Možná, že by to zabralo místo facek. Jednou se mi kluk vztekal až modral a dostal porci vody, od té doby klid.

Ne, nezkusila a asi to ani nebudu zkoušet, páč jsem toho názoru, že by ze mě stejně vztek "nesjel", mně pomáhá jen nafackování.

To je tedy hloupé, neboť je zřejmé, že fackování nemá nic společného s názorem,ale s následným šokem a prokrvení hlavy. :D Ledová, v domácím prostředí studená voda, se běžně používá v psychiatrických léčebnách a mohla bys ji opravdu zkusit. Voda je dobrá na pleť a mnohem šetrnější než facka. Facka se Ti může vymknout z rukou a můžeš v afektu bouchnout i někoho jiného.

Vladena — 21. 6. 2011 11:36

Jinak deprese vyvolávají též potravinové alergie, běžně se u dětí dělají testy a upravuje se dieta.
Vitamín B6 podporuje mozkovou činnost a přispívá k lepšímu vývinu a celkové vyrovnanosti. Zkus popřemýšlet.....

Ametyst — 21. 6. 2011 12:47

Ramada napsal(a):

Ted jsem na vážkách
Pokud si dobře vzpomínám,tak jsme se učili, že deprese jsou mimovolní záležitosti. Tedy to není otázka chtít - nechtít. Pletu se?
Taky, že je obtížné stanovit tuto diagnozu a každý ji prožívá jinak - tu depresi.
Doposud je možné prý pomoci při těchto obtížích  jen antidepresivy. A samozřejmě podpůrnými prostředky...klid, nestresovat,přístup okolí..atd
Je to tak?

Majkafa tady píše o zvládání vůlí. Rozhodnutí. Jedná se v tom případě opravdu o depresi?

Mám vrodině také tuto diagnozu. Proto jsem překvapená.

Jj, zajímavý příspěvek.
Depresáci se často setkávají s odsouzením i ze strany "spolupacientů", kteří vyprávějí o tom, jak to zvládli sami, s pomocí své vůle.
Tak jsem si řekla, že jsem prostě o to víc neschopná, když ostatní se z té deprese zvednou a já to nedokážu.
To fakt moc člověku v depresi neprospěje. Takové srovnávání.
Takové to skryté podsouvání viny...
Dobře to znám, lidé mi nevěří že něco někdy "opravdu nemůžu".
Prostě lenost a hotovo.
Jim se taky nechtělo a zvládli to, tak proč ne kdokoliv jiný...hm, asi proto, že kdokoliv jiný má jiné potíže, jinak hluboké, jiné okolnosti, jiné prožívání.

Někdy mi to přijde jako přetahování oto, "kdo je na tom hůře a kdo je větší hrdina".

Tyhle hry mě nebaví hrát. Nechci s nikým soutěžit, chci být zdravá.

Ametyst — 21. 6. 2011 12:51

Vilemína napsal(a):

Psychologa jsem vyhledala před rokem. Absolvovala jsem pět sezení a bylo to jako si povídat s plyšákem - tedy naprosto k ničemu, na druhou stranu mi to neublížilo. Byl to tedy psycholog na pojišťovnu, platit za psychologa odmítám. Můj psychiatr mi pořád připomíná, že by pro mě byla vhodná psychoterapie atd., já se vždy jen usměju a řeknu mu, že to už jsem zkusila a výsledek žádný.

Možná si řeknete, že jsem pořád ve stejných srač.kách. Ale já se za poslední rok, rok a půl hodně zlepšila. Našla jsem si z vlastní iniciativy partnera, začala jsem doučovat, tím jsem si vydělala slušné peníze, část si šetřím, mám z těch našetřených peněz neuvěřitelnou radost, taky se mi zlepšil spánek (dříve jsem spala běžně 15 hodin denně, dnes tak 8-10 hodin), fakt se to nedá srovnávat. Snažím se, jen nechodím k psychologovi, to je vše.

Myslím, že každý cítí, co mu pomůže. Někomu psycholog, jinému třeba regresní terapie nebo jánevím třeba SRT, EFT...apod.


Jinak, psycholog, co pracuje na pojišťovnu nebo se platí tzv. z ruky, nemá v kvalitě rozdíl. On dostane stejné prachy, a je mu jedno od koho. Musí pracovat stejně kvalitně v obou případech. Já mám psychologa na pojišťovnu, a platí v našem regionu za jednoho z nejlepších (což jsem se dozvěděla až po nějaké době co jsem k němu chodila)

Nenutila bych Tě k pychologovi, jestli Ti to nic nedává.

Ametyst — 21. 6. 2011 13:00

Blossom napsal(a):

Se zájmem jsem si přečetla tuhle diskusi.
Vrátím se k prvnímu příspěvku, kde Ametyst mimo jiné píše:
Chtěla bych slyšet příběhy těch, kteří se z deprese dostali na dlouho, napořád...

Říct - dostala jsem se z deprese nadlouho, nebo dokonce napořád, by bylo šíleně troufalé. Deprese se může vrátit nám, kteří jsme ji už prodělali, a zrovna tak, bohužel, může udeřit i na ty, kteří ji nezažili. :( Takže u nikoho žádné napořád nemůže s jistotou platit.
Proto nechci svůj pocit  formulovat "dostala jsem se z deprese", ale spíš - " mám pocit, že jsem na dobré cestě, cítím se  zase dobře". :)
Můj příběh znáte asi z vlákna Postřehy z nemocnice - léčba úzkostné deprese (tak ho tu nebudu opakovat).

Podle toho, co tu píše Ametyst, myslím, že netrefila tu správnou medikaci. Že by společně s psychiatrem měli hledat dál tu kombinaci léků, která jí sedne. Mě například Mirtazapin, který mi nasadili, ani po 5 týdnech moc nezabíral. Tak mi ho vyměnili za Cipralex, a ta změna byla skoro zázračná. U něj jsem se už po pár dnech cítila líp, a beru ho už několik měsíců a za tu dobu jsem nepocítila jediný propad. Je mi pořád dobře, normálně. A takovýchto "zázračných" vylepšení jsem u spolupacientů z nemocnice viděla na vlastní oči několik. Každému totiž sedne jiná kombinace léků, a to je třeba bohužel někdy déle hledat...

Od té doby, kdy jsem schopná díky lékům na sobě pracovat (což v akutní fázi opravdu nešlo), měním mnohé ve svém životě. Především zařizuji změnu- končím s podnikáním, které mě svými stresy do deprese po 12 tiletém podnikání dostalo.
Dál se, na radu doktorů, učím odpočívat pasivně = lidově řečeno, když se cítím unavená, poslechnu své tělo a třeba den se flákám, odpočívám, nedělám nic. Dřív mi takový čas přišel jako ztracený, když je na světě tolik zajímavých věcí k dělání a k poznávání, teď už si pasivní odpočinek sama sobě ordinuji a taky vychutnávám. :)
A dřív to taky, po pravdě, moc nešlo, musela jsem se postarat o vše a hlavně o děti, byla jsem na ně sama. Teď už jsou dospělé, tak se najednou ani starat nemusím, můžu si dovolit odpočívat.

Myslím, že bys, Ametyst, neměla vysazovat psychoterapie, když Ti pomáhají. Já myslím, že toto je velmi léčivé - sdělovat si pocity s lidmi, kteří prožívají totéž a nebo skoro totéž. A s nimi můžeš otevřeně mluvit i o všem negativním, třeba o touze nežít.Své blízké bys tím děsila. Kontakt se spolupacienty je léčivý.
Já jsem také před pár měsíci, v akutní fázi, toužila po smrti. Přestože jsem i tehdy racionálně věděla, že nemám žádný důvod. Ale ta touha nežít zkrátka bohužel k depresi patří a je taky tím nejnebezpečnějším faktorem, totiž, že nemocný je nebezpečný sám sobě.
Poté, co mi zabraly prášky, se zas sama sobě divím - jak jsem vůbec o tom mohla uvažovat??
A takto i spolupacientka, která jen ležela, po několikáté změně prášků, když konečně našli kombinaci, co jí zabrala, se sama sebe nahlas ptala - jakto, že jsem ještě minulý týden chtěla umřít? Když je na světě docela hezky?
Podle mě, ta touha nežít je prostě projevem té nemoci deprese.

Blossom, asi máš pravdu, deprese má tendenci se vracet.
Jak ji jednou proděláme, máme k ní blíž po celý život, než ostatní populace.

Psychoterapie se vzdávat nechci, ale stejně jednou budu muset. Do smrti tam chodit nemůžu.
Ledaže by ta smrt byla fakt už teď za chvíli.

Máš taky pravdu, že touha po smrti je asi projevem nemoci, nemocného myšlení, nikdy dřív jsem takhle nepřemýšlela, i když mi bylo blbě, a když jsem se třeba v pubertě trápila nešťastnou láskou a hledáním sama sebe...nikdy mě nenapadlo se zabít.

Až teď. Teď bych moc chtěla nebýt.
Asi to není O.K.

Co se medikace týče, zabraly mi dva léky.
Esoprex (stejná účinná látka, jako Tvůj zmiňovaný Cipralex), ale ten mě citově oplošťoval a stala se ze mě za 6 týdnů braní úplná zombie.

Pak byly nějaké prokusy jiné, nebylo to dobré, až teď mi v lednu zabral Wellbutrin. Skvělých několik týdnů.
Nepracuje se serotoninem, ale s Dopaminem a Noradrenalinem, sedí mi víc. Ale propady se postupně dostavily znovu.
Asi mi to bude dělat u více léků. Že zaberou, ale časem se účinnost sníží, a to i po navýšení dávky.

Já jsem spíše takový ten "psychoterapeutický typ". Farmaka se mnou moc neudělají, ale terapie (individuální i skupinová) vždy pomohla nejvíce.

Ametyst — 21. 6. 2011 13:03

sahleb napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Psychologa jsem vyhledala před rokem. Absolvovala jsem pět sezení a bylo to jako si povídat s plyšákem - tedy naprosto k ničemu, na druhou stranu mi to neublížilo. Byl to tedy psycholog na pojišťovnu, platit za psychologa odmítám. Můj psychiatr mi pořád připomíná, že by pro mě byla vhodná psychoterapie atd., já se vždy jen usměju a řeknu mu, že to už jsem zkusila a výsledek žádný.

Možná si řeknete, že jsem pořád ve stejných srač.kách. Ale já se za poslední rok, rok a půl hodně zlepšila. Našla jsem si z vlastní iniciativy partnera, začala jsem doučovat, tím jsem si vydělala slušné peníze, část si šetřím, mám z těch našetřených peněz neuvěřitelnou radost, taky se mi zlepšil spánek (dříve jsem spala běžně 15 hodin denně, dnes tak 8-10 hodin), fakt se to nedá srovnávat. Snažím se, jen nechodím k psychologovi, to je vše.

Vilemino, ja to vidim velmi pozitivne. Drzim ti nadale palce.

Ja jsem chodila delsi dobu na terapii, pred lety a taky jsem mela pocit ze si povidam s plysakem. Tak jsem to vzdala.

Vždycky Taky říkám, že je to jak když mluvím do stěny.
Nebo do zrcadla. Ale to je princip. Odrážet to co vysílám. Abych si to uvědomila. Vztekala jsem se při tom hrozně. :)

Ametyst — 21. 6. 2011 13:05

Blossom napsal(a):

Toto, co píše Wiki, mě oslovilo.
Protože ve chvílích, kdy jsem se už cítila blbě, a ještě nevěděla proč ( ještě jsem netušila, že mě postihla nemoc deprese) jsem se taky pokoušela jít touto cestou: Obklopila jsem se knížkami typu Tajemství, Čtyři dohody apod., které mě vždycky dřív oslovovaly. Snažila jsem se v nich neustále číst, dokonce jsem si některé pasáže četla i nahlas. Bylo mi však přesto stále hůř.
Když jsem pak ztratila spánek a mohla spát cca jen 2 hodiny denně a byla jsem z toho hotová, tak jsem se celé noci modlila jedinou modlitbu, kterou znám - Otčenáš. Prosila jsem vyšší síly, ať mě pomohou. Dokonce jsem jednou se za své uzdravení modlila vkleče v jednom liduprázdném kostele.
Troufám si tvrdit, že jsem vyčerpala všechny možnosti duchovní cesty pro uzdravení, které mě napadly.
Ale mě to nepomohlo vůbec. Pomohly až léky, psychoterapie, a taky hodně pobyt v nemocnici= změna prostředí. A teď jsem už schopná si zas třeba z těch duchovních knížek něco skutečně brát. Ale v akutní fázi mi to prostě nešlo, ani trochu. Duše mě neposlouchala, i když rozum se snažil.

Mnohokrát jsem klečela v lese, na kopci, v kostele, koukala vzhůru a prosila.

Ale to co mi pomůže, není v nebi. Je to ve mně.

Ametyst — 21. 6. 2011 13:07

Blossom napsal(a):

Mimochodem: i s antidepresivy mám nadále emoce. Vlastně jen ty kladné - raduju se ze života velmi podobně jako dřív. Ale pocit smutku, beznaděje, úzkosti jsem už několik měsíců vůbec neměla (od té doby, co mi AD zabraly).
Jen u těch radostí vnímám, že ty vrcholové emoce jsou jaksi lehce zploštělé: necítím u něčeho OBROVSKOU radost, ale "jen" radost.

Já jsem u SSRI měla zploštělé emoce hlavně směrem dolů. nemohla jsem cítit smutek, plakat.
Byla jsem tak lhostejná, až to bolelo. Cosi ve mně ale bylo citlivé, jen se přes tu hradbu chemie nemohlo dostat. Cotové vězení. Pro mě tedy něco hrozného.

Ametyst — 21. 6. 2011 13:13

Vilemína napsal(a):

Pitunie napsal(a):

Majkafo a ostatní, za své neúspěchy se fackuju na tvář. Je to hloupé, avšak velmi úlevné. Často se fackuju v souvislosti se školou.

Pokud se můžu připojit s názorem. Fackování sama sebe znám. Dělala jsem to před zrcadlem a trestala jsem se většinou , když jsem něco nezvládla. Jsem přesvědčena že taková deprese má několik vlivů a jedním z nich je to že nemáš ráda sebe sama , tak jako jsem to měla já. Antidepresiva pocituji jako berličky najít sílu pracovat na sobě - nikoliv spoléhat na ně jako jediný prostředek . Nezatracovala bych ani psychoterapii , třeba budeš muset hledat déle, co ti sedne ale nevzávej to .
Držím palce .........je to cesta dlouhá ale i já věřím že na konci je světlo .:)

Tak před zrcadlem to nedělám. Ale před rodinnými příslušníky občas ano, zvlášť před bratrem nemám v tomto ohledu žádné zábrany. Minule jsem se fackovala v takovém zvláštním rozestupu, prý jsem vypadala jako zápasník sumo :D. Většinou fackování doprovází slova jako seš kráva, ty krávo jedna atd. A poslední dobou se biju pěstí do tváře, samotné fackování mi přestává stačit.

Vilemíno, ono to vypadá směšně, ale sranda to není, co?

Rozumím Ti, taky si ubližuji, trochu jinak, potřebuji vidět krev, je to taky patologické, zhobné, nesmyslné. Ale co naděláme, takhle nám ty mechanizmy fungují, tak to tak musíme brát. Jen netrestat se nepomůže. Je potřeba přijít na to, proč se trestám.

Wiki — 21. 6. 2011 13:41

Já si myslím přesně to, co psala ramada - o "nezvládání" vůlí. Přestože jsem šmrnclá duchovnem..

Já si nedovedu představit, co to musí být za pocit, který mi nutí si ublížit, třeba skočit pod ten vlak. Způsobit si bolest. Být přece v takovémto stavu, tak kde je asi nějaká vůle.. ? Asi  u dna, přivázaná s metrákovým šutrem. V takovou chvíli určitě člověk neuvažuje tím "normálním" způsobem, kdy se jako každý den racionálně rozhoduje co je pro něj  nejvýhodnější, jak co nejlépe a nejlogičtěj či nejpříjemněji udělat.

Asi je něčím veden. Proto bych řekla, že tady jsou ta farmaka na místě. Pak po tom základním srovnání mohu vyhrabat (snad) vůli a kontrolu nad sebou atd..

Co prožíváte, když se fackujete? Ta bolest je jako rozhřešení? Po "trestu" už může být klid? Nebo jde o prokrvení? Podvědomě?

Jak ve chvíli akutní /nebo aktivní) deprese člověk vnímá takovou psychoterapii? Léčbu sebevědomí?

Já mám známe,  2, ti mají MD psychozu a to je teda masakr. Pán mi donesl v M fázi parfém a asi 6 knih - všechno tak za 3tis. Poté si koupil 6 andulek, klec, psací stroj , to v jeden den a zbytek utratil v cukrárně, kde všechny pohostil. Takže důchod zlikvidoval během 5ti hodin. :rolleyes:
Pak si přišel půjčit :D
Měl obrovské plány, nadšení, energii... nešlo ho zastavit.

Blossom — 21. 6. 2011 14:59

Wiki, za mě - já ve chvílích kousání se do ruky prožívala jakous-takous úlevu, že v tu chvíli jsem díky fyzické bolsti nevnímala tu bolest psychickou.

A jak jsem vnímala psychoterapii v době mé akutní deprese? Já určitě ne jako léčbu sebevědomí. Pro mě to bylo spíš velmi zajímavé a objevné noření se do hlubin duše - vlastní i těch cizích duší.
A právě v té skupinové terapii byla myslím ta největší síla: Je známé, že druhému člověk poradí celkem snadno (to je vidět velmi dobře právě zde na Babinetu), ale sám s podobným problémem se trápí...
Často v té psychoterapii jsem tak jednoduše někomu poradila, přišlo mi to tak jasné...a teprv dodatečně jsem si uvědomila, že vlastně má rada tomu druhému se dá aplikovat i na mou situaci...

Ale některé terapie mi přišly jako neplodné, nic nepřinášející, ale těch byla menšina.

Co se týká toho sebevědomí -  část pacientů ho fakt potřebovala zvýšit. Proto jsme společné sezení vždycky začínali pochvalami. Terapeutka nám říkala - pochvalte veřejně toho, kdo vám něčím pomohl, kdo vám udělal radost. Třeba i maličkostí. A třeba pochvalte i sami sebe. Ono totiž v depresi máte sklon vidět vše černě, a je třeba se znovu učit vidět svět i pozitivně.

A je fakt, že u těchto chválích momentů bývaly i chvíle velmi dojemné...třeba když jedna pacientka, která byla v dětství matkou odstrkovaná, byla pochválena jednou starší pacientkou...nakonec se tam v pláči objaly a ta mladší děkovala, té starší, že v ní objevila mateřskou lásku a pochopení, jakého se jí od vlastní matky nikdy nedostalo, a že jí to vlévá nesmírnou sílu do dalšího života, vyléčilo jí to jednu dlouhodobou životní ránu...

Ametyst — 21. 6. 2011 16:26

Wiki napsal(a):

Já si nedovedu představit, co to musí být za pocit, který mi nutí si ublížit, třeba skočit pod ten vlak. Způsobit si bolest. Být přece v takovémto stavu, tak kde je asi nějaká vůle.. ? Asi  u dna, přivázaná s metrákovým šutrem. V takovou chvíli určitě člověk neuvažuje tím "normálním" způsobem, kdy se jako každý den racionálně rozhoduje co je pro něj  nejvýhodnější, jak co nejlépe a nejlogičtěj či nejpříjemněji udělat.

Asi je něčím veden. Proto bych řekla, že tady jsou ta farmaka na místě. Pak po tom základním srovnání mohu vyhrabat (snad) vůli a kontrolu nad sebou atd..

Základní věc, která charakterizuje depresi a duševní nemoci vůbec, je skutečnost, že je oslabena vůle pacienta.
Při lehčí depresi se to dá zvládnout terapií, posílit vůli a sebeúctu, při těžších typech je základ farmakologická léčba. Bez ní to v takových případech prostě nejde. Když jsem na tom byla hodně zle, i terapeut ode mě dával ruce pryč a svěřil mě do péče lékařů. Poznal, kde končí jeho pravomoce, řekl, že na tohle je terapie už slabá a doporučil k hospitalizaci.


Wiki napsal(a):

Co prožíváte, když se fackujete? Ta bolest je jako rozhřešení? Po "trestu" už může být klid? Nebo jde o prokrvení? Podvědomě?

Je to zoufalost. Bolest, která chce z těla ven. Nevím, jak fackování - zkoušela jsem plácání po zadku a stehnech zahrnout do našich sex. hrátek ;), manžel docela spolupracoval a "bil" mě, ale není to ono.
Ne pro mě.
Bolest, kterou mám, pouštím ven otevřenými ranami, vytéká spolu s krví.
Zní to děsně, vím. Ale je to tak. Už jsem to dlouho, několik měsíců, neudělala. Byl docela klid. I díky lékům.
Ale napětí se pomalinku zase stupňuje a je to jen otázkou času...
Samotný akt ubližování funguje asi u každého SU stejně. Je v tom určitě naštvanost, agrese obrácená proti sobě.
Trestání se, a bolest přináší pocit zadostiučinění.
Bolest ospravedlňuje to, s čím v sobě tolik bojujeme, co nechceme přijmout. To, co jeden chce ze sebe vymlátit, jiný "vyřezat", další třeba vypálit...




Wiki napsal(a):

Jak ve chvíli akutní /nebo aktivní) deprese člověk vnímá takovou psychoterapii? Léčbu sebevědomí?

Jestli mohu mluvit za sebe, tak ve stavu deprese má psychoterapie především podpůrný charakter. Má za úkol projít s pacientem to těžké období. Být mu oporou. Vytvořit pocit bezpečí a přijetí. nehodnotí, neodsuzuje, ať už má pacient myšlenky jakékoliv. Zásadně se vystříhá obviňování typu "to byste tady nechala děti samotné, víte jak by jim bylo?"
apod.,
které tak často depresivní lidé slyší od okolí, a které způsobují ještě hlubší zavrtání do deprese.
Protože teď tady jde především o toho pacienta, a o jeho děti až následně. teď potřebuje přežít on.
A obviňování nemá v tuhle chvíli šanci stimulovat. Naopak, ubije ho to. Až na dno.

Moje depresivní epizody a terapie, to mám v paměti jako dobu, kdy mě terapeut podpíral, když jsem měla nohy po kolena v bahně a nemohla se hnout. Netahal mě z bahna, ale trpělivě počkal, až se vyhrabu trochu výš.
A ve chvíli, kdy už mi třeba z bláta čouhala jen hlava, byl připraven obrátit se o pomoc jinde.
Co mi nejvíce v depresi vždycky pomohlo, byl ten přijímající neodsuzující postoj, a to, že můžu svobodně mluvit o tom co cítím.
I o tom, jak se chci zabít, a neokřikoval mě jako ostatní, že takové řeči ani myšlenky nesmím mít...

Ivana — 21. 6. 2011 17:14

Já jsem v depresi neměla chuť si ubližovat. Já jsem vůbec nebyla schopná nějaké akce. pro mě bylo těžké jen se zvednout a jít na záchod, nemyla jsem se, nečesala, jen jsem ležela v posteli a spala, i 20 hodin denně. Tak strašně jsem chtěla nebýt, všechno to zaspat. Proto jsem měla myšlenky na smrt - ne, že jsem si chtěla způsobit bolest,  ale proto, že jsem chtěla neexistovat.

vitto — 22. 6. 2011 9:33

Pro každého je vhodný nějaký postup, já jsem typ pacienta, pro kterého je terapie, ať už individuální, nebo skupinová (ta vůbec!) nevhodná, respektive se mnou se tímto způsobem nedá vůbec pracovat. Sázet na terapii, jako na univerzální řešení je nesmysl.

Arcanum — 22. 6. 2011 9:39

Wiki napsal(a):

Já si myslím přesně to, co psala ramada - o "nezvládání" vůlí. Přestože jsem šmrnclá duchovnem..

Já si nedovedu představit, co to musí být za pocit, který mi nutí si ublížit, třeba skočit pod ten vlak. Způsobit si bolest. Být přece v takovémto stavu, tak kde je asi nějaká vůle.. ? Asi  u dna, přivázaná s metrákovým šutrem. V takovou chvíli určitě člověk neuvažuje tím "normálním" způsobem, kdy se jako každý den racionálně rozhoduje co je pro něj  nejvýhodnější, jak co nejlépe a nejlogičtěj či nejpříjemněji udělat.

Asi je něčím veden.

Wiki,
zkus si ale na druhou stranu povsimnou,ze tak uplne bez vule ten clovek neni,kdyz ma napriklad (zlo)vuli si ublizovat.
Ma vuli delat nektere veci,ty jine naopak nema.
Zajimave je zjisteni ze te bezmoci (bez -vule) dava sam nevedome energii.

Arcanum — 22. 6. 2011 9:41

vitto napsal(a):

Pro každého je vhodný nějaký postup.

Souhlasim :)

Nekdo potrebuje tohle ,jiny tamto-presne v souladu s jeho vnitrnim usporadanim.
Nekdo to zvladne tak a jiny jinak. :) A neni to nahoda. :)

Wiki — 22. 6. 2011 14:37

Jo, Arca, dejme tomu, že tam vůle nějaká je.  Ale je pak ovladatelná? Čím je řízena?  Já mám pořád pocit, že je člověk v tu chvíli něčím veden, že není schopen racionální úvahy.  Holky to tady i píší. Dejme tomu - že jde o silnou d.

Holky, opravdu si moc vážím toho, že jste schopny a ochotny a těch nejcitlivějších věcech otevřeně psát. Uvědomuju si tu odvahu i ochotu  to sem napsat. :godlike:

Ano, asi se nenajdou ani 2 lidé, kteří by to prožívali stejně a reagovali na léčbu stejně. Léčba farmaky pak musí být jen metodou zkoušení.. navíc, je-li nástup hladinky třeba až po 3 týdnech, tak dlouhodobou. 

Napadá mě, diagnostika teda musí být nesmírně obtížná. Já jsem to brala jen - depresi má nebo ne. Záleží na kvalitě terapeuta (lékaře). To taky asi není jednoduché - ho najít.
Nic tady asi není jednoduché. :rolleyes:

Holky držete se, jste nesmírně statečné baby. :supr: :hjarta:

vitto — 22. 6. 2011 14:47

Já o tom mluvím zcela otevřeně i v reálu, tabuizace psychiatrických diagnóz je zlo! Musím říct, že jsem s tím nikdy neměla problémy, ale mi se málokdo odváží říct do očí něco negativního :))) Léčba bývá vždy pokus/omyl, správná medikace, nebo způsob terapie je mnohdy otázkou hledání až letitého.

Ametyst — 22. 6. 2011 15:25

vitto napsal(a):

Léčba bývá vždy pokus/omyl, správná medikace, nebo způsob terapie je mnohdy otázkou hledání až letitého.

Bohužel, přesně tak.
Neexistují spolehlivé diagnostické metody na zhodnocení stavu pacienta s duševním onemocněním.
Lékař je odkázán pouze na popis pacientových potíží.

Ametyst — 22. 6. 2011 15:32

Wiki napsal(a):

Jo, Arca, dejme tomu, že tam vůle nějaká je.  Ale je pak ovladatelná? Čím je řízena?  Já mám pořád pocit, že je člověk v tu chvíli něčím veden, že není schopen racionální úvahy.  Holky to tady i píší. Dejme tomu - že jde o silnou d.

Holky, opravdu si moc vážím toho, že jste schopny a ochotny a těch nejcitlivějších věcech otevřeně psát. Uvědomuju si tu odvahu i ochotu  to sem napsat. :godlike:

Ano, asi se nenajdou ani 2 lidé, kteří by to prožívali stejně a reagovali na léčbu stejně. Léčba farmaky pak musí být jen metodou zkoušení.. navíc, je-li nástup hladinky třeba až po 3 týdnech, tak dlouhodobou. 

Napadá mě, diagnostika teda musí být nesmírně obtížná. Já jsem to brala jen - depresi má nebo ne. Záleží na kvalitě terapeuta (lékaře). To taky asi není jednoduché - ho najít.
Nic tady asi není jednoduché. :rolleyes:

Holky držete se, jste nesmírně statečné baby. :supr: :hjarta:

Wiki, deprese není žádné hrdinství hodné obdivu.
Je to jako s každou jinou nemocí. Prostě není na výběr, jestli to budeš zvládat nebo ne.
A člověku nezbude než bojovat. A to i dokonce tehdy, když nechce.
Ten pud sebezáchovy je strašně silný. Mnohdy nejde umřít, ani když by si to člověk přál, protože bojuje sám se sebou.


Někde jsem četla, že deprese je rakovina duše.
Zdá se mi to dosti přiléhavé. Sežere nás zevnitř.
Z rakoviny se taky někteří lidé uzdraví. Z deprese jistě taky vede cesta ven.
Jenže každému vede ta cesta jinudy...:(

Perfectamundová — 22. 6. 2011 15:49

Zdravím, zase se dneska propadám...chjo...momentálně mám pocit, že si nevybavuju pocit radosti sama ze sebe:( Hnus to vám teda povím. Rodiče mi asi zapomněli dát tlačítko "On", mám pocit, že žiju na "Off". Potřebuju fungovat, příští týden se stěhuju. Místo akce, se propadám do pasivity:( Nejraději bych šla spát a prospala půl života:( Mám pocit, že jsem se "dobře" sama ze sebe necítila nikdy. Co nechápu je, kde se ve mně bere tolik nenávisti vůči sobě samé??!! Snažím se s tím pracovat, chodím na terapii, ale tak nějak to je pořád stejné:( Jsem hrozně unavená...
Dneska zrovna přemýšlím nad tím, že nemám žádný drive, žádný smysl, nic co bych chtěla od života...vlastně jenom tak přežívám každý den. To mě asi odlišuje od jiných - nebo jak to máte vy? Vydíte smysl? Naplnění v něčem? Nejlépe mi je ve fantazii - knihy, filmy, divadlo, hry....tam je mi dobře, hlavně co nejdál od sebe:( Když mluvíte o smíření se se sebou, jak se toho dá dosáhnout? Já si spíše pořád připadám jako looser, zklamávám všechny kolem sebe (rozum mi říká, že to tak asi není, ale emoce jsou silné). Strašně se snažím nebýt, zvládat každodenní věci, ale jde to tak těžko:( Asi potřebuju silnější léky což?

Blossom — 22. 6. 2011 16:33

Wiki, díky, ale já sama taky nemám pocit nějaké statečnosti, že o tom mluvím a píšu. Mě to svým působem dokonce pomáhá - utřiďuju si své vlastní myšlenky a čtením ve zkušenostech jiných se v tom lépe a lépe orientuju.
Kdyby mě to nějak frustrovalo, tak bych to tu jen četla, nepřispívala bych...

Píšeš dále:dejme tomu, že tam vůle nějaká je.  Ale je pak ovladatelná? Čím je řízena?  Já mám pořád pocit, že je člověk v tu chvíli něčím veden, že není schopen racionální úvahy

Vytučnila jsem to, tak to (aspoň u mě) rozhodně nebylo. Já pořád byla schopná racionální úvahy, ve smyslu -: Nic tak děsného se ti neděje, nic tak strašného ti nehrozí. Tak sakra proč ale se cítím tak mizerně?

Racionální složka mé osoby fungovala normálně.
Ale emoce a pocity byly navzdory veškeré racionalitě prostě hrozné, nesnesitelné, k nevydržení. Až tak, že by člověk raděj nebyl. 

Opravdu je velmi trefný příměr, že deprese je taková rakovina duše.

Ametyst — 22. 6. 2011 16:35

Perfectamundová

Jo, na stěhování potřebuješ energii.
Možná je Tvá pasivita reakcí na změnu, která Tě čeká.
Ale pokud se tak cítíš standardně, tak to bude asi hlubší problém.
Co Ti na to říká terapeut?
Jak dlouho tam chodíš?
Máš z toho pocit, že Ti to něco přináší?


Já jsem vloni chtěla ukončit terapii , že už jsem tam dlouho a že musím tedy začít sama něco dělat, a že vlastně pořád bude něco, a že mi to nepomáhá, je to úplně k ničemu, a je tam zbytečné jen se vykecávat, a že...ble ble ble.
Pak jsem další hodinu přišla pokorně s tím, že to vůbec není pravda , že jsem byla jen naštvaná .:dumbom:
Sama na sebe, na svět, na život.
Ten den jsem si uvědomila, jak moc mě vlastně ta terapie držela nad vodou. A taky že ještě "plavat" sama neumím, i když bych chtěla, když jsem to kdysi uměla.:sjuk:

Ametyst — 22. 6. 2011 16:41

Blossom napsal(a):

Vytučnila jsem to, tak to (aspoň u mě) rozhodně nebylo. Já pořád byla schopná racionální úvahy, ve smyslu -: Nic tak děsného se ti neděje, nic tak strašného ti nehrozí. Tak sakra proč ale se cítím tak mizerně?

Racionální složka mé osoby fungovala normálně.
Ale emoce a pocity byly navzdory veškeré racionalitě prostě hrozné, nesnesitelné, k nevydržení. Až tak, že by člověk raděj nebyl.

Řekla bych, že racinální složka právě u Tebe nefungovala normálně, ale přehnaně.
Ty sis z racionalizace udělala obranný mechanizmus.
Začala sis to rac. zdůvodňovat, že nemáš proč být smutná.
Ale ono to nefunguje, co?
Taky si to často říkám, že se mi zas tak moc neděje, že nemám právo se cítit jak se cítím.
Jenže to vůbec nepomáhá. Naopak. Cítím se po tom ještě hůře.

Terapeut mi na tohle vždycky řekne:
"A kdybyste tu omáčku kolem toho vynechala, a řekla jen podstatu, tak byste řekla co?"

A já najednou zjistila, že bych řekla, že mě to bolí, navzdory tomu, co říká rozum, strašně to bolí a už nechci, fakt nechci, aby to pokračovalo...:(

Perfectamundová — 22. 6. 2011 16:43

Ametyst napsal(a):

Perfectamundová

Co Ti na to říká terapeut?
Jak dlouho tam chodíš?
Máš z toho pocit, že Ti to něco přináší?

Chodím tam cca od začátku roku, je to už moje v pořadí 4 doktorka a mám pocit, že mi to teď pomáhá...drží mě to nad vodou. Posledně mi řekla, že i kdybych si zorganizovala ideální život, tak stejně bych nebyla šťastná, protože mám na sebe vysoké nároky. je fakt, že  mám děsnou potřebu cítit se šťastná...hlavně sama ze sebe. Učím se to. Po malých krůčcích, a třeba dneska mi to moc nejde ikdyž by byl důvod. Holt v hlavě mi furt hraje takové to "to by zvládnul každý".
Moje sebevědomí stojí na vratkých nožičkách, moje potřeba sebevědomí je obrovská. Bohužel mám výkyvy. Když se dostanu nahoru, vždycky se ozve "hlas zevnitř" abych jako nezapomněla, kdo a co jsem a kam patřím, prostě depka...tyhle stavy mě provázejí řekla bych celý život. Dětství jsem měla zvláštní, dospívání taky...někdo by řekl, že šťastné, já bych řekla, že i smutné. Ale žádná tragédie se mi neudála. Prostě to všechno tady jen JE.

Bramborka — 22. 6. 2011 16:46

Je odvaha o tom mluvit, stejně jako o jiných nemocech. Už proto, že o nemocech málokdo rád slyší. A i když mluvíš o bolavém koleně, vypadáš za chvíli jako fňukna :P .
Blossom, zatím ti to nepříjde, protože jsi pracovně "svou paní", být depresivní zaměstnanec  je docela "o hubu", krom toho s depresí nežiješ až tak dlouho. Navíc, tady jsi krytá nickem, ventiluješ to jen tady, nebo i mezi přáteli a známými?

Bramborka — 22. 6. 2011 16:52

Ametyst napsal(a):

Terapeut mi na tohle vždycky řekne:
"A kdybyste tu omáčku kolem toho vynechala, a řekla jen podstatu, tak byste řekla co?"

A já najednou zjistila, že bych řekla, že mě to bolí, navzdory tomu, co říká rozum, strašně to bolí a už nechci, fakt nechci, aby to pokračovalo...:(

Ametyst, ten tvůj teraput vypadá, že bude fakt dobrej :supr: !
(Někde jsem četla, že dobrý psychoterapeut se pozná podle toho, že vás (relativně brzy) začne štvát :) ).

Ametyst — 22. 6. 2011 16:59

Bramborka napsal(a):

(Někde jsem četla, že dobrý psychoterapeut se pozná podle toho, že vás (relativně brzy) začne štvát :) ).

Aha, tak to by mohlo sedět. Můj terapeut mě začal štvát už na druhém sezení.
Od té doby čas od času ho "pěkně nesnáším" a "končím s terapií", a přece "k člověku, co mi říká takové věci, nebudu chodit!!!", ale v podstatě ho mám fakt ráda.:hjarta:

Bramborka — 22. 6. 2011 17:01

Ametyst napsal(a):

Bramborka napsal(a):

(Někde jsem četla, že dobrý psychoterapeut se pozná podle toho, že vás (relativně brzy) začne štvát :) ).

Aha, tak to by mohlo sedět. Můj terapeut mě začal štvát už na druhém sezení.
Od té doby čas od času ho "pěkně nesnáším" a "končím s terapií", a přece "k člověku, co mi říká takové věci, nebudu chodit!!!", ale v podstatě ho mám fakt ráda.:hjarta:

Tak to vypadá fakt dobře!

Ametyst — 22. 6. 2011 17:08

Perfectamundová napsal(a):

Chodím tam cca od začátku roku, je to už moje v pořadí 4 doktorka a mám pocit, že mi to teď pomáhá...drží mě to nad vodou.

Jo, přesně, to je ten výraz. Drží nad vodou.

Ona je to lékařka? Psychiatrička?

Perfectamundová napsal(a):

Posledně mi řekla, že i kdybych si zorganizovala ideální život, tak stejně bych nebyla šťastná, protože mám na sebe vysoké nároky.

Jj, sami si to děláme, tím jak jsme na sebe nároční. Ano, rozumově to mám taky celkem zpracované.
jen to uvést do praxe. Chybí mi ten mezičlánek mezi teorií a praxí. Je tam velká propast.

Perfectamundová napsal(a):

Moje sebevědomí stojí na vratkých nožičkách, moje potřeba sebevědomí je obrovská.

Možná jde spíše o sebeúctu? :rodna:
Co?

Perfectamundová napsal(a):

Ale žádná tragédie se mi neudála. Prostě to všechno tady jen JE.

Taky mě nikdo neznásilnil, nezabili mi dítě, vyrostla jsem v průměrné rodině ( no,možná o něco horší, než průměrné)...Ale jak píšeš, prostě to tady JE.
Asi je prostě třeba to vzít jako fakt.
A přestat se obviňovat. Nějak nám to obviňování nic nepřineslo. Takže bychom mohli uznat, že tudy cesta nevede.

Pandorraa — 22. 6. 2011 17:10

vitto napsal(a):

Ale psychologie není všemocná, jsou případy, kdy je terapie zbytečná, protože deprese je způsobená hormonální nerovnováhou a navíc - nejdříve je třeba vyléčit akutní příznaky a až pak se nimrat v psychice. Já třeba vím, proč trpím depresí a úzkostí, ale neexistuje způsob, jak to odčinit, čili je nesmyslné se k tomu vracet, protože by mě to druhotně poškodilo. A takových pacientů je víc, psychoterapie je účelná jen u malé části.

Nezlob se, ale tohle je jako když bádáš, zda bylo dřív vejce a nebo slepice.
O to, co tu tvrdíš jako daný fakt, se dodnes psychologové a psychiatři dohadují.

Toto: "nejdříve je třeba vyléčit akutní příznaky a až pak se nimrat v psychice" je podle mne hluboký omyl.
Když si to představíš na fyzickém těle, hned chápeš, že je blbost léčit nachlazení, když každou noc spíš odkrytrá u otevřeného okna. Je ti zcela jasné, že nejdřív musíš zavřít okno, adekvátně se přikrýt a pak, až PAK nachlazení vyléčíš.
Udivuje mne, že pokud jde o psychiku, lidé tohle nechápou, obracejí to a upínají se jen k medikaci.
Ona samozřejme pomůže - utlumí příznaky. Jenže nemoc zcela nevyléčí a pokud nejsou k dispozici prášky (jednou se může stát, že k dispozici nebudou) tak ona zase propukne v plné síle.

"Já třeba vím, proč trpím depresí a úzkostí, ale neexistuje způsob, jak to odčinit, čili je nesmyslné se k tomu vracet, protože by mě to druhotně poškodilo."
Tohle ti nakukal kdo?
Ty trpíš úzkostmi a depresí z nějaké PŘÍČINY. Dokonce ji i znáš, což je základ úspěchu to zpracovat. Pochopitelně příčinu - tedy to, co se už STALO, tu nikdo jak říkáš "neodčiní", prostě už se NEODESTANE. Jenže emoce, které s tím máš spojené, ty si v chráněném prostředí, s terapeutem, kterému důvěřuješ, zpracovat můžeš. Druhotně tě to poškodit může pouze v případě, že se svěříš do rukou manipulátorovi a ne terapeutovi. Druhotně tě to poškodí VŽDYCKY, pokud se tvé vzpomínky na to, co se stalo, vynoří neočekávaně, spontáně.... a to ony se vynoří :jojo:
Pokud je ale zpracuješ DOBŘE, tak se z nočních můr, které ti létají stále kolem hlavy a nemůžou do ni jen proto, že je drží od tebe dál chemie, stanou ZKUŠENOSTI.
Zkušenosti prosté negativních emocí a kdykoliv použitelné.
Takže neříkej, že neexistuje způsob.
Spíš řekni, že ho neznáš a nebo že do toho prostě nechceš jít. To ti nikdo zazlívat nemůže, je to tvé rozhodnutí a přes něj nejede vlak. Je to naprosto legitimní.

Bramborka — 22. 6. 2011 17:16

Pandorraa napsal(a):

Spíš řekni, že ho neznáš a nebo že do toho prostě nechceš jít. To ti nikdo zazlívat nemůže, je to tvé rozhodnutí a přes něj nejede vlak. Je to naprosto legitimní.

Při současném stavu svého poznání a vědění naprosto souhlasím! :godlike:

Blossom — 22. 6. 2011 17:21

Bramborka napsal(a):

Je odvaha o tom mluvit, stejně jako o jiných nemocech. Už proto, že o nemocech málokdo rád slyší. A i když mluvíš o bolavém koleně, vypadáš za chvíli jako fňukna :P .
Blossom, zatím ti to nepříjde, protože jsi pracovně "svou paní", být depresivní zaměstnanec  je docela "o hubu", krom toho s depresí nežiješ až tak dlouho. Navíc, tady jsi krytá nickem, ventiluješ to jen tady, nebo i mezi přáteli a známými?

Bramborko, otevřeně o tom mluvím nejen tady, ale i v reálu.
Protože jsem v našem městě dost známá (dělala jsem totiž nějaké veřejné akce pro město a něco z toho proběhlo i televizí), tak to tady o mé nemoci snad každý ví, zdá se mi.
Lidi mě zastavujou na ulici a říkají mi - jé, to je dobře, že jste zase doma a fit, hlavně, že je to za vámi, my jsme na vás tak mysleli....
A mnozí se i trošku rozpačitě zeptají - jaké to je, a máte taky tyhle  a tyhle  příznaky? Čímž se zajímají nejen o mě, ale rozumím tomu - i o sebe. Když se rozhovořím, naslouchají dost pozorně a zamyšleně srovnávají - tohle  cítívám taky, tohle naštěstí ne.....a zjišťuju, že pomalu snad každý druhý má s těmito věcmi nějakou osobní zkušenost, buď se sebou, nebo mezi blízkými...
Tahle nemoc je rozšířenější, než jsem tušila. Snad tomu svým přístupem dělám i trochu osvětu a snad svým současným stavem dávám naději těm, kdo něco takového zrovna prožívají...

Ťukám to o dřevo důkladně: Já věřím, že u mě to byla snad jednorázová záležitost, vysloveně reaktivní, a načala to ta má autohavárie.
V minulosti jsem sice měla ještě 2 blbá období - kolem rozvodu a pak po úmrtí mého bývalého manžela, ale v takové situaci je asi blbě každému a tehdy nebyla potřeba nemocnice. Teď jo.

Taky všechno dělám podle lékařských doporučení - hlavně měním radikálně své pracovní postavení na méně stresové.
Tak věřím, že to pro mě byla zkušenost jednorázová (rozhodně tedy - jednou stačilo... :/ )

Pandorraa — 22. 6. 2011 17:22

vitto napsal(a):

Pro každého je vhodný nějaký postup, já jsem typ pacienta, pro kterého je terapie, ať už individuální, nebo skupinová (ta vůbec!) nevhodná, respektive se mnou se tímto způsobem nedá vůbec pracovat. Sázet na terapii, jako na univerzální řešení je nesmysl.

Ano, to je pravda.
Nic není UNIVERZÁLNÍ, protože všichni jsme jedineční. Psychiatr, terapeut a pacient musejí spolupracovat, jinak je veškeré snažení jednoho nebo dvou z nich většinou k ničemu.

Moje zkušensot je taková, že terapiím a hlavně těm skupinovým se vyhýbají buď lidé, kteří mají příliš silné ego a nebo ti, kteří mají příliš velká citová zranění. Upínají se hlavně k práškům a bojí se otevřít. Je to pro ně příliš velké riziko - tedy tak to vidí ONI.
Ono svým způsobem je, komu by se v takové situaci taky chtělo, pokud opravdu nemusí, dělat duševní striptíz a předvést se v plné své kráse. Stejně je to ale jednou donutí, někoho dřív, jiného později.

Blossom — 22. 6. 2011 17:39

Platí hlavně to,že všichni jsme jedineční. Ve všech směrech:
Já myslím i v tom, že někomu prostě i terapie nesedí, výjimečně může i škodit. I takové spolupacienty jsem tam potkala, i když to byly spíš výjimky. Psychoterapie je ničily, a dostávali se tím do hlubších propadů, tak s ní skončili.

A naše terapeutka byla myslím skvělá. Přestože jsem neměla nikdy pocit, že jí mám plné zuby a pokud vím, ani ostatní. (Takže určitě neplatí univerzálně to zde vyřčené - že dobrý terapeut se pozná tak, že vám už na druhém sezení vadí)
Naše terapeutka byla velmi empatická, vstřícná bytost, citlivá a taktní, zvášť když jsme se tam mnozí rozplakali. Myslím, že to byl správný člověk na správném místě. :godlike: :godlike: :godlike: :pussa:

Bramborka — 22. 6. 2011 18:00

Blossom napsal(a):

Platí hlavně to,že všichni jsme jedineční. Ve všech směrech:
Já myslím i v tom, že někomu prostě i terapie nesedí, výjimečně může i škodit. I takové spolupacienty jsem tam potkala, i když to byly spíš výjimky. Psychoterapie je ničily, a dostávali se tím do hlubších propadů, tak s ní skončili.

A naše terapeutka byla myslím skvělá. Přestože jsem neměla nikdy pocit, že jí mám plné zuby a pokud vím, ani ostatní. (Takže určitě neplatí univerzálně to zde vyřčené - že dobrý terapeut se pozná tak, že vám už na druhém sezení vadí)
Naše terapeutka byla velmi empatická, vstřícná bytost, citlivá a taktní, zvášť když jsme se tam mnozí rozplakali. Myslím, že to byl správný člověk na správném místě. :godlike: :godlike: :godlike: :pussa:

To zde ale OPRAVDU nikdo NEVYŘKL ............
A přípodotek - je veliké množství psychoterapeutických škol. Většina psychoterapeutů je cvičena v metodách jedné nebo několika (málo). Krom toho, mnoho z nás se (možná zcela rozumně a životzachraňujícně) psychoterapii brání. A také ze své vlastní zkušenosti vím, že to, co mi pomohlo, byla pouze a jedině moje vlastní práce - a to je to, o čem bych si myslela, že je jediné univerzální. A co ji stimulovalo, na to jsem přišla s poměrně značným časovým odstupem. Takže i to hodnocení účinnosti je, alespoň u mě, svízelné.

Perfectamundová — 22. 6. 2011 19:14

Ano, vlastní práce je nejdůležitější:) Já mám například problém rozklíčovat, co je vlastně ten hlavní problém, na co se mám zaměřit, co mám změnit. Občas si připadám, jako Jeckyll a Hyde. Přes den světlo, v noci tma...a když je nejhůře, tak tma pořád.
Trápí mně dost sebeobviňovací myšlenky - typu: jsi lhářka, všechno (to dobré) v tvém životě je lež. Nedokážeš milovat, nezasloužíš si cítit se dobře, apod.
No a kde je pravda? Mé nejčernější myšlenky potvrzují tyhle pocity.
Moje doktorka je magistra, psychoterapeutka, behavioralistická škola. Co mám za tím od ní za radu - ikdyž vás popadne stress, nepoddávejte se mu, snažte se být aktivní, dělejte něco. Né vždy se mi to daří, ale už nastaly i okamžiky, kdy mi právě tohle pomohlo...teba uklízení:)) Už chápu, co se asi dělo s mamkou, když jsem byla malá:)) Pořád freneticky uklízela a říkala, že jí to pomáhá:))

Ametyst — 22. 6. 2011 19:15

Blossom napsal(a):

A naše terapeutka byla myslím skvělá. Přestože jsem neměla nikdy pocit, že jí mám plné zuby a pokud vím, ani ostatní. (Takže určitě neplatí univerzálně to zde vyřčené - že dobrý terapeut se pozná tak, že vám už na druhém sezení vadí)
Naše terapeutka byla velmi empatická, vstřícná bytost, citlivá a taktní, zvášť když jsme se tam mnozí rozplakali. Myslím, že to byl správný člověk na správném místě. :godlike: :godlike: :godlike: :pussa:

Chodila jsem i na skupinové terapie, měli jsme dobrou terapeutku, je pravda, že nikoho tak neštvala, ale to je dáno rozdílem mezi individuální psychoterapií a skupinovou. Metody tam musí být jiné.
V té skupinové se nešlo až tak na dřeň, resp. šlo, ale jen těm, kdo k tomu byli svolni, kdo to dokázal takhle před všemi se odhalit.
Skupinovka mi svého času ale docela pomohla. Už ten jiný systém byl pro mě obohacující poznat.

Blossom — 22. 6. 2011 21:06

Bramborka napsal(a):

Blossom napsal(a):

Platí hlavně to,že všichni jsme jedineční. Ve všech směrech:
Já myslím i v tom, že někomu prostě i terapie nesedí, výjimečně může i škodit. I takové spolupacienty jsem tam potkala, i když to byly spíš výjimky. Psychoterapie je ničily, a dostávali se tím do hlubších propadů, tak s ní skončili.

A naše terapeutka byla myslím skvělá. Přestože jsem neměla nikdy pocit, že jí mám plné zuby a pokud vím, ani ostatní. (Takže určitě neplatí univerzálně to zde vyřčené - že dobrý terapeut se pozná tak, že vám už na druhém sezení vadí)
Naše terapeutka byla velmi empatická, vstřícná bytost, citlivá a taktní, zvášť když jsme se tam mnozí rozplakali. Myslím, že to byl správný člověk na správném místě. :godlike: :godlike: :godlike: :pussa:

To zde ale OPRAVDU nikdo NEVYŘKL ............
A přípodotek - je veliké množství psychoterapeutických škol. Většina psychoterapeutů je cvičena v metodách jedné nebo několika (málo). Krom toho, mnoho z nás se (možná zcela rozumně a životzachraňujícně) psychoterapii brání. A také ze své vlastní zkušenosti vím, že to, co mi pomohlo, byla pouze a jedině moje vlastní práce - a to je to, o čem bych si myslela, že je jediné univerzální. A co ji stimulovalo, na to jsem přišla s poměrně značným časovým odstupem. Takže i to hodnocení účinnosti je, alespoň u mě, svízelné.

Tak pro přesnost sem kopíruju to vyřčené (tedy napsané) :)  :
Bramborka řekla:
Někde jsem četla, že dobrý psychoterapeut se pozná podle toho, že vás (relativně brzy) začne štvát  ).
Ametyst řekla:
Aha, tak to by mohlo sedět. Můj terapeut mě začal štvát už na druhém sezení

Arcanum — 22. 6. 2011 21:15

Bramborka napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Bramborka napsal(a):

(Někde jsem četla, že dobrý psychoterapeut se pozná podle toho, že vás (relativně brzy) začne štvát :) ).

Aha, tak to by mohlo sedět. Můj terapeut mě začal štvát už na druhém sezení.
Od té doby čas od času ho "pěkně nesnáším" a "končím s terapií", a přece "k člověku, co mi říká takové věci, nebudu chodit!!!", ale v podstatě ho mám fakt ráda.:hjarta:

Tak to vypadá fakt dobře!

:supr:

PavlaH — 22. 6. 2011 21:16

Bloss - tohle tvrzení bych si dovolila upřesnit. Ano u některých přístupů to může být normální a je to očekávaný postup. U některých přístupů nikoli.

Arcanum — 22. 6. 2011 21:33

Wiki napsal(a):

Jo, Arca, dejme tomu, že tam vůle nějaká je.  Ale je pak ovladatelná? Čím je řízena?  Já mám pořád pocit,  že je člověk v tu chvíli něčím veden, že není schopen racionální úvahy.  Holky to tady i píší. Dejme tomu - že jde o silnou d.

Ja osobne pojmula depresi za rozpor mezi egem a dusi.
Takze abych zaslechla svoji dusi muselo ego dostat pres drzku. ;):D

Ametyst — 22. 6. 2011 22:38

Blossom napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Blossom napsal(a):

Platí hlavně to,že všichni jsme jedineční. Ve všech směrech:
Já myslím i v tom, že někomu prostě i terapie nesedí, výjimečně může i škodit. I takové spolupacienty jsem tam potkala, i když to byly spíš výjimky. Psychoterapie je ničily, a dostávali se tím do hlubších propadů, tak s ní skončili.

A naše terapeutka byla myslím skvělá. Přestože jsem neměla nikdy pocit, že jí mám plné zuby a pokud vím, ani ostatní. (Takže určitě neplatí univerzálně to zde vyřčené - že dobrý terapeut se pozná tak, že vám už na druhém sezení vadí)
Naše terapeutka byla velmi empatická, vstřícná bytost, citlivá a taktní, zvášť když jsme se tam mnozí rozplakali. Myslím, že to byl správný člověk na správném místě. :godlike: :godlike: :godlike: :pussa:

To zde ale OPRAVDU nikdo NEVYŘKL ............
A přípodotek - je veliké množství psychoterapeutických škol. Většina psychoterapeutů je cvičena v metodách jedné nebo několika (málo). Krom toho, mnoho z nás se (možná zcela rozumně a životzachraňujícně) psychoterapii brání. A také ze své vlastní zkušenosti vím, že to, co mi pomohlo, byla pouze a jedině moje vlastní práce - a to je to, o čem bych si myslela, že je jediné univerzální. A co ji stimulovalo, na to jsem přišla s poměrně značným časovým odstupem. Takže i to hodnocení účinnosti je, alespoň u mě, svízelné.

Tak pro přesnost sem kopíruju to vyřčené (tedy napsané) :)  :
Bramborka řekla:
Někde jsem četla, že dobrý psychoterapeut se pozná podle toho, že vás (relativně brzy) začne štvát  ).
Ametyst řekla:
Aha, tak to by mohlo sedět. Můj terapeut mě začal štvát už na druhém sezení

No jo, tys spojila dva příspěvky v jeden, ale to je přece fuk, nejde tu o nějaká slovíčka.
Důležitá je podstata.
Ano, je to součástí, některých přístupů. Je žádoucí klienta aktivovat, aby byl schopen se sebou něco udělat. A to naštvání je aktivace taky. Projev života, vůle, to co chce terapie posílit.

Není účelem klienta ponížit a urážet. To mi ani nikdy terapeut nedělal.
Účelem je přimět ho k činnosti, aktivitě, práci na sobě, dovést ho k vlastním sebeléčebným schopnostem.

A je fakt, co píše Arcanum, že ego dostane fakt zabrat.

Ivana — 23. 6. 2011 8:55

Mně psychoterapie nepomohla vůbec. Vždycky jsem jen došla k tomu, že se cítím strašně, život můj i celého lidstva nemá žádný smysl a nejlepší ze všeho by bylo zemřít. Ale proč se tak cítím, to jsem nikdy neodhalila. Objektivní okolnosti byly naprosto v pohodě - děti, manželství, rodiče, tcháni, práce, vše OK. Peněz jsme měli přiměřeně, jezdili jsme na krásné dovolené k moři i po Česku, na výlety, do kina, do divadla, prostě bezva život.
Nakonec se každá moje psychoterapie zvrhla v to, že psycholožka povídala sama o sobě, jak staví dům a reklamuje kuchyňskou linku, jak si nemůže najít partnera, co děti (její) atd. atd.
Moje poslední psychoterapie skončila tak, že jsem 3/4 hodiny mlčela, psycholog taky, tak jsem řekla, že to nemá cenu a jdu pryč a on, že pro mě nemůže nic udělat. Od té doby mě u psychologa nikdo neviděl a neuvidí.

Blossom — 23. 6. 2011 9:05

Tohle vlákno je pro mě velmi zajímavé.
Došla jsem k závěru, že to, co pociťují lidi v depresi, je velmi podobné.
Avšak je pro mě poučné sledovat, jak každý jsme individuální, a to nejen ohledně leckdy těžkého nalezení kombinace léků, která dotyčnému pomůže (každému zabírá něco zcela jiného), ale hlavně se lišíme ve způsobech toho, co komu pomáhá: Je možné mezi přispěvateli najít všechny možné kombinace : Někomu  ne/pomáhá terapie, ne/pomáhá skupinová terapie, někomu vysloveně terapie škodí a deptá ho, někdo potřebuje laskavého terapeuta (např.já :) ), někomu sedne terapeut drsnější. Někdo spolupracovat od začátku chce a nedělá mu to problém se otevřít, někomu trvá delší dobu, než mu ta spolupráce s odborníky jde, někomu to nejde vůbec...

A je i zajímavé číst jednotlivá pojetí vnímání podstaty deprese. Bylo tu řečeno, že někdo depresi vnímá  jako rozpor ega a duše.  Jiný, že psychoterapie je léčba sebevědomí. Že dostat se z deprese je velká dřina na sobě.
Když to vezmu dle svých zkušeností a pocitů, u mě neplatí ani jedno z toho.

Nejblíže mému vnímání je asi vyjádření, co tu někdo napsal - ve smyslu, že deprese je nepropojenost mezi racionálním myšlením a emocemi. Deprese je stavem, kdy pocity jsou strašné, přestože racionálně současně  ten člověk vnímá, že vlastně nemá žádný důvod k takovým pocitům úzkosti, beznaděje, a k touze nebýt. A je sám až zděšen z toho, jak ty pocity není schopen žádným způsobem sám bez vyhledání vnější pomoci zvládnout.

Blossom — 23. 6. 2011 9:10

Ivano, nejsem psychiatr, ale připadá mi, že ty jsi klasický příklad deprese endogenní. Tedy že  se v Tvém mozku prostě z neznámého důvodu přestaly nějaké látky tvořit. A to asi, myslím si, nejde zvládat jinak, než to děláš - pomocí doživotního braní léků.
Ještě že ty léky existují. :godlike: Jinak by takový život nebyl k žití. :(

Blossom — 23. 6. 2011 9:25

Ametyst píše:
Ano, je to součástí, některých přístupů. Je žádoucí klienta aktivovat, aby byl schopen se sebou něco udělat. A to naštvání je aktivace taky. Projev života, vůle, to co chce terapie posílit.

Není účelem klienta ponížit a urážet. To mi ani nikdy terapeut nedělal.
Účelem je přimět ho k činnosti, aktivitě, práci na sobě, dovést ho k vlastním sebeléčebným schopnostem.

A je fakt, co píše Arcanum, že ego dostane fakt zabrat.


Přemýšlela jsem, proč by mi přístup terapeuta, který by ve mě vyvolával i naštvání, vysloveně nevyhovoval. Od takového bych okamžitě odešla.

Přišla jsem na to, že já myslím aktivovat vůbec nepotřebovala, byla jsem od počátku spolupráci naprosto otevřená, to já sama chtěla, aby mě bližní odvezli do nemocnice, já chtěla vyhledat pomoc, a s psychoterapiemi jsem od první chvíle neměla problém, byla jsem schopná i ochotná mluvit před cca 10 cizími lidmi o svých nejniternějších pocitech. Vnímala jsem to tak, že ti lidi jsou na stejné lodi, prožívají totéž, tak proč se před někým stydět.
Vlastně mi skup. psychoterapie připomínaly jistým způsobem Babinet. To je taky taková skupinová psychoterapie, virtuální, leč poměrně účinná. :)

Mě spolupracovat vysloveně bavilo a přinášelo okamžitou úlevu, proto to nevnímám jako "dřinu na sobě" a se sebevědomím jsem měla problém jen v nejakutnější fázi, kdy jsem viděla, že nejsem schopná normálního fungování a pletly se mi i slova, ztrácela jsem schopnost se vůbec vymáčknout

Ametyst — 23. 6. 2011 9:58

Ivana napsal(a):

Nakonec se každá moje psychoterapie zvrhla v to, že psycholožka povídala sama o sobě, jak staví dům a reklamuje kuchyňskou linku, jak si nemůže najít partnera, co děti (její) atd. atd.

???:o:usch:
To je možné? Taková neprofesionalita? Terapie není kamarádství...tohle tam vůbec nemá co dělat.

vitto — 23. 6. 2011 10:03

Tak já nemám problém otevřeně mluvit, obecně na sebe vykecám všecko, ale na skupině má přítomnost škodí ostatním, takže je to na houby. Individuálně to taky nejde, ale já nemám potřebu nějaké terapie, proč taky... Mi je fajn, jsem spokojená a umím se radovat i z blbostí, jenom mám určitá omezení, která mi nijak nepřekážejí, žiju fajn život :) Já mám velkou svhopnost autoterapie, to je dobrá věc.

Ametyst — 23. 6. 2011 10:09

Blossom,
však se taky často stane, že klient z terapie odejde, naštvaný a zanevře tak na všechny terapeuty.

Asi to chce fakt čuch na koho co platí. Nicméně jsem taky neměla daleko k tomu, že jsem prchla.

Moje kamarádka po prvním sezení u psycholožky přišla domů tak zdeptaná, že už nikdy nevyhledala pomoc.

I tady na Babinetu, jak píšeš, je to jako skupinová terapie, ale taková svépomocná, bez terapeuta. A taky dochází k tomu, že tu někdo dostane přes čumák a odradí ho to, protože ten přístup mu nevyhovuje.
Myslím, že se tu víckrát na duchovním a psychologickém řešilo, jestli pohladit, nebo nakopat do zadku...

Ono může fungovat obojí.
Jen záleží kdo, , v jaké situaci a jakým způsobem to udělá.

Říct mi to, co mi říká terapeut, někdo cizí, se kterým nemám vytvořený takový vztah, tak buď mu vynadám, nebo s brekem uteču (podle toho jak se zrovna cítím silná), a rozhodně by mě to nepřimělo zamyslet se nad tím a vzít si z toho něco pro sebe.
protože ten druhý by to dělal jen aby sobě ulevil, kdežto u terapeuta vím, že nemá důvod si na mě hojit ego. Že to co mi o mě říká (a kolikrát řekne to co já, jen jinými slovy), neříká s cílem ublížit mi, ale pomoct. Předložit jako v zrcadle.

Ametyst — 23. 6. 2011 10:11

vitto napsal(a):

Já mám velkou svhopnost autoterapie, to je dobrá věc.

To se mi zdá skvělé.
:supr:

Pandorraa — 23. 6. 2011 10:14

Bramborka napsal(a):

A také ze své vlastní zkušenosti vím, že to, co mi pomohlo, byla pouze a jedině moje vlastní práce - a to je to, o čem bych si myslela, že je jediné univerzální.

Přesně tak bramborko :jojo:
Terapeut je jen tím, kdo nabízí možnosti, podporu a soucítění.
Veškerou práci stejně musí udělat jeden každý sám a přesně to je univerzální pro všechny terapie, a že jich je ;) Každý si může vybrat tu, která mu sedí a pomáhá :jojo:

Pandorraa — 23. 6. 2011 10:24

Blossom napsal(a):

Nejblíže mému vnímání je asi vyjádření, co tu někdo napsal - ve smyslu, že deprese je nepropojenost mezi racionálním myšlením a emocemi.

Což je v podstatě totéž, o čem píše Arcanum: nesoulad mezi egem a duší.

Arcanum — 23. 6. 2011 10:30

Skoda je kdyz si clovicek sam uzavira nevedome cestu k prozkoumavani toho co k nemu prichazi odkudkoli.  Nicmene je to jeho soucasny vyvoj a vnitrni nastaveni prave takhle jednat.  :)

Arcanum — 23. 6. 2011 10:31

Pandorraa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Nejblíže mému vnímání je asi vyjádření, co tu někdo napsal - ve smyslu, že deprese je nepropojenost mezi racionálním myšlením a emocemi.

Což je v podstatě totéž, o čem píše Arcanum: nesoulad mezi egem a duší.

Presne tak. :)

lupina montana — 23. 6. 2011 10:33

Perfectamundová napsal(a):

je fakt, že  mám děsnou potřebu cítit se šťastná...hlavně sama ze sebe....... Dětství jsem měla zvláštní, dospívání taky...někdo by řekl, že šťastné, já bych řekla, že i smutné. Ale žádná tragédie se mi neudála. Prostě to všechno tady jen JE.

Jo, já taky tak - zvenčí huj a uvnitř troska.
Děsná potřeba být šťastná je ale podle mně základ :supr: jak říkala moje první homeopatka "vy máte zdravý instinkty, to se pak zvládne skoro všechno"
A k té tvé otázce, cos položila na minulé stránce - jakože, kde je pravda?
No....napravo ;) Vážně.
Vem si to tak: máš miminko, sladký a voňavý - je sobecký? Je zlý? Je prolhaný?
Není, žejo.
Tak jak se stane, že najednou roste a ŘÍKAJÍ mu, že takový je???
Není takový, ale když ti někdo opakuje pořád dokola "ty jsi neskutečnej blbec", tak se prostě tím neskutečným blbcem staneš - stokrát opakovanýho cokoliv se stane prostě pravdou.
Tak vůbec pravda vzniká...takže je na tobě, abys vyměnila starý pravdy za nějaký nový, lepší a přívětivější ;)
Já bych začla výměnou nicku - bejt Perfect ještě i takříkajíc na záchůdku je doost vyčerpávající :cool:

Arcanum — 23. 6. 2011 10:48

Dr Petr Novotny ve sve knize pise super vetu: 

"Egu neco chybi,avsak dlouho nevi co,az prijde na to,ze se mu palcive nedostava blazenosti vlastni neexistece. "

Smrt pripada egu prijatelnejsi nez projevy ktere v depresi proziva hlavne proto,ze vlastni existence se mu jevi jako paradox,omyl nebo nevylecitelna nemoc.

Ametyst — 23. 6. 2011 10:54

Lupina:

Vem si to tak: máš miminko, sladký a voňavý - je sobecký? Je zlý? Je prolhaný?
Není, žejo.
Tak jak se stane, že najednou roste a ŘÍKAJÍ mu, že takový je???

Já bych řekla, že nikdo se nerodí jako úplná tabula rasa.
Máme nějaké dispozice, geny, a minulost.
Co Tě nezabije to Tě posílí, jak se říká, a proto při stejných rodičích (stejných podmínkách a výchově) mohou vyrůst naprosto rozdílné děti.
Bo jsme každý jiný už předtím. :)

Myslím, že i to voňavé miminko má v sobě to, čím se stane později.

Arcanum — 23. 6. 2011 11:00

lupina montana napsal(a):

Vem si to tak: máš miminko, sladký a voňavý - je sobecký? Je zlý? Je prolhaný?
Není, žejo.
Tak jak se stane, že najednou roste a ŘÍKAJÍ mu, že takový je???
Není takový, ale když ti někdo opakuje pořád dokola "ty jsi neskutečnej blbec", tak se prostě tím neskutečným blbcem staneš - stokrát opakovanýho cokoliv se stane prostě pravdou.
Tak vůbec pravda vzniká...takže je na tobě, abys vyměnila starý pravdy za nějaký nový, lepší a přívětivější ;)

:supr:

A clovicek si to pak sebou nese dokud uplne neprozre ,ze to co slysel mu nepatri. :)

Arcanum — 23. 6. 2011 11:05

Ametyst napsal(a):

Co Tě nezabije to Tě posílí.

Myslím, že i to voňavé miminko má v sobě to, čím se stane později.

Ano pokud nekoho takovehle nevedome ovlivnovani z vensi (napriklad jsi blbec,budis k nicemu ,neschopny ..... ) nezabije a neznici,pak ho to skutecne muze jen posilit.
Zalezi jak to uchopi.

Miminko-pozdeji dospely jedinec ma na vybranou-byt sam sebou a tedy zit v souladu se sebeurcenim a nebo byt urcen nekym jinym. :)

Pandorraa — 23. 6. 2011 11:06

Ego je to, co nás chce ovládat, co nám způsobuje všechno utrpení, co raději zdevastuje a zničí celou bytost, než aby prohrálo....

Ego se zdravým sebevědomím, sebeúctou a sebeláskou nemá nic splečného, naopak přesně těhle lidských kvalit se nejvíc děsí, protože ho dovedou porazit a "vyzmizíkovat" :):jojo:

Pandorraa — 23. 6. 2011 11:08

Ametyst napsal(a):

Myslím, že i to voňavé miminko má v sobě to, čím se stane později.

Bezepsporu máš prvdu: má to v sobě, ale stát se tím nemusí a pokud se tím už i stane, může se zase "odestát", protože svobodnou volbu, jak naložit se svým životem, má každá bytost nepřetržitě, den co den.... dokud nezemře.

Pandorraa — 23. 6. 2011 11:13

Arcanum napsal(a):

Miminko-pozdeji dospely jedinec ma na vybranou-byt sam sebou a tedy zit v souladu se sebeurcenim a nebo byt urcen nekym jinym. :)

A přesně tak se to děje :jojo:
"Přehodit výhybku" z cesty "být určen někým jiným" na cestu "žít v souladu se sebeurčením" nebývá vždy lehké.... a právě ego dělá všechno proto, aby se to nepovedlo :jojo:

Ametyst — 23. 6. 2011 11:19

má to v sobě, ale stát se tím nemusí a pokud se tím už i stane, může se zase "odestát", protože svobodnou volbu, jak naložit se svým životem, má každá bytost nepřetržitě, den co den.... dokud nezemře.

Jo, to je pravda.
Jen ti, kdy byli formováni negativně mají tu volbu směrem k dobru trochu těžší. Ne?

Blossom — 23. 6. 2011 11:29

Pandorraa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Nejblíže mému vnímání je asi vyjádření, co tu někdo napsal - ve smyslu, že deprese je nepropojenost mezi racionálním myšlením a emocemi.

Což je v podstatě totéž, o čem píše Arcanum: nesoulad mezi egem a duší.

Že by jako mělo platit  racionalita = ego?
Podle mě nejsou ego a racioanalita splývající, totžné pojmy.

Pandorraa — 23. 6. 2011 12:31

Blossom napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Nejblíže mému vnímání je asi vyjádření, co tu někdo napsal - ve smyslu, že deprese je nepropojenost mezi racionálním myšlením a emocemi.

Což je v podstatě totéž, o čem píše Arcanum: nesoulad mezi egem a duší.

Že by jako mělo platit  racionalita = ego?
Podle mě nejsou ego a racioanalita splývající, totžné pojmy.

Nu, ono platí to, že tam, kde jsou emoce a cit, tam se ego nechytá.
Tam, kde je racionalita - tedy rozum - tam se ego chytá velmi dobře.
To, co je z rozumu, nemusí být vždy z ega, ale v drtivé většině bývá.
A bývá VŽDY, když chybí právě to PROPOJENÍ, o kterém Arcanum psala - propojení mezi hlavou a srdcem - egem a duší.

Arcanum — 23. 6. 2011 12:39

Blossom napsal(a):

......nepropojenost mezi racionálním myšlením a emocemi. Deprese je stavem, kdy pocity jsou strašné, přestože racionálně současně  ten člověk vnímá, že vlastně nemá žádný důvod k takovým pocitům úzkosti, beznaděje, a k touze nebýt.

Ty si teda Blossom dokazes rozumem-rozumove-logicky oduvodnit proc se Ti to deje?
A neboli jinak: oduvodnit rozumem proc tedy nemas k temhle strasnym pocitum (emoce) duvod i kdyz tu jsou?

Blossom — 23. 6. 2011 13:05

Pandorraa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Pandorraa napsal(a):


Což je v podstatě totéž, o čem píše Arcanum: nesoulad mezi egem a duší.

Že by jako mělo platit  racionalita = ego?
Podle mě nejsou ego a racioanalita splývající, totžné pojmy.

Nu, ono platí to, že tam, kde jsou emoce a cit, tam se ego nechytá.
Tam, kde je racionalita - tedy rozum - tam se ego chytá velmi dobře.
To, co je z rozumu, nemusí být vždy z ega, ale v drtivé většině bývá.
A bývá VŽDY, když chybí právě to PROPOJENÍ, o kterém Arcanum psala - propojení mezi hlavou a srdcem - egem a duší.

I tak mi to nesedí, já to vnímám jinak.
Například tady na Babinetu se velmi často najdou příkladné ukázky přebujelého ega, když někteří prostě nesnesou přítomnost odlišného názoru od názoru jejich a bezhlavě píšou útočné až nenávistné příspěvky.

Tam je nejlíp vidět, že jejich egoušek to nevydržel a píše rychleji, než myslí.
To rozvášněné ego pak používá pouze emoce, rozum (a logika) tam často zcela chybí. :)

majkafa — 23. 6. 2011 13:05

Já jsem teda důvod k takovým pocitům rozumově "měla".
Že jsem příšerná matka, že jsem naprosto nemožná, hnusná, ošklivá a k ničemu, protože kdybych nebyla, můj BM by se mnou zůstal. To je přece tak "logické", ne? :)
A že když jsem teda naprosto k ničemu, bude i pro mé děti lepší, když tady nebudu, když nebudou mít tak naprosto příšernou matku, co říkám příšernou, nejhorší na celém světě.
A proto CHCI nebýt. :jojo:

Já jsem naopak neměla rozumový důvod, proč tu ještě zůstávat. A děsně jsem se zlobila, že tady pořád ještě jsem, že mě nenechají odejít, aby už nebylo nic. Celá má léčba deprese spočívala mimo jiné i v tom, najít důvod, proč tady být, když tady už být musím.

Blossom — 23. 6. 2011 13:14

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

......nepropojenost mezi racionálním myšlením a emocemi. Deprese je stavem, kdy pocity jsou strašné, přestože racionálně současně  ten člověk vnímá, že vlastně nemá žádný důvod k takovým pocitům úzkosti, beznaděje, a k touze nebýt.

Ty si teda Blossom dokazes rozumem-rozumove-logicky oduvodnit proc se Ti to deje?
A neboli jinak: oduvodnit rozumem proc tedy nemas k temhle strasnym pocitum (emoce) duvod i kdyz tu jsou?

Ano, dovedu si rozumově a logicky zdůvodnit, proč jsem se propadla do deprese. Ve velké zkratce - hodně stresů v podnikání, nedostatek pasivního odpočinku, a do té oslabené psychiky přišla těžká (mnou nezaviněná) autohavárie, která to u mě vše spustila.

A zrovna tak si dovedu rozumověa logicky zcela jasně zdůvodnit, že k pocitům beznaděje, touhy nežít apod. zrovna u mě skutečně nebyla příčina - mám zdravé a šikovné děti, já jsem (mimo té deprese) taky naprosto zdravá a relativně spokojená. V práci sice přes zimu byly větší problémy a nedostatek zakázek, a měla jsem běhání po pojišťovnách kolem rozbitého auta,  ale to není nic, proč by se měl člověk cítit tak hrozně, jak jsem se cítila, a už vůbec ne že by měl důvod raděj se vším skončit.
Toto vše jsem si racionálně i v nejtěžších chvílích uvědomovala. A přesto mi bylo pocitově tak nesnesitelně zle, že se mi až chtělo nebýt. :(

Bramborka — 23. 6. 2011 13:20

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

......nepropojenost mezi racionálním myšlením a emocemi. Deprese je stavem, kdy pocity jsou strašné, přestože racionálně současně  ten člověk vnímá, že vlastně nemá žádný důvod k takovým pocitům úzkosti, beznaděje, a k touze nebýt.

Ty si teda Blossom dokazes rozumem-rozumove-logicky oduvodnit proc se Ti to deje?
A neboli jinak: oduvodnit rozumem proc tedy nemas k temhle strasnym pocitum (emoce) duvod i kdyz tu jsou?

Ano, dovedu si rozumově a logicky zdůvodnit, proč jsem se propadla do deprese. Ve velké zkratce - hodně stresů v podnikání, nedostatek pasivního odpočinku, a do té oslabené psychiky přišla těžká (mnou nezaviněná) autohavárie, která to u mě vše spustila.

A zrovna tak si dovedu rozumověa logicky zcela jasně zdůvodnit, že k pocitům beznaděje, touhy nežít apod. zrovna u mě skutečně nebyla příčina - mám zdravé a šikovné děti, já jsem (mimo té deprese) taky naprosto zdravá a relativně spokojená. V práci sice přes zimu byly větší problémy a nedostatek zakázek, a měla jsem běhání po pojišťovnách kolem rozbitého auta,  ale to není nic, proč by se měl člověk cítit tak hrozně, jak jsem se cítila, a už vůbec ne že by měl důvod raděj se vším skončit.
Toto vše jsem si racionálně i v nejtěžších chvílích uvědomovala. A přesto mi bylo pocitově tak nesnesitelně zle, že se mi až chtělo nebýt. :(

Někde na duchovním fóru je o příčinách nemocí a úrazů. Nemáš pocit, Blos, že ta autohavárie byla součástí té tvé krize  a následné katarze?

Blossom — 23. 6. 2011 13:21

majkafa napsal(a):

Já jsem teda důvod k takovým pocitům rozumově "měla".
Že jsem příšerná matka, že jsem naprosto nemožná, hnusná, ošklivá a k ničemu, protože kdybych nebyla, můj BM by se mnou zůstal. To je přece tak "logické", ne? :)
A že když jsem teda naprosto k ničemu, bude i pro mé děti lepší, když tady nebudu, když nebudou mít tak naprosto příšernou matku, co říkám příšernou, nejhorší na celém světě.
A proto CHCI nebýt. :jojo:

Já jsem naopak neměla rozumový důvod, proč tu ještě zůstávat. A děsně jsem se zlobila, že tady pořád ještě jsem, že mě nenechají odejít, aby už nebylo nic. Celá má léčba deprese spočívala mimo jiné i v tom, najít důvod, proč tady být, když tady už být musím.

Já nikdy neměla pocit, že jsem třeba hnusná, nebo špatná matka a tak. Ale měla jsem pocity, že ztrácím schopnost obstát v tomto světě, že se stejně svět řítí do záhuby, cítila jsem strašný strach a úzkost - prostě ze všeho, z ničeho konkrétního.
A celou dobu jsem si až bolestně uvědomobvala, že i když mi je tak strašně zle, jak mi bylo, tak to nějak MUSÍM vydržet a přežít a neudělat nějakou kravinu, už kvůli dětem, rodičům a dalším blízkým.
Celou dobu jsem si uvědomovala, že tu mám setsakra moc důvodů a životních úkolů, pro které tu rozhodně ještě mám být.

To je tak zajímavé, jak výsledné pocity jsou stejné (naprostá beznaděj, touha nežít), ale ve všem ostatním jak jsme každý jiný...

Arcanum — 23. 6. 2011 13:31

Blossom napsal(a):

A zrovna tak si dovedu rozumověa logicky zcela jasně zdůvodnit, že k pocitům beznaděje, touhy nežít apod. zrovna u mě skutečně nebyla příčina - mám zdravé a šikovné děti, já jsem (mimo té deprese) taky naprosto zdravá a relativně spokojená.

Blosom,ja tusim kdyz Te ctu ze se mnou posleze nemusis souhlasit ,ale ja osobne dnes skutecne  vim,ze pricina vzdy existuje. Je vsak mnohdy naprsoto neviditelna,neuvedomela. :)

Blossom napsal(a):

V práci sice přes zimu byly větší problémy a nedostatek zakázek, a měla jsem běhání po pojišťovnách kolem rozbitého auta,  ale to není nic, proč by se měl člověk cítit tak hrozně, jak jsem se cítila, a už vůbec ne že by měl důvod raděj se vším skončit.
Toto vše jsem si racionálně i v nejtěžších chvílích uvědomovala. A přesto mi bylo pocitově tak nesnesitelně zle, že se mi až chtělo nebýt. :(

Protoze (podle mne samozrejme ) tady je racionalita kratka. Tady uz totiz nebezi o vnejsi duvody,tady bezi o vnitrni skryte duvody k temhle propadum-depresim.

Nevim jestli to jeste lepe muzu vyslovit.

Blosom jeste neco Ti povim. Tehda pred mnoha lety jsem nevedela to co vim dnes.
Tenkrat jsem nevedela-neuvedomovala si, ze jdu spatnou cestou a ze jsem v rozporu sama se sebou (duse-ego),dnes to vim vsak na beton.
Cas plynul a dnes vidim jinak nez tenkrat. Puzzle k celemu obrazu se skladali postupne.

To jak dnes clovek neco chape,nemusi byt zitra uz pravdou. :)

Ametyst — 23. 6. 2011 13:35

Makafo,
a Ty jsi nakonec našla ten důvod, proč tady zůstat a žít?
Opravdu jsi ten důvod našla mimo sebe?
Já myslím, že ten jediný a hlavní důvod, proč tu chcem zůstat, jsme my sami.
Když něco budu dělat "kvůli někomu" nebo "kvůli něčemu", tak to nemůže dlouho fungovat.

Já jsem si tady na světě udělala hodně záchytných bodů, které mají za úkol mě držet.
Jenže i když je to výborná motivace, nemají tu moc mě tu udržet.
Poslouží mi dobře teprve až budu chtít tu být kvůli sobě.

Já tedy asi chci, jinak bych to vůbec neřešila, a šla se podříznout rovnou.

Celé tohle povídání je pro mě vlastně jen utvrzování v tom, že tu chci být.
Kvůli sobě.

Pandorraa — 23. 6. 2011 13:35

Blossom napsal(a):

I tak mi to nesedí, já to vnímám jinak.
Například tady na Babinetu se velmi často najdou příkladné ukázky přebujelého ega, když někteří prostě nesnesou přítomnost odlišného názoru od názoru jejich a bezhlavě píšou útočné až nenávistné příspěvky.

Tam je nejlíp vidět, že jejich egoušek to nevydržel a píše rychleji, než myslí.
To rozvášněné ego pak používá pouze emoce, rozum (a logika) tam často zcela chybí. :)

Bloos,
jak to vnímáš, tak to máš právě TY SAMA.

Já to zase vnímám tak, že Egoušek ani nemyslí, ani necítí.
Skrývá se za rádobyrozumem, ale emoce ho vždy prozradí. Zápo*né emoce.
Nu a je tu hodně málo těch, kteří je u druhých umějí přes sklo skutečně rozeznat. Ti o tom většinou nepíší, nesoudí a neposuzují.
Většina rozeznává jen ty svoje vlastní emoce. A pak o nich hodně píše, ale jako o emocích těch druhých... Ego má prostě navrch :|

Blossom — 23. 6. 2011 13:38

Bramborka napsal(a):

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Ty si teda Blossom dokazes rozumem-rozumove-logicky oduvodnit proc se Ti to deje?
A neboli jinak: oduvodnit rozumem proc tedy nemas k temhle strasnym pocitum (emoce) duvod i kdyz tu jsou?

Ano, dovedu si rozumově a logicky zdůvodnit, proč jsem se propadla do deprese. Ve velké zkratce - hodně stresů v podnikání, nedostatek pasivního odpočinku, a do té oslabené psychiky přišla těžká (mnou nezaviněná) autohavárie, která to u mě vše spustila.

A zrovna tak si dovedu rozumověa logicky zcela jasně zdůvodnit, že k pocitům beznaděje, touhy nežít apod. zrovna u mě skutečně nebyla příčina - mám zdravé a šikovné děti, já jsem (mimo té deprese) taky naprosto zdravá a relativně spokojená. V práci sice přes zimu byly větší problémy a nedostatek zakázek, a měla jsem běhání po pojišťovnách kolem rozbitého auta,  ale to není nic, proč by se měl člověk cítit tak hrozně, jak jsem se cítila, a už vůbec ne že by měl důvod raděj se vším skončit.
Toto vše jsem si racionálně i v nejtěžších chvílích uvědomovala. A přesto mi bylo pocitově tak nesnesitelně zle, že se mi až chtělo nebýt. :(

Někde na duchovním fóru je o příčinách nemocí a úrazů. Nemáš pocit, Blos, že ta autohavárie byla součástí té tvé krize  a následné katarze?

Vnímám to tak, že ta autohavárie byla náhodnou událostí a hlavně obrovským psychickým šokem (kdo něco podobného zažil, ví) , který to vše spustil. Takovou poslední kapkou.
Sice o mnoha věcech, i svém životě, přemýšlím i z duchovních hledisek, ale tak jak Ty to píšeš, to necítím.

Ale to bychom se do toho zamotali a za chvilku byli :offtopic:, tady jsme na psychologické, ne na duchovní...

Revliba — 23. 6. 2011 13:42

O mně se deprese pokouší už asi 8 let,a to od rozvodu a následných událostí..Mám pocit jakoby neukotvenosti,nejistoty,obrovské zodpovědnosti za nás tři.Vždycky mě ta mrcha dohání ve chvílích,kdy mám pocit,že jsem na všechno sama....když přemýšlím,kde budeme bydlet,jestli dceru a následně syna udržím na škole,jestli dostaneme někdy alimenty,ty by nám bodly...
a taky a asi to hlavně, z křivdy a z toho,co se mi v životě stalo a proč a proč toho na jednoho člověka ten Lojza zeshora naložil tolik....pak mám pocit beznaděje a zbytečnosti toho pinožení..

Mch.velice se obávám toho,co se stalo Bloss...že mě nějaká "banální" nehoda položí,čili se modlím,aby bylo vše jak má být..

Blossom — 23. 6. 2011 13:43

Pandorraa napsal(a):

Blossom napsal(a):

I tak mi to nesedí, já to vnímám jinak.
Například tady na Babinetu se velmi často najdou příkladné ukázky přebujelého ega, když někteří prostě nesnesou přítomnost odlišného názoru od názoru jejich a bezhlavě píšou útočné až nenávistné příspěvky.

Tam je nejlíp vidět, že jejich egoušek to nevydržel a píše rychleji, než myslí.
To rozvášněné ego pak používá pouze emoce, rozum (a logika) tam často zcela chybí. :)

Bloos,
jak to vnímáš, tak to máš právě TY SAMA.

Já to zase vnímám tak, že Egoušek ani nemyslí, ani necítí.
Skrývá se za rádobyrozumem, ale emoce ho vždy prozradí. Zápo*né emoce.
Nu a je tu hodně málo těch, kteří je u druhých umějí přes sklo skutečně rozeznat. Ti o tom většinou nepíší, nesoudí a neposuzují.
Většina rozeznává jen ty svoje vlastní emoce. A pak o nich hodně píše, ale jako o emocích těch druhých... Ego má prostě navrch :|

To je věc názoru, kdo to takhle má. :) A co člověk, to názor, že...

Ale v jednom máš pravdu: Emoce takové lidi (egoušky) vždycky prozradí. Zápo*né emoce. :jojo:

Pandorraa — 23. 6. 2011 13:44

Ametyst napsal(a):

má to v sobě, ale stát se tím nemusí a pokud se tím už i stane, může se zase "odestát", protože svobodnou volbu, jak naložit se svým životem, má každá bytost nepřetržitě, den co den.... dokud nezemře.

Jo, to je pravda.
Jen ti, kdy byli formováni negativně mají tu volbu směrem k dobru trochu těžší. Ne?

Před časem bych ti odpověděla, že ano.
Dnes popravdě nevím.... Moje zkušenost mi říká, že těžké je jen odhalit a rozpoznat hry Ega. Pochopit, že věci nejsou tak, jak se doposud jevily a že to, co se tvářilo jako největší ochránce, je vlastně největší škůdce. Pak už to jde samo.

Nejsem si jistá, že lze poměřovat, kdo to má jednodušší a kdo těžší.
Každý to má prostě jen jinak a myslím, že platí, že koho "pánbůh miluje, toho křížkem podaruje".
Takže každý dostane naloženo přesně tolik, kolik zvládne.

Kdo dostane hodně, není už nejspíš žádné ořezávátko a má na to, aby zvládl to, pod čím by jiný padl.
A taky asi platí, že existuje něco, jako život za odměnu - ti šťastlivci, kterým od počátku vše vychází a pokud se něco zvrhne, přivede jim Život do cesty někoho, kdo jim s tím pomůže :jojo:

Wiki — 23. 6. 2011 13:47

Bramborka napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Terapeut mi na tohle vždycky řekne:
"A kdybyste tu omáčku kolem toho vynechala, a řekla jen podstatu, tak byste řekla co?"

A já najednou zjistila, že bych řekla, že mě to bolí, navzdory tomu, co říká rozum, strašně to bolí a už nechci, fakt nechci, aby to pokračovalo...:(

Ametyst, ten tvůj teraput vypadá, že bude fakt dobrej :supr: !
(Někde jsem četla, že dobrý psychoterapeut se pozná podle toho, že vás (relativně brzy) začne štvát :) ).

Mně se to taky líbí - to co ti řekl - asi už ví čím se klient zdržuje a snaží se ho posunout, zažil-li tuto situaci vícekrát. Prostě že ho člověk neoblafne. :)
A nekecá se naplano.

Blossom — 23. 6. 2011 13:49

Revliba napsal(a):

O mně se deprese pokouší už asi 8 let,a to od rozvodu a následných událostí..Mám pocit jakoby neukotvenosti,nejistoty,obrovské zodpovědnosti za nás tři.Vždycky mě ta mrcha dohání ve chvílích,kdy mám pocit,že jsem na všechno sama....když přemýšlím,kde budeme bydlet,jestli dceru a následně syna udržím na škole,jestli dostaneme někdy alimenty,ty by nám bodly...
a taky a asi to hlavně, z křivdy a z toho,co se mi v životě stalo a proč a proč toho na jednoho člověka ten Lojza zeshora naložil tolik....pak mám pocit beznaděje a zbytečnosti toho pinožení..

Mch.velice se obávám toho,co se stalo Bloss...že mě nějaká "banální" nehoda položí,čili se modlím,aby bylo vše jak má být..

Revlibo, úplně mě při čtení Tvého příspěvkubleskla  jedna myšlenka:
Někdy v zimě, když mi deprese začla plíživě nastupovat, a já tehdy ještě vůbec netušila, že to je nemoc deprese, jen jsem začla mít divné stísňující pocity, tak jsem tu založila vlákno Tíha zodpovědnosti.
A tam popisuju přesně ty pocity, co píšeš ve svém příspěvku teď Ty...

To je neuvěřitelné, jak ty pocity se u nás všech podobají....

Arcanum — 23. 6. 2011 13:50

Blossom napsal(a):

Ale měla jsem pocity, že ztrácím schopnost obstát v tomto světě, že se stejně svět řítí do záhuby, cítila jsem strašný strach a úzkost - prostě ze všeho, z ničeho konkrétního.

Emoce vyvstavaji jako odezva na vnejsi a vnitrni podnety,nejsou tedy bezduvodne.
Pocit strachu,uzkosti ze ztraty schopnosti obstat v tomhle svete prichazi jako odezva na nejaky podnet. Tedy neco co vyvolalo tenhle pocit.

Pandorraa — 23. 6. 2011 13:52

Blossom napsal(a):

Toto vše jsem si racionálně i v nejtěžších chvílích uvědomovala. A přesto mi bylo pocitově tak nesnesitelně zle, že se mi až chtělo nebýt. :(

Další "důkaz", že tvoje hlava nebyla propojena se srdcem :jojo:

Rozumově si zdůvodníme kde co, ale pokud to nepříjmeme i citem - srdcem, stačí další podobná stresová situace a všechno se zase vrátí.
A všechno se to odehrává na podvědomé úrovni, kam rozumem nedosáhneme, takže stále můžeme úspěšně tvrdit druhým i sami sobě, že to neexistuje.

Například KBT s tím umí celkem úspěšně pracovat, takže se tyhle ataky dají zvládnout, to ale neznamená, že blok, který propojení mezi hlavou(egem) a srdcem(duší) brání, je odstraněný. Je to pak nekončící "boj" o zdravou mysl.

Wiki — 23. 6. 2011 13:54

Ametyst napsal(a):

Blossom napsal(a):

Vytučnila jsem to, tak to (aspoň u mě) rozhodně nebylo. Já pořád byla schopná racionální úvahy, ve smyslu -: Nic tak děsného se ti neděje, nic tak strašného ti nehrozí. Tak sakra proč ale se cítím tak mizerně?

Racionální složka mé osoby fungovala normálně.
Ale emoce a pocity byly navzdory veškeré racionalitě prostě hrozné, nesnesitelné, k nevydržení. Až tak, že by člověk raděj nebyl.

Řekla bych, že racinální složka právě u Tebe nefungovala normálně, ale přehnaně.
Ty sis z racionalizace udělala obranný mechanizmus.
Začala sis to rac. zdůvodňovat, že nemáš proč být smutná.
Ale ono to nefunguje, co?
Taky si to často říkám, že se mi zas tak moc neděje, že nemám právo se cítit jak se cítím.
Jenže to vůbec nepomáhá. Naopak. Cítím se po tom ještě hůře.

Terapeut mi na tohle vždycky řekne:
"A kdybyste tu omáčku kolem toho vynechala, a řekla jen podstatu, tak byste řekla co?"

A já najednou zjistila, že bych řekla, že mě to bolí, navzdory tomu, co říká rozum, strašně to bolí a už nechci, fakt nechci, aby to pokračovalo...:(

Bloss píše - že rac složka fungovala normálně. Já v podstatě myslela to samé, ale asi jsem to blbě napsala.
Já teda - dovysvětlím -nemyslela jsem, že by byl člověk mimo reál úplně, že by byl jako nenormální - nevím jak to přesně nazvat -že by byl cvok. To probůh vůbec!
Já myslela, že rac složka nepřeváží dejme tomu tu  samotnou emoci smutku, nedokáže převáhnout emoce, ačkoliv si uvědomuje iracionalitu. Nedokáže, tak jako za třeba mého nynějšího stavu (nedepresivního) se rozhodnout a vykonat. To je to, co jsem měla pocit že oraganismus "vede".

Blossom — 23. 6. 2011 13:55

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Ale měla jsem pocity, že ztrácím schopnost obstát v tomto světě, že se stejně svět řítí do záhuby, cítila jsem strašný strach a úzkost - prostě ze všeho, z ničeho konkrétního.

Emoce vyvstavaji jako odezva na vnejsi a vnitrni podnety,nejsou tedy bezduvodne.
Pocit strachu,uzkosti ze ztraty schopnosti obstat v tomhle svete prichazi jako odezva na nejaky podnet. Tedy neco co vyvolalo tenhle pocit.

Ano, a tento pocit beznaděje a úzkosti vyvolává právě ta sama nemoc - deprese.
Přesto, že žádné jiné, logické,  vnější podmínky pro beznaděj ten člověk zrovna nemá.

Blossom — 23. 6. 2011 13:57

Wiki napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Blossom napsal(a):

Vytučnila jsem to, tak to (aspoň u mě) rozhodně nebylo. Já pořád byla schopná racionální úvahy, ve smyslu -: Nic tak děsného se ti neděje, nic tak strašného ti nehrozí. Tak sakra proč ale se cítím tak mizerně?

Racionální složka mé osoby fungovala normálně.
Ale emoce a pocity byly navzdory veškeré racionalitě prostě hrozné, nesnesitelné, k nevydržení. Až tak, že by člověk raděj nebyl.

Řekla bych, že racinální složka právě u Tebe nefungovala normálně, ale přehnaně.
Ty sis z racionalizace udělala obranný mechanizmus.
Začala sis to rac. zdůvodňovat, že nemáš proč být smutná.
Ale ono to nefunguje, co?
Taky si to často říkám, že se mi zas tak moc neděje, že nemám právo se cítit jak se cítím.
Jenže to vůbec nepomáhá. Naopak. Cítím se po tom ještě hůře.

Terapeut mi na tohle vždycky řekne:
"A kdybyste tu omáčku kolem toho vynechala, a řekla jen podstatu, tak byste řekla co?"

A já najednou zjistila, že bych řekla, že mě to bolí, navzdory tomu, co říká rozum, strašně to bolí a už nechci, fakt nechci, aby to pokračovalo...:(

Bloss píše - že rac složka fungovala normálně. Já v podstatě myslela to samé, ale asi jsem to blbě napsala.
Já teda - dovysvětlím -nemyslela jsem, že by byl člověk mimo reál úplně, že by byl jako nenormální - nevím jak to přesně nazvat -že by byl cvok. To probůh vůbec!
Já myslela, že rac složka nepřeváží dejme tomu tu  samotnou emoci smutku, nedokáže převáhnout emoce, ačkoliv si uvědomuje iracionalitu. Nedokáže, tak jako za třeba mého nynějšího stavu (nedepresivního) se rozhodnout a vykonat. To je to, co jsem měla pocit že oraganismus "vede".

Ano, takto to taky vnímám. :jojo:

Pandorraa — 23. 6. 2011 14:00

Revliba napsal(a):

Mch.velice se obávám toho,co se stalo Bloss...že mě nějaká "banální" nehoda položí,čili se modlím,aby bylo vše jak má být..

Myslím, že se bojíš zbytečně. Ty ses nezabarikádovala v racionalitě a právě naopak hledáš odpovědi na své otázky i jinde než právě tam.
Jak tě znám, vím, že ty přijmeš i nepříjemné pravdy o svém Egu a tak změníš svoje nastavení.
Neboj se :pussa::jojo:

Pandorraa — 23. 6. 2011 14:02

Blossom napsal(a):

To je věc názoru, kdo to takhle má. :) A co člověk, to názor, že...

To není věc názoru, to je fakt.
Jak uvnitř, tak i navenek - to je zákon, který nikdo z nás neokecá.

Pandorraa — 23. 6. 2011 14:07

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Ale měla jsem pocity, že ztrácím schopnost obstát v tomto světě, že se stejně svět řítí do záhuby, cítila jsem strašný strach a úzkost - prostě ze všeho, z ničeho konkrétního.

Emoce vyvstavaji jako odezva na vnejsi a vnitrni podnety,nejsou tedy bezduvodne.
Pocit strachu,uzkosti ze ztraty schopnosti obstat v tomhle svete prichazi jako odezva na nejaky podnet. Tedy neco co vyvolalo tenhle pocit.

A ten pocit mohl vzniknout tak dávno, že si to už nepamatuješ....
Nebo jsi ho vědomě vytěsnila, protože je to "blbej" pocit a za ním jsou "blbý" myšlenky, které způsobila nějaká "blbá" událost...to, co to bylo už třeba nevíš. Pořád to tam sedí a aktivuje se v identických situacích.
Je to jako vir v počítači, který číhá na to "správné" zmáčknutí klávesnice...

To, co se stalo, to se už neodestane, nezmění....ale ty "blbý" myšlenky, které způsobují ty "blbý" pocity, se dají změnit vždy.

Chce to ovšem odvahu zatočit s Egouškem :jojo:

Blossom — 23. 6. 2011 14:13

Pandorraa napsal(a):

Blossom napsal(a):

To je věc názoru, kdo to takhle má. :) A co člověk, to názor, že...

To není věc názoru, to je fakt.
Jak uvnitř, tak i navenek - to je zákon, který nikdo z nás neokecá.

Pandorroo, pro mě za mě, mysli si o příčinách a následcích mé deprese co sama chceš.
Ale neprohlašuj to za jedinou a  univerzální pravdu. Je to vždy jen tvůj osobní názor. :jojo: Ovlivněný tvojí osobností a často hlavně případnými sympatiemi a nebo nesympatiemi k jednotlivým účastníkům diskuse. Tak jako u každého z nás.

Pandorraa — 23. 6. 2011 14:14

Blossom napsal(a):

Ano, a tento pocit beznaděje a úzkosti vyvolává právě ta sama nemoc - deprese.

Není ono to právě naopak?
Nebo spíš: nefunguje ono to jako začarovaný kruh?

"Blbá událost" -> "blbá" myšlenka -> blbý pocit -> deprese a úzkost -> "blbá myšlenka -> :blbý" pocit -> deprese a úzkost -> ......................................

Pandorraa — 23. 6. 2011 14:15

Blossom napsal(a):

Přesto, že žádné jiné, logické,  vnější podmínky pro beznaděj ten člověk zrovnanemá.

Ano, ZROVNA.
To slovo je velmi důležité a právě o tom mluvím :jojo:

Wiki — 23. 6. 2011 14:18

A co kdyby se oslovilo podvědomí, které by mohlo emoci a racionalitu dostat do souladu. Psychowolkmen apod.

Já osobně jsem měla "nějaký problém" potřebu, a tak jsem si opatřila něco na způsob diktafonu s mp3 , ne samotný psychowolkmen, toho jsem se trochu bála, ten pracuje na bázi až oslovování hemisfér atd, včetně nějakých vnímáníé barev (jsou u toho i brýle). I když možná, že zrovna TO - je ono...ale o tom nechci psát -to neznám.

A já jsem každou noc usínala s tím svým "výrobkem", kde jsem do sebe hučela (nahrála co potřebovala, ale dobře nahrála ), v kombinaci s hudbou, adfirmace apod. Prostě TO , co mě v tu chvíli oslovovalo a co jsem chtěla do sebe dostat.
A mám to tam. :) Jsem si TOHO vědoma stále.

U D. samozřejmě netuším jak by to u  vypadalo. Ale je co ztratit?

Blossom — 23. 6. 2011 14:18

Pandorraa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Ale měla jsem pocity, že ztrácím schopnost obstát v tomto světě, že se stejně svět řítí do záhuby, cítila jsem strašný strach a úzkost - prostě ze všeho, z ničeho konkrétního.

Emoce vyvstavaji jako odezva na vnejsi a vnitrni podnety,nejsou tedy bezduvodne.
Pocit strachu,uzkosti ze ztraty schopnosti obstat v tomhle svete prichazi jako odezva na nejaky podnet. Tedy neco co vyvolalo tenhle pocit.

A ten pocit mohl vzniknout tak dávno, že si to už nepamatuješ....
Nebo jsi ho vědomě vytěsnila, protože je to "blbej" pocit a za ním jsou "blbý" myšlenky, které způsobila nějaká "blbá" událost...to, co to bylo už třeba nevíš. Pořád to tam sedí a aktivuje se v identických situacích.
Je to jako vir v počítači, který číhá na to "správné" zmáčknutí klávesnice...

To, co se stalo, to se už neodestane, nezmění....ale ty "blbý" myšlenky, které způsobují ty "blbý" pocity, se dají změnit vždy.

Chce to ovšem odvahu zatočit s Egouškem :jojo:

Tak k tomu lze snad říct jediné: Kdo umí, umí. Kdo neumí-učí. :D

Ale doporučuju vrátit se blíže k jádru tématu. Kdo si chce tento problém rozebrat z duchovního pohledu, nechť si založí vlákno na duchovním. Tady jsme na fóru psychologickém... :jojo:

Arcanum — 23. 6. 2011 14:22

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Ale měla jsem pocity, že ztrácím schopnost obstát v tomto světě, že se stejně svět řítí do záhuby, cítila jsem strašný strach a úzkost - prostě ze všeho, z ničeho konkrétního.

Emoce vyvstavaji jako odezva na vnejsi a vnitrni podnety,nejsou tedy bezduvodne.
Pocit strachu,uzkosti ze ztraty schopnosti obstat v tomhle svete prichazi jako odezva na nejaky podnet. Tedy neco co vyvolalo tenhle pocit.

Ano, a tento pocit beznaděje a úzkosti vyvolává právě ta sama nemoc - deprese.
Přesto, že žádné jiné, logické,  vnější podmínky pro beznaděj ten člověk zrovna nemá.

Zkusim to Bloss rict snad co nejjednoduseji dovedu.

Tomu uz prave nejake emoce vyvolane podnety predchazely.  Naakumulovaly se a pak uz vsechno vypada jako jedna velka boles,ktera probukla v neco co se uz neda skryvat.

Arcanum — 23. 6. 2011 14:24

Blossom napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Blossom napsal(a):

To je věc názoru, kdo to takhle má. :) A co člověk, to názor, že...

To není věc názoru, to je fakt.
Jak uvnitř, tak i navenek - to je zákon, který nikdo z nás neokecá.

Pandorroo, pro mě za mě, mysli si o příčinách a následcích mé deprese co sama chceš.
Ale neprohlašuj to za jedinou a  univerzální pravdu. Je to vždy jen tvůj osobní názor. :jojo: Ovlivněný tvojí osobností a často hlavně případnými sympatiemi a nebo nesympatiemi k jednotlivým účastníkům diskuse. Tak jako u každého z nás.

Blossom co kdyby jsi s timhle uz prestala,hm ? :)

Arcanum — 23. 6. 2011 14:26

Blossom napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Emoce vyvstavaji jako odezva na vnejsi a vnitrni podnety,nejsou tedy bezduvodne.
Pocit strachu,uzkosti ze ztraty schopnosti obstat v tomhle svete prichazi jako odezva na nejaky podnet. Tedy neco co vyvolalo tenhle pocit.

A ten pocit mohl vzniknout tak dávno, že si to už nepamatuješ....
Nebo jsi ho vědomě vytěsnila, protože je to "blbej" pocit a za ním jsou "blbý" myšlenky, které způsobila nějaká "blbá" událost...to, co to bylo už třeba nevíš. Pořád to tam sedí a aktivuje se v identických situacích.
Je to jako vir v počítači, který číhá na to "správné" zmáčknutí klávesnice...

To, co se stalo, to se už neodestane, nezmění....ale ty "blbý" myšlenky, které způsobují ty "blbý" pocity, se dají změnit vždy.

Chce to ovšem odvahu zatočit s Egouškem :jojo:

Tak k tomu lze snad říct jediné: Kdo umí, umí. Kdo neumí-učí. :D

Ale doporučuju vrátit se blíže k jádru tématu. Kdo si chce tento problém rozebrat z duchovního pohledu, nechť si založí vlákno na duchovním. Tady jsme na fóru psychologickém... :jojo:

Blossom ,mam to chapat tak ze nerespektujes nase vstupy?

Bramborka — 23. 6. 2011 14:40

Blossom napsal(a):

Ale doporučuju vrátit se blíže k jádru tématu. Kdo si chce tento problém rozebrat z duchovního pohledu, nechť si založí vlákno na duchovním. Tady jsme na fóru psychologickém... :jojo:

Blossom, duchovní jako duševní ...............hodinky jako holinky .............. oboje se natahují :D
Proč tady tu debatu nevést?

Pandorraa — 23. 6. 2011 14:40

Blossom napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Blossom napsal(a):

To je věc názoru, kdo to takhle má. :) A co člověk, to názor, že...

To není věc názoru, to je fakt.
Jak uvnitř, tak i navenek - to je zákon, který nikdo z nás neokecá.

Pandorroo, pro mě za mě, mysli si o příčinách a následcích mé deprese co sama chceš.
Ale neprohlašuj to za jedinou a  univerzální pravdu. Je to vždy jen tvůj osobní názor. :jojo: Ovlivněný tvojí osobností a často hlavně případnými sympatiemi a nebo nesympatiemi k jednotlivým účastníkům diskuse. Tak jako u každého z nás.

Bloos,
už jednou jsem tě žádala, abys nebyla vztahovačná. Já vůbec nemluvím o příčinách TVÉ deprese.
Pokud si moje písmenka vztahuješ na sebe, je to jen a jen tvůj problém a problém tvých sympatií a antipatií. Přesně tak, jak říkáš.
Já kašlu na nějaké sympatie a antipatie, pokud tyhle hry chceš hrát, tak je s pánem bohem hrej.
Ale beze mně.
A opět ti připomínám: tak jak to TY vidíš, tak to pro TEBE je.


Píšu obecně, protože ty tu nejsi JEDINÁ, kdo si prošel depresí a už vůbec nejsi pupek mého světa, abych neměla nic jiného na práci, než se tebou zabývat.
Já vím, že je celkem zbytečné ti to říkat, ale abys si pak nemohla stěžovat, že jsi to nevěděla, tak ti připomínám: udělej něco se svou vztahovačností a domněnkami a neotravuj mně s tím už, ok?
Díky.

Tak, teď se mé přebujelé ego vyřádilo a projevilo a mohu zase v klidu pokračovat:
Existují přírodní zákony, které nikdo neošidí. Ten, který říká jak uvnitř, tak i navenek, patří mezi ně.
Svůj vnitřní svět projevuji navenek svým chováním, svými slovy, činy.
Věcí názoru může být tak maximálně to, jak to kdo pobírá, ale i to "pobírání" je odrazem téhož zákona - každý to může pobrat jen tak, jaké je jeho vnitřní nastavení, tedy: jak uvnitř, tak i navenek :jojo:

Já se pochopitelně mohu bát, že moje slova, chování ap. nebudou správně pochopeny, budou odsouzeny a s nimi budu zavržena i já a podle toho se mohu začít korigovat - nejsem sama sebou, hraju hry se svým egem a s egy ostatních, jdu proti sobě, ztrácím kontakt se svou duší - a nebo se i za cenu odsouzení rozhodnu být sama sebou - protože mám kontakt se svou duší, je to ona, kdo mi vždycky dá za uši, když se chovám hloupě.

Shrnuto - korekce není VNĚ, ale UVNITŘ. Nu a když svou duši neposlouchám, příjde varování, zrcadlo - přenos, nemoc, deprese.... cokoliv, co mně upozorní, že se sebou mám něco udělat.
A není to "pochvala" z venku, ale zase jen tělesné zdraví, můj dobrý vnitřní pocit, soulad sama se sebou, co mi signalizuje, že jsem na správné cestě.

Nu a pokud jde o slovo duše - PSYCHÉ, jsme na psychologickém, že?
Na přednáškách jsem si všimla, že jsou už i psychologové, kteří psyché berou vážně :D
A to je moc dobře pro všechny jejich pacienty :jojo:

Wiki — 23. 6. 2011 14:42

Blossom napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Emoce vyvstavaji jako odezva na vnejsi a vnitrni podnety,nejsou tedy bezduvodne.
Pocit strachu,uzkosti ze ztraty schopnosti obstat v tomhle svete prichazi jako odezva na nejaky podnet. Tedy neco co vyvolalo tenhle pocit.

A ten pocit mohl vzniknout tak dávno, že si to už nepamatuješ....
Nebo jsi ho vědomě vytěsnila, protože je to "blbej" pocit a za ním jsou "blbý" myšlenky, které způsobila nějaká "blbá" událost...to, co to bylo už třeba nevíš. Pořád to tam sedí a aktivuje se v identických situacích.
Je to jako vir v počítači, který číhá na to "správné" zmáčknutí klávesnice...

To, co se stalo, to se už neodestane, nezmění....ale ty "blbý" myšlenky, které způsobují ty "blbý" pocity, se dají změnit vždy.

Chce to ovšem odvahu zatočit s Egouškem :jojo:

Tak k tomu lze snad říct jediné: Kdo umí, umí. Kdo neumí-učí. :D

Ale doporučuju vrátit se blíže k jádru tématu. Kdo si chce tento problém rozebrat z duchovního pohledu, nechť si založí vlákno na duchovním. Tady jsme na fóru psychologickém... :jojo:

Bloss, já se nechci vzpouzet, ani to nějak vyhrocovat ..ale to spolu strašně úzce souvisí (myslím si). Třeba můžeme najít cestu duchovnem (skrz duchovno), jak můžeme vědět, že to není záležitost podvědomí? duchovního náhledu, odstraněním vnitřních (podvědomých) bloků atd.., a nebo něčím třeba úpně jiným, třeba tím, že jsme si čistily ve 4 letech zuby  pastou zn. Fluora. :D. Prostě JEN nabídkou možností. Možnost - kterou nyní, dnes , ve 14.45hod nevidíme. Proč to vymezovat?

Pandorraa — 23. 6. 2011 14:42

Wiki napsal(a):

A co kdyby se oslovilo podvědomí, které by mohlo emoci a racionalitu dostat do souladu. Psychowolkmen apod.

Já osobně jsem měla "nějaký problém" potřebu, a tak jsem si opatřila něco na způsob diktafonu s mp3 , ne samotný psychowolkmen, toho jsem se trochu bála, ten pracuje na bázi až oslovování hemisfér atd, včetně nějakých vnímáníé barev (jsou u toho i brýle). I když možná, že zrovna TO - je ono...ale o tom nechci psát -to neznám.

A já jsem každou noc usínala s tím svým "výrobkem", kde jsem do sebe hučela (nahrála co potřebovala, ale dobře nahrála ), v kombinaci s hudbou, adfirmace apod. Prostě TO , co mě v tu chvíli oslovovalo a co jsem chtěla do sebe dostat.
A mám to tam. :) Jsem si TOHO vědoma stále.

U D. samozřejmě netuším jak by to u  vypadalo. Ale je co ztratit?

Něco jako atusugesce?
Nu, myslím, že tam můžeš ztratit, pokud si do sebe nahustíš nějakou pitomost - tedy uděláš chybu v zadání. Stejně jako u VOS.

majkafa — 23. 6. 2011 14:59

Ametyst napsal(a):

Makafo,
a Ty jsi nakonec našla ten důvod, proč tady zůstat a žít?
Opravdu jsi ten důvod našla mimo sebe?

Já myslím, že ten jediný a hlavní důvod, proč tu chcem zůstat, jsme my sami.
Když něco budu dělat "kvůli někomu" nebo "kvůli něčemu", tak to nemůže dlouho fungovat.

Já jsem si tady na světě udělala hodně záchytných bodů, které mají za úkol mě držet.
Jenže i když je to výborná motivace, nemají tu moc mě tu udržet.
Poslouží mi dobře teprve až budu chtít tu být kvůli sobě.

Já tedy asi chci, jinak bych to vůbec neřešila, a šla se podříznout rovnou.

Celé tohle povídání je pro mě vlastně jen utvrzování v tom, že tu chci být.
Kvůli sobě.

Já nepíšu, že jsem ho našla mimo sebe.
Hledala jsem, jak ho najít v sobě.
Ale jeden setskakra dobrý mimo sebe, i když - on je podle mě taky ve mně a ne mimo, mám. Kdybych se znovu pokusila o sebevraždu, když by mi bylo natolik špatně, že bych tu nechtěla být, neudělám to. Proto, aby mě znovu nevrátili zpět, protože zjistit, že jsem pořád tady, je mnohem horší, než rozhodnout se odejít.

Arcanum — 23. 6. 2011 15:03

Wiki,
ten psychowalman ma neco spolecneho se synchronizaci hemisfer? 
Pokud ano,pak by to nejaky vyrovnavaci smysl i ucinek mit melo nebo mohlo.

majkafa — 23. 6. 2011 15:03

Blossom napsal(a):

Revlibo, úplně mě při čtení Tvého příspěvkubleskla  jedna myšlenka:
Někdy v zimě, když mi deprese začla plíživě nastupovat, a já tehdy ještě vůbec netušila, že to je nemoc deprese, jen jsem začla mít divné stísňující pocity, tak jsem tu založila vlákno Tíha zodpovědnosti.
A tam popisuju přesně ty pocity, co píšeš ve svém příspěvku teď Ty...

To je neuvěřitelné, jak ty pocity se u nás všech podobají....

aháá
A mně to vlákno od tebe znělo jako téměř čistě technické, jak si poradit s domem, s opravami, když se něco rozbije atd. Vůbec mě nenapadalo, že by důvodem založení bylo, že se necítíš dobře psychicky.

Lvice — 23. 6. 2011 15:04

A bude hůř http://www.novadoba.estranky.cz/clanky/ … bing-.html

majkafa — 23. 6. 2011 15:05

Blossom napsal(a):

Ano, a tento pocit beznaděje a úzkosti vyvolává právě ta sama nemoc - deprese.
Přesto, že žádné jiné, logické,  vnější podmínky pro beznaděj ten člověk zrovna nemá.

i ne, ten pocit beznaděje vyvolá TU nemoc, depresi. A ne naopak To si myslím.
Deprese je druhutná - následek. Přičina beznaděje, smutku... je někde v nás. A když je velká , mozek má poruchu, přestane produkovat serotonin, přichází deprese. To je reaktivní deprese.

Blossom — 23. 6. 2011 15:23

majkafa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Revlibo, úplně mě při čtení Tvého příspěvkubleskla  jedna myšlenka:
Někdy v zimě, když mi deprese začla plíživě nastupovat, a já tehdy ještě vůbec netušila, že to je nemoc deprese, jen jsem začla mít divné stísňující pocity, tak jsem tu založila vlákno Tíha zodpovědnosti.
A tam popisuju přesně ty pocity, co píšeš ve svém příspěvku teď Ty...

To je neuvěřitelné, jak ty pocity se u nás všech podobají....

aháá
A mně to vlákno od tebe znělo jako téměř čistě technické, jak si poradit s domem, s opravami, když se něco rozbije atd. Vůbec mě nenapadalo, že by důvodem založení bylo, že se necítíš dobře psychicky.

No, to mě právě taky cinklo až teď, po přečtení Revlibina příspěvku, že to mé tehdejší vlákno Tíha zodpovědnosti vlastně bylo svým způsobem i jedním z počínajících příznaků deprese. Tehdy pro mě začínaly být těžké věci, které jsem před tím léta běžně zvládala.

Proto je pro mě Babinet zajímavý, a tohle vlákno zvlášť, že leckdy člověk čtením  příspěvků ostatních si i lépe srovná své pocity a myšlenky. :)

Arcanum — 23. 6. 2011 15:31

Ametyst napsal(a):

Blossom napsal(a):

Vytučnila jsem to, tak to (aspoň u mě) rozhodně nebylo. Já pořád byla schopná racionální úvahy, ve smyslu -: Nic tak děsného se ti neděje, nic tak strašného ti nehrozí. Tak sakra proč ale se cítím tak mizerně?

Racionální složka mé osoby fungovala normálně.
Ale emoce a pocity byly navzdory veškeré racionalitě prostě hrozné, nesnesitelné, k nevydržení. Až tak, že by člověk raděj nebyl.

Řekla bych, že racinální složka právě u Tebe nefungovala normálně, ale přehnaně.
Ty sis z racionalizace udělala obranný mechanizmus.
Začala sis to rac. zdůvodňovat, že nemáš proč být smutná.
Ale ono to nefunguje, co?
Taky si to často říkám, že se mi zas tak moc neděje, že nemám právo se cítit jak se cítím.
Jenže to vůbec nepomáhá. Naopak. Cítím se po tom ještě hůře.

Terapeut mi na tohle vždycky řekne:
"A kdybyste tu omáčku kolem toho vynechala, a řekla jen podstatu, tak byste řekla co?"

A já najednou zjistila, že bych řekla, že mě to bolí, navzdory tomu, co říká rozum, strašně to bolí a už nechci, fakt nechci, aby to pokračovalo...:(

Prispevek od Ametyst. :supr:

Blossom — 23. 6. 2011 15:32

majkafa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Ano, a tento pocit beznaděje a úzkosti vyvolává právě ta sama nemoc - deprese.
Přesto, že žádné jiné, logické,  vnější podmínky pro beznaděj ten člověk zrovna nemá.

i ne, ten pocit beznaděje vyvolá TU nemoc, depresi. A ne naopak To si myslím.
Deprese je druhutná - následek. Přičina beznaděje, smutku... je někde v nás. A když je velká , mozek má poruchu, přestane produkovat serotonin, přichází deprese. To je reaktivní deprese.

No, ono to je trochu jako hledání toho, co bylo dřív - vejce nebo slepice...

Já začla mít pocit úzkosti a beznaděje při vyřizování těch pojistek na havarované auto, pak  při prvním řízení auta po havárce jsem se klepala jako drahej pes (naštěstí při dalších jízdách to ustupovalo).
Do toho nebyly skoro 2 měsíce v zimě žádné objednávky a já se najednou začla bát, že tu zimu finančně nepřežijeme, a že když budem propouštět, budem se muset možná zadlužit, abychom měli na odstupné....a pak už to jelo :( .

Ale přesto - pořád jsem vnímala jasně a logicky, že toto nejsou důvody, proč by měl třeba člověk nežít, a přesto se mi (v těch nejtěžších chvílích, nějaký čas před odjezdem do nemocnice) nežít chtělo..

Blossom — 23. 6. 2011 15:43

Wiki napsal(a):

Blossom napsal(a):

Pandorraa napsal(a):


A ten pocit mohl vzniknout tak dávno, že si to už nepamatuješ....
Nebo jsi ho vědomě vytěsnila, protože je to "blbej" pocit a za ním jsou "blbý" myšlenky, které způsobila nějaká "blbá" událost...to, co to bylo už třeba nevíš. Pořád to tam sedí a aktivuje se v identických situacích.
Je to jako vir v počítači, který číhá na to "správné" zmáčknutí klávesnice...

To, co se stalo, to se už neodestane, nezmění....ale ty "blbý" myšlenky, které způsobují ty "blbý" pocity, se dají změnit vždy.

Chce to ovšem odvahu zatočit s Egouškem :jojo:

Tak k tomu lze snad říct jediné: Kdo umí, umí. Kdo neumí-učí. :D

Ale doporučuju vrátit se blíže k jádru tématu. Kdo si chce tento problém rozebrat z duchovního pohledu, nechť si založí vlákno na duchovním. Tady jsme na fóru psychologickém... :jojo:

Bloss, já se nechci vzpouzet, ani to nějak vyhrocovat ..ale to spolu strašně úzce souvisí (myslím si). Třeba můžeme najít cestu duchovnem (skrz duchovno), jak můžeme vědět, že to není záležitost podvědomí? duchovního náhledu, odstraněním vnitřních (podvědomých) bloků atd.., a nebo něčím třeba úpně jiným, třeba tím, že jsme si čistily ve 4 letech zuby  pastou zn. Fluora. :D. Prostě JEN nabídkou možností. Možnost - kterou nyní, dnes , ve 14.45hod nevidíme. Proč to vymezovat?

Wiki, já se duchovnímu pohledu nebráním, já jsem i touto cestou šla a jdu a leccos jsem si i z toho odnesla.
Ale nemám ráda vnucování názorů, a navíc vydávání osobních názorů za pro všechny platící  pravdu.

A pak jsem taky nechtěla, aby se tohle zajímavé vlákno zvrtlo v pouhé plané slovíčkaření, jak to bývá časté bohužel právě na duchovním.

Arcanum — 23. 6. 2011 16:06

Blossom napsal(a):

Ale nemám ráda vnucování názorů, a navíc vydávání osobních názorů za pro všechny platící  pravdu.

A pak jsem taky nechtěla, aby se tohle zajímavé vlákno zvrtlo v pouhé plané slovíčkaření, jak to bývá časté bohužel právě na duchovním.

To ze to Ty takhle vnimas Blossom jeste neznamena ze tomu tak je.
Skutecnost se Ti stale ukryva a nebo ji videt nechces a nebo tohle vsechno pises za nejakym skrytym ucelem.

Revliba — 23. 6. 2011 16:07

majkafa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Ano, a tento pocit beznaděje a úzkosti vyvolává právě ta sama nemoc - deprese.
Přesto, že žádné jiné, logické,  vnější podmínky pro beznaděj ten člověk zrovna nemá.

i ne, ten pocit beznaděje vyvolá TU nemoc, depresi. A ne naopak To si myslím.
Deprese je druhutná - následek. Přičina beznaděje, smutku... je někde v nás. A když je velká , mozek má poruchu, přestane produkovat serotonin, přichází deprese. To je reaktivní deprese.

Také si myslím,že REAKTIVNÍ !! deprese nastupuje po dlouhodobém vnitřním,často potlačovaném trýznění,které je důsledkem vnějších okolností,delších neřešitelných či neřešených životních traumat,objektivní bezmoci v konání...u každého jinak...u sebe to cítím jako zlého hada,který se za mnou pořád plazí a já se bráním a bráním a utíkám a nedám se uškrtit....ale hrozně mě to vysiluje a přitom vím,co by bylo správné....otočit se proti němu a podívat se mu zpříma do očí a vysmát se mu....jenže na to nemám zatím odvahu,tak utíkám...

Arcanum — 23. 6. 2011 16:10

Je tohle vlakno Blossom nebo Ametyst?
Ma Ametyst problem s tim co se zde spontanne odehrava ,nebo nema?
Jak to vnima vlastne Ametyst sama? Vnima to stejne jako Blosss a nebo to vnima jeste uplne jinak?

Pandorraa — 23. 6. 2011 16:24

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Ale nemám ráda vnucování názorů, a navíc vydávání osobních názorů za pro všechny platící  pravdu.

A pak jsem taky nechtěla, aby se tohle zajímavé vlákno zvrtlo v pouhé plané slovíčkaření, jak to bývá časté bohužel právě na duchovním.

To ze to Ty takhle vnimas Blossom jeste neznamena ze tomu tak je.
Skutecnost se Ti stale ukryva a nebo ji videt nechces a nebo tohle vsechno pises za nejakym skrytym ucelem.

Algoritmus, který jsem popsala, není žádné vnucování názorů, leda by je vnucovaly samy psychologické učebnice, kde je uváděn.

V praxi pak platí stoprocentně. Já vím, že je těžké to příjmout. Však to taky příjmout nemusí. Každý z nás si může své vzorce chování žít jak dlouho je mu libo. Jen by si pak ale neměl stěžovat, když dostane na kokos ;):cool:
Tedy aby bylo jasno - když mu tytéž vzorce nafackují - způsobí bolestivou situaci.

dusička — 23. 6. 2011 17:39

JJ, taky si myslím, že psychologie je uzce spojena s duchovnem.
Bloss - jak Vás tady tak čtu, popřemýšlela si o tom, čemu se vlastně bráníš?

dusička — 23. 6. 2011 17:48

Nu a když svou duši neposlouchám, příjde varování, zrcadlo - přenos, nemoc, deprese.... cokoliv, co mně upozorní, že se sebou mám něco udělat.
ten pocit beznaděje vyvolá TU nemoc, depresi. A ne naopak To si myslím.
Deprese je druhutná - následek. Přičina beznaděje, smutku... je někde v nás. A když je velká , mozek má poruchu, přestane produkovat serotonin, přichází deprese. To je reaktivní deprese.

takže - když neposlochám své srdce, mám starosti, které nevyřeším, propadám se do beznaděje, a potom do deprese.
Kdybych poslechla svou duši, nepropadala bych se dolů, nepoddávala bych se pocitu beznaděje?
Je to upozornění že je se sebou nutno něco dělat.
Tak to chápu já.
Jenže ono je to silnější, politovat se, že už to dál nejde, že to nezvládnu, ponořit se, nesnažit se.
Myslím, že k tomu je potřeba energie (protože jak známo, cítíme se líp, když je slunečno).
Vždyt se nemusí přeci vyřešit problémy vně, ale vevnitř - smířit se s nima. Když to nejde jinak.

Revliba — 23. 6. 2011 18:48

dusička napsal(a):

Nu a když svou duši neposlouchám, příjde varování, zrcadlo - přenos, nemoc, deprese.... cokoliv, co mně upozorní, že se sebou mám něco udělat.
ten pocit beznaděje vyvolá TU nemoc, depresi. A ne naopak To si myslím.
Deprese je druhutná - následek. Přičina beznaděje, smutku... je někde v nás. A když je velká , mozek má poruchu, přestane produkovat serotonin, přichází deprese. To je reaktivní deprese.

takže - když neposlochám své srdce, mám starosti, které nevyřeším, propadám se do beznaděje, a potom do deprese.
Kdybych poslechla svou duši, nepropadala bych se dolů, nepoddávala bych se pocitu beznaděje?
Je to upozornění že je se sebou nutno něco dělat.
Tak to chápu já.
Jenže ono je to silnější, politovat se, že už to dál nejde, že to nezvládnu, ponořit se, nesnažit se.
Myslím, že k tomu je potřeba energie (protože jak známo, cítíme se líp, když je slunečno).
Vždyt se nemusí přeci vyřešit problémy vně, ale vevnitř - smířit se s nima. Když to nejde jinak.

Ano Duši,taky si myslím,že je to smíření a pokora...toho mýho hada by to určitě zastavilo,kdybych přijala,to co se mi děje...krásně bych se mu smála do očí..úplně mě to těší,když si to představím...ale to moje blbý ego a pýcha mě nutí se spíš propadat...doufám,že to zvládnu...časem :/

Ametyst — 23. 6. 2011 19:11

Arcanum napsal(a):

Je tohle vlakno Blossom nebo Ametyst?
Ma Ametyst problem s tim co se zde spontanne odehrava ,nebo nema?
Jak to vnima vlastne Ametyst sama? Vnima to stejne jako Blosss a nebo to vnima jeste uplne jinak?

Já se ptala na zážitky ostatních, jejich způsob zvládání.
Myslím, že to se tady děje. Každý píše své zkušenosti.
Vidím, že to nemusí být ani moc podobné, to prožívání. Ani příznaky.
Je pro mě zajímavé vidět, jak to mají ostatní, i když já to mám zrovna jinak.

Ametyst — 23. 6. 2011 19:15

majkafa napsal(a):

Ale jeden setskakra dobrý mimo sebe, i když - on je podle mě taky ve mně a ne mimo, mám. Kdybych se znovu pokusila o sebevraždu, když by mi bylo natolik špatně, že bych tu nechtěla být, neudělám to. Proto, aby mě znovu nevrátili zpět, protože zjistit, že jsem pořád tady, je mnohem horší, než rozhodnout se odejít.

Jo, toho bych se taky bála, že když už se rozhodnu to skončit, že se probudím, to musí být děsné.
Pokud už jsem byla rozhodnutá.
I když mnoho lidí bývá za tu druhou šanci vděčné.
Moc tomu nerozumím, přece se okolnosti nezměnily. Muselo se tedy změnit něco v nich, že jsou pak silnější to zvládnout a překonat.

Zajímalo by mě, proč se tak hodně sebevražd nevydaří. Že by to sebevrazi podvědomě nějak udělali tak, aby byla šance je najít a zachránit?

majkafa — 23. 6. 2011 19:58

Revliba napsal(a):

Ano Duši,taky si myslím,že je to smíření a pokora...toho mýho hada by to určitě zastavilo,kdybych přijala,to co se mi děje...krásně bych se mu smála do očí..úplně mě to těší,když si to představím...ale to moje blbý ego a pýcha mě nutí se spíš propadat...doufám,že to zvládnu...časem :/

Myslím, že smát se mu do očí není řešením.
Přijetí. Pochopení. Zpracování.
Přijmout a smát se mu do očí v tvém podání vnímám jako velký rozdíl.
Přijmout a klidně se usmát, že už jsem v pohodě a mám v sobě vyřešeno, to vnímám úplně jinak.
Smát se mu to očí je dle mého názoru taky způsob nepřijímání, vzdoru, boje.
Až přijmeš, tak už se nebude komu smát do očí. :) Had se totiž rozplyne.

Revliba — 23. 6. 2011 20:01

majkafa napsal(a):

Revliba napsal(a):

Ano Duši,taky si myslím,že je to smíření a pokora...toho mýho hada by to určitě zastavilo,kdybych přijala,to co se mi děje...krásně bych se mu smála do očí..úplně mě to těší,když si to představím...ale to moje blbý ego a pýcha mě nutí se spíš propadat...doufám,že to zvládnu...časem :/

Myslím, že smát se mu do očí není řešením.
Přijetí. Pochopení. Zpracování.
Přijmout a smát se mu do očí v tvém podání vnímám jako velký rozdíl.
Přijmout a klidně se usmát, že už jsem v pohodě a mám v sobě vyřešeno, to vnímám úplně jinak.
Smát se mu to očí je dle mého názoru taky způsob nepřijímání, vzdoru, boje.
Až přijmeš, tak už se nebude komu smát do očí. :) Had se totiž rozplyne.

Souhlas Majko...chtěla bych se mu smát do očí s lhostejností,bez pocitu výhry a zároveň bez strachu...toto mi dělá problém,vím to

Arcanum — 23. 6. 2011 20:36

Ametyst napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Je tohle vlakno Blossom nebo Ametyst?
Ma Ametyst problem s tim co se zde spontanne odehrava ,nebo nema?
Jak to vnima vlastne Ametyst sama? Vnima to stejne jako Blosss a nebo to vnima jeste uplne jinak?

Já se ptala na zážitky ostatních, jejich způsob zvládání.
Myslím, že to se tady děje. Každý píše své zkušenosti.
Vidím, že to nemusí být ani moc podobné, to prožívání. Ani příznaky.
Je pro mě zajímavé vidět, jak to mají ostatní, i když já to mám zrovna jinak.

Tak to je prima Ametyst,ze prijimas vse co tu je, tak jak to tu je.  ;)
 
ANO-Kazdy clovek proziva svuj zivot podle sveho vnitrniho momentalniho nastaveni.  :)

Arcanum — 23. 6. 2011 20:39

Ametyst napsal(a):

Jo, toho bych se taky bála, že když už se rozhodnu to skončit, že se probudím, to musí být děsné.
Pokud už jsem byla rozhodnutá.
I když mnoho lidí bývá za tu druhou šanci vděčné.
Moc tomu nerozumím, přece se okolnosti nezměnily. Muselo se tedy změnit něco v nich,  že jsou pak silnější to zvládnout a překonat.

Ja rikam ze se zmenilo jejich vnitrni nastaveni. Takze souhlas s Tebou. Proste prozreli az touhle zkusenosti.

Blossom — 23. 6. 2011 20:53

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Ale nemám ráda vnucování názorů, a navíc vydávání osobních názorů za pro všechny platící  pravdu.

A pak jsem taky nechtěla, aby se tohle zajímavé vlákno zvrtlo v pouhé plané slovíčkaření, jak to bývá časté bohužel právě na duchovním.

To ze to Ty takhle vnimas Blossom jeste neznamena ze tomu tak je.
Skutecnost se Ti stale ukryva a nebo ji videt nechces a nebo tohle vsechno pises za nejakym skrytym ucelem.

To, že to Ty takhle vnímáš, Arcanum, ještě neznamená, že tomu tak  je. :)

dusička — 23. 6. 2011 20:57

Bloss - ano, samo, že tomu tak být nemusí, jak píše Arcanum, a nebo taky ano, když na to reaguješ. Popřemýšlela bych o těch slovech, co psala Arcum,protože Ty to vidět nechceš, tak se bráníš. Bloss - takhle na mě působíš, že se něčemu bráníš. Neumím to popsat, napsat proč. ALe jak tady projíždím a čtu diskuzi.
Vždyt tady nikdo nevnucuje názory, píšeme sem, aby toho, koho názory osloví, aby nad nimi přemýšleli, nic víc.

dusička — 23. 6. 2011 20:58

Jo Revlibo - až se pousměješ, je to tam. :supr: Ale musí to být ze srdce. A ne jenom na oko  úšklebek a tento smajlík :rock:

majkafa — 23. 6. 2011 21:03

Arcanum napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Jo, toho bych se taky bála, že když už se rozhodnu to skončit, že se probudím, to musí být děsné.
Pokud už jsem byla rozhodnutá.
I když mnoho lidí bývá za tu druhou šanci vděčné.
Moc tomu nerozumím, přece se okolnosti nezměnily. Muselo se tedy změnit něco v nich,  že jsou pak silnější to zvládnout a překonat.

Ja rikam ze se zmenilo jejich vnitrni nastaveni. Takze souhlas s Tebou. Proste prozreli az touhle zkusenosti.

:jojo: Ano, pro mě tohle přesně platí.

Revliba — 23. 6. 2011 21:04

dusička napsal(a):

Jo Revlibo - až se pousměješ, je to tam. :supr: Ale musí to být ze srdce. A ne jenom na oko  úšklebek a tento smajlík :rock:

Rozumím,vím...ach ta pýcha..

Blossom — 23. 6. 2011 21:06

dusička napsal(a):

Bloss - ano, samo, že tomu tak být nemusí, jak píše Arcanum, a nebo taky ano, když na to reaguješ. Popřemýšlela bych o těch slovech, co psala Arcum,protože Ty to vidět nechceš, tak se bráníš. Bloss - takhle na mě působíš, že se něčemu bráníš. Neumím to popsat, napsat proč. ALe jak tady projíždím a čtu diskuzi.
Vždyt tady nikdo nevnucuje názory, píšeme sem, aby toho, koho názory osloví, aby nad nimi přemýšleli, nic víc.

Jestli ma Tebe tak působím, je to Tvůj pocit, dusičko.
Já mám zas pocit jiný. :)

Kolik je tu lidí, tolik je tu pocitů a názorů. A je zajímavé si je číst a přemýšlet si nad nimi.  Proto chodím na babineťácké diskuse ráda.:)

Arcanum — 23. 6. 2011 21:11

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Ale nemám ráda vnucování názorů, a navíc vydávání osobních názorů za pro všechny platící  pravdu.

A pak jsem taky nechtěla, aby se tohle zajímavé vlákno zvrtlo v pouhé plané slovíčkaření, jak to bývá časté bohužel právě na duchovním.

To ze to Ty takhle vnimas Blossom jeste neznamena ze tomu tak je.
Skutecnost se Ti stale ukryva a nebo ji videt nechces a nebo tohle vsechno pises za nejakym skrytym ucelem.

To, že to Ty takhle vnímáš, Arcanum, ještě neznamená, že tomu tak  je. :)

A jak tomu tedy je Blossom. ?

To co jsi vyse posala o tech nazorech je Tva iluze nebo skutecnost?  Jak to rozlisis? Pouhym nazorem=je to tak.
Zajima Te vubec jestli to subjektivne ten nekdo jiny skutecne dela?

Arcanum — 23. 6. 2011 21:18

dusička napsal(a):

Vždyt tady nikdo nevnucuje názory, píšeme sem, aby toho, koho názory osloví, aby nad nimi přemýšleli, nic víc.

Ano to je presne ono. :) Ale Blossom ma nejaky duvod psat ze ji nekdo vnucuje nazory a jak Ty rikas dusi ,to je k zamysleni. :)

Blossom — 23. 6. 2011 21:26

Pandorraa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

To není věc názoru, to je fakt.
Jak uvnitř, tak i navenek - to je zákon, který nikdo z nás neokecá.

Pandorroo, pro mě za mě, mysli si o příčinách a následcích mé deprese co sama chceš.
Ale neprohlašuj to za jedinou a  univerzální pravdu. Je to vždy jen tvůj osobní názor. :jojo: Ovlivněný tvojí osobností a často hlavně případnými sympatiemi a nebo nesympatiemi k jednotlivým účastníkům diskuse. Tak jako u každého z nás.

Bloos,
už jednou jsem tě žádala, abys nebyla vztahovačná. Já vůbec nemluvím o příčinách TVÉ deprese.
Pokud si moje písmenka vztahuješ na sebe, je to jen a jen tvůj problém :jojo:

Pandorroo, je fakt dost trapné, takhle lhát...  A nebo že bys měla už tak velkou sklerózu? ;)

Jen o pár příspěvků před tímto citovaným, v příspěvku 160, je například:

Blossom napsal(a):
Toto vše jsem si racionálně i v nejtěžších chvílích uvědomovala. A přesto mi bylo pocitově tak nesnesitelně zle, že se mi až chtělo nebýt.

Pandorraa napsal(a):
Další "důkaz", že tvoje hlava nebyla propojena se srdcem.

To je výhoda psané diskuse, že to, když si někdo tak moc protiřečí nebo dokonce  lže, tak není tak těžké si to najít a porovnat. :jojo: :)

majkafa — 23. 6. 2011 21:27

Blossom, já v tom žádné lhaní nevidím. :co:

Revliba — 23. 6. 2011 21:34

majkafa napsal(a):

Blossom, já v tom žádné lhaní nevidím. :co:

taky ti Bloss nerozumím

Blossom — 23. 6. 2011 21:35

majkafa napsal(a):

Blossom, já v tom žádné lhaní nevidím. :co:

Majkafo, tak si to přečti ještě jednou:

Další "důkaz", že tvoje hlava nebyla propojena se srdcem  versus Pokud si moje písmenka vztahuješ na sebe   

Pokud to tam nevidíš, tak jedině proto, že to vidět nechceš...

majkafa — 23. 6. 2011 21:38

Nevím, jaký je důvod, ale ať dělám, co dělám, lhaní tam nevidím.

Arcanum — 23. 6. 2011 21:43

Blossom napsal(a):

Pokud to tam nevidíš, tak jedině proto, že to vidět nechceš...

Bloss,takze presne tak jak jsem rekla z je to u Tebe . Nechces ,nebo nedokazes videt,nebot jsi vnitrne nastavena videt jen to co Ti patri a ted si to sve promitas na majkafu.

Co Ty na to ? Das me pravdivou zpetnou vazbu?

Blossom — 23. 6. 2011 21:50

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Pokud to tam nevidíš, tak jedině proto, že to vidět nechceš...

Bloss,takze presne tak jak jsem rekla z je to u Tebe . Nechces ,nebo nedokazes videt,nebot jsi vnitrne nastavena videt jen to co Ti patri a ted si to sve promitas na majkafu.

Co Ty na to ? Das me pravdivou zpetnou vazbu?

To, že to Ty takhle vnímáš, Arcanum, ještě neznamená, že tomu tak  je . :) ;)

Revliba — 23. 6. 2011 21:55

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Pokud to tam nevidíš, tak jedině proto, že to vidět nechceš...

Bloss,takze presne tak jak jsem rekla z je to u Tebe . Nechces ,nebo nedokazes videt,nebot jsi vnitrne nastavena videt jen to co Ti patri a ted si to sve promitas na majkafu.

Co Ty na to ? Das me pravdivou zpetnou vazbu?

To, že to Ty takhle vnímáš, Arcanum, ještě neznamená, že tomu tak  je . :) ;)

ok,ale proč to oslovuje mně,majku,dušičku,arcanum...není nás trochu moc,co to takhle cítíme?nic ve zlém Bloss..

Arcanum — 23. 6. 2011 21:56

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Pokud to tam nevidíš, tak jedině proto, že to vidět nechceš...

Bloss,takze presne tak jak jsem rekla z je to u Tebe . Nechces ,nebo nedokazes videt,nebot jsi vnitrne nastavena videt jen to co Ti patri a ted si to sve promitas na majkafu.

Co Ty na to ? Das me pravdivou zpetnou vazbu?

To, že to Ty takhle vnímáš, Arcanum, ještě neznamená, že tomu tak  je . :) ;)

To zalezi jen na tom zda se v tom najdes nebo ne. :lol:

majkafa — 23. 6. 2011 21:58

To je škoda, že už zase slovíčkaříme a frázujeme.

Arcanum — 23. 6. 2011 22:01

Blossom pamatujes jak jsi rikala ze zivot neni utrpeni ?(tak jak to podle zkusenosti rika buddhismus)
Rikala jsi ze zivot je krasny a neni v nem nic k utrpeni. Odpovedela jsem Ti ze utrpeni ciha na kazdem rohu,predesvim na ty kdo neznaji cestu ven. Utrpeni je i "pouha" bolest zubu a nebo deprese.

Jaky mas na to nazor dnes?

Blossom — 23. 6. 2011 22:02

Revliba napsal(a):

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Bloss,takze presne tak jak jsem rekla z je to u Tebe . Nechces ,nebo nedokazes videt,nebot jsi vnitrne nastavena videt jen to co Ti patri a ted si to sve promitas na majkafu.

Co Ty na to ? Das me pravdivou zpetnou vazbu?

To, že to Ty takhle vnímáš, Arcanum, ještě neznamená, že tomu tak  je . :) ;)

ok,ale proč to oslovuje mně,majku,dušičku,arcanum...není nás trochu moc,co to takhle cítíme?nic ve zlém Bloss..

Ano, jste 4, kamarádky spojené určitým, podobným  způsobem vnímání. :jojo:

Ale ať je to člověk jeden, nebo je jich sto, pořád platí:
To, že to takhle někdo vnímá, ještě neznamená, že tomu tak  je. :)

Arcanum — 23. 6. 2011 22:03

Revliba napsal(a):

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Bloss,takze presne tak jak jsem rekla z je to u Tebe . Nechces ,nebo nedokazes videt,nebot jsi vnitrne nastavena videt jen to co Ti patri a ted si to sve promitas na majkafu.

Co Ty na to ? Das me pravdivou zpetnou vazbu?

To, že to Ty takhle vnímáš, Arcanum, ještě neznamená, že tomu tak  je . :) ;)

ok,ale proč to oslovuje mně,majku,dušičku,arcanum...není nás trochu moc,co to takhle cítíme?nic ve zlém Bloss..

Protoze to tak je. :)

Arcanum — 23. 6. 2011 22:05

Blossom napsal(a):

Revliba napsal(a):

Blossom napsal(a):


To, že to Ty takhle vnímáš, Arcanum, ještě neznamená, že tomu tak  je . :) ;)

ok,ale proč to oslovuje mně,majku,dušičku,arcanum...není nás trochu moc,co to takhle cítíme?nic ve zlém Bloss..

Ano, jste 4, kamarádky spojené určitým, podobným  způsobem vnímání. :jojo:

Ale ať je to člověk jeden, nebo je jich sto, pořád platí:
To, že to takhle někdo vnímá, ještě neznamená, že tomu tak  je. :)

Ty vis nebo nevis co znamena naproste vciteni se do druheho a jak k nemu dochazi?

Neodpovis me zejo? :D

Arcanum — 23. 6. 2011 22:07

majkafa napsal(a):

To je škoda, že už zase slovíčkaříme a frázujeme.

Majkafo ,prosim Te kde vidis slvickareni?  Ptam se protoze nevim kde to vidi ten kdo to rika-pise.

Blossom — 23. 6. 2011 22:08

Arcanum napsal(a):

Blossom pamatujes jak jsi rikala ze zivot neni utrpeni ?(tak jak to podle zkusenosti rika buddhismus)
Rikala jsi ze zivot je krasny a neni v nem nic k utrpeni. Odpovedela jsem Ti ze utrpeni ciha na kazdem rohu,predesvim na ty kdo neznaji cestu ven. Utrpeni je i "pouha" bolest zubu a nebo deprese.

Jaky mas na to nazor dnes?

Až budu mít čas, najdu si přesnou citaci a pak ji sem dám.
Hlásím se k tomu, že jsem říkala, že život je krásný, ale nemyslím si, že bych někdy použila formulaci "a není v něm nic k utrpení".
Pokud si matně vzpomínám, psala jsem tehdy, že se neztotožňuji s buddhistickým vnímáním - že smyslem života je utrpení.
(Tak nějak to stálo v knížce, kterou jsem o buddhismu četla.)

Jaký mám na to názor dnes?  Že život je krásný.  :)

majkafa — 23. 6. 2011 22:08

Arcanum napsal(a):

To zalezi jen na tom zda se v tom najdes nebo ne. :lol:

třeba v tomhle tvém - hlavně se smajlem, jakého jsi použila. Ten mi v tomto případě přijde dost - výsměšný nebo jak to říct.

DarkAngel — 23. 6. 2011 22:11

Znám jednu ženu z babinetu, která by potřebovala poradit v oblasti zvládání depek a depresívních stavů. Dokonce čte toto vlákno, protože vidím její obrázek a snad sama přizná barvu, tak ji prosím pomožte, ať zbytečně neotravuje mě, protože ja k tomuto nemám dostatečné vzdělání a ona to zřejmě nechce pochopit. Jí i vám předem děkuji za pochopení.

Blossom — 23. 6. 2011 22:11

majkafa napsal(a):

To je škoda, že už zase slovíčkaříme a frázujeme.

Kdekoli je Arcanum, tam to ona k slovíčkaření a frázování vždycky stáčí. :/
Taky mě to už dnes neba, tak zas zítra ahoj a teď už všem přeju dobrou noc! :)

Arcanum — 23. 6. 2011 22:12

majkafa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

To zalezi jen na tom zda se v tom najdes nebo ne. :lol:

třeba v tomhle tvém - hlavně se smajlem, jakého jsi použila. Ten mi v tomto případě přijde dost - výsměšný nebo jak to říct.

Ne majkafo ,neni to tak jak to vnimas.

Revliba — 23. 6. 2011 22:12

Blossom napsal(a):

Revliba napsal(a):

Blossom napsal(a):


To, že to Ty takhle vnímáš, Arcanum, ještě neznamená, že tomu tak  je . :) ;)

ok,ale proč to oslovuje mně,majku,dušičku,arcanum...není nás trochu moc,co to takhle cítíme?nic ve zlém Bloss..

Ano, jste 4, kamarádky spojené určitým, podobným  způsobem vnímání. :jojo:

Ale ať je to člověk jeden, nebo je jich sto, pořád platí:
To, že to takhle někdo vnímá, ještě neznamená, že tomu tak  je. :)

Souhlasím,ale myslím,že nikdo z nás tu nejsme kamarádky,je to virtuální svět a jen energie pramenící z písmen (více či méně obratně používaných),nám nastavuje jakés takés vnímání druhého subjektu..
Já osobně Arcanum velmi obtížně luštím,Majka je na mně leckdy pyšně radikální,Dušička otevřená až moc...já třeba taky působím jako mimozemšťan,ale to důležité je,že se všechny čtyři shodneme na jednom pocitu z tebe...moc ráda tě čtu,ale najednou mám pocit,že ti někdo sáhnul na tvůj trn v patě a tyse zlobíš,že ho objevil....nebo možná jsi sama překvapená...já jsem překvapená,že se zlobíš..tak to na mně působí..

Arcanum — 23. 6. 2011 22:18

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Blossom pamatujes jak jsi rikala ze zivot neni utrpeni ?(tak jak to podle zkusenosti rika buddhismus)
Rikala jsi ze zivot je krasny a neni v nem nic k utrpeni. Odpovedela jsem Ti ze utrpeni ciha na kazdem rohu,predesvim na ty kdo neznaji cestu ven. Utrpeni je i "pouha" bolest zubu a nebo deprese.

Jaky mas na to nazor dnes?

Až budu mít čas, najdu si přesnou citaci a pak ji sem dám.
Hlásím se k tomu, že jsem říkala, že život je krásný, ale nemyslím si, že bych někdy použila formulaci "a není v něm nic k utrpení".
Pokud si matně vzpomínám, psala jsem tehdy, že se neztotožňuji s buddhistickým vnímáním - že smyslem života je utrpení.
(Tak nějak to stálo v knížce, kterou jsem o buddhismu četla.)

Jaký mám na to názor dnes?  Že život je krásný.  :)

Vyborne :) ,zivot je krasny ,s tim s Tebou souhlasim. :D

Najdi to jeslti budes mit cas a pokud,pokud je to pro Tebe natolik dulezite to hledat jen pro tu presnost tech slov. To je to cemu se rika to slovickareni?

Me nenapdalo hledat tuhle diskuzi a psat presne slovo od slova. Napadlo mne pouze ze to napisu nejak priblizne a ze ty si snad vzpomenes o cem byla rec. To je vse. :)

dusička — 24. 6. 2011 5:47

Souhlasím,ale myslím,že nikdo z nás tu nejsme kamarádky,je to virtuální svět a jen energie pramenící z písmen (více či méně obratně používaných),nám nastavuje jakés takés vnímání druhého subjektu..
Já osobně Arcanum velmi obtížně luštím,Majka je na mně leckdy pyšně radikální,Dušička otevřená až moc...já třeba taky působím jako mimozemšťan,ale to důležité je,že se všechny čtyři shodneme na jednom pocitu z tebe...moc ráda tě čtu,ale najednou mám pocit,že ti někdo sáhnul na tvůj trn v patě a tyse zlobíš,že ho objevil....nebo možná jsi sama překvapená...já jsem překvapená,že se zlobíš..tak to na mně působí..

Revlibo - supr si to napsala.
Každá jsme něká, nikdo není stejný, ten pocit z Bloss mám stejný jako Ty. To není že bych ji neměla ráda, Bloss ráda Tě čtu,jen jsem taky překvapená,že se bráníš (čemu?) vždyt tady není žádný slovíčkaření, napadení, odsuzování?
Co tady vidíš Ty v písmenkách.
Si fajn baba. O tom žádná

dusička — 24. 6. 2011 5:48

Ty jo já že jsem až moc otevřená. No přiznávám se, že jsem i v reálu. A vím,čeho je moc toho je příliš. A učím se být - ne neotevřená, ale mluvit k druhým, říct jim to otevřeně, ale ne tou mojí formou - nataktně, ale aby pochopili, že to nemyslíml zle,že např.je chci urazit,ponížit, nebo já nevím, Ty negativní myšlenky, ale aby pochopili

Ivana — 24. 6. 2011 8:35

Tedy mně to tady připadá jako velké slovíčkaření. V podstatě některým příspěvkům např. od Arcanum ani nerozumím a nechápu o čem se konkrétně přete.
Já jsem materialisticky založená, nějaké duchovno mě moc nebere, nevěřím, že člověk má nesmrtelnou duši. Jsem přesvědčená, že deprese je způsobená chemickou nerovnováhou v mozku, prostě mozek přestává tvořit serotonin. Někdy se zjistí, co bylo jakýmsi "prvotním hybatelem" - rozvod, úmrtí někoho blízkého, vyhazov z práce atd. atd. Někdy se to nezjistí. Ale nikdo neví, proč někdo na různé těžkosti reaguje depresí a někdo ne. Ale jakožto materialista jsem přesvědčená, že ty příčiny jsou v činnosti mozku a ne v žádné duši. Podle mě je člověk pouze myšlení - produkt mozku + tělo. Takže všechny příčiny nemocí jsou tam. I deprese.

majkafa — 24. 6. 2011 8:37

Ivana napsal(a):

Tedy mně to tady připadá jako velké slovíčkaření. V podstatě některým příspěvkům např. od Arcanum ani nerozumím a nechápu o čem se konkrétně přete.
Já jsem materialisticky založená, nějaké duchovno mě moc nebere, nevěřím, že člověk má nesmrtelnou duši. Jsem přesvědčená, že deprese je způsobená chemickou nerovnováhou v mozku, prostě mozek přestává tvořit serotonin. Někdy se zjistí, co bylo jakýmsi "prvotním hybatelem" - rozvod, úmrtí někoho blízkého, vyhazov z práce atd. atd. Někdy se to nezjistí. Ale nikdo neví, proč někdo na různé těžkosti reaguje depresí a někdo ne. Ale jakožto materialista jsem přesvědčená, že ty příčiny jsou v činnosti mozku a ne v žádné duši. Podle mě je člověk pouze myšlení - produkt mozku + tělo. Takže všechny příčiny nemocí jsou tam. I deprese.

Ivano, ty nemáš city? Jak to potom, že víš, že miluješ svého BM? To je rozumem? Ale rozumem láska není, kdyby byla, tak by sis ji už dávno rozumově zrušila, myslím.

dusička — 24. 6. 2011 8:40

A co pudy Ivano?
Ty myslíš, že řídí rozum?

Arcanum — 24. 6. 2011 8:54

Ivana napsal(a):

Tedy mně to tady připadá jako velké slovíčkaření. V podstatě některým příspěvkům např. od Arcanum ani nerozumím a nechápu o čem se konkrétně přete.
Já jsem materialisticky založená, nějaké duchovno mě moc nebere, nevěřím, že člověk má nesmrtelnou duši. Jsem přesvědčená, že deprese je způsobená chemickou nerovnováhou v mozku, prostě mozek přestává tvořit serotonin. Někdy se zjistí, co bylo jakýmsi "prvotním hybatelem" - rozvod, úmrtí někoho blízkého, vyhazov z práce atd. atd. Někdy se to nezjistí. Ale nikdo neví, proč někdo na různé těžkosti reaguje depresí a někdo ne. Ale jakožto materialista jsem přesvědčená, že ty příčiny jsou v činnosti mozku a ne v žádné duši. Podle mě je člověk pouze myšlení - produkt mozku + tělo. Takže všechny příčiny nemocí jsou tam. I deprese.

Ivano
diky Tobe jsem ted kapla na to co znamena slovickareni treba prave pro Tebe.
Jinak muj nazor naopak je ze se tady nikdo nepre. :jojo:

Jinak co se tyka toho ostatniho co pises.
Tve presvedceni je Tvoji pravdou a jako takove to ma pro Tebe zijici platnost.
Je prirozene ze kdyz jsi materialisticky zalozena ze to mas tak jak to mas. To neni ani spatne ani dobre.  Je to jen tak jak to je. :)

majkafa — 24. 6. 2011 9:02

Arcanum napsal(a):

Tve presvedceni je Tvoji pravdou a jako takove to ma pro Tebe zijici platnost.
Je prirozene ze kdyz jsi materialisticky zalozena ze to mas tak jak to mas. To neni ani spatne ani dobre.  Je to jen tak jak to je. :)

Typický a velmi názorný příklad slovíčkaření a hlavně frází. To už přeciž všichni dávno víme. :) Že to je, jak to je. To je přece jasné, že je to tak, ja to je. Přece to ani jináč být nemůže. :)

dusička — 24. 6. 2011 9:04

majkafa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Tve presvedceni je Tvoji pravdou a jako takove to ma pro Tebe zijici platnost.
Je prirozene ze kdyz jsi materialisticky zalozena ze to mas tak jak to mas. To neni ani spatne ani dobre.  Je to jen tak jak to je. :)

Typický a velmi názorný příklad slovíčkaření a hlavně frází. To už přeciž všichni dávno víme. :) Že to je, jak to je. To je přece jasné, že je to tak, ja to je. Přece to ani jináč být nemůže. :)

Chcete slovíčkařit? Tak jo :lol:
Jen mě napadá, proč by to jináč být nemohlo?

majkafa — 24. 6. 2011 9:06

dusička napsal(a):

Jen mě napadá, proč by to jináč být nemohlo?

Protože kdyby to bylo jináč, zase by to bylo jenom tak, jak to je. :lol:

dusička — 24. 6. 2011 9:08

majkafa napsal(a):

dusička napsal(a):

Jen mě napadá, proč by to jináč být nemohlo?

Protože kdyby to bylo jináč, zase by to bylo jenom tak, jak to je. :lol:

Tě klepnu :dumbom: ne si dělám legraci, ted si mě dostala :lol:

haiel — 24. 6. 2011 9:10

Slovíčkaření je vlastně takové tvoření malých světů. Na počátku přeciž bylo Slovo :cool:

haiel — 24. 6. 2011 9:12

Ivano, co je příčinou chemické nerovnováhy v mozku?

Arcanum — 24. 6. 2011 9:17

majkafa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Tve presvedceni je Tvoji pravdou a jako takove to ma pro Tebe zijici platnost.
Je prirozene ze kdyz jsi materialisticky zalozena ze to mas tak jak to mas. To neni ani spatne ani dobre.  Je to jen tak jak to je. :)

Typický a velmi názorný příklad slovíčkaření a hlavně frází. To už přeciž všichni dávno víme. :) Že to je, jak to je. To je přece jasné, že je to tak, ja to je. Přece to ani jináč být nemůže. :)

Aha :) diky za odpoved na moji vcerejsi otazku.

Ted si predstav ze pro Tebe je to slovickareni a fraze ale pro mne je to necim uplne jinym. :)
(dalsi fraze? :D)
Nejak bych se asi na Tvem miste zeptala sama sebe jestli ti na tom neco vadi.A pokud (nebot to resis) tak proc. :)  ale to je na Tobe.

No,v moji odpovedi pro Ivanu je znazornen muj prijimajici postoj k jejimu prozivani sveta.
Zadne dalsi klaboseni o tom ze by mohla o tom co pise jeste premyslet.

Ty ji naopak klades otazky ktere umim klast taky (znama vec zejo? ) ale ted nemam potrebu to udelat. 

Panimajes? :)

Arcanum — 24. 6. 2011 9:19

haiel napsal(a):

Slovíčkaření je vlastně takové tvoření malých světů. Na počátku přeciž bylo Slovo :cool:

Takze vibrace-zvuk. Jo nebo jo? :D

dusička — 24. 6. 2011 9:23

Arcanom - a proč ted nemáš potřebu klást otázky a někdy je třeba kladeš?

Arcanum — 24. 6. 2011 9:24

dusička napsal(a):

Arcanom - a proč ted nemáš potřebu klást otázky a někdy je třeba kladeš?

Protoze to je to Arcanum.

Ivana — 24. 6. 2011 9:27

dusička napsal(a):

A co pudy Ivano?
Ty myslíš, že řídí rozum?

Já neříkám rozum, říkám mozek. City vznikají také v mozku, i pudy. Nejsem takový racionalista, jak se může jevit. Vlastně jsem hodně emotivní člověk.
Jak píše Majkafa, miluji svého BM, i 5 let po rozvodu a kolikrát mě city k němu přepadnou natolik, že se div nezalknu. Ale podle mě jsou produktem mozkové činnosti.

Arcanum — 24. 6. 2011 9:28

dusička napsal(a):

majkafa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Je prirozene ze kdyz jsi materialisticky zalozena ze to mas tak jak to mas. To neni ani spatne ani dobre.  Je to jen tak jak to je. :)

Přece to ani jináč být nemůže. :)

Chcete slovíčkařit? Tak jo :lol:
Jen mě napadá, proč by to jináč být nemohlo?

Jinac to byt presto muze dusi :supr:
Protoze tak jak to je obsahuje tak jak tak prvek pomijivosti-zmen-vyvoj.  ;)

Ivana — 24. 6. 2011 9:30

haiel napsal(a):

Ivano, co je příčinou chemické nerovnováhy v mozku?

No, to je právě to, co nikdo neví. Proč někdo dostane rakovinu a někdo ne? Proč já se nakazím angínou a ty ne, i když se setkáme se stejným bacilem? Nevím.

majkafa — 24. 6. 2011 9:38

haiel napsal(a):

Ivano, co je příčinou chemické nerovnováhy v mozku?

haiel, vím, že se ptáš Ivany. Nevím, jestli jsi o depresi něco četla v odborné literatuře. Opravdu pomáhá, ale psychologie a nikdo zatím neví proč, dodat tělu serotonin. Některé mozky mají poruchu, že neprodukují dostatečné množství serotoninu. A je věděcky zjištěno, že dodání serotoninu "vyléčí" akutní těžkou depresi. Ale nikdo neví zatím,proč to tak je, proč zrovna serotonin má vliv na depresi, proč ne u každého, proč a kdy vznikne porucha produkce serotininu...

majkafa — 24. 6. 2011 9:39

arcanum, opět je mi tvé psaní nesrozumitelné. Takové o ničem. Tak jdu dělat smysluplnější věci. pápá

dusička — 24. 6. 2011 9:40

Ivano - a co to Tvoje já - které cítí, že BM miluje a druhé já,které se ptá proč?
Učili jsme se, že lidský mozek je využit jen na několik procent, není prozkoumaný. Já vím,že to nikdo neví, ale co když tam bydlí naše duše?
Já si to taky nedokážu vysvětli, že city mi říkaj něco jiného než rozum. To není o materialismu. To je tím,že prostě si to nedokážeme představit, na spousta otázek nedokáže náš mozek odpovědět.

haiel — 24. 6. 2011 9:40

Ivana napsal(a):

haiel napsal(a):

Ivano, co je příčinou chemické nerovnováhy v mozku?

No, to je právě to, co nikdo neví. Proč někdo dostane rakovinu a někdo ne? Proč já se nakazím angínou a ty ne, i když se setkáme se stejným bacilem? Nevím.

Ví. Lidi tohle dávno ví. Jen jsou maličko potíže s tím pojmenováním. (A taky věda moderní doby, která si nárokuje, že vědět správně může jenom ona. )  Jsou to impulsy z oblasti duše. To je to, co ty spatřuješ v mozku. Ono je ale úplně jedno, kde to kdo vidí a jak to nazve. Pořád je to jedno a to samý :)  Mozek ty impulsy nějakým způsobem převádí.  Když je nedokáže dobře přetransformovat a vyladit pro to jedno konkrétní tělo, vznikne disharmonie - nemoc. Jedním z jejích projevů je ta chemická nerovnováha.
Ta se potom ladí pomocí léků.

dusička — 24. 6. 2011 9:41

Haiel - to je zajímavý , ty jo, takže vlastně duše řídí mozek. Jen je potíž rozpoznat ,co duše chce říct.

Arcanum — 24. 6. 2011 9:42

majkafa napsal(a):

haiel napsal(a):

Ivano, co je příčinou chemické nerovnováhy v mozku?

haiel, vím, že se ptáš Ivany. Nevím, jestli jsi o depresi něco četla v odborné literatuře. Opravdu pomáhá, ale psychologie  a nikdo zatím neví proč, dodat tělu serotonin. Některé mozky mají poruchu, že neprodukují dostatečné množství serotoninu. A je věděcky zjištěno, že dodání serotoninu "vyléčí" akutní těžkou depresi. Ale nikdo neví zatím,proč to tak je, proč zrovna serotonin má vliv na depresi, proč ne u každého, proč a kdy vznikne porucha produkce serotininu...

Co kdyby se vedci zeptali nejakeho osviceneho  a nebo samana?
Stejne by jim vedci tu odpoved neuverili. :jojo:

majkafa — 24. 6. 2011 9:43

haiel napsal(a):

Ivana napsal(a):

haiel napsal(a):

Ivano, co je příčinou chemické nerovnováhy v mozku?

No, to je právě to, co nikdo neví. Proč někdo dostane rakovinu a někdo ne? Proč já se nakazím angínou a ty ne, i když se setkáme se stejným bacilem? Nevím.

Ví. Lidi tohle dávno ví. Jen jsou maličko potíže s tím pojmenováním. (A taky věda moderní doby, která si nárokuje, že vědět správně může jenom ona. )  Jsou to impulsy z oblasti duše. To je to, co ty spatřuješ v mozku. Ono je ale úplně jedno, kde to kdo vidí a jak to nazve. Pořád je to jedno a to samý :)  Mozek ty impulsy nějakým způsobem převádí.  Když je nedokáže dobře přetransformovat a vyladit pro to jedno konkrétní tělo, vznikne disharmonie - nemoc. Jedním z jejích projevů je ta chemická nerovnováha.

haiel, tímhle i ty sama potvrzuješ, že neví. Protože nikdo z lidí zatím neví, proč mozek nedokáže impusly dobře přetransformovat a vyladit pro to jedno konkrétní tělo. :jojo:

Arcanum — 24. 6. 2011 9:44

majkafa napsal(a):

haiel, tímhle i ty sama potvrzuješ, že neví. Protože nikdo z lidí zatím neví, proč mozek nedokáže impusly dobře přetransformovat a vyladit pro to jedno konkrétní tělo. :jojo:

Ale vi.

dusička — 24. 6. 2011 9:45

proč mozek nedokáže impusly dobře přetransformovat ?
Protože neumí zatím poslouchat svou duši

haiel — 24. 6. 2011 9:45

dusička napsal(a):

Haiel - to je zajímavý , ty jo, takže vlastně duše řídí mozek. Jen je potíž rozpoznat ,co duše chce říct.

Duchovní svět je nám nadřazený, s tím nic nenaděláme. Však jak zpívá Nohavica - na zemi děje se to, co bylo na nebi psáno :)

dusička — 24. 6. 2011 9:46

haiel napsal(a):

dusička napsal(a):

Haiel - to je zajímavý , ty jo, takže vlastně duše řídí mozek. Jen je potíž rozpoznat ,co duše chce říct.

Duchovní svět je nám nadřazený, s tím nic nenaděláme. Však jak zpívá Nohavica - na zemi děje se to, co bylo na nebi psáno :)

Jo, já to tušila :jojo:

haiel — 24. 6. 2011 9:49

Arcanum napsal(a):

majkafa napsal(a):

haiel, tímhle i ty sama potvrzuješ, že neví. Protože nikdo z lidí zatím neví, proč mozek nedokáže impusly dobře přetransformovat a vyladit pro to jedno konkrétní tělo. :jojo:

Ale vi.

Ví. Lidi tohle ví. Bez ohledu na to, zda o tom někde něco četli nebo slyšeli. Nebo by se dalo říct, že to v sobě velmi výrazně cítí. Je to součást výbavy lidské bytosti. Člověk ví a cítí, že je nevyladěný s vyšším řádem. Prostě ví :)  Kdykoliv pociťuje jakýkoliv diskomfort.

majkafa — 24. 6. 2011 9:55

haiel napsal(a):

Ví. Lidi tohle ví. Bez ohledu na to, zda o tom někde něco četli nebo slyšeli. Nebo by se dalo říct, že to v sobě velmi výrazně cítí. Je to součást výbavy lidské bytosti. Člověk ví a cítí, že je nevyladěný s vyšším řádem. Prostě ví :)  Kdykoliv pociťuje jakýkoliv diskomfort.

Kdyby to lidé věděli tak, jak já myslím, co já vnímám pod slovem VÍ, tak by nebyly deprese. Člověk samozřejmě ví, že je nevyladěn. Ale my nemluvíli o tom, že ví, že je nevyladěn. Ale jak všeobecně, tohle "vyléčit". To neví. Kdyby věděl, nebyly by deprese. Jako nejsou epidemie černého kašle, neštovic, jako se neumírá všeobecně na chřipku, angínu, jako se VÍ vyoperovat slepé střevo...
Všeobecně nevíme, jak naladit duši s tělem. neexistuje žádná poučka ani lék, jen zatím ten, že dodáme antidepresivy tělu serotonin. Ale nikdo neví proč a proč zrovna serotonin. Něco trošku málo o tom přece jenom vím. :)

haiel — 24. 6. 2011 9:56

Jen dodatek (vím, že jsem na psychárně a ne na duchárně :D ) - není tak důležité snažit se o to nejsprávnější pojmenování, jako spíš umět to neztratit ze zřetele.
Juž padám :cool:

dusička — 24. 6. 2011 9:58

majkafa napsal(a):

haiel napsal(a):

Ví. Lidi tohle ví. Bez ohledu na to, zda o tom někde něco četli nebo slyšeli. Nebo by se dalo říct, že to v sobě velmi výrazně cítí. Je to součást výbavy lidské bytosti. Člověk ví a cítí, že je nevyladěný s vyšším řádem. Prostě ví :)  Kdykoliv pociťuje jakýkoliv diskomfort.

Kdyby to lidé věděli tak, jak já myslím, co já vnímám pod slovem VÍ, tak by nebyly deprese.

Majko ví a tuší ,jenže s tím neumí pracovat.Tedy někdy jo, někdy ne

Arcanum — 24. 6. 2011 9:59

haiel napsal(a):

Arcanum napsal(a):

majkafa napsal(a):

haiel, tímhle i ty sama potvrzuješ, že neví. Protože nikdo z lidí zatím neví, proč mozek nedokáže impusly dobře přetransformovat a vyladit pro to jedno konkrétní tělo. :jojo:

Ale vi.

Ví. Lidi tohle ví. Bez ohledu na to, zda o tom někde něco četli nebo slyšeli. Nebo by se dalo říct, že to v sobě velmi výrazně cítí. Je to součást výbavy lidské bytosti. Člověk ví a cítí, že je nevyladěný s vyšším řádem. Prostě ví :)  Kdykoliv pociťuje jakýkoliv diskomfort.

Mela jsem tim na mysli,ze nekdo z lidi uz to vi. Vi ve slova smyslu -na beton.
Cteni,slyseni neni to same jako primy prozitek i presto ze to nekteri velice silne v sobe uz tusi,nekteri jsou jeste stale uzavreni=jeste prilis oddeleni.

majkafa — 24. 6. 2011 10:00

haiel, já nijak nepopírám, že duchovní svět je nadřazený. Já to vím a souhlasím v tomhle s tebou. Ale každá asi mluvíme o něčem jiném. Já o medicínské a psychologické léčbě deprese.
Nikdo zatím neumí "léčit" depresi tak, jako třeba zlomenou nohu. Dám do sádry a v naprosté většině případů za pár týdnů, měsíců, je vše OK.
Kdežto u deprese ne. U někoho není OK za celý život.

dusička — 24. 6. 2011 10:02

No Majko a copak se umí léčit zlomená noha meditací?

Arcanum — 24. 6. 2011 10:05

dusička napsal(a):

No Majko a copak se umí léčit zlomená noha meditací?

:supr:

majkafa — 24. 6. 2011 10:05

dusička napsal(a):

No Majko a copak se umí léčit zlomená noha meditací?

Taky nechápeš, co říkám.

dusička — 24. 6. 2011 10:08

majkafa napsal(a):

dusička napsal(a):

No Majko a copak se umí léčit zlomená noha meditací?

Taky nechápeš, co říkám.

Ale chápu , akorát jsem to obrátila.
Ty by si chtěla léčit duši (depresi) sádrou jako když zasádruješ zlomenou kost.
A já jsem psala, copak umíme léčit zlomenou kost bez sádry?

Arcanum — 24. 6. 2011 10:10

majkafa napsal(a):

U někoho není OK za celý život.

Zeby KARMA?

Ametyst mame se presunout na ducharnu?

Pandorraa — 24. 6. 2011 11:07

Blossom napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Blossom napsal(a):


Pandorroo, pro mě za mě, mysli si o příčinách a následcích mé deprese co sama chceš.
Ale neprohlašuj to za jedinou a  univerzální pravdu. Je to vždy jen tvůj osobní názor. :jojo: Ovlivněný tvojí osobností a často hlavně případnými sympatiemi a nebo nesympatiemi k jednotlivým účastníkům diskuse. Tak jako u každého z nás.

Bloos,
už jednou jsem tě žádala, abys nebyla vztahovačná. Já vůbec nemluvím o příčinách TVÉ deprese.
Pokud si moje písmenka vztahuješ na sebe, je to jen a jen tvůj problém :jojo:

Pandorroo, je fakt dost trapné, takhle lhát...  A nebo že bys měla už tak velkou sklerózu? ;)

Jen o pár příspěvků před tímto citovaným, v příspěvku 160, je například:

Blossom napsal(a):
Toto vše jsem si racionálně i v nejtěžších chvílích uvědomovala. A přesto mi bylo pocitově tak nesnesitelně zle, že se mi až chtělo nebýt.

Pandorraa napsal(a):
Další "důkaz", že tvoje hlava nebyla propojena se srdcem.

To je výhoda psané diskuse, že to, když si někdo tak moc protiřečí nebo dokonce  lže, tak není tak těžké si to najít a porovnat. :jojo: :)

Bloos,
vytrháváš moje písmenka z kontextu - a ten není o PŘÍČINÁCH tvé deprese, ale o tom, že nevidíš to, co napsala Arcanum, jako aktuální pro tebe samu - a  hledáš jen to, co potřebuje tvoje ego, aby se nacpalo k prasknutí. Já ti to nezazlívám, protože to znám - tam, kde jsi teď ty, já už byla a vím, že je to těžké změnit úhel pohledu a začít poslouchat i to "nepříjemné", co mi druzí říkají.
Nakonec nemusíš "poslouchat", stačí NASLOUCHAT a porovnávat to se svými SKUTENÝMI pocity, nikoliv s tím, co ti podsouvá ego. Ono je velmi vynalézavé a jen tak tě nepustí, protože bez tvé energie by zemřelo.
Nemáš to lehké, bez legrace, nejspíš máš problém s autoritami a jen ty víš - či spíš už ani nevíš - kde to má počátek.
Zkus přestat pořád vyskakovat a přijmi, co ti druzí píši. Příjmout neznamená souhlasit, znamená to pouze nebojovat se svobodbnou vůlí druhého člověka a tak se k němu připoutávat - připoutávat se k jeho egu, které může pak zase pošramotit to tvoje - nu a to ti to dá pak o to víc "sežrat".
Tak to funguje a je jedno, zda ty tomu věříš čili nic.
Psychické pochody jsou naprosto nezávislé na tom, zda jim věříš a rozumíš nebo ne, ony se prostě dějí.

Řešit PŘÍČINY tvé deprese mi nepřísluší, i když myslet si o tom můžu, co chci, s tím nic nenaděláš.
Jen já nadělám něco s tím, zda ti to tu "vpálím" nebo ne.
A věř mi, nestojí mi to za to. Natolik se už mám ráda, že nemám potřebu ti ubližovat.

Pandorraa — 24. 6. 2011 11:10

Revliba napsal(a):

majkafa napsal(a):

Blossom, já v tom žádné lhaní nevidím. :co:

taky ti Bloss nerozumím

Já jí rozumím. Právě proto, že jsem to prožila - taky jsem se nejvíc hádala s těmi, kteří mně viděli jasněji než já sama. Podle mne to dělá každý. Když "se probudí", přestane s tím, protože ví, jak je to čitelné a hlavně zbytečné.
Navíc písmenka zkreslují.

Pandorraa — 24. 6. 2011 11:20

haiel napsal(a):

Arcanum napsal(a):

majkafa napsal(a):

haiel, tímhle i ty sama potvrzuješ, že neví. Protože nikdo z lidí zatím neví, proč mozek nedokáže impusly dobře přetransformovat a vyladit pro to jedno konkrétní tělo. :jojo:

Ale vi.

Ví. Lidi tohle ví. Bez ohledu na to, zda o tom někde něco četli nebo slyšeli. Nebo by se dalo říct, že to v sobě velmi výrazně cítí. Je to součást výbavy lidské bytosti. Člověk ví a cítí, že je nevyladěný s vyšším řádem. Prostě ví :)  Kdykoliv pociťuje jakýkoliv diskomfort.

Souhlasím. Každý to ví, jen někteří to odmítají příjmout, zatím co jiní s tím už umí i pracovat.
(Což pochopitelně velmi často ti první nemůžou rozdejchat...)

majkafa — 24. 6. 2011 11:53

dusička napsal(a):

majkafa napsal(a):

dusička napsal(a):

No Majko a copak se umí léčit zlomená noha meditací?

Taky nechápeš, co říkám.

Ale chápu , akorát jsem to obrátila.
Ty by si chtěla léčit duši (depresi) sádrou jako když zasádruješ zlomenou kost.
A já jsem psala, copak umíme léčit zlomenou kost bez sádry?

Nechtěla.

majkafa — 24. 6. 2011 11:56

Pandorraa napsal(a):

haiel napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Ale vi.

Ví. Lidi tohle ví. Bez ohledu na to, zda o tom někde něco četli nebo slyšeli. Nebo by se dalo říct, že to v sobě velmi výrazně cítí. Je to součást výbavy lidské bytosti. Člověk ví a cítí, že je nevyladěný s vyšším řádem. Prostě ví :)  Kdykoliv pociťuje jakýkoliv diskomfort.

Souhlasím. Každý to ví, jen někteří to odmítají příjmout, zatím co jiní s tím už umí i pracovat.
(Což pochopitelně velmi často ti první nemůžou rozdejchat...)

Pan, ani ty nerozumíš, co tím chci říct.
Že lidé všeobecně a nikdo konkrétně není takový lékař deprese, že za ním přijde pacient, on mu napíše prášek a za týden je deprese vyléčená. Takový prášek ještě nevynalezli. :)

Arcanum — 24. 6. 2011 12:09

Ja to zase vidim tak majkafo ze tomu nerozumis Ty. :)

vitto — 24. 6. 2011 12:16

No dyť to furt říkám! Proto přirovnávám depresi k cukrovce - endogenní depresi - umíme ji udržet pod kontrolou pomocí léků, nebo něčeho, čemu já říkám "psychická dieta", ale prášek, co by ji vyléčil úplně není. Mám to jako Ivana, pro mě je deprese porucha hormonální výměny, nemám potřebu se v tom nějak babrat. Naučila jsem se s ní žít, jako jiní žijí s alergií, neztrácím sílu marným bojem, naučila jsem se poznat, kdy přichází a zajít si pro léky dříve, než se rozjede do obtížně léčitelného rozměru. Ale já jsem nikdy neměla ty hrozné pocity, které tu popisujete, že za nic nestojím, že jsem špatná, nedostatečná... já je neměla nikdy v životě... Zopakuji svou teorii - deprese je taková, jaký je člověk. A dá se s ní žít pěkný život, jen to vše prostě musím přijmout.

Ametyst — 24. 6. 2011 12:26

vitto napsal(a):

A dá se s ní žít pěkný život, jen to vše prostě musím přijmout.

S depresí pěkný život?
Tak to si neumím představit.
Dokážu pochopit, že se s depresí dá žít, přežít.
Ale pěkný život? Může být deprese pěkná?

Může mít svůj smysl, být jistým způsobem potřebná.
Ale radost toho tedy mít nedokážu.

majkafa — 24. 6. 2011 12:28

vitto, také jsem přesvědčena, že endogenní deprese je jako cukrovka nebo tak. Nelze ji vyléčit, protože je to porucha činnosti mozku. Jedině že vy se "opravil" ten mozek. A to zatím medicína neumí.
Reaktivní deprese je krátkodobá porucha produkce serotoninu, způsobená nějakou akci, je to reakce. Tam to vyléčit lze, když vyléčíme, změníme, vyrovnáme se, odstraníme tu akci.

Ametyst — 24. 6. 2011 12:46

Píšete tady o serotoninu, ale ono to není tak jednoduché, že chybí serotonin.
Hormony (veškeré) jaksi s depresí souvisí, ale neví se, jak přesně to funguje.
Já například na serotonin nereaguji vůbec (resp. reaguji, ale negativně), sedí mi spíše dopaminové a noradrenalinové reputaky.
Nikdo neví jak přesně, a taky to skoro nikdy nefunguje úplně a stoprocentně.
Většina lidí, jimž AD zabralo, se shoduje na tom, že to je "trochu lepší", ale pořád tomu něco jakoby chybí.


Také dělení depresí jen  na dvě skupiny je už opouštěno, je to mnohem složitější.

Arcanum — 24. 6. 2011 12:50

Ametyst napsal(a):

Také dělení depresí jen  na dvě skupiny je už opouštěno, je to mnohem složitější.

Presne tak. :)

majkafa — 24. 6. 2011 12:52

Ametyst, já vím. I o členění i o serotoninu, že se přesně neví atd.Ostatně jsem to tu už psala. Použila jsem jednoduché jenom pro ty v téhle oblasti "jednodušší", ale myslím, že jim to stejně nedojde.

Arcanum — 24. 6. 2011 13:02

majkafa napsal(a):

vitto, také jsem přesvědčena, že endogenní deprese je jako cukrovka nebo tak. Nelze ji vyléčit, protože je to porucha činnosti mozku. Jedině že vy se "opravil" ten mozek. A to zatím medicína neumí.
Reaktivní deprese je krátkodobá porucha produkce serotoninu, způsobená nějakou akci, je to reakce. Tam to vyléčit lze, když vyléčíme, změníme, vyrovnáme se, odstraníme tu akci.

Prisaham ze je to dnes uplne poprve co me naprosto prekvapujes.

Psychicky svet nelze jen tak opravit pouhou tabletkou. ? :co:
I kdyz pravdou je ze Ti muzu dat vitamin na bolest hlavy a pokud budes presvedcena ze ti ta tableta pomuze ,pak ver ze Te ta hlava prestane bolet.
Psychicky svet ovlivnuje svet fyzicky a tedy i napriklad onen zde zminovany mozek.
To co je nehmatatelny a tedy presahujici lidsky materialne pojimany svet, je to ,co ovlivnuje cele deni v lidskem tele.

Jo a jestli me nerozumis ,pak pochopim ze jsi na jine vlne.

Pandorraa — 24. 6. 2011 13:05

majkafa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

haiel napsal(a):


Ví. Lidi tohle ví. Bez ohledu na to, zda o tom někde něco četli nebo slyšeli. Nebo by se dalo říct, že to v sobě velmi výrazně cítí. Je to součást výbavy lidské bytosti. Člověk ví a cítí, že je nevyladěný s vyšším řádem. Prostě ví :)  Kdykoliv pociťuje jakýkoliv diskomfort.

Souhlasím. Každý to ví, jen někteří to odmítají příjmout, zatím co jiní s tím už umí i pracovat.
(Což pochopitelně velmi často ti první nemůžou rozdejchat...)

Pan, ani ty nerozumíš, co tím chci říct.
Že lidé všeobecně a nikdo konkrétně není takový lékař deprese, že za ním přijde pacient, on mu napíše prášek a za týden je deprese vyléčená. Takový prášek ještě nevynalezli. :)

Majko, však já taky nereaguji na to, co jsi napsala ty, protože taková blbost, že existuje prášek, který za týden vyléčí depresi, by mně ani ve snu nenapadla ;)

Blossom — 24. 6. 2011 13:12

Chvíli tady člověk není, a tolik příspěvků...
Škoda jen že se z toho stalo mezitím opět plané slovíčkaření o duchovnu a debata jestli ten pochopil co jiný napsal atd., atd., atd... atd.

To mě nebaví. Tak jdu dělat něco užitečnějšího - jdu na oběd.
Dobrou chuť všem! :)

Ivana — 24. 6. 2011 13:16

haiel napsal(a):

Ivana napsal(a):

haiel napsal(a):

Ivano, co je příčinou chemické nerovnováhy v mozku?

No, to je právě to, co nikdo neví. Proč někdo dostane rakovinu a někdo ne? Proč já se nakazím angínou a ty ne, i když se setkáme se stejným bacilem? Nevím.

Ví. Lidi tohle dávno ví. Jen jsou maličko potíže s tím pojmenováním. (A taky věda moderní doby, která si nárokuje, že vědět správně může jenom ona. )  Jsou to impulsy z oblasti duše. To je to, co ty spatřuješ v mozku. Ono je ale úplně jedno, kde to kdo vidí a jak to nazve. Pořád je to jedno a to samý :)  Mozek ty impulsy nějakým způsobem převádí.  Když je nedokáže dobře přetransformovat a vyladit pro to jedno konkrétní tělo, vznikne disharmonie - nemoc. Jedním z jejích projevů je ta chemická nerovnováha.
Ta se potom ladí pomocí léků.

Impulsy z duše, jo? A dají se ty impulsy nějak prokázat? Mozkovou aktivitu změříš pomocí EEG, existuje něco, co by změřilo "impulsy z duše?"

Arcanum — 24. 6. 2011 13:17

A Blossom opet roztaci kolo a toci se v nem a toci ,a tradaaaaa... :rock:  :D

Ivana — 24. 6. 2011 13:20

Psychicky svet ovlivnuje svet fyzicky.
Arcanum, tady si dovolím hluboce nesouhlasit. Je to právě naopak - fyzický svět (mozek - jeho činnost či špatná činnost) ovlivňuje svět psychický.

Selima — 24. 6. 2011 13:24

Pandorraa napsal(a):

Nu, ono platí to, že tam, kde jsou emoce a cit, tam se ego nechytá.Tam, kde je racionalita - tedy rozum - tam se ego chytá velmi dobře.
To, co je z rozumu, nemusí být vždy z ega, ale v drtivé většině bývá.
A bývá VŽDY, když chybí právě to PROPOJENÍ, o kterém Arcanum psala - propojení mezi hlavou a srdcem - egem a duší.

Tsss... moja krásna, pestovaná sebaľútosť je číre ego... :P maskované ako nevinná emócia.

vitto — 24. 6. 2011 13:40

Ametyst, je to asi životním nastavením - já jsem takový věčný vychutnávač každé chvilky, a taky se umím radovat z každé blbosti, někdy až dětinsky, já se furt na něco těším, to prostě tak je. Jsem pozitivně naladěný jedinec, i když mi není dobře, umím si v tom něco najít... já nevím, jak to popsat, musela bys mě znát. Jsem veselá a sebejistá, uvnitř i na venek, u mě je deprese provázená spíše neklidem, než útlumem. Ono se to taky míchá s tou úzkostnou poruchou, jsou to spojené nádoby. Ale život mám pěkný, mám moc hodnou maminku, skvělého přítele, úspěšného syna, fajn práci, musela bych se stydět, kdybych si kvůli takové malé nepříjemnosti, jako je deprese stěžovala. Já mám takovou svoji záchrannou větu, kdyby mě to náhodou napadlo : "Milion lidí na světě nemá vůbec žádný přístup k pitné vodě"... Já si prostě nějakou pitomou poruchou v hlavě nenechám zkazit radost ze života.

haiel — 24. 6. 2011 13:46

Ivana napsal(a):

................
Impulsy z duše, jo? A dají se ty impulsy nějak prokázat? Mozkovou aktivitu změříš pomocí EEG, existuje něco, co by změřilo "impulsy z duše?"

Ano :) to se měří tím samým metrem, co například emoce a pocity. Stejným metrem, který změříš míru zamilovanosti, stesku, touhy, důvěry, strachu, stresu, naštvání, odhodlání.......to jsou všechno jevy, které se dají normálně měřit metrem, vážit na váhách, zkoumat ultrazvukem....Jestli někdo tvrdí, že ne, tak potom ty jevy neexistují. Co se nedá změřit, to prostě neexistuje. :cool:

Stesk je blbost. Už jsi ho snad někde viděla na obrázku?

Ivana — 24. 6. 2011 13:52

Zamilovanost, stesk atd. jsou pocity, které se vytváří v mozku. Změříš-li mozkové impulsy, zjistíš, že mozek funguje. Jak dokážeš impulsy z duše?

haiel — 24. 6. 2011 14:07

Ivana napsal(a):

Zamilovanost, stesk atd. jsou pocity, které se vytváří v mozku. Změříš-li mozkové impulsy, zjistíš, že mozek funguje. Jak dokážeš impulsy z duše?

Na jakém základě se tedy v mozku jednou vytvoří sympatie a jindy antipatie, na jakém základě toto se může odehrávat u různých jedinců odlišně a dokonce u jednoho a tohotéž pokaždé jinak? Mozek je v určitém smyslu obrazem těchto jevů, protože na ně reaguje a některé z těch druhů reakcí jsou měřitelné a zobrazitelné. Ne tak např. sen. Zdálo se ti dejme tomu o lese. Ty víš, že se ti zdálo o lese. Kdyby tě někdo vyzval "dokaž to". Jak to dokážeš? Máme přístroje na zobrazování charakteru snů? Ne, máme jen přístroje zachycující spánkové fáze. Z toho vyplývá, že se svým snem o lese si pěkně vymejšlíš, protože ho nejde dokázat. Psychologii tohle ale nevadí, ta se sny (tedy s informacemi o nich) běžně pracuje a má dobré výsledky. A tak jako je tomu se sny, je tomu i s těmi impulsy, tedy z hlediska té dokazatelnosti :)  Možná, že jednou budeme mít přístroje, které budou schopny zobrazit sny, vizualizace, myšlenky....... je otázka, kdo by o to stál :)

Arcanum — 24. 6. 2011 14:08

Ivana napsal(a):

Psychicky svet ovlivnuje svet fyzicky.
Arcanum, tady si dovolím hluboce nesouhlasit. Je to právě naopak - fyzický svět (mozek - jeho činnost či špatná činnost) ovlivňuje svět psychický.

Ja to chapu Ivano ze nesouhlasis,protoze jsi uz preci psala ze jsi materialne zalozena. :)
Naopak ja ne a pro mne plati presny opak.

Arcanum — 24. 6. 2011 14:09

haiel napsal(a):

Ivana napsal(a):

................
Impulsy z duše, jo? A dají se ty impulsy nějak prokázat? Mozkovou aktivitu změříš pomocí EEG, existuje něco, co by změřilo "impulsy z duše?"

Ano :) to se měří tím samým metrem, co například emoce a pocity. Stejným metrem, který změříš míru zamilovanosti, stesku, touhy, důvěry, strachu, stresu, naštvání, odhodlání.......to jsou všechno jevy, které se dají normálně měřit metrem, vážit na váhách, zkoumat ultrazvukem....Jestli někdo tvrdí, že ne, tak potom ty jevy neexistují. Co se nedá změřit, to prostě neexistuje. :cool:

Stesk je blbost. Už jsi ho snad někde viděla na obrázku?

Ty jsi kus. :D

haiel — 24. 6. 2011 14:15

Ivana napsal(a):

Zamilovanost, stesk atd. jsou pocity, které se vytváří v mozku. Změříš-li mozkové impulsy, zjistíš, že mozek funguje. Jak dokážeš impulsy z duše?

A ještě - mozek si sám rozhoduje o tom, jaký pocit ti vytvoří? Ty jsi vazalem svého mozku? On si řekne, že se naštveš, že onemocníš, že se zamiluješ, že se rozesměješ...... kdo o tom rozhoduje, jaký pocit se v tom mozku vytvoří? :)

Ještě mě napadá jinak - kde je ta vůle, která rozhoduje o tom, co budeš prožívat?

Jinak - jsou to jenom řečnické, já vím, odpovídat na ně zabírá obvykle víc místa než je žádoucí na psychovlákně a já tady nemám co dělat, jsem domovským chlívkem na duchárně, takže mizím :)

Selima — 24. 6. 2011 14:24

Arcanum napsal(a):

Je tohle vlakno Blossom nebo Ametyst?
Ma Ametyst problem s tim co se zde spontanne odehrava ,nebo nema?
Jak to vnima vlastne Ametyst sama? Vnima to stejne jako Blosss a nebo to vnima jeste uplne jinak?

Je to vlákno Ametyst, ale šéfuje tu Blossom, ako je zvyknutá. :D A kto neposlúcha, dostane od pani šéfky najprv napomenutie a potom vyhadzov... :jojo: ;) Inak, bavím s atu kráľovksy na tomto súboji Egouškov, aj keď to asi nebol pôvodný účel tohto vlákna. Ale škola je to dobrá a hádam dá niečo Ametyst a ostatným ľuďom v depresii alebo motajúcim sa okolo nej (a priznávam, že aj ja mám sezónne výkvy, čiže možno nejaká bipolárna poruška alebo niečo také... :P ).

Selima — 24. 6. 2011 14:34

Arcanum napsal(a):

haiel napsal(a):

Slovíčkaření je vlastně takové tvoření malých světů. Na počátku přeciž bylo Slovo :cool:

Takze vibrace-zvuk. Jo nebo jo? :D

Neuro-lingvistické programovanie.

Arcanum — 24. 6. 2011 14:36

Selima napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Je tohle vlakno Blossom nebo Ametyst?
Ma Ametyst problem s tim co se zde spontanne odehrava ,nebo nema?
Jak to vnima vlastne Ametyst sama? Vnima to stejne jako Blosss a nebo to vnima jeste uplne jinak?

Je to vlákno Ametyst, ale šéfuje tu Blossom, ako je zvyknutá. :D

:lol:



Selima napsal(a):

Inak, bavím s atu kráľovksy na tomto súboji Egouškov, aj keď to asi nebol pôvodný účel tohto vlákna. Ale škola je to dobrá a hádam dá niečo Ametyst a ostatným ľuďom v depresii alebo motajúcim sa okolo nej (a priznávam, že aj ja mám sezónne výkvy, čiže možno nejaká bipolárna poruška alebo niečo také... :P ).

:D
Jo mas na mysli ten Tvuj ego "suboj " v 290 tce ? .....ze sa kralovsky bavis. :D;)

Jooooo Ty mas taky nejaku poruuusku? :co:
Clovece to jsem ani ja nevedela. :D

Selima — 24. 6. 2011 14:38

Arcanum napsal(a):

majkafa napsal(a):

haiel napsal(a):

Ivano, co je příčinou chemické nerovnováhy v mozku?

haiel, vím, že se ptáš Ivany. Nevím, jestli jsi o depresi něco četla v odborné literatuře. Opravdu pomáhá, ale psychologie  a nikdo zatím neví proč, dodat tělu serotonin. Některé mozky mají poruchu, že neprodukují dostatečné množství serotoninu. A je věděcky zjištěno, že dodání serotoninu "vyléčí" akutní těžkou depresi. Ale nikdo neví zatím,proč to tak je, proč zrovna serotonin má vliv na depresi, proč ne u každého, proč a kdy vznikne porucha produkce serotininu...

Co kdyby se vedci zeptali nejakeho osviceneho  a nebo samana?
Stejne by jim vedci tu odpoved neuverili. :jojo:

Vo všeobecnosti by asi šaman vedel odpovedať... ale najlepšie by podľa mňa mal svojej duši rozumieť každý sám... šaman môže len pomôcť. Moja duša = moja zodpovednosť. Moje smerovanie, moje blúdenie. Moje omyly... :jojo: MOJE, MOJE... to znie ako Glum. :lol: Ale mne to pripadá pravdivé.

Arcanum — 24. 6. 2011 14:47

Selima napsal(a):

Vo všeobecnosti by asi šaman vedel odpovedať... ale najlepšie by podľa mňa mal svojej duši rozumieť každý sám... šaman môže len pomôcť. Moja duša = moja zodpovednosť. Moje smerovanie, moje blúdenie. Moje omyly... :jojo: MOJE, MOJE... to znie ako Glum. :lol: Ale mne to pripadá pravdivé.

Jaj.... a ted mi jeste rekni Seli co je to Glum.

Ano Seli ,souhlasim.
Nejvetsi cenu,smys ma skutecne jen vlastni hledani a nalezeni. :)

majkafa — 24. 6. 2011 14:49

Pandorraa napsal(a):

Majko, však já taky nereaguji na to, co jsi napsala ty, protože taková blbost, že existuje prášek, který za týden vyléčí depresi, by mně ani ve snu nenapadla ;)

A mě jo. Kdyby existoval, jakého utrpení jsem mohla být já i mí bližní ušetřeni. Nepřijde mi to zase taková blbost. Obzvlášť když už lze zjistit místo našeho pobytu podle mobilu, když se čipují zvířata, hlídají Sherlockem a pod. auta, mizí soukromí, spousta věcí se dodává v instantním prášku, takový předchůdce amarounů...
Deprese je tak strašná rakovina duše, že by bylo moc fajn, vynalézt na ni všeobecně účinný lék. Stejně jako na rakovinu těla. Existují příjemnější druhy umírání.

Selima — 24. 6. 2011 14:50

majkafa napsal(a):

haiel napsal(a):

Ví. Lidi tohle ví. Bez ohledu na to, zda o tom někde něco četli nebo slyšeli. Nebo by se dalo říct, že to v sobě velmi výrazně cítí. Je to součást výbavy lidské bytosti. Člověk ví a cítí, že je nevyladěný s vyšším řádem. Prostě ví :)  Kdykoliv pociťuje jakýkoliv diskomfort.

Kdyby to lidé věděli tak, jak já myslím, co já vnímám pod slovem VÍ, tak by nebyly deprese. Člověk samozřejmě ví, že je nevyladěn. Ale my nemluvíli o tom, že ví, že je nevyladěn. Ale jak všeobecně, tohle "vyléčit". To neví. Kdyby věděl, nebyly by deprese. Jako nejsou epidemie černého kašle, neštovic, jako se neumírá všeobecně na chřipku, angínu, jako se VÍ vyoperovat slepé střevo...
Všeobecně nevíme, jak naladit duši s tělem. neexistuje žádná poučka ani lék, jen zatím ten, že dodáme antidepresivy tělu serotonin. Ale nikdo neví proč a proč zrovna serotonin. Něco trošku málo o tom přece jenom vím. :)

Vedia všeobecne, nevedia konkrétne. A najťažšie je to VEDIEŤ o sebe samom (nepýtaj sa ma prečo :D ). Inak, čierny kašeľ s apo orkoch na Slovensku znovu vyskytuje a občas niekto umrie aj na chrípku alebo angínu :jojo: . A niekto umrie po operácii slepého čreva (môj starý otec umrel po banálnej operácii strumy, ale malo to zasa svoje príčiny, nie že nie..). C´est la vie.

Selima — 24. 6. 2011 14:51

dusička napsal(a):

majkafa napsal(a):

dusička napsal(a):

No Majko a copak se umí léčit zlomená noha meditací?

Taky nechápeš, co říkám.

Ale chápu , akorát jsem to obrátila.
Ty by si chtěla léčit duši (depresi) sádrou jako když zasádruješ zlomenou kost.
A já jsem psala, copak umíme léčit zlomenou kost bez sádry?

Ľudia liečili po stáročia zlomené nohy aj bez sadry... Stačí počúvať inštinkty. ;)

Arcanum — 24. 6. 2011 14:58

Selima napsal(a):

dusička napsal(a):

majkafa napsal(a):


Taky nechápeš, co říkám.

Ale chápu , akorát jsem to obrátila.
Ty by si chtěla léčit duši (depresi) sádrou jako když zasádruješ zlomenou kost.
A já jsem psala, copak umíme léčit zlomenou kost bez sádry?

Ľudia liečili po stáročia zlomené nohy aj bez sadry... Stačí počúvať inštinkty. ;)

Jsem si ted predstavila cloveka jak miri do nemocnice pro sadru a tam se mu nedostane one ocekavene sadry na zlomenou nohu treba, ale pradavnych lecebnych postupu.  :lol:
To videt tak to bych se urcite chechtala jak se znam.
Vis jak to myslim?

Selima — 24. 6. 2011 15:01

Ivana napsal(a):

Zamilovanost, stesk atd. jsou pocity, které se vytváří v mozku. Změříš-li mozkové impulsy, zjistíš, že mozek funguje. Jak dokážeš impulsy z duše?

:D Ako dokážeš, že moje písmenká sme odputovali zo vzdialenosti 120 (320, 520..) kilometrov vďaka internetu? Ako vieš, že som žena, 40tnička v SR a nie bradatý chlap, čo sedí v susednom byte? :lol: Ako dokážeš, že rozhlasové vlny k tebe prichádzajú z najbližšieho vysielač aa nie z kozmickej stanice? :D

Selima — 24. 6. 2011 15:02

Arcanum napsal(a):

Selima napsal(a):

dusička napsal(a):


Ale chápu , akorát jsem to obrátila.
Ty by si chtěla léčit duši (depresi) sádrou jako když zasádruješ zlomenou kost.
A já jsem psala, copak umíme léčit zlomenou kost bez sádry?

Ľudia liečili po stáročia zlomené nohy aj bez sadry... Stačí počúvať inštinkty. ;)

Jsem si ted predstavila cloveka jak miri do nemocnice pro sadru a tam se mu nedostane one ocekavene sadry na zlomenou nohu treba, ale pradavnych lecebnych postupu.  :lol:
To videt tak to bych se urcite chechtala jak se znam.
Vis jak to myslim?

Iste... ale niekedy fakt môže viac pomôcť krútenie kosťou nad hlavou ako nešikovný laborant... ;)

Selima — 24. 6. 2011 15:05

Arcanum napsal(a):

:D
Jo mas na mysli ten Tvuj ego "suboj " v 290 tce ? .....ze sa kralovsky bavis. :D;)
Jooooo Ty mas taky nejaku poruuusku? :co:
Clovece to jsem ani ja nevedela. :D

Ani ja to neviem, len to tak cítim... ale učím sa s tým pracovať. Bez liekov, skôr stravou, meditáciami, vedomou prácou na sebe...

Selima — 24. 6. 2011 15:07

Arcanum napsal(a):

Selima napsal(a):

Vo všeobecnosti by asi šaman vedel odpovedať... ale najlepšie by podľa mňa mal svojej duši rozumieť každý sám... šaman môže len pomôcť. Moja duša = moja zodpovednosť. Moje smerovanie, moje blúdenie. Moje omyly... :jojo: MOJE, MOJE... to znie ako Glum. :lol: Ale mne to pripadá pravdivé.

Jaj.... a ted mi jeste rekni Seli co je to Glum.

Ano Seli ,souhlasim.
Nejvetsi cenu,smys ma skutecne jen vlastni hledani a nalezeni. :)

Tuším sa volal Glum ten malý príšerák v Pánovi prsteňov, čo sa zamiloval do Prsteňa, ktorý k nemu spadol, a otáčal si ho svetle a s láskou šušľal: "My precccccccioussssssss..." A potom zaň šiel aj zabíjať :o

Arcanum — 24. 6. 2011 15:08

Selima napsal(a):

... ale učím sa s tým pracovať. Bez liekov, skôr stravou, meditáciami, vedomou prácou na sebe...

Super. :)

Jsem si myslela ze si delas legraci.

Arcanum — 24. 6. 2011 15:09

Selima napsal(a):

Iste... ale niekedy fakt môže viac pomôcť krútenie kosťou nad hlavou ako nešikovný laborant... ;)

Tak za to davam kebuli na spalek. Souhlas.

Arcanum — 24. 6. 2011 15:11

Selima napsal(a):

Tuším sa volal Glum ten malý príšerák v Pánovi prsteňov, čo sa zamiloval do Prsteňa, ktorý k nemu spadol, a otáčal si ho svetle a s láskou šušľal: "My precccccccioussssssss..." A potom zaň šiel aj zabíjať :o

Jo tenhle skrcek ahaaaaa. :)

Jo to-ten je taky poucny.  :)

Selima — 24. 6. 2011 15:13

Arcanum napsal(a):

Selima napsal(a):

... ale učím sa s tým pracovať. Bez liekov, skôr stravou, meditáciami, vedomou prácou na sebe...

Super. :)

Jsem si myslela ze si delas legraci.

Áno, aj. U mňa je v tom väčšinou kus srandy a kúsok vážna (len niekedy naopak :storstark: )

Selima — 24. 6. 2011 15:16

Arcanum napsal(a):

Selima napsal(a):

... ale učím sa s tým pracovať. Bez liekov, skôr stravou, meditáciami, vedomou prácou na sebe...

Super. :)

Jsem si myslela ze si delas legraci.

Okrem toho mám pocit, že tie výkyvy v psyché (a aj fyzične) medzi letom a zimou sú v podstate prirodzené (atavizmy z čias prírodných národov a roľníčenia či chovu dobytka) a neprirodzené je naopak makať celoročne od-do 5 dní v týdžni bez ohľadu na vonkajšie a vnútorné okolnosti- a ešte podľa možností s úsmevom na xichte ... :kapitulation:

Arcanum — 24. 6. 2011 15:21

Selima napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Selima napsal(a):

... ale učím sa s tým pracovať. Bez liekov, skôr stravou, meditáciami, vedomou prácou na sebe...

Super. :)

Jsem si myslela ze si delas legraci.

Okrem toho mám pocit, že tie výkyvy v psyché (a aj fyzične) medzi letom a zimou sú v podstate prirodzené (atavizmy z čias prírodných národov a roľníčenia či chovu dobytka) a neprirodzené je naopak makať celoročne od-do 5 dní v týdžni bez ohľadu na vonkajšie a vnútorné okolnosti- a ešte podľa možností s úsmevom na xichte ... :kapitulation:

Seli ja to chapu tak ze si v sobe neses minulost. Je to mozne?

Selima — 24. 6. 2011 15:39

Je to možné, ale nepovažujem to za veľmi pravdepodobné. Začalo sa to niekedy v puberte (alebo som si to skôr začala uvedomovať niekedy v puberte), takže ak minulosť, tak skôr minulé životy... a neviem, či sa mi chce hrabať až tak ďaleko.

Arcanum — 24. 6. 2011 15:55

Seli ,mela jsem na mysli minuly zivot/y.  To bylo naprosto prvni myslenka ktera me napadla kdyz jsem Te cetla.
Chapu ze nevis jestli se chces hrabat v tak daleke minulosti,nebot jak vis rika se ze se ma dit jen to na co je clovek pripraveny. ;):)

Bramborka — 24. 6. 2011 15:57

Selima napsal(a):

Vo všeobecnosti by asi šaman vedel odpovedať... ale najlepšie by podľa mňa mal svojej duši rozumieť každý sám... šaman môže len pomôcť. Moja duša = moja zodpovednosť. Moje smerovanie, moje blúdenie. Moje omyly... :jojo: MOJE, MOJE... to znie ako Glum. :lol: Ale mne to pripadá pravdivé.

To je přesné!
:supr:

Wiki — 24. 6. 2011 17:13

Podle čeho se diagnostikuje deprese? Podle obvyklých příznaků? A přičlení se bu´d ta endogenní nebo reaktivní d.? 

Není to jen absence serotinu - ok - tak jak víme co nám dignostikovali. Co když jsem měla (mám) taky depresi, ale nevím o ní. Co když jsem příznaky třeba eliminovala alkoholem? Co když to není deprese, to co diagnostikovali?
příznaky jsou třeba podobné, ale tady jasně píšete, že každýto prožívá jinak. V důsledku vidíme´=Život je krásný - život není krásný.

Zkoušel někdo  oslovit podvědomí a vysvětlit mu, že je člověk zdravý?

DarkAngel — 24. 6. 2011 19:40

Mám dneska nějakou depresi a nevím, jak ji zvládnout :( Poradíte mi ? Jen ne sex, prosím vás, protože dnes nemám chuť ani na to... :usch:

Ametyst — 24. 6. 2011 21:52

DarkAngel napsal(a):

Mám dneska nějakou depresi a nevím, jak ji zvládnout :( Poradíte mi ? Jen ne sex, prosím vás, protože dnes nemám chuť ani na to... :usch:

Má dneska dpresi?
A zítra nuž nebude?
Jak ji zvládáš jindy? jakdlouho to obvykle trvá?
A jsi si jistám že jse o depresi?

majkafa — 24. 6. 2011 21:57

Jéžiš, Ametyst, ty Morphovi taky na všechno naletíš. :D

Ametyst — 24. 6. 2011 21:57

vitto napsal(a):

Ametyst, je to asi životním nastavením - já jsem takový věčný vychutnávač každé chvilky, a taky se umím radovat z každé blbosti, někdy až dětinsky, já se furt na něco těším, to prostě tak je. Jsem pozitivně naladěný jedinec, i když mi není dobře, umím si v tom něco najít... já nevím, jak to popsat, musela bys mě znát. Jsem veselá a sebejistá, uvnitř i na venek, u mě je deprese provázená spíše neklidem, než útlumem. Ono se to taky míchá s tou úzkostnou poruchou, jsou to spojené nádoby. Ale život mám pěkný, mám moc hodnou maminku, skvělého přítele, úspěšného syna, fajn práci, musela bych se stydět, kdybych si kvůli takové malé nepříjemnosti, jako je deprese stěžovala. Já mám takovou svoji záchrannou větu, kdyby mě to náhodou napadlo : "Milion lidí na světě nemá vůbec žádný přístup k pitné vodě"... Já si prostě nějakou pitomou poruchou v hlavě nenechám zkazit radost ze života.

Píšeš o optimismu, vychutnání každé chvilky, o tom, že jsi veselá a sebejistá,
Prosím Tě, a máš určitě depresi?
Mně přijde, že máš nějakou šťastnou depresi...
Jak jsi přišla na to, že depresi máš, když je u tebe všechno tak v pohodě?

Ametyst — 24. 6. 2011 21:58

majkafa napsal(a):

Jéžiš, Ametyst, ty Morphovi taky na všechno naletíš. :D

Aha, jsem naivní, myslela jsem že si z toho nikdo srandu dělat nebude...

Wiki — 25. 6. 2011 10:50

Zajímavá věc - ted, kdy  jsem zrovna  na vláknu deprese,  mi běží televize (zůstala  od harantů na programu "doma" - já program nevolila), a tam dávají kartáře, kde nyní odpovídá nějaká kartářka Anie a zrovna volala paní, že má depresi asi 6let. Anie jí řekla, že to není karmické zatížení, ale že si ji vytvořila sama svým přístupem, ve své hlavě.
řeknete si asi - krávoviny a tahání peněz z lidí. Já ani ne...
To je totiž přesně to, co jsem napsala minule. Co když je to jen v podvědomí, implantát, at už vzniklý jakkoliv a dodán mozku jakkoliv. Proč to tedy nezměnit, nepřeprogramovat...?
Jsem v pokušení paní zavolat, zajímal by mě její názor na jednu věc a zajímá mě, jestli je kočka fakt napojená. Byla mi totiž hodně sympatická.:rolleyes:
Kurńa je fakt dobrá!

Selima — 25. 6. 2011 10:53

Wiki, a aj zlomená noha alebo tepenné krvácanie sú len v hlave? :D BI

Ametyst — 25. 6. 2011 11:00

Selima napsal(a):

Wiki, a aj zlomená noha alebo tepenné krvácanie sú len v hlave? :D BI

A já myslím, že jo, že na určité úrovni to musíme "dovolit", aby se nám to stalo.

majkafa — 25. 6. 2011 11:22

Taky si myslím, že vitto nemá depresi. Jestli, tak to bude nějaká jiná porucha. Ale deprese ne.

ViktorkaM — 25. 6. 2011 11:54

Wiki napsal(a):

... tam dávají kartáře, kde nyní odpovídá nějaká kartářka Anie... Jsem v pokušení paní zavolat, zajímal by mě její názor na jednu věc a zajímá mě, jestli je kočka fakt napojená. Byla mi totiž hodně sympatická.:rolleyes:
Kurńa je fakt dobrá!

Jo, Wiki, ja nekdy u tech programu usinam, myslim jakoze kdyz jdu spat, nechavam si pustenou telku... Kdyz se na to divas zridka, muzes nabyt dojmu, ze "je to fakt dobre!"..., ale kdyz to vidis casteji, poznas, ze porad mele dokola ty same univerzalni veci, ktere sedi na kazdeho zoufalce, ktery tam za drahy peniz vola. Ale je fakt, ze kdyz jsem tyhle porady sledovala po nocich sama jako zoufalec, mockrat se mnou cukalo tam zavolat... Jednou tak zvonil telefon, kartarka to zvedla a ozval se tam nejakej rozhorcenej chlap, zacal ji nadavat, ze tlacha porad ty stejny nesmysly a jenom taha z lidi penize - ona mu velice obratne odpovedela, ze je ji lito, ze je "v tak spatnem rozpolozeni" a ze at zavola, az se uklidni, ze mu rada take pomuze... Dal ho mluvit nenechali, myslim, ze uz kdyz k nemu mluvila, byl "vypnut"...

Arcanum — 25. 6. 2011 12:49

Wiki napsal(a):

Anie jí řekla, že to není karmické zatížení, ale že si ji vytvořila sama svým přístupem, ve své hlavě.
To je totiž přesně to, co jsem napsala minule. Co když je to jen v podvědomí, implantát, at už vzniklý jakkoliv a dodán mozku jakkoliv. Proč to tedy nezměnit, nepřeprogramovat...?

Wiki,
tak jako tak si to clovek dela sam. Zda se mu casto ze to zapricinujou vnejsi okolnosti ale skutecnosti je ze vse se odehrava uvnitr te bytosti.
Tady jde o to jak ta bytost uvnitr zpracovava podnety.Jinak receno taky -jak je sama proziva.
Podvedomi spousti neuvedomele programy a uz to frci. Je to podle mne smes vseho-jak se rika vse se vsim souvisi.

Predstav si treba cloveka ktery chce mermo moci neceho dosahnout.V zavesu ho doprovazi lpeni,ocekavani.
Pokud se nedari clovek upada do frustujicich pocitu. Jedna se o jeho mysleni,prozivani, ciny ktere nesou dusleky.
Nebo clovek nenavidi nekoho kvuli svemu vnitrnimu prozivani na zaklade nejakych podnetu a v podstate svoji nenavist obraci proti sobe. Ma v kebuli program ktery samozrejme muze zmenit.
Nebo clovek neco ocekava od druhych a neakceptuje ze druzi to chteji (maji ) jinak. Jakmile to neni podle neho,upada do frustrace az do depky.

Tohle vsechno jsou utrpne programy  a to bychom mohli pokracovat do nekonecna.
Clovek tak vlastne jde sam proti sobe.
Nema se rad a upada pak do sebeznicujiciho boje se sebou sama. A to je program ktery mel by zmenit. Jinak se to muze opakovat.
Nicmene podle mne to s karmou sovisi take. Jakykoli cin vyvolava drive ci pozdeji dusledky. A to uz v jednom zivote nebo v tom dalsim. Ta energie se nevytrati dokud neni pretransformovana.

vitto — 25. 6. 2011 12:52

Děvčata, vy mě vůbec nečtete ! :) Píšu, že mi pomohlo, až jsem natrefila na doktorku, která si dala 2+2 dohromady a diagnostikovala mé stavy jako endogenní. V ten moment to bylo jako osvícení - "Jo aha! Takže to už mám nafurt, no tak to je prima, s tím můžu nějak pracovat a žít !" Do té doby jsem měla hrozné propady, u mě ty projevy deprese byly mimořádně dlouhodobé a vyhrocené. Jenomže někdy je silná osobnost problém - odmítala jsem brát léky, tohleto přece zvládnu, nejsem žádný béčko... a tímhle přístupem to bylo horší a horší, neléčená deprese mě přiváděla na pokraj psychózy a fyzická devastace byla taková, že mi hrozil rozvrat metabolismu. A já furt bojovala a bojovala a tím se vše zhoršovalo - klasický začarovaný kruh. Navíc moje deprese se úspěšně maskovala jako reaktivní a s tím jsem se nemohla smířit - já jsem přeci Kostěj Nesmrtelný, tak jakýpak štráchy. Pak jsem, v situaci, která byla neúnosná natrefila na doktorku, která nepovažuje psychofarmaka za samospasitelná a ta mi cca před 10 lety řekla, že jsem endogenní a mi se ulevilo, s tímhle se dá žít, lidi mají mnohem horší problémy, už se nebojím užívat léky, umím s tím lépe pracovat a je mi fajn. Teda - úplně fajn mi není, ale naučila jsem se to ignorovat, pokud to jde a rozpoznat, kdy už to nejde a zajít si pro recept. Je to srozumitelné ? :) Já nemám ty stavy "jsem k ničemu", já si prostě řeknu "Aha, je to zpátky, mažu pro léky "

vitto — 25. 6. 2011 13:02

A taky ještě - proč má deprese vypadala jako reaktivní - ona ta moje úzkostná porucha funguje jako startér depresivní epizody, takže nastala nějaká vnější krize, přišly záchvaty paniky a ty odstartovaly chronickou depresi. Já onemocněla za komuny a tehdy neexistovala v podstatě žádná rozumná léčba, nebyly léky, nasazovala se pouze brutální sedativa. Moje zkušenost s psychiatrií tedy byla taková, že jsem opravdu neměla nejmenší touhu ji opakovat...

Wiki — 25. 6. 2011 14:43

Ametyst napsal(a):

Selima napsal(a):

Wiki, a aj zlomená noha alebo tepenné krvácanie sú len v hlave? :D BI

A já myslím, že jo, že na určité úrovni to musíme "dovolit", aby se nám to stalo.

Příčina v naší hlavě bude, o tom moc nepochybuju. A díl "léčby" taktéž.
Já tím chtěla říct něco jiného - že je možné (v tom mě oslovil ten pořad v tv), že deprese mohou být "rozdané",jako karmické zatížení - nevyhnu se jí, a nebo jen implantované. Uvěřím něčemu vědomě a dostanu to takto i na podvědomou úroveń.
Takže bych udělala vylučovací metodu, být na pochybách nebo se s tím trápit. Byla li bych toho tedy, v tu chvíli,  schopna - to jediné si nedvoedu představit

Wiki — 25. 6. 2011 14:51

vitto napsal(a):

Děvčata, vy mě vůbec nečtete ! :) Píšu, že mi pomohlo, až jsem natrefila na doktorku, která si dala 2+2 dohromady a diagnostikovala mé stavy jako endogenní. V ten moment to bylo jako osvícení - "Jo aha! Takže to už mám nafurt, no tak to je prima, s tím můžu nějak pracovat a žít !" Do té doby jsem měla hrozné propady, u mě ty projevy deprese byly mimořádně dlouhodobé a vyhrocené. Jenomže někdy je silná osobnost problém - odmítala jsem brát léky, tohleto přece zvládnu, nejsem žádný béčko... a tímhle přístupem to bylo horší a horší, neléčená deprese mě přiváděla na pokraj psychózy a fyzická devastace byla taková, že mi hrozil rozvrat metabolismu. A já furt bojovala a bojovala a tím se vše zhoršovalo - klasický začarovaný kruh. Navíc moje deprese se úspěšně maskovala jako reaktivní a s tím jsem se nemohla smířit - já jsem přeci Kostěj Nesmrtelný, tak jakýpak štráchy. Pak jsem, v situaci, která byla neúnosná natrefila na doktorku, která nepovažuje psychofarmaka za samospasitelná a ta mi cca před 10 lety řekla, že jsem endogenní a mi se ulevilo, s tímhle se dá žít, lidi mají mnohem horší problémy, už se nebojím užívat léky, umím s tím lépe pracovat a je mi fajn. Teda - úplně fajn mi není, ale naučila jsem se to ignorovat, pokud to jde a rozpoznat, kdy už to nejde a zajít si pro recept. Je to srozumitelné ? :) Já nemám ty stavy "jsem k ničemu", já si prostě řeknu "Aha, je to zpátky, mažu pro léky "

Vitto, ty jsi silná baba :) , řekla bych, že jsi udělala maximum, bila ses statečně a pak jsi ji s pokorou přijala.

vitto — 25. 6. 2011 16:55

Jo, no... a tohleto přijetí mi přineslo úlevu a smíření. Schopnost rozeznat příznaky deprese a nebrat si je "osobně". To nejsem já, to je nemoc, která mi tohleto podsouvá. Jako když někdo nemá nohu - copak ten člověk každé ráno po probuzení běduje "Jéžišmarjá, já nemám nohu, co si jen počnu, jak budu žít ?!" No to by se z toho asi zbláznil, žejo :) Je mi blbě, protože mám nějakou chronickou poruchu, ne proto, že bych byla k ničemu a svět stál za starou belu. No tak to vyřeším, jako ten bez nohy si nasadí protézu a jde :)

DarkAngel — 25. 6. 2011 19:16

Ametyst napsal(a):

DarkAngel napsal(a):

Mám dneska nějakou depresi a nevím, jak ji zvládnout :( Poradíte mi ? Jen ne sex, prosím vás, protože dnes nemám chuť ani na to... :usch:

Má dneska dpresi?
A zítra nuž nebude?
Jak ji zvládáš jindy? jakdlouho to obvykle trvá?
A jsi si jistám že jse o depresi?

Ahoj Ametyst, depresi ano, ale jen včera, dnes mi je už opět moc fajn :) Sednu si, uvařím si kávu a přehodnotím situaci, nebo nějakou událost, která mě v ten den rozhodila, nebo se jdu projít...............Pak opět na noc do práce a tam se zlé myšlenky jakoby rozplynou. nemívám to často a nevím, jestli je to deprese, nebo jen takový stav kdy je člověk hodně smutný a žere ho to, co dělá, když může dělat neco lepšího :( Je to na dlouhé vyprávění........

vitto — 25. 6. 2011 19:39

Ne Morphe, to není deprese. Deprese je stav absolutního nebytí, jako bys byl pohřbený zaživa, tak strašná bolest, že nemůžeš dýchat, hýbat se, že jsi skrčený v k emryonální poloze, ztuhlé do křeči, nic v tu chvíli není, nic! Jenom bolest a utrpení v černém a studeném prostoru uprostřed nicoty. To je deprese.

ViktorkaM — 25. 6. 2011 20:11

...proc myslis, ze on, Morf, Da, to nemuze mit? Ze je MUZ? :co: No a co?!? Treba mu va, ze... ale, ja to nechci rozebirat, pac on je tak ... :rock: ..., ze ta, ktera ho dostane a chce ho, musi na to prijit sama...

                    :par: :jojo:

ViktorkaM — 25. 6. 2011 20:16

Ja na to prisla, ale v nevhodnou dobu... a mam tu vyhodu, ze si to mozu dovolit napsat "na desku", ivd, priteli?
(Ani netusis, jak si toho vazim :rodna: :gloria: :rodna: :rock:

vitto — 25. 6. 2011 20:17

Nemyslím si nic, jen odpovídám na dotaz. Nevkládám do toho žádné osobní emoce. Tohle je virtuální komunikace, víš...

Blossom — 26. 6. 2011 14:52

Myslím, že se tu probralo už hodně věcí, které podle jednotlivých lidí mají vliv na depresi.
Ale moc tady zatím nikdo nebral v potaz genetické dispozice.

Předem upozorňuji, že to NENÍ tak, že měl-li kdosi z Vašich předků depresi, tak vy ji dostanete na tuty taky. :/ 

Ale to, že genetická dispozice existuje, a tedy v některých rodinách se sklon k depresím (a podobným nemocem) táhne rodovou linií, to je bohužel pravda.
Když to (opět) vezmu přes své spolupacienty v nemocnici: Při životopisných terapiích, se velmi často ukazovalo (odhadla bych to tak na 80%), že depresi měl už někdo z rodinných příslušníků. Dvěma pacientkám tam zemřel tatínek sebevraždou už  v jejich  dětství. jedné pacientce v dospělosti její sestra. Další pacientka měla osud takový, že poté, co tatínek způsobil dopravní nehodu se smrtí člověka, tak šel do vězení. Maminka se z toho však sesypala, a asi jen ležela, netečná, o děti se nestarala. Tehdy desetiletá sestra (ta nynější pacientka) se starala o tříletého brášku a maminku sama, než si nastalé situace všimlo okolí a poslalo k nim sociálku. Ta zařídila převoz matky na psychiatrii, a protože se o děti neměl kdo starat, byly ˇpřevezeny do dětského domova (každý zvlášť), kde pak vyrůstaly... :(

A podobných příběhů tam bylo víc....

A i tady, na babinetu je to dost patrné, rodovou dispozici má zřejmě např. Vilemína, ale i mnozí další.
A poté, co mě deprese přepadla, tak si můj táta vzpomněl, že když bylo jeho mamce, mé babičce mezi 40 a 50 lety, tak nějakou zřejmě depresivní epizodou procházela několik let. Můj táta to tehdy jako asi 10tiletý kluk nechápal, nevěděl, co se to děje. Jak to skuteně bylo, se pak dozvěděl až po smrti rodičů, z deníku svého otce.

Arcanum — 26. 6. 2011 15:55

Blossom napsal(a):

Ale moc tady zatím nikdo nebral v potaz genetické dispozice.
...... že to NENÍ tak, že měl-li kdosi z Vašich předků depresi, tak vy ji dostanete na tuty taky.

Oboji je preci stara znama vec.  :)

Protoze jsme takova jakasi smes kopie nasich predku,pak je jasne ze mame v sobe vice ci mene zakodovane nektere kody ktere muzou spoustit tu ci onu nemoc nejakeho predka.
  Nekdo ma ty kody ruzne zkombinovane a pak se mu prave nemusi stat ze ponese stejnou informaci.
No a jestli jsem ja prave ted a tady moje pra pra pra babicka nebo deda,pak neco vazne muzu pochytat.  (no jo zase ta ducharna vid? ;) )

Kdyz ty kody odblokujeme ,pak jsme z toho venku. :jojo:

DarkAngel — 26. 6. 2011 18:01

Víte co je krásné ? Dnes nemám d e p r e s i !!! No, hned je člověku líp :supr:

Blossom — 26. 6. 2011 18:14

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Ale moc tady zatím nikdo nebral v potaz genetické dispozice.
...... že to NENÍ tak, že měl-li kdosi z Vašich předků depresi, tak vy ji dostanete na tuty taky.

Oboji je preci stara znama vec.  :)

Protoze jsme takova jakasi smes kopie nasich predku,pak je jasne ze mame v sobe vice ci mene zakodovane nektere kody ktere muzou spoustit tu ci onu nemoc nejakeho predka.
  Nekdo ma ty kody ruzne zkombinovane a pak se mu prave nemusi stat ze ponese stejnou informaci.
No a jestli jsem ja prave ted a tady moje pra pra pra babicka nebo deda,pak neco vazne muzu pochytat.  (no jo zase ta ducharna vid? ;) )

Kdyz ty kody odblokujeme ,pak jsme z toho venku. :jojo:

Myslím, že genetika je něco jiného, než duchárna. V genetice Ti můžou (mimo jiné) spočítat celkem přesně procenta pravděpodobnosti, jestli můžeš tu a tu nemoc dostat.
Samozřejmě, i když ti třeba vyjde že je to 95% ku 5%, tak můžeš zrovna být mezi těmito 5 %, i když je to málo pravděpodobné. Pak snad může nastoupit to duchovno a člověk se ptá - proč?

Ale jinak je genetika poměrně exaktní věda s matematicky vypočítatelnými zákonitostmi...
(Co jsme se takových příkladů na VŠ napočítali....)

Arcanum — 26. 6. 2011 20:10

Blosom ,naopak podle mne geneticke informace nejsou z jineho pohledu nic jineho nez nas vnitrne usporadany svet -psyche. :)

Blossom — 26. 6. 2011 20:19

Arcanum napsal(a):

Blosom ,naopak podle mne geneticke informace nejsou z jineho pohledu nic jineho nez nas vnitrne usporadany svet -psyche. :)

Někdo vidí duchovno úplně za vším (např. ty), někdo vidí ve všem jen racionálno (např. Ivana), někdo to má nějak  namíchané (např. já - většinu racionálno, ale sem-tam i nějaké duchovno) a pak jsou tu různé názory dalších a dalších lidí...

Každý jsme jiný a nedá se říct - tento jediný má stoprocentně pravdu a ostatní hlásají bludy.
KAŽDÝ máme pravdu, každý tu svou. :jojo: :)

Arcanum — 26. 6. 2011 20:35

Blossom napsal(a):

Někdo vidí duchovno úplně za vším (např. ty), někdo vidí ve všem jen racionálno (např. Ivana), někdo to má nějak  namíchané (např. já - většinu racionálno, ale sem-tam i nějaké duchovno) a pak jsou tu různé názory dalších a dalších lidí...

Každý jsme jiný a nedá se říct - tento jediný má stoprocentně pravdu a ostatní hlásají bludy.
KAŽDÝ máme pravdu, každý tu svou. :jojo: :)

Blossom
to je to cemu se take rika slovickareni? ;)

Tohle je stara znama pravda,zde jiz nekolikrat proprana. :)

Uz jsem Ti ale psala ze to co je pravdou dnes,uz zitra nemusi byt pravdou. To je poznani-vyvoj. :)

dusička — 26. 6. 2011 23:49

Blooss - proč chceš mít za každou cenu pravdu,že píšeš ,že má každý svou pravdu?

Blossom — 27. 6. 2011 7:44

dusička napsal(a):

Blooss - proč chceš mít za každou cenu pravdu,že píšeš ,že má každý svou pravdu?

Kde jsi přišla k pocitu, že já chci mít za každou cenu pravdu? :co:

dusička — 27. 6. 2011 8:00

Blossom napsal(a):

dusička napsal(a):

Blooss - proč chceš mít za každou cenu pravdu,že píšeš ,že má každý svou pravdu?

Kde jsi přišla k pocitu, že já chci mít za každou cenu pravdu? :co:

Já nevím, prostě to na mě vypadlo s těch Tvých příspěvků. Takovej ten pocit, znáš to. Ale to je asi můj problém. Já nevím

ViktorkaM — 27. 6. 2011 8:06

Mozna ta veta mohla znit: Kazdy si haji svoji pravdu... :kapitulation:

dusička — 27. 6. 2011 8:22

ViktorkaM napsal(a):

Mozna ta veta mohla znit: Kazdy si haji svoji pravdu... :kapitulation:

No jasně mohla takto znít. Proč si lidé hájí svou pravdu? Vždyt to přeci víme, že každý má svou pravdu.
Přesvědčování o své pravdě?

ViktorkaM — 27. 6. 2011 8:30

No, to prave nemusi byt. Nekdo o sve pravde presvedcuje druhe, vnucuje ji, a jiny jenom o ni pise, "predstavi" ostatnim svoji pravdu, a druhym jejich pravdu nebere, ani nekritizuje... To prvni je manipulace, to druhe diskuze...

dusička — 27. 6. 2011 8:38

ViktorkaM napsal(a):

No, to prave nemusi byt. Nekdo o sve pravde presvedcuje druhe, vnucuje ji, a jiny jenom o ni pise, "predstavi" ostatnim svoji pravdu, a druhym jejich pravdu nebere, ani nekritizuje... To prvni je manipulace, to druhe diskuze...

jojo, přesně tak. Každý to máme jinak a přitom vlastně stejně.

Blossom — 27. 6. 2011 8:44

ViktorkaM napsal(a):

No, to prave nemusi byt. Nekdo o sve pravde presvedcuje druhe, vnucuje ji, a jiny jenom o ni pise, "predstavi" ostatnim svoji pravdu, a druhym jejich pravdu nebere, ani nekritizuje... To prvni je manipulace, to druhe diskuze...



:supr: :godlike:  Myslím, že to Viktorka napsala naprosto přesně.

Něco jiného je napsat - já to měl/a tak a tak, myslím si, že záleží na těchto a těchto věcech.

Ale dost často se tady (i jinde ) stává, že někdo někomu píše v duchu:

Stejně je to s tebou tak a tak, my to víme líp až úplně nejlíp.
A pokud s tím nesouhlasíš, tak je to proto, že: to tajíš, to nepřiznáš, to nevidíš a vidět nechceš, bráníš se tomu, toto nejsou tvé skutečné pocity, to ti podsouvá tvé ego, neumíš s tím pracovat (zatímco my - údajně:lol: - ano), správně to máš cítit tak a tak, máš mluvit o sobě a ne o tom a tom atd., atd., atd.... (smajlík ťukající si na hlavu mi tu chybí, asi o jeho přidání požádám moderátory)

To jsou manipulace, jak z učebnice. :D  :jojo:

Myslím, že by debatě prospělo, kdyby spíš psal o tom, jak on to sám prožíval a cítil. A ne vnucoval jiným, že to "správně" má cítit tak a tak, jak se tady zhusta děje.

Arcanum — 27. 6. 2011 8:59

Alespon ted uz vis Blossom s cim mas problem. :jojo:
Ono to neni jen tak nahodou ze mas ty pocity ze Te nekdo presvedcuje.Ty pocity vychazi z Tebe.
Az je prestanes mit,zpracujes je,pak neuvidis ani to co zdanlive vidis. :jojo:
To je dalsi zakon.

dusička — 27. 6. 2011 9:09

Arcanum napsal(a):

Alespon ted uz vis Blossom s cim mas problem. :jojo:
Ono to neni jen tak nahodou ze mas ty pocity ze Te nekdo presvedcuje.Ty pocity vychazi z Tebe.
Az je prestanes mit,zpracujes je,pak neuvidis ani to co zdanlive vidis. :jojo:
To je dalsi zakon.

Jo :supr::supr:
A já to mám vlastně stejně jako Bloss,protože mě to právě napadlo u Bloss, že přesvědčuje o své pravdě. Tím pádem je Bloss pro mě zrcadlem,že když mě to napadlo, že to dělám já. :jojo:

Blossom — 27. 6. 2011 9:16

Arcanum napsal(a):

Alespon ted uz vis Blossom s cim mas problem. :jojo:
Ono to neni jen tak nahodou ze mas ty pocity ze Te nekdo presvedcuje.Ty pocity vychazi z Tebe.
Az je prestanes mit,zpracujes je,pak neuvidis ani to co zdanlive vidis. :jojo:
To je dalsi zakon.

Opět lze dodat jen - smajlík ťukající si na hlavu tu bohužel chybí... :)

Arcanum — 27. 6. 2011 9:21

A co znamena smajlik tukajici na hlavu ,jaky ma vyznam?

Blossom — 27. 6. 2011 9:23

dusička napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Alespon ted uz vis Blossom s cim mas problem. :jojo:
Ono to neni jen tak nahodou ze mas ty pocity ze Te nekdo presvedcuje.Ty pocity vychazi z Tebe.
Az je prestanes mit,zpracujes je,pak neuvidis ani to co zdanlive vidis. :jojo:
To je dalsi zakon.

Jo :supr::supr:
A já to mám vlastně stejně jako Bloss,protože mě to právě napadlo u Bloss, že přesvědčuje o své pravdě. Tím pádem je Bloss pro mě zrcadlem,že když mě to napadlo, že to dělám já. :jojo:

Dusičko, kde tě napadlo, že přesvědčuju?

Já píšu své o depresi zkušenosti, své pocity. Nikomu, nikde jsem nepsala - ty to cítíš špatně, to ti jen podsouvá tvé ego, to co popisuješ nejsou tvé skutečné pocity, atd., atd.,atd...

Arcanum — 27. 6. 2011 9:27

Blossom napsal(a):

dusička napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Alespon ted uz vis Blossom s cim mas problem. :jojo:
Ono to neni jen tak nahodou ze mas ty pocity ze Te nekdo presvedcuje.Ty pocity vychazi z Tebe.
Az je prestanes mit,zpracujes je,pak neuvidis ani to co zdanlive vidis. :jojo:
To je dalsi zakon.

Jo :supr::supr:
A já to mám vlastně stejně jako Bloss,protože mě to právě napadlo u Bloss, že přesvědčuje o své pravdě. Tím pádem je Bloss pro mě zrcadlem,že když mě to napadlo, že to dělám já. :jojo:

Dusičko, kde tě napadlo, že přesvědčuju?

Já píšu své o depresi zkušenosti, své pocity. Nikomu, nikde jsem nepsala - ty to cítíš špatně, to ti jen podsouvá tvé ego, to co popisuješ nejsou tvé skutečné pocity, atd., atd.,atd...

Blossom
a kde jsou ty prispevky u kterych Tebe napadlo ze Te nekdo presvedcuje? :co:

Tady podle mne kazdy pise o sve zkusenosti a svych poznatcich. :jojo:

A kde nekdo pise o tom ze Ty neco citis spatne?

Arcanum — 27. 6. 2011 9:38

dusička napsal(a):

ViktorkaM napsal(a):

Mozna ta veta mohla znit: Kazdy si haji svoji pravdu... :kapitulation:

No jasně mohla takto znít. Proč si lidé hájí svou pravdu? Vždyt to přeci víme, že každý má svou pravdu.
Přesvědčování o své pravdě?

Ano. Ten kdo si svoji zkusenost-pravdu nepotrebuje hajit nebot mu ji nikdo nemuze vzit,ten nemuze mit ani pocit ze ho nekdo jiny presvedcuje a neco mu vnucuje.
:jojo:  To je take poznani a vyvoj.

Ametyst — 27. 6. 2011 10:24

Já bych si dovolila vrátit se k tématu.
Zajímalo by mě, zda někdo z vás, kdo jste užívali AD, jich bral více současně.
Jak jste to snášeli.

Právě necelý týden beru k jedněm AD ještě jedny, a dost se potýkám s vedl. účinky.
Jsem hrozně unavená, nejraději bych nevylezla z postele. Přitom mám chuť k jídlu, normálně.
Jen překonat den je pro mě náročné, zavírají se mi oči. Moc toho ale zase nenaspím, je to takový divný spánek.
Můj doktor mi ty druhé AD předepsal už dříve, já je vzala až teď, když mi bylo nedobře psychicky.
Doktor má teď 2 týdny dovolené, takže se nemůžu poradit ani telefonicky.
nevím, jestli mám v užívání pokračovat.

Pandorraa — 27. 6. 2011 10:41

Ivana napsal(a):

haiel napsal(a):

Ivana napsal(a):


No, to je právě to, co nikdo neví. Proč někdo dostane rakovinu a někdo ne? Proč já se nakazím angínou a ty ne, i když se setkáme se stejným bacilem? Nevím.

Ví. Lidi tohle dávno ví. Jen jsou maličko potíže s tím pojmenováním. (A taky věda moderní doby, která si nárokuje, že vědět správně může jenom ona. )  Jsou to impulsy z oblasti duše. To je to, co ty spatřuješ v mozku. Ono je ale úplně jedno, kde to kdo vidí a jak to nazve. Pořád je to jedno a to samý :)  Mozek ty impulsy nějakým způsobem převádí.  Když je nedokáže dobře přetransformovat a vyladit pro to jedno konkrétní tělo, vznikne disharmonie - nemoc. Jedním z jejích projevů je ta chemická nerovnováha.
Ta se potom ladí pomocí léků.

Impulsy z duše, jo? A dají se ty impulsy nějak prokázat? Mozkovou aktivitu změříš pomocí EEG, existuje něco, co by změřilo "impulsy z duše?"

Ivano, napadlo tě třeba, že v takovém 15. - 16. století lidé neuměli změřit ani tu mozkovou aktivitu a Ona přesto existovala? Nepříjde ti, že tohle dožadování se MĚŘITELNÝCH důkazů je už trochu aut?
Tohle jsi třebas četla: http://www.novinky.cz/veda-skoly/237359 … i-cech.htm  ?
Donedávna měl neviditelný plášť jen takový Harry Potter a další pohádkové bytosti.
Nenapadalo tě někdy, že věda je prostě jen pozadu za realitou?

Pandorraa — 27. 6. 2011 10:44

Selima napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Nu, ono platí to, že tam, kde jsou emoce a cit, tam se ego nechytá.Tam, kde je racionalita - tedy rozum - tam se ego chytá velmi dobře.
To, co je z rozumu, nemusí být vždy z ega, ale v drtivé většině bývá.
A bývá VŽDY, když chybí právě to PROPOJENÍ, o kterém Arcanum psala - propojení mezi hlavou a srdcem - egem a duší.

Tsss... moja krásna, pestovaná sebaľútosť je číre ego... :P maskované ako nevinná emócia.

Jo jo.... emoce jsou právě od toho, aby egouše demaskovaly :jojo::jojo::jojo:
Bacha: zápo*né emoce :jojo:

Pandorraa — 27. 6. 2011 10:48

majkafa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Majko, však já taky nereaguji na to, co jsi napsala ty, protože taková blbost, že existuje prášek, který za týden vyléčí depresi, by mně ani ve snu nenapadla ;)

A mě jo. Kdyby existoval, jakého utrpení jsem mohla být já i mí bližní ušetřeni. Nepřijde mi to zase taková blbost. Obzvlášť když už lze zjistit místo našeho pobytu podle mobilu, když se čipují zvířata, hlídají Sherlockem a pod. auta, mizí soukromí, spousta věcí se dodává v instantním prášku, takový předchůdce amarounů...
Deprese je tak strašná rakovina duše, že by bylo moc fajn, vynalézt na ni všeobecně účinný lék. Stejně jako na rakovinu těla. Existují příjemnější druhy umírání.

Majko PRÁŠEK možná ano, ale LÉK jako prášek ani náhodou ;)

Ivana — 27. 6. 2011 10:51

Ametyst, já beru už léta Serlift a Deniban. Serlift je mírně povzbuzující, takže ho beru ráno a Deniban mírně tlumí, tak ho beru na noc. Nedělá mi to žádné problémy, naopak to velmi pomáhá.

majkafa — 27. 6. 2011 10:54

Pandorraa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Majko, však já taky nereaguji na to, co jsi napsala ty, protože taková blbost, že existuje prášek, který za týden vyléčí depresi, by mně ani ve snu nenapadla ;)

A mě jo. Kdyby existoval, jakého utrpení jsem mohla být já i mí bližní ušetřeni. Nepřijde mi to zase taková blbost. Obzvlášť když už lze zjistit místo našeho pobytu podle mobilu, když se čipují zvířata, hlídají Sherlockem a pod. auta, mizí soukromí, spousta věcí se dodává v instantním prášku, takový předchůdce amarounů...
Deprese je tak strašná rakovina duše, že by bylo moc fajn, vynalézt na ni všeobecně účinný lék. Stejně jako na rakovinu těla. Existují příjemnější druhy umírání.

Majko PRÁŠEK možná ano, ale LÉK jako prášek ani náhodou ;)

Pro mě jako neČešku prášek = lék. Teda aspoň tady se to tak používá.
Takže samozřejmě mám na mysli lék, když mluvím o prášku, jak mě to naučili.
Btw píšeš Ivaně o neviditelném plášti.
Já si skutečně myslím, že jednou vynaleznou i lék na depresi tak, jak ho popisuji já. Že nám to ten lék srovná.

Blossom — 27. 6. 2011 11:28

majkafa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

majkafa napsal(a):

A mě jo. Kdyby existoval, jakého utrpení jsem mohla být já i mí bližní ušetřeni. Nepřijde mi to zase taková blbost. Obzvlášť když už lze zjistit místo našeho pobytu podle mobilu, když se čipují zvířata, hlídají Sherlockem a pod. auta, mizí soukromí, spousta věcí se dodává v instantním prášku, takový předchůdce amarounů...
Deprese je tak strašná rakovina duše, že by bylo moc fajn, vynalézt na ni všeobecně účinný lék. Stejně jako na rakovinu těla. Existují příjemnější druhy umírání.

Majko PRÁŠEK možná ano, ale LÉK jako prášek ani náhodou ;)

Pro mě jako neČešku prášek = lék. Teda aspoň tady se to tak používá.
Takže samozřejmě mám na mysli lék, když mluvím o prášku, jak mě to naučili.
Btw píšeš Ivaně o neviditelném plášti.
Já si skutečně myslím, že jednou vynaleznou i lék na depresi tak, jak ho popisuji já. Že nám to ten lék srovná.

Já jsem Češka jako poleno, a u nás se taky říká prášek a lék těm samým věcem.
Jen termín "prášek" může mít i další významy, třeba prášek na praní...
Ale to snad nikdo si z kontextu nemůže splést, zda bylo myšleno prášek jako lék a nebo prášek úplně jiný.

PS: Taky bych sobě a vlastně celému lidstvu přála, aby bylo vymyšleno něco univerzálního na depresi. Něco, co zabere každému a na celý život. Aby se nikdo nemusel tak hrozně trápit....

majkafa — 27. 6. 2011 11:34

Pan, ty si odporuješ. Na jedné straně dokazuješ o neviditelném plášti a na druhé píšeš - lék na deprese ne.
Co my víme. Já taky doufám, jako Blossom. Protože prožít skutečnou depresi je děsivá zkušenost.

Arcanum — 27. 6. 2011 11:44

Ametyst napsal(a):

Jen překonat den je pro mě náročné, zavírají se mi oči. Moc toho ale zase nenaspím, je to takový divný spánek.
Můj doktor mi ty druhé AD předepsal už dříve, já je vzala až teď, když mi bylo nedobře psychicky.
Doktor má teď 2 týdny dovolené, takže se nemůžu poradit ani telefonicky.
nevím, jestli mám v užívání pokračovat.

Ametyst,
ja bych rekla ze jestlize Te zacnou treba ty vedlejsi ucinky skutecne rekneme drazdit az deptat.....nebudes moc spat i kdyz budes unavena,ze asi nema smysl v tom pokracovat.
Stejne tak jak jsi si nasadila ty AD az kdy jsi uznala za vhodne,stejne tak si je muzes zase sama vysadit kdyz Ti to nejak nevyhovuje. To je muj nazor.
:)

Blossom — 27. 6. 2011 11:52

Arcanum napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Jen překonat den je pro mě náročné, zavírají se mi oči. Moc toho ale zase nenaspím, je to takový divný spánek.
Můj doktor mi ty druhé AD předepsal už dříve, já je vzala až teď, když mi bylo nedobře psychicky.
Doktor má teď 2 týdny dovolené, takže se nemůžu poradit ani telefonicky.
nevím, jestli mám v užívání pokračovat.

Ametyst,
ja bych rekla ze jestlize Te zacnou treba ty vedlejsi ucinky skutecne rekneme drazdit az deptat.....nebudes moc spat i kdyz budes unavena,ze asi nema smysl v tom pokracovat.
Stejne tak jak jsi si nasadila ty AD az kdy jsi uznala za vhodne,stejne tak si je muzes zase sama vysadit kdyz Ti to nejak nevyhovuje. To je muj nazor.
:)

Tak před tímto vytučněným nás doktoři v nemocnice při propouštění do domácí péče důrazně varovali.
Je to prý to nejhorší, co člověk může udělat - vysadit antidepresiva jen tak o své vůli a ze dne na den.
Podle jejich slov v takovém případě hrozí reálně ty nejhorší scénáře (např. sebevražda).
Takže  nedoporučuju nikomu takto postupovat.

Arcanum — 27. 6. 2011 11:55

Jako ze slupnete prasek a lup depka bude nenavratne pryc?
A nebo lup,slupnete prasek a jakakoli disharmonie-nemoc bude navzdy pryc? 
No ,rikate vlastne ze jste schopne uverit ,ze jednou nastane doba ze polknete prasek a je navzdy vyleceno.  Ok, ale to by jste tomuhle zazracnemu prasku musely nejprve podle mne v sobe nezvratne uverit ze to dokaze a pak jeste prestat zit to co ty depky zpusobuje.
To je muj nazor kocky. :)

Ametyst — 27. 6. 2011 11:56

Já vím, že je nutné přežít ty úvodní NÚ, co braní AD provázejí.
Jen nesmí být horší, než samotná deprese, to se pak k té sebevraždě dojde snadno právě s AD.
U mě to zatím tak není, dá se to snést. Vydržet. Zkusím ještě počkat.

Arcanum — 27. 6. 2011 11:58

Blossom napsal(a):

Tak před tímto vytučněným nás doktoři v nemocnice při propouštění do domácí péče důrazně varovali.
Je to prý to nejhorší, co člověk může udělat - vysadit antidepresiva jen tak o své vůli a ze dne na den.
Podle jejich slov v takovém případě hrozí reálně ty nejhorší scénáře (např. sebevražda).
Takže  nedoporučuju nikomu takto postupovat.

A uz jsi nekdy slysela o tom ze ten clovek ktery lekare uznava jako jedinou autoritu ktera vi vsechno lepe,ze tim ztraci sama sebe?
A nebo o tom ze takovy clovek ktery naprosto veri tomu co lekar prohlasil ze ho to skutecne na jine urovni vedomi nebezpecne ovlivnuje?

Arcanum — 27. 6. 2011 12:02

Ametyst napsal(a):

Já vím, že je nutné přežít ty úvodní NÚ, co braní AD provázejí.
Jen nesmí být horší, než samotná deprese, to se pak k té sebevraždě dojde snadno právě s AD.
U mě to zatím tak není, dá se to snést. Vydržet. Zkusím ještě počkat.

Kdyz si predtstavim jak clovek zacne mit depku prave z tech vedlejsich ucinku-z toho ze je unavenej a unavenej a dava mu to zahul pres den a nakonec v neposledni rade z toho ze nemuze vlastne ani poradne spat,pak je to taky nejspis na skok do zdi.

Blossom — 27. 6. 2011 12:12

Ametyst napsal(a):

Já vím, že je nutné přežít ty úvodní NÚ, co braní AD provázejí.
Jen nesmí být horší, než samotná deprese, to se pak k té sebevraždě dojde snadno právě s AD.
U mě to zatím tak není, dá se to snést. Vydržet. Zkusím ještě počkat.

Ametyst, přečti si raděj pečlivě příbalový leták.
Ale já jsem si to četla vždycky velmi pečlivě a podrobně, ale u obou typů antidepresiv, co jsem měla, tam právě toto bylo psáno:  Že v prvních třech nedělích po začátku braní se člověk často cítí ještě hůř, než když ty prášky nebral. že právě v těchto prvních 3 týdnech braní  musí nemocní být kontrolováni a hlídáni (ve kratce řečeno), zejména se to týká mladistvých.

Taky když mě v nemocnici měnili léky, šoupli mě na týden znovu o patro níž, na příjmové oddělení....
U těch druhých antidepresiv jsem ten zhup k horšímu nepociťovala, ale u těch prvních strašně - okamžitě šla nálada ještě dolů a skoro úplně jsem ztratila spánek...

Obávám se, že se tyto nepříjemné následky prášků většinou nějak musí vydržet a přežít, i když to bývá kfakt k nepřežití.... :(

I proto bych si pro všechny nemocné depresí přála okamžitě fungující univerzální lék, aby se nemuseli takto trápit.
A já věřila, že mi antidepresiva zaberou, jak u prvních léků, tak u druhých. No a první léky mi nezabraly a druhé jo.
Takže podle mě - v důvěře v léky, tedy v placebo-efektu to není.

majkafa — 27. 6. 2011 12:21

Je to tak, jak píše Blossom.
Včetně toho, abychom si sami neupravovali medikaci. Může nás ten náhlý přepad dovést k sebevraždě.
Hirondel, myslím, že nevíš, o čem píšeš.
Kdo nezažil, není s to pochopit, jaká deprese skutečně je.

Ametyst — 27. 6. 2011 12:36

Já jsem příbalák samozřejmě prostudovala, navíc jsem stejné léky brala už vloni, jen samostatně jako jediná AD, a měly trochu jiné vedl. účinky.
Tak jsem myslela, že je to tou kombinací (Wellbutrin s Cipralexem se kombinuje docela běžně, ale každej máme jiné tělo, no).

Já musím trochu i pracovat (ne moc), ale nemůžu jen ležet, takže bez té kávy a Paralenu proti bolení hlavy bych to nedala.

Chce to jen přežít, no.
Sebevražda mi momentálně nehrozí, nemám na ni chuť. spíš mám starost sama se sebou, jak si ulevit.

Ametyst — 27. 6. 2011 12:37

Ještě dotaz-jak jste to měly s řízením auta na AD?
Já bych si teď netroufla, mám trochu rozmazané vidění, ale snad to taky pomine.

Arcanum — 27. 6. 2011 12:39

majkafa napsal(a):

Kdo nezažil, není s to pochopit, jaká deprese skutečně je.

Tady je podle Tebe nekdo kdo to nezazil? :co:

Ametyst — 27. 6. 2011 12:41

majkafa napsal(a):

Je to tak, jak píše Blossom.
Včetně toho, abychom si sami neupravovali medikaci. Může nás ten náhlý přepad dovést k sebevraždě.
Hirondel, myslím, že nevíš, o čem píšeš.
Kdo nezažil, není s to pochopit, jaká deprese skutečně je.

Medikaci si neupravuji nikdy dokud mi aspoň mailem doktor nedá souhlas. i když doktora nepovažuji za pánaboha, tak se s ním ráda poradím. Dá se s ním docela dobře mluvit.
Tyhle léky jsem měla napsané od něj, a měla jsem je nasadit už dřív. Jenže mi v té době bylo docela dobře.

Jen mě zarazilo...Hirondel?
Hirondel je Arcanum?

Blossom — 27. 6. 2011 12:44

Ametyst napsal(a):

Ještě dotaz-jak jste to měly s řízením auta na AD?
Já bych si teď netroufla, mám trochu rozmazané vidění, ale snad to taky pomine.

Dokud jsem brala i další podpůrné léky (např. Lexaurin), tak mi doktoři říkali, ať rozhodně neřídím.
Nyní, jen s Cipralexem 1 denně (nic jiného už neberu) a vzhledem k tomu, že se cítím v pohodě, tak i normálně řídím (a doktor mi to schválil).

Je fakt, že teď řídím asi tak 100* opatrněji, než běžní ostatní řidiči. Ale to je spíš v důsledku té autohavárie, co jsem před půl rokem prožila.
Už řídím dokonce i celkem ráda. Věřím si.

Arcanum — 27. 6. 2011 12:48

Ametyst napsal(a):

Medikaci si neupravuji nikdy dokud mi aspoň mailem doktor nedá souhlas. i když doktora nepovažuji za pánaboha, tak se s ním ráda poradím. Dá se s ním docela dobře mluvit.
Tyhle léky jsem měla napsané od něj, a měla jsem je nasadit už dřív. Jenže mi v té době bylo docela dobře.

Psala jsi ze se nemas s kym poradit protoze je doktor na dovce a me napadlo Ti rict-naslouchala bych pak na Tvem miste ja osobne sama sobe.
Pises ze to neni na skok do zdi a ze jeste pockas. Tomu ja rikam naslouchani sobe. :)

Arcanum — 27. 6. 2011 12:52

Ametyst napsal(a):

Ještě dotaz-jak jste to měly s řízením auta na AD?
Já bych si teď netroufla, mám trochu rozmazané vidění, ale snad to taky pomine.

Ja bych na Tvem miste Ametyst i v tomto pripade naslouchala sobe. Netroufas-li si je to znameni ze nemas sedat za volant.

majkafa — 27. 6. 2011 12:56

Ametyst napsal(a):

Medikaci si neupravuji nikdy dokud mi aspoň mailem doktor nedá souhlas. i když doktora nepovažuji za pánaboha, tak se s ním ráda poradím. Dá se s ním docela dobře mluvit.
Tyhle léky jsem měla napsané od něj, a měla jsem je nasadit už dřív. Jenže mi v té době bylo docela dobře.

Jen mě zarazilo...Hirondel?
Hirondel je Arcanum?

Ano, hirondel je Arcanum.
Děláš dobře, že si neupravueš sama. Je to opravdu doslova životu nebezpečné. Deprese opravdu není legrace.

Já auto neřídím, takže tohle jsem neřešila. Ale ve stavu, v jakém jsem s antidepresivy byla, naprosto utlumená, bych si to nelajzla.
A bez utlumení bych byla mrtvá.

majkafa — 27. 6. 2011 13:05

Blossom napsal(a):

Dokud jsem brala i další podpůrné léky (např. Lexaurin), tak mi doktoři říkali, ať rozhodně neřídím.
Nyní, jen s Cipralexem 1 denně (nic jiného už neberu) a vzhledem k tomu, že se cítím v pohodě, tak i normálně řídím (a doktor mi to schválil).

Je fakt, že teď řídím asi tak 100* opatrněji, než běžní ostatní řidiči. Ale to je spíš v důsledku té autohavárie, co jsem před půl rokem prožila.
Už řídím dokonce i celkem ráda. Věřím si.

Já s jedním Cipralexem večer jsem už byla taky dobrá.
Ale než jsem se k tomu dopracovala, v nemocnici a pak první měsíce po nemocnici jsem brala 11 prášků denně + ještě na spaní + Neurol v případě maximální krize, jsem byla totálně vypnutá.

Arcanum — 27. 6. 2011 14:19

Ametyst,
tady neni zadna hirondel. :)

majkafa — 27. 6. 2011 14:26

Arcanum napsal(a):

Ametyst,
tady neni zadna hirondel. :)

Ne. Je tady hirondel přenickovaná na Arcanum.

Arcanum — 27. 6. 2011 14:41

Ametyst podle mne citi ze Arcanum neni zadna hirondel,za to bych dala ruku do ohne.  :)

majkafa — 27. 6. 2011 15:02

Arcanum napsal(a):

Ametyst podle mne citi ze Arcanum neni zadna hirondel,za to bych dala ruku do ohne.  :)

hirondel, nemluv tady z cesty. Víš dobře, že sis změnila nick na Arcanum, neplevel aspoň na tomto vlákně a nemať diskutující změnami svého nicku.
Tohle není vlákno pro tvé "duchovní" proměny a úvahy, jestli se teď cítíš být takovým nebo onakým nickem.

Arcanum — 27. 6. 2011 15:20

majkafa napsal(a):

...a nemať diskutující změnami svého nicku.

Majko tak nemluv z cesty a pis tedy priste sprave muj nick a nemat diskutujici svevolnyma zamenama. To znamena priste pis spravne nicky a nezamenuj.

majkafa — 27. 6. 2011 15:35

Neuznávám změny nicků a budu psát tak, jak já uznám za vhodné.
Omlouvám se za :kapitulation:

Arcanum — 27. 6. 2011 15:46

A proc se pletes do vzkazu pro Ametyst ktere nebyly urceny tobe?
Protoze je to nezadrzitelne nutkani?

Wiki — 27. 6. 2011 15:48

Arcanum - já   (duchna duchńatá) si myslím - resp. vzpomínám na jeden pocit, který jsem zažila (nevím co to bylo, nepráškovalo se to,  ale bylo to strašné, psychicky na nule, bez energie, každá drobná věc -nakoupit např.- "vážila" metráky. Nebylo cesty ven, nešlo to umlčet, šlo jen spát.)

Takže - v této situaci, na kterou fakt nevzpomínám ráda, bych nedokázala zorientovat se v sobě, poslouchat tělo, jít na to duchovně, tak jak píšeš a jak bych dnes i sama nejspíš radila - nebýt onoho zážitku... Fakt nešlo to.
Až později, až jsem se otřepala. A holky zřejmě také po vyrovnání nějaké hladinky v těle mohou zapojit i psychiku a třeba i pak postupne vysazovat, ukončovat léčbu...  Třeba je to stejná, podobná situace. Jako - že není možné fyzicky ani duševně v to určité období - nemoc  zvládnout.

Majkafo - dej pokoj pořád s nickama. :rolleyes:

Ametyst — 27. 6. 2011 17:36

Měly jste pocit, že deprese je ráno horší než večer??
Mně se zdá, že se odpoledne trochu uleví (někdy).
Ale únava je furt.
Te´d jsem se byla tři hodiny procházet. Větší pohyb ze sebe nedostanu. Ale aspoň jsem vyšla z domu.

Damila — 27. 6. 2011 17:41

Ametyst napsal(a):

Měly jste pocit, že deprese je ráno horší než večer??
Mně se zdá, že se odpoledne trochu uleví (někdy).
Ale únava je furt.
Te´d jsem se byla tři hodiny procházet. Větší pohyb ze sebe nedostanu. Ale aspoň jsem vyšla z domu.

Ametyst, to bývá časté, zhoršení deprese po ránu, kupodivu, ale neví se proč.

Revliba — 27. 6. 2011 17:44

Damila napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Měly jste pocit, že deprese je ráno horší než večer??
Mně se zdá, že se odpoledne trochu uleví (někdy).
Ale únava je furt.
Te´d jsem se byla tři hodiny procházet. Větší pohyb ze sebe nedostanu. Ale aspoň jsem vyšla z domu.

Ametyst, to bývá časté, zhoršení deprese po ránu, kupodivu, ale neví se proč.

Snad to vyplývá z logiky věci,ráno musíš přežít celý den a s večerem přichází úleva v podobě blížícího se spánku a tím pádem zapomnění...

Arcanum — 27. 6. 2011 17:46

"Takže - v této situaci, na kterou fakt nevzpomínám ráda, bych nedokázala zorientovat se v sobě, poslouchat tělo, jít na to duchovně, tak jak píšeš a jak bych dnes i sama nejspíš radila - nebýt onoho zážitku... Fakt nešlo to.

A holky zřejmě také po vyrovnání nějaké hladinky v těle mohou zapojit i psychiku a třeba i pak postupne vysazovat, ukončovat léčbu. "

Wiki,
o cem ted mluvis? Zda se me ze je to nejaky nedorozumeni.

Arcanum — 27. 6. 2011 17:47

Ametyst napsal(a):

Te´d jsem se byla tři hodiny procházet. Větší pohyb ze sebe nedostanu. Ale aspoň jsem vyšla z domu.

Vzdyt to je naprosto super. :)

Ametyst — 27. 6. 2011 18:03

Arcanum napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Te´d jsem se byla tři hodiny procházet. Větší pohyb ze sebe nedostanu. Ale aspoň jsem vyšla z domu.

Vzdyt to je naprosto super. :)

Jo, jenže jsem pak dostala hlad a cpu se tu jak čuně.
Zdá se, že pokud se nevzdám své štíhlosti, svého odříkání, nevyhrabu se ani z deprese...:(

Arcanum — 27. 6. 2011 18:10

Ametyst napsal(a):

Zdá se, že pokud se nevzdám své štíhlosti, svého odříkání, nevyhrabu se ani z deprese...:(

Na tom muze lecos byt. :)

Damila — 27. 6. 2011 18:30

Revliba napsal(a):

Damila napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Měly jste pocit, že deprese je ráno horší než večer??
Mně se zdá, že se odpoledne trochu uleví (někdy).
Ale únava je furt.
Te´d jsem se byla tři hodiny procházet. Větší pohyb ze sebe nedostanu. Ale aspoň jsem vyšla z domu.

Ametyst, to bývá časté, zhoršení deprese po ránu, kupodivu, ale neví se proč.

Snad to vyplývá z logiky věci,ráno musíš přežít celý den a s večerem přichází úleva v podobě blížícího se spánku a tím pádem zapomnění...

No je to jedna z hypotéz, ale taky je možno brát ráno jako novou naději, nový start, ráno moudřejší večera, apod.

Já tedy osobně zažila oba póly.
V poporodní depresi jsem měla nejhorší odpoledne a večery.
Pak v depresi později (vzniklé vlivem dlouhodobého stresu a neléčené úzkostné poruchy) jsem to měla tak podobně jak píše Ametyst.
Ráno skoro nevstát z postele, odpoledne trochu lépe, večer sice taky únava, ale bez výraznějšího smutku a  deprese.
Tehdy jsem pracovala na plný úvazek a nedalo se to. Přišlo to co přijít muselo. Zhroucení a vyhazov z práce.

Možná je fajn, že Ametyst to řeší včas.

majkafa — 27. 6. 2011 18:38

Já jsem měla rána šílená. Těžce jsem se vykopávala z postele, když už jsem pak chodila do práce. Nejraději bych byla zůstala ležet a už nikdy nevstala.
Ale to už mě "držela" myšlenka na mého syna, že na mě spoléhá a nikoho jiného nemá a já ho nemohu zklamat. Dcerka už byla jakž-takž samostatná a nebydlela s námi.
Večer to bylo lepší. Ale taky jsem jen ležela u televize, aby mě netrápily ty šílené myšlenky v hlavě, ale stejně nešlo moc se zaměřit na něco jiného. Jsem celoživotní čtenářka a ani číst mi nešlo. Vůbec. Hodně měsíců jsem nebyla schopna vzít knížku do ruky.

AndreaP. — 27. 6. 2011 23:09

Téma bylo promazáno. Příspěvky z dnešního večera znevažující charakter tohoto vlákna a další navazující ve formě osobní výměny názorů jsou odstraněny. Toto je psychologická poradna a konkrétně toto vlákno je o nemoci, která může potkat každého z nás. Nejsou zde na místě vtipy ani osobní útoky. Vraťte se prosím k původnímu tématu tohoto vlákna, ať Ti, co ho pročítají, mají z něj užitek a naleznou zde případnou radu. Díky za pochopení.

majkafa — 28. 6. 2011 12:10

Holky, co jste braly antidepresiva, teď mě to napadlo.
Měla jsem vynikající paměť. Když jsem brala antidepresiva, paměť se mi hodně zhoršila. Po ukončení medikace se to trochu zlepšilo, ale už to asi nikdy nebude takové jako předtím. V práci jsem měla velkou výhodu, že jsem si hodně a přesně pamatovala spoustu věcí a teď musím víc hledat.
Pozorovaly/pozorujete na sobě taky zhoršení paměti? Nebo se to přihodilo jenom mně?
Při braní antidepresiv je to asi normální úkaz, myslím, ale jestli vám to "zůstalo".

Blossom — 28. 6. 2011 12:24

majkafa napsal(a):

Holky, co jste braly antidepresiva, teď mě to napadlo.
Měla jsem vynikající paměť. Když jsem brala antidepresiva, paměť se mi hodně zhoršila. Po ukončení medikace se to trochu zlepšilo, ale už to asi nikdy nebude takové jako předtím. V práci jsem měla velkou výhodu, že jsem si hodně a přesně pamatovala spoustu věcí a teď musím víc hledat.
Pozorovaly/pozorujete na sobě taky zhoršení paměti? Nebo se to přihodilo jenom mně?
Při braní antidepresiv je to asi normální úkaz, myslím, ale jestli vám to "zůstalo".

Majkafo, dík za tenhle podnět. Já totiž zrovna teď poslední dobou přemýšlím nad tím, že při tom Cipralexu mi pořád ještě paměť neslouží, jako dřív před nemocí. Vnímám to.

Jaké to bude po skončení braní léků, to by mě taky moc zajímalo, ty zkušenosti ostatních.

Ametyst — 28. 6. 2011 14:23

A myslíte dlouhodobou paměť?

Já mám s pamětí problémy odjakživa, vše si musím značit, takže nějaké zhoršení už by u mě bylo asi spíš na Alzheimera.:lol:
Ne, nepozorovala jsem zhoršení.

Pandorraa — 28. 6. 2011 14:25

majkafa napsal(a):

Já si skutečně myslím, že jednou vynaleznou i lék na depresi tak, jak ho popisuji já. Že nám to ten lék srovná.

Majko, LÉK na depresi už nikdo nemusí vynalézat, ten je přece k mání už teď - nenechat se válcovat svým egem, netlačit před sebou ani nevláčet za sebou to, co mi nepřísluší, neprat se s tím, co stejně nemohu porazit, nevyprodávat se za pakate, žít svůj život tady a teď,  atc. atc.
Nu a PRÁŠEK na ni podle mého názoru nevynalezneme nikdy, protože každý jsme jedinečná bytost a ne robot.

majkafa — 28. 6. 2011 14:26

Pandorraa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Já si skutečně myslím, že jednou vynaleznou i lék na depresi tak, jak ho popisuji já. Že nám to ten lék srovná.

Majko, LÉK na depresi už nikdo nemusí vynalézat, ten je přece k mání už teď - nenechat se válcovat svým egem, netlačit před sebou ani nevláčet za sebou to, co mi nepřísluší, neprat se s tím, co stejně nemohu porazit, nevyprodávat se za pakate, žít svůj život tady a teď,  atc. atc.
Nu a PRÁŠEK na ni podle mého názoru nevynalezneme nikdy, protože každý jsme jedinečná bytost a ne robot.

Pan, když tohle píšeš, v tom případě nevíš, co přesně znamená a jaké to je mít těžkou depresi.

Pandorraa — 28. 6. 2011 14:27

majkafa napsal(a):

Pan, ty si odporuješ. Na jedné straně dokazuješ o neviditelném plášti a na druhé píšeš - lék na deprese ne.
Co my víme. Já taky doufám, jako Blossom. Protože prožít skutečnou depresi je děsivá zkušenost.

Majko, možná si odporuji, možná jen ty v mých písmenkách nevidíš to, co tam skutečně je.

Pandorraa — 28. 6. 2011 14:35

majkafa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Já si skutečně myslím, že jednou vynaleznou i lék na depresi tak, jak ho popisuji já. Že nám to ten lék srovná.

Majko, LÉK na depresi už nikdo nemusí vynalézat, ten je přece k mání už teď - nenechat se válcovat svým egem, netlačit před sebou ani nevláčet za sebou to, co mi nepřísluší, neprat se s tím, co stejně nemohu porazit, nevyprodávat se za pakate, žít svůj život tady a teď,  atc. atc.
Nu a PRÁŠEK na ni podle mého názoru nevynalezneme nikdy, protože každý jsme jedinečná bytost a ne robot.

Pan, když tohle píšeš, v tom případě nevíš, co přesně znamená a jaké to je mít těžkou depresi.

Majko, já se tu nebavím o tom, jaké to je mít těžkou depresi.
Já mluvím o tom, že nic není náhoda a za svůj psychický stav jsme každý z nás zodpovědní naprosto stejně jako za ten fyzický.
A bez legrace: copak to bylo, co právě tebe do té deprese dostalo? Už si to nepamatuješ, jaký byl tvůj život a hlavně tvé myšlení PŘED.....?
A copak to bylo, co tě z ní dostalo? Byly to prášky a nebo to, že jsi změnila úhel pohledu na věci kolem sebe? Přijala to, co jsi stejně změnit nemohla a začala žít tady a teď? Užívat si každý den a netrápit se tím, co bylo nebo co bude?
Už jsi na to opravdu zapomněla?

Bramborka — 28. 6. 2011 14:35

Ametyst napsal(a):

Měly jste pocit, že deprese je ráno horší než večer??
Mně se zdá, že se odpoledne trochu uleví (někdy).
Ale únava je furt.
Te´d jsem se byla tři hodiny procházet. Větší pohyb ze sebe nedostanu. Ale aspoň jsem vyšla z domu.

Za starých časů se říkalo, že endogenní deprese je zlá ráno (včetně nespavosti způsobené probuzením kolem 3. hodiny), exogenní je horší večer (včetně nespavosti způsobené tím, že se ti to pořád mele v hlavě). Dnes už je to asi jinak.
Buď jak buď, máme pandemii deprese.
Není to divné? Kde se vzala?

Pandorraa — 28. 6. 2011 14:36

Aha, takže nezapomněla, to je dobře.

Arcanum — 28. 6. 2011 14:42

majkafa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

LÉK na depresi už nikdo nemusí vynalézat, ten je přece k mání už teď - nenechat se válcovat svým egem, netlačit před sebou ani nevláčet za sebou to, co mi nepřísluší, neprat se s tím, co stejně nemohu porazit, nevyprodávat se za pakate, žít svůj život tady a teď,  atc. atc.

Pan, když tohle píšeš, v tom případě nevíš, co přesně znamená a jaké to je mít těžkou depresi.

Naprosty souhlas s Pandorou. :)

Nejsem Pan ale jelikoz vim co je takzvana deprese dohanejici az k sebevrazde,nesouhlasim s majkafou.

Arcanum — 28. 6. 2011 14:43

Bramborka napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Měly jste pocit, že deprese je ráno horší než večer??
Mně se zdá, že se odpoledne trochu uleví (někdy).
Ale únava je furt.
Te´d jsem se byla tři hodiny procházet. Větší pohyb ze sebe nedostanu. Ale aspoň jsem vyšla z domu.

Za starých časů se říkalo, že endogenní deprese je zlá ráno (včetně nespavosti způsobené probuzením kolem 3. hodiny), exogenní je horší večer (včetně nespavosti způsobené tím, že se ti to pořád mele v hlavě). Dnes už je to asi jinak.
Buď jak buď, máme pandemii deprese.
Není to divné? Kde se vzala?

Jestli to neni tim ze svet se potrebuje zmenit. :)

Pandorraa — 28. 6. 2011 14:44

Bramborko,
psychologie neustále překvalifikovává nejen názvy deprese, ale i jednotlivých psychických nemocí.
Taky léčba se neustále mění, dnes už se nepoužívají elektrošoky, ani další ňamky, nicméně když se třeba v práci ze stresu a přetížení sesypeš a skončíš v "blázinci", zavřou tě na pár dní pro jistotu na uzavřené oddělení třeba se schizofreniky, vezmou ti i tkaničky od bot a veškeré soukromí....

Pandemie deprese?
Ty se opravdu divíš?
Obyčejně to přece funguje tak, že když něco nerespektuješ, dostaneš toho dvojnásobně...nu a tak to asi teď máme :jojo:

Ametyst — 28. 6. 2011 14:44

Bramborka napsal(a):

Buď jak buď, máme pandemii deprese.
Není to divné? Kde se vzala?

Nevím. Co myslíš Ty?

Pandorraa — 28. 6. 2011 14:45

Nu já myslím, že naštěstí svět se už mění :D

Ametyst — 28. 6. 2011 14:46

Pan, elektrokonvulzní terapie, jak tomu dnes vznešeně říkají, se používá pořád.

Johana50 — 28. 6. 2011 14:47

Bramborka napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Měly jste pocit, že deprese je ráno horší než večer??
Mně se zdá, že se odpoledne trochu uleví (někdy).
Ale únava je furt.
Te´d jsem se byla tři hodiny procházet. Větší pohyb ze sebe nedostanu. Ale aspoň jsem vyšla z domu.

Za starých časů se říkalo, že:sjuk: endogenní deprese je zlá ráno (včetně nespavosti způsobené probuzením kolem 3. hodiny), exogenní je horší večer (včetně nespavosti způsobené tím, že se ti to pořád mele v hlavě). Dnes už je to asi jinak.
Buď jak buď, máme pandemii deprese.
Není to divné? Kde se vzala?

já jsem už před časem našla docela srozumitelnou odpověď tady:
http://www.novadoba.estranky.cz/clanky/ … ideo-.html

takže moje odpověď: není mi  to divné ani za mák, jen se mi to s každým dalším člověkem  potvrzuje stále víc a víc, včetně toho, že je to v současnosti i můj blízký problém k řešení . Hledám cesty a informace , sbírám zkušenosti jak zacházet s milovanou blízkou osobou, která závažně onemocněla. :sjuk:

Arcanum — 28. 6. 2011 14:48

Pandorraa napsal(a):

.... nicméně když se třeba v práci ze stresu a přetížení sesypeš a skončíš v "blázinci", zavřou tě na pár dní pro jistotu na uzavřené oddělení třeba se schizofreniky, vezmou ti i tkaničky od bot a veškeré soukromí....

:o

Arcanum — 28. 6. 2011 14:50

Pandorraa napsal(a):

Nu já myslím, že naštěstí svět se už mění :D

:)

Wiki — 28. 6. 2011 14:58

Arcanum napsal(a):

"Takže - v této situaci, na kterou fakt nevzpomínám ráda, bych nedokázala zorientovat se v sobě, poslouchat tělo, jít na to duchovně, tak jak píšeš a jak bych dnes i sama nejspíš radila - nebýt onoho zážitku... Fakt nešlo to.

A holky zřejmě také po vyrovnání nějaké hladinky v těle mohou zapojit i psychiku a třeba i pak postupne vysazovat, ukončovat léčbu. "

Wiki,
o cem ted mluvis? Zda se me ze je to nejaky nedorozumeni.

Ne není -  nebo jo?
Zkusím to teda vysvětlit podrobněji - a ty řekni, jeli to nedorozumění. ok?

Ty jsi psala -průběžně..necituji -  naslouchat tělu, řídit se podle sebe..nenechat se ovládat léky - a toto si právě myslím taky, že je všechno v nás (proto jsem ještě záměrně upozornila, že jsem duchní typ), že téměř (!) všechno je v naší hlavě., ale že u deprese si nejsem jista, jde-li to v TU chvíli použít. A nato jsem popsala svůj pocit na který si vzpomínám, kdy si myslím, že bych na to duchovnem jít nedokázala. Až po srovnání...něčím jiným

Možná, že jsem ti nerozuměla - řekni.

Wiki — 28. 6. 2011 15:00

Ametyst, zkoušela jsi nebo někdo zde,  jít na depresi přes podvědomí? Psychowolkman nebo podobně?

Ametyst — 28. 6. 2011 15:09

Wiki napsal(a):

Ametyst, zkoušela jsi nebo někdo zde,  jít na depresi přes podvědomí? Psychowolkman nebo podobně?

Já jsem se tím hodně zabývala dřív, než jsem začala mít problémy. Dokonce se obávám, jestli to nespolupůsobilo v rozvoji mé nemoci.
Nyní to vnímám pro sebe jako nebezpečné. Když jsem onemocněla, od duchovna jsem se odklonila. Předtím jsem tím trávila hodně času, nyní cítím, že to není nic pro mě.
Že se mám vrátit nohama na zem.

Arcanum — 28. 6. 2011 15:22

"....ja bych rekla ze jestlize Te zacnou treba ty vedlejsi ucinky skutecne rekneme drazdit az deptat.....nebudes moc spat i kdyz budes unavena,ze asi nema smysl v tom pokracovat.
Stejne tak jak jsi si nasadila ty AD az kdy jsi uznala za vhodne,stejne tak si je muzes zase sama vysadit kdyz Ti to nejak nevyhovuje. To je muj nazor.

Psala jsi ze se nemas s kym poradit protoze je doktor na dovce a me napadlo Ti rict-naslouchala bych pak na Tvem miste ja osobne sama sobe.
Pises ze to neni na skok do zdi a ze jeste pockas. Tomu ja rikam naslouchani sobe. "

---------------------


Wiki
'psal jsi :  "Ty jsi psala -průběžně..necituji -  naslouchat tělu, řídit se podle sebe..nenechat se ovládat léky".

Mela jsi na mysli tyhle prispevky pro Ametyst?

Bramborka — 28. 6. 2011 15:23

Pan, já se až tak nedivím :). A ani si nemyslím, že nerespektovaného musíš dostat dvojnásobek. Ono přebohatě stačí to, co sis nasyslila. A ani to nemusí být celé.
A díky tobě, Wiki, se mi uzavřel kruh, protože tomu, cos psala Arcanum jsem dost dobře rozuměla. V tom smyslu, že to naslouchání sobě, které NAJEDNOU nejde (a bác deprese), už neprobíhá dlouho před tím. Zajímalo by mě, jestli by to tehdy, před tím (před depresí) šlo, to naslouchání, kdyby .........
A elektrokonvulzívní terapie se teď skutečně u depresí používá. A vím o jedné dívčině, které poměrně výrazně pomohla.

Pandorraa — 28. 6. 2011 15:28

Ametyst napsal(a):

Pan, elektrokonvulzní terapie, jak tomu dnes vznešeně říkají, se používá pořád.

Nu pokud to není jako stylem "pokus omyl" tak doufejme, že je to ku prospěchu pacienta.

Já osobně smekám před každým "pokorným" psychologem či psychiatrem, ale ty, kteří naprosto ignorují to, co by měli léčit - psyché - ty bych nechala projít všemi těmi "kolečky", které ordinují svým pacientům.

Pandorraa — 28. 6. 2011 15:31

Arcanum napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

.... nicméně když se třeba v práci ze stresu a přetížení sesypeš a skončíš v "blázinci", zavřou tě na pár dní pro jistotu na uzavřené oddělení třeba se schizofreniky, vezmou ti i tkaničky od bot a veškeré soukromí....

:o

No...to není právě legrace....soukromí nemáš ani na toaletě, co je tvoje, to je všech ap....
Jsem přesvědčená, že tahle "léčba" slabšího jedince, navíc oslabeného mometálním vyčerpáním, může opravdu zlomit....

Selima — 28. 6. 2011 15:33

Bramborka napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Měly jste pocit, že deprese je ráno horší než večer??
Mně se zdá, že se odpoledne trochu uleví (někdy).
Ale únava je furt.
Te´d jsem se byla tři hodiny procházet. Větší pohyb ze sebe nedostanu. Ale aspoň jsem vyšla z domu.

Za starých časů se říkalo, že endogenní deprese je zlá ráno (včetně nespavosti způsobené probuzením kolem 3. hodiny), exogenní je horší večer (včetně nespavosti způsobené tím, že se ti to pořád mele v hlavě). Dnes už je to asi jinak.
Buď jak buď, máme pandemii deprese.
Není to divné? Kde se vzala?

Z blahobytu. :D Nebojujeme už o každodenné prežitie, a tak sa prepadáme do depresií. :jojo: Zaujímavé, že v štátoch s občianskymi (a inými) vojnami, s biedou a práve tým bojom o prežitie je depresií menej.... A Island (a prekvpaivo na európskom kontinente Maďarsko) majú pandémiu depresií...
Bavila som sa s chlapíkom, čo si "nadobudol" depresiu vo vojne na Balkáne; povedal, že ho prepadla až potom, keď sa vrátil do "normálneho" života a akosi už nedokázal zapadnúť. :/ Počas vojny túžil len prežiť... a prežil. Potom sa vrátil domov a zistil, že len prežiť nestačí, že sa musí naučiť nejako ŽIŤ. A problém bol na svete. Keď som ho stretla, bol na invalidnom dôchodku (40-tnik, inak zdravý!!! :dumbom: ), čumel na telku, bol nezamestnaný, rozvedený a sám ako kôl v plote. Bez akejkoľvek motivácie zdvihnúť sa z postele. :grater:

Bramborka — 28. 6. 2011 15:36

Pandorraa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

.... nicméně když se třeba v práci ze stresu a přetížení sesypeš a skončíš v "blázinci", zavřou tě na pár dní pro jistotu na uzavřené oddělení třeba se schizofreniky, vezmou ti i tkaničky od bot a veškeré soukromí....

:o

No...to není právě legrace....soukromí nemáš ani na toaletě, co je tvoje, to je všech ap....
Jsem přesvědčená, že tahle "léčba" slabšího jedince, navíc oslabeného mometálním vyčerpáním, může opravdu zlomit....

Není to "přechod do jiné dimenze"? 
Znáš někoho takového? (Ptám se ze zvědavosti a zájmu).

Pandorraa — 28. 6. 2011 15:37

Ametyst napsal(a):

Wiki napsal(a):

Ametyst, zkoušela jsi nebo někdo zde,  jít na depresi přes podvědomí? Psychowolkman nebo podobně?

Já jsem se tím hodně zabývala dřív, než jsem začala mít problémy. Dokonce se obávám, jestli to nespolupůsobilo v rozvoji mé nemoci.
Nyní to vnímám pro sebe jako nebezpečné. Když jsem onemocněla, od duchovna jsem se odklonila. Předtím jsem tím trávila hodně času, nyní cítím, že to není nic pro mě.
Že se mám vrátit nohama na zem.

Ametyst,
od duchovna se nelze odklonit, je všude kolem nás, je to kompaktní součást našeho bytí.
Oklonit se můžeš od duc - hovna. To je dokonce víc než žádoucí, protože jakmile si začneš "ujíždět" a "lítat", ztrácíš kontakt s realitou a to  je  špatně.

Já neznám jiného člověka než duchovního, všichni jsme obdařeni citem, tvořivostí, soucítěním, schopností milovat atd. atd.
A každý duchovní člověk musí stát oběma nohama pevně na zemi.

Pokud jde o psychowolkmana, tak do tohop bych nešla ani náhodou.

Arcanum — 28. 6. 2011 15:37

Pandorraa napsal(a):

Jsem přesvědčená, že tahle "léčba" slabšího jedince, navíc oslabeného mometálním vyčerpáním, může opravdu zlomit....

Nepochybne!

Selima — 28. 6. 2011 15:39

Wiki napsal(a):

Arcanum napsal(a):

"Takže - v této situaci, na kterou fakt nevzpomínám ráda, bych nedokázala zorientovat se v sobě, poslouchat tělo, jít na to duchovně, tak jak píšeš a jak bych dnes i sama nejspíš radila - nebýt onoho zážitku... Fakt nešlo to.
A holky zřejmě také po vyrovnání nějaké hladinky v těle mohou zapojit i psychiku a třeba i pak postupne vysazovat, ukončovat léčbu. "
Wiki,
o cem ted mluvis? Zda se me ze je to nejaky nedorozumeni.

Ne není -  nebo jo?
Zkusím to teda vysvětlit podrobněji - a ty řekni, jeli to nedorozumění. ok?
Ty jsi psala -průběžně..necituji -  naslouchat tělu, řídit se podle sebe..nenechat se ovládat léky - a toto si právě myslím taky, že je všechno v nás (proto jsem ještě záměrně upozornila, že jsem duchní typ), že téměř (!) všechno je v naší hlavě., ale že u deprese si nejsem jista, jde-li to v TU chvíli použít. A nato jsem popsala svůj pocit na který si vzpomínám, kdy si myslím, že bych na to duchovnem jít nedokázala. Až po srovnání...něčím jiným
Možná, že jsem ti nerozuměla - řekni.

Ja to vidím jednoducho. Aj pri tepennom krvácaní najprv strčíš prst do rany a zabrániš vykrvácaniu :D , až potom začneš rozmýšľať nad tým, PREČO, ČO s tým teraz, ČÍM si si to privolala, apod. Pri opačnom postupe nebudeš mať dosť času rozmýšľať a umrieš vzápätí s pocitom, že tu ostalo čosi nedokončené. :jojo:

Pandorraa — 28. 6. 2011 15:40

Bramborka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Arcanum napsal(a):


:o

No...to není právě legrace....soukromí nemáš ani na toaletě, co je tvoje, to je všech ap....
Jsem přesvědčená, že tahle "léčba" slabšího jedince, navíc oslabeného mometálním vyčerpáním, může opravdu zlomit....

Není to "přechod do jiné dimenze"? 
Znáš někoho takového? (Ptám se ze zvědavosti a zájmu).

Ano, znám. Naštěstí ho to nezlomilo, protože je to silná osobnost a jako přechod do jiné dimenze to rozhodně nevnímal, spíš si prý připadal jak v Přeletu nad kukaččím hnízdem.....

Bramborka — 28. 6. 2011 15:50

Pandorraa napsal(a):

Ano, znám. Naštěstí ho to nezlomilo, protože je to silná osobnost a jako přechod do jiné dimenze to rozhodně nevnímal, spíš si prý připadal jak v Přeletu nad kukaččím hnízdem.....

Jak ho to změnilo?

majkafa — 28. 6. 2011 15:55

Pandorraa napsal(a):

Majko, já se tu nebavím o tom, jaké to je mít těžkou depresi.
Já mluvím o tom, že nic není náhoda a za svůj psychický stav jsme každý z nás zodpovědní naprosto stejně jako za ten fyzický.
A bez legrace: copak to bylo, co právě tebe do té deprese dostalo? Už si to nepamatuješ, jaký byl tvůj život a hlavně tvé myšlení PŘED.....?
A copak to bylo, co tě z ní dostalo? Byly to prášky a nebo to, že jsi změnila úhel pohledu na věci kolem sebe? Přijala to, co jsi stejně změnit nemohla a začala žít tady a teď? Užívat si každý den a netrápit se tím, co bylo nebo co bude?
Už jsi na to opravdu zapomněla?

Pan, souhlasím s tebou při předcházení depresi. To je bez diskuse.
Ale mluvím o léku, když už člověk depresi má. Zatím takový, který pomůže komukoliv a hned, na světě není.
Ano, z deprese mě nedostaly léky. Protože na ni bohužel zatím nejsou. Takové, jaké mám na mysli. A o tom to je.
Byla bych bývala šťastná, kdyby mě z deprese dostaly léky, kdyby to bylo rychlé, kdybych se nemusela trápit léta.

majkafa — 28. 6. 2011 16:08

Nakonec, Pan, tím, co píšeš, přece i ty sama potvrzuješ, že takové léky zatím nejsou, když píšeš, že mě z deprese nedostaly léky.
Nu a o takových já sním. A věřím, že jednou budou.
Stejně jako se létá, potápí, máme neviditelný plášť,...

Revliba — 28. 6. 2011 16:16

majkafa napsal(a):

Nakonec, Pan, tím, co píšeš, přece i ty sama potvrzuješ, že takové léky zatím nejsou, když píšeš, že mě z deprese nedostaly léky.
Nu a o takových já sním. A věřím, že jednou budou.
Stejně jako se létá, potápí, máme neviditelný plášť,...

Lék přijde,ale jako pandemie deprese pouze v případě pandemie změny lidského myšlení...já v to věřím

majkafa — 28. 6. 2011 16:19

Pandorraa napsal(a):

No...to není právě legrace....soukromí nemáš ani na toaletě, co je tvoje, to je všech ap....
Jsem přesvědčená, že tahle "léčba" slabšího jedince, navíc oslabeného mometálním vyčerpáním, může opravdu zlomit....

Pan, můj názor z mých vlastních zkušeností a pobytu na psychiatrii je, že to už nezlomí. Protože v tomhle stavu jedeš na totálně úpo*ný režim, takže je ti to úplně putna. Jedeš už jen na přežití. A pokud je to ještě horší, tak jedeš na ukončení trápení - v té chvíli vidíš jako jediné řešení smrt.
Nějaká ztráta soukromí je ti proti tomu, co se ti děje v hlavě a i v celém těle, úplně ukradená.
Samozřejmě, můžou být výjimky, ale myslím, že jsou opravdu výjimečné.
Elektrošoky se používají, ale moudrý psychiatr je ordinuje s rozvahou. Viděla jsem na vlastní oči, jak pomáhaly. Ale asi to není opravdu nic moc dobrého, když je jiná cesta, protože u mě hodně váhali, párkrát bylo rozhodnuto, že ano a pak od toho zase upustili. Mně to v té době bylo úplně putna, co se se mnou bude dít. I kdyby mě zabili.
Trochu jsem si četla, jak to funguje. Je to v podstatě vyvolání slabého epileptického záchvatu, aby se špatná mozková spojení přerušila, doufajíc, že ta nová budou "zdravá", nebo jak to říct.

majkafa — 28. 6. 2011 16:21

Revliba napsal(a):

Lék přijde,ale jako pandemie deprese pouze v případě pandemie změny lidského myšlení...já v to věřím

Já taky.
Prostě má vize je taková, že depresí bude díky změně našeho myšlení a konání co nejméně. Ale když už nedejbože, tak tu bude ten lék, který se nasadí a za pár hodin to bude OK. A člověk nebude muset prožít něco tak strašného, čím to měsíce a třeba roky pokračuje, pokud se nedaří najít vhodný lék a pokud se nedaří změnit myšlení.

ViktorkaM — 28. 6. 2011 16:29

Bude, neboj. A ne za chvili, ale pouze za zlomek vteriny... :supr: A nebude to lek, a nebude to ani terapie..., bude to proste "zasah zvrchu" v pravou chvili... :godlike: :kapitulation:

Wiki — 28. 6. 2011 17:29

Ametyst napsal(a):

Wiki napsal(a):

Ametyst, zkoušela jsi nebo někdo zde,  jít na depresi přes podvědomí? Psychowolkman nebo podobně?

Já jsem se tím hodně zabývala dřív, než jsem začala mít problémy. Dokonce se obávám, jestli to nespolupůsobilo v rozvoji mé nemoci.
Nyní to vnímám pro sebe jako nebezpečné. Když jsem onemocněla, od duchovna jsem se odklonila. Předtím jsem tím trávila hodně času, nyní cítím, že to není nic pro mě.
Že se mám vrátit nohama na zem.

Ametyst - to jsem docela překvapená... to jsi snad nepsala, ..ani.
Tak to mi je potom jasné, že jsi "duchovno" shrnula do jednoho pytle NE.  Toto by mě hodně zajímalo, ale nechci se ptát, protože o tom asi nebudeš chtít psát, což naprosto chápu.
Tam se muselo něco stát.., nedovedu si představit, že tyto úvahy a směry, v kterých se rochním třeba já, že by toto mohlo někomu ublížit. To snad ani není možné.. :)
Třeba nějaká sekta - to věřím, manipulace - ano taky. ..

Odklonu od duchovna věřím, nemyslím si , že to není možné. Všichni máme předpoklady být duchovní - to ano.
za duchovní lidi beru ty, kteří vnímají tuto stránku, zajímají se o ni, rozvíjejí ji, prohlubují , prožívají ji,   učí se , poznávají nepoznané - bez omezení. Možná jen slovičkaříme..
A jsou lidé, kteří o to zájem nemají, jednpduše odmítnou tudy jít. Ale nevadí mi to.  Jednoho takového mám doma - a vůbec nic mu tím z jeho prestiže nic neubylo. Jen ho beru jako neduchovního. ok.  Dispozice mít může, ale nevyužíváje - nechce. Tak i nyní asi Ametyst - nechce.

Ame - to je mi líto, že je to takto, ale vydrž, ono se to všechno postupně a v pravý čas poskládá. Nakonec vždycky všechno zvládneme. :hjarta: :)

Blossom — 28. 6. 2011 17:30

majkafa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

No...to není právě legrace....soukromí nemáš ani na toaletě, co je tvoje, to je všech ap....
Jsem přesvědčená, že tahle "léčba" slabšího jedince, navíc oslabeného mometálním vyčerpáním, může opravdu zlomit....

Pan, můj názor z mých vlastních zkušeností a pobytu na psychiatrii je, že to už nezlomí. Protože v tomhle stavu jedeš na totálně úpo*ný režim, takže je ti to úplně putna. Jedeš už jen na přežití. A pokud je to ještě horší, tak jedeš na ukončení trápení - v té chvíli vidíš jako jediné řešení smrt.
Nějaká ztráta soukromí je ti proti tomu, co se ti děje v hlavě a i v celém těle, úplně ukradená.
Samozřejmě, můžou být výjimky, ale myslím, že jsou opravdu výjimečné.
Elektrošoky se používají, ale moudrý psychiatr je ordinuje s rozvahou. Viděla jsem na vlastní oči, jak pomáhaly. Ale asi to není opravdu nic moc dobrého, když je jiná cesta, protože u mě hodně váhali, párkrát bylo rozhodnuto, že ano a pak od toho zase upustili. Mně to v té době bylo úplně putna, co se se mnou bude dít. I kdyby mě zabili.
Trochu jsem si četla, jak to funguje. Je to v podstatě vyvolání slabého epileptického záchvatu, aby se špatná mozková spojení přerušila, doufajíc, že ta nová budou "zdravá", nebo jak to říct.

Ano, pobyt na příjmovém oddělení je dost nepříjemný.Mimo jiné, vezmou vám nabíječku od mobilu ( dávat nabíjet mobil můžete ale k sestřičkám), pásek od županu, vše co je skleněné nebo ostré...z pochopitelných důvodů.
Ztráta soukromí je taky dost nepříjemná - já tam byla na příjmu poprvé na pokoji po 5 lidech, podruhé (když mi měnili léky) ale na "protekčním"dvoupokojáku (s tou ezoterickou paní, jak jsem psala na jiném vlákně), a ten dvoupokoják měl i vlastní sprchu a záchod. To už šlo.
Jak píše majkafa, ztráta soukromí je proti tomu, co se děje v hlavě, v tu chvíli ukradená. Tedy mě nebyla ukradená úplně, ale zkrátka - bylo to vedlejší.

Mě víc vadilo celodenní nicnedělání, světlo takřka jen zářivkové (na chodbě a ve společ.místnosti) a nemožnost komunikace s většinou pacientů a pochopitelně určité omezení osobní svobody.

Ale tehdy jsem si říkala - budu to brát jako vojnu. To se člověk dostane mezi lidi, které si nevybral, do míst, která si nevybral, s režimem, kterému se musí podvolit. Tak když chlapi museli dřív vydržet vojnu 2 roky, tak co bych já to nevydržela 1 týden.
A co je jediný týden v lidském životě, když mě to může pomoct vyléčit?

Mimochodem, mezi námi, kteří jsme se s diagnózou deprese sešli pak na doléčení o patro výš, nepamatuju nikoho, koho by pobyt dole zlomil. Naopak, všem to pomohlo. Někteří to vydrželi se zaťatými zuby, ale někteří si to dokonce pochvalovali, že si tam ten týden velmi odpočinuli, že ho takřka celý prospali a že to tělo zřejmě takto potřebovalo.
A zažila jsem i paní, která byla z přeřazení o patro výš nešťastná, přišlo jí to tam moc náročné, moc terapií a akcí, a toužila se vrátit ještě "dolů"..

PS: Na toaletě soukromí samozřejmě máte.
A je blbost, že co je tvoje, to je všech. Naopak - co je tvoje a nesmíš mít při sobě (např. tu nabíječku na mobil, fén a vše co má šňůru) je u sestřiček, a např. po umytí vlasů vám samozřejmě Váš fén na usušení dají, jen ho hned pak musíte uložit zas k nim, nesmíte ho mít u sebe třeba v nočním stolku.
Peníze, šperky apod. máte uloženy v trezoru a při propouštění Vám to samozřejmě vrátí.
Zas takový "kriminál" a hrůza, jak to tu je některými  líčeno, to není (aspoň tam, co jsem byla já, tak rozhodně nebyl).

Wiki — 28. 6. 2011 17:33

Arcanum napsal(a):

"....ja bych rekla ze jestlize Te zacnou treba ty vedlejsi ucinky skutecne rekneme drazdit az deptat.....nebudes moc spat i kdyz budes unavena,ze asi nema smysl v tom pokracovat.
Stejne tak jak jsi si nasadila ty AD az kdy jsi uznala za vhodne,stejne tak si je muzes zase sama vysadit kdyz Ti to nejak nevyhovuje. To je muj nazor.

Psala jsi ze se nemas s kym poradit protoze je doktor na dovce a me napadlo Ti rict-naslouchala bych pak na Tvem miste ja osobne sama sobe.
Pises ze to neni na skok do zdi a ze jeste pockas. Tomu ja rikam naslouchani sobe. "

---------------------


Wiki
'psal jsi :  "Ty jsi psala -průběžně..necituji -  naslouchat tělu, řídit se podle sebe..nenechat se ovládat léky".

Mela jsi na mysli tyhle prispevky pro Ametyst?

No jasně, přece... :)

Blossom — 28. 6. 2011 17:46

Pandemie deprese? Podle mě je to nesmysl.

Vždy, když čtu třeba o tom, jak dnes je víc katastrof a to že dřív nebývalo, že dnes jsou na sebe lidi zlejší a to že dřív nebývalo, že dnes je víc těch a těch nemocí, a to že dřív nebývalo, vzpomenu si na kroniku našeho města, kterou má můj táta okopírovanou. Jsou tam události rok po roku za posledních cca 200 let.

A tam je vidět, že povodně, požáry, sucha i záplavy bývaly i tehdy dost často.
A i toto téma depresí je tam zmíněno - např.že jakmile tu byl dostavěn náhon k fabrice, tak byl bohužel hojně používán i k sebevraždám utopením, kterých tehdy bylo hojně. Jsou tam popisovány sebevraždy, kde např. mladá matka se utopila i se svým malým dítětem a řada dalších případů. Bylo to tehdy dost časté. Jen to nenazývali deprese, ale třeba spíš melancholie a nebo i trudomyslnost.

Jenže třeba před 100 lety fůra lidí umírala na tuberkulózu, zejména mladých. No, a nyní, když jsou tyto tehdy tak časté nemoci, vymýceny, tak na to, co nám z nemocí "zbylo", je jaksi víc vidět.

Bramborka — 28. 6. 2011 17:49

Jako že dřív umřeli na tuberu, než na depresi, Blos?

Blossom — 28. 6. 2011 17:54

Bramborka napsal(a):

Jako že dřív umřeli na tuberu, než na depresi, Blos?

Jo, mnozí ano. Na tuberkulózu tehdy umíralo mnoho lidí kolem 15 - 20 let, a v té kronice jsou zaznamenány případy, kdy rodičům ze třeba 7 dětí zůstalo jediné, vš.ostatní podlehly postupně tuberkulóze.

Takže jak píšeš - hodně jich umřelo na tuberkulózu dřív, než stačili dostat nějakou jinou nemoc, např. depresi. Zkrátka ta deprese byla tehdy jaksi ve stínu nemocí mnohem častějších a smrtelnějších.
No, a teď je prostě  na ty deprese zkrátka  víc "vidět".

Arcanum — 28. 6. 2011 17:56

Wiki ,
jsem si ted fakt nebyla jista.

No,ty slova smerovane primo Ametys byly mysleny jeste uplne jinak nez jsi to pojmula Ty.
Nerada bych taky aby cokoli co pisu bylo brano jako neco co plati pro vsechny.

Wiki vsimni si co sama Ametyst pise:

"Já vím, že je nutné přežít ty úvodní NÚ, co braní AD provázejí.
Jen nesmí být horší, než samotná deprese, to se pak k té sebevraždě dojde snadno právě s AD.
U mě to zatím tak není, dá se to snést. Vydržet. Zkusím ještě počkat."

Tohle nenapsala Ametyst jen tak z niceho nic.
Pokud by Ametyst byla schopna rozeznat moment ,ze s tema vedlejsima ucinkama v te kombinaci tech dvou AD je to horsi nez samotna deprese ,pak je skutecne podle mne schopna naslouchat sobe. Pak nepotrebuje radu lekare ktery je stejne na dovolene.

Ja sama jsem Wiki nikdy nebrala zadne AD.Uz ze sve podstaty jsem clovek ktery odmita tenhle zpusob.  Jsem nekdo kdo od detstvi odmita lekarske lecby.
Verim ze techto lidi existuje vic.
Pokud je nekdo takhle hlboce vnitrne nasmerovany ,dokaze i nemozne veci. Pokud ne a je smerovany na materoialni zpusob zivota,ten vyhleda lekare a odda se do jejich rukou a pripusti i AD.
Neni to nic nepochopitelnyho,je to tak jak to kdo v sobe ma. :)

Bramborka — 28. 6. 2011 17:59

Revliba napsal(a):

majkafa napsal(a):

Nakonec, Pan, tím, co píšeš, přece i ty sama potvrzuješ, že takové léky zatím nejsou, když píšeš, že mě z deprese nedostaly léky.
Nu a o takových já sním. A věřím, že jednou budou.
Stejně jako se létá, potápí, máme neviditelný plášť,...

Lék přijde,ale jako pandemie deprese pouze v případě pandemie změny lidského myšlení...já v to věřím

Jo, taky si to říkám (a myslím). Ale nechtěla bych to mít jako předmět víry :tesi:

Bramborka — 28. 6. 2011 18:12

Arcanum napsal(a):

Wiki ,
jsem si ted fakt nebyla jista.

No,ty slova smerovane primo Ametys byly mysleny jeste uplne jinak nez jsi to pojmula Ty.
Nerada bych taky aby cokoli co pisu bylo brano jako neco co plati pro vsechny.

Wiki vsimni si co sama Ametyst pise:

"Já vím, že je nutné přežít ty úvodní NÚ, co braní AD provázejí.
Jen nesmí být horší, než samotná deprese, to se pak k té sebevraždě dojde snadno právě s AD.
U mě to zatím tak není, dá se to snést. Vydržet. Zkusím ještě počkat."

Tohle nenapsala Ametyst jen tak z niceho nic.
Pokud by Ametyst byla schopna rozeznat moment ,ze s tema vedlejsima ucinkama v te kombinaci tech dvou AD je to horsi nez samotna deprese ,pak je skutecne podle mne schopna naslouchat sobe. Pak nepotrebuje radu lekare ktery je stejne na dovolene.

Ja sama jsem Wiki nikdy nebrala zadne AD.Uz ze sve podstaty jsem clovek ktery odmita tenhle zpusob.  Jsem nekdo kdo od detstvi odmita lekarske lecby.
Verim ze techto lidi existuje vic.
Pokud je nekdo takhle hlboce vnitrne nasmerovany ,dokaze i nemozne veci. Pokud ne a je smerovany na materoialni zpusob zivota,ten vyhleda lekare a odda se do jejich rukou a pripusti i AD.
Neni to nic nepochopitelnyho,je to tak jak to kdo v sobe ma. :)

Já Wiki rozumím (aspoň si to myslím :)), protože mám trochu podobnou zkušenost. I když analogie mohou být dost zavádějící. :D
Arcanum, já jsem přesvědčena, že každý má svoji vlastní jedinečnou cestu. To, že ty jdeš po své cestě, je dobře.  Ale chtít, aby po ní kráčel někdo jiný, může být zničující, protože jiný nejsi ty. Je pravděpodobné, že takových lidí je víc. Ale myslím, že ať s alopatickou medicínou nebo bez ní, všechno má svůj čas a všechno je, jak má být.

Blossom — 28. 6. 2011 18:12

majkafa napsal(a):

Revliba napsal(a):

Lék přijde,ale jako pandemie deprese pouze v případě pandemie změny lidského myšlení...já v to věřím

Já taky.
Prostě má vize je taková, že depresí bude díky změně našeho myšlení a konání co nejméně. Ale když už nedejbože, tak tu bude ten lék, který se nasadí a za pár hodin to bude OK. A člověk nebude muset prožít něco tak strašného, čím to měsíce a třeba roky pokračuje, pokud se nedaří najít vhodný lék a pokud se nedaří změnit myšlení.

Když o tom tak přemýšlím skrze svou zkušenost....
Mě pomohli doktoři, dobré léky a psychoterapie. A měním v důsledku deprese svůj životní styl. A cítím se už dva měsíce velmi dobře. (Ťukám to důkladně o dřevo).
Ale že bych změnila myšlení? Nemám ten pocit. Myslím stále podobně jako dřív, mám radost ze života podobně jako dřív...

A ohledně toho, co píše Ametyst, že od duchovní cesty se odklonila. Svým způsobem tomu rozumím.
Já jsem taky zkraje deprese na to zkoušela jít duchovně. Podle duchovních knížek a návodů. Dokonce jsem se i modlila (já - spíše ateista) a prosila vyšší síly o pomoc.
Z této strany jsem žádnou pomoc nepocítila, vůbec nic.

Takže taky už mám tuhle zkušenost - že mě nic duchovního z deprese nepomohlo. Pomohly léky, doktoři, změna prostředí a skupinové psychoterapie a vlídný a vstřícný přístup mých blízkých.

Já duchovní věci proto jako celek nezavrhuji. V některé z nich i nadále věřím a praktikuji - např. pozitivní přístup k životu. 
Ale vnímám to tak, že deprese je tak specifický stav, že tady už je potřeba něco razantnějšího, než duchovno.

S nadsázkou řečeno - na infarkt vám heřmánkový čaj prostě nepomůže. Tady jde o život a je třeba pro záchranu života razantní zákrok ze strany doktorů.
Na nachlazení však vám heřmánek zabírat může.

Revliba — 28. 6. 2011 18:14

Bramborka napsal(a):

Revliba napsal(a):

majkafa napsal(a):

Nakonec, Pan, tím, co píšeš, přece i ty sama potvrzuješ, že takové léky zatím nejsou, když píšeš, že mě z deprese nedostaly léky.
Nu a o takových já sním. A věřím, že jednou budou.
Stejně jako se létá, potápí, máme neviditelný plášť,...

Lék přijde,ale jako pandemie deprese pouze v případě pandemie změny lidského myšlení...já v to věřím

Jo, taky si to říkám (a myslím). Ale nechtěla bych to mít jako předmět víry :tesi:

Tomu úplně nerozumím....předmětu víry..zkrátka bych byla ráda,kdyby se to povedlo a hlavně taky mně...snažím se a je to těžký...zatím to mám načtený :styrka: a něco trochu jsem si prožila a už se mi začíná ulevovat...jde to sakra pomalu :D

Arcanum — 28. 6. 2011 18:52

Bramborka napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Pokud je nekdo takhle hlboce vnitrne nasmerovany ,dokaze i nemozne veci. Pokud ne a je smerovany na materialni zpusob zivota,ten vyhleda lekare a odda se do jejich rukou a pripusti i AD.
Neni to nic nepochopitelnyho,je to tak jak to kdo v sobe ma. :)

Já Wiki rozumím (aspoň si to myslím :)), protože mám trochu podobnou zkušenost. I když analogie mohou být dost zavádějící. :D
Arcanum, já jsem přesvědčena, že každý má svoji vlastní jedinečnou cestu. To, že ty jdeš po své cestě, je dobře.  Ale chtít, aby po ní kráčel někdo jiný, může být zničující, protože jiný nejsi ty. Je pravděpodobné, že takových lidí je víc. Ale myslím, že ať s alopatickou medicínou nebo bez ní, všechno má svůj čas a všechno je, jak má být.

Nejprve reknu Bramborko ,ze take rozumim Wiki.

Pak Te pozadam aby jsi si jeste jednou pozorne precetla ma slova.
Protoze zda se kdyz Te ctu ze si vkladas do mych vstupu sve vlastni interpretace.

V te tmave vete nerikam nic jineho nez to co Ty. Kazdy jde tak jak dokaze a tedy podle sebe =podle toho co ma uvnitr.
Nikde neni psano ze nekdo chce po jinych jit jinou cestou nez tou svoji.
Tady si sdelujeme sve zkusenosti ,je to tak?

Ametyst — 28. 6. 2011 18:53

Wiki napsal(a):

Ametyst - to jsem docela překvapená... to jsi snad nepsala, ..ani.
Tak to mi je potom jasné, že jsi "duchovno" shrnula do jednoho pytle NE.  Toto by mě hodně zajímalo, ale nechci se ptát, protože o tom asi nebudeš chtít psát, což naprosto chápu.
Tam se muselo něco stát.., nedovedu si představit, že tyto úvahy a směry, v kterých se rochním třeba já, že by toto mohlo někomu ublížit. To snad ani není možné.. :)
Třeba nějaká sekta - to věřím, manipulace - ano taky. ..

Odklonu od duchovna věřím, nemyslím si , že to není možné. Všichni máme předpoklady být duchovní - to ano.
za duchovní lidi beru ty, kteří vnímají tuto stránku, zajímají se o ni, rozvíjejí ji, prohlubují , prožívají ji,   učí se , poznávají nepoznané - bez omezení. Možná jen slovičkaříme..
A jsou lidé, kteří o to zájem nemají, jednpduše odmítnou tudy jít. Ale nevadí mi to.  Jednoho takového mám doma - a vůbec nic mu tím z jeho prestiže nic neubylo. Jen ho beru jako neduchovního. ok.  Dispozice mít může, ale nevyužíváje - nechce. Tak i nyní asi Ametyst - nechce.

Ame - to je mi líto, že je to takto, ale vydrž, ono se to všechno postupně a v pravý čas poskládá. Nakonec vždycky všechno zvládneme. :hjarta: :)

Jsi překvapená? Působím moc světsky? :)

Já byla duchna jak vyšitá hodně let, ono to ve mně teď spí.
Myslím si, že když nejsem v pohodě, neměla bych to dělat, a už vůbec ne na druhé lidi (reiki, karty, apod.).

Pokud jde o konkrétní postupy v mojí léčbě, co jsem zkoušela, tak to byla nejprve homeopatie, pak kineziologie, Bachovky, kopa takové té pozitivní literatury typu "Miluj svůj život" a "Moc podvědomí", "Tajemství", "Čtyři dohody", apod.

pak přišla na řadu léčba u léčitele, dvě regresní terapie, a když mi i on řekl, že mi nemůže pomoct,
tak jsem ještě zkusila hypnózu, ale to už u psychiatra, který to dělal, absolvovala jsem 5 sezení, pak mi taky řekl, že neví co se mnou, a poslal mě k psychoterapeutovi.
Já jsem se ke klasickému léčení vlastně dostala přes ty alternativy, konkrétně tu hypnózu.

Nutno říct, že po celou dobu (roky) se můj stav nejen nezlepšoval, ale docela zhoršoval. Původně jen úzkostná porucha, pak se přidaly jiné potíže, až to vyústilo v depresi.

Řekla jsem si, že tohle už je poslední možnost, jít prostě klasickou cestou, už mi ani nic jiného nezbylo, měla jsem necelých 40 kg a smrt na jazyku.

Teď je mi relativně dobře, mám to jak na houpačce. Lepší a horší období.
Ale tím, že nevidím dlouhodobý cíl, připadá mi to beznadějné. A často to vzdávám.
Neplánuji se v nejbližší době zabít, ale co není může být, ráda nad tím aspoň přemýšlím a plánuji to.

Tohle bych před pár lety docela odsoudila s tím, že vím, co by se takové duši stalo, a že všechno se dá řešit.
Ale být v tom je zase něco úplně jiného. Myslím, že jsem byla příliš pyšná a jistá si sama sebou, a myslela jsem si, že jsem na nějaké duchovní úrovni...tak jsem dostala za vyučenou.
A teď musím ležet na té zemi, kterou jsem málem pohrdala, a měla pocit, že jsem "nad ní". Že jsem její tíži už překonala.
Prd.
Jestli tu depresi přežiju, tak budu asi hodně jiná, než předtím. Pokornější.

Arcanum — 28. 6. 2011 19:15

Ametyst napsal(a):

Jestli tu depresi přežiju, tak budu asi hodně jiná, než předtím. Pokornější.

Tomu bez vahani verim.  :)

Myslim ze je fajn Ametyst ze Ty tusis odkud vetry vanou. :)

Bramborka — 28. 6. 2011 21:26

Arcanum napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Pokud je nekdo takhle hlboce vnitrne nasmerovany ,dokaze i nemozne veci. Pokud ne a je smerovany na materialni zpusob zivota,ten vyhleda lekare a odda se do jejich rukou a pripusti i AD.
Neni to nic nepochopitelnyho,je to tak jak to kdo v sobe ma. :)

Já Wiki rozumím (aspoň si to myslím :)), protože mám trochu podobnou zkušenost. I když analogie mohou být dost zavádějící. :D
Arcanum, já jsem přesvědčena, že každý má svoji vlastní jedinečnou cestu. To, že ty jdeš po své cestě, je dobře.  Ale chtít, aby po ní kráčel někdo jiný, může být zničující, protože jiný nejsi ty. Je pravděpodobné, že takových lidí je víc. Ale myslím, že ať s alopatickou medicínou nebo bez ní, všechno má svůj čas a všechno je, jak má být.

Nejprve reknu Bramborko ,ze take rozumim Wiki.

Pak Te pozadam aby jsi si jeste jednou pozorne precetla ma slova.
Protoze zda se kdyz Te ctu ze si vkladas do mych vstupu sve vlastni interpretace.

V te tmave vete nerikam nic jineho nez to co Ty. Kazdy jde tak jak dokaze a tedy podle sebe =podle toho co ma uvnitr.
Nikde neni psano ze nekdo chce po jinych jit jinou cestou nez tou svoji.
Tady si sdelujeme sve zkusenosti ,je to tak?

Máš pravdu, četla jsem nepozorně :kapitulation:
Jen se mi zdá, že to tvé rozdělení na duchovní (neantidepresivní) a materiální (lékař, antidepresiva) je trochu zjednodušující, alespoň v té jednoznačnosti. Zdá se mi, že v každém se prolíná duch s matérií (i když o tom člověk ani neví :)). Ale možná, že jsem tě špatně pochopila. S rozmýšlením duchovna mám poměrně málo zkušeností a řekla bych, že z mnoha pohledů jsem zjevně materiální.

Arcanum — 28. 6. 2011 21:47

Bramborka napsal(a):

S rozmýšlením duchovna mám poměrně málo zkušeností a řekla bych, že z mnoha pohledů jsem zjevně materiální.

Pak je bramborko pochopitelny ze muzes mit tezkost pochopit co mam opravdu na mysli. :)

Materie -hmota je take energie akorat ma jinou formu. Takze z jinak receno vsechno ma dusi.

Nechtela jsem nic zjednodusovat bramborko ,mluvila jsem smerem k Wiki skutecne jen o tom jak ja to mam.

Arcanum — 28. 6. 2011 22:00

Blossom napsal(a):

Takže jak píšeš - hodně jich umřelo na tuberkulózu dřív, než stačili dostat nějakou jinou nemoc, např. depresi. Zkrátka ta deprese byla tehdy jaksi ve stínu nemocí mnohem častějších a smrtelnějších.
No, a teď je prostě  na ty deprese zkrátka  víc "vidět".

Me hlava nepobira jak tohle myslis.
:co:

Muzes to prosimte zkusit rict jeste nejak jinak?

Arcanum — 28. 6. 2011 23:02

Blossom napsal(a):

Já jsem taky zkraje deprese na to zkoušela jít duchovně. Podle duchovních knížek a návodů. Dokonce jsem se i modlila (já - spíše ateista) a prosila vyšší síly o pomoc.
Z této strany jsem žádnou pomoc nepocítila, vůbec nic.

Ano samozrejme Blossom,protoze jsi spise ateista nemas tim padem otevreny vrata k tomu co naleza ten co je skutecne skrz na skrz duchovni. :)

A proto jdes svoji cestou ,proste sve k svemu. ;):jojo:

Blossom napsal(a):

S nadsázkou řečeno - na infarkt vám heřmánkový čaj prostě nepomůže. Tady jde o život a je třeba pro záchranu života razantní zákrok ze strany doktorů.
Na nachlazení však vám heřmánek zabírat může.

Bloss.myslis ze lze vylecit napriklad leukemii bez lekaru?

A jak se leci podle Tebe treba opar?

dusička — 28. 6. 2011 23:12

A jak vznikne opar?

Arcanum — 28. 6. 2011 23:19

dusička napsal(a):

A jak vznikne opar?

Nejspis ruzne. :D

Predstav si ze jednou jsem olizla lahev ,v tom okamziku me prolitlo hlavou slovo opar. Nedokazu ti vysvetlit proc ,nebot ani ja si to nedokazu vysvetlit. V tu chvili jsem ho ucitla,chytla,proste jsem si ho zpusobila mentalne.
Jinak muze byt opar podle mne naznakem nejakeho stresu-vnitrniho napeti.
Ale muze mit u kazdeho jinou pricinu. :)
Proc se ptas? :)

dusička — 28. 6. 2011 23:22

Netrpím na opary.
Měla jsem párkrát opar  a to jen - jako náznak - že budu mít horečku, že jsem se prostě necítila v pohodě. Nebyla jsem ve své kůži.
Znám pár lidí, kteří maj opar jen když se podívají na druhého člověka s oparem. Nemusí se ani dotknout, natož napít.
Jsou ti lidi něčím oslabeni?,nevím. (nebo si to už podvědomě přivolaj dopředu?)

majkafa — 29. 6. 2011 6:25

Opar je známkou viru v těle. Stejně jako afty a ječná zrna. Oslabená imunita.

dusička — 29. 6. 2011 6:54

Ano Majko - vir v těle to jo. Je možný že je to oslbenou imunitou? Já měla ted v zimě dvakrát ječný zrno, (měla jsem i teplotu) ale z toho viru se mi udělo jen ječný zrno, a to mě ochránilo před virozou.
Ale je zajímavý, možný to je,že je to i v genech (moje babička nikdy nemarodila, ale občas právě taky měla ječný zrno

majkafa — 29. 6. 2011 7:18

To je vir v těle. Neumím to odborně. Někdo ho má pořád. Má dcera má opar na puse pořád. Ale jinak nic.
Syn měl celý život afty, ječná zrna, před 4 lety mononukleozu, zánět ledvin, zápal plic, 3 roky co pár týdnů anginu. V listopadu 2009 mu vyndali krční mandle - od té doby je zdravý, žádný aft, žádné ječné zrno.
A myslím, že to může být i projev psychické nepohody, pak se ten vir probudí a někde se to vyrazí.
Já měla opary pouze v období těžké deprese. Před tím ani potom nikdy.
Jéje, jak se mi postupně vybavuje, co mě před 5 lety všechno trápilo na těle.
A tak mi teď udělalo takovou radost, že je to už tolik let a že jsem se z deprese dostala a že se cítím hezky.
No jo, v sobotu to bude 5 let, co jsem se pokusila otrávit těma práškama. A pak následovalo 7 týdnů na psychiatrii.

Ametyst — 29. 6. 2011 7:30

majkafa napsal(a):

A tak mi teď udělalo takovou radost, že je to už tolik let a že jsem se z deprese dostala a že se cítím hezky.
No jo, v sobotu to bude 5 let, co jsem se pokusila otrávit těma práškama. A pak následovalo 7 týdnů na psychiatrii.

To je krásné, že se teď cítíš tak fajn.
Určitě tou sebevraždou muselo dojít k nějaké vnitřní změně, žes do toho nespadla znovu a netrápí Tě už ani tělesné obtíže.

dusička — 29. 6. 2011 7:41

Majko :pussa:

Blossom — 29. 6. 2011 8:50

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Já jsem taky zkraje deprese na to zkoušela jít duchovně. Podle duchovních knížek a návodů. Dokonce jsem se i modlila (já - spíše ateista) a prosila vyšší síly o pomoc.
Z této strany jsem žádnou pomoc nepocítila, vůbec nic.

Ano samozrejme Blossom,protoze jsi spise ateista nemas tim padem otevreny vrata k tomu co naleza ten co je skutecne skrz na skrz duchovni. :)

A proto jdes svoji cestou ,proste sve k svemu. ;):jojo:

Blossom napsal(a):

S nadsázkou řečeno - na infarkt vám heřmánkový čaj prostě nepomůže. Tady jde o život a je třeba pro záchranu života razantní zákrok ze strany doktorů.
Na nachlazení však vám heřmánek zabírat může.

Bloss.myslis ze lze vylecit napriklad leukemii bez lekaru?

A jak se leci podle Tebe treba opar
?

S opary ani s leukémií nemám (naštěstí) vůbec žádnou osobní zkušenost, ani ve svém blízkém okolí.
Takže ti odpovídám - Nevím.
Nebudu hypoteticky přemýšlet a psát názory na to, co jsem neprožila a o čem nemám žádné další znalosti.

Pandorraa — 29. 6. 2011 9:02

Bramborka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ano, znám. Naštěstí ho to nezlomilo, protože je to silná osobnost a jako přechod do jiné dimenze to rozhodně nevnímal, spíš si prý připadal jak v Přeletu nad kukaččím hnízdem.....

Jak ho to změnilo?

Myslím, že si víc věří. Víc spoléhá sám na sebe..pro mne je opravdovější, to jest méně "kecá" a více dělá.

A ještě dodám: nemyslím, že by ho takhle změnila jen ta naprostá ztráta soukromí na uzavřeném oddělení. Byl to nejspíš jen jeden z faktorů, který k jeho změně přispěl :jojo:

Pandorraa — 29. 6. 2011 9:05

majkafa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Majko, já se tu nebavím o tom, jaké to je mít těžkou depresi.
Já mluvím o tom, že nic není náhoda a za svůj psychický stav jsme každý z nás zodpovědní naprosto stejně jako za ten fyzický.
A bez legrace: copak to bylo, co právě tebe do té deprese dostalo? Už si to nepamatuješ, jaký byl tvůj život a hlavně tvé myšlení PŘED.....?
A copak to bylo, co tě z ní dostalo? Byly to prášky a nebo to, že jsi změnila úhel pohledu na věci kolem sebe? Přijala to, co jsi stejně změnit nemohla a začala žít tady a teď? Užívat si každý den a netrápit se tím, co bylo nebo co bude?
Už jsi na to opravdu zapomněla?

Pan, souhlasím s tebou při předcházení depresi. To je bez diskuse.
Ale mluvím o léku, když už člověk depresi má. Zatím takový, který pomůže komukoliv a hned, na světě není.
Ano, z deprese mě nedostaly léky. Protože na ni bohužel zatím nejsou. Takové, jaké mám na mysli. A o tom to je.
Byla bych bývala šťastná, kdyby mě z deprese dostaly léky, kdyby to bylo rychlé, kdybych se nemusela trápit léta.

Podle mého názoru jsi byla hodně statečná, dovedla se oprostit od starých vzorců myšlení a chování...., pprala ses se svým Spratkem a našla jsi sama sebe.
Podle mně je to prostě o tom se sám sobě naztratit.

Arcanum — 29. 6. 2011 9:10

Blossom napsal(a):

,S opary ani s leukémií nemám (naštěstí) vůbec žádnou osobní zkušenost, ani ve svém blízkém okolí.
Takže ti odpovídám - Nevím.
Nebudu hypoteticky přemýšlet a psát názory na to, co jsem neprožila a o čem nemám žádné další znalosti.

Buh Ti zehnej. :)

"S nadsázkou řečeno - na infarkt vám heřmánkový čaj prostě nepomůže. Tady jde o život a je třeba pro záchranu života razantní zákrok ze strany doktorů."

Mas teda znalost o infarktech a nebo jsi ho sama prozila-prezila?

Muj dobry kamarad mel infarkt a razantni zakrok ze strany lekaru nepotreboval. Byl v tu dobu sam a prezil. :rock:  Verim ze kdyby u nej nekdo byl zavolal by lekare i proti jeho vuli. Sam by k sobe lekare ale nepovolal. Lide jsou ruzni. :jojo:
Pisu to jen proto abych ukazala i tu druhou stranu mince.
Proste je to opet o tom,ze Ty to mas tak  a ja zase jinak.
Mame rozdilne zivotni zkusensosti.  Takze radit nekomu at maze hned k lekari je stejne tak dobre jako radit nekomu at v sobe hleda nas skryty potencial k samolecebnym silam. :)

Pandorraa — 29. 6. 2011 9:23

majkafa napsal(a):

Nakonec, Pan, tím, co píšeš, přece i ty sama potvrzuješ, že takové léky zatím nejsou, když píšeš, že mě z deprese nedostaly léky.

Asi jsi zase přehlédla, CO vlastně píšu...
Pro mne není "zázračná pilulka" a "lék" synonymní.

Pandorraa — 29. 6. 2011 9:29

majkafa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

No...to není právě legrace....soukromí nemáš ani na toaletě, co je tvoje, to je všech ap....
Jsem přesvědčená, že tahle "léčba" slabšího jedince, navíc oslabeného mometálním vyčerpáním, může opravdu zlomit....

Pan, můj názor z mých vlastních zkušeností a pobytu na psychiatrii je, že to už nezlomí. Protože v tomhle stavu jedeš na totálně úpo*ný režim, takže je ti to úplně putna. Jedeš už jen na přežití. A pokud je to ještě horší, tak jedeš na ukončení trápení - v té chvíli vidíš jako jediné řešení smrt.
Nějaká ztráta soukromí je ti proti tomu, co se ti děje v hlavě a i v celém těle, úplně ukradená.

Nu já myslím, že je dost podstatný rozdíl, pokud na tomhle oddělení skončíš s těžkou depresí a nebo pokud se jen sesypeš z přepracování a pod tlakem okolností.
V tom první případě s tebozu naprosto souhlasím, v tom druhém si myslím, že je to víc než tvrdé.

Pandorraa — 29. 6. 2011 9:36

Ametyst napsal(a):

Myslím, že jsem byla příliš pyšná a jistá si sama sebou, a myslela jsem si, že jsem na nějaké duchovní úrovni...tak jsem dostala za vyučenou.
A teď musím ležet na té zemi, kterou jsem málem pohrdala, a měla pocit, že jsem "nad ní". Že jsem její tíži už překonala.
Prd.
Jestli tu depresi přežiju, tak budu asi hodně jiná, než předtím. Pokornější.

Často se musíme kus vrátit, bychom mohli jít dál :)
Bez pokory se nedá jít po žádné cestě, tím méně po té duchovní :jojo:
Myslím, že ty jsi už našla, co jsi potřebovala :supr:

lupina montana — 29. 6. 2011 9:57

Ametyst napsal(a):

A teď musím ležet na té zemi, kterou jsem málem pohrdala, a měla pocit, že jsem "nad ní". Že jsem její tíži už překonala.
Prd.
Jestli tu depresi přežiju, tak budu asi hodně jiná, než předtím. .

Přitlouct na vrata, tohle! :supr:
Přežiješ, určitě. Bylo by škoda umřít teď, no ne? Polež si na zemi. Čuchej hlínu a trávu a koukej se na maličké, jak v tý trávě zápasej o svůj denní chlebíček.....zazpívej si chválím tě, Země má.... :pussa:

Bloss, já vím, že házím hrách - ale Ametyst tady brilantně popsala, co je to změna myšlení pod vlivem choroby, a.....nojo....já vím, hrách :cool:

Laštůvko, já jsem takhle nedávno zvládla zánět středního ucha (teda ne úplně, doléčit jsem to musela) jen proto, že představa, jak jedu s tou šílenou bolestí na pohotovost, mě úplně odrovnala :lol: Infarkt teda nevim, tam bych si nevěřila, asi. :/

Arcanum — 29. 6. 2011 10:10

lupina montana napsal(a):

Laštůvko, já jsem takhle nedávno zvládla zánět středního ucha (teda ne úplně, doléčit jsem to musela) jen proto, že představa, jak jedu s tou šílenou bolestí na pohotovost, mě úplně odrovnala :lol: Infarkt teda nevim, tam bych si nevěřila, asi. :/

Me by odrovnala uz jen ta predstava jen na pohotovost. Tohle neni pro mne. :o:D

Jo Lupi a to si predstav ze ten clovicek s tim infarktem si jeste porad neveri tolik kolik by mohl.
Mam za to ze to co dela je odrazem pemeti (rozvzpominani se) kterou si sebou prinesl do tohodle zivota.  Neumi to ale plne probudit ,brani mu v tom jeho druha strana na kterou se furt vice naklani.

Selima — 29. 6. 2011 10:25

Tak ja som asi srab, ale keď som si myslela, že umieram (ale bol to len silnejší žlčníkový záchvat, kamene si vo mne hrali "škatulata, hejbejte se"), utekala som na pohotovosť. Nie že by mi tam nejako veľmi pomohli :D , nechali ma čakať kvôli naliehavej havárke a tak, ale... cítila som sa tam istejšie. A infúzka po chvíli zabrala a bolo mi lepšie. Ale je fakt, že potom som si zohnala alternatívne recepty, snažila som sa popracovať na psýché, diétovala som - a je pokoj. Takže ja to kombinujem. A v prípade otvorených zlomenín, tepenných krvácaní a asi aj infarktu by som najprv hľadala pomoc a podporu u lekárov a až potom inde. (Ale rakovinu by som si asi liečila pôstom ;) .)

Arcanum — 29. 6. 2011 10:34

Seli,
on kdyz clovek v sobe nema tohle naproste vnitrni presvedceni (zijici zkusenost) a neboli pokud k nemu v tomhle zivote jeste nedosel -nedospel,pak se prave o sebe boji.
Je to prirozena vec.  :)

Blossom — 29. 6. 2011 11:06

Selima napsal(a):

Tak ja som asi srab, ale keď som si myslela, že umieram (ale bol to len silnejší žlčníkový záchvat, kamene si vo mne hrali "škatulata, hejbejte se"), utekala som na pohotovosť. Nie že by mi tam nejako veľmi pomohli :D , nechali ma čakať kvôli naliehavej havárke a tak, ale... cítila som sa tam istejšie. A infúzka po chvíli zabrala a bolo mi lepšie. Ale je fakt, že potom som si zohnala alternatívne recepty, snažila som sa popracovať na psýché, diétovala som - a je pokoj. Takže ja to kombinujem. A v prípade otvorených zlomenín, tepenných krvácaní a asi aj infarktu by som najprv hľadala pomoc a podporu u lekárov a až potom inde. (Ale rakovinu by som si asi liečila pôstom ;) .)

Proč bys pro toto měla být srab? :co:

Podle mě jsi normálně a rozumě uvažující člověk, a nakonec - ta pohotovost tady právě pro tyto situace je, nebo ne?

Navíc - ty sama v tu chvíli cítíš jen obrovskou bolest, ale sama sebe nemůžeš těžko diagnostikovat, co přesně Ti je.
Takže je lepší mazat na pohotovost, a zbytek už vidí  a zařídí lékaři.

No a samozřejmě - proč po zklidnění situace nezkusit i nějaké jiné, nelékařské postupy, když to někomu pomáhá...

lupina montana — 29. 6. 2011 11:08

Arcanum napsal(a):

Jo Lupi a to si predstav ze ten clovicek s tim infarktem si jeste porad neveri tolik kolik by mohl.
Mam za to ze to co dela je odrazem pemeti (rozvzpominani se) kterou si sebou prinesl do tohodle zivota.  Neumi to ale plne probudit ,brani mu v tom jeho druha strana na kterou se furt vice naklani.

Jo, tohle je smutný - občas je to vidět....jako by byl šprt a naučil se horlivě látku z vyšší třídy, látku, kterou v zásadě nemůže ztrávit, protože jí v zásadě nemůže rozumět :/
Někteří "podarovaní darem shora" takhle dopadnou....jako by náhodně objevili v počítači úúžasnej program, ale nesmějí počítač vypnout, protože to už by se k němu nikdy nedostali....

Arcanum — 29. 6. 2011 11:19

Lupi ,
soupla jsem to na duchovni at to tady Ametyst nezaplenuju. :)

majkafa — 29. 6. 2011 11:42

Pandorraa napsal(a):

Nu já myslím, že je dost podstatný rozdíl, pokud na tomhle oddělení skončíš s těžkou depresí a nebo pokud se jen sesypeš z přepracování a pod tlakem okolností.
V tom první případě s tebozu naprosto souhlasím, v tom druhém si myslím, že je to víc než tvrdé.

Ano, ale toto je vlákno o depresi, proto jsem předpokládala, že mluvíme o tom, že tam skončí s depresí, ne z jiných důvodů.
Z jiných důvodů - některých - v tom souhalsím zase já s tebou.

majkafa — 29. 6. 2011 11:46

Pandorraa napsal(a):

Pro mne není "zázračná pilulka" a "lék" synonymní.

Pro mě synonymní je. Lék = zázračná pilulka, když už někdo nedá jinak a chce tam mít ty zázraky, je to, co vyléčí.

Arcanum — 29. 6. 2011 12:21

Majkafo,
precti si tohle jeste jednou.  :D

Pises:   "Nakonec, Pan, tím, co píšeš, přece i ty sama potvrzuješ, že takové léky zatím nejsou, když píšeš, že mě z deprese nedostaly léky."

Pan odpovida:   "Asi jsi zase přehlédla, CO vlastně píšu...
Pro mne není "zázračná pilulka" a "lék" synonymní."

Tva dalsi reakce:   "Pro mě synonymní je. Lék = zázračná pilulka, když už někdo nedá jinak a chce tam mít ty zázraky, je to, co vyléčí."

No neni to legracni? :D

majkafa — 29. 6. 2011 12:30

Arcanum, pro mě to legrační není.
Nerozumíš tomu, co jsem měla na mysli.

Arcanum — 29. 6. 2011 12:38

majkafa napsal(a):

Arcanum, pro mě to legrační není.
Nerozumíš tomu, co jsem měla na mysli.

Ba ne majkafo,i v tomto pripade se pletes. Rozumim tomu co rikas naprosto dokonale a to vim na beton.

Legracni je pro mne proto,ze nejprve reknes ze Pan tim co pise neco potvrzuje. Pan odpovi ze to tak neni,ze pro ni to neni synonimum.A Ty na to reagujes ze pro Tebe to je jinak.
No proste ja to vnimam jako prostou blaznivinu.
Pandora Ti take dobre rozumi,to se je bez debat. :)

Bramborka — 29. 6. 2011 12:45

Arcanum napsal(a):

Majkafo,
precti si tohle jeste jednou.  :D

Pises:   "Nakonec, Pan, tím, co píšeš, přece i ty sama potvrzuješ, že takové léky zatím nejsou, když píšeš, že mě z deprese nedostaly léky."

Pan odpovida:   "Asi jsi zase přehlédla, CO vlastně píšu...
Pro mne není "zázračná pilulka" a "lék" synonymní."

Tva dalsi reakce:   "Pro mě synonymní je. Lék = zázračná pilulka, když už někdo nedá jinak a chce tam mít ty zázraky, je to, co vyléčí."

No neni to legracni? :D

Arcanum, myslím, že Majkafa neprojevuje moc smyslu pro humor. Nevím, jestli je to momentální, nebo to tak má celkově nastavené.

Wiki — 29. 6. 2011 12:51

Arcanum napsal(a):

Wiki ,
jsem si ted fakt nebyla jista.

No,ty slova smerovane primo Ametys byly mysleny jeste uplne jinak nez jsi to pojmula Ty.
Nerada bych taky aby cokoli co pisu bylo brano jako neco co plati pro vsechny.

Wiki vsimni si co sama Ametyst pise:

"Já vím, že je nutné přežít ty úvodní NÚ, co braní AD provázejí.
Jen nesmí být horší, než samotná deprese, to se pak k té sebevraždě dojde snadno právě s AD.
U mě to zatím tak není, dá se to snést. Vydržet. Zkusím ještě počkat."

Tohle nenapsala Ametyst jen tak z niceho nic.
Pokud by Ametyst byla schopna rozeznat moment ,ze s tema vedlejsima ucinkama v te kombinaci tech dvou AD je to horsi nez samotna deprese ,pak je skutecne podle mne schopna naslouchat sobe. Pak nepotrebuje radu lekare ktery je stejne na dovolene.

Ja sama jsem Wiki nikdy nebrala zadne AD.Uz ze sve podstaty jsem clovek ktery odmita tenhle zpusob.  Jsem nekdo kdo od detstvi odmita lekarske lecby.
Verim ze techto lidi existuje vic.
Pokud je nekdo takhle hlboce vnitrne nasmerovany ,dokaze i nemozne veci. Pokud ne a je smerovany na materoialni zpusob zivota,ten vyhleda lekare a odda se do jejich rukou a pripusti i AD.
Neni to nic nepochopitelnyho,je to tak jak to kdo v sobe ma. :)

jo, já s tebou souhlasím, jen těžko si dokážeme představit ten MOMETÁLNÍ zážitek (třeba ten Ametyst) - ten bod, kdy bud sáhnu po léku nebo jdu hledat do sebe. Ten momentální prožitek budeme mít každý jiný.  Já ho měla tak nechutný, že jsem ho tenkrát nezvládla ničím.
Možná kdybych třeba byla  duchovně nastavena PŘED tím  jakýmsi zlomem,(jako ty),  tak by třeba (když si trochu budu fandit) ke zlomu ani nedošlo a nebo bych ho zvládla sama pomocí sebe. A AD strikně zavrhla.
Ty zřejmě zvládáš těžké situace bez léků (nebo zvládalas), tak to znáš a věříš tomu. Já tomu dnes už taky věřím. Věřím tomu (dnes), že nejsem sama, že jsem chráněna, že nejsem nikam napospas hozena, ale chrání mě něco vyššího, i když třeba prožívám (vnímám to tak) nějaké nelibé pocity, tak jsou v můj prospěch. Jakoby takový žívotní Velký bratr za zády (hloupě řečeno :D ), kterého jsem dřív neznala.

Ale, co já vím, dnes jsem třeba v pohodě, a kdyby se něco přihodilo, tak se mohu jen domnívat jak bych to zvládla. žeano..:rolleyes:
Ale přesto si věřím..:) dodávám te´d. :D

Arcanum — 29. 6. 2011 13:05

Wiki napsal(a):

jo, já s tebou souhlasím,  jen těžko si dokážeme představit ten MOMETÁLNÍ zážitek (třeba ten Ametyst) - ten bod, kdy bud sáhnu po léku nebo jdu hledat do sebe. Ten momentální prožitek budeme mít každý jiný.

Mas tim na mysli ,ze si tezko dokazeme predstavit to co proziva nekdo jiny? 

Wiki napsal(a):

Ale, co já vím, dnes jsem třeba v pohodě, a kdyby se něco přihodilo, tak se mohu jen domnívat jak bych to zvládla. žeano..:rolleyes:
Ale přesto si věřím..:) dodávám te´d. :D

Ano,to jak to clovek zvladne kdyz by nejake prisle padlo-to se skutecne dozvi jedine kdyz se to deje. Prave v ten moment. :)  Muj nazor. ;)

Wiki — 29. 6. 2011 13:12

Ametyst napsal(a):

Wiki napsal(a):

Ametyst - to jsem docela překvapená... to jsi snad nepsala, ..ani.
Tak to mi je potom jasné, že jsi "duchovno" shrnula do jednoho pytle NE.  Toto by mě hodně zajímalo, ale nechci se ptát, protože o tom asi nebudeš chtít psát, což naprosto chápu.
Tam se muselo něco stát.., nedovedu si představit, že tyto úvahy a směry, v kterých se rochním třeba já, že by toto mohlo někomu ublížit. To snad ani není možné.. :)
Třeba nějaká sekta - to věřím, manipulace - ano taky. ..

Odklonu od duchovna věřím, nemyslím si , že to není možné. Všichni máme předpoklady být duchovní - to ano.
za duchovní lidi beru ty, kteří vnímají tuto stránku, zajímají se o ni, rozvíjejí ji, prohlubují , prožívají ji,   učí se , poznávají nepoznané - bez omezení. Možná jen slovičkaříme..
A jsou lidé, kteří o to zájem nemají, jednpduše odmítnou tudy jít. Ale nevadí mi to.  Jednoho takového mám doma - a vůbec nic mu tím z jeho prestiže nic neubylo. Jen ho beru jako neduchovního. ok.  Dispozice mít může, ale nevyužíváje - nechce. Tak i nyní asi Ametyst - nechce.

Ame - to je mi líto, že je to takto, ale vydrž, ono se to všechno postupně a v pravý čas poskládá. Nakonec vždycky všechno zvládneme. :hjarta: :)

Jsi překvapená? Působím moc světsky? :)

Já byla duchna jak vyšitá hodně let, ono to ve mně teď spí.
Myslím si, že když nejsem v pohodě, neměla bych to dělat, a už vůbec ne na druhé lidi (reiki, karty, apod.).

Pokud jde o konkrétní postupy v mojí léčbě, co jsem zkoušela, tak to byla nejprve homeopatie, pak kineziologie, Bachovky, kopa takové té pozitivní literatury typu "Miluj svůj život" a "Moc podvědomí", "Tajemství", "Čtyři dohody", apod.

pak přišla na řadu léčba u léčitele, dvě regresní terapie, a když mi i on řekl, že mi nemůže pomoct,
tak jsem ještě zkusila hypnózu, ale to už u psychiatra, který to dělal, absolvovala jsem 5 sezení, pak mi taky řekl, že neví co se mnou, a poslal mě k psychoterapeutovi.
Já jsem se ke klasickému léčení vlastně dostala přes ty alternativy, konkrétně tu hypnózu.

Nutno říct, že po celou dobu (roky) se můj stav nejen nezlepšoval, ale docela zhoršoval. Původně jen úzkostná porucha, pak se přidaly jiné potíže, až to vyústilo v depresi.

Řekla jsem si, že tohle už je poslední možnost, jít prostě klasickou cestou, už mi ani nic jiného nezbylo, měla jsem necelých 40 kg a smrt na jazyku.

Teď je mi relativně dobře, mám to jak na houpačce. Lepší a horší období.
Ale tím, že nevidím dlouhodobý cíl, připadá mi to beznadějné. A často to vzdávám.
Neplánuji se v nejbližší době zabít, ale co není může být, ráda nad tím aspoň přemýšlím a plánuji to.

Tohle bych před pár lety docela odsoudila s tím, že vím, co by se takové duši stalo, a že všechno se dá řešit.
Ale být v tom je zase něco úplně jiného. Myslím, že jsem byla příliš pyšná a jistá si sama sebou, a myslela jsem si, že jsem na nějaké duchovní úrovni...tak jsem dostala za vyučenou.
A teď musím ležet na té zemi, kterou jsem málem pohrdala, a měla pocit, že jsem "nad ní". Že jsem její tíži už překonala.
Prd.
Jestli tu depresi přežiju, tak budu asi hodně jiná, než předtím. Pokornější.

Ametyst, člověče..:pussa: , ty máš teda kus cesty ujitý, vid´? :hjarta:

Ano, působíš hodně světsky, až strikně hlídaně, ani písmenem reakce na duchovno, myslela jsem si, že to jen taktně a velkoryse přecházíš, ty naše žblebty.. :D
A ty o tom víš víc..
Tys to vzala důkladně vid´?
Ame, dokázala sis to odpustit? Já taky znám ty pocity, kdy se vynesu moc nahoru a něco mě pěkně rychle sejme, a to v jakékoliv situace a na jakémkoliv poli (soukromém, vztahovém, pracovním). Aspoń si je uvědomuju a dávám do souvislostí.
Nebo jinak - myslíš, že by to mohla být podstata tvých trápení?
Regrese je určitě dost hluboká záležitost a v rukou neprofíka může napáchat mnoho škod. Nikdy jsem si netroufla, neopovážila se.
Zkus se na to podívat, že nic se neděje zbytečně, že byl důvod proč to bylo takto...
Už jednou jsem to psala - a stále si to myslím, a ještě víc než dříve -  tvá velká potíž bude v tom , že jsi moc chytrá - inteligentní. Máš tím víc zábran, bloků, o všem moc a pocitvě přemýšlíš a zvažuješ..
Ametyst - držím furtundfurt palce, pěstri, všechno co mám....:hjarta:
a ještě si neopustím úlevnou reakci na tvé myšlenky:
do.pr.de.le - takové baby by bylo sakra škoda !!! Jasnýýý? :butter: :dumbom:

majkafa — 29. 6. 2011 13:13

Bramborka napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Majkafo,
precti si tohle jeste jednou.  :D

Pises:   "Nakonec, Pan, tím, co píšeš, přece i ty sama potvrzuješ, že takové léky zatím nejsou, když píšeš, že mě z deprese nedostaly léky."

Pan odpovida:   "Asi jsi zase přehlédla, CO vlastně píšu...
Pro mne není "zázračná pilulka" a "lék" synonymní."

Tva dalsi reakce:   "Pro mě synonymní je. Lék = zázračná pilulka, když už někdo nedá jinak a chce tam mít ty zázraky, je to, co vyléčí."

No neni to legracni? :D

Arcanum, myslím, že Majkafa neprojevuje moc smyslu pro humor. Nevím, jestli je to momentální, nebo to tak má celkově nastavené.

Miluji inteligentní humor a takový i sama "provozuji". Tohle je hloupost a ne humor z mého pohledu. :) Na tom fakt nic legračního k zasmání není, že se s Pan neshodneme.

Arcanum — 29. 6. 2011 13:29

majkafa napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Arcanum, myslím, že Majkafa neprojevuje moc smyslu pro humor. Nevím, jestli je to momentální, nebo to tak má celkově nastavené.

Miluji inteligentní humor a takový i sama "provozuji". Tohle je hloupost a ne humor z mého pohledu. :) Na tom fakt nic legračního k zasmání není, že se s Pan neshodneme.

Tak ted je teprve po mne. :D

Takze majkafa-majkafo miluje inteligentni humor ,protze ona takovy "vlastni" ale ostatni pouzivaji dle ni jen hloupy humor. :lol:
Nicmene byla jsi to prave Ty majkafo kdo vyplodil tu jak tomu rikas Ty-hloupost.
A protoze nevidis co nevidis ,zda se Ti to byt uplne jinak nez tomu je.

Ja se nechcechtam tomu ze se s Pan neshodujete. Oj oj ! chran me Boze pred takovou blaznovinou.
:D

vitto — 29. 6. 2011 13:40

Majkafo - s tou léčebnou - Pandora píše o uzavřeném oddělení a tam by ti vážně jedno nebylo. Mám zkušenost, 5 dní a více bych nevydržela. Je to peklo ! Věřím, že kdo to zažil, nechce mít s psychiatrií nadále nic společného.

majkafa — 29. 6. 2011 13:50

vitto napsal(a):

Majkafo - s tou léčebnou - Pandora píše o uzavřeném oddělení a tam by ti vážně jedno nebylo. Mám zkušenost, 5 dní a více bych nevydržela. Je to peklo ! Věřím, že kdo to zažil, nechce mít s psychiatrií nadále nic společného.

vitto, možná jsi nepostřehla, že já jsem tam byla.

Ametyst — 29. 6. 2011 14:21

Wiki, lochtáš mi egouška...
je to pokušení, tomu odolat.
Já teď musím být pokorná.
Nevím, jestli to jde dohromady s odpouštěním si.
Co si mám odpustit? Že jsem taková jaká jsem? Že to nezvládám?
Že jsem pyšná a narcistická?

vitto — 29. 6. 2011 14:21

Aha, trak to jsem fakt nepostřehla :) Ono už to asi ale není, jako v roce 1983, myslím, že dnes je to diferencováno dle diagnóz, tenkrát sloužilo uzavřené oddělení jako centrální, pro všechny nejtěžší případy. V životě jsem neměla takový strach, pak jsem roky odmítala jakoukoliv léčbu...

Blossom — 29. 6. 2011 14:24

majkafa napsal(a):

vitto napsal(a):

Majkafo - s tou léčebnou - Pandora píše o uzavřeném oddělení a tam by ti vážně jedno nebylo. Mám zkušenost, 5 dní a více bych nevydržela. Je to peklo ! Věřím, že kdo to zažil, nechce mít s psychiatrií nadále nic společného.

vitto, možná jsi nepostřehla, že já jsem tam byla.

Já taky a to dvakrát týden: Jeden při nástupu a druhý když mi první léky nezabraly a měnili mi je za jiné.
A přežila jsem. Bylo to dost nepříjemné, ale dalo se.

Kdybych - nedejbože - někdy měla recidivu, půjdu tam už s důvěrou: Příjmové oddělení přežiju, prospím, pročtu a "nahoru" na resocializační oddělení už se budu vysloveně těšit - ke své milé psychoterapeutce, která mi tolik pomohla, a vím, že zrovna tak by pomohla i podruhé. :jojo:

majkafa — 29. 6. 2011 14:35

vitto napsal(a):

Aha, trak to jsem fakt nepostřehla :) Ono už to asi ale není, jako v roce 1983, myslím, že dnes je to diferencováno dle diagnóz, tenkrát sloužilo uzavřené oddělení jako centrální, pro všechny nejtěžší případy. V životě jsem neměla takový strach, pak jsem roky odmítala jakoukoliv léčbu...

Rok 2006.

Ametyst — 29. 6. 2011 14:35

lupina montana napsal(a):

Přežiješ, určitě. Bylo by škoda umřít teď, no ne? Polež si na zemi. Čuchej hlínu a trávu a koukej se na maličké, jak v tý trávě zápasej o svůj denní chlebíček.....zazpívej si chválím tě, Země má.... /

To je hezká písnička...už jsem tak dlouho nezpívala! Měla bych si zazpívat.
Úplně jsem zapomněla, že jsem ráda zpívala...
Ano, broučci, hlína, travička.
Krásně to voní a cvrliká. Vůni cítím, uši slyší, jazyk chutná, ale nějak z toho neumím už mít tu radost.
Asi musím ležet na zemi tak dlouho, dokud se to nezmění, nebo dokud mě něco nezašlápne.

Dnes jsem viděla na cestě čerstvě přejetou kočičku. Takové odrostlejší kotě. Doma mám skoro stejné. Bylo hrozné koukat na ten zmařený život, sotva začal, straší mě to celej den.
Ona ta kočička jistě umřít nechtěla.
Je to zvláštní pocit. Vím, že má život velkou hodnotu. Moc bych si přála, aby neměl, měli bychom to jednodušší.

Blossom — 29. 6. 2011 14:36

vitto napsal(a):

Aha, trak to jsem fakt nepostřehla :) Ono už to asi ale není, jako v roce 1983, myslím, že dnes je to diferencováno dle diagnóz, tenkrát sloužilo uzavřené oddělení jako centrální, pro všechny nejtěžší případy. V životě jsem neměla takový strach, pak jsem roky odmítala jakoukoliv léčbu...

Bohužel nemáš pravdu, od roku 1983 se asi tak moc se nezměnilo. I tam, kde jsem byla já, to bylo příjmové pro všechny diagnózy. Velmi depresivně působila mladá autistka, která vydávala hlasité neartikulované skřeky. Bylo nepříjemné být na pětilůžáku, kde 2 lidi chrápali a vedle ležící schizofrenička půl noc chodila po pokoji, myla si ruce, šustila mikrotén.pytlíkama a něco v nich hledala... Bylo nepříjemné během dne stále směřovat několik starých dementních lidí kde mají pokoj, kde mají lůžko, kde je záchod...neustále chodili sem a tam a hledali to...jednou takovýto starý pán přilehl k spolubydlícímu na pokoji do postele, protože svou nemohl najít. Blbý bylo, že byl zrovna pokakaný.... Byl nepříjemné vidět lidi, kteří jen tupě koukali před sebe a nekomunikovali...
A bylo nepříjemné, že jelikož byla před pár lety zrušena záchytka, tak jednoho dne přivezli v noci opilou agresivní řvoucí ženskou. Neměli ji kam dát a přijmout ji museli, takže ležela přikurtovaná v posteli na chodbě a po celou noc pořvávala, nikdo jsme se tehdy nevyspal...

Ano, není to příjemná zkušenost.
Ale znovu podotýkám- co je to jediný týden v životě lidském? když to pro vás může znamenat cestu k uzdravení?
A věřím, že časem i psychiatrické oddělení bude zlidštěno, my tam měli ještě socialistický nábytek, přestože je nemocnice jinak už celá krásně renovovaná, moderní, psychiatrické oddělení je prý užteď na řadě, až budou peníze...

Použiju možná divné přirovnání: Porod je taky hodně bolestivá a svým způsobem stresující záležitost...ale nevzpomínám na něj s odporem, ale s láskou - díky porodu mám dítě, tedy respektive 2 děti, šla jsem do toho skoro  bez strachu a s důvěrou podruhé, když jsem věděla, že budu zas "odměněna" vlastním miminkem...
A tady je odměna cesta k uzdravení. Já bych se tam podruhé nebála, i když příjemné to tam tedy ten první týden není. :jojo:

majkafa — 29. 6. 2011 14:36

Ametyst napsal(a):

Já teď musím být pokorná.

Tohle mě dalo přímo ránu do oka.
Takhle určitě ne.

Ametyst — 29. 6. 2011 14:40

majkafa napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Já teď musím být pokorná.

Tohle mě dalo přímo ránu do oka.
Takhle určitě ne.

Hmm, tak asi "měla bych".

Arcanum — 29. 6. 2011 14:46

Ametyst napsal(a):

Vím, že má život velkou hodnotu. Moc bych si přála, aby neměl, měli bychom to jednodušší.

Ame,
pro mne osobne je zivot cestou k vysvobozeni.

lupina montana — 29. 6. 2011 14:46

Ametyst napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Přežiješ, určitě. Bylo by škoda umřít teď, no ne? Polež si na zemi. Čuchej hlínu a trávu a koukej se na maličké, jak v tý trávě zápasej o svůj denní chlebíček.....zazpívej si chválím tě, Země má.... /

To je hezká písnička...už jsem tak dlouho nezpívala! Měla bych si zazpívat.
Úplně jsem zapomněla, že jsem ráda zpívala...
Ano, broučci, hlína, travička.
Krásně to voní a cvrliká. Vůni cítím, uši slyší, jazyk chutná, ale nějak z toho neumám už mít tu radost.
Asi musím ležet na zemi tak dlouho, dokud se to nezmění, nebo dokud mě něco nezašlápne.

Dnes jsem viděla na cestě čerstvě přejetou kočičku. Takové odrostlejší kotě. Doma mám skoro stejné. Bylo hrozné koukat na ten zmařený život, sotva začal, straší mě to celej den.
Ona ta kočička jistě umřít nechtěla.
Je to zvláštní pocit. Vím, že má život velkou hodnotu. Moc bych si přála, aby neměl, měli bychom to jednodušší.

...a pěkně bychom plejtvali. Nene. Hezky do :styrka: jseš slabá jak moucha, holka.....
a co bys musela mít honem radost? :co: tačí chvíle klidu, přece! Ty prostě házíš lano moc vysoko a pak ti nestačej síly. Blíž, blíž...ještě kousek..... :lol:
Když si zpřerážíš nohu, tak taky nebudeš honem cválat, no ne? Ale chudinku psýché bys mlátila bičem :pussa:

Blossom — 29. 6. 2011 14:51

Ametyst napsal(a):

majkafa napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Já teď musím být pokorná.

Tohle mě dalo přímo ránu do oka.
Takhle určitě ne.

Hmm, tak asi "měla bych".

To mi něco připomíná: V nemocnici mi řekli - Musíte radikálně změnit životní styl. Přestat podnikat, žít klidněji, jinak se sem budete vracet.
V prvním momentu jsem to vnímala jako nepříjemný úkol a prohru - musím odejít z práce, kterou jsem měla ráda, ubrat mimopracovních aktivit.....a mě se můj hektický život přitom tak líbil :grater:

Ale postupně, za těch cca 7 týdnů v nemocnici, po důkladném přemýšlení, rozhovorech s dětmi, které mi řekly - mami, hlavně buď zdravá, nic jiného si nepřejeme, nám tahle firma už vlastně vzala tátu, a mámu dát teď v žádném případě nechceme, my tě potřebujeme a my tě máme rádi... tak najednou se to uvnitř mě samo začlo měnit, aniž bych na tom nějak dřela...a já začla stále víc cítit - já nejen musím změnit životní styl, ale já chci změnit životní styl...
Dostala jsem za úkol naučit se chvílemi flákat, tak to dělám (mimochodem právě teď - kvákám tu na netu, ačkoli tu mám dost práce), a umím i lenošit na gauči, a řeknu vám - ono je to vážně docela fajn! :)

A na tu změnu se těším, málem stříhám metr, a ono to nakonec dopadlo - svou milovanou práci neopustím, ale budu ji dělat jako zaměstnanec, takže mi odpadne ten balvan zodpovědnosti za druhé, který mě tak tížil....

Ještě 2 měsíce a 2 dny! Už se mi to blíží..
(jen pak nebudu moct v pracovní době kafrat na netu. To je jediná nevýhoda. :D  )

Ametyst — 29. 6. 2011 14:53

Lupíno,
jojo, máš pravdu, vždycky chci víc než můžu dostat.
A dělám to asi schválně, abych mohla "dokázat", že to nejde.

lupina montana — 29. 6. 2011 14:54

Jo a k tomu "musím" "měla bych"....no já bych to servírovala sdovolením tak, že když se ti povede získat trochu pokory, že ti bude snáze.
I když ono s tou pokorou furt.....já bych řekla spíš respektu k něčemu, co si ho žádá - co říkáš? ;)

Ametyst — 29. 6. 2011 14:56

Blossom,
seš dobrá, jak jsi to zvládla.
Fakt kočka. :supr:

lupina montana — 29. 6. 2011 14:57

Ametyst napsal(a):

Lupíno,
jojo, máš pravdu, vždycky chci víc než můžu dostat.
A dělám to asi schválně, abych mohla "dokázat", že to nejde.

Sláva! No tak teď už jen přijít na to komu vlastně :lol: vyřídit si to s dotyčným a máš to v kapse :pussa:
Mmch, znáš to kouzelný zvratný zájménko "se"?
Co SE mi chce nebo nechce? ;)

Pandorraa — 29. 6. 2011 14:59

Ametyst napsal(a):

Já teď musím být pokorná.
Nevím, jestli to jde dohromady s odpouštěním si.
Co si mám odpustit? Že jsem taková jaká jsem? Že to nezvládám?
Že jsem pyšná a narcistická?

Teď musíš být pokorná?
Hmmm... a není tohle spíš sebemrskačství pocházející z ega?
BI, jen se ptám.

Pandorraa — 29. 6. 2011 15:01

Na uzavřeném oddělení - příjimači - nic nového, zkušenost, o které píšu je z roku 2010.

Ametyst — 29. 6. 2011 15:04

lupina montana napsal(a):

Jo a k tomu "musím" "měla bych"....no já bych to servírovala sdovolením tak, že když se ti povede získat trochu pokory, že ti bude snáze.
I když ono s tou pokorou furt.....já bych řekla spíš respektu k něčemu, co si ho žádá - co říkáš? ;)

Jsou to jen slova (i když první bylo slovo, že jo :)), slovíčka, to by mi šlo.

Ametyst — 29. 6. 2011 15:07

Pandorraa napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Já teď musím být pokorná.
Nevím, jestli to jde dohromady s odpouštěním si.
Co si mám odpustit? Že jsem taková jaká jsem? Že to nezvládám?
Že jsem pyšná a narcistická?

Teď musíš být pokorná?
Hmmm... a není tohle spíš sebemrskačství pocházející z ega?
BI, jen se ptám.

Pan, já už fakt nevím co mám dělat. Připadá mi, že všechno je špatně.
Co říkám, co dělám.

lupina montana — 29. 6. 2011 15:08

To je právě ta levárna - že si myslíme, že jsou to JEN slova a ony nejsou....mají obsah, tvarují beztvarou informaci, nesou citový náboj a všeobecně jsou tak vůbec daleko více zasahující, než se rádo myslívá :cool:

Ametyst — 29. 6. 2011 15:10

lupina montana napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Lupíno,
jojo, máš pravdu, vždycky chci víc než můžu dostat.
A dělám to asi schválně, abych mohla "dokázat", že to nejde.

Sláva! No tak teď už jen přijít na to komu vlastně :lol: vyřídit si to s dotyčným a máš to v kapse :pussa:
Mmch, znáš to kouzelný zvratný zájménko "se"?
Co SE mi chce nebo nechce? ;)

Znám, ale jak to souvisí?
Jako "dokázat si"?
Jistě že to dělám kvůli sobě. Všichni všechno děláme hlavně kvůli sobě.
Aj umřít chci kvůli sobě, ne kvůli ostatním. Ostatním moje smrt nijak neprospěje. Ale přežijí.

Ametyst — 29. 6. 2011 15:13

lupina montana napsal(a):

To je právě ta levárna - že si myslíme, že jsou to JEN slova a ony nejsou....mají obsah, tvarují beztvarou informaci, nesou citový náboj a všeobecně jsou tak vůbec daleko více zasahující, než se rádo myslívá :cool:

Vím, je mi známa energie, kterou s sebou nesou slova. Ale pokud jen přijmu slova, která mi někdo nabídne...nemůže to fungovat, dokud se s tím neztotožním sama.
Na rozumové úrovni to chápu, zdůvodním si to. Teď to přijmout.
Čert ví, jak se otvírají ta vrata do mojí duše.
klíč je někde v pytli.

Zrovna nedávno jsem říkala svému terapeutovi, že mi chybí ten mezičlánek mezi teorií a praxí. Říkala jsem mu to tedy na konkrétním příkladu, ale tím to tady nebudu zanášet.

lupina montana — 29. 6. 2011 15:23

Ametyst napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Lupíno,
jojo, máš pravdu, vždycky chci víc než můžu dostat.
A dělám to asi schválně, abych mohla "dokázat", že to nejde.

Sláva! No tak teď už jen přijít na to komu vlastně :lol: vyřídit si to s dotyčným a máš to v kapse :pussa:
Mmch, znáš to kouzelný zvratný zájménko "se"?
Co SE mi chce nebo nechce? ;)

Znám, ale jak to souvisí?
Jako "dokázat si"?
Jistě že to dělám kvůli sobě. Všichni všechno děláme hlavně kvůli sobě.
Aj umřít chci kvůli sobě, ne kvůli ostatním. Ostatním moje smrt nijak neprospěje. Ale přežijí.

Ale propána! Přímo naopak.
Já k tomu dospěla proto, že jsem ani za nic na světě nemohla přijít na to, co vlastně chci. To furt bylo "musíš přijít na to, co chceš ty sama", tak jsem se v tom šťourala a výsledek nula prd. Vždycky se z toho nakonec vyklubalo nějaký zamaskovaný "měla bys" nebo dokonce "musíš".
a pak jsem na to kápla, jak to neočůrám: když si řekneš "Co SE mi teď chce?" a počkáš si poctivě na odpověď, dozvíš se pod nánosama všech musů a mělabychů to, po čem skutečně v tu chvíli touží tvoje duše, potažmo tělo, prostě organismus.
Ne hlava.....ten zbytek :) Poměrně důležitej pro přežití :lol:

Pandorraa — 29. 6. 2011 15:24

Ametyst napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Já teď musím být pokorná.
Nevím, jestli to jde dohromady s odpouštěním si.
Co si mám odpustit? Že jsem taková jaká jsem? Že to nezvládám?
Že jsem pyšná a narcistická?

Teď musíš být pokorná?
Hmmm... a není tohle spíš sebemrskačství pocházející z ega?
BI, jen se ptám.

Pan, já už fakt nevím co mám dělat. Připadá mi, že všechno je špatně.
Co říkám, co dělám.

Já zase použiju tu svoji oblíbenou pohádku "Byl jednou jeden král".
Pamatuješ na tu scénu, kdy král Werich se ptá babičky, jestli neviděla Marušku? A ta mu odpovídá: proč já bych lezla na hrušku? A tak to pokračuje až král se málem utopí v rašeliništi, ale protože najde pevnou půdu pod nohama: Já První co nevěděl, že Já je poslední ap.ap....
A pak tam je: ale kdo mi pomůže, kdo mi pomůže....
Pamatuješ, jak to bylo dál?
Vždyť je to přesně jasné :jojo::D:jojo:

Ametyst — 29. 6. 2011 15:29

Pandorraa napsal(a):

Já zase použiju tu svoji oblíbenou pohádku "Byl jednou jeden král".
Pamatuješ na tu scénu, kdy král Werich se ptá babičky, jestli neviděla Marušku? A ta mu odpovídá: proč já bych lezla na hrušku? A tak to pokračuje až král se málem utopí v rašeliništi, ale protože najde pevnou půdu pod nohama: Já První co nevěděl, že Já je poslední ap.ap....
A pak tam je: ale kdo mi pomůže, kdo mi pomůže....
Pamatuješ, jak to bylo dál?
Vždyť je to přesně jasné :jojo::D:jojo:

Mně ne.Asi jsem natvrdlá.
Prosím polopaticky a otevřeně, asi nefunguji na příměry.

Arcanum — 29. 6. 2011 15:33

Ametyst napsal(a):

Zrovna nedávno jsem říkala svému terapeutovi, že mi chybí ten mezičlánek mezi teorií a praxí.

Ametyst muzu se Te zeptat jak to myslis s tim meziclankem?
Mas tim na mysli ze teoreticky chapes jak z toho ven,ale ze to nedokazes prakticky uskutecnit?

Tak na sebe nespechej. :)
Klic k dusi je za nasim egem. Dokud se s nim ztotoznujeme ,nemuzeme se dostat za nej.

Bramborka — 29. 6. 2011 15:34

Ametyst, kdyby ti to nevadilo ten příklad uvést (nakonec, je to tvoje téma), bylo by to možná fajn.
Mně se zdají příklady nejpřesnější, nejméně podléhající interpretačnímu posunu. Teď jsem si při náhledu přečetla, co píše lupina a myslím, že je to ono. To je pro některé, jako jsem já (a možná lupina) ten Archimédův pevný bod. :)

Ametyst — 29. 6. 2011 15:36

lupina montana napsal(a):

Já k tomu dospěla proto, že jsem ani za nic na světě nemohla přijít na to, co vlastně chci. To furt bylo "musíš přijít na to, co chceš ty sama", tak jsem se v tom šťourala a výsledek nula prd. Vždycky se z toho nakonec vyklubalo nějaký zamaskovaný "měla bys" nebo dokonce "musíš".
a pak jsem na to kápla, jak to neočůrám: když si řekneš "Co SE mi teď chce?" a počkáš si poctivě na odpověď, dozvíš se pod nánosama všech musů a mělabychů to, po čem skutečně v tu chvíli touží tvoje duše, potažmo tělo, prostě organismus.
Ne hlava.....ten zbytek :) Poměrně důležitej pro přežití :lol:

Ha.
To chce klid, nenechat se nikým rušit, a naslouchat sama sobě.
Uprostřed města v paneláku, kde bydlí 50 rodin, v bytě, kde jsou tři chlapi a dvě kočky...
...ale jo, vím, není to o okolí, je to o mně.:vissla:
Je fakt, že sama se sebou a bez těch blbých myšlenek jsem už dlouho nebyla.
Dnes už třetí věc, na kterou jsem přišla, že jsem dlouho nedělala.
Zpívat, lízat zmrku a teď to naslouchání, meditace.
Prima.
Ale stačí. To je práce až nad hlavu. mně se totiž vůbec nic nechce. Upíchla jsem se u PC, a piju kafe, a bolí mě hlava. A jsem ráda, že nemám doma už mrňata a nemusím furt kolem nich běhat.

Arcanum — 29. 6. 2011 15:42

Ametyst napsal(a):

...mně se totiž vůbec nic nechce. Upíchla jsem se u PC, a piju kafe, a bolí mě hlava.

Jo to znam. Vis,citis co by ti prospelo ale nechce se Ti.  Ono to sice furt tlaci,ale jeste to furt neni az tak silny ,aby Te to dovedlo k zameru uskutecnit trebaaaa -zpivat. :)
Jo a pritom je to tak jednoduchy=proste si zaspivat. ;)

Ametyst — 29. 6. 2011 15:43

Bramborka napsal(a):

Ametyst, kdyby ti to nevadilo ten příklad uvést (nakonec, je to tvoje téma), bylo by to možná fajn.
Mně se zdají příklady nejpřesnější, nejméně podléhající interpretačnímu posunu. Teď jsem si při náhledu přečetla, co píše lupina a myslím, že je to ono. To je pro některé, jako jsem já (a možná lupina) ten Archimédův pevný bod. :)

Ten příklad, co jsem použila v terapii, je složitej, musela bych tu vysvětlovat okolnosti, které zná terapeut.
V zásadě šlo o jednu dovednost, kterou jsem se potřebovala prakticky naučit.
Rozumově jsem chápala, jak to mám dělat. Ale provést jsem to nedokázala.
pak jedna spolužačka vynalezla způsob, jak je možné si to "nacvičit" na něčem jiném.
Díky tomu mezičlánku jsem pochopila (mé tělo pochopilo) princip, a už se mi to pak snáze aplikovalo na tu hlavní věc.

Můžu použít příměr třeba řízení auta.
Teoreticky se dozvím, jak se to dělá. Pak jdu na trenažér (to je ten mezičlánek) a pak sedám do auta.

Tak je to i s tou změnou. Já vím, co dělám, vím, co bych měla dělat, ale nedokážu to prakticky uskutečnit.

Resp. nechci změnit sebe, chci změnit svůl postoj k sobě. Ale to je vlastně stejně těžký.

Ametyst — 29. 6. 2011 15:45

Arcanum napsal(a):

Ametyst napsal(a):

...mně se totiž vůbec nic nechce. Upíchla jsem se u PC, a piju kafe, a bolí mě hlava.

Jo to znam. Vis,citis co by ti prospelo ale nechce se Ti.  Ono to sice furt tlaci,ale jeste to furt neni az tak silny ,aby Te to dovedlo k zameru uskutecnit trebaaaa -zpivat. :)
Jo a pritom je to tak jednoduchy=proste si zaspivat. ;)

Jo a budu tu sedět, dokud mi nebude tak blbě, že mě to donutí vstát a něco dělat jen abych rozchodila tu prázdnotu...
...je to každý den stejný.
Není to ani o práci, i když jsem vytížená, nenajdu si čas na ty obyčejné věci.
Večer se chystám ale naslouchat, to plánuji.

Arcanum — 29. 6. 2011 15:46

No jo ty brdo Ametyst,to me ale rekni jaky je potreba meziclanek napriklad k tomu otevrit pusu a zacit zpivat,nebo lizat zmrzlinu? :co:

Ametyst — 29. 6. 2011 15:48

Arcanum napsal(a):

No jo ty brdo Ametyst,to me ale rekni jaky je potreba meziclanek napriklad k tomu otevrit pusu a zacit zpivat,nebo lizat zmrzlinu? :co:

Měla jsem na mysli terapii, a to co se tam dozvím o sobě, jak to uvést do praxe.

Lízat zmrzlinu a zpívat už umím, k tomu nepotřebuji nic. Jen hlas a zmrzlinu.:)

Pandorraa — 29. 6. 2011 15:53

Ametyst napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Já zase použiju tu svoji oblíbenou pohádku "Byl jednou jeden král".
Pamatuješ na tu scénu, kdy král Werich se ptá babičky, jestli neviděla Marušku? A ta mu odpovídá: proč já bych lezla na hrušku? A tak to pokračuje až král se málem utopí v rašeliništi, ale protože najde pevnou půdu pod nohama: Já První co nevěděl, že Já je poslední ap.ap....
A pak tam je: ale kdo mi pomůže, kdo mi pomůže....
Pamatuješ, jak to bylo dál?
Vždyť je to přesně jasné :jojo::D:jojo:

Mně ne.Asi jsem natvrdlá.
Prosím polopaticky a otevřeně, asi nefunguji na příměry.

Hele, to polopaticky nejde, to tam buď vidíš  nebo nevidíš.
TEĎ.
Za čas to může být jinak.

Podle mně je nejdůležitější netlačit na pilu a uvědomit si, že to vlastně nemusíš zvládnout.
Nikdo, krom tebe samotné, na tebe nespěchá :jojo:

Arcanum — 29. 6. 2011 15:53

Ametyst napsal(a):

Večer se chystám ale naslouchat, to plánuji.

Zkusim ti ted pripodobnit na jednom prikladu, jakym zpusobem muzes trenovat  zamer=zamerit se a uskutecnit.  Neco jako meziclanek.

Predstav si ze stojis. Nejprve v duchu si zvolis zamer vykrocit=udelat krok. Pak to fyzicky uskutecni. Muzes pak lip uskutecnit i jiny zamery ktere si v duchu nejprve napalnujes,zvolis.

Ma to hlavu a patu? Nevim jestli rozumis.Pisu co me prave v duchu napadlo aniz bych o tom premyslela. :)

lupina montana — 29. 6. 2011 15:56

Ametyst napsal(a):

Dnes už třetí věc, na kterou jsem přišla, že jsem dlouho nedělala.
Zpívat, lízat zmrku a teď to naslouchání, meditace.
Prima.
Ale stačí. To je práce až nad hlavu. mně se totiž vůbec nic nechce. Upíchla jsem se u PC, a piju kafe, a bolí mě hlava. A jsem ráda, že nemám doma už mrňata a nemusím furt kolem nich běhat.

No sláva! Ještě si to po sobě přečti pěkně v tomhle rámečku :lol::lol:
Zpívat a lízat zmrzku - práve až nad hlavu :lol: ....no bodejť :pussa: To "bys měla", ne? Abys jako vypadala šťastně a vyrovnaně a vesele....beezva. Zejména, když je člověku smrtno.
Nojo - do rakve se člověk nemusí jen propít, nebo prokouřit, velice snadno se tam taky promusí a promělabychá.....
A co se ti chce? Sedět u PC a pít kafe...a hlava, mrcha bolí, neboť v ní šrotuje, jak je to neproduktivní! A lenivéééééé!
Kašli na ni, na hlavu, nemusí vědět všechno :cool:
Jj - je to velkej boj, vybojovat to, co se mi chce - to mi povídej :rolleyes:

Arcanum — 29. 6. 2011 15:57

Ametyst napsal(a):

Arcanum napsal(a):

No jo ty brdo Ametyst,to me ale rekni jaky je potreba meziclanek napriklad k tomu otevrit pusu a zacit zpivat,nebo lizat zmrzlinu? :co:

Měla jsem na mysli terapii, a to co se tam dozvím o sobě, jak to uvést do praxe.

Lízat zmrzlinu a zpívat už umím, k tomu nepotřebuji nic. Jen hlas a zmrzlinu.:)

Aha. :)

Ametyst — 29. 6. 2011 15:58

Arcanum napsal(a):

Predstav si ze stojis. Nejprve v duchu si zvolis zamer vykrocit=udelat krok. Pak to fyzicky uskutecni. Muzes pak lip uskutecnit i jiny zamery ktere si v duchu nejprve napalnujes,zvolis.

Rozdíl je v tom, že těch kroků už jsem udělala za život tisíce, takže vím jak se to dělá.
Pohled na sebe jsem neměnila nikdy.

Chodit jsem se učila v době, kdy se mi do toho tak nepletlo myšlení, rozum.
Roční dítě je něco zcela jiného, než 37letá ženská.
Moje zkušenosti, očekávání, lpění, to vše mi brání.

lupina montana — 29. 6. 2011 15:59

Arcanum napsal(a):

Predstav si ze stojis. Nejprve v duchu si zvolis zamer vykrocit=udelat krok. Pak to fyzicky uskutecni. Muzes pak lip uskutecnit i jiny zamery ktere si v duchu nejprve napalnujes,zvolis.

Nojo, ale zapomnělas dodat, že je ti u toho rok :cool:

Ametyst — 29. 6. 2011 16:02

lupina montana napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Dnes už třetí věc, na kterou jsem přišla, že jsem dlouho nedělala.
Zpívat, lízat zmrku a teď to naslouchání, meditace.
Prima.
Ale stačí. To je práce až nad hlavu. mně se totiž vůbec nic nechce. Upíchla jsem se u PC, a piju kafe, a bolí mě hlava. A jsem ráda, že nemám doma už mrňata a nemusím furt kolem nich běhat.

No sláva! Ještě si to po sobě přečti pěkně v tomhle rámečku :lol::lol:
Zpívat a lízat zmrzku - práve až nad hlavu :lol: ....no bodejť :pussa: To "bys měla", ne? Abys jako vypadala šťastně a vyrovnaně a vesele....beezva. Zejména, když je člověku smrtno.
Nojo - do rakve se člověk nemusí jen propít, nebo prokouřit, velice snadno se tam taky promusí a promělabychá.....
A co se ti chce? Sedět u PC a pít kafe...a hlava, mrcha bolí, neboť v ní šrotuje, jak je to neproduktivní! A lenivéééééé!
Kašli na ni, na hlavu, nemusí vědět všechno :cool:
Jj - je to velkej boj, vybojovat to, co se mi chce - to mi povídej :rolleyes:

Máš pravdu...samozřejmě.:gloria:

Jinak propít do rakvičky  jsem se taky zkoušela, a docela snaživě. :vissla:
Já taky musím vyzkoušet vše.:dumbom:
Tak jsem to pak zkoušela s práškama, to mi taky nešlo, teď se pomalu nařezávám a "umělabychám".
Docela houževnatý je ten můj živůtek....se mu nějak nechce vzdát. Mrcha.:kapitulation:

Selima — 29. 6. 2011 16:03

Arcanum napsal(a):

Seli,
on kdyz clovek v sobe nema tohle naproste vnitrni presvedceni (zijici zkusenost) a neboli pokud k nemu v tomhle zivote jeste nedosel -nedospel,pak se prave o sebe boji.
Je to prirozena vec.  :)

U mňa je to skôr o bolesti ako o strachu, Neznášam bolesť, pach, krv a iné sprievodné javy. Tichej, pokojnej, odovzdanej smrti sa nebojím.

Arcanum — 29. 6. 2011 16:04

Ametyst napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Predstav si ze stojis. Nejprve v duchu si zvolis zamer vykrocit=udelat krok. Pak to fyzicky uskutecni. Muzes pak lip uskutecnit i jiny zamery ktere si v duchu nejprve napalnujes,zvolis.

Rozdíl je v tom, že těch kroků už jsem udělala za život tisíce, takže vím jak se to dělá.
Pohled na sebe jsem neměnila nikdy.

Nevim jestli me porozumis ,ale tady jde o to ze ten zamer vykrocit -udelat krok musi byt trenovanej vedome,za plne bdelosti,nikoli automatick.
V tom je prave priprava na prakticky prozitek toho jak se clovek vedome pripravuje na jakykoli vedomy zamer a na usili svuj zamer uskutecnit.

Ty vado zase jsem se pustila fdo neceho na co me nebudou moje slova stacit. Asi.

Arcanum — 29. 6. 2011 16:06

lupina montana napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Predstav si ze stojis. Nejprve v duchu si zvolis zamer vykrocit=udelat krok. Pak to fyzicky uskutecni. Muzes pak lip uskutecnit i jiny zamery ktere si v duchu nejprve napalnujes,zvolis.

Nojo, ale zapomnělas dodat, že je ti u toho rok :cool:

Houby Lupi ,ja nemluvim o tom ze je me u toho rok. Mluvim o praxi kterou znam z buddhismu.

Bramborka — 29. 6. 2011 16:09

Není možné, že slyšíš dobrý a zajímavý věci, které se snažíš "pochytat,"  přijmout a uvést do praxe, nejde ti to, nevíš jak na to a máš pocit, že ti něco chybí? Jako kdybys žonglovala se vším, co za něco stojí a pořád to padalo, pořád nevznikal ten "pohybující se a měnící se kruh" dovedného žongléra?
Popsala jsem svoje pocity bezradnosti, neschopnosti a zmaru, které jsem mívala a občas mám. Byla jsem z toho a z okoličných věcí úplně hotová, neživá. A pak jsem ležela, neschopná ničehož, ani spánku, a řekla si, co že se mi chce. A odpověď, to, co se mi tehdy chtělo,  mě znechutila. Pak jsem si se zeptala, co se mi ještě chce, zase se něco našlo. Tehdy mě to hrozně překvapilo, protože jsem byla přesvědčená, že se mi nechce vůbec nic.
Pak mi došlo, že všechny tyhle věci, které jsem se snažila pobrat a nešlo mi to, nebyly moje. Že ty, co jsem náhodou pobrala, mi spíš uškodily, protože nebyly moje a indoktrinovaly mě, manipulovaly mě, programovaly mě (jako kdybych těch programů neměla dost z dřívějška :P) .
Možná, že zjistíš, že se ti chce nacpat se k prasknutí, nakopat manžela, nabarvit se na fialovo a jít dělat metařku. Že jsi ve skutečnosti tlustá ordinérní frigida, která ráda manipuluje s koštětem. Hnusná představa, co? Ale byla bys opravdu šťastná. Divný ..........:D

Ametyst — 29. 6. 2011 16:10

Arcanum napsal(a):

Houby Lupi ,ja nemluvim o tom ze je me u toho rok. Mluvim o praxi kterou znam z buddhismu.

Praxe z Buddhismu? ;)
To zní jako praxe na průmyslovce ve škole.
Je to vůbec přenosné, takový zážitek?

Ametyst — 29. 6. 2011 16:12

Bramborka napsal(a):

Že jsi ve skutečnosti tlustá ordinérní frigida, která ráda manipuluje s koštětem. Hnusná představa, co? Ale byla bys opravdu šťastná. Divný ..........:D

To je moc hezké, tohle se mi líbí, tohle chci!!!

lupina montana — 29. 6. 2011 16:12

Ale ne teď! U toho učení se chodit, přece!
Já bych to teda spíše přirovnala k učení se jízdě na kole, nebo teda v tom autě - teoreticky to všechno víš, ale musíš najít ten pocit v těle, v mysli, abys to fakt uměla.

Chudák Ametystin živůtek! :grater: Škudinka malinká! :grater: Slitování s ním nemá, Pani Duchovněvyspělá.....:dumbom:
Puč mi ho :mad: trošku ho poňuchňám, když ty ho tak moříš......

Arcanum — 29. 6. 2011 16:14

Ametyst napsal(a):

Chodit jsem se učila v době, kdy se mi do toho tak nepletlo myšlení, rozum.
Roční dítě je něco zcela jiného, než 37letá ženská.
Moje zkušenosti, očekávání, lpění, to vše mi brání.

A prave ze k tomu aby clovek vykrocil neni vubec potreba ocekavat,lpet ale pouze zamerit,zvolit a vykonat. Toho kdyz si u toho treninku vykroceni vsimnes,pak pomalu dojdes k tomu ze je to tak se vsim.

Tenhle primer s chuzi ametyst jsem psala nikoli proto, ze se timhle treninkem dostanes prakticky k proniknuti zmenit pohled na sebe ,ale k tomu napriklad ze zvolis  zamer meditovat a jit k sobe dovnitr.
Rozim me?

lupina montana — 29. 6. 2011 16:14

Bramborka napsal(a):

Možná, že zjistíš, že se ti chce nacpat se k prasknutí, nakopat manžela, nabarvit se na fialovo a jít dělat metařku. Že jsi ve skutečnosti tlustá ordinérní frigida, která ráda manipuluje s koštětem. Hnusná představa, co? Ale byla bys opravdu šťastná. Divný ..........:D

Oj, babizno, z duše mi mluvíš :pussa::hjarta: a pravdu čirou, jako studánka :lol:

Selima — 29. 6. 2011 16:20

Arcanum napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Chodit jsem se učila v době, kdy se mi do toho tak nepletlo myšlení, rozum.
Roční dítě je něco zcela jiného, než 37letá ženská.
Moje zkušenosti, očekávání, lpění, to vše mi brání.

A prave ze k tomu aby clovek vykrocil neni vubec potreba ocekavat,lpet ale pouze zamerit,zvolit a vykonat. Toho kdyz si u toho treninku vykroceni vsimnes,pak pomalu dojdes k tomu ze je to tak se vsim.

Tenhle primer s chuzi ametyst jsem psala nikoli proto, ze se timhle treninkem dostanes prakticky k proniknuti zmenit pohled na sebe ,ale k tomu napriklad ze zvolis  zamer meditovat a jit k sobe dovnitr.
Rozim me?

Dovolím si oponovať - niektoré veci sa úplne vzpierajú tréningu, vedomiu, chceniu, vôli, nácviku, zameraniu, zvoleniu, vykonaniu... Vykročenie k nim možno nepatrí, ale napr. meditácia áno... ;) a aj tanec (hlavne zároveň s činelkami), bubnovanie, občas s.e.x., chodenie po úzkej kladine apod. Tam je lepšie zavrieť oči a PUSTIŤ TO.

Arcanum — 29. 6. 2011 16:22

Ametyst napsal(a):

Je to vůbec přenosné, takový zážitek?

Jaky zazitek?

Arcanum — 29. 6. 2011 16:26

Selima napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Chodit jsem se učila v době, kdy se mi do toho tak nepletlo myšlení, rozum.
Roční dítě je něco zcela jiného, než 37letá ženská.
Moje zkušenosti, očekávání, lpění, to vše mi brání.

A prave ze k tomu aby clovek vykrocil neni vubec potreba ocekavat,lpet ale pouze zamerit,zvolit a vykonat. Toho kdyz si u toho treninku vykroceni vsimnes,pak pomalu dojdes k tomu ze je to tak se vsim.

Tenhle primer s chuzi ametyst jsem psala nikoli proto, ze se timhle treninkem dostanes prakticky k proniknuti zmenit pohled na sebe ,ale k tomu napriklad ze zvolis  zamer meditovat a jit k sobe dovnitr.
Rozim me?

Dovolím si oponovať - niektoré veci sa úplne vzpierajú tréningu, vedomiu, chceniu, vôli, nácviku, zameraniu, zvoleniu, vykonaniu... Vykročenie k nim možno nepatrí, ale napr. meditácia áno... ;) a aj tanec (hlavne zároveň s činelkami), bubnovanie, občas s.e.x., chodenie po úzkej kladine apod. Tam je lepšie zavrieť oči a PUSTIŤ TO.

Zamer meditovat,zamerit v duchu ze to chci uskutecnit namisto sezeni u pocitace napriklad.
Pak samotna meditace uz neni zadne delani.

Ametyst — 29. 6. 2011 16:27

lupina montana napsal(a):

Chudák Ametystin živůtek! :grater: Škudinka malinká! :grater: Slitování s ním nemá, Pani Duchovněvyspělá.....:dumbom:
Puč mi ho :mad: trošku ho poňuchňám, když ty ho tak moříš......

Já chci být naštvaná. Zlobím se.
Tak mě nech být na sebe naštvaná. Si to jednou dovolím, no.

Bramborka — 29. 6. 2011 16:28

Ametyst napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Že jsi ve skutečnosti tlustá ordinérní frigida, která ráda manipuluje s koštětem. Hnusná představa, co? Ale byla bys opravdu šťastná. Divný ..........:D

To je moc hezké, tohle se mi líbí, tohle chci!!!

Tak jestli SE ti chce, tak do toho krok sun krok jdi!
A jestli ne, tak jdi krok sun krok, postupně, jak se ti bude chtít, do toho svého,  a takovou metařkou se  potěš, až ji uvidíš a potkáš. Jo, mě se to taky líbí, metařka byla první, co jsem v životě chtěla dělat, ale není to moje (zatím).
Ale neříkej si, že se ti chce tak a tak a uděláš to tak a tak. Respektuj svoje JÁ, a opravdu se JÁ zeptej, co se JÁ chce. A nevymlouvej mu to, neignoruj to. A pak se zase zeptej, opravdu, poctivě, ne jako že víš všechno líp, než JÁ.

Bramborka — 29. 6. 2011 16:30

A chce SE ti bejt naštvaná? Ptala ses?

Arcanum — 29. 6. 2011 16:30

lupina montana napsal(a):

Ale ne teď! U toho učení se chodit, přece!
Já bych to teda spíše přirovnala k učení se jízdě na kole, nebo teda v tom autě - teoreticky to všechno víš, ale musíš najít ten pocit v těle, v mysli, abys to fakt uměla.

Jo rozumim. Ale aby jsi to mohla udelat(jet na kole,v aute)  musis to uskutecnit. Nasednout a jedeeem... :D
To umi kazdej ,jenom nekdo si mysli ze ne. :)

Ametyst — 29. 6. 2011 16:41

Bramborka napsal(a):

A chce SE ti bejt naštvaná? Ptala ses?

jsem naštvaná. Už dlouho.
Když se zaměřím na to, co opravdu chci...
Píšu o tom, jak se mi chce umřít...ale to co se mi opravdu chce, je ne umřít, ale uzdravit se!
To je taky důvod proč o tom vůbec píšu, proč to řeším, proč už jsem to dávno nezabalila...

Revliba — 29. 6. 2011 16:51

Ametyst napsal(a):

Bramborka napsal(a):

A chce SE ti bejt naštvaná? Ptala ses?

jsem naštvaná. Už dlouho.
Když se zaměřím na to, co opravdu chci...
Píšu o tom, jak se mi chce umřít...ale to co se mi opravdu chce, je ne umřít, ale uzdravit se!
To je taky důvod proč o tom vůbec píšu, proč to řeším, proč už jsem to dávno nezabalila...

Hmm,jsem si říkala srabík... a vona moooc šikovná děvčica..!!:supr:

Bramborka — 29. 6. 2011 17:00

Ametyst napsal(a):

Bramborka napsal(a):

A chce SE ti bejt naštvaná? Ptala ses?

jsem naštvaná. Už dlouho.
Když se zaměřím na to, co opravdu chci...
Píšu o tom, jak se mi chce umřít...ale to co se mi opravdu chce, je ne umřít, ale uzdravit se!
To je taky důvod proč o tom vůbec píšu, proč to řeším, proč už jsem to dávno nezabalila...

Pro mě bylo ZÁSADNĚ důležité to SE. Už proto, že přes všechny ty kecy o sebeúctě, sebevědomí, sebedůvěře, že si zasloužím kdeco a dokážu kdeco a jsem pozitivní jak protržená, andělé mi drží palce každý den s tou svou Doreen v čele a jsem ve skutečnosti krásná, jsem měla to CHCE SE MI/NECHCE SE MI spojené s leností, duchovní, duševní a fyzickou, s rozežraností, s po nás potopa a tak. A taky jsem se bála, že SE mi třeba NECHCE se zamyslet, meditovat, být bdělá, být sebevědomá a tak. Ó hrůzo, tak od.p.o.rná že bych byla, tak beznadějná, takový hnusný parazit, tak odsouzená k zániku ?!?

lupina montana — 29. 6. 2011 20:43

:lol::lol: jj.....to všechno a mnoho navíc :lol:
Tuhle jsem byla doma sama a nebylo nic potřeba, i luštila jsem vášnivě sudoku. (Ale už jsem to někde vyprávěla, tak mě kdyžtak přeskočte)
I pravil hlásek v hlavě: ták, zaluštila sis a teď bys měla....
Na dotaz, co SE mi chce jsem se však dověděla, že válet se v lehátku a luštit sudoku. Nastala velká polemika, velká :cool: No, dobře to dopadlo, sudoku vyhrálo :lol: ale vo krk, teda......

Revliba — 29. 6. 2011 21:15

lupina montana napsal(a):

:lol::lol: jj.....to všechno a mnoho navíc :lol:
Tuhle jsem byla doma sama a nebylo nic potřeba, i luštila jsem vášnivě sudoku. (Ale už jsem to někde vyprávěla, tak mě kdyžtak přeskočte)
I pravil hlásek v hlavě: ták, zaluštila sis a teď bys měla....
Na dotaz, co SE mi chce jsem se však dověděla, že válet se v lehátku a luštit sudoku. Nastala velká polemika, velká :cool: No, dobře to dopadlo, sudoku vyhrálo :lol: ale vo krk, teda......

Cha..já si takhle hraju piškvorky..a neumytý nádobí je mi ukradený..teda fakt je,že mě nemá kdo buzerovat..:D

Ametyst — 30. 6. 2011 5:54

A kdo nakonec umyje to nádobí?

lupina montana — 30. 6. 2011 9:36

No ale právěže až nakonec! :lol: Až SE mi bude chtít - nebo až já sama dojdu k závěru, že už mi to jde na nervy, případně potřebuju čistej svůj oblíbenej viktoriánskej hrnek....

Revliba — 30. 6. 2011 9:49

lupina montana napsal(a):

No ale právěže až nakonec! :lol: Až SE mi bude chtít - nebo až já sama dojdu k závěru, že už mi to jde na nervy, případně potřebuju čistej svůj oblíbenej viktoriánskej hrnek....

Přesně tak...včera odpo jsem se válela na balkoně a večer u rádia vyšůrovala kuchyn,až když se mi chtělo..to je pak pohodička :storstark:

Arcanum — 30. 6. 2011 9:55

Me kdyz se chce ,pak to jde samo. Proste napriklad treba koste pak tanci po podlaze uplne samo,nevynakladam zadnou namahu a jeste se u toho usmivam i zpivam. :D

lupina montana — 30. 6. 2011 10:41

Jo, přesně tak! Vlastně je to daleko ekonomičtější, protože tě to ba (aspoň relativně) a vynaložíš čtvrtinu námahy :)

mariposa — 30. 6. 2011 17:47

Po přečtení celého vlákna mě napadá se Tě Ametyst zeptat na tohle: Každé ráno máme po zazvonění budíku úplně novou příležitost udělat v čase, který nám byl darován, to, co chceme.
A po celý zbytek života budeme tento dar dostávat znovu a znovu. Tak proč, to co chceš, neděláš? Celý ten tyátr s depresí je jen odalování toho co chce Tvá duše udělat, ale nedostává se jí k tomu prostoru :)

Když mě přepadne deprese, stav, kdy existuje jen chaos a tma, kdy všechno uvnitř mě je rozházené a pomíchané a nic nemá svůj pevný bod, kdy chci jen zavřít oči a utéct z té bolesti (z čeho?)... seberu zbytek všech sil, vykloním se z okna a podívám se do modrého nebe jestli třeba neuvidím letět ptáky, nebo se najednou bez cíle rozeběhnu a běžím, zavrtám obličej do hebké voňavé srsti své psí přítelkyně a rozplynu se nebo se prostě jen zhluboka nadechnu a vydechnu, abych cítila své tělo... v těch chvílích se odpojím od toho hlasu uvnitř, který je neustále nespokojený, kterému nikdy není nic dobré, který chce stále to co nemá, a který si v jednom kuse protiřečí, kritizuje a vymýšlí si. A když se mi to podaří, tak se mi po hrudi rozleje příjemné teplo a já se cítím v bezpečí :) Ne vždy se to podaří, ale když se to podaří, ukládám si ty zážitky do své vzácné krabičky, abych na ně nezapomněla :)
Ať se daří, Ametyst :par:

mariposa — 30. 6. 2011 18:16

Ametyst napsal(a):

Arcanum napsal(a):

No jo ty brdo Ametyst,to me ale rekni jaky je potreba meziclanek napriklad k tomu otevrit pusu a zacit zpivat,nebo lizat zmrzlinu? :co:

Měla jsem na mysli terapii, a to co se tam dozvím o sobě, jak to uvést do praxe.

Lízat zmrzlinu a zpívat už umím, k tomu nepotřebuji nic. Jen hlas a zmrzlinu.:)

Teda tohle (a nejenom tohle, Majko ;) ) mě hodně pobavilo :D
Lízat zmrzlinu a zpívat už umíš :supr: Tak proč teda vlastně nezpíváš, když bys chtěla? :lol:

Ametyst — 30. 6. 2011 19:43

mariposa napsal(a):

Lízat zmrzlinu a zpívat už umíš :supr: Tak proč teda vlastně nezpíváš, když bys chtěla? :lol:

Protože jsem zapomněla, že to umím.
Vůbec mě to nenapadlo udělat.

mariposa — 30. 6. 2011 23:56

Ametyst napsal(a):

mariposa napsal(a):

Lízat zmrzlinu a zpívat už umíš :supr: Tak proč teda vlastně nezpíváš, když bys chtěla? :lol:

Protože jsem zapomněla, že to umím.
Vůbec mě to nenapadlo udělat.

No ale teď sis už vzpomněla :D


Často člověk dává energii negativním pocitům, strachům, úzkostem, vyčítání a obviňování sebe sama (což jen vytváří další řetěz toho samého) místo toho, aby stejnou energii věnoval tomu po čem z hlouby duše touží. Já tomu říkám obrátit svetr naruby :D místo strachu radost. Můžu se mýlit, ale domnívám se, že k tomu člověk potřebuje pouze záměr skutečně chtít ten svetr obrátit :)

lupina montana — 1. 7. 2011 0:31

Záměr je nepochybně dobrej začátek, ale věř tomu, prosím, že JEN záměr někdy vskutku nestačí.
Záměr znamená zamířit - ovšem neznamená to teleportaci na zvolený bod.
I když samosebou nevylučuju, že někdo to umí.
My, co to neumíme, musíme prostě pěšky :)

Ametyst — 1. 7. 2011 17:23

No, myslím, že moderátorka zase zasáhne a vyčistí to tady. Pak můžeme pokračovat v tématu, kdo bude chtít, a mít něco k věci.

Ono ne každého baví se bavit o depce, což chápu.
Nicméně chatů je tu dost, klidně se nicky dají řešit tam.

Ametyst — 2. 7. 2011 7:46

Možná by to tady mohla nakonec moderátorka i zavřít, stejně se to vždy zvrhne jinam.

Přišla mi SZ s reakcí na můj předešlý příspěvek, že "snad nehoří, ne?"

Krátké odbočení od tématu nevadí, ale zjevně
Babinet není asi to správné forum, kde by člověk s psychickými problémy mohl najít prostor ke sdílení a radám.

Ne, opravdu, nehoří, ale kdyby hořelo, už bych to asi napsala jinam.
Sorry.

Pokec dobrý, i sranda tu občas je. To je potřeba.
Ale to ženské hašteření mě fakt ubíjí.
Když by někdo hledal radu či sdílení, těžce se tu prokouše. Možná bude dobré to smáznout celé.
Budu zas chvíli bojovat sama.
Zdravím všechny, kdož k tématu měli co sdělit. :) A děkuji.

mala.popelka — 2. 7. 2011 10:01

Téma bylo promazáno. Pokud máte opravdu potřebu rozvíjet své teorie o identitě jednotlivých uživatelek, řešte to prosím neveřejnými kanály. Zde pro to opravdu není místo. Prosím rovněž, abyste své další příspěvky zvážily a napsaly je jen tehdy, pokud budou o vašich zkušenostech se zvládáním depresí. Další příspěvky mimo téma budou smazány. Děkuji z pochopení.

Modroočka — 2. 7. 2011 20:27

mariposa napsal(a):

Ametyst napsal(a):

mariposa napsal(a):

Lízat zmrzlinu a zpívat už umíš :supr: Tak proč teda vlastně nezpíváš, když bys chtěla? :lol:

Protože jsem zapomněla, že to umím.
Vůbec mě to nenapadlo udělat.

No ale teď sis už vzpomněla :D


Často člověk dává energii negativním pocitům, strachům, úzkostem, vyčítání a obviňování sebe sama (což jen vytváří další řetěz toho samého) místo toho, aby stejnou energii věnoval tomu po čem z hlouby duše touží. Já tomu říkám obrátit svetr naruby :D místo strachu radost. Můžu se mýlit, ale domnívám se, že k tomu člověk potřebuje pouze záměr skutečně chtít ten svetr obrátit :)

Jenže obrátit ten svetr může být pro někoho velice těžká věc. Chtěl by, ale nemá na to sílu, právě proto, že mu tu sílu bere to, co jsi popsala. A možná už ani nevěří, že mu obrácení toho svetru přinese něco pozitivního, prostě ztratí i víru, že to může být lepší.

ViktorkaM — 3. 7. 2011 17:27

Modroočka napsal(a):

...Jenže obrátit ten svetr může být pro někoho velice těžká věc. Chtěl by, ale nemá na to sílu, právě proto, že mu tu sílu bere to, co jsi popsala. A možná už ani nevěří, že mu obrácení toho svetru přinese něco pozitivního, prostě ztratí i víru, že to může být lepší.

:kapitulation: :grater: "...zkouškový období už ani nevím čí jsu..." :grater:

Damila — 3. 7. 2011 19:29

Ametyst napsal(a):

Možná by to tady mohla nakonec moderátorka i zavřít, stejně se to vždy zvrhne jinam.

Přišla mi SZ s reakcí na můj předešlý příspěvek, že "snad nehoří, ne?"

Krátké odbočení od tématu nevadí, ale zjevně
Babinet není asi to správné forum, kde by člověk s psychickými problémy mohl najít prostor ke sdílení a radám.

Ne, opravdu, nehoří, ale kdyby hořelo, už bych to asi napsala jinam.
Sorry.

Pokec dobrý, i sranda tu občas je. To je potřeba.
Ale to ženské hašteření mě fakt ubíjí.
Když by někdo hledal radu či sdílení, těžce se tu prokouše. Možná bude dobré to smáznout celé.
Budu zas chvíli bojovat sama.

Zdravím všechny, kdož k tématu měli co sdělit. :) A děkuji.

Nebude to dobré smáznout celé.
A nebojuj sama.
To, že Tě zrovna nikdo neposlouchá (nečte, nereaguje), neznamená, že musíš pryč.
To téma je důležité především pro Tebe, proto jsi ho přece založila.
I když máš pravdu, že na Babi se to často zvrhne ve výměnu názorů mimo téma, ale to snad nemaže všechny ty věci, co tady byly dříve napsány. A bylo jich dost a byly důležité. Co si pro sebe odnášíš z tohoto vlákna?

mariposa — 3. 7. 2011 20:05

Modroočka napsal(a):

mariposa napsal(a):

Ametyst napsal(a):


Protože jsem zapomněla, že to umím.
Vůbec mě to nenapadlo udělat.

No ale teď sis už vzpomněla :D


Často člověk dává energii negativním pocitům, strachům, úzkostem, vyčítání a obviňování sebe sama (což jen vytváří další řetěz toho samého) místo toho, aby stejnou energii věnoval tomu po čem z hlouby duše touží. Já tomu říkám obrátit svetr naruby :D místo strachu radost. Můžu se mýlit, ale domnívám se, že k tomu člověk potřebuje pouze záměr skutečně chtít ten svetr obrátit :)

Jenže obrátit ten svetr může být pro někoho velice těžká věc. Chtěl by, ale nemá na to sílu, právě proto, že mu tu sílu bere to, co jsi popsala. A možná už ani nevěří, že mu obrácení toho svetru přinese něco pozitivního, prostě ztratí i víru, že to může být lepší.

Souhlasím, Modroočko, pokud "už nevěří..." tak to taky žije. Vždycky žije to čemu věří, v tomhle případě tedy, to, že mu to nic pozitivního nepřinese. Pokud by ale věřil, že mu to něco přinese, tak bude zase žít to čemu věří :) 
Není jednoduché ten svetr obrátit. Nicméně já věřím tomu, že to lze :)

lupina montana — 4. 7. 2011 9:36

Lze, jenom nemůžeš poskakovat, zubit se a mávat na dotyčného transparentem s heslem " jdi do toho, obrať svetr" :lol:
Když zjistíš, že se brání a nechce a přitom je jasně vidět, že by to nutně potřeboval, tak buď se ti podaří ho přesvědčit na kousíčku, že by to šlo a že to bude lepší a tak, nebo mu prostě ten svetr serveš, v letu obrátíš naruby a hodíš ho po něm obrácenej :lol:
Pokud se ti ho povede servat, pokud se ti ho povede přesvědčit....

Pandorraa — 4. 7. 2011 13:34

lupina montana napsal(a):

Lze, jenom nemůžeš poskakovat, zubit se a mávat na dotyčného transparentem s heslem " jdi do toho, obrať svetr" :lol:
Když zjistíš, že se brání a nechce a přitom je jasně vidět, že by to nutně potřeboval, tak buď se ti podaří ho přesvědčit na kousíčku, že by to šlo a že to bude lepší a tak, nebo mu prostě ten svetr serveš, v letu obrátíš naruby a hodíš ho po něm obrácenej :lol:
Pokud se ti ho povede servat, pokud se ti ho povede přesvědčit....

Lupiš, ještě je jedna možnost, ta podle mne zcela nejpřirozenější: nechat ho ať si ten svůj svetr nosí, jak chce a pustit to z hlavy. Nervat, nepřesvědčovat...prostě jen tak být. Nablízku ;)

mariposa — 4. 7. 2011 14:00

Pandorraa napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Lze, jenom nemůžeš poskakovat, zubit se a mávat na dotyčného transparentem s heslem " jdi do toho, obrať svetr" :lol:
Když zjistíš, že se brání a nechce a přitom je jasně vidět, že by to nutně potřeboval, tak buď se ti podaří ho přesvědčit na kousíčku, že by to šlo a že to bude lepší a tak, nebo mu prostě ten svetr serveš, v letu obrátíš naruby a hodíš ho po něm obrácenej :lol:
Pokud se ti ho povede servat, pokud se ti ho povede přesvědčit....

Lupiš, ještě je jedna možnost, ta podle mne zcela nejpřirozenější: nechat ho ať si ten svůj svetr nosí, jak chce a pustit to z hlavy. Nervat, nepřesvědčovat...prostě jen tak být. Nablízku ;)

:supr:

Ametyst — 5. 7. 2011 15:40

Tak nevím, jestli tu ještě něco psát, obracení svetrů nějak nerozumím, asi je to pro mě "vyšší dívčí", páč se teď dost pohybuji při zemi.
A to tak, že fest.

Včera se mi zase podařilo narazit čumákem na své hranice a udělala jsem děsnou hloupost. Teď budu muset sklízet důsledky a několikaměsíční práce na sobě šla do háje.
K tomu mi doktor řekl (konečně přišel z dovolené), že působím tak v pohodě, že už mi nebude psát AD, tak bezva, no. Asi už jsem zdravá, jen mé paže o tom nějak nesvědčí....:(


Ale za co se chci pochválit, je to, že dnes ležím celý den v posteli a nechci poslouchat myšlenky typu "měla bys, musíš" apod.
Jsem tak unavená a zklamaná sama sebou, že si prostě dnes dopřeju lenošit. Jen se bojím, abych nakonec z té postele ještě někdy vstala. Ale snad jo, ostatně budu MUSET, zítra se mi vrátí rodina.

Pandorraa — 5. 7. 2011 19:58

Ametyst,
jedno ze základnách pravidel jak se nenechat zválcovat depresí říká, že není dobré se soudit, vyčítat si selhání, vytvářet si o sobě mylné představy.
Každý člověk udělá někdy chybu, to je normální. Normální je taky si ji připustit a přijmout ji, následně si ji odpustit. Stejně tak jako bys to udělala s každým jiným, koho máš rádaa nakonec i s tím, koho zrovna moc ráda nemáš :jojo:
Nenormální je na sebe klást nepřiměřené požadavky, vytvářet si o sobě iluze a pak sama sebe jejich nesplněním zklamávat.
Buď na sebe hodná, netrestej se. Zkus to :)

Ametyst — 5. 7. 2011 21:36

Máš pravdu, zlobit se na sebe nepomůže.



Pandorraa napsal(a):

Buď na sebe hodná, netrestej se. Zkus to :)

Ale na tohle už je pozdě. Já byla na sebe včera hodně zlá, a teď se potýkám s následky.

Dnes už se trestat nebudu, dnes je mi to jen líto.

dusička — 5. 7. 2011 21:40

Ametyst - můžeš prozradit, jak si byla na sebe zlá? CO si provedla?

Ametyst — 5. 7. 2011 22:03

dusička napsal(a):

Ametyst - můžeš prozradit, jak si byla na sebe zlá? CO si provedla?

Ublížila jsem si. Fyzicky. Docela dost.

Pandorraa — 5. 7. 2011 22:15

Ametyst, včera bylo včera a dnes je dnes, Vždycky můžeš začít dělat věci JINAK.
Fyzická bolest tu psychickou na chvíli jistě přehluší, ale nevyléčí ji.
Tvoje mysl stále konstruuje nové a nové důvody, proč jsi taková a maková, proč se musíš soudit, odsoudit a potrestat...Vždycky máš ale  možnost ji přestat poslouchat, protože ty NEJSI svojí myslí....
Nejsi jí, pokud se s ní sama neztotožníš.

Je to na tobě.

Blossom — 6. 7. 2011 21:45

Ametyst napsal(a):

dusička napsal(a):

Ametyst - můžeš prozradit, jak si byla na sebe zlá? CO si provedla?

Ublížila jsem si. Fyzicky. Docela dost.

Ametyst, být Tebou, kontaktovala bych Tvého psychiatra. A vše co se stalo, mu upřímně řekla.

Možná, že mu neříkáš vše (jen se domnívám), protože to bys na něj nepůsobila že jsi v pohodě, když v pohodě nejsi.
Nejsem psychiatr, ale myslím si, že v Tvém případě není vhodná doba na vysazování antidepresiv.

Ametyst - radím co největší upřímnost vůči doktorům. A přeju hodně síly v zápasu s depresí.... :pussa:

Ametyst — 7. 7. 2011 8:10

Blossom,
máš pravdu, že nejsem v pohodě. Ale já AD beru, dokonce dvoje a ještě na měsíc mám zásobu.
Nejsem si jistá, jestli psychiatr a léky mi v tomto pomůžou.
Brzy jdu ale ke svému psychoterapeutovi, a tomu to asi budu nucena říct, tomu říkám všechno co provedu. Poradím se co dál. Ale spíš to byl zase jen takový zkrat a příležitost (dlouho nahromaděné napětí a dlouhé bažení, a sama doma..), do toho pocit osamělosti, bezcennosti, léky na uklidnění.. a je to hned.
Já vím, že to vypadá, že jsem dost solidní blázen, no..

Blossom — 7. 7. 2011 10:32

Ametyst napsal(a):

Blossom,
máš pravdu, že nejsem v pohodě. Ale já AD beru, dokonce dvoje a ještě na měsíc mám zásobu.
Nejsem si jistá, jestli psychiatr a léky mi v tomto pomůžou.
Brzy jdu ale ke svému psychoterapeutovi, a tomu to asi budu nucena říct, tomu říkám všechno co provedu. Poradím se co dál. Ale spíš to byl zase jen takový zkrat a příležitost (dlouho nahromaděné napětí a dlouhé bažení, a sama doma..), do toho pocit osamělosti, bezcennosti, léky na uklidnění.. a je to hned.
Já vím, že to vypadá, že jsem dost solidní blázen, no..

Ametyst, nejsi blázen, jsi nemocná a potřebuješ pomoc.
Nevím, zda to dobře chápu, ale z Tvých náznaků vyplývá, že jsi se opět pořezala na rukách, a to velmi. Ametyst, takdy přestává veškerá sranda: Jednou třeba můžeš být sama doma, řízneš trochu víc, než bys chtěla... a může Tě rodina pak doma najít mrtvou, v krvi..
Ametyst, nebooj se věci nazvat správným jménem. A neboj se toto vše, naprosto naturalisticky a hlavně upřímně říct svému psychiatrovi i psychoterapeutovi.

Ty nutně potřebuješ pomoc, nebraň se jí...

Hele, dám Ti příklad z vlastního života: Po 5 týdnech v nemocnici a braní prvních AD jsem se cítila pořád stejně mizerně. Přijely za mnou děti, já s nimi šla na procházku, a místo toho, abych byla ráda, že jsme spolu, jsem vnímala, jak dcera má sešlapané podpatky, a syn vyhrnutou košili, že se neumí ani pořádně oblíct (takové blbosti!!!! uvědomovala jsem si, jaké jsou to kraviny, a přesto mě to vytáčelo!!!).
No, venku byl nádherný jarní den, já na procházce s dětmi, a najednou jsem se přistihla při myšlence na smrt, přistihla jsem se (opět) při myšlence na to, jak by to technicky bylo nejlepší provést!!!

Uvědomila jsem si tu absurdnost - jsem tu s dětmi, a přemýšlím o smrti...

Po návratu jsem se svěřila jedné hodné sestřičce. Ona mi řekla: vypište to vše pravdivě a upřímně do deníku. On si to primář přečte, a on je formát na medikaci, on vám pomůže. Ale hlavně nic nezamlčujte, netajte, má-li vám pomoci, musí znát vše, i vaše nejhorší myšlenky.

Udělala jsem to tak, vypsala jsem to do deníku, - a začly se dít věci: Okamžitě mi změnili medikaci (z toho jsem měla radost). Ale okamžitě mě taky převeleli opět dolů na příjem, kde jsem už nikdy nechtěla být!! Brečela jsem, prosila, ať mě tam nedávají. Byli nekompromisní - dnes jim rozumím,reálně se báli, že si v době změny léků (což obvykle člověka ještě víc rozkolísá) něco udělám. Tím týdenním přeřazením dolů mě chránili před sebou samou...
Tehdy jsem to brala jako krok zpět - zas jsem tam, kde jsem už nikdy nechtěla být, brečela jsem, říkala jsem si - Blbče, žes tu hubu nedržela....

A představ si Ametyst: Už pár dní po změně léků mi bylo výrazně líp. Primář to po mé upřímné zpovědi s tou medikací vystihl mistrně - zabralo mi to. A já se den ode dne zlepšovala, a cítila se najdenou dobře, výborně, a takto se od té doby cítím pořát, bez jediného dne propadu. A to přesto, že už (pod dohledem psychiatra) snižuji dávky léku, už beru poměrně málo, a co na podzim asi začnu řízeně vysazovat úplně.

Ametyst, chci říct - mě se naprostá upřímnost k doktorům velmi vyplatila. I když to v první chvíli vypadalo úplně opačně.
Sice jsem znovu prožila týden na příjmu (což pro mě byl očistec), ale - uzdravilo mě to!! Tedy, nechci chválit dne před večerem, ale já se již třetí měsíc cítím dobře, velmi dobře, bez jediné chvíle propadu.

Ametyst - neboj se nechat si pomoci!! Důvěřuj doktorům, řekni jim vše, úplně vše!!! jedině tak Ti mohou pomoci.
Držím palce. :pussa:

Horacio — 7. 7. 2011 11:01

Ametyst napsal(a):

Blossom,
máš pravdu, že nejsem v pohodě. Ale já AD beru, dokonce dvoje a ještě na měsíc mám zásobu.
Nejsem si jistá, jestli psychiatr a léky mi v tomto pomůžou.
Brzy jdu ale ke svému psychoterapeutovi, a tomu to asi budu nucena říct, tomu říkám všechno co provedu. Poradím se co dál. Ale spíš to byl zase jen takový zkrat a příležitost (dlouho nahromaděné napětí a dlouhé bažení, a sama doma..), do toho pocit osamělosti, bezcennosti, léky na uklidnění.. a je to hned.
Já vím, že to vypadá, že jsem dost solidní blázen, no..

Tak to já si zcela jistý jsem.Chvíli to trvá,ale pokud je psychiatr opravdu psychiatrem,během pár dnů se znatelně uleví.Při čtení Tvých příspěvků až mrazí.Člověk,který je schopen sám sobě ublížit,je podle mne na samém dně existence vůbec.Blossom Ti položila srdce na dlani a ukázala cestu,ostatní je na Tobě.Podle mne potřebuješ pomoc IHNED.Tedy ještě dnes,pokud je to technicky možné.Nejlepším řešením je hospitalizace v některé psychiatrické léčebně.Nepřemýšlej nad svým stavem,jdi k lékaři.Někdy se člověk dostane do takového stavu,kdy není schopen reálně uvažovat.Nejsi-li schopna ani cesty,zavolej svému lékaři a řekni mu o svém zranění.On už najde řešení.

Ametyst — 7. 7. 2011 11:31

Především děkuji Blossom,
že se tady kvůli mně dokázala odhalit a psát o svých ošklivých dnech.
Je pro mě velmi fajn, když cítím, že někomu jde o Ametyst, nějakou virtuální holku (ženskou), která je zjevně trochu vyšinutá. :)

K tomu pořezání, tím hodně jsem myslela hlavně rozsah, plochu, dřív mi stačila jedna ruka, teď jsem se trochu rozšoupla.
Rány se zhojí celkem samy. není to až na kost. :)
Doufám, že si s tím vystačím na dlouho.

Co se týče lékařů, jsem max. upřímná ke svému klinickému psychologovi, který (když je zle) je ve spojení s mým psychiatrem, a zasáhnou, když je potřeba.

Horacio,
léky beru, tři roky, vyzkoušela jsem jich dost. Není to tak akutní, že bych se nikam nedoplazila. Funguji normálně, jen dnes v tom pařáku budu muset mít dlouhý rukáv a nohavice, to je blbý.
Vím co mi pomáhá. Terapie a možnost o tom mluvit (psát).
A taky moožnost být mezi lidmi. Dnes jdu do práce, sice jen na dvě hoďky, ale to je pro mě tak akorát. Vždycky se v tom kolektivu zvednu.
Kritické jsou pro mě svátky, dovolené, prázdniny.

Možná v té PL nakonec skončím, kdo ví.
Dnes ale asi ne.

majkafa — 7. 7. 2011 11:34

Jsem toho názoru, že Ametyst by měla urychleně říct pravdu především psychiatrovi a zahájit intenzivní léčbu - nejlépe někde na psychiatrickém oddělení v nemocnici. Než bude pozdě.
Taky vím o čem mluvím - ohledně sebepoškozování. To je druhotné, to je reakce na to, co je v hlavě a člověk se tomu tímhle zvláštním způsobem brání.

Blossom — 7. 7. 2011 11:39

Ametyst napsal(a):

Především děkuji Blossom,
že se tady kvůli mně dokázala odhalit a psát o svých ošklivých dnech.
Je pro mě velmi fajn, když cítím, že někomu jde o Ametyst, nějakou virtuální holku (ženskou), která je zjevně trochu vyšinutá. :)

K tomu pořezání, tím hodně jsem myslela hlavně rozsah, plochu, dřív mi stačila jedna ruka, teď jsem se trochu rozšoupla.
Rány se zhojí celkem samy. není to až na kost. :)
Doufám, že si s tím vystačím na dlouho.

Co se týče lékařů, jsem max. upřímná ke svému klinickému psychologovi, který (když je zle) je ve spojení s mým psychiatrem, a zasáhnou, když je potřeba.

Horacio,
léky beru, tři roky, vyzkoušela jsem jich dost. Není to tak akutní, že bych se nikam nedoplazila. Funguji normálně, jen dnes v tom pařáku budu muset mít dlouhý rukáv a nohavice, to je blbý.
Vím co mi pomáhá. Terapie a možnost o tom mluvit (psát).
A taky moožnost být mezi lidmi. Dnes jdu do práce, sice jen na dvě hoďky, ale to je pro mě tak akorát. Vždycky se v tom kolektivu zvednu.
Kritické jsou pro mě svátky, dovolené, prázdniny.

Možná v té PL nakonec skončím, kdo ví.Dnes ale asi ne.

Ametyst, to není o tom,že se v psychiatrické léčebně skončí.
To je o tom, že tam Ti pomohou najít nový, lepší začátek.

prosím, zkus to brát takto, a nebraň se hospitalizaci. Jsem přesvědčená, že by Ti to pomohlo se uzdravit..
K čemu to je, takhle se s tím léta doma trápit?

Ametyst — 7. 7. 2011 11:51

Bloss, jo blbě jsem to napsala, že skončím v šaškárně. Je mi jasné, že by to měl být nový začátek.
Já bych radši tedy do nemocnice, než do PL.

Cítím se docela dobře, fakt dnes to nebude.

Zas tak moc se tomu nebráním. Jsem si vědoma, že to jde se mnou tak nějak z kopce.
V srpnu jedu na soustředění, do lesa, daleko od civilizace, to budou pro mě takové lázně, balzám, na to se moc těším. Budu tam mít dostatek času sama pro sebe, uprostřed fajn lidí, vkládám v to docela naději.

Blossom — 7. 7. 2011 11:55

Ametyst, píšu Ti SZ.

miaa — 7. 7. 2011 20:14

No, když mne bylo nejhůř, tak jsem taky se začala obracet proti sobě. Na začátku drápáním rukou, aby se má bolest duše a myšlenek obrátila na tu fyzickou. Ale dr. jsem to řekla. Léky bych nevysadila jen tak, určitě postupně. To je nějaký divný dr.
Už jsem sem nechtěla psát, protože jsem se cítila líp, už jsem mohla chodit i ven mezi lidi, nepotila ,nekoktala, už mne to i myslelo. Myslela jsem, že jsem vyléčená a že je to už vše za mnou.
Vždy mne rozháže, když přijde negativní odpověď, že mne neberou na to inzerované místo.
Můj dr. léky nevysadil a kupodivu, já najednou zase nešla 2 dny ven, chytla mne zase depka, proležela jsem celý den a nehla prstem a pod. Alespoň se už nepotím jak sprcha, když potkám nové, cizí lidi, což se mne leta dělo.
Namísto terapie se psychoterapeutem.si hledám vlastní cestu. Kdysi regrese, rodinná konstelace, akupunktura, sujok, reflexní masáže tlapek, povídání s kamarádkama nebo i cizíma, tedy i s vámi o svých problémech. Chtěla jsem zkusit. NAET, ale nemám nato. Teď jsem objevila něco nového a hned to zkusila. Moc jsem byla v pohodě po infrabalení, tedy infrasauně a co pomohlo a já koukám a zářím. Je to metoda ruš a co jsem na ní byla (ma splátky), jsem veselá, spadl ze mne balvan, mohu být mezi lidma a i mne baví mezi nima být a mluvit s nima. Zase se cítím "normální! Veselá?????? v mysli???? co to je po těch letech.
Nějak mne to narovnalo, jako i chodím rovněji, prý je to vidět i ve tváři. Cítím se o xxx kg šíthlejší. Dítě kouká a vejrá. Já si dokonce i zpívám!!! Najednou náhodně potkávám staré známe z období, kdy jsem ještě byla spokojená a šťastná.
Nevím, zda to souvisí s nějakou depkou, zda je člověk nahoře a dole, ale takovéto pocity jsem neměla, co depka začala ,a že to je let.  Mám zas síly a energie a věřím. A to mne za měsíc dojdou peníze na účtu a já jsem šťastná! Tak žebych až teď byla totálně na hlavu?

Pitunie — 10. 7. 2011 10:19

Nevím, zda to souvisí s nějakou depkou, zda je člověk nahoře a dole, ale takovéto pocity jsem neměla, co depka začala ,a že to je let.  Mám zas síly a energie a věřím. A to mne za měsíc dojdou peníze na účtu a já jsem šťastná! Tak žebych až teď byla totálně na hlavu?



Miaa, je skvělé , že jsi to nevzdala a našla něco, co ti pomohlo. Mohla by jsi napsat něco víc o této metodě ?
Díky :)

miaa — 10. 7. 2011 22:22

To byla náhoda, že furt hledám "pomoc" a nejlépe si člověk pomůže sám, ne? A protože mne ta depka omezuje a komplikuje život, tak se snažím najít nějaké metody, tedy vyzkoušet vše, co by to mohlo změnit nebo odstranit.  Nevěděla jsem co to je. Náhodně jsem potkala pani, která odjela od manžela z Moravy s tím, že má měsíc nato, aby se po 1,5 roce rozmyslel, koho vlastně miluje. Zda manželku, s kterou žil 25 let nebo milenku. Jak jinak, nejlepší kámošku manželky.
No, a prišla jsem k ní zrovna s depkou a málem pláčem, ten den to na mne sedlo, uviděla jsem stav svého konta a pochopila, že ještě měsíc. A uvažovala jsem, co udělám. Zda konečně provedu definitivní řešení situace, zda mám ještě vůbec síly na něco.
Taky jsem zkoušela infrasaunu (ale zábaly, protože jinak saunu nesnáším a bylo to jediné, po čem mne bylo vážně na těle fajn) a ona se tam objevila a zabalila mne do toho. No, a normálně nějak nekonverzuji s lidma!, ale začala jsem. A ona vylíčila svůj příběh, že přijela do prahy, neměla ubytování, představu co bude dělat a hele. I podnájem našla za den, i brigádu.
A dodávala mne sílu a odvahy a chvíli si se mnou povídala. Povzbudila mne.
A já ji říkala svůj příběh s ex-manželem a taky se ji snažila povzbudit, že se k ní manžel vrátí.
No, a po chvíli říkala, že co umí. V životě jsem o metodě ruš neslyšela, protože co nového vím, tak dost toho najdu zrovna tady v diskusích. Já vždy řešila matku a domnívala jsem se, že už ji mám vyřešenou.
Najednou jsem měla pocit, že chci řešit muže, tedy otce neplatiče, aby mne už netrápil. A ona, at si něco přečtu na internetu o tom a rozhodnu se, zda mám zájem a že mne garantuje, že poté budu koukat na život jinak.
Já to chtěla zkusit tak či tak a šla jsem.  Ona chtěla řešit matku a já NE. Chci řešit otce dítěte, ten mne žere, to nemám v sobě zpracováno a pochopeno a to mne trápí. Jak se zachoval k dítěti a ke mne a že nemohu pochopit, jak jsem ho neprohlédla a jak mne využil. A pak ty leta bojů za výživné, sirotčí důchod  a furt nic.
Jo, na konstelacích jsem hodně pochopila. Na regresích taky (byla jsem 2x), a i když jsem své matce odpustila a doufala, že ji změním, nestalo se tak. Vždy udělala něco, čím mne položila na lopatky a šokovala a minule jsem se z její zloby už složila.
Tady sedíš se zavřenýma očima na židli, pohodlně a zřejmě víš, co tě vnitřně žere a co by si si chtěla vyjasnit anebo to něco odbourat, zpracovat a nechat to být.
Ona tě navádí anebo hledáte to něco, co tě vážně trápí. Pomáhá ti vyjasňovat vztahy a pak ti říká, co máš říkat. A tvé tělo reaguje. Když kápnete na to něco, co tě vážně trápí, ozve se žaludek. Bolesti normálně jezdí různě po tělě, než to ze sebe dostaneš a pak už ti to je jedno anebo už tě to něco, co by sis třeba ani nevzpoměla netrápí. Já jsem taky byla překvapená. Když pochopíš, uleví se ti. Já tam byla 4 hodky, pila jsem vodu, kroutila se bolestí. Ale jak ustupovala, narovnávala jsem se, záda, ramena, hlavu, fakt se mne ulevilo. Nejsi v hypnoze (jsem prokazatelně nehypnobilní), jen máš zavřené oči a mluvíš. Anebo ona. 2x jsem trochu zabrečela, když jsem "poznala", pochopila problém, kde to vězilo.
Okolí mne nepoznává a myslí si, že beru dvojité dávky AD!!!!! A já ted taky sama sebe nechápu. Jsem nechci psát v čem a v jakém stádiu financí a já jsem veselá a štastná. A jakoby nemám žádný důvod. A takhle jsem se necítila 5 let! Tedy s AD je člověk trochu i tlumen. A vyhovuje mu to. Ale já mám prosím pozitivní pocity! Já jela na návštěvu, kam jsem 2 roky nejela ,protože jsem nebyla schopna ani řídit své auto! Byla jsem tam spokojená a štastná. Dnes jsem byla ve městě, co nesnáším jít mezi lidi a dokonce to bylo v pohodě.
Nerozumím. Chceš ještě o tom napsat víc? A pani mne vyšla vstříc, protože finančně bych nato neměla, tak mohu na splátky. Škoda, že jsem o tom nevěděla dřív. Kolik trápení jsem si mohla ušetřit. Nervů, léků, pláče, depky, nečinnosti, pocení, strachu, atd. A ne, není to reklama.
O konstelaci jsem tady taky absolutně dopodrobna psala. Kdysi jsem začala kineziologií, tedy šla jsem nato, ale to na mne nějak nefungovalo.
A začala jsem najednou potkávávat staré známe z dob, kdy jsem ještě měla práci, plány a dařilo se. Já, co nemohla vyjít za dveře od bytu! Já nevím, jak dlouho to bude trvat, snad nafurt.
Mne stačí se nebát. Pani říkala,že i výraz tváře mám poté jiný. Prostě, že jsem nějak ožila.
A že bude i práce, i přítel, který není už 11 let a že když budu chtít, bude vše tak, jak má být a co si přeji.
Byla jsem u ní v pondělí a ve čtvrtek byl nečekaný telefonát a návrh na spolupráci! Přítel tedy ještě není, ale alespoň mám zase jednou odvahy se "seznamovat" po internetu. A ty staré známe, co jsem potkala, to byla náhoda a já zase začínám věřit, že bude jak bylo.
S paní si píšu, hlásím ji, že co mne říkala, se plní. Samozřejmě nějaký rezervovaný postoj k této metodě byl. Ale znáte to, chytala jsem se stébla. Nějaké hromadné terapie pro mne vážně nejsou. A už vůbec ne, když jsem se na lidi nemohla ani podívat, ani jsem už nepsala maily kamarádkám, zrušila jsem doma mobil, takže jsem se totálně izolovala. A já najednou chodím ven a jedu na návštěvu a dokonce se už z toho na nespotím jako sprcha. Pro mne prostě zázrak a změna.  Dcera je nadšená, chudinka, už chytala taky depky. Ani se ji nedivím, naopak, mrzí mne to, že to se mnou vše zažívala a viděla. Ted se jí to snažím vynahradit.
Po pravdě, ve skutečném rauši jsem byla po operaci, kdy mne dali nevím co, ale taky jsem byla štastná a trvalo to 14 dnů. Všechny jsem milovala, každého bych byla na ulici líbala a objímala a jen tancovala. Jo, to se mne líbilo hodně. Ted mám "jen" radost???!!!
Tak toto zatím vypadá, že to vydrží díl než 14 dnů. Dle psaného textu snad navždy.
Píšu jen o sobě, nic vím nevím, jen co jsem zažila já.

miaa — 10. 7. 2011 22:23

Co je to metoda RUŠ?

RUŠ je zkratka pro Rychlá a Účinná změna Skutečnosti s G = garancí kvality.

Je to moderní, jednoduchá, praktická, logická a věcná metoda pro současného člověka. Tím, že přímočaře řeší skutečné příčiny aktuálních problémů - rychle a úplně - je jedinečná. Zároveň je šetrná. Pomocí této metody se zcela zbavíte řady svých potíží během relativně velmi krátké doby, navíc s trvalým efektem.

Pod vedením terapeuta se klient zaměřuje na vyhledání a odstranění negativních programů (přesvědčení, vzorců, bloků), prostě toho, co člověku způsobuje nepříjemné pocity, stres, trable, problémy, starosti, bolesti a bolístky... Prostě na to, co mu brání žít šťastný život.
Co se s ní dá vyřešit?

Jakékoli psychické trampoty i fyzické obtíže.

To, co máte - vy osobně - za problém/y - můžete metodou RUŠ vyřešit. Když se nad tím zamyslíte, pak jsou to jen naše vlastní, osobní nepříjemné pocity, které nás negativně ovlivňují. A ty se dají odstranit úplně a navždy.

Řeší se klienty i jejich prožité trauma. Jestliže vám někdo ublížil (při přepadení, znásilnění, vyloupení...), nebo jste někomu ublížili vy (například při dopravní nehodě), pak tuto zátěž vyřešíme úplně, jakoby se to nikdy nestalo. Přitom je lhostejné, jak dávno nebo nedávno k situaci došlo.

Během terapie dojde k uvědomění, pochopení, poznání souvislostí, a k odpuštění ostatním i sobě.

Touto metodou také napravujeme chod věcí tak, aby došlo k nápravě, ke spravedlnosti (soudy...).

Klient si s  pomocí vyřeší krizi, i finanční, jakékoli fobie, i sociální fobii, strachy, obavy, úzkosti, lítost, smutky, depresi, stres, vztek, nenávist, hněv, žárlivost, závist, prožitý šok, pocit samoty, nelásky, odloučení, marnost, pocit vyhoření, strach ze smrti, strach z utrpení a bolesti, myšlenky na sebevraždu, anorexii, bulimii, alergie, bolesti hlavy i migrény, trauma z rozvodu i rozchodu - ať už k němu došlo nebo ještě ne, z potratu, úmrtí blízkého člověka i milovaného zvířátka; asi jeden z nejhorších prožitků je, když mamince zemře její malé dítě v náručí - během dvou hodin jsou všechny nepříjemné pocity vyčištěny.

Zároveň touto metodou vyřešíte i zdravotní problémy, které klienta zatěžují. Ty obvyklé, označené jako diagnóza, i ty, které se údajně řešit nedají.

Metodou RUŠ VYŘEŠÍME SKUTEČNÉ PŘÍČINY současných potíží.
Jakým způsobem se s ní pracuje?

Cíleným vedením se nejprve definují negace, které má klient uloženy v podvědomí (a kterých si často není vědom). Následně se tyto negace vyčistí tak, že je přestane žít. Úplně a navždy. Klient je celou dobu při plném vědomí (i terapeut :-)).
K čemu vede metoda RUŠ?

Vede k prožívání šťastného, naplněného života. Ke svobodě. K hlubokému vnitřnímu klidu. Ke stavu bez myšlenek. K bezprostřednosti, k prožívání každého okamžiku naplno.

Vede k harmonickým vztahům - s okolím, se sebou, s vesmírem. Život je úspěšný bez usilování.

Prodělanou terapií se zvýší odolnost vůči stresu.

Vede ke šťastnějšímu a spokojenému životu (ve všech oblastech) tím, že odstraní negace, které nám způsobují nepříjemné pocity. Vede k uvědomění a zodpovědnosti za vlastní život.

Učí člověka vyznat se ve svých pocitech, uvědomovat si je, rozumět sobě i ostatním.

Metoda RUŠ vede k hlubšímu pochopení souvislostí. Vede k vytvoření a rozšíření vnitřního prostoru - klidného, čistého, hlubokého.
Pomůže každému?

Ano.

Jsou tři podmínky, aby si klient vyřešil svoje problémy pomocí RUŠky:

a) je rozhodnutý: např. že chce vyřešit svoje problémy, nebo že chce žít šťastně a podobně.
b) během terapie dělá to, co mu říkám.
c) je otevřený, říká všechny negace, na které během terapie myslí - abychom je spolu vyřešili a on je přestal žít.

Jsou dva typy klientů: ti, kteří "dozrají" rozumově do stavu, že problém/y chce vyřešit a pak ti, kteří jsou na dně a nevědí, kudy kam.

Jak fungujeme?
Odborníci tvrdí, že nás podvědomí hodně ovlivňuje. S tím souhlasím. Dále říkají, že my ale nevíme, co v podvědomí máme. Zkušenosti s přibližně 11000 klienty jsou jiné: negace, které máme uloženy v podvědomí, nás napadají, průběžně se nám "honí" v hlavě a více či méně je žijeme na fyzické úrovni. Pokud tyto negace z podvědomí "vytáhneme" a následně zpracujeme tak, že na nás nemají sebemenší vliv (zbavíme je všech nepříjemných emocí, "vyčistíme" je), pak je následně přestaneme žít.
Jak poznat, že je problém vyřešený?

Kontrola je jasná a logická: pokud žijete štěstí ve všech oblastech vašeho života - pak není co řešit :-).

Pokud jste vyřešili nějakou situaci nebo vztah (jakýmkoli způsobem), pak při vzpomínce na tu situaci nebo člověka nebo zvířátko nebo sebe… jste v úplné pohodě, jste "nad věcí".

Pokud však máte nepříjemné pocity, je tam ještě nějaká (jedna nebo více) negativní myšlenka - vaše. Dá se to vyčistit úplně. Je jedno jak moc i jak dlouho vás to zlobí.....potud internet.

Jestli admin usoudí, že je toto reklama, tak ať to prosím vymaže. Já tuto metodu vážně neumím, já ji jen zažila a když mne pomohla, tak by třeba pomohla i jiným. Dávám to na známost, že to existuje. Já věřím na akupunkturu, někdo ne. Věřím i na bylinky, někdo ne. Nepíšu, kdo to je a kde to je. Okopírovala jsem z internetu jeden popis metody.

mariposa — 10. 7. 2011 23:21

http://eshop.slovniky.cz/kniha/13842320

miaa — 10. 7. 2011 23:51

Dík, to si přečtu.

dusička — 2. 8. 2011 20:58

Obnovuju toto téma otázkou.
Vyčetla jsem,že by mohla být deprese - léčena láskou - objetím, být na blízko milované osoby.
I když člověk křičí - nech mě být, nechci obejmout, nechci nikoho  - přitom křičí po lásce?
Co vy na to? Může to tak nějak v nějakých případech deprese být?

Damila — 2. 8. 2011 21:11

dusička napsal(a):

Obnovuju toto téma otázkou.
Vyčetla jsem,že by mohla být deprese - léčena láskou - objetím, být na blízko milované osoby.
I když člověk křičí - nech mě být, nechci obejmout, nechci nikoho  - přitom křičí po lásce?
Co vy na to? Může to tak nějak v nějakých případech deprese být?

Co můžu říct za sebe, tak tohle je násilí a tomu bych se vyhla.
Připomíná mi to trochu "metodu pevného obětí" Jiřiny Prekopové a byla jsem svědkem toho, jak její "metodu" aplikovali na dětech. Možná s dobrým úmyslem, ale páchali doslova zlo. Zbylo po nich jen spousta zlomených, ba přímo doslova tělesně (ne sexuálně) znásilněných dětí.

Je mi to hodně proti srsti, a kdyby mě chtěl někdo léčit objímáním proti mé vůli, tak docílí pravého opaku.

Naopak objetí od milované osoby ve chvíli, kdy si obětí přeji a potřebuji, je  vskutku katarze, to jsem zažila, a bylo to moc krásné a očišťující.
:hjarta:

dusička — 2. 8. 2011 21:20

Ne - já nemyslím proti vůli.
Já to brala takto: Dám příklad, jsem rozzuřená, ječím,pištím - hysterka znáte to - ječím - nešahej na mě, nemluvím s tebou (na chlapa) přesto toužím aby mě objal.Vlastně v emocích říkám uplně opačnou věc než chci.
Zeptám se jinak - může být deprese - nemoc - a přičina je nedostatek lásky, obejmutí, podpory když nám je zle, vypovídání osobě milované,

Damila — 2. 8. 2011 21:23

Jejde, a jak má ten chlap poznat, kdy to ne znamaná ne a kdy znamená ano? Chudáci chlapi, to aby byli jasnovidci.

Možná by se ženy měly více učit vyjadřovat své potřeby. Když to chci, tak si o to říct.

Já myslím, že aj v sexu by to chlap ocenil, když to ženská řekne narovinu.
Páč kdo má furt špekulovat v těch ženských náznacích a jinotajích.

Blossom — 2. 8. 2011 21:25

dusička napsal(a):

Obnovuju toto téma otázkou.
Vyčetla jsem,že by mohla být deprese - léčena láskou - objetím, být na blízko milované osoby.
I když člověk křičí - nech mě být, nechci obejmout, nechci nikoho  - přitom křičí po lásce?
Co vy na to? Může to tak nějak v nějakých případech deprese být?

Když jsem se propadala do deprese, zkraje mi pomáhalo odjet na víkend za mým přítelem, přinášelo mi to úlevu, být s ním, cítit jeho objetí a cítit jeho blízkost - psychickou i fyzickou.

Ale jak deprese postupovala, tak jsem se i u něj začínala cítit hůř a hůř, i když byl vstřícný a chápavý a snažil se mi pomoci.
Nakonec jsem i u něj doma cítila takový vnitřní trýznivý neklid, prostě cítila jsem, že ani ujet k němu mi už nepomáhá. Že před tou tíží duše (danou depresí) zkrátka není kam se schovat...

Jeho objetí mi přinášelo úlevu, ale jedině proto, že bylo z mé strany dobrovolné.
Kdyby mě někdo - kdokoli, i partner, tisknul v náručí násilím, asi bych začala kopat, škrábat apod.
Určitě by mi to nepomohlo, spíše naopak. :( :dumbom:

Cítím to tak, že násilné objetí je něco jako slabší forma znásilnění - ať se to týká objímání dětí, a nebo objímání mezi partnery. :usch: :dumbom:

dusička — 2. 8. 2011 21:26

Mááš pravdu Damilo, chlapi to se ženskýma vůbec totiž nemaj jednoduchý. A hlavně by ženský neměli mluvit v hádankách ale říct to narovino co chtěj.

Damila — 2. 8. 2011 21:27

dusička napsal(a):

Zeptám se jinak - může být deprese - nemoc - a přičina je nedostatek lásky, obejmutí, podpory když nám je zle, vypovídání osobě milované,

To je zcela jiný dotaz.
Ale kdyby deprese byyla jenom tohle, bylo by to moc moc fajn.
Já jsem v depresi zažila i podporu i odmítnutí. Ta podpora je samozřejmě příjemnější, a lépe se to snáší.

Deprese není o tom, jak se k tobě chová okolí, ta jde bohužel zevnitř.


Kde jsi vůbec došla na tuhle hypotézu?

dusička — 2. 8. 2011 21:34

Tak o tom přemýšlím,
v únoru jsem se cítila strašně, ted mi je fajn, tak bilancuju.
Vidíš, jak písmenka matou, já první příspěvek i druhý - byli u mě myšlenkově stejný.
Bloss - promin,jestli budu neomalená,když napíšu o Tvém manželovi.
Já vím "kdyby" žil, obejmul Tě on, protože Ty si ho milovala, pomohlo by to - od něho?

Blossom — 2. 8. 2011 21:34

Rozhodně si nemyslím, že by deprese (nemoc) byla obecně způsobena nedostatkem lásky.
Já té lásky měla a mám kolem sebe fůru, a přesto jsem depresí onemocněla.

Na druhou stranu - u někoho toto vznik deprese asi fakt může podpořit.
Někteří spolupacienti z nemocnice při psychoterapiích vyprávěli, jak byli v dětství rodiči nepřijati: Buď byli jejich rodiče bez citu, tvrdí, co nikdy nepochválili (jen nadávali), a nebo třeba okatě dávali přednost sourozenci apod.
Takovíto lidé si to v sobě z dětství mohou nést celý život a může to spoluzapříčinit jejich depresi.

dusička — 2. 8. 2011 21:35

Nebo třeba - neumět přijímat lásku?

dusička — 2. 8. 2011 21:37

Jinak čtu PRoč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách
není tam nic o depresích, ale tak nějak jak jsem to četla, byla tam nějaká zmínka a tak nějak mi to naskočilo jako souvislost.

Blossom — 2. 8. 2011 21:46

dusička napsal(a):

Tak o tom přemýšlím,
v únoru jsem se cítila strašně, ted mi je fajn, tak bilancuju.
Vidíš, jak písmenka matou, já první příspěvek i druhý - byli u mě myšlenkově stejný.
Bloss - promin,jestli budu neomalená,když napíšu o Tvém manželovi.
Já vím "kdyby" žil, obejmul Tě on, protože Ty si ho milovala, pomohlo by to - od něho?

Ne, myslím, že by mě objetí od něj taky nepomohlo. A násilné - tak to už vůbec.
Manžela jsem milovala, ale teď to cítím tak, že on je minulost, a můj přítel je přítomnost. Můj přítel je teď mým partnerem, i v duši, jestli mi rozumíš...

Myslím, že deprese - tedy aspoň u mě - není o tom - neumět přijímat lásku.
To jsem vždy uměla a umím, užívám si to. :)

Ale jedna věc mě v souvislosti deprese + objímání napadla: Uvědomuju si, že v depresi jsem měla velkou potřebu objetí a vůbec fyzického kontaktu s mými blízkými. I držení za ruku pomáhalo.
Vzpomínám, jak jsem syna poprosila, ať je chvíli se mnou, drží mě za ruku, a povídali jsme si. To přinášelo velkou úlevu. Bohužel - depresi to neřešilo,ta se prohlubovala i přes to. Přirovnala bych objetí a fyzickou blízkost k prostředkům utišující momentální bolest - ale neléčící samu postatu.

V depresi jsme se s mými rodiči, synem a dcerou při setkání (v nemocnici) a loučení vždy objímali, ač to normálně neděláme.
Běžně se někdy spontánně obejmeme s dcerou, syn se víceméně fyzickému kontaktu vyhýbá.
Ale zas - když mi bylo zle a syn to viděl, držel mě ochotně za ruku, snažil se udělat vše, co cítil že mi pomáhá. :pussa:

dusička — 2. 8. 2011 21:50

Bloss - a nemohla Tě třeba smrt manžela zasáhnout natolik,že si se oslabila - jako kdyby si ztratila imunitu proti nemocím,proti depresi. Proto si s ní onemocněla?
Prostě nervy. Vždyt i říkaj,že hodně nemocí je nervového původu - např.cukrovka.

Blossom — 2. 8. 2011 22:01

dusička napsal(a):

Bloss - a nemohla Tě třeba smrt manžela zasáhnout natolik,že si se oslabila - jako kdyby si ztratila imunitu proti nemocím,proti depresi. Proto si s ní onemocněla?
Prostě nervy. Vždyt i říkaj,že hodně nemocí je nervového původu - např.cukrovka.

Jakési krátkodobé deprese jsem měla už při postupujícím manželově alkoholismu, pak kolem rozvodu a pak když zemřel. Ale to byly takové krátkodobé stavy, zvládla jsem to bez potřeby nemocnice.
Ale myslím, že třeba kolem rozvodu jsem to měla takové běžné - co vidím na rozvedených známých, tak mi bylo blbě asi tak, jako bylo blbě při rozvodu jim.
To bych řekla, to nebyla deprese - nemoc.

Ale jako určité období dlouhého psychického vyčerpání, vnímám 5 let před rozvodem, od provalení manželova alkoholismu, až k rozvodu. Ty střídající se stavy - Už jsme to zvládli, už se to řeší a už jde on k lepšímu versus Bác - a máme to tu zase :( a v horším provedení ,a tak 5 let dokola, to bylo velmi vyčerpávající.
A pak bylo vyčerpávající se postarat o děti sama a dovychovat je sama je a zachovat jim jejich dědictví po tátovi - firmu.

Myslím, že se mi obě vyčerpání (z manželova pití i to podnikatelské) po letech zkrátka sečetla a poslední cvrnknutí byla ta havárka, co jsem měla.

dusička — 2. 8. 2011 22:04

Ano Bloss - protože si se tím strašně moc užírala, nemohla si zkousnout, co z milovaného člověka se stalo.
Nosila si to v sobě spoustu let,proto se to asi spustilo po delší době, jako když máš delší vedení.
Napadl mě ted příklad . Když jsem maturovala, bojovala jsem,učila jsem se, měla jsem nervy, ale držela jsem se. Když jsem odmaturovala, úleva - plakala jsem,třískali se mnou emoce. Až po boji.

Ivana — 2. 8. 2011 22:18

Já musím napsat za sebe, že při depresi jsem nejen nechtěla od nikoho objímat, já nechtěla nikoho ani vidět. Vyháněla jsem děti i manžela z ložnice, ukrývala jsem hlavu pod deku. Dotyky mi vysloveně dělaly zle, i když v hloubi duše jsem i v nejhorší depresi cítila, že manžela moc miluju.

Blossom — 2. 8. 2011 22:21

Tomu se  říká posttraumatický syndrom.
Když BM zemřel, bylo to neuvěřitelnástarost - o děti, velmi těžce to nesly, ale i o pokračování naší obživy - firmy. Chvíli to vypadalo, že prosperující firma skončí čistě z administrativních důvodů - na žádném úřadě nevěděli, jak má proběhnout dědění firmy se zaměstnanci dvěma nezletilými dětmi.

No, půl roku jsem běhala od čerta k ďáblu, než se to vyřešilo. A když jsem měla konečně toto vyřešíno, najednou jsem pak zničeho nic 2 dny jen brečela. Říkala jsem si - proč proboha teď? Když už je to za mnou? Co se to se mnou děje?

Psycholožka řekla - klasický posttraumatický syndrom. :jojo:

Ale myslím si, že tyto dávné věci na mou depresi měly jen malý vliv, mnohem víc mě v zimě trápilo, že "nesplním svůj úkol", že firmu dětem nepředám ve stejném nebo lepším stavu, než ji zdědily.

Ono to v zimě fakt vypadalo, že zkrachujeme a že na ukončení činnosti firmy (odstupné zaměstnancům apod.) prasknou i všechny rodinné úspory a možná děti i zadlužím. To mě opravdu děsilo a nesmírně trápilo.
Řekla bych, že tato hrozba měla na moji nemoc přímý vliv (odhaduji tak 80%), no a zbývajících 20% bych odhadla bylo vyčerpání nashromážděné  z minula.

Naštěstí se teď ukazuje, že realita není zdaleka tak děsivá, ba dokonce - realita je naopak  příznivá - firmu končíme v plusu, děti dostudují a dokonce ji zbyde dost i na životní start.
A to mi dodává hodně klidu na duši.

dusička — 2. 8. 2011 22:23

Bloss - to je paráda :pussa:
Možná to bylo i tím,že si se cítila v tom sama, hrozně moc velká zodpovědnost.

Arcanum — 2. 8. 2011 22:24

dusička napsal(a):

Prostě nervy. Vždyt i říkaj,že hodně nemocí je nervového původu - např.cukrovka.

Presneji receno dusi-psychickeho puvodu. :)

dusička — 2. 8. 2011 22:25

Ivana napsal(a):

Já musím napsat za sebe, že při depresi jsem nejen nechtěla od nikoho objímat, já nechtěla nikoho ani vidět. Vyháněla jsem děti i manžela z ložnice, ukrývala jsem hlavu pod deku. Dotyky mi vysloveně dělaly zle, i když v hloubi duše jsem i v nejhorší depresi cítila, že manžela moc miluju.

Ivano - je možný,že kdyby přišel jenom manžel ,a začal by Tě hladit,že by si ho vyhnala? Nebo by ses ze začátku s ním prala,a pak by si podlehla hlazení po vlasech,po rameni, a začala plakat.
Oni většinou chlapi,když je ženská odežene,odejdou po prvním neúspěchu.Když píšeš,že si cítila,že manžela miluješ
(nepíšu o dětech,protože vím, jak děti lezou na "nervy")

dusička — 2. 8. 2011 22:26

Arcanum napsal(a):

dusička napsal(a):

Prostě nervy. Vždyt i říkaj,že hodně nemocí je nervového původu - např.cukrovka.

Presneji receno dusi-psychickeho puvodu. :)

ano Arcanum, prychického původu

Blossom — 2. 8. 2011 22:27

dusička napsal(a):

Bloss - to je paráda :pussa:
Možná to bylo i tím,že si se cítila v tom sama, hrozně moc velká zodpovědnost.

Jo, přesně. :jojo:

A teď se té zodpovědnosti konečně zbavuji, už málem stříhám metr, už to mám "za pár", jupííí! :D

dusička — 2. 8. 2011 22:29

Blossom napsal(a):

dusička napsal(a):

Bloss - to je paráda :pussa:
Možná to bylo i tím,že si se cítila v tom sama, hrozně moc velká zodpovědnost.

Jo, přesně. :jojo:

A teď se té zodpovědnosti konečně zbavuji, už málem stříhám metr, už to mám "za pár", jupííí! :D

Bloss,víš co se říká, co Tě nezabije, to Tě posílí.
Určitě sis ze své zkušenosti vzala ponaučení, jak na sebe neukládat příliš velký kufr zodpovědnosti,který neuneseš

Bramborka — 2. 8. 2011 22:32

Blossom napsal(a):

dusička napsal(a):

Bloss - to je paráda :pussa:
Možná to bylo i tím,že si se cítila v tom sama, hrozně moc velká zodpovědnost.

Jo, přesně. :jojo:

A teď se té zodpovědnosti konečně zbavuji, už málem stříhám metr, už to mám "za pár", jupííí! :D

Tak na sebe dávej pozor, Bloss. To, co psala dusička o své maturitě, to platí dost spolehlivě. Znám nespočet těch, kteří když si břemeno sami sundali nebo z nich bylo sňato, sami se zhroutili.
:)

majkafa — 2. 8. 2011 22:33

Co tě nezabije, to tě posílí.
Jak já to tenkrát v těžké depresi nesnášela. Ale odpouštěla jsem, neboť nevědomí nevědí, co činí.
To je takový nesmysl. Protože co nezabije, může taky zničit a nechat na dně, ze kterého nemusí být návratu.

dusička — 2. 8. 2011 22:36

majkafa napsal(a):

Co tě nezabije, to tě posílí.
Jak já to tenkrát v těžké depresi nesnášela. Ale odpouštěla jsem, neboť nevědomí nevědí, co činí.
To je takový nesmysl. Protože co nezabije, může taky zničit a nechat na dně, ze kterého nemusí být návratu.

Takže raději zabít? Než zůstat na dně? Vždyt přeci vždycky je naděje, která umírá poslední ;)

Blossom — 2. 8. 2011 22:36

dusička napsal(a):

Blossom napsal(a):

dusička napsal(a):

Bloss - to je paráda :pussa:
Možná to bylo i tím,že si se cítila v tom sama, hrozně moc velká zodpovědnost.

Jo, přesně. :jojo:

A teď se té zodpovědnosti konečně zbavuji, už málem stříhám metr, už to mám "za pár", jupííí! :D

Bloss,víš co se říká, co Tě nezabije, to Tě posílí.
Určitě sis ze své zkušenosti vzala ponaučení, jak na sebe neukládat příliš velký kufr zodpovědnosti,který neuneseš

Víš, ono tehdy to ani jinak nešlo.... nebo možná šlo, ale všechna jiná  řešení se mi jevila podstatně horší.
Zkrátka dělala jsem, co jsem v dané situaci cítila nejlepší.

No, a teď se trošku rouhám, když řeknu, že se mi ta má deprese nádherně načasovala - že přišla právě až letos, jestli tedy už musela přijít.
Protože kdyby přišla třeba brzy po smrti BM, no tak děti by to vše zasáhlo mnohem víc,ještě mě hodně potřebovaly, a v následujících letech na studiích zas potřebovaly fůru financí, to asi známe tady asi každá...
No a nyní jsou už dospělé, už si konečně  MŮŽU ulevit a polevit a já začít žít mnohem klidněji. :jojo:

dusička — 2. 8. 2011 22:38

No právě Bloss - ona ta deprese nemohla přijít,když si bojovala.
Ale právě až po tom boji, když je ta "úleva". když je konec boje
Drž se kočko :pussa:

Kiara — 2. 8. 2011 22:43

majkafa napsal(a):

Co tě nezabije, to tě posílí.
Jak já to tenkrát v těžké depresi nesnášela. Ale odpouštěla jsem, neboť nevědomí nevědí, co činí.
To je takový nesmysl. Protože co nezabije, může taky zničit a nechat na dně, ze kterého nemusí být návratu.

majkafo, kdo na tom dně chce zůstat a už se nikdy nevrátit, ten tam taky zůstane ... každý má právo a možnost volby, jak se svým životem v krizi naloží :jojo:

Kiara — 2. 8. 2011 22:47

dusička napsal(a):

No právě Bloss - ona ta deprese nemohla přijít,když si bojovala.
Ale právě až po tom boji, když je ta "úleva". když je konec boje
Drž se kočko :pussa:

Jj, já si taky myslím, že u některých lidí přichází kolaps přesně ve chvíli, kdy tak nějak podvědomě cítí, že "teď je to ono, teď už můžu padnout..." protože v kritických situacích, kdy je třeba konat a jednat jim podvědomí velí přežít ...

Arcanum — 2. 8. 2011 22:55

majkafa napsal(a):

Co tě nezabije, to tě posílí.
Jak já to tenkrát v těžké depresi nesnášela. Ale odpouštěla jsem, neboť nevědomí nevědí, co činí.
To je takový nesmysl. Protože co nezabije, může taky zničit a nechat na dně, ze kterého nemusí být návratu.

Ano ,krize -vyzva k naprave ktera neni vyslisena -muze i znicit. Je to pak fatalni chyba (neprobuzeni)  a konec jedne existence.

Blossom — 2. 8. 2011 23:18

Kiara napsal(a):

dusička napsal(a):

No právě Bloss - ona ta deprese nemohla přijít,když si bojovala.
Ale právě až po tom boji, když je ta "úleva". když je konec boje
Drž se kočko :pussa:

Jj, já si taky myslím, že u některých lidí přichází kolaps přesně ve chvíli, kdy tak nějak podvědomě cítí, že "teď je to ono, teď už můžu padnout..." protože v kritických situacích, kdy je třeba konat a jednat jim podvědomí velí přežít ...

Jenže u mě to bylo jinak - u mě kolaps nastal v zimě, , když hrozilo, že děti možná ještě na start do života koncem firmy zadlužím. Strašně jsem tehdy potřebovala konat a podnikat kroky k odvrácení té hrozby, ale nešlo to.  :(

Ono po mém odjezdu do nemocnice, jak už to tak v životě bývá, se najednou navalily zakázky, pomohly nám velice, a hlavně díky nim jsme mohli "dožít léta", což je pro nás nejlepší roční sezóna. A to nám dává možnost skončit v plusu.
No a taky se děti  právě minulý rok jasně  studijně vyhranily a našly si svou životní cestu, že nyní už jednoznačně  vědí, že si chtějí jít po tom svém směru, a ve firmě pokračovat nechtějí.
Ještě před rokem toto jejich nasměrování nebylo jasné.
Zkrátka - trochu se to skládá dohromady jak puzzle, vše do sebe zapadá.

Teď právě pociťuji velikou únavu. A doufám a věřím, že posttraumatický syndrom mě po skončení firmy nepotká.....

Selima — 3. 8. 2011 8:54

dusička napsal(a):

Obnovuju toto téma otázkou.
Vyčetla jsem,že by mohla být deprese - léčena láskou - objetím, být na blízko milované osoby.
I když člověk křičí - nech mě být, nechci obejmout, nechci nikoho  - přitom křičí po lásce?
Co vy na to? Může to tak nějak v nějakých případech deprese být?

Možno pri nejakej krátkodobejšej, reaktívnej depresii (po úmrtí niekoho, chorobe, apod.) padne uistenie a prijatiei druhou osobou/durhými osobami dobre. Ale obávam sa, že ako univerzálny liek sa to nedá patentovať.

mariposa — 6. 8. 2011 14:50

Blossom napsal(a):

Rozhodně si nemyslím, že by deprese (nemoc) byla obecně způsobena nedostatkem lásky.
Já té lásky měla a mám kolem sebe fůru, a přesto jsem depresí onemocněla.

Na druhou stranu - u někoho toto vznik deprese asi fakt může podpořit.
Někteří spolupacienti z nemocnice při psychoterapiích vyprávěli, jak byli v dětství rodiči nepřijati: Buď byli jejich rodiče bez citu, tvrdí, co nikdy nepochválili (jen nadávali), a nebo třeba okatě dávali přednost sourozenci apod.
Takovíto lidé si to v sobě z dětství mohou nést celý život a může to spoluzapříčinit jejich depresi.

A já si zase naopak myslím, že deprese vzniká z nedostatku lásky. Sebelásky. Láska k sobě sama. Člověk si to ani nemusí uvědomovat a vnitřně se nějakým způsobem nepřijímá, nemá se rád podvědomě. Proto okolo něj ho mohou lidé milovat, ale on sám se může cítit sám a prázdný, nemilovaný. Sám sebou nemilovaný.

Proto Ti Bloss potom před tou vnitřní bolestí nepomáhalo ani obětí od druhých - vnější obětí. I když jsi utíkala k příteli a hledala klid u něj, v jisté chvíli už ani to nepomáhalo, protože vnitřní stav už nešel nijak uklidnit zvenčí.

Perfekcionistům, workoholikům, alkoholikům a dalším podobným také chybí láska a proto ji nahrazují vnějšími věcmi nebo činy. Takoví lidé tu vlastní chybějící lásku hledají ve vnějším světě.

mariposa — 6. 8. 2011 14:54

Blossom napsal(a):

Ale jedna věc mě v souvislosti deprese + objímání napadla: Uvědomuju si, že v depresi jsem měla velkou potřebu objetí a vůbec fyzického kontaktu s mými blízkými. I držení za ruku pomáhalo.
Vzpomínám, jak jsem syna poprosila, ať je chvíli se mnou, drží mě za ruku, a povídali jsme si. To přinášelo velkou úlevu. Bohužel - depresi to neřešilo,ta se prohlubovala i přes to.
Přirovnala bych objetí a fyzickou blízkost k prostředkům utišující momentální bolest - ale neléčící samu postatu.

Depresi dokáže vyléčit jen vnitřní láska. Láska k sama sobě.
Ty Bloss stále hledáš venku. To depresi nevyřeší.

mariposa — 6. 8. 2011 15:39

Blossom napsal(a):

Ale myslím si, že tyto dávné věci na mou depresi měly jen malý vliv, mnohem víc mě v zimě trápilo, že "nesplním svůj úkol", že firmu dětem nepředám ve stejném nebo lepším stavu, než ji zdědily.

Takto sis to v hlavě ale nastavila Ty sama.
Podle mě jsi Bloss velmi materiálně založená.

Selima — 6. 8. 2011 16:08

Mari, ale doviesť deti do ospelosti a dať im vzdelanie, po akom túžia a aké im prospeje, JE úloha, ktorú na seba človek berie väčšinou už tým, že tie deti na svet privedie. :jojo: Duchovno-neduchovno, materiálono-nemateriálno. Ak to tak necíti, je lepšie ich nemať - aj to je iste riešenie.

Kiara — 6. 8. 2011 16:10

mariposa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Ale myslím si, že tyto dávné věci na mou depresi měly jen malý vliv, mnohem víc mě v zimě trápilo, že "nesplním svůj úkol", že firmu dětem nepředám ve stejném nebo lepším stavu, než ji zdědily.

Takto sis to v hlavě ale nastavila Ty sama.
Podle mě jsi Bloss velmi materiálně založená.

mariposo, "firma" jako taková neznamená jenom mechanismus na vydělávání peněz.

Aby mohl tento mechanismus dobře fungovat, je mu třeba věnovat velkou část vlastního volného času, pracovat o víkendech a svátcích a tvrdě si úspěch "vydřít". Když firma dobře funguje, vlastník ji považuje nejen za mechanismus na získávání peněz, ale především za své vlastní "dítě" a k firmě má téměř citový vztah, to za prvé a za druhé je přirozeným jevem lidstva, aby každý jedinec vytvářel či udržoval nějaké hodnoty a ty potom předával další generaci svých potomků.

Takže Tvůj dojem, že Blossom je "materiálně založená" a přesně to ji zničilo, vidím jako velmi mylný. Spíš než materiální založení pomohl Bloss do nepohody její smysl pro zodpovědnost a snaha o udržení již vybudovaných hodnot :jojo:

MMCH mariposo, Ty nejsi materiálně založená vůbec, protože ve svém velmi dospělém věku jsi jako ten ptáček, co jenom bezmocně poskakuje a natahuje zobáček, místo aby se o potravu do zobáčku a vlastní hnízdečko nějak významně a hlavně vlastnoručně přičinil ... :D

Selima — 6. 8. 2011 16:20

Mariposa, naozaj buď rada, že ľudia okolo teba sú materiálne založení, takže ty si môžeš dovoliť ten luxus byť duchovná. Keby si bývala v jaskyni a živila sa vlastnoručne nazbieranými plodmi (alebo bývala sama v byte a živila sa podľa toho, koľko si len tak popri duchovnom štúdiu zarobíš), brala by som to tvoje duchovno vážnejšie.

Arcanum — 7. 8. 2011 19:42

Kiara napsal(a):

Takže Tvůj dojem, že Blossom je "materiálně založená"  a přesně to ji zničilo, vidím jako velmi mylný. Spíš než materiální založení pomohl Bloss do nepohody její smysl pro zodpovědnost a snaha o udržení již vybudovaných hodnot :jojo:

Kiaro ,kde to ctes? (to vytucneny)

A taky to muze byt jeste uplne jinak a nebo zase jinak a nebo tak Kiaro,ze Blossom objektivne zhodnotila situaci mylne a proto se dostala do nepohody. ;)

Revliba — 7. 8. 2011 20:44

Kiara napsal(a):

mariposa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Ale myslím si, že tyto dávné věci na mou depresi měly jen malý vliv, mnohem víc mě v zimě trápilo, že "nesplním svůj úkol", že firmu dětem nepředám ve stejném nebo lepším stavu, než ji zdědily.

Takto sis to v hlavě ale nastavila Ty sama.
Podle mě jsi Bloss velmi materiálně založená.

mariposo, "firma" jako taková neznamená jenom mechanismus na vydělávání peněz.

Aby mohl tento mechanismus dobře fungovat, je mu třeba věnovat velkou část vlastního volného času, pracovat o víkendech a svátcích a tvrdě si úspěch "vydřít". Když firma dobře funguje, vlastník ji považuje nejen za mechanismus na získávání peněz, ale především za své vlastní "dítě" a k firmě má téměř citový vztah, to za prvé a za druhé je přirozeným jevem lidstva, aby každý jedinec vytvářel či udržoval nějaké hodnoty a ty potom předával další generaci svých potomků.

Takže Tvůj dojem, že Blossom je "materiálně založená" a přesně to ji zničilo, vidím jako velmi mylný. Spíš než materiální založení pomohl Bloss do nepohody její smysl pro zodpovědnost a snaha o udržení již vybudovaných hodnot :jojo:

MMCH mariposo, Ty nejsi materiálně založená vůbec, protože ve svém velmi dospělém věku jsi jako ten ptáček, co jenom bezmocně poskakuje a natahuje zobáček, místo aby se o potravu do zobáčku a vlastní hnízdečko nějak významně a hlavně vlastnoručně přičinil ... :D

Opakovaně se ptám...Mari a už pracuješ???Těším se,že konečně po opakovaných dotazech najdeš čas odpovědět,místo těch "rádobyušlechtilých" duchovních postřehů k ostatním....těším se na odpověď...

Arcanum — 7. 8. 2011 22:34

Revliba napsal(a):

Opakovaně se ptám...Mari a už pracuješ???Těším se,že konečně po opakovaných dotazech najdeš čas odpovědět,místo těch "rádobyušlechtilých" duchovních postřehů k ostatním....těším se na odpověď...

A co je Ti po tom Revlibo? :co:   Tohle ma byt taky nejaky druh manipulace ?

dusička — 7. 8. 2011 22:55

Něco pro Bloss
Dočetla jsem Sám sobě dospělým,dítětem i rodičem.
V jedné kapitole jsem uplně viděla před s sebou Bloss.
Jako kdyby jste si představili, že máto v sobě dítě,rodiče a dospělého.Dítě je hravé,vynalézavé, dělá blbosti, rodič - ten ho kárá,co se smí a nesmí,a dospělý - ten jim domlouvá.
A ted:
Co dokáže s naší duší a následně i s tělem provádět velmi přísný Rodič  (průzkumy pacientů - Lidé,kteří mají neustále naspěch,jsou perfekcionističtí, stanovují si vysoké cíle a práce je pro ně velmi důležitá. Nedovedou se moc bavit, když relaxují,tak s pocitem viny. Mají málo koníčků mimo svou práci. Odpočívat znamená vypnout a to je neobyčejně znervoznuje. Jsou milovníky systému a řádu,potřebují mít svůj den naplánovaný,většinou si toho naberou tolik,že to jde jen stěží stihnout,neustále bojují s časem,trpí úzkostí že to nezvládnou,co si předsevzali.
Když se jim něco nepovede,trpí těžkými výčitkami svědomí a maj pocit viny.
Nakonec si dovolenou bud vůbec nevybírají (nemaj čas) nebo si s sebou berou práci.KDyž už ani to neudělají,naplánují si dovolenou, - a to dovolenou poznávací - ovšem jejich záměrem je poznat kulturní a historicé památky.
Nebo si udělají na dovolenou nějaký velmi zdravý,leč zcela nadměrný sportovní nebo jinak tvořivý program - pak se dovolená promění v úmornou dřinu, při níž je nutné denně patnáct kilometrů ujít,uplavat atd.
Něco přece pro své zdraví musí udělat.
I když jsou perfekcionisté,tak jejich permanentní závod s časem vede k tomu,žd dávají přednost kvantitě před kvalitou práce - to je pro ně sekundárním zdrojem pocitů a napětí. Nesnášejí totiž nepořádnou práci ani u sebe.
Snaží se být jedničky, neumí prohrávat ,stejně jako dělat chyby.
A co potřebují - aby jim někdo klepal na rameno a říkal,že jsou dobří,pilní,pracovití. Také je to způsob,jak se vyrovnávat s přebujelým mentorujícím Rodičem.Je to loudění chování laskavého rodiče.
Co těmto pacientům nejvíc chybí?
Ač to možná zní divně - kus sebelásky a z toho pramenící sebedůvěra. Oni totiž neustále musí dokazovat, jak jsou dobří, protože tomu vůbec nevěří. Kdyby se měli víc rádi,měli by laskavého Rodiče v sobě a nemuseli by ho hledat ve vnějším světě.

dusička — 7. 8. 2011 22:56

Mari - není to vůbec o tom, Bloss není na prachy
jen je prostě pilná jako včelička :jojo:

mariposa — 7. 8. 2011 23:06

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):

Opakovaně se ptám...Mari a už pracuješ???Těším se,že konečně po opakovaných dotazech najdeš čas odpovědět,místo těch "rádobyušlechtilých" duchovních postřehů k ostatním....těším se na odpověď...

A co je Ti po tom Revlibo? :co:   Tohle ma byt taky nejaky druh manipulace ?

Tady nejde o čas, Revlibo.

mariposa — 7. 8. 2011 23:11

dusička napsal(a):

Mari - není to vůbec o tom, Bloss není na prachy
jen je prostě pilná jako včelička :jojo:

Vždyť ano, Bloss se může doslova přetrhnout pro vnější svět :jojo:

Ale vně bohužel nenajde to co musí hledat uvnitř.

Bloss si na sebevědomou jen hraje, necítím z ní sebe-uvědomění.

dusička — 7. 8. 2011 23:16

Mari - přemýšlím,že já to mám asi podobně.
Taky si myslím,že jsem sebevědomá,ale přitom asi vůbec nejsem.Bojím se,abych nechybovala,pořád přemýšlím,jeslti to a to dělám dobře (myslím pracovně) když občas nestíhám tak mám blbej pocit.
Zítra jdu po 14dnech do práce - a bojím se, že během těch dnů,co jsem tam nebyla,se vyskytla nějaká chybka ode mě :mad:

Blossom — 7. 8. 2011 23:21

dusička napsal(a):

Něco pro Bloss
Dočetla jsem Sám sobě dospělým,dítětem i rodičem.
V jedné kapitole jsem uplně viděla před s sebou Bloss.
Jako kdyby jste si představili, že máto v sobě dítě,rodiče a dospělého.Dítě je hravé,vynalézavé, dělá blbosti, rodič - ten ho kárá,co se smí a nesmí,a dospělý - ten jim domlouvá.
A ted:
Co dokáže s naší duší a následně i s tělem provádět velmi přísný Rodič  (průzkumy pacientů - Lidé,kteří mají neustále naspěch,jsou perfekcionističtí, stanovují si vysoké cíle a práce je pro ně velmi důležitá. Nedovedou se moc bavit, když relaxují,tak s pocitem viny. Mají málo koníčků mimo svou práci. Odpočívat znamená vypnout a to je neobyčejně znervoznuje. Jsou milovníky systému a řádu,potřebují mít svůj den naplánovaný,většinou si toho naberou tolik,že to jde jen stěží stihnout,neustále bojují s časem,trpí úzkostí že to nezvládnou,co si předsevzali.
Když se jim něco nepovede,trpí těžkými výčitkami svědomí a maj pocit viny.
Nakonec si dovolenou bud vůbec nevybírají (nemaj čas) nebo si s sebou berou práci.KDyž už ani to neudělají,naplánují si dovolenou, - a to dovolenou poznávací - ovšem jejich záměrem je poznat kulturní a historicé památky.
Nebo si udělají na dovolenou nějaký velmi zdravý,leč zcela nadměrný sportovní nebo jinak tvořivý program - pak se dovolená promění v úmornou dřinu, při níž je nutné denně patnáct kilometrů ujít,uplavat atd. Něco přece pro své zdraví musí udělat.
I když jsou perfekcionisté,tak jejich permanentní závod s časem vede k tomu,žd dávají přednost kvantitě před kvalitou práce - to je pro ně sekundárním zdrojem pocitů a napětí. Nesnášejí totiž nepořádnou práci ani u sebe.
Snaží se být jedničky, neumí prohrávat ,stejně jako dělat chyby.
A co potřebují - aby jim někdo klepal na rameno a říkal,že jsou dobří,pilní,pracovití. Také je to způsob,jak se vyrovnávat s přebujelým mentorujícím Rodičem.Je to loudění chování laskavého rodiče.
Co těmto pacientům nejvíc chybí?
Ač to možná zní divně - kus sebelásky a z toho pramenící sebedůvěra
. Oni totiž neustále musí dokazovat, jak jsou dobří, protože tomu vůbec nevěří. Kdyby se měli víc rádi,měli by laskavého Rodiče v sobě a nemuseli by ho hledat ve vnějším světě.

Dusičko, děkuju za snahu o rozbor mé osoby. Vím, žes to myslela dobře, ale v mnohém je ta charakteristika vůči mě zcela mimo. :)
To, co já považuju za na mě se vůbec nehodící, tak jsem vytučnila.

Pocitem viny (a to velkým) jsem trpěla v zimě, kdy to vypadalo, že na krach firmy prasknou veškeré rodinné úspory. tedy nejen mé, ale i to, co děti zdědily po tátovi. A ještě jsem se obávala, že možná budou muset prodat dům, který po tátovi mají, případně, že se krachem firmy možná děti ještě zadluží..
Jenže můj tehdejší pohled byl už značně ovlivněn již tehdy se rozbíhající depresí. Viděla jsem vše v depresi zkresleně, a naprosto katastroficky černě.
A katastrofa se nakonec taky nekonala: Krach firmy se nekonal, naopak, koná se řízené ukončení podnikání, z důvodů nezájmu dětí v tom pokračovat a mého zájmu žít klidnější život.
Nic co nechceme se nemuselo prodávat, dětem vše zůstává, + k tomu mají slušný počinek z vyprodání zásob.

Tak to jen k těm pocitům viny, které jediné jsem z toho vytučněného měla, ale jak píšu - jen v době deprese.

Jinak - když by někdo ke mě přišel na návštěvu, ať už domů, nebo do kanceláře, už by nikdy nenapsal takovou blbost, jako že jsem perfekcionalista, milující ve všem pořádek a řád.
Jako vtip ale je to fakt dobrý... :lol:

Kdybych potřebovala být jedničkou, nedělající nikdy chyby a neumějící prohrávat, tak bych asi  o své prožité depresi tady na Babinetu decentně pomlčela,  a tvářila bych se, že vše jde vesele dál, že jsem superžena, která nikdy a v ničem ani neškobrtla.

A pocit, že  hltám kulturní památky apod.? Ano, ty takzvaně "žeru", mám je moc ráda, a taky o svých výletech ráda píšu. A tak to možná tedy navenek vypadá, že nedělám nic jiného, než jezdím od památky k památce.
Ale ono psát např. tehdy a tehdy jsme strávili s mým milým celý den v posteli a nebo tuhle jsem odpoledne proválela na gauči listujíc si časopisy- to mi přijde jaksi jednak dost intimní a nepatřičné (to první), a druhak pro eventuální čtenáře jako poměrně nic neříkající (to druhé). :D

Ale každopádně děkuji všem zúčastněným, kteří se na poslední stránce tohoto vlákna rozborům mé osoby tak nezištně věnují. ;) :D  :jojo:

dusička — 7. 8. 2011 23:26

Bloos - prosím neber že to co jsem napsala bylo něco špatnýho.
Hele - já jsem tu stránku ted opsala z knížky -nic jsem si nedokreslovala, nevymýšlela.
Víš -já perfekcionistu neberu negativně. Je to moc dobrá vlastnost - že jen tak nemávneš rukou a není Ti to všechno jedno.
Prostě já nevím,přijde mi po písmenkách fajn baba, která nechce chybovat, bojí se chybovat ,chce dělat všechno na jedničku.
To je ta pilnost,o které jsem psala.
Jako holčička vprvní třídě která se hlásí a chce být vyvolávaná jenom ona.
NEber to prosím špatně.
Já vím,že to není žádná legrace,cítit tu zodpovědnost nechybovat.

Blossom — 7. 8. 2011 23:30

dusička napsal(a):

Bloos - prosím neber že to co jsem napsala bylo něco špatnýho.
Hele - já jsem tu stránku ted opsala z knížky -nic jsem si nedokreslovala, nevymýšlela.
Víš -já perfekcionistu neberu negativně. Je to moc dobrá vlastnost - že jen tak nemávneš rukou a není Ti to všechno jedno.
Prostě já nevím,přijde mi po písmenkách fajn baba, která nechce chybovat, bojí se chybovat ,chce dělat všechno na jedničku.
To je ta pilnost,o které jsem psala.
Jako holčička vprvní třídě která se hlásí a chce být vyvolávaná jenom ona.
NEber to prosím špatně.
Já vím,že to není žádná legrace,cítit tu zodpovědnost nechybovat.

Dusičko, já to neberu od Tebe špatně.
Jen drobnou připomínku - mezi perfecionalistou a tím, komu je vše jedno je jaksi celá škála odstínů "mezi".

Zdali-je pilností snaha dostát svým závazkům a dělat vše, jak nejlépe dovedu, pak tedy ano - pak jsem pilná. :) :jojo:

Blossom — 7. 8. 2011 23:39

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

Mari - není to vůbec o tom, Bloss není na prachy
jen je prostě pilná jako včelička :jojo:

Vždyť ano, Bloss se může doslova přetrhnout pro vnější svět :jojo:

Ale vně bohužel nenajde to co musí hledat uvnitř.

Bloss si na sebevědomou jen hraje, necítím z ní sebe-uvědomění.

To je pozoruhodné, že "tak dobře " ;) :rock:  a tak ráda :P čteš v mé duši.

Zkus si pro změnu jednou zas počíst v duši své :lyssna: ..... :vissla:

Arcanum — 7. 8. 2011 23:43

Blossom napsal(a):

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

Mari - není to vůbec o tom, Bloss není na prachy
jen je prostě pilná jako včelička :jojo:

Vždyť ano, Bloss se může doslova přetrhnout pro vnější svět :jojo:

Ale vně bohužel nenajde to co musí hledat uvnitř.

Bloss si na sebevědomou jen hraje, necítím z ní sebe-uvědomění.

To je pozoruhodné, že "tak dobře " ;) :rock:  a tak ráda :P čteš v mé duši.

Zkus si pro změnu jednou zas počíst v duši své :lyssna: ..... :vissla:

Myslis si snad Ty jedna domysliva ze to nedala uz davno i bez Tvych rad? :lol:

Ja naopak verim ze ano. :)

Revliba — 7. 8. 2011 23:51

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):

Opakovaně se ptám...Mari a už pracuješ???Těším se,že konečně po opakovaných dotazech najdeš čas odpovědět,místo těch "rádobyušlechtilých" duchovních postřehů k ostatním....těším se na odpověď...

A co je Ti po tom Revlibo? :co:   Tohle ma byt taky nejaky druh manipulace ?

Tady nejde o čas, Revlibo.

Děkuji za upřesňující odpověd Mari......

Blossom — 7. 8. 2011 23:51

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):

Opakovaně se ptám...Mari a už pracuješ???Těším se,že konečně po opakovaných dotazech najdeš čas odpovědět,místo těch "rádobyušlechtilých" duchovních postřehů k ostatním....těším se na odpověď...

A co je Ti po tom Revlibo? :co:   Tohle ma byt taky nejaky druh manipulace ?

Hir, to je normální Revlibina otázka. (Mimochodem - odpověď by mě taky zajímala, o lecčem by vypovídala...)

Nebo hirondel snad myslíš, že na věty tázací tady máš monopol?  ;) :vissla:

Arcanum — 8. 8. 2011 0:10

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):

Opakovaně se ptám...Mari a už pracuješ??? Těším se,že konečně po opakovaných dotazech najdeš čas odpovědět,místo těch "rádobyušlechtilých" duchovních postřehů k ostatním....těším se na odpověď...

A co je Ti po tom Revlibo? :co:   Tohle ma byt taky nejaky druh manipulace ?

Hir, to je normální Revlibina otázka. (Mimochodem - odpověď by mě taky zajímala, o lecčem by vypovídala...)

Ba ne Blossi ,tohle je normalni otazka mozna pro Tebe a pro ty Tobe podobne smyslejici. :)

Revliba — 8. 8. 2011 11:00

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):


A co je Ti po tom Revlibo? :co:   Tohle ma byt taky nejaky druh manipulace ?

Hir, to je normální Revlibina otázka. (Mimochodem - odpověď by mě taky zajímala, o lecčem by vypovídala...)

Ba ne Blossi ,tohle je normalni otazka mozna pro Tebe a pro ty Tobe podobne smyslejici. :)

Myslím si,že pokud někdo teoreticky rozdává duchovní rady,tzv. objektivně posuzuje situace druhých  a sám žije způsobem jak o sobě popsala Mariposa,není oprávněn toto dělat,protože káže vodu a pije víno...Je to jen o manipulaci a pocitu vlastní důležitosti,není to o skutečné snaze náhledu a pomoci druhým....zkrátka je to lež

Arcanum — 8. 8. 2011 12:41

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):


Hir, to je normální Revlibina otázka. (Mimochodem - odpověď by mě taky zajímala, o lecčem by vypovídala...)

Ba ne Blossi ,tohle je normalni otazka mozna pro Tebe a pro ty Tobe podobne smyslejici. :)

Myslím si,že pokud někdo teoreticky rozdává duchovní rady,tzv. objektivně posuzuje situace druhých  a sám žije způsobem jak o sobě popsala Mariposa,není oprávněn toto dělat,protože káže vodu a pije víno...Je to jen o manipulaci a pocitu vlastní důležitosti,není to o skutečné snaze náhledu a pomoci druhým....zkrátka je to lež

A dost mozna naopak zase Ty nejsi opravnena delat to co delas  = ptat se jestli uz pracuje a objektivne posuzovat jeji situaci. :)

Revliba — 8. 8. 2011 12:59

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Ba ne Blossi ,tohle je normalni otazka mozna pro Tebe a pro ty Tobe podobne smyslejici. :)

Myslím si,že pokud někdo teoreticky rozdává duchovní rady,tzv. objektivně posuzuje situace druhých  a sám žije způsobem jak o sobě popsala Mariposa,není oprávněn toto dělat,protože káže vodu a pije víno...Je to jen o manipulaci a pocitu vlastní důležitosti,není to o skutečné snaze náhledu a pomoci druhým....zkrátka je to lež

A dost mozna naopak zase Ty nejsi opravnena delat to co delas  = ptat se jestli uz pracuje a objektivne posuzovat jeji situaci. :)

Arcanum,možná jsi nepostřehla,že rozdíl mezi mnou a Mari je ten,že já se tady situace druhých nesnažím hodnotit.....tudíž jako pouhý pozorovatel pokládám tuto otázku...už je to srozumitelné?

Selima — 8. 8. 2011 13:02

Ja skúsim ešte inak: Keď mi bude kázať farár žijúci v celibáte o tom, ako sa má správne žiť rodinným životom :D , tak si ho vypočujem, premyslím si to a určite mi napadne "Chlapče, ty ani netušíš, o čom točíš..." :jojo: No a toto je niečo podobné. Ľahko je napádať z materializmu druhých, keď sa obklopím ľuďmi, ktorí za mňa to MOJE materiálno vyriešia. Preto aj reči mníchov, ktorí buď žobrú, alebo žijú z majetrku cirkvi (a nemusia sa báť o zapaltneie hypotéky alebo zdražovanie ptoravín) o materializme ostatných beriem s rezervou - presne vzhľaodm na to, že ten človek žije niečo zásadne iné - a aj vďaka tým hnusným materialistom, ktorí podporia jeho cirkev (napríklad daňou, aj nedobrovoľne ako ja) alebo priamym milodarom.  Kým sa nerozhodnem odísť do kláštora, žiejm niečo iné ako oni a s oľhadom na to aj ich rady či poznámky beriem.
Človek, tobôž detný človek, ktorý sa ocitne v nepredvídanej isutácii, má často rozhodovanie sťažené práve vzhľadom na iných ľudí, na pridružené okolnosti. A rozhodovanie to určite nie je ľahké - a nájsť rovnováhu ešte ťažšie - a trebárs sa rozhoduje nanovo každý deň ;) . Akurát s ami vidí zbytočné potom už šliapať stále dokolo vo vyšľapanom kolečku, aj keď vonkajšie okolnosti pominuli, to je už naozaj vecou osobného rozhodnutia a osobných ambícií.

Arcanum — 8. 8. 2011 13:05

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):


Myslím si,že pokud někdo teoreticky rozdává duchovní rady,tzv. objektivně posuzuje situace druhých  a sám žije způsobem jak o sobě popsala Mariposa,není oprávněn toto dělat,protože káže vodu a pije víno...Je to jen o manipulaci a pocitu vlastní důležitosti,není to o skutečné snaze náhledu a pomoci druhým....zkrátka je to lež

A dost mozna naopak zase Ty nejsi opravnena delat to co delas  = ptat se jestli uz pracuje a objektivne posuzovat jeji situaci. :)

Arcanum,možná jsi nepostřehla,že rozdíl mezi mnou a Mari je ten,že já se tady situace druhých nesnažím hodnotit.....tudíž jako pouhý pozorovatel pokládám tuto otázku...už je to srozumitelné?

Takze Ty ted objektivne nehodnotis mariposu? Jses si jista?

Revliba — 8. 8. 2011 13:08

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):


A dost mozna naopak zase Ty nejsi opravnena delat to co delas  = ptat se jestli uz pracuje a objektivne posuzovat jeji situaci. :)

Arcanum,možná jsi nepostřehla,že rozdíl mezi mnou a Mari je ten,že já se tady situace druhých nesnažím hodnotit.....tudíž jako pouhý pozorovatel pokládám tuto otázku...už je to srozumitelné?

Takze Ty ted objektivne nehodnotis mariposu? Jses si jista?

Ptám se...jednoduchou otázkou...zajímá mě to,kvůli výše uvedenému..

Arcanum — 8. 8. 2011 13:11

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):


Arcanum,možná jsi nepostřehla,že rozdíl mezi mnou a Mari je ten,že já se tady situace druhých nesnažím hodnotit.....tudíž jako pouhý pozorovatel pokládám tuto otázku...už je to srozumitelné?

Takze Ty ted objektivne nehodnotis mariposu? Jses si jista?

Ptám se...jednoduchou otázkou...zajímá mě to,kvůli výše uvedenému..

Odbocujes Revli. Ty take objektivne ted hodnotis mariposu a o tom to je.  :)

Blossom — 8. 8. 2011 13:15

Pokud tedy otázka = hodnocení jiného člověka, tak to  potom hirondel neděláš ve svých příspěvcích nic jiného, než stále jen hodnotíš a hodnotíš. :D

Blossom — 8. 8. 2011 13:19

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Ba ne Blossi ,tohle je normalni otazka mozna pro Tebe a pro ty Tobe podobne smyslejici. :)

Myslím si,že pokud někdo teoreticky rozdává duchovní rady,tzv. objektivně posuzuje situace druhých  a sám žije způsobem jak o sobě popsala Mariposa,není oprávněn toto dělat,protože káže vodu a pije víno...Je to jen o manipulaci a pocitu vlastní důležitosti,není to o skutečné snaze náhledu a pomoci druhým....zkrátka je to lež

A dost mozna naopak zase Ty nejsi opravnena delat to co delas  = ptat se jestli uz pracuje a objektivne posuzovat jeji situaci. :)

Ono je k takovému dotazu potřeba nějakého oprávnění? :co:
A kdo ho vydává? ;)
No, asi Arcanum-hirondel. Ta je tady přes otázky všeho druhu ta nejpilnější..... :vissla: :D

Arcanum — 8. 8. 2011 13:20

Selima napsal(a):

Ľahko je napádať z materializmu druhých, keď sa obklopím ľuďmi, ktorí za mňa to MOJE materiálno vyriešia.

Selimo,
jestli je nebo neni nekdo materialne hluboce uvnitr nastaveny neni dano tim jestli je obklopen lidmi co za nej materialno vyresi nebo resi a nebo jestli si to materialno ona bytost zajistuje sama aby prezila.

Arcanum — 8. 8. 2011 13:22

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):

Myslím si,že pokud někdo teoreticky rozdává duchovní rady,tzv. objektivně posuzuje situace druhých  a sám žije způsobem jak o sobě popsala Mariposa, není oprávněn toto dělat,protože káže vodu a pije víno...Je to jen o manipulaci a pocitu vlastní důležitosti,není to o skutečné snaze náhledu a pomoci druhým....zkrátka je to lež

A dost mozna naopak zase Ty nejsi opravnena delat to co delas  = ptat se jestli uz pracuje a objektivne posuzovat jeji situaci. :)

Ono je k takovému dotazu potřeba nějakého oprávnění? :co:
A kdo ho vydává? ;)

A naopak ono je potreba k tomu co dela mariposa nejake opravneni? A kdo ho vydava? :lol:

Soustred se trdliku. ;)

Blossom — 8. 8. 2011 13:25

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):


A dost mozna naopak zase Ty nejsi opravnena delat to co delas  = ptat se jestli uz pracuje a objektivne posuzovat jeji situaci. :)

Ono je k takovému dotazu potřeba nějakého oprávnění? :co:
A kdo ho vydává? ;)

A naopak ono je potreba k tomu co dela mariposa nejake opravneni? A kdo ho vydava? :lol:

Soustred se trdliku. ;)

Kdes tohle vyčetla, hirondelíku? :lol:

mariposa — 8. 8. 2011 13:26

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):


Myslím si,že pokud někdo teoreticky rozdává duchovní rady,tzv. objektivně posuzuje situace druhých  a sám žije způsobem jak o sobě popsala Mariposa,není oprávněn toto dělat,protože káže vodu a pije víno...Je to jen o manipulaci a pocitu vlastní důležitosti,není to o skutečné snaze náhledu a pomoci druhým....zkrátka je to lež

A dost mozna naopak zase Ty nejsi opravnena delat to co delas  = ptat se jestli uz pracuje a objektivne posuzovat jeji situaci. :)

Arcanum,možná jsi nepostřehla,že rozdíl mezi mnou a Mari je ten,že já se tady situace druhých nesnažím hodnotit.....tudíž jako pouhý pozorovatel pokládám tuto otázku...už je to srozumitelné?

A k čemu Ti teda je moje odpověď, Revlibo? Napadlo Tě popřemýšlet o tom proč ses mě opakovaně asi třikrát/čtyřikrát zeptala na tu samou věc?
Já například přemýšlela proč nemám potřebu Ti odpovídat. Jedním z těch důvodů je třeba i to, že nemám ráda nátlak.

Selima — 8. 8. 2011 13:29

Arcanum napsal(a):

Selima napsal(a):

Ľahko je napádať z materializmu druhých, keď sa obklopím ľuďmi, ktorí za mňa to MOJE materiálno vyriešia.

Selimo,
jestli je nebo neni nekdo materialne hluboce uvnitr nastaveny neni dano tim jestli je obklopen lidmi co za nej materialno vyresi nebo resi a nebo jestli si to materialno ona bytost zajistuje sama aby prezila.

A ja si zasa myslím, že málokto sa narodí "materiálne hluboce uvnitř nastavený", ale že nás všetkých v tomto smere - a nielen v ňom - formuje výchova a do istej miery okolnosti. Pričom tak ako všade, aj tu sú nebezpečné hlavne extrémy, v oboch smeroch.
No a iste je ľahšie byť povznesený nad materiálno, keď nám to materiálno niekto zabezpečí (ak len nebývame niekde nad dúhou a nenaučili sme sa žiť zo svetla a vzduchu :jojo: ). Mám jedného údajne hrozne nemateriálne založeného známeho, bohéma a inteleguána, ktorému sa skoro do 50tky darilo nechať s aživiť rodičmi alebo frajerkami. Ale rodičia už sami potrebujú pomoc (aj finančnú), charme už tiež nie je ten, čo býval, a tak materiálno-nemateriálno, celkom prozaicky nastúpil do normálneho pracovného pomeru a dokonca v ňom už nejaký čas aj vydržal. Inu, nouze naučila Dalibora housti. A aj jeho prednášky o materiálne a nemateriálne sú sporadickejšie a oveľa tichšie. ;) A on sám smypatickejší, aspoň mne.

Pandorraa — 8. 8. 2011 13:30

Teď mne to uhodilo do oka :)
Mariposa i Bloos mají jedno naprosto stejné nastavení - obě "jedou" na výkon :jojo:
Každá trochu jinak, ale podstata je stejná...

A obě končí v depresi, protože ta je hlavně o tom, že takhle nastavený člověk "zklame" sám sebe...
A obě mají vztah k materiálnu - nijak vyhrocený, ale je to tam:
Mari se snaží materiální stránku přehlížet, ale ono ji to vždy doběhne, Bloos ji v žádném případě nepodceňuje, protože je to důležité pro život jejich dětí a i jako ukazatel její vlastní úspěšnosti

No, někdo řekne hodnocení, jiný pohled z venku...jiný úhel pohledu.
Každý podle svého aktuálního nastavení.
Osobně je mi to šumák, momentálně to tak vidím, berte nebo nechte ležet :):jojo:

Revliba — 8. 8. 2011 13:32

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Takze Ty ted objektivne nehodnotis mariposu? Jses si jista?

Ptám se...jednoduchou otázkou...zajímá mě to,kvůli výše uvedenému..

Odbocujes Revli. Ty take objektivne ted hodnotis mariposu a o tom to je.  :)

Neodbočuji...její odpověd by mi zároveň otevřela prostor k přemýšlení,zda budu jejím příspěvkům věřit nebo se nad nimi nadále usmívat....pravdou ovšem je ,že je mohu ignorovat...

Arcanum — 8. 8. 2011 13:34

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):


Ono je k takovému dotazu potřeba nějakého oprávnění? :co:
A kdo ho vydává? ;)

A naopak ono je potreba k tomu co dela mariposa nejake opravneni? A kdo ho vydava? :lol:

Soustred se trdliku. ;)

Kdes tohle vyčetla, hirondelíku? :lol:

To byla otazka pro Revlibku,trdliku. :cool:

Bramborka — 8. 8. 2011 13:40

Pandorraa napsal(a):

Teď mne to uhodilo do oka :)
Mariposa i Bloos mají jedno naprosto stejné nastavení - obě "jedou" na výkon :jojo:
Každá trochu jinak, ale podstata je stejná...

A obě končí v depresi, protože ta je hlavně o tom, že takhle nastavený člověk "zklame" sám sebe...
A obě mají vztah k materiálnu - nijak vyhrocený, ale je to tam:
Mari se snaží materiální stránku přehlížet, ale ono ji to vždy doběhne, Bloos ji v žádném případě nepodceňuje, protože je to důležité pro život jejich dětí a i jako ukazatel její vlastní úspěšnosti

No, někdo řekne hodnocení, jiný pohled z venku...jiný úhel pohledu.
Každý podle svého aktuálního nastavení.
Osobně je mi to šumák, momentálně to tak vidím, berte nebo nechte ležet :):jojo:

Beru. :)
Myslím, že jedna druhé docela dobře rozumí.

Arcanum — 8. 8. 2011 13:44

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):


Ptám se...jednoduchou otázkou...zajímá mě to,kvůli výše uvedenému..

Odbocujes Revli. Ty take objektivne ted hodnotis mariposu a o tom to je.  :)

Neodbočuji...její odpověd by mi zároveň otevřela prostor k přemýšlení,zda budu jejím příspěvkům věřit nebo se nad nimi nadále usmívat....pravdou ovšem je ,že je mohu ignorovat...

Revliba pise: "Myslím si,že pokud někdo teoreticky rozdává duchovní rady,tzv. objektivně posuzuje situace druhých  a sám žije způsobem jak o sobě popsala Mariposa,není oprávněn toto dělat,protože káže vodu a pije víno...Je to jen o manipulaci a pocitu vlastní důležitosti,není to o skutečné snaze náhledu a pomoci druhým....zkrátka je to lež"

Tohle je Tvoje objektivni posouzeni mariposy-to je to o cem mluvim.
Nemluvim o tazce kterou jsi ji polozila (=jestli uz pracuje)


Ty o koze ja o voze,rigt? :cool:    manipulatorko. :lol:

Blossom — 8. 8. 2011 13:44

Pandorraa napsal(a):

Teď mne to uhodilo do oka :)
Mariposa i Bloos mají jedno naprosto stejné nastavení - obě "jedou" na výkon :jojo:
Každá trochu jinak, ale podstata je stejná...

A obě končí v depresi, protože ta je hlavně o tom, že takhle nastavený člověk "zklame" sám sebe...
A obě mají vztah k materiálnu - nijak vyhrocený, ale je to tam:
Mari se snaží materiální stránku přehlížet, ale ono ji to vždy doběhne, Bloos ji v žádném případě nepodceňuje, protože je to důležité pro život jejich dětí a i jako ukazatel její vlastní úspěšnosti

No, někdo řekne hodnocení, jiný pohled z venku...jiný úhel pohledu.
Každý podle svého aktuálního nastavení.
Osobně je mi to šumák, momentálně to tak vidím, berte nebo nechte ležet :):jojo:

Pandorroo, bingo :supr: , zase jsi pobavila. :jojo:
Zejména tím "a obě končí v depresi..."

Jaksi jsi přehlídla, že já jsem ještě nikde neskončila, ale jdu životem celkem spokojeně dál. :)

Jinak - s mariposou jsme si opravdu hodně podobné:
Asi tak jako vejce mrkvi... :lol: , ale nic proti tvému pozorovacímu talentu, Pandorroo.... :vissla:

dusička — 8. 8. 2011 13:47

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):


Ptám se...jednoduchou otázkou...zajímá mě to,kvůli výše uvedenému..

Odbocujes Revli. Ty take objektivne ted hodnotis mariposu a o tom to je.  :)

Neodbočuji...její odpověd by mi zároveň otevřela prostor k přemýšlení,zda budu jejím příspěvkům věřit nebo se nad nimi nadále usmívat....pravdou ovšem je ,že je mohu ignorovat...

Revli - ale tady nejde o to,jestli Mari už práci našla nebo nenašla,tady jde o to, jak ze svého úhlu pohledu vidí Bloss. Přijde mi,že ses jí ptala kvůli tomu, že když ona nezměnila nic na sobě, a stále se v tom rochná (ve svých problémech) že nemá právo kecat o tom,jak to může mít druhý.
Podle mého u Mari zatím nic nového, jinak by to napsala.
A Mariposa mi ted přijde jako "dítě" které přeci nemá rozum,ale dokáže dost dobře odhadnout druhý

dusička — 8. 8. 2011 13:49

A přijde mi,že Mariposa nesoudila a neradila,co má dělat druhý.

Arcanum — 8. 8. 2011 13:49

Blossom napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Teď mne to uhodilo do oka :)
Mariposa i Bloos mají jedno naprosto stejné nastavení - obě "jedou" na výkon :jojo:
Každá trochu jinak, ale podstata je stejná...

A obě končí v depresi, protože ta je hlavně o tom, že takhle nastavený člověk "zklame" sám sebe...
A obě mají vztah k materiálnu - nijak vyhrocený, ale je to tam:
Mari se snaží materiální stránku přehlížet, ale ono ji to vždy doběhne, Bloos ji v žádném případě nepodceňuje, protože je to důležité pro život jejich dětí a i jako ukazatel její vlastní úspěšnosti

No, někdo řekne hodnocení, jiný pohled z venku...jiný úhel pohledu.
Každý podle svého aktuálního nastavení.
Osobně je mi to šumák, momentálně to tak vidím, berte nebo nechte ležet :):jojo:

Pandorroo, bingo :supr: , zase jsi pobavila. :jojo:
Zejména tím "a obě končí v depresi..."

Jaksi jsi přehlídla, že já jsem ještě nikde neskončila, ale jdu životem celkem spokojeně dál. :)

Jinak - s mariposou jsme si opravdu hodně podobné:
Asi tak jako vejce mrkvi... :lol: , ale nic proti tvému pozorovacímu talentu, Pandorroo.... :vissla:

Bloss,
jsi ted mimo misu. :jojo:

Pandorraa — 8. 8. 2011 13:53

Bramborko,
ano, myslím si totéž. Jedna druhé rozumí, pohled z venčí ale každá vnímá jinak, také s ním každá jinak umí pracovat. Ale to už je zase o jiném nastavení, které mají každá ale úúúplně jinak :)

Arcanum — 8. 8. 2011 13:53

Selima napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Selima napsal(a):

Ľahko je napádať z materializmu druhých, keď sa obklopím ľuďmi, ktorí za mňa to MOJE materiálno vyriešia.

Selimo,
jestli je nebo neni nekdo materialne hluboce uvnitr nastaveny neni dano tim jestli je obklopen lidmi co za nej materialno vyresi nebo resi a nebo jestli si to materialno ona bytost zajistuje sama aby prezila.

A ja si zasa myslím, že málokto sa narodí "materiálne hluboce uvnitř nastavený", ale že nás všetkých v tomto smere - a nielen v ňom - formuje výchova a do istej miery okolnosti. Pričom tak ako všade, aj tu sú nebezpečné hlavne extrémy, v oboch smeroch.
No a iste je ľahšie byť povznesený nad materiálno, keď nám to materiálno niekto zabezpečí (ak len nebývame niekde nad dúhou a nenaučili sme sa žiť zo svetla a vzduchu :jojo: ). Mám jedného údajne hrozne nemateriálne založeného známeho, bohéma a inteleguána, ktorému sa skoro do 50tky darilo nechať s aživiť rodičmi alebo frajerkami. Ale rodičia už sami potrebujú pomoc (aj finančnú), charme už tiež nie je ten, čo býval, a tak materiálno-nemateriálno, celkom prozaicky nastúpil do normálneho pracovného pomeru a dokonca v ňom už nejaký čas aj vydržal. Inu, nouze naučila Dalibora housti. A aj jeho prednášky o materiálne a nemateriálne sú sporadickejšie a oveľa tichšie. ;) A on sám smypatickejší, aspoň mne.

Ja mluvim o tom ze jestli je nekdo uvnitr materialne zalozeny ,nebo jestli je uvnitr spise nematerialne zalozeny neni dano tim co ho obklopuje,ale tim co ma a jak to ma -uvnitr.

Blossom — 8. 8. 2011 13:53

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Teď mne to uhodilo do oka :)
Mariposa i Bloos mají jedno naprosto stejné nastavení - obě "jedou" na výkon :jojo:
Každá trochu jinak, ale podstata je stejná...

A obě končí v depresi, protože ta je hlavně o tom, že takhle nastavený člověk "zklame" sám sebe...
A obě mají vztah k materiálnu - nijak vyhrocený, ale je to tam:
Mari se snaží materiální stránku přehlížet, ale ono ji to vždy doběhne, Bloos ji v žádném případě nepodceňuje, protože je to důležité pro život jejich dětí a i jako ukazatel její vlastní úspěšnosti

No, někdo řekne hodnocení, jiný pohled z venku...jiný úhel pohledu.
Každý podle svého aktuálního nastavení.
Osobně je mi to šumák, momentálně to tak vidím, berte nebo nechte ležet :):jojo:

Pandorroo, bingo :supr: , zase jsi pobavila. :jojo:
Zejména tím "a obě končí v depresi..."

Jaksi jsi přehlídla, že já jsem ještě nikde neskončila, ale jdu životem celkem spokojeně dál. :)

Jinak - s mariposou jsme si opravdu hodně podobné:
Asi tak jako vejce mrkvi... :lol: , ale nic proti tvému pozorovacímu talentu, Pandorroo.... :vissla:

Bloss,
jsi ted mimo misu. :jojo:

Ale to jsem přeci podle tebe furt ;) ...takže nic nového... :)

mariposa — 8. 8. 2011 13:55

Pandorraa napsal(a):

Teď mne to uhodilo do oka :)
Mariposa i Bloos mají jedno naprosto stejné nastavení - obě "jedou" na výkon :jojo:
Každá trochu jinak, ale podstata je stejná...

A obě končí v depresi, protože ta je hlavně o tom, že takhle nastavený člověk "zklame" sám sebe...
A obě mají vztah k materiálnu - nijak vyhrocený, ale je to tam:
Mari se snaží materiální stránku přehlížet, ale ono ji to vždy doběhne, Bloos ji v žádném případě nepodceňuje, protože je to důležité pro život jejich dětí a i jako ukazatel její vlastní úspěšnosti

No, někdo řekne hodnocení, jiný pohled z venku...jiný úhel pohledu.
Každý podle svého aktuálního nastavení.
Osobně je mi to šumák, momentálně to tak vidím, berte nebo nechte ležet :):jojo:

Z mého pohledu vnímání souhlasím s tím výkonem.
Já sama hledám lásku druhých tím, že dělám skoro nemožné (výkony), ale nakonec jsem stejně sama se svou vnitřní prázdnotou, unavená, vysílená. Zjistila jsem, že to nikam nevede. Na druhou stranu mám myšlení nastavené tak, že sama sebe neumím mít ráda jen tak bez důvodu, tj. bez výkonu :(

S tím přehlížením materiální stránky u mě si nejsem jista zda Ti rozumím, Pan.

Blossom — 8. 8. 2011 13:56

Pandorraa napsal(a):

Bramborko,
ano, myslím si totéž. Jedna druhé rozumí, pohled z venčí ale každá vnímá jinak, také s ním každá jinak umí pracovat. Ale to už je zase o jiném nastavení, které mají každá ale úúúplně jinak :)

Domněnky, domněnky a opět jen domněnky....chtělo by to zkusit jednou něco trochu víc, Pandorroo..... ;) :D

Arcanum — 8. 8. 2011 13:56

Pandorraa napsal(a):

No, někdo řekne hodnocení, jiný pohled z venku...jiný úhel pohledu.

:D  :jojo:

Arcanum — 8. 8. 2011 13:58

Blossom napsal(a):

...takže nic nového... :)

Skoda. :jojo:

Blossom — 8. 8. 2011 13:59

mariposa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Teď mne to uhodilo do oka :)
Mariposa i Bloos mají jedno naprosto stejné nastavení - obě "jedou" na výkon :jojo:
Každá trochu jinak, ale podstata je stejná...

A obě končí v depresi, protože ta je hlavně o tom, že takhle nastavený člověk "zklame" sám sebe...
A obě mají vztah k materiálnu - nijak vyhrocený, ale je to tam:
Mari se snaží materiální stránku přehlížet, ale ono ji to vždy doběhne, Bloos ji v žádném případě nepodceňuje, protože je to důležité pro život jejich dětí a i jako ukazatel její vlastní úspěšnosti

No, někdo řekne hodnocení, jiný pohled z venku...jiný úhel pohledu.
Každý podle svého aktuálního nastavení.
Osobně je mi to šumák, momentálně to tak vidím, berte nebo nechte ležet :):jojo:

Z mého pohledu vnímání souhlasím s tím výkonem.
Já sama hledám lásku druhých tím, že dělám skoro nemožné (výkony), ale nakonec jsem stejně sama se svou vnitřní prázdnotou, unavená, vysílená. Zjistila jsem, že to nikam nevede. Na druhou stranu mám myšlení nastavené tak, že sama sebe neumím mít ráda jen tak bez důvodu, tj. bez výkonu :(

S tím přehlížením materiální stránky u mě si nejsem jista zda Ti rozumím, Pan.

Mariposo, dovolím si otázku:
Mohla bys konkrétně jmenovat nějaký Tvůj výkon?
Všimni si - ptám se poprvé, tak snad dovedeš na tu otázku normálně odpovědět a nebudeš tvrdit, že je na Tebe vyvíjen nátlak.... :)

mariposa — 8. 8. 2011 13:59

Bloss Ty si myslíš, že my dvě nemáme nic společnýho?

mariposa — 8. 8. 2011 14:02

Blossom napsal(a):

Mariposo, dovolím si otázku:
Mohla bys konkrétně jmenovat nějaký Tvůj výkon?
Všimni si - ptám se poprvé, tak snad dovedeš na tu otázku normálně odpovědět a nebudeš tvrdit, že je na Tebe vyvíjen nátlak.... :)

Bloss, nelíbí se mi způsob jakým se ptáš a říkám Ti to upřímně, abys věděla proč neodpovím.
Nemám chuť se pouštět do toho co začínáš. Snad mě pochopíš, nemám potřebu vyjmenovávat svoje výkony, pro mě je důležitý, že sama pro sebe vím, že tak funguju.

Arcanum — 8. 8. 2011 14:02

Blossom napsal(a):

Všimni si - ptám se poprvé, tak snad dovedeš na tu otázku normálně odpovědět a nebudeš tvrdit, že je na Tebe vyvíjen nátlak.... :)

Ty nevis ze neni otazka jako otazka? :lol::co:

Blossom — 8. 8. 2011 14:02

mariposa napsal(a):

Bloss Ty si myslíš, že my dvě nemáme nic společnýho?

Jsme, myslím, velmi rozdílné. Já například na jasně položenou otázku bez vytáček odpovím. :jojo:

majkafa — 8. 8. 2011 14:04

mariposo, tomu, co píšeš, nevěřím. To není duchovno, to jsou jenom naučené věci z knížek, které jsou jenom ve tvé hlavě, ale neprožíváš je a necítíš vnitřně.
Ve tvém věku být závislá na rodičích a partnerovi je na pováženou.  :( Kdybys byla nějak handicapovaná... Ale kolik handicapovaných nečeká, co jim kdo dá a nenechává se ve tvém věku živit.
A ty chceš tady něco povídat Blossom, která měla život, jaký měla a přesto vychovala dvě děti a má  úspěchy v práci i veřejném životě a řekla bych, že i v soukromí je jí fajn?
Cos "dokázala" ty?

dusička — 8. 8. 2011 14:04

mariposa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Mariposo, dovolím si otázku:
Mohla bys konkrétně jmenovat nějaký Tvůj výkon?
Všimni si - ptám se poprvé, tak snad dovedeš na tu otázku normálně odpovědět a nebudeš tvrdit, že je na Tebe vyvíjen nátlak.... :)

Bloss, nelíbí se mi způsob jakým se ptáš a říkám Ti to upřímně, abys věděla proč neodpovím.
Nemám chuť se pouštět do toho co začínáš. Snad mě pochopíš, nemám potřebu vyjmenovávat svoje výkony, pro mě je důležitý, že sama pro sebe vím, že tak funguju.

Ale Mariposo
co Ti na té otázce od Bloss rozčiluje? Víš proč se Bloss ptala?
Aby mohla o Tobě a o sobě přemýšlet, co máte stejně nastavené.
Tvoje odpověd je uhýbavá. Proč nechceš napsat, jak to cítíš Ty.
Tvoje výkony - můžou být - je studuješ vysokou (nebo už nestuduješ nevím) ne kvůli sobě, ale kvůli otcovi.
Bloss - výkony - honí se,aby zabezpečila děti.

mariposa — 8. 8. 2011 14:05

Blossom napsal(a):

mariposa napsal(a):

Bloss Ty si myslíš, že my dvě nemáme nic společnýho?

Jsme, myslím, velmi rozdílné. Já například na jasně položenou otázku bez vytáček odpovím. :jojo:

Já Ti taky jasně odpověděla, že se mi ta otázka nelíbí. Je to pro Tebe dostatečně jasné?

Blossom — 8. 8. 2011 14:05

mariposa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Mariposo, dovolím si otázku:
Mohla bys konkrétně jmenovat nějaký Tvůj výkon?
Všimni si - ptám se poprvé, tak snad dovedeš na tu otázku normálně odpovědět a nebudeš tvrdit, že je na Tebe vyvíjen nátlak.... :)

Bloss, nelíbí se mi způsob jakým se ptáš a říkám Ti to upřímně, abys věděla proč neodpovím.
Nemám chuť se pouštět do toho co začínáš. Snad mě pochopíš, nemám potřebu vyjmenovávat svoje výkony, pro mě je důležitý, že sama pro sebe vím, že tak funguju.

Já jsem se ptala aspoň po jediném, nechtěla jsem z tebe páčit všechny...
Nicméně pro mě je tato tvá ne/odpověď vypovídající dost a dost. :jojo:

mariposa — 8. 8. 2011 14:06

Jinak si Bloss myslím, že společný máme perfekcionismus (pilnost) a to, že nám chybí sebeláska. Ale to je jen můj vlastní názor, třeba to máš úplně jinak než jak to vidím :) To přeci víš nejlíp Ty sama ;)

dusička — 8. 8. 2011 14:07

mariposa napsal(a):

Blossom napsal(a):

mariposa napsal(a):

Bloss Ty si myslíš, že my dvě nemáme nic společnýho?

Jsme, myslím, velmi rozdílné. Já například na jasně položenou otázku bez vytáček odpovím. :jojo:

Já Ti taky jasně odpověděla, že se mi ta otázka nelíbí. Je to pro Tebe dostatečně jasné?

Mariposo-
odpovíš mně? Na co si v životě,co si dokázala - na sebe hrdá, za co by ses pochválila?

Arcanum — 8. 8. 2011 14:08

majkafa napsal(a):

mariposo, tomu, co píšeš, nevěřím. To není duchovno, to jsou jenom naučené věci z knížek, které jsou jenom ve tvé hlavě, ale neprožíváš je a necítíš vnitřně.
Ve tvém věku být závislá na rodičích a partnerovi je na pováženou.  :( Kdybys byla nějak handicapovaná... Ale kolik handicapovaných nečeká, co jim kdo dá a nenechává se ve tvém věku živit.
[b] A ty chceš tady něco povídat Blossom, která měla život, jaký měla a přesto vychovala dvě děti a má  úspěchy v práci i veřejném životě a řekla bych, že i v soukromí je jí fajn?
Cos "dokázala" ty?

Dalsi mimon ,ktery nevi ktera bije. :jojo:

No nic -to jen dalsi pohled .....hodnoceni.... projekce... atd whatever. :lol:

Arcanum — 8. 8. 2011 14:11

Blossom napsal(a):

Nicméně pro mě je tato tvá ne/odpověď vypovídající dost a dost. :jojo:

Jasne ,vzdyt to bude Tvoje interpretace,neniliz pravda?  A ta muze byt odklonena od skutecnosti.

dusička — 8. 8. 2011 14:11

A ty chceš tady něco povídat Blossom, která měla život, jaký měla a přesto vychovala dvě děti a má  úspěchy v práci i veřejném životě a řekla bych, že i v soukromí je jí fajn
Jenže úspěšnost v práci i ve veřejném životě nejsou měřítkem pro lásku

Arcanum — 8. 8. 2011 14:11

dusička napsal(a):

mariposa napsal(a):

Blossom napsal(a):


Jsme, myslím, velmi rozdílné. Já například na jasně položenou otázku bez vytáček odpovím. :jojo:

Já Ti taky jasně odpověděla, že se mi ta otázka nelíbí. Je to pro Tebe dostatečně jasné?

Mariposo-
odpovíš mně? Na co si v životě,co si dokázala - na sebe hrdá, za co by ses pochválila?

Proc se na tohle ptas dusi?

dusička — 8. 8. 2011 14:13

Arcanum napsal(a):

dusička napsal(a):

mariposa napsal(a):


Já Ti taky jasně odpověděla, že se mi ta otázka nelíbí. Je to pro Tebe dostatečně jasné?

Mariposo-
odpovíš mně? Na co si v životě,co si dokázala - na sebe hrdá, za co by ses pochválila?

Proc se na tohle ptas dusi?

Protože mě napadlo,že Mariposa nechce odpovídat kvůli tomu, že ničeho nedosáhla.
Nevychovala děti, živí jí partner,možná nedostudovala.
Tak to možná má nastavený,že není dost dobrá.Proto bych chtěla,aby se i pochválila. Zatím o sobě psala samá negativa.

Pandorraa — 8. 8. 2011 14:16

mariposa napsal(a):

S tím přehlížením materiální stránky u mě si nejsem jista zda Ti rozumím, Pan.

MYslím to tak, že materiální stránce života nepřikládáš dostatečnou pozornost. Bereš ji jako "nutné zlo", něco co není tak důležité jako duchovní aspekt.
Mohu se mýlit, ale tak to na mně působí.

Já osobně si myslím, že obojí je stejně důležité. A nebylo to tak vždycky, musela jsem si k tomu dojít.
Žiju prostě ve světě, kde se musí platit účty a na ty účty musím mít dost peněz. Stejně jako například na další sebevzdělávání. Takže se pořád učím sama ohodnotit svou práci. To, že to musím udělat, že tuhle zodpovědnost nemohu hodit na někoho jiného, to už mi naštěstí došlo :jojo: V naší "branži" bohužel nejsou žádno "tarifní tabulky" ani nefunguje žádná zdravotní pojištovna ;)
Na druhou stránu ta materiální stránka života taky není k zahození - těch krásných zážitků a prožitků, které poskytuje třeba jen sama příroda... Byla jsem v Tartách a tak jsem si zase uvědomila, jak je to tu dobře zařízené.

Nevím, zda už to máš takhle propojené. Třeba dokonce i líp, nevím, ale některé tvé příspěvky na mně dělají dojem, že si to ještě tak docela neuvědomuješ.

majkafa — 8. 8. 2011 14:18

dusička napsal(a):

Jenže úspěšnost v práci i ve veřejném životě nejsou měřítkem pro lásku

Co je měřítkem pro lásku? Pro čí lásku?

mariposa — 8. 8. 2011 14:19

dusička napsal(a):

mariposa napsal(a):

Blossom napsal(a):


Jsme, myslím, velmi rozdílné. Já například na jasně položenou otázku bez vytáček odpovím. :jojo:

Já Ti taky jasně odpověděla, že se mi ta otázka nelíbí. Je to pro Tebe dostatečně jasné?

Mariposo-
odpovíš mně? Na co si v životě,co si dokázala - na sebe hrdá, za co by ses pochválila?

Dušičko odpovím Ti, protože tato otázka je jiná. Není to o výkonu, ale o tom, že jsem se za to sama pochválila.
Jsem na sebe opravdu hrdá (neboli mám za to sama sebe ráda :) ) za to, že jsem dokázala obejmout svojí mámu - bylo to nedávno a udělala jsem to s láskou, ze srdce. A za mám sebe opravdu ráda.
Není to výkon jako naspat knihu, ale pro mě má obrovskou hodnotu. Pro Bloss má hodnotu zase třeba ta kniha. Nemám chuť se tady s Bloss poměřovat :) Já se honila kvůli tátovi a Bloss kvůli dětem, to je fuk jaké ta deprese má pozadí, důležitá je její informace.

Pandorraa — 8. 8. 2011 14:20

mariposa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Mariposo, dovolím si otázku:
Mohla bys konkrétně jmenovat nějaký Tvůj výkon?
Všimni si - ptám se poprvé, tak snad dovedeš na tu otázku normálně odpovědět a nebudeš tvrdit, že je na Tebe vyvíjen nátlak.... :)

Bloss, nelíbí se mi způsob jakým se ptáš a říkám Ti to upřímně, abys věděla proč neodpovím.
Nemám chuť se pouštět do toho co začínáš. Snad mě pochopíš, nemám potřebu vyjmenovávat svoje výkony, pro mě je důležitý, že sama pro sebe vím, že tak funguju.

I tohle máte s Bloos společné :lol:
Je to stejná "rovina", jen každá jste na jejím opačném konci :jojo:
Ona tu potřebu má, ty, protože "přehlížíš materálno", ji naopak postrádáš. Už rozumíš, jak to myslím?

mariposa — 8. 8. 2011 14:23

dusička napsal(a):

A ty chceš tady něco povídat Blossom, která měla život, jaký měla a přesto vychovala dvě děti a má  úspěchy v práci i veřejném životě a řekla bych, že i v soukromí je jí fajn
Jenže úspěšnost v práci i ve veřejném životě nejsou měřítkem pro lásku

Bloss byla Ti Tvá vysoká, Tva kniha, Tvůj dům... k něčemu, když jsi si chtěla sáhnout za život? Pomohly Ti ty věci k něčemu?

Arcanum — 8. 8. 2011 14:23

dusička napsal(a):

Arcanum napsal(a):

dusička napsal(a):


Mariposo-
odpovíš mně? Na co si v životě,co si dokázala - na sebe hrdá, za co by ses pochválila?

Proc se na tohle ptas dusi?

Protože mě napadlo,že Mariposa nechce odpovídat kvůli tomu, že ničeho nedosáhla.
Nevychovala děti, živí jí partner,možná nedostudovala.
Tak to možná má nastavený,že není dost dobrá. Proto bych chtěla, aby se i pochválila. Zatím o sobě psala samá negativa.

Jo Ty by jsi chtela? Ahaaa :D

No kdyz je to tak ,mozna jsi ji jen mohla napsat ,at se taky i pochvali (a to predevsim v duchu) Neni nikde psano ze to ma delat na skle.
Muj nazor. :)

dusička — 8. 8. 2011 14:23

majkafa napsal(a):

dusička napsal(a):

Jenže úspěšnost v práci i ve veřejném životě nejsou měřítkem pro lásku

Co je měřítkem pro lásku? Pro čí lásku?

Lásku sama k sobě :jojo:

dusička — 8. 8. 2011 14:26

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

A ty chceš tady něco povídat Blossom, která měla život, jaký měla a přesto vychovala dvě děti a má  úspěchy v práci i veřejném životě a řekla bych, že i v soukromí je jí fajn
Jenže úspěšnost v práci i ve veřejném životě nejsou měřítkem pro lásku

Bloss byla Ti Tvá vysoká, Tva kniha, Tvůj dům... k něčemu, když jsi si chtěla sáhnout za život? Pomohly Ti ty věci k něčemu?

Mariposo - sice nejsem Bloss -
ale napíšu Ti to takto: Bloss je hrdá na to, že má zdraví děti,kteří nestrádaj a milujou mámu takovou jaká je :jojo:

majkafa — 8. 8. 2011 14:27

dusička napsal(a):

majkafa napsal(a):

dusička napsal(a):

Jenže úspěšnost v práci i ve veřejném životě nejsou měřítkem pro lásku

Co je měřítkem pro lásku? Pro čí lásku?

Lásku sama k sobě :jojo:

To by sis měla dobře a mockrát číst, aby ti to došlo. :jojo:

dusička — 8. 8. 2011 14:27

Mari - to je fajn,že hledáš cestu k mamince :jojo: držím pěsti do dalšího levelu

mariposa — 8. 8. 2011 14:29

dusička napsal(a):

Protože mě napadlo,že Mariposa nechce odpovídat kvůli tomu, že ničeho nedosáhla.
Nevychovala děti, živí jí partner,možná nedostudovala.
Tak to možná má nastavený,že není dost dobrá.Proto bych chtěla,aby se i pochválila. Zatím o sobě psala samá negativa.

Dušičko, dospěla jsem k tomu, že to čeho jsem dosáhla - všech výkonů, mi štěstí a klid stejně nepřineslo. I když jsem na chvíli měla pocit, že jsem "dobrá" brzy zase přišel pocit prázdnoty a trápení, kdy člověk ani dost dobře neví proč se trápí (prázdnota). Ničím zvenku se mi to nepodařilo/nedaří změnit. To je moje zkušenost, to je to co jsem si odžila (jak tady tomu někteří říkáte).

dusička — 8. 8. 2011 14:30

majkafa napsal(a):

dusička napsal(a):

majkafa napsal(a):

Co je měřítkem pro lásku? Pro čí lásku?

Lásku sama k sobě :jojo:

To by sis měla dobře a mockrát číst, aby ti to došlo. :jojo:

Jestli sis Majkafo nevšimla, tak jsme v chlívku deprese a její zvládání. Já ¨tady píšu jako nestranný pozorovatel svoje postřehy na Bloss, na Mariposu, na ostatní, kteří sem píšou o depresi.
Proto Tě prosím, aby sis odpustila uštěpačné poznámky na mou osobu ,protože za prvé - já se ráda mám
A řekla bych,že Ty protože si prožila depresi, máš problém s tou sebeláskou.

Arcanum — 8. 8. 2011 14:33

majkafa napsal(a):

dusička napsal(a):

majkafa napsal(a):


Co je měřítkem pro lásku? Pro čí lásku?

Lásku sama k sobě :jojo:

To by sis měla dobře a mockrát číst, aby ti to došlo. :jojo:

No to je for tohleto. To hlasi ta prava. :lol:

mariposa — 8. 8. 2011 14:34

Pandorraa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Mariposo, dovolím si otázku:
Mohla bys konkrétně jmenovat nějaký Tvůj výkon?
Všimni si - ptám se poprvé, tak snad dovedeš na tu otázku normálně odpovědět a nebudeš tvrdit, že je na Tebe vyvíjen nátlak.... :)

Bloss, nelíbí se mi způsob jakým se ptáš a říkám Ti to upřímně, abys věděla proč neodpovím.
Nemám chuť se pouštět do toho co začínáš. Snad mě pochopíš, nemám potřebu vyjmenovávat svoje výkony, pro mě je důležitý, že sama pro sebe vím, že tak funguju.

I tohle máte s Bloos společné :lol:
Je to stejná "rovina", jen každá jste na jejím opačném konci :jojo:
Ona tu potřebu má, ty, protože "přehlížíš materálno", ji naopak postrádáš. Už rozumíš, jak to myslím?

Pan, materiální věci mám ráda, ale nevidím v nich smysl života. Tak to mám. Vím, že bez jídla, bez oblečení, bez střechy nad hlavou nelze žít ;) ale doma u rodičů kdykoliv jsem chtěla něco udělat, pomoct, přidat se, vždycky mi řekli, že to neumím, že si to radši udělají sami. Moji rodiče byli nejradši když jsem seděla u televize a oni o mě nevěděli, já nic nedělala a oni měli svůj klid. Mám strach se do čehokoliv pustit, tak to je. Ten strach dokáže tak paralyzovat, že člověk nakonec nedělá nic.

mariposa — 8. 8. 2011 14:35

dusička napsal(a):

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

A ty chceš tady něco povídat Blossom, která měla život, jaký měla a přesto vychovala dvě děti a má  úspěchy v práci i veřejném životě a řekla bych, že i v soukromí je jí fajn
Jenže úspěšnost v práci i ve veřejném životě nejsou měřítkem pro lásku

Bloss byla Ti Tvá vysoká, Tva kniha, Tvůj dům... k něčemu, když jsi si chtěla sáhnout za život? Pomohly Ti ty věci k něčemu?

Mariposo - sice nejsem Bloss -
ale napíšu Ti to takto: Bloss je hrdá na to, že má zdraví děti,kteří nestrádaj a milujou mámu takovou jaká je :jojo:

Podle mě tohle v určité fázi už nestačí.

Arcanum — 8. 8. 2011 14:37

Pandorraa napsal(a):

Ona tu potřebu má, ty, protože "přehlížíš materálno", ji naopak postrádáš.

Mas tim slovem na mysli Pan to ,ze to nepotrebuje,protoze to ma uvnitr nastaveny jinak-opacne? :)

Blossom — 8. 8. 2011 14:38

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

A ty chceš tady něco povídat Blossom, která měla život, jaký měla a přesto vychovala dvě děti a má  úspěchy v práci i veřejném životě a řekla bych, že i v soukromí je jí fajn
Jenže úspěšnost v práci i ve veřejném životě nejsou měřítkem pro lásku

Bloss byla Ti Tvá vysoká, Tva kniha, Tvůj dům... k něčemu, když jsi si chtěla sáhnout za život? Pomohly Ti ty věci k něčemu?

Ano, byly: I v té největší depresi jsem nikdy sama ze sebe neměla špatný pocit, pocit prázdna za sebou, pocit, že já sama jsem k ničemu.
A třeba svou knihu jsem měla mimochodem s sebou v nemocnici, listovala jsem si v ní, přinášelo mi to i v těch těžkých chvílích určitou radost. A měla jsem pak co osobního dát svým spolupacientkám a hodným sestřičkám jako dárek. :)

Ale zapomnělas ve výčtu hlavně na mé děti: Ty mi byly obrovskou motivací žít dál. :hjarta: :hjarta: :jojo:

PS: A ještě upřesnění:
Já jsem v době nejhlubší deprese po nežití toužila a přemýšlela, ty myšlenky mi nešlo zahnat.
Ale zároveň jsem nikdy nepodnikla žádné reálné sáhnutí si na život.

dusička — 8. 8. 2011 14:39

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

mariposa napsal(a):


Bloss byla Ti Tvá vysoká, Tva kniha, Tvůj dům... k něčemu, když jsi si chtěla sáhnout za život? Pomohly Ti ty věci k něčemu?

Mariposo - sice nejsem Bloss -
ale napíšu Ti to takto: Bloss je hrdá na to, že má zdraví děti,kteří nestrádaj a milujou mámu takovou jaká je :jojo:

Podle mě tohle v určité fázi už nestačí.

Mari - víš, možná to takto můžeš cítit,protože děti nemáš.
Ale děti pro mámu jsou nejdůležitější v životě.

mariposa — 8. 8. 2011 14:48

Blossom napsal(a):

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

A ty chceš tady něco povídat Blossom, která měla život, jaký měla a přesto vychovala dvě děti a má  úspěchy v práci i veřejném životě a řekla bych, že i v soukromí je jí fajn
Jenže úspěšnost v práci i ve veřejném životě nejsou měřítkem pro lásku

Bloss byla Ti Tvá vysoká, Tva kniha, Tvůj dům... k něčemu, když jsi si chtěla sáhnout za život? Pomohly Ti ty věci k něčemu?

Ano, byly: I v té největší depresi jsem nikdy sama ze sebe neměla špatný pocit, pocit prázdna za sebou, pocit, že já sama jsem k ničemu.
A třeba svou knihu jsem měla mimochodem s sebou v nemocnici, listovala jsem si v ní, přinášelo mi to i v těch těžkých chvílích určitou radost. A měla jsem pak co osobního dát svým spolupacientkám a hodným sestřičkám jako dárek. :)

Ale zapomnělas ve výčtu hlavně na mé děti: Ty mi byly obrovskou motivací žít dál. :hjarta: :hjarta: :jojo:

Ano Bloss, hledáš tu sebelásku venku. Musíš k tomu mít u sebe knihu, která Tě má utvrdit v tom, že přeci jen za něco stojíš. Bez knihy by to šlo taky? Šlo by to i bez toho, co všechno máš za sebou? Chceš vlastně jinými slovy říct, že bez těch všech věciček by nebyl žádný důvod proč se mít ráda - jsi k něčemu protože ses dokázala postarat o děti. To je Tvá logika.
Ale já i přesto, že nemám děti a nenapsala jsem knihu, jsem stejně plnohodnotná jako Ty :)

mariposa — 8. 8. 2011 14:49

dusička napsal(a):

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):


Mariposo - sice nejsem Bloss -
ale napíšu Ti to takto: Bloss je hrdá na to, že má zdraví děti,kteří nestrádaj a milujou mámu takovou jaká je :jojo:

Podle mě tohle v určité fázi už nestačí.

Mari - víš, možná to takto můžeš cítit,protože děti nemáš.
Ale děti pro mámu jsou nejdůležitější v životě.

A kdyby zemřely, co pak dušičko?

Pandorraa — 8. 8. 2011 14:51

mariposa napsal(a):

... ale doma u rodičů kdykoliv jsem chtěla něco udělat, pomoct, přidat se, vždycky mi řekli, že to neumím, že si to radši udělají sami. Moji rodiče byli nejradši když jsem seděla u televize a oni o mě nevěděli, já nic nedělala a oni měli svůj klid. Mám strach se do čehokoliv pustit, tak to je. Ten strach dokáže tak paralyzovat, že člověk nakonec nedělá nic.

Tomuhle rozumím.
To je těžký blok v hlavě - jsem k ničemu, nic neumím, nejsem dost dobrá....
Znám to, moje máma vždycky říkala, že kam šlapnu, tam sto let tráva neroste a na co šáhnu, to zkazím. Dlouho jsem tomu věřila, ale protože jsem z jiného těsta něž ty, postavila jsem se k tomu jinak - když to tak chce, tak to tak bude a bude to naprostá špica. Takže pamatuji si nědělní výlety, kdy mně navlékli do hodobóžovýho oblečení a já se po pát krocích vyválela v jediný kaluži na sto kilometrech čtverečních. Dnes je to veselá historka z natáčení, ale jako dítě jsem to zprvu  prožívala jako hluboké truma a nejspokojenější jsem byla ve starých teplákách, což mi zůstalo v podstatě do dnes.
Stala se ze mně výtržnice a čím víc mne peskovali, tím víc jsem zlobila :jojo: no a to mi taky zůstalo v podstatě dodnes ;):jojo:
Já se klidně pouštěla do všeho zcela bezhlavě, protože pokud to dopadne dobře, bude to příjemné překvapení, pokud špatně, nic se neděje.
Takže nám to oběma sice nastavili stejně, ale každá jsme si s tím poradila jinak, viď :jojo:;)
Hele netrap se tím. Nech si to odblokovat, protože ti stokrát všichni mohou říkat, že dnes už jsi dospělá a neseš si sama zodpovědnost, vždycky v tobě bude ta malá ustrašená holčička, které nikdo nevěří.
Pdracovat s vnitřním dítětem přece umíš, že?
Není to tak složité dát to do pořádku, ale chce to čas :jojo:

dusička — 8. 8. 2011 14:51

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

mariposa napsal(a):


Podle mě tohle v určité fázi už nestačí.

Mari - víš, možná to takto můžeš cítit,protože děti nemáš.
Ale děti pro mámu jsou nejdůležitější v životě.

A kdyby zemřely, co pak dušičko?

Kdyby děti umřely? Na to máma ani nepomyslí,protože z toho bys se jistě zbláznila. :grater:

Selima — 8. 8. 2011 14:53

To je dosť blbá otázka, asi taká ako  "A čo keď umrieš TY?" ;) Raz to iste príde - ako aj deti raz nepochybne umrú, ako aj všetci smrteľníci, ale nie je to otázka, ktorou by sa človek zaoberal bežne alebo hlbšie.

Pandorraa — 8. 8. 2011 14:54

Arcanum napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ona tu potřebu má, ty, protože "přehlížíš materálno", ji naopak postrádáš.

Mas tim slovem na mysli Pan to ,ze to nepotrebuje,protoze to ma uvnitr nastaveny jinak-opacne? :)

Nemyslím opačne. Prostě nepotřebuje vytrubovat do světa všechno, co zvládla. Nakonecv každý má takový život, jaký si ho udělá. Pokud nejdřív něco zvoře a pak to zvládne, tak stejně nula od nuly pojde.
Nastává rovnováha.

Selima — 8. 8. 2011 14:56

Mojich rodičov dodnes úprimne prekvapia moje úspechy, od tých miniatúrnych každodenných, až po tie väčšie. :jojo: Ale to je ich problém, hlavne u mamy - ale možno aj u otca - problém výchovy, čiastočne vrodeného nastavenia a hodne dobovej "masáže". Chváliť netreba, aj chvála aj samochvála smrdia, chváliť vlastné deti je už vôbec zvrhlé :rolleyes: a "primitívne"... apod. Istá generácia to už asi má zažraté až pod kožou. :jojo:

Blossom — 8. 8. 2011 14:56

mariposa napsal(a):

Blossom napsal(a):

mariposa napsal(a):


Bloss byla Ti Tvá vysoká, Tva kniha, Tvůj dům... k něčemu, když jsi si chtěla sáhnout za život? Pomohly Ti ty věci k něčemu?

Ano, byly: I v té největší depresi jsem nikdy sama ze sebe neměla špatný pocit, pocit prázdna za sebou, pocit, že já sama jsem k ničemu.
A třeba svou knihu jsem měla mimochodem s sebou v nemocnici, listovala jsem si v ní, přinášelo mi to i v těch těžkých chvílích určitou radost. A měla jsem pak co osobního dát svým spolupacientkám a hodným sestřičkám jako dárek. :)

Ale zapomnělas ve výčtu hlavně na mé děti: Ty mi byly obrovskou motivací žít dál. :hjarta: :hjarta: :jojo:

Ano Bloss, hledáš tu sebelásku venku. Musíš k tomu mít u sebe knihu, která Tě má utvrdit v tom, že přeci jen za něco stojíš. Bez knihy by to šlo taky? Šlo by to i bez toho, co všechno máš za sebou? Chceš vlastně jinými slovy říct, že bez těch všech věciček by nebyl žádný důvod proč se mít ráda - jsi k něčemu protože ses dokázala postarat o děti. To je Tvá logika.
Ale já i přesto, že nemám děti a nenapsala jsem knihu, jsem stejně plnohodnotná jako Ty :)

Nestačím se divit tvým myšlenkovým veletočům:
Já mám sebelásky a sebedůvěry dostatek. I když ty píšeš pořád, jako by prý  ne, jako bych to měla stejně s tebou. :/
Ale já o sobě vím své, a to jediné je pro mě důležité. :jojo:
Ne nějaký mariposin či obecně něčí cizí názor. :)

A proč ta poslední věta? Copak jsem snad někde psala, že bys "nebyla plnohodnotná"?
To vzniklo jen v tvé hlavě.

Pandorraa — 8. 8. 2011 14:57

dusička napsal(a):

Ale děti pro mámu jsou nejdůležitější v životě.

Věř tomu duši, že existují situace, kdy nejsou.

Selima — 8. 8. 2011 14:57

Mmch, Mariposa, ja si myslím, že nenadamro sme sa narodili do hmoty- máme sa určite naučiť zaobchádzať aj  s ňou. :jojo: Inak by sme si niekde existovali ako elementálovia alebo čo. :D

Arcanum — 8. 8. 2011 14:57

Pandorraa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ona tu potřebu má, ty, protože "přehlížíš materálno", ji naopak postrádáš.

Mas tim slovem na mysli Pan to ,ze to nepotrebuje,protoze to ma uvnitr nastaveny jinak-opacne? :)

Nemyslím opačne. Prostě nepotřebuje vytrubovat do světa všechno, co zvládla. Nakonecv každý má takový život, jaký si ho udělá. Pokud nejdřív něco zvoře a pak to zvládne, tak stejně nula od nuly pojde.
Nastává rovnováha.

Jo rozumim. :)

Ja osobne si myslim ,ze je to ale prave tim ze to ma uplne opacne nastaveny nez Bloss.

Jedna je vice materialne zalozena ,druha naopak ne (spise ne) . :)

Selima — 8. 8. 2011 14:59

dusička napsal(a):

A přijde mi,že Mariposa nesoudila a neradila,co má dělat druhý.

Mariposa to Bloss: Takto sis to v hlavě ale nastavila Ty sama.
Podle mě jsi Bloss velmi materiálně založená.

dusička — 8. 8. 2011 14:59

Selima napsal(a):

Mojich rodičov dodnes úprimne prekvapia moje úspechy, od tých miniatúrnych každodenných, až po tie väčšie. :jojo: Ale to je ich problém, hlavne u mamy - ale možno aj u otca - problém výchovy, čiastočne vrodeného nastavenia a hodne dobovej "masáže". Chváliť netreba, aj chvála aj samochvála smrdia, chváliť vlastné deti je už vôbec zvrhlé :rolleyes: a "primitívne"... apod. Istá generácia to už asi má zažraté až pod kožou. :jojo:

:D Jo já se pochválím v duchu sama sobě, to mi jde lehce a že se chválím i za blbý umytý nádobí,že jsem se k němu dokopala :rolleyes: ale je pravdou,že nahlas se nepochválím. Mám ráda pochvalu od druhého - hřeje u srdíčka.
Své děti chválím od mala (protože funguje to,že jak dítě pochválíš a motivuješ, poslouchá a může se strhat ,aby bylo pochváleno).
A jako holka? Byla jsem pochválená tím stylem - vždyt víme,že si šikovná holka, to se dalo čekat. :tesi: Takže taková samozřejmost, nic víc. :cool:

dusička — 8. 8. 2011 15:00

Selima napsal(a):

dusička napsal(a):

A přijde mi,že Mariposa nesoudila a neradila,co má dělat druhý.

Mariposa to Bloss: Takto sis to v hlavě ale nastavila Ty sama.
Podle mě jsi Bloss velmi materiálně založená.

Asi čtu blbě mezi řádkama, nic takovýho jsem nečetla :lol::dumbom:

Pandorraa — 8. 8. 2011 15:01

Arcanum napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Mas tim slovem na mysli Pan to ,ze to nepotrebuje,protoze to ma uvnitr nastaveny jinak-opacne? :)

Nemyslím opačne. Prostě nepotřebuje vytrubovat do světa všechno, co zvládla. Nakonecv každý má takový život, jaký si ho udělá. Pokud nejdřív něco zvoře a pak to zvládne, tak stejně nula od nuly pojde.
Nastává rovnováha.

Jo rozumim. :)

Ja osobne si myslim ,ze je to ale prave tim ze to ma uplne opacne nastaveny nez Bloss.

Jedna je vice materialne zalozena ,druha naopak ne (spise ne) . :)

Může být.
Já to vnímám tak, že jedna se probudila a je naprosto dezorientovaná, druhá libě spí a sní ;)

Selima — 8. 8. 2011 15:02

Arcanum napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Mas tim slovem na mysli Pan to ,ze to nepotrebuje,protoze to ma uvnitr nastaveny jinak-opacne? :)

Nemyslím opačne. Prostě nepotřebuje vytrubovat do světa všechno, co zvládla. Nakonecv každý má takový život, jaký si ho udělá. Pokud nejdřív něco zvoře a pak to zvládne, tak stejně nula od nuly pojde.
Nastává rovnováha.

Jo rozumim. :)

Ja osobne si myslim ,ze je to ale prave tim ze to ma uplne opacne nastaveny nez Bloss.

Jedna je vice materialne zalozena ,druha naopak ne (spise ne) . :)

Keby to mala úplne opačné nastavené než Bloss, tak by neštudovala na svetských školách, nepracovala, bývala by v ašrame alebo v kláštore a živila by sa tým, čo by jej matka predstavená alebo guru dali. :jojo: A asi by nevisela na Babi... ;) (My tu na Babi máme často k sebe bližšie a sme si podobnejšie, než sa zdá...) Takto to má nastavené skôr pohodlnejšie ako Bloss, ale nepovedala by som, že opačne. :/

Arcanum — 8. 8. 2011 15:02

Selima napsal(a):

Mmch, Mariposa, ja si myslím, že nenadamro sme sa narodili do hmoty- máme sa určite naučiť zaobchádzať aj  s ňou. :jojo: Inak by sme si niekde existovali ako elementálovia alebo čo. :D

Jasne ,to ale jeste neznamena ze nas bude svazovat (nebo jak to kurnajs napsat) :)

dusička — 8. 8. 2011 15:02

Pandorraa napsal(a):

dusička napsal(a):

Ale děti pro mámu jsou nejdůležitější v životě.

Věř tomu duši, že existují situace, kdy nejsou.

Je tomu těžké uvěřit, ale vím.
Ale já nechci myslet na to,že by se mým dětem něco stalo.

Blossom — 8. 8. 2011 15:02

Arcanum napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Mas tim slovem na mysli Pan to ,ze to nepotrebuje,protoze to ma uvnitr nastaveny jinak-opacne? :)

Nemyslím opačne. Prostě nepotřebuje vytrubovat do světa všechno, co zvládla. Nakonecv každý má takový život, jaký si ho udělá. Pokud nejdřív něco zvoře a pak to zvládne, tak stejně nula od nuly pojde.
Nastává rovnováha.

Jo rozumim. :)

Ja osobne si myslim ,ze je to ale prave tim ze to ma uplne opacne nastaveny nez Bloss.

Jedna je vice materialne zalozena ,druha naopak ne (spise ne) . :)

Tak se vy duchovní holky nejprve dohodněte, než něco plácnete na sklo...Jedna že jsem stejná jako mariposa, druhá že to máme s mariposou každá úplně opačně nastavené...

Mimochodem, b je správně, tentokrát se (výjimečně) Arcanum trefila. :D

mariposa — 8. 8. 2011 15:03

dusička napsal(a):

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):


Mari - víš, možná to takto můžeš cítit,protože děti nemáš.
Ale děti pro mámu jsou nejdůležitější v životě.

A kdyby zemřely, co pak dušičko?

Kdyby děti umřely? Na to máma ani nepomyslí,protože z toho bys se jistě zbláznila. :grater:

Ale stává se to, dušičko.

dusička — 8. 8. 2011 15:04

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

mariposa napsal(a):


A kdyby zemřely, co pak dušičko?

Kdyby děti umřely? Na to máma ani nepomyslí,protože z toho bys se jistě zbláznila. :grater:

Ale stává se to, dušičko.

NEbudu si to připouštět,ani myslet, mám tři děti

mariposa — 8. 8. 2011 15:04

Selima napsal(a):

To je dosť blbá otázka, asi taká ako  "A čo keď umrieš TY?" ;) Raz to iste príde - ako aj deti raz nepochybne umrú, ako aj všetci smrteľníci, ale nie je to otázka, ktorou by sa človek zaoberal bežne alebo hlbšie.

No Seli, já je svou smrtí třeba zaobírám. Uvědomuju si svoji smrtelnost, dočasnost fyzického těla.

Selima — 8. 8. 2011 15:05

Arcanum napsal(a):

Selima napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Selimo,
jestli je nebo neni nekdo materialne hluboce uvnitr nastaveny neni dano tim jestli je obklopen lidmi co za nej materialno vyresi nebo resi a nebo jestli si to materialno ona bytost zajistuje sama aby prezila.

A ja si zasa myslím, že málokto sa narodí "materiálne hluboce uvnitř nastavený", ale že nás všetkých v tomto smere - a nielen v ňom - formuje výchova a do istej miery okolnosti. Pričom tak ako všade, aj tu sú nebezpečné hlavne extrémy, v oboch smeroch.
No a iste je ľahšie byť povznesený nad materiálno, keď nám to materiálno niekto zabezpečí (ak len nebývame niekde nad dúhou a nenaučili sme sa žiť zo svetla a vzduchu :jojo: ). Mám jedného údajne hrozne nemateriálne založeného známeho, bohéma a inteleguána, ktorému sa skoro do 50tky darilo nechať s aživiť rodičmi alebo frajerkami. Ale rodičia už sami potrebujú pomoc (aj finančnú), charme už tiež nie je ten, čo býval, a tak materiálno-nemateriálno, celkom prozaicky nastúpil do normálneho pracovného pomeru a dokonca v ňom už nejaký čas aj vydržal. Inu, nouze naučila Dalibora housti. A aj jeho prednášky o materiálne a nemateriálne sú sporadickejšie a oveľa tichšie. ;) A on sám smypatickejší, aspoň mne.

Ja mluvim o tom ze jestli je nekdo uvnitr materialne zalozeny ,nebo jestli je uvnitr spise nematerialne zalozeny neni dano tim co ho obklopuje,ale tim co ma a jak to ma -uvnitr.

Tak ak si presvedčená, že "to uvnitř" je uložené už v okamihu počatia a nezmení sa to až do okamihu posledného výdychu, tak OK. V tom prípade je to tak, ako píšeš ty.
Ja si to ale nemyslím, podľa mňa je to vnútorné nstavenie práve aj o tom, čo sa deje vonku, aké sú vzťahy, okolnosti, apod. Keby nebolo tohto vývoja, tak pre mňa celá pozemská existencia stráca význam, bolo by len čosi ako "prietokový ohrievač", aj to bez ohrievania. :D

Blossom — 8. 8. 2011 15:09

dusička napsal(a):

Selima napsal(a):

dusička napsal(a):

A přijde mi,že Mariposa nesoudila a neradila,co má dělat druhý.

Mariposa to Bloss: Takto sis to v hlavě ale nastavila Ty sama.
Podle mě jsi Bloss velmi materiálně založená.

Asi čtu blbě mezi řádkama, nic takovýho jsem nečetla :lol::dumbom:

Dusi, není třeba číst mezi řádky. Stačí úplně normálně pozorně číst na řádcích.
To výše citované mariposino hodnocení je mariposin příspěvek č.635, kdyžtak si ho najdi. :jojo:

mariposa — 8. 8. 2011 15:10

Blossom napsal(a):

Já mám sebelásky a sebedůvěry dostatek. I když ty píšeš pořád, jako by prý  ne, jako bych to měla stejně s tebou. :/
Ale já o sobě vím své, a to jediné je pro mě důležité. :jojo:
Ne nějaký mariposin či obecně něčí cizí názor. :)

A proč ta poslední věta? Copak jsem snad někde psala, že bys "nebyla plnohodnotná"?
To vzniklo jen v tvé hlavě.

A proto si tady na babinetu utřiďuješ svoje názory, jak jsi tady mnohokrát už řekla?

A copak Ty bys byla k ničemu kdybys neměla za zády to co máš (děti, knihu, firmu...)?

Arcanum — 8. 8. 2011 15:10

Selima napsal(a):

Keby to mala úplne opačné nastavené než Bloss, tak by neštudovala na svetských školách, nepracovala, bývala by v ašrame alebo v kláštore a živila by sa tým, čo by jej matka predstavená alebo guru dali. :jojo: A asi by nevisela na Babi... ;) (My tu na Babi máme často k sebe bližšie a sme si podobnejšie, než sa zdá...) Takto to má nastavené skôr pohodlnejšie ako Bloss, ale nepovedala by som, že opačne. :/

Psala jsem : "Jedna je vice materialne zalozena ,druha naopak ne (spise ne). "

To ze to mariposa (podle meho pohledu z venci) ma nastavene uvnitr jinak a zjistila to ted na sve ceste zivotem,ma znamenat podle Tebe ze se v teto kuture do ktere se narodila mohla vyhnot skole a mazat rovnou jako dite do asramu (kam? )  a nebo do klastera ?
A ze by jako nemohla byt na Babi? :lol:
Poceeem Seli. :D

dusička — 8. 8. 2011 15:10

Blossom napsal(a):

dusička napsal(a):

Selima napsal(a):

Mariposa to Bloss: Takto sis to v hlavě ale nastavila Ty sama.
Podle mě jsi Bloss velmi materiálně založená.

Asi čtu blbě mezi řádkama, nic takovýho jsem nečetla :lol::dumbom:

Dusi, není třeba číst mezi řádky. Stačí úplně normálně pozorně číst na řádcích.
To výše citované mariposino hodnocení je mariposin příspěvek č.635, kdyžtak si ho najdi. :jojo:

Já vím Bloss, já to pochopila dobře,že Selima zkopčila psaní od Mariposy,proto píšu,že čtu blbě. že mě to nepřišlo jako,že Mariposa Ti říká, že něco děláš blbě.

Blossom — 8. 8. 2011 15:13

dusička napsal(a):

Blossom napsal(a):

dusička napsal(a):


Asi čtu blbě mezi řádkama, nic takovýho jsem nečetla :lol::dumbom:

Dusi, není třeba číst mezi řádky. Stačí úplně normálně pozorně číst na řádcích.
To výše citované mariposino hodnocení je mariposin příspěvek č.635, kdyžtak si ho najdi. :jojo:

Já vím Bloss, já to pochopila dobře,že Selima zkopčila psaní od Mariposy,proto píšu,že čtu blbě. že mě to nepřišlo jako,že Mariposa Ti říká, že něco děláš blbě.

Jo, ještě přidávám mariposin příspěvek 645:
Vždyť ano, Bloss se může doslova přetrhnout pro vnější svět 

Ale vně bohužel nenajde to co musí hledat uvnitř.

Bloss si na sebevědomou jen hraje, necítím z ní sebe-uvědomění


Tojsou hodnocení jak vyšitá, a na řádcích... :vissla:

Arcanum — 8. 8. 2011 15:13

Blossom napsal(a):

Tak se vy duchovní holky nejprve dohodněte, než něco plácnete na sklo...Jedna že jsem stejná jako mariposa, druhá že to máme s mariposou každá úplně opačně nastavené...

A vis o tom ze pises hlouposti?
Proc bychom se mely na necem dohadovat a proc driv nez neco pisem na sklo?
Kazda mame svuj nazor a pohled neniliz pravda?

Blossom — 8. 8. 2011 15:16

mariposa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Já mám sebelásky a sebedůvěry dostatek. I když ty píšeš pořád, jako by prý  ne, jako bych to měla stejně s tebou. :/
Ale já o sobě vím své, a to jediné je pro mě důležité. :jojo:
Ne nějaký mariposin či obecně něčí cizí názor. :)

A proč ta poslední věta? Copak jsem snad někde psala, že bys "nebyla plnohodnotná"?
To vzniklo jen v tvé hlavě.

A proto si tady na babinetu utřiďuješ svoje názory, jak jsi tady mnohokrát už řekla?

A copak Ty bys byla k ničemu kdybys neměla za zády to co máš (děti, knihu, firmu...)?

Ne.
Ani toto jsem tady nikde nepsala. I toto vzniklo jen v tvé hlavě.
Co mi to podsouváš?

Pandorraa — 8. 8. 2011 15:18

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Tak se vy duchovní holky nejprve dohodněte, než něco plácnete na sklo...Jedna že jsem stejná jako mariposa, druhá že to máme s mariposou každá úplně opačně nastavené...

A vis o tom ze pises hlouposti?
Proc bychom se mely na necem dohadovat a proc driv nez neco pisem na sklo?
Kazda mame svuj nazor a pohled neniliz pravda?

Zajímavé, nad tím příspěvkem mne napadlo totéž: proč bychom se měly dohodnout? Stačí respektovat názor druhého a hned nevykřikovat něco o tom, že "JÁ nebudu šlapat jak ty chceš ...ba bla bla"
Infantilní :lol:

mariposa — 8. 8. 2011 15:18

Blossom napsal(a):

mariposa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Já mám sebelásky a sebedůvěry dostatek. I když ty píšeš pořád, jako by prý  ne, jako bych to měla stejně s tebou. :/
Ale já o sobě vím své, a to jediné je pro mě důležité. :jojo:
Ne nějaký mariposin či obecně něčí cizí názor. :)

A proč ta poslední věta? Copak jsem snad někde psala, že bys "nebyla plnohodnotná"?
To vzniklo jen v tvé hlavě.

A proto si tady na babinetu utřiďuješ svoje názory, jak jsi tady mnohokrát už řekla?

A copak Ty bys byla k ničemu kdybys neměla za zády to co máš (děti, knihu, firmu...)?

Ne.
Ani toto jsem tady nikde nepsala. I toto vzniklo jen v tvé hlavě.
Co mi to podsouváš?

Blossom napsal(a):

I v té největší depresi jsem nikdy sama ze sebe neměla špatný pocit, pocit prázdna za sebou, pocit, že já sama jsem k ničemu.

A copak Ty bys byla k ničemu kdybys neměla za zády to co máš (děti, knihu, firmu...)?

Ok, čtu to poněkolikáté a připouštím, že je možné, že to tam vidím jen já :).
Tak se asi mýlím a Bloss se má ráda, je sebevědomá, vyrovnaná a nepotřebuje si lásku získávat výkony směřovanými do vnějšího světa.

Arcanum — 8. 8. 2011 15:21

Selima napsal(a):

Tak ak si presvedčená, že "to uvnitř" je uložené už v okamihu počatia a nezmení sa to až do okamihu posledného výdychu, tak OK. V tom prípade je to tak, ako píšeš ty.
Ja si to ale nemyslím, podľa mňa je to vnútorné nstavenie práve aj o tom, čo sa deje vonku, aké sú vzťahy, okolnosti, apod. Keby nebolo tohto vývoja, tak pre mňa celá pozemská existencia stráca význam, bolo by len čosi ako "prietokový ohrievač", aj to bez ohrievania. :D

To co se deje venku behem zivota muze cloveka nevedome ovlivnovat a prekryvat v podstate to co ma uvnitr. :)

Bytost uz ze sve hlubsi podstaty nepotrebuje nic co patri materialnimu svetu (co patri do materialniho sveta) . Nic materialniho nema nakonec zadnou hodnotu kdyz z tohodle sveta odchazime.

Nekdo si to uvedomuje UZ ted a nekdo jeste ne. Rozumis me trochu. ?

Arcanum — 8. 8. 2011 15:23

Blossom napsal(a):

mariposa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Já mám sebelásky a sebedůvěry dostatek. I když ty píšeš pořád, jako by prý  ne, jako bych to měla stejně s tebou. :/
Ale já o sobě vím své, a to jediné je pro mě důležité. :jojo:
Ne nějaký mariposin či obecně něčí cizí názor. :)

A proč ta poslední věta? Copak jsem snad někde psala, že bys "nebyla plnohodnotná"?
To vzniklo jen v tvé hlavě.

A proto si tady na babinetu utřiďuješ svoje názory, jak jsi tady mnohokrát už řekla?

A copak Ty bys byla k ničemu kdybys neměla za zády to co máš (děti, knihu, firmu...)?

Ne.
Ani toto jsem tady nikde nepsala. I toto vzniklo jen v tvé hlavě.
Co mi to podsouváš?

Bloss ,tady jde o to se na to zkusit divat jinak nez tak jak se divas prave ted. :jojo:

Selima — 8. 8. 2011 15:23

majkafa napsal(a):

mariposo, tomu, co píšeš, nevěřím. To není duchovno, to jsou jenom naučené věci z knížek, které jsou jenom ve tvé hlavě, ale neprožíváš je a necítíš vnitřně.
Ve tvém věku být závislá na rodičích a partnerovi je na pováženou.  :( Kdybys byla nějak handicapovaná... Ale kolik handicapovaných nečeká, co jim kdo dá a nenechává se ve tvém věku živit.
A ty chceš tady něco povídat Blossom, která měla život, jaký měla a přesto vychovala dvě děti a má  úspěchy v práci i veřejném životě a řekla bych, že i v soukromí je jí fajn?
Cos "dokázala" ty?

Tak zasa keby sme všetky "menej úspešné" držali hubu - mmch, kto alebo čo určuje úspešnosť človeka? počet hlasov vo voľbách? Výška paltu? Výkon motoru auta alebo lietadla? Počet detí? Počet manželov, Počet pokusov o smaovraždu? Počet zárezov na pažbe, Počet dovoleniek? Počet víťazstiev? Počet... čoho?
Ja si tiež trochu myslím, že Mari posudzuje situáciu, ktorú ZATIAĽ nezažila a nevie si ju celkom ani predstaviť - ale ja myslím, že raz ja na ňu dôjde :jojo: a potom pochopí, že pre apsoň základné potreby detí matka pôjde aj šliapať ulicu, nielen viesť firmu až do zrútenia (druhá vec je, nakoľko je to prospešné... ale prvý impulz je jasný). Mari, ja si ešte matne pamätám, ako som pochopila pri nevlastnom synovi, že TY/JA/DOSPELÝ ČLOVEK bez problémov vyžije dva týždne na hotdogu a spávať môže na matracoch v squate, ale decko potrebuje aspoň ako-tak pestrú a zdravú stravu a podmienky, z ktorých môže bez bázne a hany (a bez zásahu sociálky) odísť do škôlky či školy, t. j. elektrinu, teplú vodu, plyn, teplo, slušnú postieľku a primerané oblečenie... plus aké-také hračky a knižky, aby sa aj vyvíjalo. Satelitný tanier, mobil, PC  a herná konzola nie sú životnou nutnosťou, ale spoločensky dnes dieťa prakticky neexistuje, ak ich nemá. :D takže ťažká vec, tieto deti.

Arcanum — 8. 8. 2011 15:25

Pandorraa napsal(a):

Stačí respektovat názor druhého a hned nevykřikovat něco o tom, že "JÁ nebudu šlapat jak ty chceš ...ba bla bla"
Infantilní :lol:

Jo ,presne tohle se vcera nekomu stalo ,to je pravda.  :D

Selima — 8. 8. 2011 15:29

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

A ty chceš tady něco povídat Blossom, která měla život, jaký měla a přesto vychovala dvě děti a má  úspěchy v práci i veřejném životě a řekla bych, že i v soukromí je jí fajn
Jenže úspěšnost v práci i ve veřejném životě nejsou měřítkem pro lásku

Bloss byla Ti Tvá vysoká, Tva kniha, Tvůj dům... k něčemu, když jsi si chtěla sáhnout za život? Pomohly Ti ty věci k něčemu?

Spájaš nespojiteľné, podľa mňa. Respektíve kladieš otázku trochu šejdrem... Pán Hrabal, nech mu je zem ľahká, keď skočil tak mu všetky knihy boli nanič. Ale konkrétne MNE by určite chýbali a som za ne veľmi vďačná a tiež rada, že Hrabal bol, že písal, žil, že BOL taký, aký bol... ;) To nemá nič spoločné s tým, že to nakoniec sám odmával.

Blossom — 8. 8. 2011 15:30

mariposa napsal(a):

Blossom napsal(a):

mariposa napsal(a):


A proto si tady na babinetu utřiďuješ svoje názory, jak jsi tady mnohokrát už řekla?

A copak Ty bys byla k ničemu kdybys neměla za zády to co máš (děti, knihu, firmu...)?

Ne.
Ani toto jsem tady nikde nepsala. I toto vzniklo jen v tvé hlavě.
Co mi to podsouváš?

Blossom napsal(a):

I v té největší depresi jsem nikdy sama ze sebe neměla špatný pocit, pocit prázdna za sebou, pocit, že já sama jsem k ničemu.

A copak Ty bys byla k ničemu kdybys neměla za zády to co máš (děti, knihu, firmu...)?

Ok, čtu to poněkolikáté a připouštím, že je možné, že to tam vidím jen já :).
Tak se asi mýlím a Bloss se má ráda, je sebevědomá, vyrovnaná a nepotřebuje si lásku získávat výkony směřovanými do vnějšího světa.

Ano. Mýlíš se. Mám se ráda a nepotřebuju si lásku získávat výkony směřovanými do vnějšího světa.

Mimochodem - nikdy by mě nenapadlo si získávat takto něčí lásku - ať už cizí, nebo svou. :jojo:

Arcanum — 8. 8. 2011 15:31

Selima napsal(a):

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

A ty chceš tady něco povídat Blossom, která měla život, jaký měla a přesto vychovala dvě děti a má  úspěchy v práci i veřejném životě a řekla bych, že i v soukromí je jí fajn
Jenže úspěšnost v práci i ve veřejném životě nejsou měřítkem pro lásku

Bloss byla Ti Tvá vysoká, Tva kniha, Tvůj dům... k něčemu, když jsi si chtěla sáhnout za život? Pomohly Ti ty věci k něčemu?

Spájaš nespojiteľné, podľa mňa. Respektíve kladieš otázku trochu šejdrem... Pán Hrabal, nech mu je zem ľahká, keď skočil tak mu všetky knihy boli nanič. Ale konkrétne MNE by určite chýbali a som za ne veľmi vďačná a tiež rada, že Hrabal bol, že písal, žil, že BOL taký, aký bol... ;) To nemá nič spoločné s tým, že to nakoniec sám odmával.

Jak to Seli? A co je sejdrem?

Selima — 8. 8. 2011 15:34

dusička napsal(a):

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):


Mariposo - sice nejsem Bloss -
ale napíšu Ti to takto: Bloss je hrdá na to, že má zdraví děti,kteří nestrádaj a milujou mámu takovou jaká je :jojo:

Podle mě tohle v určité fázi už nestačí.

Mari - víš, možná to takto můžeš cítit,protože děti nemáš.
Ale děti pro mámu jsou nejdůležitější v životě.

Njn... ale ejdného dňa dospejú a mama si kľudne siahne na život - ani 10 detí jej v tom nezabráni. ;) A hovorím o konkrétnom príklade, aj keď tam teda zasa nie je 10 detí, to je fakt, len 3. A občas dokonca mam "pre istotu radšej" vezme, hlavné malé, deti so sebou. :grater: :kapitulation: Pozri si čierne kroniky.

Selima — 8. 8. 2011 15:35

mariposa napsal(a):

Ano Bloss, hledáš tu sebelásku venku. Musíš k tomu mít u sebe knihu, která Tě má utvrdit v tom, že přeci jen za něco stojíš. Bez knihy by to šlo taky? Šlo by to i bez toho, co všechno máš za sebou? Chceš vlastně jinými slovy říct, že bez těch všech věciček by nebyl žádný důvod proč se mít ráda - jsi k něčemu protože ses dokázala postarat o děti. To je Tvá logika.
Ale já i přesto, že nemám děti a nenapsala jsem knihu, jsem stejně plnohodnotná jako Ty :)

Tú konfrontáciu si našla u Bloss, alebo si ju tam vkladáš sama...?

Arcanum — 8. 8. 2011 15:36

Blossom napsal(a):

Mám se ráda a nepotřebuju si lásku získávat výkony směřovanými do vnějšího světa.

Znat sama sebe a byt k sobe uprimna je to nejdulezitejsi poznani na nasi ceste vyvojem. :)

Blossom — 8. 8. 2011 15:38

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Mám se ráda a nepotřebuju si lásku získávat výkony směřovanými do vnějšího světa.

Znat sama sebe a byt k sobe uprimna je to nejdulezitejsi poznani na nasi ceste vyvojem. :)

No vždyť jo.  :)

Selima — 8. 8. 2011 15:39

dusička napsal(a):

Selima napsal(a):

dusička napsal(a):

A přijde mi,že Mariposa nesoudila a neradila,co má dělat druhý.

Mariposa to Bloss: Takto sis to v hlavě ale nastavila Ty sama.
Podle mě jsi Bloss velmi materiálně založená.

Asi čtu blbě mezi řádkama, nic takovýho jsem nečetla :lol::dumbom:

Nie MEDZI, to jej napísala úplne v riadkoch, príspevok č. 635

Bramborka — 8. 8. 2011 15:42

Selima napsal(a):

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

A ty chceš tady něco povídat Blossom, která měla život, jaký měla a přesto vychovala dvě děti a má  úspěchy v práci i veřejném životě a řekla bych, že i v soukromí je jí fajn
Jenže úspěšnost v práci i ve veřejném životě nejsou měřítkem pro lásku

Bloss byla Ti Tvá vysoká, Tva kniha, Tvůj dům... k něčemu, když jsi si chtěla sáhnout za život? Pomohly Ti ty věci k něčemu?

Spájaš nespojiteľné, podľa mňa. Respektíve kladieš otázku trochu šejdrem...

To mi příjde jako trefná formulace.:)
Má faleš, ta otázka :D. Holt ji Mariposa bude muset vybrat sama....... Blossom se jí teď nechtíc stala tréninkovou stěnou, zdá se. Jenže jestli Mariposo budeš takhle "točit" i nadále, uženeš se .....

Blossom — 8. 8. 2011 15:43

Selima napsal(a):

mariposa napsal(a):

Ano Bloss, hledáš tu sebelásku venku. Musíš k tomu mít u sebe knihu, která Tě má utvrdit v tom, že přeci jen za něco stojíš. Bez knihy by to šlo taky? Šlo by to i bez toho, co všechno máš za sebou? Chceš vlastně jinými slovy říct, že bez těch všech věciček by nebyl žádný důvod proč se mít ráda - jsi k něčemu protože ses dokázala postarat o děti. To je Tvá logika.
Ale já i přesto, že nemám děti a nenapsala jsem knihu, jsem stejně plnohodnotná jako Ty :)

Tú konfrontáciu si našla u Bloss, alebo si ju tam vkladáš sama...?

Tu konfrontaci si tam našla pochopitelně mariposa sama. :jojo:

A co mariposo, kdybys to moje pojala jako já to beru- tedy takto:

Mám v sobě dostatek lásky i sebelásky, to není závislé na věcech vnějších.
A navíc jsem právem hrdá na věci, co jsem dokázala.  :)

Selima — 8. 8. 2011 15:44

Arcanum napsal(a):

Selima napsal(a):

Tak ak si presvedčená, že "to uvnitř" je uložené už v okamihu počatia a nezmení sa to až do okamihu posledného výdychu, tak OK. V tom prípade je to tak, ako píšeš ty.
Ja si to ale nemyslím, podľa mňa je to vnútorné nstavenie práve aj o tom, čo sa deje vonku, aké sú vzťahy, okolnosti, apod. Keby nebolo tohto vývoja, tak pre mňa celá pozemská existencia stráca význam, bolo by len čosi ako "prietokový ohrievač", aj to bez ohrievania. :D

To co se deje venku behem zivota muze cloveka nevedome ovlivnovat a prekryvat v podstate to co ma uvnitr. :)

Bytost uz ze sve hlubsi podstaty nepotrebuje nic co patri materialnimu svetu (co patri do materialniho sveta) . Nic materialniho nema nakonec zadnou hodnotu kdyz z tohodle sveta odchazime.

Nekdo si to uvedomuje UZ ted a nekdo jeste ne. Rozumis me trochu. ?

Trochu áno. Ale ak nič materiálne nemá žiadnu cenu (čo to znamená "NAKONEC"?), tak má cenu určite aspoň to, ako sa s matériou naučíme vysporiadať: niekto sa má naučiť šetriť, niekto nebyť hamižný :D , niekto pracovať rukami a vytvárať hodnoty, vážiť si hmotu, niekto neľpieť tak na hodnotách a hmote... Ale keby sme MY a hmota nijako nesúviseli, nenarodíme sa do nej, o tom som pevne presvedčená. Koniec koncov, ani na vzťahy nepotrebujeme ani telo, ani hmotu, prísne vzaté - a predsa sa do nej rodíme, niektorí už až ako recidivisti... :D furt dokola.

Blossom — 8. 8. 2011 15:45

Bramborka napsal(a):

Selima napsal(a):

mariposa napsal(a):


Bloss byla Ti Tvá vysoká, Tva kniha, Tvůj dům... k něčemu, když jsi si chtěla sáhnout za život? Pomohly Ti ty věci k něčemu?

Spájaš nespojiteľné, podľa mňa. Respektíve kladieš otázku trochu šejdrem...

To mi příjde jako trefná formulace.:)
Má faleš, ta otázka :D. Holt ji Mariposa bude muset vybrat sama....... Blossom se jí teď nechtíc stala tréninkovou stěnou, zdá se. Jenže jestli Mariposo budeš takhle "točit" i nadále, uženeš se .....

Proč nechtíc? Jestli to maripose pomůže, ať klidně dál vesele trénuje. :styrka:
Ono je to trénování navíc vzájemné. :)

Selima — 8. 8. 2011 15:46

mariposa napsal(a):

Selima napsal(a):

To je dosť blbá otázka, asi taká ako  "A čo keď umrieš TY?" ;) Raz to iste príde - ako aj deti raz nepochybne umrú, ako aj všetci smrteľníci, ale nie je to otázka, ktorou by sa človek zaoberal bežne alebo hlbšie.

No Seli, já je svou smrtí třeba zaobírám. Uvědomuju si svoji smrtelnost, dočasnost fyzického těla.

To občas my všetci. Ale asi ťa to nejako silne neovplyvňuje v každodennom živote, aspoň dúfam (to už je podľa mňa tiež jeden z príznakov depresie... alebo povedzme nejakého celkového nastavenia.)

Selima — 8. 8. 2011 15:48

Arcanum napsal(a):

Selima napsal(a):

Mmch, Mariposa, ja si myslím, že nenadamro sme sa narodili do hmoty- máme sa určite naučiť zaobchádzať aj  s ňou. :jojo: Inak by sme si niekde existovali ako elementálovia alebo čo. :D

Jasne ,to ale jeste neznamena ze nas bude svazovat (nebo jak to kurnajs napsat) :)

Ak ťa zväzuje, tak z nej vystúp... ;) a zbav sa tej hmotnej príťaže (=svojho tela). Si slobodná bytosť, predsa... Ja si to tu pripútaná v tele a v emóciách celkom užívam, ale viem, že aj POTOM to bude super, len INAk super, to je celé.

Arcanum — 8. 8. 2011 15:48

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Mám se ráda a nepotřebuju si lásku získávat výkony směřovanými do vnějšího světa.

Znat sama sebe a byt k sobe uprimna je to nejdulezitejsi poznani na nasi ceste vyvojem. :)

No vždyť jo.  :)

No vzdyt jo. :)  Nejdriv se to vsak clovek potrebuje naucit. A to neni brnkacka,zejo? :D

Clovicek i kdyz nechce ,casto prave sama sobe dokonale nechtene(nevedome ) lze. :jojo:

Selima — 8. 8. 2011 15:51

Arcanum napsal(a):

Selima napsal(a):

Keby to mala úplne opačné nastavené než Bloss, tak by neštudovala na svetských školách, nepracovala, bývala by v ašrame alebo v kláštore a živila by sa tým, čo by jej matka predstavená alebo guru dali. :jojo: A asi by nevisela na Babi... ;) (My tu na Babi máme často k sebe bližšie a sme si podobnejšie, než sa zdá...) Takto to má nastavené skôr pohodlnejšie ako Bloss, ale nepovedala by som, že opačne. :/

Psala jsem : "Jedna je vice materialne zalozena ,druha naopak ne (spise ne). "

To ze to mariposa (podle meho pohledu z venci) ma nastavene uvnitr jinak a zjistila to ted na sve ceste zivotem,ma znamenat podle Tebe ze se v teto kuture do ktere se narodila mohla vyhnot skole a mazat rovnou jako dite do asramu (kam? )  a nebo do klastera ?
A ze by jako nemohla byt na Babi? :lol:
Poceeem Seli. :D

Nevedela som, že Mariposa je malé dieťa, sorry. Mala som ju za svojprávnu dospelú osobu, ktorá sa už niekoľko rokov nemusí vyhýbať povinnej školskej dochádzke, ale môže sa slobodne rozhodnúť odpútať od hnufných materiálnych vecí a odplávať do ašramu alebo do kláštora... Ak je Mari dieťa, tak v tym przypadku Au, odvolávam to celé.
A nepíšem, že by nemohla byť na Babi, ale že ako vysoko nematerialisticky vyvinutá osoba by asi skôr mala fungovať niekde na Osude či ako sa volajú všetky tie... veleduchovné weby.

Arcanum — 8. 8. 2011 15:53

Selima napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Selima napsal(a):

Mmch, Mariposa, ja si myslím, že nenadamro sme sa narodili do hmoty- máme sa určite naučiť zaobchádzať aj  s ňou. :jojo: Inak by sme si niekde existovali ako elementálovia alebo čo. :D

Jasne ,to ale jeste neznamena ze nas bude svazovat (nebo jak to kurnajs napsat) :)

Ak ťa zväzuje, tak z nej vystúp... ;) a zbav sa tej hmotnej príťaže (=svojho tela). Si slobodná bytosť, predsa... Ja si to tu pripútaná v tele a v emóciách celkom užívam, ale viem, že aj POTOM to bude super, len INAk super, to je celé.

Pojmula jsi to jinak.
Rikam neco o tom,ze materialno je tady jako okolni kulisy a neni treba na nem lpet.

Selima — 8. 8. 2011 15:53

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

mariposa napsal(a):


A kdyby zemřely, co pak dušičko?

Kdyby děti umřely? Na to máma ani nepomyslí,protože z toho bys se jistě zbláznila. :grater:

Ale stává se to, dušičko.

A raz za dvetisíc rokov vraj môže dôjsť aj k nepoškvrnenému počatiu ;) ... Ale ja sa tým, už vzhľadom na častosť výskytu, zasa nejako príliš nezaoberám. Ani ja, ani nikto z môjho okolia aj tak nespĺňame podmienky. :jojo:

Arcanum — 8. 8. 2011 16:00

Selimo pises: "Keby to mala úplne opačné nastavené než Bloss, tak by neštudovala na svetských školách, nepracovala, bývala by v ašrame alebo v kláštore a živila by sa tým, čo by jej matka predstavená alebo guru dali."

"To ze to mariposa (podle meho pohledu z venci) ma nastavene uvnitr jinak a zjistila to ted na sve ceste zivotem......,ma znamenat podle Tebe ze se v teto kuture do ktere se narodila mohla vyhnot skole a mazat rovnou jako dite do asramu (kam? )  a nebo do klastera ? 

(mam tady na mysli delat to drive nez ji to ted docvaklo)


Selimo cetla jsi to slovo ted?

Selima — 8. 8. 2011 16:01

Arcanum napsal(a):

Selima napsal(a):

mariposa napsal(a):


Bloss byla Ti Tvá vysoká, Tva kniha, Tvůj dům... k něčemu, když jsi si chtěla sáhnout za život? Pomohly Ti ty věci k něčemu?

Spájaš nespojiteľné, podľa mňa. Respektíve kladieš otázku trochu šejdrem... Pán Hrabal, nech mu je zem ľahká, keď skočil tak mu všetky knihy boli nanič. Ale konkrétne MNE by určite chýbali a som za ne veľmi vďačná a tiež rada, že Hrabal bol, že písal, žil, že BOL taký, aký bol... ;) To nemá nič spoločné s tým, že to nakoniec sám odmával.

Jak to Seli? A co je sejdrem?

Súvislosť medzi ýtmi vecami. Firma, kniha, deti nemusia vo finále POMOCŤ Bloss (alebo komukoľvke inému), ale nie je to dôvod nerobiť ich, nedávať im energiu alebo nimi dokonca pohŕdať. Sú to veci, ktoré majú význam samy osebe a môžu mať význam pre iných taký, o akom sa nám ani nesníva... a fakt to nemusí súvisieť so životom alebo smrťou Bloss, jej významom, "hodnotou" apod.  Na druhej strane aj podať niekomu potrebnému vodu v pravej chvíli je hodntoa... alebo usmiať sa na niekoho. ;) nemerateľná, nesúťažná, ale je. :jojo:

Arcanum — 8. 8. 2011 16:01

Selima napsal(a):

A nepíšem, že by nemohla byť na Babi, ale že ako vysoko nematerialisticky vyvinutá osoba by asi skôr mala fungovať niekde na Osude či ako sa volajú všetky tie... veleduchovné weby.

To je Tva predstava? A myslis si ze jedine takto by to melo byt -podle Tve predstavy? :D

Vějířovka — 8. 8. 2011 16:02

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Znat sama sebe a byt k sobe uprimna je to nejdulezitejsi poznani na nasi ceste vyvojem. :)

No vždyť jo.  :)

No vzdyt jo. :)  Nejdriv se to vsak clovek potrebuje naucit. A to neni brnkacka,zejo? :D

Clovicek i kdyz nechce ,casto prave sama sobe dokonale nechtene(nevedome ) lze. :jojo:

Proč si, Arcanum , myslíš že to Blos neumí.
Ona ti jasně říká, že zná sama sebe a je k sobě upřímná.
Pokud si opravdu myslíš, že ne, tak jí to nějak vstřícně a jasně vysvětli, bez uštěpačností a náznaků - myslím, že kdybys to udělala opravdu upřímně, že by ti Blos naslouchala.
A pokud to vysvětlit neumíš, tak už toho, prosím tě nech.

Arcanum — 8. 8. 2011 16:05

Selima napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Selima napsal(a):

Tak ak si presvedčená, že "to uvnitř" je uložené už v okamihu počatia a nezmení sa to až do okamihu posledného výdychu, tak OK. V tom prípade je to tak, ako píšeš ty.
Ja si to ale nemyslím, podľa mňa je to vnútorné nstavenie práve aj o tom, čo sa deje vonku, aké sú vzťahy, okolnosti, apod. Keby nebolo tohto vývoja, tak pre mňa celá pozemská existencia stráca význam, bolo by len čosi ako "prietokový ohrievač", aj to bez ohrievania. :D

To co se deje venku behem zivota muze cloveka nevedome ovlivnovat a prekryvat v podstate to co ma uvnitr. :)

Bytost uz ze sve hlubsi podstaty nepotrebuje nic co patri materialnimu svetu (co patri do materialniho sveta) . Nic materialniho nema nakonec zadnou hodnotu kdyz z tohodle sveta odchazime.

Nekdo si to uvedomuje UZ ted a nekdo jeste ne. Rozumis me trochu. ?

Trochu áno. Ale ak nič materiálne nemá žiadnu cenu (čo to znamená "NAKONEC"?), tak má cenu určite aspoň to, ako sa s matériou naučíme vysporiadať: niekto sa má naučiť šetriť, niekto nebyť hamižný :D , niekto pracovať rukami a vytvárať hodnoty, vážiť si hmotu, niekto neľpieť tak na hodnotách a hmote... Ale keby sme MY a hmota nijako nesúviseli, nenarodíme sa do nej, o tom som pevne presvedčená. Koniec koncov, ani na vzťahy nepotrebujeme ani telo, ani hmotu, prísne vzaté - a predsa sa do nej rodíme, niektorí už až ako recidivisti... :D furt dokola.

Kdo se od hmoty neodpoutal ,rodi se sem znovu.

Selima — 8. 8. 2011 16:05

Arcanum napsal(a):

Selima napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Jasne ,to ale jeste neznamena ze nas bude svazovat (nebo jak to kurnajs napsat) :)

Ak ťa zväzuje, tak z nej vystúp... ;) a zbav sa tej hmotnej príťaže (=svojho tela). Si slobodná bytosť, predsa... Ja si to tu pripútaná v tele a v emóciách celkom užívam, ale viem, že aj POTOM to bude super, len INAk super, to je celé.

Pojmula jsi to jinak.
Rikam neco o tom,ze materialno je tady jako okolni kulisy a neni treba na nem lpet.

Súhlasím; a dodávam, že nemám pocit, že v tomto konkrétnom prípad eby Blossom nejako konkrétne ľlpela na materiálne. Úplne normálne v ňom funguje (trošku vrtkejšie, ako je priemer, pvoedzme :D ). Niektorí zasa z neho úplne odplávu, vznášjaú sa akoby 5 cm nad hmotnou realitou, až občas "odplávajú" úplne, či už v meditácii, alebo len tak... a majú problém sa vrátiť. :grater: :kapitulation: Čo je škodlivé, sú extrémy. Ja Bloss za extrém nepovažujem. (Ale ani Mariposu, aby bolo jasné.)

Arcanum — 8. 8. 2011 16:08

Vějířovka napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):


No vždyť jo.  :)

No vzdyt jo. :)  Nejdriv se to vsak clovek potrebuje naucit. A to neni brnkacka,zejo? :D

Clovicek i kdyz nechce ,casto prave sama sobe dokonale nechtene(nevedome ) lze. :jojo:

Proč si, Arcanum , myslíš že to Blos neumí.
Ona ti jasně říká, že zná sama sebe a je k sobě upřímná.
Pokud si opravdu myslíš, že ne, tak jí to nějak vstřícně a jasně vysvětli, bez uštěpačností a náznaků - myslím, že kdybys to udělala opravdu upřímně, že by ti Blos naslouchala.
A pokud to vysvětlit neumíš, tak už toho, prosím tě nech.

O co me to zadas Vejirku? A proc me o to zadas Ty? :co::lol:

Nejsem tady od toho abych rekla vsechno.
Clovek musi hledat a najit predevsim sam. (viz. moje vlakno -chat o vsem ;) )

Selima — 8. 8. 2011 16:09

Arcanum napsal(a):

Selimo pises: "Keby to mala úplne opačné nastavené než Bloss, tak by neštudovala na svetských školách, nepracovala, bývala by v ašrame alebo v kláštore a živila by sa tým, čo by jej matka predstavená alebo guru dali."
"To ze to mariposa (podle meho pohledu z venci) ma nastavene uvnitr jinak a zjistila to ted na sve ceste zivotem......,ma znamenat podle Tebe ze se v teto kuture do ktere se narodila mohla vyhnot skole a mazat rovnou jako dite do asramu (kam? )  a nebo do klastera ? 
(mam tady na mysli delat to drive nez ji to ted docvaklo)
Selimo cetla jsi to slovo ted?

Teď som brala ako básnickú nadsázku, vzhľadom na to, koľko rokov už Mariposu čítam... to už mohla byť dávno v Santiagu de Compostella, v Ladakhu, alebo kdekoľvek inde. :jojo:
Okrem toho to TEĎ trochu odporuje tvojmu presvedčeniu, že s ne-materiálnym nastavením sa už rodíme, nemyslíš? Ako to, že ne-materiálne zrodená Mari sa nevydala na duchovnú cestu už ako dieťa, ale až TEĎ? Kde udělali soudruzi z NDR chybu?

Selima — 8. 8. 2011 16:12

Arcanum napsal(a):

Selima napsal(a):

A nepíšem, že by nemohla byť na Babi, ale že ako vysoko nematerialisticky vyvinutá osoba by asi skôr mala fungovať niekde na Osude či ako sa volajú všetky tie... veleduchovné weby.

To je Tva predstava? A myslis si ze jedine takto by to melo byt -podle Tve predstavy? :D

Nie, to je susedkina predstava, požičala som si ju výmenou za trochu soli... :rolleyes: A druhá časť je už natoľko mimo mňa, že ti ju s láskavým dovolením (alebo aj bez neho) prenechám ako čisto TVOJU.

Selima — 8. 8. 2011 16:13

Arcanum napsal(a):

Selima napsal(a):

Arcanum napsal(a):


To co se deje venku behem zivota muze cloveka nevedome ovlivnovat a prekryvat v podstate to co ma uvnitr. :)

Bytost uz ze sve hlubsi podstaty nepotrebuje nic co patri materialnimu svetu (co patri do materialniho sveta) . Nic materialniho nema nakonec zadnou hodnotu kdyz z tohodle sveta odchazime.

Nekdo si to uvedomuje UZ ted a nekdo jeste ne. Rozumis me trochu. ?

Trochu áno. Ale ak nič materiálne nemá žiadnu cenu (čo to znamená "NAKONEC"?), tak má cenu určite aspoň to, ako sa s matériou naučíme vysporiadať: niekto sa má naučiť šetriť, niekto nebyť hamižný :D , niekto pracovať rukami a vytvárať hodnoty, vážiť si hmotu, niekto neľpieť tak na hodnotách a hmote... Ale keby sme MY a hmota nijako nesúviseli, nenarodíme sa do nej, o tom som pevne presvedčená. Koniec koncov, ani na vzťahy nepotrebujeme ani telo, ani hmotu, prísne vzaté - a predsa sa do nej rodíme, niektorí už až ako recidivisti... :D furt dokola.

Kdo se od hmoty neodpoutal ,rodi se sem znovu.

Alebo kto si nevyriešil vzťahy... ;) alebo zanechal dlhy (a nemyslím karbanícke, keď už sme pri tej hmote).

Arcanum — 8. 8. 2011 16:14

Selima napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Selima napsal(a):


Ak ťa zväzuje, tak z nej vystúp... ;) a zbav sa tej hmotnej príťaže (=svojho tela). Si slobodná bytosť, predsa... Ja si to tu pripútaná v tele a v emóciách celkom užívam, ale viem, že aj POTOM to bude super, len INAk super, to je celé.

Pojmula jsi to jinak.
Rikam neco o tom,ze materialno je tady jako okolni kulisy a neni treba na nem lpet.

Súhlasím; a dodávam, že nemám pocit, že v tomto konkrétnom prípad eby Blossom nejako konkrétne ľlpela na materiálne. Úplne normálne v ňom funguje (trošku vrtkejšie, ako je priemer, pvoedzme :D ). Niektorí zasa z neho úplne odplávu, vznášjaú sa akoby 5 cm nad hmotnou realitou, až občas "odplávajú" úplne, či už v meditácii, alebo len tak... a majú problém sa vrátiť. :grater: :kapitulation: Čo je škodlivé, sú extrémy. Ja Bloss za extrém nepovažujem. (Ale ani Mariposu, aby bolo jasné.)

Ja nemluvila o Blossom ani o maripose Seli kdyz jsem to psala.
Ja pouze vyslovila svuj nazor a svoje videni veci= ze na materialnu neni potreba lpet a nechat se jim svazovat. :)

Selima — 8. 8. 2011 16:15

Na materiálnu není potřeba lpět a nechat se jím svazovat.

Bramborka — 8. 8. 2011 16:17

Vějířovka napsal(a):

Proč si, Arcanum , myslíš že to Blos neumí.
Ona ti jasně říká, že zná sama sebe a je k sobě upřímná.
Pokud si opravdu myslíš, že ne, tak jí to nějak vstřícně a jasně vysvětli, bez uštěpačností a náznaků - myslím, že kdybys to udělala opravdu upřímně, že by ti Blos naslouchala.
A pokud to vysvětlit neumíš, tak už toho, prosím tě nech.

Vějířovko, když si přečteš to, co Arcanum napsala, zjistíš, že, ačkoli si třeba i myslí, že "to Bloss neumí", nedozvěděla ses to. Prostě to tam nenapsala.........Nakladla věty za sebou tak, že  TOBĚ z toho vypadlo toto, a jala ses plnou parou Bloss zastávat.
Vždyť přece stát se manipulátorem je tak snadné :D

Vějířovka — 8. 8. 2011 16:17

Arcanum napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

Arcanum napsal(a):

No vzdyt jo. :)  Nejdriv se to vsak clovek potrebuje naucit. A to neni brnkacka,zejo? :D

Clovicek i kdyz nechce ,casto prave sama sobe dokonale nechtene(nevedome ) lze. :jojo:

Proč si, Arcanum , myslíš že to Blos neumí.
Ona ti jasně říká, že zná sama sebe a je k sobě upřímná.
Pokud si opravdu myslíš, že ne, tak jí to nějak vstřícně a jasně vysvětli, bez uštěpačností a náznaků - myslím, že kdybys to udělala opravdu upřímně, že by ti Blos naslouchala.
A pokud to vysvětlit neumíš, tak už toho, prosím tě nech.

O co me to zadas Vejirku? A proc me o to zadas Ty? :co::lol:

Nejsem tady od toho abych rekla vsechno.
Clovek musi hledat a najit predevsim sam. (viz. moje vlakno -chat o vsem ;) )

Ty už mě totiž Arcanum dnes příšerně s...
:dumbom:
Myslím, že by bylo slušnost, vysvětlit to, co myslíš. Nebo si to strč za klobouček.

Arcanum — 8. 8. 2011 16:17

Selima napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Selimo pises: "Keby to mala úplne opačné nastavené než Bloss, tak by neštudovala na svetských školách, nepracovala, bývala by v ašrame alebo v kláštore a živila by sa tým, čo by jej matka predstavená alebo guru dali."
"To ze to mariposa (podle meho pohledu z venci) ma nastavene uvnitr jinak a zjistila to ted na sve ceste zivotem......,ma znamenat podle Tebe ze se v teto kuture do ktere se narodila mohla vyhnot skole a mazat rovnou jako dite do asramu (kam? )  a nebo do klastera ? 
(mam tady na mysli delat to drive nez ji to ted docvaklo)
Selimo cetla jsi to slovo ted?

Teď som brala ako básnickú nadsázku, vzhľadom na to, koľko rokov už Mariposu čítam... to už mohla byť dávno v Santiagu de Compostella, v Ladakhu, alebo kdekoľvek inde. :jojo:
Okrem toho to TEĎ trochu odporuje tvojmu presvedčeniu, že s ne-materiálnym nastavením sa už rodíme, nemyslíš? Ako to, že ne-materiálne zrodená Mari sa nevydala na duchovnú cestu už ako dieťa, ale až TEĎ? Kde udělali soudruzi z NDR chybu?

Seli ,unikaji Ti nektere me prispevky  a nebo je nejsi schopna pojmout,proto ted asi pises tohle -to je jedine vysvetleni. :)

Arcanum — 8. 8. 2011 16:18

Vějířovka napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Vějířovka napsal(a):


Proč si, Arcanum , myslíš že to Blos neumí.
Ona ti jasně říká, že zná sama sebe a je k sobě upřímná.
Pokud si opravdu myslíš, že ne, tak jí to nějak vstřícně a jasně vysvětli, bez uštěpačností a náznaků - myslím, že kdybys to udělala opravdu upřímně, že by ti Blos naslouchala.
A pokud to vysvětlit neumíš, tak už toho, prosím tě nech.

O co me to zadas Vejirku? A proc me o to zadas Ty? :co::lol:

Nejsem tady od toho abych rekla vsechno.
Clovek musi hledat a najit predevsim sam. (viz. moje vlakno -chat o vsem ;) )

Ty už mě totiž Arcanum dnes příšerně s...
:dumbom:

Pomooooooooc :D
Co s tim budes delat? ;):pussa:

Arcanum — 8. 8. 2011 16:22

Seli ,
precti si znova pozorne prispevek 751. :)  hlavne tu mnou sanou prvni vetu.

Arcanum — 8. 8. 2011 16:31

Selima napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Selima napsal(a):

Spájaš nespojiteľné, podľa mňa. Respektíve kladieš otázku trochu šejdrem... Pán Hrabal, nech mu je zem ľahká, keď skočil tak mu všetky knihy boli nanič. Ale konkrétne MNE by určite chýbali a som za ne veľmi vďačná a tiež rada, že Hrabal bol, že písal, žil, že BOL taký, aký bol... ;) To nemá nič spoločné s tým, že to nakoniec sám odmával.

Jak to Seli? A co je sejdrem?

Súvislosť medzi ýtmi vecami. Firma, kniha, deti nemusia vo finále POMOCŤ Bloss (alebo komukoľvke inému), ale nie je to dôvod nerobiť ich, nedávať im energiu alebo nimi dokonca pohŕdať. Sú to veci, ktoré majú význam samy osebe a môžu mať význam pre iných taký, o akom sa nám ani nesníva... a fakt to nemusí súvisieť so životom alebo smrťou Bloss, jej významom, "hodnotou" apod.  Na druhej strane aj podať niekomu potrebnému vodu v pravej chvíli je hodntoa... alebo usmiať sa na niekoho. ;) nemerateľná, nesúťažná, ale je. :jojo:

Jenze v tom je prave ten hacek Seli. :)
Ty pojimas mariposy slova (ten smysl tech slov) uplne jinak nez treba napriklad ja sama.

Vidim v jejich slovech tohle: Mariposa muze mit na mysli myslenku,jakou maji v okamziku smrti hodnotu veci materialniho sveta pro umirajiciho . Videno ovsem skrze oci mariposy a jejiho pohledu na svet. :)

V takovem pripade zde pak nejde o to ze jeji (neci kniha) kniha pomuze zase nekomu jinemu 

To jsou dve ruzne veci.

Selima — 8. 8. 2011 16:36

Jendak si obe len vykladáme JEJ myšlienky (a neviem, prečo jej robíš hovorkyňu a vykladačku jej myšlienok) ;), druhak - o okamihu smrti tam nebolo ani ňö, treťak - deti nie sú VĚCI a ja osobne by som ich na úroveň Věcí nestavala. ;) A ako je to v okamihu smrti, netušíme ani jedna. ;)

Selima — 8. 8. 2011 16:37

Arcanum napsal(a):

Selima napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Selimo pises: "Keby to mala úplne opačné nastavené než Bloss, tak by neštudovala na svetských školách, nepracovala, bývala by v ašrame alebo v kláštore a živila by sa tým, čo by jej matka predstavená alebo guru dali."
"To ze to mariposa (podle meho pohledu z venci) ma nastavene uvnitr jinak a zjistila to ted na sve ceste zivotem......,ma znamenat podle Tebe ze se v teto kuture do ktere se narodila mohla vyhnot skole a mazat rovnou jako dite do asramu (kam? )  a nebo do klastera ? 
(mam tady na mysli delat to drive nez ji to ted docvaklo)
Selimo cetla jsi to slovo ted?

Teď som brala ako básnickú nadsázku, vzhľadom na to, koľko rokov už Mariposu čítam... to už mohla byť dávno v Santiagu de Compostella, v Ladakhu, alebo kdekoľvek inde. :jojo:
Okrem toho to TEĎ trochu odporuje tvojmu presvedčeniu, že s ne-materiálnym nastavením sa už rodíme, nemyslíš? Ako to, že ne-materiálne zrodená Mari sa nevydala na duchovnú cestu už ako dieťa, ale až TEĎ? Kde udělali soudruzi z NDR chybu?

Seli ,unikaji Ti nektere me prispevky  a nebo je nejsi schopna pojmout,proto ted asi pises tohle -to je jedine vysvetleni. :)

Môžeš len hádať, ktoré z toho platí... ;)

Selima — 8. 8. 2011 16:38

Arcanum napsal(a):

Seli ,
precti si znova pozorne prispevek 751. :)  hlavne tu mnou sanou prvni vetu.

Sanou první větu znie nebezpečne už na prvé prečítanie, takže ee. Sane na mňa nepúšťaj.

Arcanum — 8. 8. 2011 16:39

Selima napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Selima napsal(a):

A nepíšem, že by nemohla byť na Babi, ale že ako vysoko nematerialisticky vyvinutá osoba by asi skôr mala fungovať niekde na Osude či ako sa volajú všetky tie... veleduchovné weby.

To je Tva predstava? A myslis si ze jedine takto by to melo byt -podle Tve predstavy? :D

Nie, to je susedkina predstava, požičala som si ju výmenou za trochu soli... :rolleyes: A druhá časť je už natoľko mimo mňa, že ti ju s láskavým dovolením (alebo aj bez neho) prenechám ako čisto TVOJU.

Ano tohle je neco co by melo,nebo mohlo takhle byt podle Tebe a tedy podle Tve predstavy. :)
To ale jeste neznamena ze to tak ma byt. :D

Arcanum — 8. 8. 2011 16:41

Selima napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Seli ,
precti si znova pozorne prispevek 751. :)  hlavne tu mnou sanou prvni vetu.

Sanou první větu znie nebezpečne už na prvé prečítanie, takže ee. Sane na mňa nepúšťaj.

:lol::supr:
Tak na Teba pustim psanou vetu ty -taky jedna slavna preklepnice. :D

Selima — 8. 8. 2011 16:45

Jj, som... dysgrafik, dyskalkúlik a bohviečo ešte. :P Ešteže ma tak pekne diagnostikovali.

Arcanum — 8. 8. 2011 16:47

Selima napsal(a):

Acanum napsal(a):

Selima napsal(a):

Okrem toho to TEĎ trochu odporuje tvojmu presvedčeniu, že s ne-materiálnym nastavením sa už rodíme, nemyslíš? Ako to, že ne-materiálne zrodená Mari sa nevydala na duchovnú cestu už ako dieťa, ale až TEĎ? Kde udělali soudruzi z NDR chybu?

Seli ,unikaji Ti nektere me prispevky  a nebo je nejsi schopna pojmout,proto ted asi pises tohle -to je jedine vysvetleni. :)

Môžeš len hádať, ktoré z toho platí... ;)

Proc bych mela hadat Seli ? Staci me uplne jen to ,ze vidim cerne na bilem,ze tady vyse v Tve vete opomijis moji vetu v prispevku 751.

Arcanum — 8. 8. 2011 16:48

Selima napsal(a):

Jj, som... dysgrafik, dyskalkúlik a bohviečo ešte. :P Ešteže ma tak pekne diagnostikovali.

To neva ,na to steka Punta. :)

Selima — 8. 8. 2011 16:48

To tá dyslexia, asi... mám aj tú. :rodna:

Vějířovka — 8. 8. 2011 17:09

Arcanum napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

Arcanum napsal(a):


O co me to zadas Vejirku? A proc me o to zadas Ty? :co::lol:

Nejsem tady od toho abych rekla vsechno.
Clovek musi hledat a najit predevsim sam. (viz. moje vlakno -chat o vsem ;) )

Ty už mě totiž Arcanum dnes příšerně s...
:dumbom:

Pomooooooooc :D
Co s tim budes delat? ;):pussa:


Mně to zas až tak nevadí, abych s tím musela něco dělat, to byla taková nadsázka.
:reta:
Zajímavý je ten střet materiálna s duchovnem, ale už jedno úsloví říká:
Před osvícením nanos vodu a naštípej dříví a po osvícení nanos vodu a naštípej dříví.
Nikde jsem nečetla, když jsi duchovně založený, tak se nech živit někým jiným, protože pro tebe je hmota něco, s čím nemáš nic společného, co by tě pošpinilo.

Arcanum — 8. 8. 2011 17:52

Vějířovka napsal(a):

Nikde jsem nečetla, když jsi duchovně založený, tak se nech živit někým jiným, protože pro tebe je hmota něco, s čím nemáš nic společného, co by tě pošpinilo.

:co: 

A on tady nekdo neco takoveho tvrdil?
Nebo proc tohle ted takhle pises?  Nejka nevidim zadnou souvislost.

Vějířovka — 8. 8. 2011 19:13

Arcanum napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

Nikde jsem nečetla, když jsi duchovně založený, tak se nech živit někým jiným, protože pro tebe je hmota něco, s čím nemáš nic společného, co by tě pošpinilo.

:co: 

A on tady nekdo neco takoveho tvrdil?
Nebo proc tohle ted takhle pises?  Nejka nevidim zadnou souvislost.

Tak ti odpovím tvými slovy Arcánku:
Nejsem tady od toho abych rekla vsechno.Clovek musi hledat a najit predevsim sam.

Arcanum — 8. 8. 2011 19:29

Vějířovka napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

Nikde jsem nečetla, když jsi duchovně založený, tak se nech živit někým jiným, protože pro tebe je hmota něco, s čím nemáš nic společného, co by tě pošpinilo.

:co: 

A on tady nekdo neco takoveho tvrdil?
Nebo proc tohle ted takhle pises?  Nejka nevidim zadnou souvislost.

Tak ti odpovím tvými slovy Arcánku:
Nejsem tady od toho abych rekla vsechno.Clovek musi hledat a najit predevsim sam.

Az na ten rozdil ,ze napriklad ja osobne tady v tom hledat nic nepotrebuju. :jojo::lol:

Revliba — 8. 8. 2011 19:29

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Odbocujes Revli. Ty take objektivne ted hodnotis mariposu a o tom to je.  :)

Neodbočuji...její odpověd by mi zároveň otevřela prostor k přemýšlení,zda budu jejím příspěvkům věřit nebo se nad nimi nadále usmívat....pravdou ovšem je ,že je mohu ignorovat...

Revliba pise: "Myslím si,že pokud někdo teoreticky rozdává duchovní rady,tzv. objektivně posuzuje situace druhých  a sám žije způsobem jak o sobě popsala Mariposa,není oprávněn toto dělat,protože káže vodu a pije víno...Je to jen o manipulaci a pocitu vlastní důležitosti,není to o skutečné snaze náhledu a pomoci druhým....zkrátka je to lež"

Tohle je Tvoje objektivni posouzeni mariposy-to je to o cem mluvim.
Nemluvim o tazce kterou jsi ji polozila (=jestli uz pracuje)


Ty o koze ja o voze,rigt? :cool:    manipulatorko. :lol:

Ok Arcanum,jak chceš,je to tvůj názor...já jen přemýšlím a uvažuji v širším kontextu...stejně by mě zajímalo,proč zrovna za tu Mariposu se tu biješ jak lvice... :cool:
Odpověd nepotřebuju,stejně bych jí nerozuměla viď.;):)

Arcanum — 8. 8. 2011 19:38

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):


Neodbočuji...její odpověd by mi zároveň otevřela prostor k přemýšlení,zda budu jejím příspěvkům věřit nebo se nad nimi nadále usmívat....pravdou ovšem je ,že je mohu ignorovat...

Revliba pise: "Myslím si,že pokud někdo teoreticky rozdává duchovní rady,tzv. objektivně posuzuje situace druhých  a sám žije způsobem jak o sobě popsala Mariposa,není oprávněn toto dělat,protože káže vodu a pije víno...Je to jen o manipulaci a pocitu vlastní důležitosti,není to o skutečné snaze náhledu a pomoci druhým....zkrátka je to lež"

Tohle je Tvoje objektivni posouzeni mariposy-to je to o cem mluvim.
Nemluvim o tazce kterou jsi ji polozila (=jestli uz pracuje)


Ty o koze ja o voze,rigt? :cool:    manipulatorko. :lol:

Ok Arcanum,jak chceš,je to tvůj názor...já jen přemýšlím a uvažuji v širším kontextu...stejně by mě zajímalo,proč zrovna za tu Mariposu se tu biješ jak lvice... :cool:
Odpověd nepotřebuju,stejně bych jí nerozuměla viď.;):)

Biju se tu za mariposu? :lol:  To je ale Tve videni veci,ja to mam jinak. :)
Rozumim ji,teda alespon ja to tak vnima ze ji rozumim.To jeste nemusi ale znamenat ze to tak vnima i Mari. :)

Vějířovka — 8. 8. 2011 19:47

Arcanum napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Stačí respektovat názor druhého a hned nevykřikovat něco o tom, že "JÁ nebudu šlapat jak ty chceš ...ba bla bla"
Infantilní :lol:

Jo ,presne tohle se vcera nekomu stalo ,to je pravda.  :D

Ale přesně tohle dělá Pandora. Arcanum, ty to nevidíš?

Vějířovka — 8. 8. 2011 19:53

Arcanum napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

Arcanum napsal(a):


:co: 

A on tady nekdo neco takoveho tvrdil?
Nebo proc tohle ted takhle pises?  Nejka nevidim zadnou souvislost.

Tak ti odpovím tvými slovy Arcánku:
Nejsem tady od toho abych rekla vsechno.Clovek musi hledat a najit predevsim sam.

Az na ten rozdil ,ze napriklad ja osobne tady v tom hledat nic nepotrebuju. :jojo::lol:

No tak tím je to ještě jednodušší, že? To jsme to rychle a bezbolestně odmávly.
:rock::reta:

Revliba — 8. 8. 2011 20:28

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Revliba pise: "Myslím si,že pokud někdo teoreticky rozdává duchovní rady,tzv. objektivně posuzuje situace druhých  a sám žije způsobem jak o sobě popsala Mariposa,není oprávněn toto dělat,protože káže vodu a pije víno...Je to jen o manipulaci a pocitu vlastní důležitosti,není to o skutečné snaze náhledu a pomoci druhým....zkrátka je to lež"

Tohle je Tvoje objektivni posouzeni mariposy-to je to o cem mluvim.
Nemluvim o tazce kterou jsi ji polozila (=jestli uz pracuje)


Ty o koze ja o voze,rigt? :cool:    manipulatorko. :lol:

Ok Arcanum,jak chceš,je to tvůj názor...já jen přemýšlím a uvažuji v širším kontextu...stejně by mě zajímalo,proč zrovna za tu Mariposu se tu biješ jak lvice... :cool:
Odpověd nepotřebuju,stejně bych jí nerozuměla viď.;):)

Biju se tu za mariposu? :lol:  To je ale Tve videni veci,ja to mam jinak. :)
Rozumim ji,teda alespon ja to tak vnima ze ji rozumim.To jeste nemusi ale znamenat ze to tak vnima i Mari. :)

Ano,to,že jí rozumíš hovoří za vše a teď je mi to pochopitelné....pro vás obě tedy holky duchovní posílám vzkaz od pana Holana..."když kvete všednost,zázrak je blízko..":hjarta:

Arcanum — 8. 8. 2011 20:32

Vějířovka napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Stačí respektovat názor druhého a hned nevykřikovat něco o tom, že "JÁ nebudu šlapat jak ty chceš ...ba bla bla"
Infantilní :lol:

Jo ,presne tohle se vcera nekomu stalo ,to je pravda.  :D

Ale přesně tohle dělá Pandora. Arcanum, ty to nevidíš?

A myslis ze Ti mam vypravet neco o tom co ja vidim nebo nevidim ?   :)

Ja vidim co vidim a ver nebo ne ,muze to byt naprosto neco jineho nez to co vides napriklad Ty. :jojo:

Arcanum — 8. 8. 2011 20:35

Revliba napsal(a):

Ano,to,že jí rozumíš hovoří za vše a teď je mi to pochopitelné....pro vás obě tedy holky duchovní posílám vzkaz od pana Holana..."když kvete všednost,zázrak je blízko..":hjarta:

Revli,
nejsem schopna tu vetu pobrat. Snad i proto ze neznam pana Holana a nevim o cem pojednava(neznam kontext pro jeho tvrzeni)  :)

Arcanum — 8. 8. 2011 20:44

Vějířovka napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Vějířovka napsal(a):


Tak ti odpovím tvými slovy Arcánku:
Nejsem tady od toho abych rekla vsechno.Clovek musi hledat a najit predevsim sam.

Az na ten rozdil ,ze napriklad ja osobne tady v tom hledat nic nepotrebuju. :jojo::lol:

No tak tím je to ještě jednodušší, že? To jsme to rychle a bezbolestně odmávly.
:rock::reta:

Pro mne jsou Tvoje slova prazdna Vejirku. :jojo:

Revliba — 8. 8. 2011 20:58

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):

Ano,to,že jí rozumíš hovoří za vše a teď je mi to pochopitelné....pro vás obě tedy holky duchovní posílám vzkaz od pana Holana..."když kvete všednost,zázrak je blízko..":hjarta:

Revli,
nejsem schopna tu vetu pobrat. Snad i proto ze neznam pana Holana a nevim o cem pojednava(neznam kontext pro jeho tvrzeni)  :)

V pořádku Arcanum,nemusíš všemu rozumět...
Mch.ten úryvek dle mého cítění nepotřebuje vůbec žádný kontext (a není to tvrzení :pussa:..
Vladimír Holan,básník počátku minulého století...třeba ten jeho message poberou jiní,kteří (ré) tu čtou..

Selima — 8. 8. 2011 21:03

Nechce sa mi to lúštiť celé: Máme už víťaza večerného kola? :D

Revliba — 8. 8. 2011 21:04

Selima napsal(a):

Nechce sa mi to lúštiť celé: Máme už víťaza večerného kola? :D

:supr::D

Selima — 8. 8. 2011 21:06

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):


Neodbočuji...její odpověd by mi zároveň otevřela prostor k přemýšlení,zda budu jejím příspěvkům věřit nebo se nad nimi nadále usmívat....pravdou ovšem je ,že je mohu ignorovat...

Revliba pise: "Myslím si,že pokud někdo teoreticky rozdává duchovní rady,tzv. objektivně posuzuje situace druhých  a sám žije způsobem jak o sobě popsala Mariposa,není oprávněn toto dělat,protože káže vodu a pije víno...Je to jen o manipulaci a pocitu vlastní důležitosti,není to o skutečné snaze náhledu a pomoci druhým....zkrátka je to lež"

Tohle je Tvoje objektivni posouzeni mariposy-to je to o cem mluvim.
Nemluvim o tazce kterou jsi ji polozila (=jestli uz pracuje)


Ty o koze ja o voze,rigt? :cool:    manipulatorko. :lol:

Ok Arcanum,jak chceš,je to tvůj názor...já jen přemýšlím a uvažuji v širším kontextu...stejně by mě zajímalo,proč zrovna za tu Mariposu se tu biješ jak lvice... :cool:
Odpověd nepotřebuju,stejně bych jí nerozuměla viď.;):)

A ešte vykladá jej príspevky ako Vlastík Plamínek kadečo..  :D

Selima — 8. 8. 2011 21:07

Arcanum napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

Arcanum napsal(a):


:co: 

A on tady nekdo neco takoveho tvrdil?
Nebo proc tohle ted takhle pises?  Nejka nevidim zadnou souvislost.

Tak ti odpovím tvými slovy Arcánku:
Nejsem tady od toho abych rekla vsechno.Clovek musi hledat a najit predevsim sam.

Az na ten rozdil ,ze napriklad ja osobne tady v tom hledat nic nepotrebuju. :jojo::lol:

To je ale TVOJ názor. Skutočnosť môže byť iná, nemyslíš? ;)

Arcanum — 8. 8. 2011 21:08

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):

Ano,to,že jí rozumíš hovoří za vše a teď je mi to pochopitelné....pro vás obě tedy holky duchovní posílám vzkaz od pana Holana..."když kvete všednost,zázrak je blízko..":hjarta:

Revli,
nejsem schopna tu vetu pobrat. Snad i proto ze neznam pana Holana a nevim o cem pojednava(neznam kontext pro jeho tvrzeni)  :)

V pořádku Arcanum,nemusíš všemu rozumět...
Mch.ten úryvek dle mého cítění nepotřebuje vůbec žádný kontext (a není to tvrzení :pussa:..
Vladimír Holan,básník počátku minulého století...třeba ten jeho message poberou jiní,kteří (ré) tu čtou..

" pro vás obě tedy holky duchovní "
Napadlo me ,ze myslis mariposu a me. Pokud ano,pak tedy alespon me ten vzkaz poslany i me nic nerika. :)
To ze nemusim/e vsemu rozumet je bez debat. :jojo:
Jen jsem si prala Ti dat vedet ze me ta veta nic nerika. :):jojo:

To je cele. :)

Arcanum — 8. 8. 2011 21:11

Selima napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Vějířovka napsal(a):


Tak ti odpovím tvými slovy Arcánku:
Nejsem tady od toho abych rekla vsechno.Clovek musi hledat a najit predevsim sam.

Az na ten rozdil ,ze napriklad ja osobne tady v tom hledat nic nepotrebuju. :jojo::lol:

To je ale TVOJ názor. Skutočnosť môže byť iná, nemyslíš? ;)

Coze? :lol:

Vějířovka — 8. 8. 2011 22:31

Arcanum napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Az na ten rozdil ,ze napriklad ja osobne tady v tom hledat nic nepotrebuju. :jojo::lol:

No tak tím je to ještě jednodušší, že? To jsme to rychle a bezbolestně odmávly.
:rock::reta:

Pro mne jsou Tvoje slova prazdna Vejirku. :jojo:

Pro mě jsou zase tvoje slova falešná.

dusička — 8. 8. 2011 22:31

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):


Ok Arcanum,jak chceš,je to tvůj názor...já jen přemýšlím a uvažuji v širším kontextu...stejně by mě zajímalo,proč zrovna za tu Mariposu se tu biješ jak lvice... :cool:
Odpověd nepotřebuju,stejně bych jí nerozuměla viď.;):)

Biju se tu za mariposu? :lol:  To je ale Tve videni veci,ja to mam jinak. :)
Rozumim ji,teda alespon ja to tak vnima ze ji rozumim.To jeste nemusi ale znamenat ze to tak vnima i Mari. :)

Ano,to,že jí rozumíš hovoří za vše a teď je mi to pochopitelné....pro vás obě tedy holky duchovní posílám vzkaz od pana Holana..."když kvete všednost,zázrak je blízko..":hjarta:

Revli - já Maripose taky rozumím, i když jí nechápu.
My tady po písmenkách přeci nemůžeme vědět, jak jí je, co jí trápí.
Podívej - slyšela si to už někdy?
Každý má jiný práh bolesti. Někdo se trápí nad sebou, že je takový a chce být jiný (třeba odvážnější) a druhý se trápí nad zlomeným nehtem. A přitom třeba obě bolesti jsou "stejné" z pocitů jednoho a druhého.

dusička — 8. 8. 2011 22:34

Selima napsal(a):

dusička napsal(a):

Selima napsal(a):


Mariposa to Bloss: Takto sis to v hlavě ale nastavila Ty sama.
Podle mě jsi Bloss velmi materiálně založená.

Asi čtu blbě mezi řádkama, nic takovýho jsem nečetla :lol::dumbom:

Nie MEDZI, to jej napísala úplne v riadkoch, príspevok č. 635

Hele - víte jak já brala Mariposu?
že z písmenek co píše Bloss vyčetla nějak svou řečí jaká je podle ní Bloss. ALe to přeci vůbec neznamená,že taková Bloss je. Ona Tě Bloss přeci nezná, písmenka můžou mást.
Jen bych možná zapřemýšlela, ne o tom,že taková nejsi, seš taková, jaká se cítíš být, ale proč tě takto Mariposa vidí. :vissla:

Arcanum — 8. 8. 2011 22:38

Vějířovka napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Vějířovka napsal(a):


No tak tím je to ještě jednodušší, že? To jsme to rychle a bezbolestně odmávly.
:rock::reta:

Pro mne jsou Tvoje slova prazdna Vejirku. :jojo:

Pro mě jsou zase tvoje slova falešná.

No jo ,za to ja uz Ti nemuzu.Stejne tak jako Ty me za to, ze ja vnimam Tvoje slova prazdna. :)

Revliba — 8. 8. 2011 22:53

dusička napsal(a):

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Biju se tu za mariposu? :lol:  To je ale Tve videni veci,ja to mam jinak. :)
Rozumim ji,teda alespon ja to tak vnima ze ji rozumim.To jeste nemusi ale znamenat ze to tak vnima i Mari. :)

Ano,to,že jí rozumíš hovoří za vše a teď je mi to pochopitelné....pro vás obě tedy holky duchovní posílám vzkaz od pana Holana..."když kvete všednost,zázrak je blízko..":hjarta:

Revli - já Maripose taky rozumím, i když jí nechápu.
My tady po písmenkách přeci nemůžeme vědět, jak jí je, co jí trápí.
Podívej - slyšela si to už někdy?
Každý má jiný práh bolesti. Někdo se trápí nad sebou, že je takový a chce být jiný (třeba odvážnější) a druhý se trápí nad zlomeným nehtem. A přitom třeba obě bolesti jsou "stejné" z pocitů jednoho a druhého.

Ano Duši,tohle vnímám a právě proto jsem napsala vzkaz od Holana...dokud si neuvědomíme,že právě ta všednost nás dovede k zázraku,budeme se pitvat,točit dokola,nesrozumitelně rozebírat zlámaný nehty.....jsme tu půjčený,na krátkou dobu a je nám naloženo,to co uneseme...Mari mrhá svým drahocenným časem a ještě si z toho staví gloriolu osvícenectví...místo,aby žila všednost,denodenní...krásnou...,tak dokola pitvá a pitvá a jak je vidět k ničemu se nedobrala,říká se tomu LENOST K ŽIVOTU...

dusička — 8. 8. 2011 22:56

Revliba napsal(a):

dusička napsal(a):

Revliba napsal(a):


Ano,to,že jí rozumíš hovoří za vše a teď je mi to pochopitelné....pro vás obě tedy holky duchovní posílám vzkaz od pana Holana..."když kvete všednost,zázrak je blízko..":hjarta:

Revli - já Maripose taky rozumím, i když jí nechápu.
My tady po písmenkách přeci nemůžeme vědět, jak jí je, co jí trápí.
Podívej - slyšela si to už někdy?
Každý má jiný práh bolesti. Někdo se trápí nad sebou, že je takový a chce být jiný (třeba odvážnější) a druhý se trápí nad zlomeným nehtem. A přitom třeba obě bolesti jsou "stejné" z pocitů jednoho a druhého.

Ano Duši,tohle vnímám a právě proto jsem napsala vzkaz od Holana...dokud si neuvědomíme,že právě ta všednost nás dovede k zázraku,budeme se pitvat,točit dokola,nesrozumitelně rozebírat zlámaný nehty.....jsme tu půjčený,na krátkou dobu a je nám naloženo,to co uneseme...Mari mrhá svým drahocenným časem a ještě si z toho staví gloriolu osvícenectví...místo,aby žila všednost,denodenní...krásnou...,tak dokola pitvá a pitvá a jak je vidět k ničemu se nedobrala,říká se tomu LENOST K ŽIVOTU...

Revli - krásně si to napsala.
Beru ty krásná slova na sebe (a záleží na Mari, jestli ji slova něco řeknou).
Ano, všednost denodenní - všímat si krás kolem nás (byť jen pidimalinký) :jojo:

Arcanum — 8. 8. 2011 23:01

Revliba napsal(a):

Ano,to,že jí rozumíš hovoří za vše a teď je mi to pochopitelné....pro vás obě tedy holky duchovní posílám vzkaz od pana Holana..."když kvete všednost,zázrak je blízko.."   :hjarta:
-------------
Ano Duši,tohle vnímám a právě proto jsem napsala vzkaz od Holana...dokud si neuvědomíme,že právě ta všednost nás dovede k zázraku,budeme se pitvat,točit dokola,nesrozumitelně rozebírat zlámaný nehty.....jsme tu půjčený,na krátkou dobu a je nám naloženo,to co uneseme...Mari mrhá svým drahocenným časem a ještě si z toho staví gloriolu osvícenectví...místo,aby žila všednost,denodenní...krásnou...,tak dokola pitvá a pitvá a jak je vidět k ničemu se nedobrala,říká se tomu LENOST K ŽIVOTU...

A proto pises vzkaz pro nas obe holky duchovni? Protoze Ty si ted nejakym svym vlastnim zpusobem interpretujes po svem ze to ze ji rozumim hovori za vse?
Co je Tobe myslis tim padem pochopitelne? Nejaka domnenka?
Nejake zdani ?
Vis Ty vubec neco o me?  Zdani klamou Revlibo,to si zkus pamatovat. :jojo:
Nedovedela jsi se nic.

dusička — 8. 8. 2011 23:06

Arcanum - Ty to stále zamotáváš.
Jaká zdání? Jaké domněnky? Kde jsou? :vissla:

Arcanum — 8. 8. 2011 23:08

dusička napsal(a):

Arcanum - Ty to stále zamotáváš.
Jaká zdání? Jaké domněnky? Kde jsou? :vissla:

"Ano,to,že jí rozumíš hovoří za vše a teď je mi to pochopitelné....pro vás obě tedy holky duchovní posílám vzkaz od pana Holana..."když kvete všednost,zázrak je blízko.."

Co zamotavam? :vissla:
Mluvim o tehle vete. :)

Revliba — 8. 8. 2011 23:11

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):

Ano,to,že jí rozumíš hovoří za vše a teď je mi to pochopitelné....pro vás obě tedy holky duchovní posílám vzkaz od pana Holana..."když kvete všednost,zázrak je blízko.."   :hjarta:
-------------
Ano Duši,tohle vnímám a právě proto jsem napsala vzkaz od Holana...dokud si neuvědomíme,že právě ta všednost nás dovede k zázraku,budeme se pitvat,točit dokola,nesrozumitelně rozebírat zlámaný nehty.....jsme tu půjčený,na krátkou dobu a je nám naloženo,to co uneseme...Mari mrhá svým drahocenným časem a ještě si z toho staví gloriolu osvícenectví...místo,aby žila všednost,denodenní...krásnou...,tak dokola pitvá a pitvá a jak je vidět k ničemu se nedobrala,říká se tomu LENOST K ŽIVOTU...

A proto pises vzkaz pro nas obe holky duchovni? Protoze Ty si ted nejakym svym vlastnim zpusobem interpretujes po svem ze to ze ji rozumim hovori za vse?
Co je Tobe myslis tim padem pochopitelne? Nejaka domnenka?
Nejake zdani ?
Vis Ty vubec neco o me?  Zdani klamou Revlibo,to si zkus pamatovat. :jojo:
Nedovedela jsi se nic.

Arcanum,teď se asi zlobíš,ale není třeba...nic o tobě nevím,to je pravda...tím,že souzníš s Mari ten vzkaz pro vás obě...není to nic proti ničemu,žádný útok,domněnka či zdání..jen vzkaz

dusička — 8. 8. 2011 23:13

Arcanum napsal(a):

dusička napsal(a):

Arcanum - Ty to stále zamotáváš.
Jaká zdání? Jaké domněnky? Kde jsou? :vissla:

"Ano,to,že jí rozumíš hovoří za vše a teď je mi to pochopitelné....pro vás obě tedy holky duchovní posílám vzkaz od pana Holana..."když kvete všednost,zázrak je blízko.."

Co zamotavam? :vissla:
Mluvim o tehle vete. :)

Revliba poslala odkaz od pana HOlana "Když kvete všenost, zázrak je blízko"
kvůli tomu,abychom se chvíli zastavili a vychutnali tu všednost života, ten stereotyp,zaslechli šum listí, prostě tu prostotu a nerozebírali a nedohadovali se,kdo jaký je.PRotože nejenom p.HOlan ví, že jsme součástí přírody, a že každý z nás je jedinečný.
Ale ted nějak nechápu,
chtěla jsem něco odpovědět, ale prsty na klávesách mi jedou po jiných písmenkách.
Revli - proč si jmenovala Mariposu a Arcanum jako vy dvě duchovní.
Vždyt přeci všichni jsme duchovní bytosti. Každý by měl vnímat tu čistotu života .PRotože v jednom jsme si kvit - nezůstaneme tady na Zemi věčně - v tomto je svět spravedlivý,jednou umřeme všichni

dusička — 8. 8. 2011 23:14

A ted mě omluvte,jestli jsem napsala kravinu,
jdu si to po sobě přečíst. :usch:

Arcanum — 8. 8. 2011 23:18

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):

Ano,to,že jí rozumíš hovoří za vše a teď je mi to pochopitelné....pro vás obě tedy holky duchovní posílám vzkaz od pana Holana..."když kvete všednost,zázrak je blízko.."   :hjarta:
-------------
Ano Duši,tohle vnímám a právě proto jsem napsala vzkaz od Holana...dokud si neuvědomíme,že právě ta všednost nás dovede k zázraku,budeme se pitvat,točit dokola,nesrozumitelně rozebírat zlámaný nehty.....jsme tu půjčený,na krátkou dobu a je nám naloženo,to co uneseme...Mari mrhá svým drahocenným časem a ještě si z toho staví gloriolu osvícenectví...místo,aby žila všednost,denodenní...krásnou...,tak dokola pitvá a pitvá a jak je vidět k ničemu se nedobrala,říká se tomu LENOST K ŽIVOTU...

A proto pises vzkaz pro nas obe holky duchovni? Protoze Ty si ted nejakym svym vlastnim zpusobem interpretujes po svem ze to ze ji rozumim hovori za vse?
Co je Tobe myslis tim padem pochopitelne? Nejaka domnenka?
Nejake zdani ?
Vis Ty vubec neco o me?  Zdani klamou Revlibo,to si zkus pamatovat. :jojo:
Nedovedela jsi se nic.

Arcanum,teď se asi zlobíš,ale není třeba...nic o tobě nevím,to je pravda...tím,že souzníš s Mari ten vzkaz pro vás obě...není to nic proti ničemu,žádný útok,domněnka či zdání..jen vzkaz

Ano ,viditelne,citelne me neznas uz jen pro tu skutecnost ze si myslis ze se zlobim. :)
Ted to okecavas ,ale dopustila jsi se domnenky ze je ti neco ted pochopitelne proto ze maripose rozumim a proto ten vzkaz pro nas obe. ;)

Zkus se divat jeste uplne jinak na pricinu toho proc maripose rozumim ale a to hlavne nejen prave ji.  :)

Arcanum — 8. 8. 2011 23:20

dusička napsal(a):

Arcanum napsal(a):

dusička napsal(a):

Arcanum - Ty to stále zamotáváš.
Jaká zdání? Jaké domněnky? Kde jsou? :vissla:

"Ano,to,že jí rozumíš hovoří za vše a teď je mi to pochopitelné....pro vás obě tedy holky duchovní posílám vzkaz od pana Holana..."když kvete všednost,zázrak je blízko.."

Co zamotavam? :vissla:
Mluvim o tehle vete. :)

Revliba poslala odkaz od pana HOlana "Když kvete všenost, zázrak je blízko"
kvůli tomu,abychom se chvíli zastavili a vychutnali tu všednost života, ten stereotyp,zaslechli šum listí, prostě tu prostotu a nerozebírali a nedohadovali se,kdo jaký je.PRotože nejenom p.HOlan ví, že jsme součástí přírody, a že každý z nás je jedinečný.
Ale ted nějak nechápu,
chtěla jsem něco odpovědět, ale prsty na klávesách mi jedou po jiných písmenkách.
Revli - proč si jmenovala Mariposu a Arcanum jako vy dvě duchovní.
Vždyt přeci všichni jsme duchovní bytosti. Každý by měl vnímat tu čistotu života .PRotože v jednom jsme si kvit - nezůstaneme tady na Zemi věčně - v tomto je svět spravedlivý,jednou umřeme všichni

Ted se fakt musim tlemit :lol:

dusička — 8. 8. 2011 23:25

Arcanum - tak ted čekám na vysvětlení :D proč se tlemíš? :vissla:

Arcanum — 8. 8. 2011 23:27

dusička napsal(a):

Arcanum - tak ted čekám na vysvětlení :D proč se tlemíš? :vissla:

Tomu ze jsi to chtela zkusit takhle nastinit. :lol:

dusička — 8. 8. 2011 23:30

No ale nastínila jsem to ne :)
p.Holan - Když kvede všednost, kvete zázrak :hjarta:

Arcanum — 8. 8. 2011 23:33

dusička napsal(a):

No ale nastínila jsem to ne :)
p.Holan - Když kvede všednost, kvete zázrak :hjarta:

V jistem slova smyslu se to ale nepovedlo. :vissla::D

Revliba — 8. 8. 2011 23:37

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):


A proto pises vzkaz pro nas obe holky duchovni? Protoze Ty si ted nejakym svym vlastnim zpusobem interpretujes po svem ze to ze ji rozumim hovori za vse?
Co je Tobe myslis tim padem pochopitelne? Nejaka domnenka?
Nejake zdani ?
Vis Ty vubec neco o me?  Zdani klamou Revlibo,to si zkus pamatovat. :jojo:
Nedovedela jsi se nic.

Arcanum,teď se asi zlobíš,ale není třeba...nic o tobě nevím,to je pravda...tím,že souzníš s Mari ten vzkaz pro vás obě...není to nic proti ničemu,žádný útok,domněnka či zdání..jen vzkaz

Ano ,viditelne,citelne me neznas uz jen pro tu skutecnost ze si myslis ze se zlobim. :)
Ted to okecavas ,ale dopustila jsi se domnenky ze je ti neco ted pochopitelne proto ze maripose rozumim a proto ten vzkaz pro nas obe. ;)

Zkus se divat jeste uplne jinak na pricinu toho proc maripose rozumim ale a to hlavne nejen prave ji.  :)

Nesouhlasím s tebou a dovolím si oponovat..ohledně vytváření domněnek..pokud bychom měly definovat domněnky....tak to tu praktikujeme všechny,včetně mně i tebe,jinak to nelze...jsme odkázány na psaná slova...
Přesto se dá vnímat,jakási energie i z těch slov....agresivita,apatie,ukřivděnost,láska...atd.,nelze to bezesporu dešifrovat dokonale,ale něco na tom je...
Co se týče tvé poslední věty....zatím jsem nezaznamenala laskavý přístup z tvé strany k nikomu jinému,než k Mar.,možná k Pan..znovu opakuji,máš na to právo...mně ovšem neber moje pocity,tak to vnímám,at chceš či ne..

dusička — 8. 8. 2011 23:47

Arcanum napsal(a):

dusička napsal(a):

No ale nastínila jsem to ne :)
p.Holan - Když kvede všednost, kvete zázrak :hjarta:

V jistem slova smyslu se to ale nepovedlo. :vissla::D

Arcanum - prosím - polopatě, jsem blondýna a bydlím v posledním baráku, nerozumím jak to myslíš

dusička — 8. 8. 2011 23:48

ach ty překlepy , :usch: :offtopic: moje

Arcanum — 8. 8. 2011 23:50

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Ted to okecavas ,ale dopustila jsi se domnenky ze je ti neco ted pochopitelne proto ze maripose rozumim a proto ten vzkaz pro nas obe. ;)

Nesouhlasím s tebou a dovolím si oponovat..ohledně vytváření domněnek..pokud bychom měly definovat domněnky....tak to tu praktikujeme všechny,včetně mně i tebe,jinak to nelze...jsme odkázány na psaná slova...
Přesto se dá vnímat,jakási energie i z těch slov....agresivita,apatie,ukřivděnost,láska...atd.,nelze to bezesporu dešifrovat dokonale,ale něco na tom je...
Co se týče tvé poslední věty....zatím jsem nezaznamenala laskavý přístup z tvé strany k nikomu jinému,než k Mar.,možná k Pan..znovu opakuji,máš na to právo...mně ovšem neber moje pocity,tak to vnímám,at chceš či ne..

Se mnou nemusis souhlasit. To ale na mem nazoru nic nemeni. :)

Arcanum — 8. 8. 2011 23:52

dusička napsal(a):

Arcanum napsal(a):

dusička napsal(a):

No ale nastínila jsem to ne :)
p.Holan - Když kvede všednost, kvete zázrak :hjarta:

V jistem slova smyslu se to ale nepovedlo. :vissla::D

Arcanum - prosím - polopatě, jsem blondýna a bydlím v posledním baráku, nerozumím jak to myslíš

A jako myslis ze Ti to mam vysvetlovat? :lol:

dusička — 8. 8. 2011 23:52

Arcanum napsal(a):

dusička napsal(a):

Arcanum napsal(a):


V jistem slova smyslu se to ale nepovedlo. :vissla::D

Arcanum - prosím - polopatě, jsem blondýna a bydlím v posledním baráku, nerozumím jak to myslíš

A jako myslis ze Ti to mam vysvetlovat? :lol:

jo :lol:

Arcanum — 8. 8. 2011 23:56

Tak dobrou. :sova:  :)

Revliba — 8. 8. 2011 23:56

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Ted to okecavas ,ale dopustila jsi se domnenky ze je ti neco ted pochopitelne proto ze maripose rozumim a proto ten vzkaz pro nas obe. ;)

Nesouhlasím s tebou a dovolím si oponovat..ohledně vytváření domněnek..pokud bychom měly definovat domněnky....tak to tu praktikujeme všechny,včetně mně i tebe,jinak to nelze...jsme odkázány na psaná slova...
Přesto se dá vnímat,jakási energie i z těch slov....agresivita,apatie,ukřivděnost,láska...atd.,nelze to bezesporu dešifrovat dokonale,ale něco na tom je...
Co se týče tvé poslední věty....zatím jsem nezaznamenala laskavý přístup z tvé strany k nikomu jinému,než k Mar.,možná k Pan..znovu opakuji,máš na to právo...mně ovšem neber moje pocity,tak to vnímám,at chceš či ne..

Se mnou nemusis souhlasit. To ale na mem nazoru nic nemeni. :)

Samozřejmě,to je v pořádku.

Arcanum — 9. 8. 2011 0:10

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):

Nesouhlasím s tebou a dovolím si oponovat..ohledně vytváření domněnek..pokud bychom měly definovat domněnky....tak to tu praktikujeme všechny,včetně mně i tebe,jinak to nelze...jsme odkázány na psaná slova...
Přesto se dá vnímat,jakási energie i z těch slov....agresivita,apatie,ukřivděnost,láska...atd.,nelze to bezesporu dešifrovat dokonale,ale něco na tom je...
Co se týče tvé poslední věty....zatím jsem nezaznamenala laskavý přístup z tvé strany k nikomu jinému,než k Mar.,možná k Pan..znovu opakuji,máš na to právo...mně ovšem neber moje pocity,tak to vnímám,at chceš či ne..

Se mnou nemusis souhlasit. To ale na mem nazoru nic nemeni. :)

Samozřejmě,to je v pořádku.

:lol:  No jeste aby nebylo...

Tve pocity ti vsak ovsem v zadnem pripade take neberu,zdalo se Ti snad ze ano? Proc?
O tom muzes a nemusis premyslet. :)

Rekla jsem pouze tohle: zdani klamou :jojo:  A to je muj vzkaz naopak pro Tebe.
To neni nic o brani Tvych pocitu ,ty patri bezevseho Tobe,ne me.

Blossom — 9. 8. 2011 8:07

Hmm, zajímavé...LENOST K ŽIVOTU... :jojo:

Myslím, že na tom něco je. Mám pocit, že tady tím trpí mnozí, kteří rádi pitvají a rozebírají věci na poslední prvočinitele, ale skutečný život jim uniká.

Vzpomínám na hlášku z (moc pěkného) filmu Návrat idiota: Postava hraná (mistrovsky) Pavlem Liškou se vrací z pobytu v nějakém léčebném ústavu(léčení ohledně psychiky) a říká své příbuzné - pan profesor mi říkal - JE TŘEBA NEVYHÝBAT SE ŽIVOTU. (Nevím, zda to cituji přesně).

Myslím, že toto je  pro mnohé osoby, zde donekonečna všechno rozebírající, určitý návod, rada do života.

Blossom — 9. 8. 2011 8:22

Ještě jsem si včera večer v klidu přemýšlela nad otázkou mariposy - zda mi k něčemu byly ve chvílích nejhorší deprese všechny ty věci - dostudovaná VŠ, dům, napsaná kniha. (A já doplňuji její "seznam" ještě o své děti - ty především, ale třeba i o své prožité výlety apod.).

Vzpomněla jsem si na to, co psal Ota Pavel: Když onemocněl psychickou chorobou, bylo mu zle a byl dlouho hospitalizován, tak mu přežít tyto těžké chvíle pomáhalo právě vrátit se v myšlenkách do těch šťastných chvil, kdy s rodiči jezdili na Berounku k převozníku Proškovi a chytali tam ryby.

No a vlastně tak nějak bych řekla, že jsem to měla já: Že mi právě v těchto těžkých chvílích pomáhalo vrátit se v myšlenkách k věcem hezkým, příjemně prožitým, k tomu, co se mi podařilo, k tomu, z čeho mám radost a co cítím jako svůj úspěch a potěšení.

Naštěstí - měla jsem dost "materiálu" ;) , ke kterému jsem se mohla vracet.
Mimo jiné-přítel mi vytiskl seznam všech našich výletů za společné roky (je to na několik stran), i tím jsem si v nemocnici listovala a vracela se v myšlenkách do těch šťastných chvil.
Podobně jako Ota Pavel se v myšlenkách vracel k rybaření.

Chci tím říct - není to tak, jak se mi snažila vnutit svůj pohled mariposa - že ve vnějších věcech hledám své sebepotvrzení, protože (údajně - ona asi soudí podle sebe i jiné) mám nedostatek lásky a sebelásky.

Ale já to vidím tak, že asi každý z nás má v srdci jakousi pokladnici hezkých vzpomínek a radostí z dosažených věcí, a z této pokladnice pak čerpá v dobách těžkých.
A je jedno zda je to v nemocnici, a nebo při jiných nepříznivých okolnostech.
A ti, co mají tuto pokladnici bohatě naplněnou, mají z čeho v těch  dobách zlých čerpat a nacházet sílu.
:jojo:

Vějířovka — 9. 8. 2011 8:34

Blossom napsal(a):

Ještě jsem si včera večer v klidu přemýšlela nad otázkou mariposy - zda mi k něčemu byly ve chvílích nejhorší deprese všechny ty věci - dostudovaná VŠ, dům, napsaná kniha. (A já doplňuji její "seznam" ještě o své děti - ty především, ale třeba i o své prožité výlety apod.).

Vzpomněla jsem si na to, co psal Ota Pavel: Když onemocněl psychickou chorobou, bylo mu zle a byl dlouho hospitalizován, tak mu přežít tyto těžké chvíle pomáhalo právě vrátit se v myšlenkách do těch šťastných chvil, kdy s rodiči jezdili na Berounku k převozníku Proškovi a chytali tam ryby.

No a vlastně tak nějak bych řekla, že jsem to měla já: Že mi právě v těchto těžkých chvílích pomáhalo vrátit se v myšlenkách k věcem hezkým, příjemně prožitým, k tomu, co se mi podařilo, k tomu, z čeho mám radost a co cítím jako svůj úspěch a potěšení.

Naštěstí - měla jsem dost "materiálu" ;) , ke kterému jsem se mohla vracet.
Mimo jiné-přítel mi vytiskl seznam všech našich výletů za společné roky (je to na několik stran), i tím jsem si v nemocnici listovala a vracela se v myšlenkách do těch šťastných chvil.
Podobně jako Ota Pavel se v myšlenkách vracel k rybaření.

Chci tím říct - není to tak, jak se mi snažila vnutit svůj pohled mariposa - že ve vnějších věcech hledám své sebepotvrzení, protože (údajně - ona asi soudí podle sebe i jiné) mám nedostatek lásky a sebelásky.

Ale já to vidím tak, že asi každý z nás má v srdci jakousi pokladnici hezkých vzpomínek a radostí z dosažených věcí, a z této pokladnice pak čerpá v dobách těžkých.
A je jedno zda je to v nemocnici, a nebo při jiných nepříznivých okolnostech.
A ti, co mají tuto pokladnici bohatě naplněnou, mají z čeho v těch  dobách zlých čerpat a nacházet sílu.
:jojo:

Není co dodat. :supr: :godlike: :hjarta:

dusička — 9. 8. 2011 8:37

Bloss - krásně napsané :pussa::pussa:
Jen mě tak napadlo.
Jak by si definovala slovo sebeláska.
Já totiž v ní vidím - mít rád sám sebe, jenže po staletí nás učili - nesmíš koukat jen na sebe, koukej i na druhý, nebud sobec. Ale jak stárnu,zjištuju,že je to blbost, že člověk by se měl mít sám rád,protože když se má rád,může lásku rozdávat.
Mně se zdát - že slovo sebelásku máme zařazenou zafixovanou od mala jako že je to něco špatnýho, jako samochvála smrdí a tak. Přitom je potřeba

Selima — 9. 8. 2011 8:48

Blossom napsal(a):

Hmm, zajímavé...LENOST K ŽIVOTU... :jojo:

Myslím, že na tom něco je. Mám pocit, že tady tím trpí mnozí, kteří rádi pitvají a rozebírají věci na poslední prvočinitele, ale skutečný život jim uniká.Vzpomínám na hlášku z (moc pěkného) filmu Návrat idiota: Postava hraná (mistrovsky) Pavlem Liškou se vrací z pobytu v nějakém léčebném ústavu(léčení ohledně psychiky) a říká své příbuzné - pan profesor mi říkal - JE TŘEBA NEVYHÝBAT SE ŽIVOTU. (Nevím, zda to cituji přesně).

Myslím, že toto je  pro mnohé osoby, zde donekonečna všechno rozebírající, určitý návod, rada do života.

O skutočnom živote diskutérov na Babi vieme vcelku prd :D - až na výnimky, ktoré sa poznajú osobne. Povedala by som. Vychádzame zasa len zo svojich domnienok, ktoré sú práve len domnienkami. Kvôli tomu by som sa vôbec nezalamaovala (ja som možno v skutočnosti znudený päťdesiatročný politik :D ).

Selima — 9. 8. 2011 8:51

sebaláska je potrebná a zdravá, len netreba zostať pri nej. ;) zasa ak niekto zostane LEN pri sebaláske, nevidím to ako veľkú výhru.

majkafa — 9. 8. 2011 8:55

Blossom, tos napsala moc krásně. Pohladilo mě to na duši. I o těch výletech.
Když mi tenkrát bylo špatně, když je mi někdy smutno na duši, představím si taky ty hezké výlety, hezké časy a vím, že zase budou a že život je i krásný a duše se rozjasní. V myšlenkách brouzdám bosými nohami ve vodě v moři, na mém milovaném místě v Itálii, kam už jsem se vrátila asi 8x a zase se vrátím, cítím, jak mě vlny omývají a hladí, slyším moře a smutky odcházejí.
Pamatuji si, že když jsem i po návratu z nemocnice chtěla ještě víc nebýt, jak mi bylo uvnitř stále zle, ležela jsem jednou v září 2006 na zahradě, dívala se na šeříky a najednou jsem věděla, že chci příští jaro zase vonět jejich nádhernou vůni, kterou miluji.
Že chci vidět svého syna na jeho maturitním plesu.
K tomu, abych tady byla ráda, jsou mi ty velké věci - třeba mé vzdělání a dobrá práce a děti, i ty zdánlivě malé každodenní drobnosti, třeba že se na mě usměje můj vnuk a natáhle ke mně ručičky a když ho vezmu do náruče, tak mě obejme, když se obejmeme s mými dětmi...
Každý z nás potřebuje to, čemu někdo řekne - berličky. A kdo říká, že ne, lže sám sobě.

Horacio — 9. 8. 2011 9:02

dusička napsal(a):

Bloss - krásně napsané :pussa::pussa:
Jen mě tak napadlo.
Jak by si definovala slovo sebeláska.
Já totiž v ní vidím - mít rád sám sebe, jenže po staletí nás učili - nesmíš koukat jen na sebe, koukej i na druhý, nebud sobec. Ale jak stárnu,zjištuju,že je to blbost, že člověk by se měl mít sám rád,protože když se má rád,může lásku rozdávat.
Mně se zdát - že slovo sebelásku máme zařazenou zafixovanou od mala jako že je to něco špatnýho, jako samochvála smrdí a tak. Přitom je potřeba

Byli jsme tak vychováni a brali to jako samozřejmost.A byla to moc hezká samozřejmost.Hned bych ji vyměnil za marast,ve kterém žijeme dnes.

Blossom — 9. 8. 2011 9:03

dusička napsal(a):

Bloss - krásně napsané :pussa::pussa:
Jen mě tak napadlo.
Jak by si definovala slovo sebeláska.
Já totiž v ní vidím - mít rád sám sebe, jenže po staletí nás učili - nesmíš koukat jen na sebe, koukej i na druhý, nebud sobec. Ale jak stárnu,zjištuju,že je to blbost, že člověk by se měl mít sám rád,protože když se má rád,může lásku rozdávat.
Mně se zdát - že slovo sebelásku máme zařazenou zafixovanou od mala jako že je to něco špatnýho, jako samochvála smrdí a tak. Přitom je potřeba

Dusičko, mě taky slovo "sebeláska" se zdá takové divné.

Já bych použila spíš termín - sebepřijetí, a nebo být kamarádem sám sobě, případně být sám se sebou v pohodě, být si vědom své ceny.
První podmínkou je - sám sebe dobře znát. Nic si nenalhávat, přiznat si i své nedostatky, ale být si vědom i svých předností (které když je člověk vyjmenuje, některým ostatním to právě může znít jako samochvála, ale to je jejich problém, ne můj). 

Asi abych to dokázala vysvětlit, zkusím to pospat na svém vlastním příkladě:
Znám se. Vím o svých nedostatcích: Jsem např. celkem nepořádná, ve stresu mám sklon ke zmatkování, často odkládám věci, do kterých se mi nechce, mám odpor k věcem technického rázu a jsem v tomto úplněb blbá (nedovedu např. nastavit ani video a i na mobilu a PC používám jen to základní), a můj orientační smysl? Škoda slov :lol: , spíš to nazývám orientační NEsmysl, jsem schopná zabloudit takřka všude.
No a co? 
Vždyť tyto nedostatky vyvažují docela slušně má pozitiva: Organizační smysl, neuvěřitelné a neutuchající množství nápadů, které navíc dovedu skutečně dovést až k realizaci.
Schopnost empatie a pomoci jiným, pro kterou mě má mnoho lidí rádo. Schopnost dobře se vyjadřovat písemně, kterou zúročuji  nejen v psaní knížky (jedna napsaná, druhou píšu a námět na třetí a čtvrtou už mám v hlavě), ale i zda na Babinetu a nebo v praní různých článků do různých časopisů.
Mám za sebou velký kus práce: Dobře vychované a šikovné děti, slušné dosažené vzdělání, a velký kus práce ohledně zaměstnání - naší firmy.
Takže - celkový pocit ze sebe  je pozitivní. I přes mé nedostatky, o kterých vím a nemám snahu skrývat.

Dusičko, udělej si takovýto výčet aspoň v duchu.
Protože když ta svá  pozitiva zveřejníš, najde se vždy dost zamindrákovaných, kteří v Tvém výčtu budou čuchat jen samochválu.
Na svá pozitiva buď hrdá, a svá negativa se snaž eliminovat, tam kde to jde, a přijmout, tam kde s tím nejde nic dělat.

Jde o to, být si svých negativ i pozitiv vědoma a tak sama sebe s láskou a porozuměním přijímat. :)

majkafa — 9. 8. 2011 9:08

Můj moudrý tchán říká, že jezdí kvůli vzpomínkám. Protože ty mu nikdo nevezme.
Když bude celý život sedět doma, pinožit se na baráku nebo bytě a mít všechny dny stejné, žádné vzpomínky v pokladnici nebudou a nebude mít z čeho čerpat.
Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila. Protože my jsme s mými rodiči NIKDY nebyli na žádné dovolené. NIKDY v kině, NIKDY v divadle nebo na koncertě, i celou jejich dovolenou jsme trávili doma uklízením, větráním peřin, vynášením ven a dovnitř, zavařováním stovek sklenic všeho možného. Žádné vzpomínky na něco hezkého, ani na laskavost a lásku, protože vše se dělo stylem - honem honem, ať toho uděláme co nejvíc, žádné lelkování, v nevlídné atmosféře.
Děkuji Bohu za mého tchána a tchýni, kteří mě naučili, že se dá žít i jinak. A tak jsem prožila svůj život od školy až dodnes a dál budu prožívat a děkuji jim, že mi ukázali, jak lze pokladnici drahokamů vzpomínek naplnit. I mé děti už si ji plní, od narození, nemají ztrátu spousty let, jako pociťuji já. Ztrátu sdílení s mými rodiči, to sdílení mi dodnes chybí. Teď jsem si to znovu naplno uvědomila, když jsem tam strávila několik dní.

majkafa — 9. 8. 2011 9:13

Blossom napsal(a):

Jde o to, být si svých negativ i pozitiv vědoma a tak sama sebe s láskou a porozuměním přijímat. :)

:jojo::jojo::jojo:

Blossom — 9. 8. 2011 9:15

Selima napsal(a):

sebaláska je potrebná a zdravá, len netreba zostať pri nej. ;) zasa ak niekto zostane LEN pri sebaláske, nevidím to ako veľkú výhru.

Ano. S tímto naprosto souhlasím. :jojo:

Protože nám dříve bylo dlouho vtloukáno do hlavy - buďte na světě hlavně pro jiné, "sedávej panenko v koutě", tak vidím v některých dnešních naukách a kursech to kyvadlo zas vychýlené podivně a zvrhle na druhou stranu:
Měj rád hlavně sám sebe, a ostatní jaksi přijde samo, dělej vše hlavně pro sebe, neohlížej se po jiných.
Tohle je podle mě druhý extrém, stejně škodlivý jako to "sedávej panenko v koutě".

Myslím, že ideální je v tomto zlatá střední cesta: Být v souladu sám se sebou, ale nejít přes mrtvoly, mít zrovna tak rád i lidi kolem sebe a jednat vždy pokud možno ohleduplně, aby člověk zbytečně  neškodil a neubližoval jiným.

mia — 9. 8. 2011 9:16

Já bych termín sebeláska  nahradila slovem zdravé sebevědomí.

Tam pak totiž vidím prostor i pro přijetí ostatních...

Blossom — 9. 8. 2011 9:20

majkafa napsal(a):

Blossom, tos napsala moc krásně. Pohladilo mě to na duši. I o těch výletech.
Když mi tenkrát bylo špatně, když je mi někdy smutno na duši, představím si taky ty hezké výlety, hezké časy a vím, že zase budou a že život je i krásný a duše se rozjasní. V myšlenkách brouzdám bosými nohami ve vodě v moři, na mém milovaném místě v Itálii, kam už jsem se vrátila asi 8x a zase se vrátím, cítím, jak mě vlny omývají a hladí, slyším moře a smutky odcházejí.
Pamatuji si, že když jsem i po návratu z nemocnice chtěla ještě víc nebýt, jak mi bylo uvnitř stále zle, ležela jsem jednou v září 2006 na zahradě, dívala se na šeříky a najednou jsem věděla, že chci příští jaro zase vonět jejich nádhernou vůni, kterou miluji.
Že chci vidět svého syna na jeho maturitním plesu.
K tomu, abych tady byla ráda, jsou mi ty velké věci - třeba mé vzdělání a dobrá práce a děti, i ty zdánlivě malé každodenní drobnosti, třeba že se na mě usměje můj vnuk a natáhle ke mně ručičky a když ho vezmu do náruče, tak mě obejme, když se obejmeme s mými dětmi...
Každý z nás potřebuje to, čemu někdo řekne - berličky. A kdo říká, že ne, lže sám sobě.

Jenže Majkafo - podle mě to nejsou berličky, podle mě toto jsou skutečné životní hodnoty, o které se opíráme. :)
Proč je degradovat na berličky...

majkafa — 9. 8. 2011 9:22

Blossom, já nevnímám jako degradaci, když jsem použila slovo berličky. To jsem spíš narážela na mariposu a její podivný dotaz - k čemu ti byla škola, kniha atd. Přece jsem psala - čemu NĚKDO řekne berličky.
Ale někdo to jako degradační berličky vnímá - evidentně viz mariposa.
Já to vnímám, jak píšeš ty, jako jsi to krásně pojmenovala - pokladnice. :jojo:
Pro mě jsou mé vzpomínky, ale také to, čeho jsem dosáhla, atd. cenným obsahem mé pokladnice. Mám takovou krabici od bot olepenou hezkou tapetou, kde mám poklady od mých dětí. A k nim do té krabice pomyslně přikládám mé vzpomínky a to, co se mi v životě podařilo. :jojo:

Bramborka — 9. 8. 2011 9:25

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):

Ano,to,že jí rozumíš hovoří za vše a teď je mi to pochopitelné....pro vás obě tedy holky duchovní posílám vzkaz od pana Holana..."když kvete všednost,zázrak je blízko..":hjarta:

Revli,
nejsem schopna tu vetu pobrat. Snad i proto ze neznam pana Holana a nevim o cem pojednava(neznam kontext pro jeho tvrzeni)  :)

Zkusilas to (pobrat ten verš)?

Pandorraa — 9. 8. 2011 9:27

Všechno je to hezké, slova jdou hezká...problém ale nastává ve chvíli, kdy je třeba ta hezká slova potvrdit činy.
Až PAK se láme chleba, až PAK poznám, zda se skutečně znám, zda jsem se skutečně přijala, zda skutečně vůbec nějakou pokladnici mám..... a nebo zda mám jen velkou potřebu se hájit a obhajovat, vysvětlovt a argumentovat :jojo:
A nebo zda tu potřebu nemám, hodím domněnky a konstrukce druhých za hlavu a dál pracuji na svém vlastním klidu v duši :jojo:

majkafa — 9. 8. 2011 9:27

Bramborka napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):

Ano,to,že jí rozumíš hovoří za vše a teď je mi to pochopitelné....pro vás obě tedy holky duchovní posílám vzkaz od pana Holana..."když kvete všednost,zázrak je blízko..":hjarta:

Revli,
nejsem schopna tu vetu pobrat. Snad i proto ze neznam pana Holana a nevim o cem pojednava(neznam kontext pro jeho tvrzeni)  :)

Zkusilas to (pobrat ten verš)?

Mně přijde ten verš naprosto srozumitelný a taky krásný. Nerozumím tomu, proč tomu někdo nerozumí, anžto by přečetl celý kontext či musel znát pana Holana. O tom to přece vůbec není.

Vladena — 9. 8. 2011 9:33

..."když kvete všednost,zázrak je blízko
Nádhera! nemusím znát souvislosti, vylovím je ze své pokladnice. :)

Vějířovka — 9. 8. 2011 9:34

Pandorraa napsal(a):

Všechno je to hezké, slova jdou hezká...problém ale nastává ve chvíli, kdy je třeba ta hezká slova potvrdit činy.
Až PAK se láme chleba, až PAK poznám, zda se skutečně znám, zda jsem se skutečně přijala, zda skutečně vůbec nějakou pokladnici mám..... a nebo zda mám jen velkou potřebu se hájit a obhajovat, vysvětlovt a argumentovat :jojo:
A nebo zda tu potřebu nemám, hodím domněnky a konstrukce druhých za hlavu a dál pracuji na svém vlastním klidu v duši :jojo:

Proboha, co je zase tohle za blábol. Co tím chceš říct, že Blos nepotvrdila svá slova činy? Že se nezná? Jak to ty víš? Proč o tom pochybuješ?
Ona se neobhajuje, ale odpovídá vám.
Pracuj na svém klidu v duši ty, Pandoro.
Tady je diskuse, proto si vše vzájemně vysvětlujeme.
:dumbom: :gloria: :albert:

Blossom — 9. 8. 2011 9:35

Pandorraa napsal(a):

Všechno je to hezké, slova jdou hezká...problém ale nastává ve chvíli, kdy je třeba ta hezká slova potvrdit činy.
Až PAK se láme chleba, až PAK poznám, zda se skutečně znám, zda jsem se skutečně přijala, zda skutečně vůbec nějakou pokladnici mám..... a nebo zda mám jen velkou potřebu se hájit a obhajovat, vysvětlovt a argumentovat :jojo:
A nebo zda tu potřebu nemám, hodím domněnky a konstrukce druhých za hlavu a dál pracuji na svém vlastním klidu v duši :jojo:

Někdo nepochopí, že těmi slovy jsou pojmenované a popsané činy.
Ale když v nich chce on vidět jen prázdná slova, ať tedy klidně vidí. :)

Pandorraa — 9. 8. 2011 9:38

Vějířovka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Všechno je to hezké, slova jdou hezká...problém ale nastává ve chvíli, kdy je třeba ta hezká slova potvrdit činy.
Až PAK se láme chleba, až PAK poznám, zda se skutečně znám, zda jsem se skutečně přijala, zda skutečně vůbec nějakou pokladnici mám..... a nebo zda mám jen velkou potřebu se hájit a obhajovat, vysvětlovt a argumentovat :jojo:
A nebo zda tu potřebu nemám, hodím domněnky a konstrukce druhých za hlavu a dál pracuji na svém vlastním klidu v duši :jojo:

Proboha, co je zase tohle za blábol. Co tím chceš říct, že Blos nepotvrdila svá slova činy? Že se nezná? Jak to ty víš? Proč o tom pochybuješ?
Ona se neobhajuje, ale odpovídá vám.
Pracuj na svém klidu v duši ty, Pandoro.
Tady se diskuse, proto si vše vzájemně vysvětlujeme.
:dumbom: :gloria: :albert:

Proboha Vejířovko, proč tě to tak bere?
Proč tě tak berou moje zcela obecná slova, napsaná v kontextu mnoha diskuzí tady na babi?
Pokud máš potřebu vysvětlovat, tak si klidně vysvětluj a moje bláboly hoď za hlavu, ne?
Je to pro tebe tak těžké?
A proč?

Blossom — 9. 8. 2011 9:38

Vladena napsal(a):

..."když kvete všednost,zázrak je blízko
Nádhera! nemusím znát souvislosti, vylovím je ze své pokladnice. :)

Já to chápu takto - a dovolím si půjčit příběh majkafy:
Když majkafa ležela pod tím šeříkem a přemýšlela o tom, že by raděj nebyla, a najednou koukla na ten šeřík a došlo jí - já ho chci vidě tpříští rok kvést.

Tak na takové "všední" věci jako je kvetoucí šeřík jí došel ten zázrak - uvědomila si, že vlastně chce žít.

Blossom — 9. 8. 2011 9:41

Pandorraa napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Všechno je to hezké, slova jdou hezká...problém ale nastává ve chvíli, kdy je třeba ta hezká slova potvrdit činy.
Až PAK se láme chleba, až PAK poznám, zda se skutečně znám, zda jsem se skutečně přijala, zda skutečně vůbec nějakou pokladnici mám..... a nebo zda mám jen velkou potřebu se hájit a obhajovat, vysvětlovt a argumentovat :jojo:
A nebo zda tu potřebu nemám, hodím domněnky a konstrukce druhých za hlavu a dál pracuji na svém vlastním klidu v duši :jojo:

Proboha, co je zase tohle za blábol. Co tím chceš říct, že Blos nepotvrdila svá slova činy? Že se nezná? Jak to ty víš? Proč o tom pochybuješ?
Ona se neobhajuje, ale odpovídá vám.
Pracuj na svém klidu v duši ty, Pandoro.
Tady se diskuse, proto si vše vzájemně vysvětlujeme.
:dumbom: :gloria: :albert:

Proboha Vejířovko, proč tě to tak bere?
Proč tě tak berou moje zcela obecná slova, napsaná v kontextu mnoha diskuzí tady na babi?
Pokud máš potřebu vysvětlovat, tak si klidně vysvětluj a moje bláboly hoď za hlavu, ne?
Je to pro tebe tak těžké?
A proč?

Docela dobrá sebereflexe :supr: a docela dobrá rada. :godlike: :)

mia — 9. 8. 2011 9:41

Vladena napsal(a):

..."když kvete všednost,zázrak je blízkoNádhera! nemusím znát souvislosti, vylovím je ze své pokladnice. :)

:jojo::):supr:

Arcanum — 9. 8. 2011 9:57

Bramborka napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):

Ano,to,že jí rozumíš hovoří za vše a teď je mi to pochopitelné....pro vás obě tedy holky duchovní posílám vzkaz od pana Holana..."když kvete všednost,zázrak je blízko..":hjarta:

Revli,
nejsem schopna tu vetu pobrat. Snad i proto ze neznam pana Holana a nevim o cem pojednava(neznam kontext pro jeho tvrzeni)  :)

Zkusilas to (pobrat ten verš)?

Kdyby jsi mne znala,pak by Te vubec nenapadlo se me na tohle ptat.

Arcanum — 9. 8. 2011 9:57

zdvojeny prispevek

Vějířovka — 9. 8. 2011 9:59

Arcanum napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Revli,
nejsem schopna tu vetu pobrat. Snad i proto ze neznam pana Holana a nevim o cem pojednava(neznam kontext pro jeho tvrzeni)  :)

Zkusilas to (pobrat ten verš)?

Kdyby jsi mne znala,pak by Te vubec nenapadlo se me na tohle ptat.

Proč se tedy neodhalíš, Arcanum, proč jsi taková tajuplná?

Arcanum — 9. 8. 2011 10:03

Vějířovka napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Bramborka napsal(a):


Zkusilas to (pobrat ten verš)?

Kdyby jsi mne znala,pak by Te vubec nenapadlo se me na tohle ptat.

Proč se tedy neodhalíš, Arcanum, proč jsi taková tajuplná?

Proc jsi me psala sbohem?
A proc kdyz me pises sbohem na me ted opet  mluvis? :co:

Zklamaná — 9. 8. 2011 10:04

Blossom napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Vějířovka napsal(a):


Proboha, co je zase tohle za blábol. Co tím chceš říct, že Blos nepotvrdila svá slova činy? Že se nezná? Jak to ty víš? Proč o tom pochybuješ?
Ona se neobhajuje, ale odpovídá vám.
Pracuj na svém klidu v duši ty, Pandoro.
Tady se diskuse, proto si vše vzájemně vysvětlujeme.
:dumbom: :gloria: :albert:

Proboha Vejířovko, proč tě to tak bere?
Proč tě tak berou moje zcela obecná slova, napsaná v kontextu mnoha diskuzí tady na babi?
Pokud máš potřebu vysvětlovat, tak si klidně vysvětluj a moje bláboly hoď za hlavu, ne?
Je to pro tebe tak těžké?
A proč?

Docela dobrá sebereflexe :supr: a docela dobrá rada. :godlike: :)

něco jako - zloděj křičí "chyťte zloděje" :lol:
neuvědomění si, že ukazování prstem na druhého zbývajícími prsty ukazuje na sebe
a nejlepší na tom je, že se to samozve odborníkem

Vějířovka — 9. 8. 2011 10:11

Arcanum napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Kdyby jsi mne znala,pak by Te vubec nenapadlo se me na tohle ptat.

Proč se tedy neodhalíš, Arcanum, proč jsi taková tajuplná?

Proc jsi me psala sbohem?
A proc kdyz me pises sbohem na me ted opet  mluvis? :co:

No, protože s tebou nemíním mluvit přes sz, ale tady na veřejném fóru, ti pár věcí ještě chci říct.

Bramborka — 9. 8. 2011 10:16

Arcanum napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Revli,
nejsem schopna tu vetu pobrat. Snad i proto ze neznam pana Holana a nevim o cem pojednava(neznam kontext pro jeho tvrzeni)  :)

Zkusilas to (pobrat ten verš)?

Kdyby jsi mne znala,pak by Te vubec nenapadlo se me na tohle ptat.

To je možné ........ O čem to svědčí?

Pandorraa — 9. 8. 2011 10:30

Blossom napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Všechno je to hezké, slova jdou hezká...problém ale nastává ve chvíli, kdy je třeba ta hezká slova potvrdit činy.
Až PAK se láme chleba, až PAK poznám, zda se skutečně znám, zda jsem se skutečně přijala, zda skutečně vůbec nějakou pokladnici mám..... a nebo zda mám jen velkou potřebu se hájit a obhajovat, vysvětlovt a argumentovat :jojo:
A nebo zda tu potřebu nemám, hodím domněnky a konstrukce druhých za hlavu a dál pracuji na svém vlastním klidu v duši :jojo:

Někdo nepochopí, že těmi slovy jsou pojmenované a popsané činy.
Ale když v nich chce on vidět jen prázdná slova, ať tedy klidně vidí. :)

Bloos,
skutečně jsi přesvědčená, že POPSAT a POJMENOVAT je totéž, jako UDĚLAT?
O tom totiž je můj příspěvek, o ničem jiném. A pochopitelně je to i vlastní zkušenost.

Vějířovka — 9. 8. 2011 10:33

Pandorraa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Všechno je to hezké, slova jdou hezká...problém ale nastává ve chvíli, kdy je třeba ta hezká slova potvrdit činy.
Až PAK se láme chleba, až PAK poznám, zda se skutečně znám, zda jsem se skutečně přijala, zda skutečně vůbec nějakou pokladnici mám..... a nebo zda mám jen velkou potřebu se hájit a obhajovat, vysvětlovt a argumentovat :jojo:
A nebo zda tu potřebu nemám, hodím domněnky a konstrukce druhých za hlavu a dál pracuji na svém vlastním klidu v duši :jojo:

Někdo nepochopí, že těmi slovy jsou pojmenované a popsané činy.
Ale když v nich chce on vidět jen prázdná slova, ať tedy klidně vidí. :)

Bloos,
skutečně jsi přesvědčená, že POPSAT a POJMENOVAT je totéž, jako UDĚLAT?
O tom totiž je můj příspěvek, o ničem jiném. A pochopitelně je to i vlastní zkušenost.

Já se zase musím zeptat: ty si myslíš, že Blos to neudělala, že o tom jen sní?
Ty jí snad chceš kontrolovat?

Blossom — 9. 8. 2011 10:43

Vějířovka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Blossom napsal(a):


Někdo nepochopí, že těmi slovy jsou pojmenované a popsané činy.
Ale když v nich chce on vidět jen prázdná slova, ať tedy klidně vidí. :)

Bloos,
skutečně jsi přesvědčená, že POPSAT a POJMENOVAT je totéž, jako UDĚLAT?
O tom totiž je můj příspěvek, o ničem jiném. A pochopitelně je to i vlastní zkušenost.

Já se zase musím zeptat: ty si myslíš, že Blos to neudělala, že o tom jen sní?
Ty jí snad chceš kontrolovat?

Vějířovko, myslím, že tady je škoda plýtvat energií.
Ten, co nechce vidět, neuvidí, a co nechce slyšet, neuslyší.

Pandorraa — 9. 8. 2011 10:44

Vějířovka napsal(a):

Já se zase musím zeptat: ty si myslíš, že Blos to neudělala, že o tom jen sní?
Ty jí snad chceš kontrolovat?

Vějířovko a proč do toho pleteš Bloos?

Blossom — 9. 8. 2011 10:46

Pandorraa napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

Já se zase musím zeptat: ty si myslíš, že Blos to neudělala, že o tom jen sní?
Ty jí snad chceš kontrolovat?

Vějířovko a proč do toho pleteš Bloos?

Pandorroo, ta skleróza u tebe asi fakt působí.
Zapomnělas, že mě ve svém příspěvku přímo oslovuješ. Tak asi proto.... :vissla:

Pandorraa — 9. 8. 2011 10:53

Blossom napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

Já se zase musím zeptat: ty si myslíš, že Blos to neudělala, že o tom jen sní?
Ty jí snad chceš kontrolovat?

Vějířovko a proč do toho pleteš Bloos?

Pandorroo, ta skleróza u tebe asi fakt působí.
Zapomnělas, že mě ve svém příspěvku přímo oslovuješ. Tak asi proto.... :vissla:

Už jsem to tu řekla mnohokrát, ale klidně to zopakuji: Bloos, nebuď tak vztahovačná. Umožní ti to sledovat věci v kontextu. Takhle jsi zase mimo a já nejsem z těch, kteří vysvětlují polopaticky., podtrhávají celé věty a uvádějí čísla příspěvků. Však ty jsi chytrá holka, časem na to jistě příjdeš sama, do čeho že tě to Vějířovka vlastně plete :jojo::supr:

Blossom — 9. 8. 2011 10:56

Pandorraa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Vějířovko a proč do toho pleteš Bloos?

Pandorroo, ta skleróza u tebe asi fakt působí.
Zapomnělas, že mě ve svém příspěvku přímo oslovuješ. Tak asi proto.... :vissla:

Už jsem to tu řekla mnohokrát, ale klidně to zopakuji: Bloos, nebuď tak vztahovačná. Umožní ti to sledovat věci v kontextu. Takhle jsi zase mimo a já nejsem z těch, kteří vysvětlují polopaticky., podtrhávají celé věty a uvádějí čísla příspěvků. Však ty jsi chytrá holka, časem na to jistě příjdeš sama, do čeho že tě to Vějířovka vlastně plete :jojo::supr:

Tak Pandorroo pro tebe specielně po lopatě:
Pandorraa - příspěvek č. 878:

Bloos,
skutečně jsi přesvědčená, že POPSAT a POJMENOVAT je totéž, jako UDĚLAT?
O tom totiž je můj příspěvek, o ničem jiném. A pochopitelně je to i vlastní zkušenost
.

Ještě se chceš Pandorroo nadále ztrapňovat slovy o mé údajné vztahovačnosti? Když to oslovení tady každý vidí na vlastní oči?

majkafa — 9. 8. 2011 10:57

Pan, PROČ to děláš? :co:
Co ti Blossom tolik zrcadlí? :co:

Blossom — 9. 8. 2011 11:00

Napadá mě hláška, myslím že z Císařova pekaře a pekařova císaře:

V závěru filmu odchází císař Rudolf a povídá:
Odcházím se společensky znemožnit.

Něco (někoho ;) ) mi to připomíná..... :vissla: :)

Pandorraa — 9. 8. 2011 11:18

Blossom napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Blossom napsal(a):


Pandorroo, ta skleróza u tebe asi fakt působí.
Zapomnělas, že mě ve svém příspěvku přímo oslovuješ. Tak asi proto.... :vissla:

Už jsem to tu řekla mnohokrát, ale klidně to zopakuji: Bloos, nebuď tak vztahovačná. Umožní ti to sledovat věci v kontextu. Takhle jsi zase mimo a já nejsem z těch, kteří vysvětlují polopaticky., podtrhávají celé věty a uvádějí čísla příspěvků. Však ty jsi chytrá holka, časem na to jistě příjdeš sama, do čeho že tě to Vějířovka vlastně plete :jojo::supr:

Tak Pandorroo pro tebe specielně po lopatě:
Pandorraa - příspěvek č. 878:

Bloos,
skutečně jsi přesvědčená, že POPSAT a POJMENOVAT je totéž, jako UDĚLAT?
O tom totiž je můj příspěvek, o ničem jiném. A pochopitelně je to i vlastní zkušenost
.

Ještě se chceš Pandorroo nadále ztrapňovat slovy o mé údajné vztahovačnosti? Když to oslovení tady každý vidí na vlastní oči?

Bloos a jsi si jistá, že já měrem k Vějířovce opravdu mluvím právě o tomhle?
Zkus se trochu víc soustředit, no :jojo: Však ty to dáš :supr: Kdepak vzala tahle tvoje zbytečná diskuze počátek?
Až to najdeš, dej vědět.
Taky už jsem to řekla mnohokrátr a zase to klidně zopakuji: jinak mě totiž jen neustále otravuješ svojí vztahovačností a představou, že nemyslím na nic njiného, než jak tě ....ty bláboly, co jsi tuhle napsala, si už dosaď sama.

Pandorraa — 9. 8. 2011 11:20

majkafa napsal(a):

Pan, PROČ to děláš? :co:
Co ti Blossom tolik zrcadlí? :co:

Majko proč to děláš? Co ti zrcadlím?

Blbé, viď?
Taky si to myslím :pussa:

Blossom — 9. 8. 2011 11:20

Pandorraa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Pandorraa napsal(a):


Už jsem to tu řekla mnohokrát, ale klidně to zopakuji: Bloos, nebuď tak vztahovačná. Umožní ti to sledovat věci v kontextu. Takhle jsi zase mimo a já nejsem z těch, kteří vysvětlují polopaticky., podtrhávají celé věty a uvádějí čísla příspěvků. Však ty jsi chytrá holka, časem na to jistě příjdeš sama, do čeho že tě to Vějířovka vlastně plete :jojo::supr:

Tak Pandorroo pro tebe specielně po lopatě:
Pandorraa - příspěvek č. 878:

Bloos,
skutečně jsi přesvědčená, že POPSAT a POJMENOVAT je totéž, jako UDĚLAT?
O tom totiž je můj příspěvek, o ničem jiném. A pochopitelně je to i vlastní zkušenost
.

Ještě se chceš Pandorroo nadále ztrapňovat slovy o mé údajné vztahovačnosti? Když to oslovení tady každý vidí na vlastní oči?

Bloos a jsi si jistá, že já měrem k Vějířovce opravdu mluvím právě o tomhle?
Zkus se trochu víc soustředit, no :jojo: Však ty to dáš :supr: Kdepak vzala tahle tvoje zbytečná diskuze počátek?
Až to najdeš, dej vědět.
Taky už jsem to řekla mnohokrátr a zase to klidně zopakuji: jinak mě totiž jen neustále otravuješ svojí vztahovačností a představou, že nemyslím na nic njiného, než jak tě ....ty bláboly, co jsi tuhle napsala, si už dosaď sama.

Ano, máš pravdu Pandorroo:
Toto kolečko :hjarta: je skutečně zelené. :jojo:  :lol:

dusička — 9. 8. 2011 11:37

Pandorraa napsal(a):

Všechno je to hezké, slova jdou hezká...problém ale nastává ve chvíli, kdy je třeba ta hezká slova potvrdit činy.
Až PAK se láme chleba, až PAK poznám, zda se skutečně znám, zda jsem se skutečně přijala, zda skutečně vůbec nějakou pokladnici mám..... a nebo zda mám jen velkou potřebu se hájit a obhajovat, vysvětlovt a argumentovat :jojo:
A nebo zda tu potřebu nemám, hodím domněnky a konstrukce druhých za hlavu a dál pracuji na svém vlastním klidu v duši :jojo:

toto psala Pandora - je to všeobecné, není to adresováno přímo někomu
Bloss a Ty si Pandoře hned odepsala:
Ale když v nich chce on vidět jen prázdná slova, ať tedy klidně vidí
Ano,vztáhla sis to na sebe
A Vějířovka to pochopila na Tebe,
Ale to přeci neznamená, že Ty to tak musíš mít. Vždyt se přeci znáš :jojo:

majkafa — 9. 8. 2011 11:37

Pandorraa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Pan, PROČ to děláš? :co:
Co ti Blossom tolik zrcadlí? :co:

Majko proč to děláš? Co ti zrcadlím?

Blbé, viď?
Taky si to myslím :pussa:

Mně nezrcadlíš nic.
Jenom tě nechápu, tohle není chování vyrovnané ženy. To není laskavé, co píšeš. Příliš Blossom tlačíš. Evidentně to nechceš vidět. A piš si klidně zase, že mi zrcadlíš. Ale víš, já se nad tím zamyslím...

dusička — 9. 8. 2011 11:39

Nevidím v tom žádné tlačení
jestliže to Bloss nemá, jak o tom všeobecně píše Pan, tak to přeci nemusí vztahovat na sebe.

majkafa — 9. 8. 2011 11:45

Pan, co se hirondel vrátila jako Arcanum, tak jí pochlebuješ. Tam je očividné, jak bys třeba už i napsala nesouhlas, ale chceš držet linii a "nesouhlasíš" jen tak mírně, aby to nevypadalo, ne jako tenkrát s hirondel. A přitom Arcanum píše pořád stejně.
Ale Blossom komentuješ v mnoha situacích, jako bys po ní cíleně "šla".
A já zase zírám na tvá psaní. Taky si v sobě ve vztahu k tobě řeším. :jojo: Ale spíš jsem z toho smutná, co tady poslední dobou od tebe čtu. Už ti ani nebudu psát, aby ses podívala, jakým způsobem reaguješ na Blossom. Ale je to totéž, jak tenkrát na hirondel.

Vějířovka — 9. 8. 2011 11:49

Pandorraa napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

Já se zase musím zeptat: ty si myslíš, že Blos to neudělala, že o tom jen sní?
Ty jí snad chceš kontrolovat?

Vějířovko a proč do toho pleteš Bloos?

Protože tady o výrocích Blos debatujeme. Ty mluvíš o něčem úplně jiném? To jsou nějaká obecná poučidla?

Blossom — 9. 8. 2011 11:50

dusička napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Všechno je to hezké, slova jdou hezká...problém ale nastává ve chvíli, kdy je třeba ta hezká slova potvrdit činy.
Až PAK se láme chleba, až PAK poznám, zda se skutečně znám, zda jsem se skutečně přijala, zda skutečně vůbec nějakou pokladnici mám..... a nebo zda mám jen velkou potřebu se hájit a obhajovat, vysvětlovt a argumentovat :jojo:
A nebo zda tu potřebu nemám, hodím domněnky a konstrukce druhých za hlavu a dál pracuji na svém vlastním klidu v duši :jojo:

toto psala Pandora - je to všeobecné, není to adresováno přímo někomu
Bloss a Ty si Pandoře hned odepsala:
Ale když v nich chce on vidět jen prázdná slova, ať tedy klidně vidí
Ano,vztáhla sis to na sebe
A Vějířovka to pochopila na Tebe,
Ale to přeci neznamená, že Ty to tak musíš mít. Vždyt se přeci znáš :jojo:

Dusičko, pozor, přečti si znovu a pozorně příspěvek č.866:
Já tam psala:
Někdo nepochopí, že těmi slovy jsou pojmenované a popsané činy.
Ale když v nich chce on vidět jen prázdná slova, ať tedy klidně vidí.

Proč si to obecné někdo a on tedy vztáhla Pandorraa na sebe, proč je Pandorra tak otravně vztahovačná? :lol: :lol: :lol:

dusička — 9. 8. 2011 11:55

Pandorraa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Všechno je to hezké, slova jdou hezká...problém ale nastává ve chvíli, kdy je třeba ta hezká slova potvrdit činy.
Až PAK se láme chleba, až PAK poznám, zda se skutečně znám, zda jsem se skutečně přijala, zda skutečně vůbec nějakou pokladnici mám..... a nebo zda mám jen velkou potřebu se hájit a obhajovat, vysvětlovt a argumentovat :jojo:
A nebo zda tu potřebu nemám, hodím domněnky a konstrukce druhých za hlavu a dál pracuji na svém vlastním klidu v duši :jojo:

Někdo nepochopí, že těmi slovy jsou pojmenované a popsané činy.
Ale když v nich chce on vidět jen prázdná slova, ať tedy klidně vidí. :)

Bloos,
skutečně jsi přesvědčená, že POPSAT a POJMENOVAT je totéž, jako UDĚLAT?
O tom totiž je můj příspěvek, o ničem jiném. A pochopitelně je to i vlastní zkušenost.

Bloss - ale Pandora nepsala nikde, že Ty to tak máš, že Ty umíš jen pojmenovat a popsat a ne udělat
Tohle sis taky vztáhla Bloss na sebe

Pandorraa — 9. 8. 2011 11:58

majkafa napsal(a):

Jenom tě nechápu, tohle není chování vyrovnané ženy.

majko,
příjde mi sice zbytečné právě tobě vysvětlovat, že sůj příspěvek 862, který tu spustil to všechno kejhání, jsem psala pouze a jen s myšlenkou na svoje vlastní zklušenosti, svoje vlastní omyly a svou vlastní blbost, ale dělám to.

Nemohu za to, že se v tom někdo našel, jiný zase dělá to, co podsouvá mně - vehemnetně brání onoho hentýho, další přispěchá se svou troškou do mlýna, aby si taky zakejhal...
Nu, tak to prostě je.
Nemám sebemenší chuť být v tomto případě laskavá, nejsem žádná světice a tyhle hrátky mne někdy celkem baví, jindy zase nudí. Zvlášť když se je se mnou snaží hrát stále dokola někdo, kdo to pořádně neumí. A Bloos to prostě z mého pohledu neumí, protože je vztahovačná a dokola řeší a řeší cokoliv napíšu, vysvětluje a vysvětluje bez znalosti širšího kontextu, ve kterém to píšu. To je můj názor a změním ho, až já uznám za vhodné. Nevím, co je na tom za problém, pokud to má někdo jinak, má to jinak a já mu to neberu.

Už se nedivím Arcaum, že na otázky odpovídá svým specifickým způsobem. Kdo ji rozumí, nemusí se totiž stále ptát, kdo ji nerozumí, její odpovědi stejně nepobere. Nu a pokud je tolerantní a vyrovnaný, jak ty píšeš, tak ji za za to nemá potřebu ani nijak napadat. Trvalo mi to, ale došlo mi to :jojo:
Je to tak prosté.

Pandorraa — 9. 8. 2011 12:00

majkafa napsal(a):

Pan, co se hirondel vrátila jako Arcanum, tak jí pochlebuješ. Tam je očividné, jak bys třeba už i napsala nesouhlas, ale chceš držet linii a "nesouhlasíš" jen tak mírně, aby to nevypadalo, ne jako tenkrát s hirondel. A přitom Arcanum píše pořád stejně.
Ale Blossom komentuješ v mnoha situacích, jako bys po ní cíleně "šla".
A já zase zírám na tvá psaní. Taky si v sobě ve vztahu k tobě řeším. :jojo: Ale spíš jsem z toho smutná, co tady poslední dobou od tebe čtu. Už ti ani nebudu psát, aby ses podívala, jakým způsobem reaguješ na Blossom. Ale je to totéž, jak tenkrát na hirondel.

Majko,
ty máš tak daleko k té moudré elfce, kterou máš v avataru........

Pandorraa — 9. 8. 2011 12:01

Vějířovka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

Já se zase musím zeptat: ty si myslíš, že Blos to neudělala, že o tom jen sní?
Ty jí snad chceš kontrolovat?

Vějířovko a proč do toho pleteš Bloos?

Protože tady o výrocích Blos debatujeme. Ty mluvíš o něčem úplně jiném? To jsou nějaká obecná poučidla?

Opravdu debetujeME a nebo debtaujeŠ?

Vějířovka — 9. 8. 2011 12:01

dusička napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Blossom napsal(a):


Někdo nepochopí, že těmi slovy jsou pojmenované a popsané činy.
Ale když v nich chce on vidět jen prázdná slova, ať tedy klidně vidí. :)

Bloos,
skutečně jsi přesvědčená, že POPSAT a POJMENOVAT je totéž, jako UDĚLAT?
O tom totiž je můj příspěvek, o ničem jiném. A pochopitelně je to i vlastní zkušenost.

Bloss - ale Pandora nepsala nikde, že Ty to tak máš, že Ty umíš jen pojmenovat a popsat a ne udělat
Tohle sis taky vztáhla Bloss na sebe

Ale psala, Dušičko, reagoovalá přímo na to, co napsala Blos.

majkafa — 9. 8. 2011 12:04

Pandorraa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Jenom tě nechápu, tohle není chování vyrovnané ženy.

majko,
příjde mi sice zbytečné právě tobě vysvětlovat, že sůj příspěvek 862, který tu spustil to všechno kejhání, jsem psala pouze a jen s myšlenkou na svoje vlastní zklušenosti, svoje vlastní omyly a svou vlastní blbost, ale dělám to.

Nemohu za to, že se v tom někdo našel, jiný zase dělá to, co podsouvá mně - vehemnetně brání onoho hentýho, další přispěchá se svou troškou do mlýna, aby si taky zakejhal...
Nu, tak to prostě je.
Nemám sebemenší chuť být v tomto případě laskavá, nejsem žádná světice a tyhle hrátky mne někdy celkem baví, jindy zase nudí. Zvlášť když se je se mnou snaží hrát stále dokola někdo, kdo to pořádně neumí. A Bloos to prostě z mého pohledu neumí, protože je vztahovačná a dokola řeší a řeší cokoliv napíšu, vysvětluje a vysvětluje bez znalosti širšího kontextu, ve kterém to píšu. To je můj názor a změním ho, až já uznám za vhodné. Nevím, co je na tom za problém, pokud to má někdo jinak, má to jinak a já mu to neberu.

Už se nedivím Arcaum, že na otázky odpovídá svým specifickým způsobem. Kdo ji rozumí, nemusí se totiž stále ptát, kdo ji nerozumí, její odpovědi stejně nepobere. Nu a pokud je tolerantní a vyrovnaný, jak ty píšeš, tak ji za za to nemá potřebu ani nijak napadat. Trvalo mi to, ale došlo mi to :jojo:
Je to tak prosté.

NO A CO? :) Že z tvého pohledu? Opravdu to znamená, že to tak skutečně má?

Revliba — 9. 8. 2011 12:05

Holky,mně to přijde tak nějak furt dokola...

Pandorraa — 9. 8. 2011 12:05

Blossom napsal(a):

dusička napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Všechno je to hezké, slova jdou hezká...problém ale nastává ve chvíli, kdy je třeba ta hezká slova potvrdit činy.
Až PAK se láme chleba, až PAK poznám, zda se skutečně znám, zda jsem se skutečně přijala, zda skutečně vůbec nějakou pokladnici mám..... a nebo zda mám jen velkou potřebu se hájit a obhajovat, vysvětlovt a argumentovat :jojo:
A nebo zda tu potřebu nemám, hodím domněnky a konstrukce druhých za hlavu a dál pracuji na svém vlastním klidu v duši :jojo:

toto psala Pandora - je to všeobecné, není to adresováno přímo někomu
Bloss a Ty si Pandoře hned odepsala:
Ale když v nich chce on vidět jen prázdná slova, ať tedy klidně vidí
Ano,vztáhla sis to na sebe
A Vějířovka to pochopila na Tebe,
Ale to přeci neznamená, že Ty to tak musíš mít. Vždyt se přeci znáš :jojo:

Dusičko, pozor, přečti si znovu a pozorně příspěvek č.866:
Já tam psala:
Někdo nepochopí, že těmi slovy jsou pojmenované a popsané činy.
Ale když v nich chce on vidět jen prázdná slova, ať tedy klidně vidí.

Proč si to obecné někdo a on tedy vztáhla Pandorraa na sebe, proč je Pandorra tak otravně vztahovačná? :lol: :lol: :lol:

Zase vedle Bloos.
Já tě nikde nepřesvědčuji o tom, že jsem to pochopila :lol::lol:
Já ti pouze položila prostou otázku, na kterou mi zatím neodpověděla. Jen kličkuješ.
OK.
Proč ne. Je to tvoje rozhodnutí a já si o tom zase můžu myslet, co chci.
Je v tom pro tebe nějaký problém?
Nebo je zase kolečko zelené? :lol:

dusička — 9. 8. 2011 12:06

Vějířovka napsal(a):

dusička napsal(a):

Pandorraa napsal(a):


Bloos,
skutečně jsi přesvědčená, že POPSAT a POJMENOVAT je totéž, jako UDĚLAT?
O tom totiž je můj příspěvek, o ničem jiném. A pochopitelně je to i vlastní zkušenost.

Bloss - ale Pandora nepsala nikde, že Ty to tak máš, že Ty umíš jen pojmenovat a popsat a ne udělat
Tohle sis taky vztáhla Bloss na sebe

Ale psala, Dušičko, reagoovalá přímo na to, co napsala Blos.

Vějířkovko - já to od Pandory brala všeobecně, že tak někdo má nastavený a někdo nemá, že nejsme stejní, já jsem se ptala Bloss - jmenovala jsem jí, co je pro ní slovo sebeláska.
Pandora přeci nejmenovala.
A Bloss to vztáhla na sebe a i Tebe Vějířovko napadlo - že to možná sedí i na Bloss. Ale to ona ví sama ,jestli ano nebo ne. Ale zase kdyby jí to neoslovilo, tak by to na sebe nevztáhla.

majkafa — 9. 8. 2011 12:06

Pandorraa napsal(a):

Majko, ty máš tak daleko k té moudré elfce, kterou máš v avataru........

Pan, psala nebo říkala jsem někdy, že jsem moudrá jako ta elfka?
Psala jsem, že bych taková CHTĚLA být.
A že zatím nejsem?
NO A CO? :) Však třeba jednou budu. :jojo:

Vějířovka — 9. 8. 2011 12:06

Pandorraa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Jenom tě nechápu, tohle není chování vyrovnané ženy.

majko,
příjde mi sice zbytečné právě tobě vysvětlovat, že sůj příspěvek 862, který tu spustil to všechno kejhání, jsem psala pouze a jen s myšlenkou na svoje vlastní zklušenosti, svoje vlastní omyly a svou vlastní blbost, ale dělám to.

Nemohu za to, že se v tom někdo našel, jiný zase dělá to, co podsouvá mně - vehemnetně brání onoho hentýho, další přispěchá se svou troškou do mlýna, aby si taky zakejhal...Nu, tak to prostě je.
Nemám sebemenší chuť být v tomto případě laskavá, nejsem žádná světice a tyhle hrátky mne někdy celkem baví, jindy zase nudí. Zvlášť když se je se mnou snaží hrát stále dokola někdo, kdo to pořádně neumí. A Bloos to prostě z mého pohledu neumí, protože je vztahovačná a dokola řeší a řeší cokoliv napíšu, vysvětluje a vysvětluje bez znalosti širšího kontextu, ve kterém to píšu. To je můj názor a změním ho, až já uznám za vhodné. Nevím, co je na tom za problém, pokud to má někdo jinak, má to jinak a já mu to neberu.

Už se nedivím Arcaum, že na otázky odpovídá svým specifickým způsobem. Kdo ji rozumí, nemusí se totiž stále ptát, kdo ji nerozumí, její odpovědi stejně nepobere. Nu a pokud je tolerantní a vyrovnaný, jak ty píšeš, tak ji za za to nemá potřebu ani nijak napadat. Trvalo mi to, ale došlo mi to :jojo:
Je to tak prosté.

To je opravdu úcta ke spodiskutujícím. Takže my kejháme? Není to proti zásadám Babinetu?
A Blos není vztahovačná, nesnaž se vymluvit z těch tvých nechutných útoků.
A vysvětluje a vysvětluje, protože jsi naprosto nechápavá, prostě podle tvojí terminologije "nepobíráš".
Chudáčku Pandoro.

dusička — 9. 8. 2011 12:08

NO A CO? smile Že z tvého pohledu? Opravdu to znamená, že to tak skutečně má? napsala Majkafa
Ne, podle mého přeci neznamená,jaký kdo má úhel pohledu a jeslti to je skutečné. Ale jde o to, jestli tě to osloví nebo neosloví

Pandorraa — 9. 8. 2011 12:08

majkafa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Jenom tě nechápu, tohle není chování vyrovnané ženy.

majko,
příjde mi sice zbytečné právě tobě vysvětlovat, že sůj příspěvek 862, který tu spustil to všechno kejhání, jsem psala pouze a jen s myšlenkou na svoje vlastní zklušenosti, svoje vlastní omyly a svou vlastní blbost, ale dělám to.

Nemohu za to, že se v tom někdo našel, jiný zase dělá to, co podsouvá mně - vehemnetně brání onoho hentýho, další přispěchá se svou troškou do mlýna, aby si taky zakejhal...
Nu, tak to prostě je.
Nemám sebemenší chuť být v tomto případě laskavá, nejsem žádná světice a tyhle hrátky mne někdy celkem baví, jindy zase nudí. Zvlášť když se je se mnou snaží hrát stále dokola někdo, kdo to pořádně neumí. A Bloos to prostě z mého pohledu neumí, protože je vztahovačná a dokola řeší a řeší cokoliv napíšu, vysvětluje a vysvětluje bez znalosti širšího kontextu, ve kterém to píšu. To je můj názor a změním ho, až já uznám za vhodné. Nevím, co je na tom za problém, pokud to má někdo jinak, má to jinak a já mu to neberu.

Už se nedivím Arcaum, že na otázky odpovídá svým specifickým způsobem. Kdo ji rozumí, nemusí se totiž stále ptát, kdo ji nerozumí, její odpovědi stejně nepobere. Nu a pokud je tolerantní a vyrovnaný, jak ty píšeš, tak ji za za to nemá potřebu ani nijak napadat. Trvalo mi to, ale došlo mi to :jojo:
Je to tak prosté.

NO A CO? :) Že z tvého pohledu? Opravdu to znamená, že to tak skutečně má?

No a co? Tvrdím snad někde, že to tak má?
Mluvím o SVÉM pohledu.
A když to někomu vadí, ať si to dá uříznout, říkávala mi moje babička :D
Tímto končím tuto pro mne nezajímavou debatu, užíjte si to ;)

dusička — 9. 8. 2011 12:10

Revliba napsal(a):

Holky,mně to přijde tak nějak furt dokola...

Revli - jde o nedorozumění, Bloss,Vějířovka, Majkafa nechápou,j ak to Pandora myslela, že to vůbec nemyslela na Bloss, Bloss si to vztáhla na sebe - a už jen to je na uváženou k přemýšlení pro Bloss, ale ona se zná nejlíp, po písmenkách ani v reálu to nikdo nepozná,protože do mozku si nevidíme.
Furt dokola,máš pravdu

Blossom — 9. 8. 2011 12:13

majkafa napsal(a):

Pan, co se hirondel vrátila jako Arcanum, tak jí pochlebuješ. Tam je očividné, jak bys třeba už i napsala nesouhlas, ale chceš držet linii a "nesouhlasíš" jen tak mírně, aby to nevypadalo, ne jako tenkrát s hirondel. A přitom Arcanum píše pořád stejně.
Ale Blossom komentuješ v mnoha situacích, jako bys po ní cíleně "šla".
A já zase zírám na tvá psaní. Taky si v sobě ve vztahu k tobě řeším. :jojo: Ale spíš jsem z toho smutná, co tady poslední dobou od tebe čtu. Už ti ani nebudu psát, aby ses podívala, jakým způsobem reaguješ na Blossom. Ale je to totéž, jak tenkrát na hirondel.

..... :vissla: :D )

Svůj příspěvek jsem dala na vlákno Chat o čemkoli.

majkafa — 9. 8. 2011 12:17

Bohužel Pan čím dál tím víc píše jako Arcanum - hirondel. :( Ale ona to stejně neuvidí.
Odtrženo od života.

Bramborka — 9. 8. 2011 12:20

Dámy, tady je spousta zádrhelů nejen v porozumění - tedy myšlení, ale i ve čtení.
Naštěstí že zbývá to cestování, že .......:/

Blossom — 9. 8. 2011 12:34

Ať tady neplevelíme Ametystino vlákno o depresi, přesouvám svůj poslední příspěvek na Chat o čemkoli.
Ty, co mají zájem na načaté téma pokračovat, prosím, pokračujte tam.

Revliba — 9. 8. 2011 12:40

Blossom napsal(a):

majkafa napsal(a):

Pan, co se hirondel vrátila jako Arcanum, tak jí pochlebuješ. Tam je očividné, jak bys třeba už i napsala nesouhlas, ale chceš držet linii a "nesouhlasíš" jen tak mírně, aby to nevypadalo, ne jako tenkrát s hirondel. A přitom Arcanum píše pořád stejně.
Ale Blossom komentuješ v mnoha situacích, jako bys po ní cíleně "šla".
A já zase zírám na tvá psaní. Taky si v sobě ve vztahu k tobě řeším. :jojo: Ale spíš jsem z toho smutná, co tady poslední dobou od tebe čtu. Už ti ani nebudu psát, aby ses podívala, jakým způsobem reaguješ na Blossom. Ale je to totéž, jak tenkrát na hirondel.

Majkafo, to je velmi jednoduché:
Pandorraa má své oblíbené a své neoblíbené.
Mezi své oblíbence počítá hlavně ty, co zřejmě prošli jejími kursy a tedy jí dali vydělat, a nebo ty co Pandorě v ničem  nikdy neoponují,  jen souhlasí a občas rukama tleskají a pochvalné výkřiky na její adresu směřují :D .
Pak jsou jejími oblíbenci, a i kdyby napsali sebevětší blbost, Pandorraa je skoro vždycky podpoří.
Zářným příkladem je například Kalik,z toho padají hlavně na politické úplné perly, ale Pandorra je odkýve.
Podobně tak Arcanum a mariposa a nyní-po absolvování školení, i dusička.

Ale běda, když někdo projeví odlišný názor, než má Pandorraa, a když dokonce (světe div se!) jen tiše nemlčí (jak Pandorraa mnohokrát v takovém případě doporučovala) a svůj odlišný názor sem napíše.
To se v tu chvíli stává Pandořiným osobním nepřítelem :butter: :mad: , kterého ona by tak ráda zadupala do země.
Mě taky to zadupání do země dokonce písemně avízovala, ale když jsem jí vyzvala, že tedy jo, ať začne, tak se tiše vytratila... :lol:

No, a k neoblíbencům je Pandorraa zas za každou cenu v opozici, rozčiluje se nad nimi tak, že pak vždycky rychleji píše, než myslí. No a pak ty napsané nesmysly zkouší mlžením nějak dostat do ztracena...

A vždycky to zkouší přes své profláknuté: A co Ti to zrcadlí? A jsi si vědomá, že to, co myslíš, není to, co si skutečně myslíš (:lol: ), ale jsou jen Tvé iluze? A td.atd.atd.

Avšak když se Pandorryy na její zrcadlení zeptáš, nebo proč ona něco dělá, tak neodpoví a přesměruje otázku bez odpovědi zpět a opět do ztracena.
Ona přeci nikdy nic nezrcadlí, ona je už na tom vyšším až nejvyšším lévlu, takzvaně TAM... :lol: :lol: :lol:

(No, mě se zdá, že to pověstné TAM je někde úplně jinde, tam kam slunce moc nezavítá..... :vissla: :D )

Bloss je vidět,že jsi spisovatelka,opravdu se hezky a obratně vyjadřuješ,líbí se mi to :supr:
Jen mi nějak připadá,že se pořád zlobíš a zlobíš a já nevím proč ??
Vždyť jí můžeš ignorovat....
Mch.Pan znám taky osobně...velice mi pomohla a pomáhá,bez nátlaku a manipulace...To,jak ona sama žije mě utvrzuje o jejích hodnotách,věřím jí..
Nejsem tu ovšem proto,abych někoho hájila,Pan to nepotřebuje,ale proto,abych vysvětlila,že ne všichni,kteří prošli školou mají vymyté mozky a pochlebují....dokonce si to nemyslím o nikom,ani o Duši..
Trošku mě u tebe překvapila věta ...prošli jejími kursy a tudíž ji dali vydělat.....Samozřejmě,že jsou kursy placené,já také pracuji z peníze...ty ne?

Revliba — 9. 8. 2011 12:44

Blossom napsal(a):

Ať tady neplevelíme Ametystino vlákno o depresi, přesouvám svůj poslední příspěvek na Chat o čemkoli.
Ty, co mají zájem na načaté téma pokračovat, prosím, pokračujte tam.

Aha,tak to já neumím:(

dusička — 9. 8. 2011 12:45

Revliba napsal(a):

Blossom napsal(a):

Ať tady neplevelíme Ametystino vlákno o depresi, přesouvám svůj poslední příspěvek na Chat o čemkoli.
Ty, co mají zájem na načaté téma pokračovat, prosím, pokračujte tam.

Aha,tak to já neumím:(

Revli -máš to na chatu nakopírovaný ode mě :jojo:

Revliba — 9. 8. 2011 12:51

dusička napsal(a):

Revliba napsal(a):

Blossom napsal(a):

Ať tady neplevelíme Ametystino vlákno o depresi, přesouvám svůj poslední příspěvek na Chat o čemkoli.
Ty, co mají zájem na načaté téma pokračovat, prosím, pokračujte tam.

Aha,tak to já neumím:(

Revli -máš to na chatu nakopírovaný ode mě :jojo:

Mockrát děkuju..no jo,já a technika..:dumbom:

Selima — 9. 8. 2011 13:27

:rock: Čaf, Blosss. :storstark:

Selima — 9. 8. 2011 13:29

Horacio napsal(a):

dusička napsal(a):

Bloss - krásně napsané :pussa::pussa:
Jen mě tak napadlo.
Jak by si definovala slovo sebeláska.
Já totiž v ní vidím - mít rád sám sebe, jenže po staletí nás učili - nesmíš koukat jen na sebe, koukej i na druhý, nebud sobec. Ale jak stárnu,zjištuju,že je to blbost, že člověk by se měl mít sám rád,protože když se má rád,může lásku rozdávat.
Mně se zdát - že slovo sebelásku máme zařazenou zafixovanou od mala jako že je to něco špatnýho, jako samochvála smrdí a tak. Přitom je potřeba

Byli jsme tak vychováni a brali to jako samozřejmost.A byla to moc hezká samozřejmost.Hned bych ji vyměnil za marast,ve kterém žijeme dnes.

Podľa mňa je kľúčové "Miluj blížneho svojho AKO SEBA SAMÉHO." Čiže, ergo kladívko, milovať Aj seba, AJ blížnych. :jojo:
Prúser je, že väčšina akoby skôr nenávidela blížneho svojho presne ako seba samého.

Blossom — 9. 8. 2011 13:38

Selimo, pro Tvůj klid - už jsem příspěvek tady vymazala.
Takže momentálně jediný, kdo jím zaplácává další a další místo jsi Ty, svým jeho okopírováním. :D

Ale klidně ho můžeš zkopčit i na sexuologickou, těhulky  nebo na vaření, jestli chceš. ;) :D

Horacio — 9. 8. 2011 19:14

Mohu mít dotaz na některou z moderátorek?Jak dlouho ještě bude pokračovat to urážení všech ze strany Pandorry?To je opravdu takový problém jí vykázat tam,kam patří?Děkuji.

Damila — 9. 8. 2011 19:20

Ono ani nejde tak o Pandorru, jako o tom, že je to tu už delší dobu silně off topic.
Přece máte chatování, tak proč to řešit v tématu o depresi, holky...

Revliba — 9. 8. 2011 19:37

Damila napsal(a):

Ono ani nejde tak o Pandorru, jako o tom, že je to tu už delší dobu silně off topic.
Přece máte chatování, tak proč to řešit v tématu o depresi, holky...

Máš pravdu Damilo,už se to snad přesunulo...

Pandorraa — 9. 8. 2011 19:46

Horacio napsal(a):

Mohu mít dotaz na některou z moderátorek?Jak dlouho ještě bude pokračovat to urážení všech ze strany Pandorry?To je opravdu takový problém jí vykázat tam,kam patří?Děkuji.

Omlouvám se za :offtopic:, ale Horácio, můžeš mi připomenout, kdy a čím jsem TEBE urazila?
Když všech, tak přece VŠECH, že?

dusička — 9. 8. 2011 19:47

Bavíme se tady o Ametyst,aby jsme jí to tu neplevelili, ale asi si nikdo nepovšimnul,že dneska psala z nemocnice na jiné vlákno tu: http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=46320&p=15 jak bojovat s únavou

mariposa — 10. 8. 2011 22:05

Revliba napsal(a):

..znovu opakuji,máš na to právo...mně ovšem neber moje pocity,tak to vnímám,at chceš či ne..

A mě zase milá Revlibo, nechej na oplátku zase to čím si procházím já :)

Revliba — 10. 8. 2011 22:09

mariposa napsal(a):

Revliba napsal(a):

..znovu opakuji,máš na to právo...mně ovšem neber moje pocity,tak to vnímám,at chceš či ne..

A mě zase milá Revlibo, nechej na oplátku zase to čím si procházím já :)

Ahoj Mari!co ty tady tak náhle?Ráda tě vidím...jestli si vzpomínám dobře,tohle je můj výnatek komunikace s Arc?Chceš si se mnou povídat?

sahleb — 11. 8. 2011 16:07

Horacio napsal(a):

Mohu mít dotaz na některou z moderátorek?Jak dlouho ještě bude pokračovat to urážení všech ze strany Pandorry?To je opravdu takový problém jí vykázat tam,kam patří?Děkuji.

Horacio :hjarta::hjarta::storstark:

Daniela M — 11. 8. 2011 21:11

sahleb napsal(a):

Horacio napsal(a):

Mohu mít dotaz na některou z moderátorek?Jak dlouho ještě bude pokračovat to urážení všech ze strany Pandorry?To je opravdu takový problém jí vykázat tam,kam patří?Děkuji.

Horacio :hjarta::hjarta::storstark:

Tam, kde chybí pokora je pýcha. (I sebevědomí má pokoru)

Můj pocit je ten, že debata je zcela jinde, než téma.

osmnactka18 — 30. 5. 2017 18:37

Hezký den všem, vím, že to může znít trochu lehkovážně, ale mně osobně hodně pomohla změna životního stylu. Už mě nebavilo být neustále utlumená léky.. tak jsem začala jíst více zeleniny, cvičit jógu, číst a prostě dělat věci, co mě baví. Musela jsem se sice hodně přemáhat, ale postupně jsem se začala cítit lépe a lépe. Jako takové přírodní antidepresivum mi pomohla taky kurkuma, která má plno dalších zdravotních účinků (více info tady https://www.eushops.cz/blog/kurkuma). Přeji vám všem hodně štěstí a sil. :)

helena — 30. 5. 2017 18:45

Jako takové přírodní antidepresivum mi pomohla taky kurkuma
"kurkumin je účinější ve srovnání s oběma léky při snižování depresivního chování na zvířecím modelu" http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif
(odkaz mám, ale nezveřejním)