nochiola — 7. 10. 2009 9:59

S přítelem jsme spolu přes pět let a furt nic. Začali jsme spolu chodit když začínal druhý rok na vysoké a vždycky mi říká, že je rád, že jsem na něj počkala a nenašla si mezitím jiného jenže mi to je k ničemu. Pak jsem se poslední dva roky k němu přistěhovala a bydleli v místě jeho školy. Pro mě to bylo 200km od rodiny pak jsem si zvykla.Po škole jsme si našli byt na podnájem a teď on kupuje byt.Nedávno se vdávala moje mladší sestřenice, která chodila s přítelem rok a když jsem mu řekla, že se chci vdávat, že pět let s někým chodit mi příjde dlouhá doba tak mi řekl, že není co uspěchat, teď se bude vdávat moje mladší sestra a už radši nic neříkám.Přijde mi, že všechno musí mít,,nalajnované,, jen on.Není to tím, že se holky vdávali už asi rok předtím jsme se otom bavili ale nic. No a teď když se o tom bavíme tak dělám jakoby nic, že mě to nemrzí a to je zas naštvanej, že mi to je jedno. Přijde mi, že má radost když to záleží na něm, ale já taky furt dokola nemůžu říkat jak bych o to stála to mu udělá jen dobře....jak se mám chovat?mám změnit přístup, čekat?co dělat?

Martinka1 — 7. 10. 2009 15:18

Noch... jedna "brutální" rada: rozhodni se, jak dlouho ještě chceš čekat. No a pak příteli řekni "miláčku, pokud mě do 2 let (třeba) nepožádáš o ruku, tak se s Tebou rozejdu"...
Samozřejmě jen pokud to tak opravdu chceš. Třeba Ti vztah stojí i za to, chodit s přítelem pořád a nikdy se nevdat... pak je to ok.
Pokud mu totiž dáš ultimátum, tak se může i stát, že o vztah s ním přijdeš.
Je to o prioritách a rozhodnutí. Je pro Tebe důležitější svatba (za cenu ohrožení vztahu) nebo vztah (za cenu že nebude svatba?)...
Já jsem to měla podobný. Pořád jsem chtěla svatbu, tehdy přítel říkal, že ano... - ale na otázku "a kdy?" byla odpověď... až bude tohle... až bude tohle...
Pak jsem to přestala řešit a on přišel se svatbou sám. Teď jsem vdaná.
Ale je fakt, že mezitím, jsem si sama pro sebe dala to ultimátum... - že pokud se do 2 let nevezmeme, že to skončím. Naštěstí jsme se vzali dřív :-)

Bety — 7. 10. 2009 18:04

nochiola napsal(a):

mám změnit přístup, čekat?

ne, máš změnit přítele

aprill — 7. 10. 2009 18:21

nochiola napsal(a):

a když jsem mu řekla, že se chci vdávat, že pět let s někým chodit mi příjde dlouhá doba tak mi řekl, že není co uspěchat,

a co se změní tím, že si tě vezme?

Ladie — 11. 10. 2009 18:30

Nochiolo,u nás to bylo stejné. Začali jsme spolu chodit na škole, společný podnájem, před 2-3lety koupě bytu (byt je přítele. Já jsem koupila věci jako pračku, spotřebiče, které jsou přesunovatelné, kdyby náhodou...)

Ano, měla jsem narážky na svatbu, byla jsem naštvaná, že ostatní se vdávají a já ne, uvažovala jsem kvůli pitomé svatbě o rozchodu...

Ale nakonec jsem se dočkala. Předevčírem jsem byli na večeři a najednou byl na stole prstýnek a "vezmeš si mě" :hjarta:

Prostě chlap musí mít pocit, že svatba byla jeho nápad a ne že k ní byl dotlačený a navíc - pro většinu z nich je důležitější nejdřív koupit byt, auto, užívat si na dovolené... (dosaď cokoli), než vyhodit peníze za svatbu.

Allisskka — 31. 12. 2009 19:06

Ahoj,

my to máme také stejné...Jsme spolu přes pět let a pořád nic:(,čtyři roky spolu bydlíme,v říjnu jsme si napůl koupili byt a když se nás známý ptají,kdy bude svatba,tak jen pokrčí rameny..:(.
Párkrát jsem přemýšlela,co je pro mě lepší...a nikdy jsem na to nepřišla...bohuzel:(

jancas — 31. 12. 2009 21:54

Allisskka napsal(a):

Ahoj,

my to máme také stejné...Jsme spolu přes pět let a pořád nic:(,čtyři roky spolu bydlíme,v říjnu jsme si napůl koupili byt a když se nás známý ptají,kdy bude svatba,tak jen pokrčí rameny..:(.
Párkrát jsem přemýšlela,co je pro mě lepší...a nikdy jsem na to nepřišla...bohuzel:(

U nas to bylo podobne, chodili jsme spolu 4 roky, xkrat jsme mluvili o svatbe a kdyz jsem se ho zeptala a kdy teda,tak vzdycky se z toho vymluvil... kdyz uz to bylo ponekolikate, tak mi dosla trpelivost a zeptala jsem se ho jak to vlastne vidi s nami dal, jestli chce se mnou byt,protoze jsem mela pocit ze ten vztah zacinal byt dost o nicem, nikam nevedl... Kdyz mi rekl ze jo, ze chce,tak jsem mu rekla, ze chci byt s nim taky,ale pouze za predpokladu, ze si me jeste letos vezme a zalozime rodinu... no, a jsem vdana a spokojena a v 9.mesici tehu :)

Allisskka — 1. 1. 2010 0:58

jancas:
Pani:),takze si jit za svym a trochu si dupnout;)..Jenomze ten muj chlap je trosku slozitej:)..take jsem se ho zeptala,jak to s nami vidi dal,jestli semnou chce byt,ze mame spolu byt(kupovali jsme kazdy pulku) a ze uz jsme spolu pres 5 let...a ze by to chtelo nejak pokrocit dal.

jancas — 1. 1. 2010 10:47

Allisskka napsal(a):

jancas:
Pani:),takze si jit za svym a trochu si dupnout;)..Jenomze ten muj chlap je trosku slozitej:)..take jsem se ho zeptala,jak to s nami vidi dal,jestli semnou chce byt,ze mame spolu byt(kupovali jsme kazdy pulku) a ze uz jsme spolu pres 5 let...a ze by to chtelo nejak pokrocit dal.

Vis ono ti asi nic jineho nezbude,nez si trochu dupnout, pokud teda nechces cekat vecne... taky jsem mela pocit,ze by to chtelo nejak pokrocit dal a ted uz manzilek se porad nemohl rozhoupat a porad jsem slysela jen same vymluvy, ze na dite je mladej a hloupej, je mu 30... kdyz jsem mu rekla, ze ja s ditetem nemuzu cekat vecne,tak me odbyl ze to jsou jenom povidacky... Kdybych si nedupla,tak nemam to co mam ted. Jsem si vedoma toho, ze taky mohl zareagovat tak, ze by rekl ze se nikam tlait nenecha,ale to bych mu sla zabalit jeho veci definitivne, no kdyz to vezmu,tak jsem mela ke komu odejit ,ale pozor svemu manzelovi jsem neverna nebyla, udrzovala jsem to s tim druhym panem na kamaradske urovni, vedel ze se mi hrouti vztah a to ze mel o me zajem mi asi i dost pomohlo. Nijak na me netlacil, rekl at si to rozmyslim s kym chci byt.  dost jsem se rozmyslela,ale rekla jsem si ze mi stoji za to udrzet dlouholety vztah a jsem rada ted za to... 'To ze ten druhy pan se mnou ted nemluvi je druha vec...

Allisskka — 1. 1. 2010 17:03

Tak,začal nam novy rok,tak asi si s tim svym pohovorim;)..to by bylo,aby se konecne nerozhoupal.Chtela bych to i proto,protoze pár pribuznych jak z me strany,tak z jeho hned ze zacatku tvrdili,ze nam to nevydrzi.Vim,na deti mam "zatim" jeste trochu casu.ale vdana bych treba uz byt chtela:rolleyes::)

jancas — 1. 1. 2010 18:25

Allisskka napsal(a):

Tak,začal nam novy rok,tak asi si s tim svym pohovorim;)..to by bylo,aby se konecne nerozhoupal.Chtela bych to i proto,protoze pár pribuznych jak z me strany,tak z jeho hned ze zacatku tvrdili,ze nam to nevydrzi.Vim,na deti mam "zatim" jeste trochu casu.ale vdana bych treba uz byt chtela:rolleyes::)

:) jen do toho a hodne stesti. dej vedet co a jak :)

baba.jaga — 1. 1. 2010 23:34

Holky, jsem jeste neprisla na to, co je tak super na tom, byt vdana. Je mi 31, 3 roky chodim s chlapem, ale nastesti se nam ani jednomu do toho nechce ;-)

Allisskka — 2. 1. 2010 6:33

Tak tri roky:),kdyz jsme byli spolu tri roky,tak jsme na to taky ani jeden nepomyslel,ale nam uz tahne na sesty:dumbom:..

jancas — 2. 1. 2010 9:24

baba.jaga napsal(a):

Holky, jsem jeste neprisla na to, co je tak super na tom, byt vdana. Je mi 31, 3 roky chodim s chlapem, ale nastesti se nam ani jednomu do toho nechce ;-)

zalezi na tom, jak to kdo citi. Nekomu vyhovuje zit s partnerem na hromadce, nekomu vyhovuje manzelstvi. Ja jsem se vdavat chtela proto, ze jsem odmitala byt "pouha" pritelkyne, ale chtela jsem byt proste jeho zena, nosit jeho prijmeni, rict si slavnostne nase "ano", proste posunout vztah nekam dal.  Muj bracha s jeho pritelkyni napr. maji 4 mesicniho chlapecka a svoji nejsou, zijou na hromadce, vyhovuje jim to tak, tak proc ne :)

Allisskka — 14. 1. 2010 3:54

Tak..další fáze našeho vztahu:),v létě nebo na podzim se budu vdavat:),jeste vybrat ten spravny termin..

misha88 — 14. 1. 2010 8:38

Jak jsi k tomu dospěla...teda myslím, co ste si jako řekli? :)

sudina — 14. 1. 2010 9:37

baba.jaga napsal(a):

Holky, jsem jeste neprisla na to, co je tak super na tom, byt vdana. Je mi 31, 3 roky chodim s chlapem, ale nastesti se nam ani jednomu do toho nechce ;-)

já taky ne....babo.jago-mě je 33 s mužským jsme 9 let a čekáme druhý dítě a já k tý svatbě mám čím dál větší odpor......on ne -ten si mě chce vzít,taky jsem se lekla jestli ten dotaz nepíše on :lol:

Allisskka — 14. 1. 2010 12:02

misha88 napsal(a):

Jak jsi k tomu dospěla...teda myslím, co ste si jako řekli? :)

Nejak jsme se bavili o tom nasem vztahu,co jsme spolu všechno prozili,ted jsme vlastne spolecne koupili byt, a zacli jsme se bavit i o vyplatach,tak jsem mu ze srandy rekla,ze kdyby mel manzelku,tak dostane na vyplate o dva az tri tisice vice,nez ted:).tak se zacal smat a rika mi,a ty bys taky dostala na vyplate za me vic?jj,dostala.Tak jo,tak ja si te vezmu.Bud v lete,ci na podzim,ale vezmu,druhy den dorazil s prstynkem i s kytkou:).

Lena01 — 14. 1. 2010 12:47

Jsme s přítelem 6 let, před 2 lety mi dal zásnubní prstýnek, včera u známých jsme se bavili o svatbách, že celkem teď je jich v okolí dost a tak jsem se zeptala a kdy bude ta naše?Jeho reakce byla, že jsem vdavekchtivá a proč musíme mít svatbu? Jen jsme se zmohla na větu-proč jsi mi tedy dával zásnubní prstýnek a žádal mě o ruku? Šla jsem spát, přišlo mi to líto... nevím jestli to s ním ještě rozebírat... a nebo to nechat plavat...

misha88 — 14. 1. 2010 16:22

Leno - to by mě taky rozhodilo!!

Ali - pěkný :)!

tříska — 14. 1. 2010 19:36

Lena01 napsal(a):

Jsme s přítelem 6 let, před 2 lety mi dal zásnubní prstýnek, včera u známých jsme se bavili o svatbách, že celkem teď je jich v okolí dost a tak jsem se zeptala a kdy bude ta naše?Jeho reakce byla, že jsem vdavekchtivá a proč musíme mít svatbu? Jen jsme se zmohla na větu-proč jsi mi tedy dával zásnubní prstýnek a žádal mě o ruku? Šla jsem spát, přišlo mi to líto... nevím jestli to s ním ještě rozebírat... a nebo to nechat plavat...

Řekla bych mu, víš, ptal jsi se mě, jestli si tě vezmu a já řekla tehdy ano.
Ale je mi líto, už to trvá tak dlouho, že si tě vzít nechci.
Nemůži si vzít člověka, kterému tak dlouho trvá, než uskuteční, co si sám předsevzal.

Selima — 14. 1. 2010 22:06

Musíme? Človeku, ktorý bz povedal, že sa MUSÍME vziať, by osm pvoedala - myslela som, že si ma CHCEŠ vziť, a nie že si ma MUSÍŠ vziať. Nemusíš a momnetálne už si ťa nechcem vziať JA. :rock:

javena — 14. 1. 2010 22:34

Leno, co na to to říct, se zásnubním prstýnkem na prstě. :/ Asi tolik, že ne. Nemusíme se brát, nemusíme na dovolenou, nemusíme nic, co nechceme... Ale já bych si ho za manžela vzít chtěla, protože svatbu chápu jako nadstavbu společného života. Jestli on to tak necítí, nechápu ten zásnubní prsten, ale dokážu s tím žít.
Nutit se to nedá, každý to máme jinak, no. S tím se špatně hýbe.
Docela by mě zajímalo, co ti odpověděl.

Lena01 — 16. 1. 2010 0:04

Ten večer jsem mu ještě rozladěně řekla, že prstýnek budu nosit do konce roku 2010, pak ho sundávám...druhý den jsme se měli vidět až večer, ale já jsem nevydržela a napsala sms a popsala jak to všechno cítím... napsala jsem mu, že si měl pořádně rozmyslet, než mi navlékl prstýnek a požádal mně o ruku, jestli to opravdu myslí vážne, protože pokud ne, tak jsem celé 2 roky žila v iluzi...pak jsem mu napsala důvody proč svatbu...cítím to tak jak Jancas, chtěla bych být jeho manželka, ne jen přítelkyně, nebo družka, mít jeho příjmení, teď mám příjmení po svém BM, s kterým jsme se brali,jen proto, že jsme museli, svatbu chápu jakoby zpečetění lásky a vztahu samotného...
Večer když přijel tak mi řekl-ahoj nevěsto, a když jsem se ho zeptala jestli má ještě něco k tématu, tak mi odpověděl, že si mně chce vzít, ale že zrovna včera měl pocit, že ho do něčeho tlačím...no tak jsem zase oponovala,tím, že to byl on,kdo mně žádal o ruku...takže zatím svatba v nedohlednu... po zásnubách se příteli líbil datum svatby 8.8.2008,  to nevyšlo, pak 9.9.2009, taky nic... teď se mu líbí i 10.10.2010...mně se líbí 12.12.2012... třeba to někdy výjde :)

Gabrielle — 30. 1. 2010 10:23

Tak to tady pročítám a trošku se divím. Proč tolik toužíte po svatbě? Věříte, že to vztah nějak zpečetí? Já jsem svatbu nikdy moc neřešila. Jednak proto, že můj tehdy ještě přítel byl rozvedený a do nějaké svatby se mu nechtělo a mně samotné to zas až tak nevadilo, žít na hromádce. Letos jsme spolu devátý rok, před necelými třemi roky se nám narodila dcera. Když jsme se rozhodli, že si pořídíme druhého prcka, přišel přítel s tím, že bychom se asi měli vzít. Z čistě praktických důvodů. Souhlasila jsem a vzali jsme se loni v květnu.
Chci jen říct, že kdyby to nenavrhl, mně samotnou by to ani nenapadlo. A rozhodně bych to nebrala jako mínus, že nejsem vdaná po tolika letech vztahu. Sice je to takhle praktičtější, ale mezi námi se nic moc nezměnilo.
Takže pokud nemá váš partner velkou chuť do ženění, netlačte ho. Mohly byste o víc přijít, než získat.

Tercila — 30. 1. 2010 16:41

Gabrielle: Sice je to takhle praktičtější

A co je na tom, prosím, praktičtějšího? Můžeš to nějak rozepsat? :)

Fidorka — 30. 1. 2010 21:02

Ahoj holky, já si zase říkám, proč se lidi nechtějí brát a žijí spolu na kopici bez papíru? Čeho se bojí? Nebo co jim na manželství přijde zbytečné?

Já jsem v tohle konzervativní a navíc jsem tradicionalista, takže pro mě je svatba důležitá a kdyby si mě manžel nechtěl vzít, považovala bych to za vyjádření nedůvěry v náš vztah a naši budoucnost.
Stejně jako kdyby si moje dítě nechtěl vzít jeho/její partner(ka), byla bych z toho dost rozladěná.

Ne, opravdu nevěřím, že by svatba mohla zlepšit nefungující vztah (ostatně rozvodové statistiky dokládají, že se manželství rozpadají úplně stejně jako nesezdané vztahy), ale za zpečetění vztahu ji považuju.
Svatba je především slib (což nevím jestli si vždycky lidi uvědomují) - dávám slib svému partnerovi před rodiči a oběma rodinami a nejbližšími lidmi, že se o něj, náš společný majetek a naše děti, tedy geny obou linií postarám za každých okolností! Je to morální aspekt a když mají lidi manželskou krizi, tak je nutí hodně přemýšlet, než se rozhodnou ho porušit. Není to žádná záruka spokojeného manželství a nikomu nic nezaručuje, ale rozhodnout se pro rozvod a vzít svůj slib zpátky je tak ještě o něco málo těžší, než jen prohlásit soužití za vyčpělé a odejít z něj.

Samozřejmě pokud někdo považuje manželství za kus papíru a svatbu jen za bezva důvod se spařit nebo si zahrát na princeznu s vlečkou, tak je opravdu lepší se do ničeho nepouštět.

Fidorka — 30. 1. 2010 21:10

Tercila napsal(a):

Gabrielle: Sice je to takhle praktičtější

A co je na tom, prosím, praktičtějšího? Můžeš to nějak rozepsat? :)

Tak už jenom to, že je vysloveně otravné, když má slečna dítě s nějakým přítelem a dítě má příjmení po něm, zatímco slečna po svém otci (rodné).
Jednak tím dítě uvádí v chaos, za druhé ve škole, u doktorů a na úřadech musí neustále uvádět na pravou míru, že dítě je sice Novák, ale ona není paní Nováková, nýbrž slečna XY.

Tak to je třeba jeden z důvodů, proč je praktičtější v případě založení rodiny aby se ta rodina taky jmenovala jedním příjmením. Fungovalo to tak celá staletí, proč by se teď od toho měli lidi odklánět?

anais.de — 31. 1. 2010 10:02

Ja souhlasim s Fidorkou, a to i presto, ze mam prave na stole svoje rozvodove papiry k podepsani. Je pravda, ze svatba neni zadnou zarukou dozivotniho partnerskeho stesti, ale ja osobne beru manzelstvi jako zavazek na cely zivot. Muj brzy jiz byvaly manzel je pro me stale neco jako clen rodiny (i kdyz se nyni stykame velmi omezene). Pokud by se mu neco vazneho prihodilo, vi, ze jsem jeden z lidi, na ktere se muze obratit.

Kdyz se sejdou dva lide, pro ktere svatba nic moc neznamena, tak samozrejme mohou byt dokonale stastni i bez papiru. Nicmene ja jsem v teto veci spise tradicniho zalozeni a vadilo by mi, kdyby si me dlouhodoby partner s nimz planuji budoucnost nechtel vzit. Zajimalo by me, jake k tomu maji lide duvody. Ja bych to citila jako vyjadreni neduvery v budoucnost vztahu. Myslim, ze kdyz to pro nekoho "neni dulezite", tak to muze udelat z lasky k partnerovi, pro nejz to dulezite je (pokud to tak ovsem citi). Kdyz se nekdo na takovy zavazek neciti, tak je rozumne do toho nejit, pak ale nevim jestli takovy partner je vhodny pro zalozeni rodiny.

Taky mi neni jasne, proc nekdo vnima svatbu jako frasku, v dnesni dobe si prece kazdy muze zaridit svatbu podle sveho zalozeni. Moje svatba byla pro me nadherny zazitek (prestoze manzelstvi nakonec nedopadlo).

Tercila — 31. 1. 2010 12:49

Pravdivé jsou názory z mnoha stran, nicméně si myslím, že jde opravdu pouze o "dobový zvyk" a přeceňování svatebního dne. Stejně jako se po svatbě může krásně starat jeden o druhého "líp", než bez papíru, taky se pak díky sňatku může během let roztočit řádný kolotoč zapeklitostí a provázaností, z nichž lze jen těžko vyváznout se zdravou kůží (např. dluhy) a myslím, že žádná!! nevěsta si o svatebním dni nepřipustí, že její novomanžel za 10 let podlehne automatům - a stává se to. Nešťastných rozvodů je tady víc než dost - bez oddacích papírů by to právní řízení mnohdy bylo jednodušší.
Jsem vdaná hodně dlouho a pořád si myslím, že bych i podruhé vybrala partnera "dobře" :), ale když to dnes vidím kolem sebe po té majetkové stránce, podruhé bych přece jen svatbu, jakožto právní úkon, nezvolila.
Není chyba v myšlení těch, co se berou, ale spíš je to tady nějak zvláštně nastavené státem.
Ohledně praktičnosti ve jménech: moje příbuzná je vdaná, ale ponechala si svoje příjmení naší rodiny a dítě má jméno po otci. Nemá problém. :)

LENNNA — 31. 1. 2010 19:08

Fidorka napsal(a):

Fungovalo to tak celá staletí, proč by se teď od toho měli lidi odklánět?

Možná proto, že celá staletí to fungovalo, ale nyní to fungovat přestává? Viz. počty rozvodů.... Možná proto?

aprill — 31. 1. 2010 19:12

LENNNA napsal(a):

Fidorka napsal(a):

Fungovalo to tak celá staletí, proč by se teď od toho měli lidi odklánět?

Možná proto, že celá staletí to fungovalo, ale nyní to fungovat přestává? Viz. počty rozvodů.... Možná proto?

protože se rozvádějí kvůli každé blbosti ;) .

LENNNA — 31. 1. 2010 19:14

aprill napsal(a):

LENNNA napsal(a):

Fidorka napsal(a):

Fungovalo to tak celá staletí, proč by se teď od toho měli lidi odklánět?

Možná proto, že celá staletí to fungovalo, ale nyní to fungovat přestává? Viz. počty rozvodů.... Možná proto?

protože se rozvádějí kvůli každé blbosti ;) .

Právě! Přesně tak, to dříve neexistovalo... čím dál víc se mění doba a lidi samotní a spousta věcí nějak přestává fungovat.

rejka — 31. 1. 2010 19:21

Nikdy bych chlapa do svatby nenutila. To by bylo pod mojí hrdost. Připadala bych si trapně. Kdyby si mě můj partner nechtěl vzít a já se vdávat chtěla, poohlédla bych se hold jinde. Naštěstí jsem tohle řešit nikdy nemusela. Asi přitahuji ženitby chtivé muže,dostala jsem v životě 5 nabídek k sňatku. Dvě jsem přijala...:D:D ( postupně v rozmezí 18 let,samozřejmě ):D

Barborka — 1. 2. 2010 10:46

Fidorka napsal(a):

Ahoj holky, já si zase říkám, proč se lidi nechtějí brát a žijí spolu na kopici bez papíru? Čeho se bojí? Nebo co jim na manželství přijde zbytečné?

Zbytečné nevím... možná nesmyslné? Jak můžu slíbit, že někoho budu mít ráda příštích 50 let? Vždyť to se přece nedá slíbit nebo? A v tom případě proč takový slib? Nerozumím tomu... chápu manželství z té "rozumové stránky" - majetek, dědění, děti atd. ... ale jinak ne.

sisi21 — 1. 2. 2010 11:26

rejka napsal(a):

Nikdy bych chlapa do svatby nenutila.

Naprostý souhlas.já si brala manžela po 15ti letech .a svatba ??? Ta byla brána jako k 15tému našemu výročí..:lol:
Hlavní důvod naší svatby ,spíš byl .co kdyby se jednomu z nás něco stalo.
Jsme spolu 21let -svoji 6let.Pokud se mají lidi rádi můžou býti spolu i bez nějakého papíru.Jméno si klidně můžete dát společné aníž byste byli svoji.

Selima — 4. 2. 2010 18:11

anais.de napsal(a):

Ja souhlasim s Fidorkou, a to i presto, ze mam prave na stole svoje rozvodove papiry k podepsani. Je pravda, ze svatba neni zadnou zarukou dozivotniho partnerskeho stesti, ale ja osobne beru manzelstvi jako zavazek na cely zivot. Muj brzy jiz byvaly manzel je pro me stale neco jako clen rodiny (i kdyz se nyni stykame velmi omezene). Pokud by se mu neco vazneho prihodilo, vi, ze jsem jeden z lidi, na ktere se muze obratit.

Kdyz se sejdou dva lide, pro ktere svatba nic moc neznamena, tak samozrejme mohou byt dokonale stastni i bez papiru. Nicmene ja jsem v teto veci spise tradicniho zalozeni a vadilo by mi, kdyby si me dlouhodoby partner s nimz planuji budoucnost nechtel vzit. Zajimalo by me, jake k tomu maji lide duvody. Ja bych to citila jako vyjadreni neduvery v budoucnost vztahu. Myslim, ze kdyz to pro nekoho "neni dulezite", tak to muze udelat z lasky k partnerovi, pro nejz to dulezite je (pokud to tak ovsem citi). Kdyz se nekdo na takovy zavazek neciti, tak je rozumne do toho nejit, pak ale nevim jestli takovy partner je vhodny pro zalozeni rodiny.

Taky mi neni jasne, proc nekdo vnima svatbu jako frasku, v dnesni dobe si prece kazdy muze zaridit svatbu podle sveho zalozeni. Moje svatba byla pro me nadherny zazitek (prestoze manzelstvi nakonec nedopadlo).

Ja som videla 2, slovom DVE, pekné svadby, z toho jednu v kostole a jednu v múzeu, s matrikárkou, teda poslankyňou... Ale tá bola fakt nezabudnuteľná, čítali sa verše ženícha aj ním vybrané od oficiálneho básnika... plus to prostredie - proste krása. Tá v kostole bola trochu pridlhá, ale inak tiež pekná. Ostatné svadby ma skôr utvrdili v tom, že svadba NIE! Ja to mám tak, že sľúbiť môžem medzi štyrmi očami a beriem to rovnako vážne(ak nie vážnejšie), ako keď si to povieme pred húfom príbuzných, ktorých sme 15 rokov nevideli, a pred kamošmi, ktorí striehnu na nejaký trapas a srandu. Ale uznávam, že niekto to môže mať inak. A tie peniaze dám radšej na spoločný víkend v Paríži... :D Ja som asi skôr pragmatička ako romantička, alebo povedzme INÁ romantička. Bývalý sa so mnou rozchádzal (po 9 rokoch) dlhšie ako sa rozvádzal(jedno manželstvo mu vydržalo rok, druhé cca pol roka...). Veci nie sú čiernobiele a naozaj to môže vnímať každý inak.

Selima — 4. 2. 2010 18:16

LENNNA napsal(a):

aprill napsal(a):

LENNNA napsal(a):


Možná proto, že celá staletí to fungovalo, ale nyní to fungovat přestává? Viz. počty rozvodů.... Možná proto?

protože se rozvádějí kvůli každé blbosti ;) .

Právě! Přesně tak, to dříve neexistovalo... čím dál víc se mění doba a lidi samotní a spousta věcí nějak přestává fungovat.

To je ilúzia... predtým neboli rozvody, ale možno viac vrážd... :D Alebo tatko odišiel "za prácou" do Argentíny a už len posielal peniaze(v lepšom prípade) alebo o ňom už nikto nikdy nepočul(v tom horšom). :P Nemaľujme si minulosť zbytočne na ružovo...

Barborka — 5. 2. 2010 7:25

Selima napsal(a):

LENNNA napsal(a):

aprill napsal(a):


protože se rozvádějí kvůli každé blbosti ;) .

Právě! Přesně tak, to dříve neexistovalo... čím dál víc se mění doba a lidi samotní a spousta věcí nějak přestává fungovat.

To je ilúzia... predtým neboli rozvody, ale možno viac vrážd... :D Alebo tatko odišiel "za prácou" do Argentíny a už len posielal peniaze(v lepšom prípade) alebo o ňom už nikto nikdy nepočul(v tom horšom). :P Nemaľujme si minulosť zbytočne na ružovo...

Selimo, ok, to je tvůj názor, já souhlasím naopak s tím, že lidi se mění, vše se postupně mění. Mockrát jsem slyšela starší ročníky mluvit ve smyslu "nechtěla bych žít - být znovu mladá - ve "vaší" době.

Selima — 5. 2. 2010 9:03

To som si hovorila aj ja - ale potom som mala príležitosť trochu sa oboznámiť s mladými, s ich názormi... a už si to nehovorím. Svet je náročnejší a život sa zrýchľuje, zavaľuje nás množstvo informácií; ale podstata je stále tá istá a ani ľudia sa až tak nemenia - a keď, tak k lepšiemu. Aspoň tuná, v tomto regióne.

Tercila — 5. 2. 2010 17:45

Selima: Alebo tatko odišiel "za prácou" do Argentíny

Jééé, Selimo, máš nejspíš pravdu. Připomněla jsi mi, že "takto" mám příbuzné v Brazílii. (Peníze neposílají) :D

Jinak na této době se mi (v souvislosti s debatou o svatbě) hodně líbí, že je taková - volnější.

rejka — 6. 2. 2010 20:06

Selima napsal(a):

LENNNA napsal(a):

aprill napsal(a):


protože se rozvádějí kvůli každé blbosti ;) .

Právě! Přesně tak, to dříve neexistovalo... čím dál víc se mění doba a lidi samotní a spousta věcí nějak přestává fungovat.

To je ilúzia... predtým neboli rozvody, ale možno viac vrážd... :D Alebo tatko odišiel "za prácou" do Argentíny a už len posielal peniaze(v lepšom prípade) alebo o ňom už nikto nikdy nepočul(v tom horšom). :P Nemaľujme si minulosť zbytočne na ružovo...

Dnes je příliš uvolněná morálka,to dříve nebylo.Jistě,že existovala i nevěra,ale ne v takové míře.Dřív chyběly "materiály k inspiraci",dnes se to všude hemží sexem....když byly války,lidé měli jiné starosti,dnes nevědí co roupama...

Barborka — 8. 2. 2010 7:19

rejka napsal(a):

Selima napsal(a):

LENNNA napsal(a):


Právě! Přesně tak, to dříve neexistovalo... čím dál víc se mění doba a lidi samotní a spousta věcí nějak přestává fungovat.

To je ilúzia... predtým neboli rozvody, ale možno viac vrážd... :D Alebo tatko odišiel "za prácou" do Argentíny a už len posielal peniaze(v lepšom prípade) alebo o ňom už nikto nikdy nepočul(v tom horšom). :P Nemaľujme si minulosť zbytočne na ružovo...

Dnes je příliš uvolněná morálka,to dříve nebylo.Jistě,že existovala i nevěra,ale ne v takové míře.Dřív chyběly "materiály k inspiraci",dnes se to všude hemží sexem....když byly války,lidé měli jiné starosti,dnes nevědí co roupama...

Přesně tak! Kdyby se lidé neměnili a byli stále stejní jako dřív (jak říká Selima), tak proč najednou je oproti minulosti tak vysoká rozovodovost?

helena — 8. 2. 2010 10:38

... proč najednou je oproti minulosti tak vysoká rozovodovost?
To je jednoduchý - dřív se lidi nerozváděli z důvodů ekonomických, náboženských a společenských.
V době, kdy byl chlap skutečný živitel rodiny, neměla rozvedená ženská bez vzdělání prakticky šanci na slušný zaměstnání k uživení se. Téměř všechny svatby byly církevní a rozvod to jednak komplikovalo, jednak se i víc věřilo, tudíž byl rozvod nepřijatelnější. A ještě krátce po 2. válce byla rozvedená ženská sociálně "horší" - teda i chlap, ale ten to měl přece jen společensky malinko snazší.

Barborka — 9. 2. 2010 13:10

helena napsal(a):

... proč najednou je oproti minulosti tak vysoká rozovodovost?
To je jednoduchý - dřív se lidi nerozváděli z důvodů ekonomických, náboženských a společenských.
V době, kdy byl chlap skutečný živitel rodiny, neměla rozvedená ženská bez vzdělání prakticky šanci na slušný zaměstnání k uživení se. Téměř všechny svatby byly církevní a rozvod to jednak komplikovalo, jednak se i víc věřilo, tudíž byl rozvod nepřijatelnější. A ještě krátce po 2. válce byla rozvedená ženská sociálně "horší" - teda i chlap, ale ten to měl přece jen společensky malinko snazší.

Tudíž zkráceně řečeno, protože se lidé změnili a doba se změnila. To tu tvrdím už jak dlouho :jojo:

Selima — 9. 2. 2010 17:38

rejka napsal(a):

Dnes je příliš uvolněná morálka,to dříve nebylo.Jistě,že existovala i nevěra,ale ne v takové míře.Dřív chyběly "materiály k inspiraci",dnes se to všude hemží sexem....když byly války,lidé měli jiné starosti,dnes nevědí co roupama...

:) A myslíš, že paničky bývali tým vojakom, ktorí sa často roky domov nevracali, verné? A že vojaci si to na bojisku robili len smai? Prečo potom dobyvatelia ankazili amerických Indiánov sifylisom tak, že boli na vymretie? ;) Moc čítate sladké ženské romány, aj historické... Nevera je stará ako ľudstvo samo... To morálku vymysleli až neskôr, aby mohli ľahšie ovládať masy.
A to, že ľudia nevedia rozoznať pohlavný pud od lásky, je skôr vecou krízy rodiny a rodinných vzťahov, nie morálky. A možno trochu aj rastúceho vplyvu škôlok, škôl a vôbec hromadného vzdelávania. To, čo sa naši dozvedali z rodiny, osm sa ja dozvedela v škole a z kníh a dnešné deti z internetu. :jojo: