romula11 — 16. 9. 2009 0:33

Přečetla jsem si pár příspěvků a došla k názoru, že víc hlav víc ví. Třeba mi poradíte.
Jsem dvanáct let vdaná a máme tři děti. Jak už naznačuje téma podvedl mě.
Teď toho lituje, je naprosto vzornej. Jednoduše řečeno kdyby se tak choval před nevěrou, měli bychom krásný vztah.  Když jsem se ho ptala na důvod, nebyl mi ho schopný říct,a potom z něj vylezlo ,
za prvé- že se cítil tak sám( má trochu pravdu, já se dala na studium vysoké- už ji mám hotovou, a musela jsem se po večerech učit) ale když jsem mu řekla tak proč jsi mi neřekl, že si dnes chceš povídat a ať si to rozplánuji, nebyl schopný odpovědět
za druhé - málo ho chválím, za všechno ( má otázka kdy jsi pochválil mě - vidíš to mě nenapadlo) ta druhá mu řekla že je takový prudký elegán - a ten můj mínil zbláznit
Toto je celkem normální scénář nevěry, to jenom pro obecné vysvětlení. To co mě trápí, je že mu to nejsem schopná odpustit, ne kvůli mě ale kvůli dětem. Fungujeme ale jako kamarádi, a to už  rok a půl. On se snaží se mě dotknout ale já bych se snad pozvracela kdyby se o něco pokusil. Je to zvláštní pocit, já se ho prosě štítím, protože sahal na jinou. Mám v hlavě něco jako že použitý zboží nechci. Přitom rozvádět se nechci, nechci aby děti byli z rozvedeného manželství a taky kdo má chuť znovu začínat. Jak dlouho toto vydrží, to nevím.
Samozřejmě , že tak poměrně jednoduše jak to tady píšu to není , to by bylo na dlouho.
Snad máte některá podobný problém.   Dík

BLUE — 16. 9. 2009 11:10

romula - podle toho co píšeš spolu jinak vycházíte dobře, jen  prostě nesneseš fyzický kontakt?.... já teda nevím, ale myslím, že pokud spolu chcete dál být asi byste měli vyhledat odborníka, možná by se mu podařilo tenhle blok nějak odstranit.

Pandorraa — 16. 9. 2009 12:07

romulo,
píšeš, že mu nemůžeš odpustit kvůli dětem a pak zase o tom, že nestojíš o použité zboží.
Nerozumím tomu.
Tvůj muž během nevěry nějak dětem ubližoval? Nevšímal si jich? Nestaral se o ně? Zapomněl být tátou?
Můžeš mi to prosím vysvětlit?
Pochopitelně, že nemusíš, pokud nechceš.

Je tu mnoho žen, které se přenesly přes parnerovu nevěru. Pochopitelně nemluvím o nevěře, kdy muž pije, hraje, nenechá žádnou sukni na pokoji. Tam se nejspíš není přes co přenášet, nejlepší je asi zhodnotit situaci a partnera opustit.

Nevěra, o které píšeš ty, byla ale asi o něčem jiném.
Holky to většinou zhodnotily tak, že tahle nevěra jim dala poznat, s kým vlastně žijou a jestli s ním i tak chtějí žít dál. Taky kdo ony samy vlastně jsou, co od druhého očekávají a co mu také mohou nabídnout.
Většinou to hodnotí tak, že největší bolest jim ve finále ani tak  nezpůsobnilo to, že muž "zasunul" někde jinde, ale poznání sebe samých, svých vlastních omylů, iluzí a bloků.... a bolestné bylo se jich především PUSTIT, tedy ODpustit :)
Každý to nedokáže.
Pak většinou svaluje veškerou vinu na druhého a nepřijímá svou odpovědnost za vztah.
Na řadu příjdou silácké řeči o tom, jak jsou všichni chlapi mizerové a nevěrníci.
Pro někoho je to řešení, pro někoho ne.
Stačí si vybrat.
Hodně štěstí :)

mada77 — 16. 9. 2009 17:20

Romulo, já asi nejsem z těch, co ti mohou poradit jak to překlenout a odpustit, protože se v tom sama plácám teprve několik týdnů, ale pokud spolu intimně nežijete a trvá to už tak dlouhou dobu a ty máš odpor- blok, tak dle mého názoru, ten vztah už nikdy nemůže fungovat a budoucnost vašeho vztahu nevidím růžově. Ano, manželství můžete formálně udržet, ale ztratíte jeden druhého.

romula11 — 16. 9. 2009 17:24

Ahoj Pan,  špatně jsem se vyjádřila, nebo spíš jsem si to po sobě nepřečetla. Chtěla jsem napsat , jako že děti jsou pro mě nejdůležitější, (manžel se k nim chová dobře- děti by náš rozvod těžko nesli- snad až budou velké)kvůli nin jsem s ním a on to ví. Já jsem se vlastně chtěla zeptat na něco jiného. Já jsem schopná s ním naprosto bez problémů fungovat, ale jako kamarádka a jako rodiče, ne jako milenci. A v tom je ten háček. Proto jsem sem napsala jestli má někdo s tímto zkušenosti  jestli se dá tohle ukočírovat( manželovi je 48). Mám vážné obavy, že to dlouhého trvání mít nebude. Ještě bych se byla schopná domluvit na vzásadě samostatném životě, kdy by si každý (za určitých podmínek dělal co chce). Proto jsem sem napsala jestli nějaká duše má něco podobného a jak to funguje. Jinak o chlapech si nemyslí že jsou mizerové. Spíš bych řekla, že si hledám pořád ten stejný model a dobře mi tak. Někdy mám pocit že by mi bylo lépe samotné. Taky kdybych se rozvedla, nikoho si hledat nebudu, chci mít klid.      R.

Amriana — 16. 9. 2009 17:37

Romulo ...podle mě můžeš žít ty s manželem tak, jak jen chceš a jak se oba dohodnete. Když se vám bude chtít to ukočírovat, tak to ukočírujete. Nikdo ti asi nemůže dát návod na soužití.
Mě spíš zaujalo to tvoje ...každý by si dělal za určitých podmínek co chce... tomu já nerozumím. Tak bud si dělám co chci, nebo musím dodržovat určitý podmínky- takovej protimluv mi to přijde. A pak, kdo ty podmínky určí atd ... mě by zajímalo, jak si to představuješ, protože tomu nerozumím, jak to myslíš.

Pandorraa — 16. 9. 2009 17:41

Aha....
Zkus si položit otázku: Co dětem přinese fakt, že rodiče jim nastaví obraz manželství jako kamarádské soužití dvou lidí, kde si každý dělá co chce? Případně kde se oba snaží usilovně vytrvat právě kvůli nim, aby jim místy se zaťatými zuby předváděli happy rodinku?
Pokud si myslíš, že je to pro ně správný model a dalších 20 - 30 let to zvládneš...... Protože z osobní zkušenosti ti mohu říci, že moje tehdy 25ti letá dcera, byť mne sama podpořila a jistým způsobem i "dokopala" k rozvodu, ho ve finále  nesla hůř, než tehdy 16ti letý syn.

NEEXISTUJE žádný optimální věk pro rozvod rodičů. VŽDY jim to zasáhne bolestně do života a MUSEJÍ se s tím nějak vyrovnat. Neuchráníš je.  Proto  si myslím, že se s tím vyrovnávají o to líp, čím menší averze či dokonce nenávist mezi rodiči v době rozchodu panuje :jojo:

Říkáš, že si asi hledáš pořád stejný model...
Víš, já na tvém místě bych momentálně vůbec neřešila muže a jeho nevěru, ale právě příčinu toho, proč si hledáš stále stejný model a proč si myslíš, že ti bude samotné líp...
Tam je někde podle mne konec toho zamotaného klubka, které se snažíš rozmotat :jojo:

Ty hledáš chybu i v sobě, to není špatné, protože změnit můžeš taky jen sama sebe.
Jenže nesmíš se za tu "chybu" obviňovat. To nikam nevede.
Ať totiž děláš co děláš, je to momentálně to nejlepší, co umíš.
Od chvíle, kdy si ale uvědomíš, že už to tak nefunguje, už to není to nejlepší a chtělo by to změnu :)
Tak jen se toho neboj, ono to půjde :jojo:

romula11 — 16. 9. 2009 17:46

Amriana napsal(a):

Romulo ...podle mě můžeš žít ty s manželem tak, jak jen chceš a jak se oba dohodnete. Když se vám bude chtít to ukočírovat, tak to ukočírujete. Nikdo ti asi nemůže dát návod na soužití.
Mě spíš zaujalo to tvoje ...každý by si dělal za určitých podmínek co chce... tomu já nerozumím. Tak bud si dělám co chci, nebo musím dodržovat určitý podmínky- takovej protimluv mi to přijde. A pak, kdo ty podmínky určí atd ... mě by zajímalo, jak si to představuješ, protože tomu nerozumím, jak to myslíš.

Tím jsem myslela, aby to nemělo vliv na děti. COž když se zamýšlím ,asi taky nebude reálné. R.

romula11 — 16. 9. 2009 18:01

Viš Pan, my spolu vycházíme bez jakývkoli problémů. Ale to je jenom můj pohled. Já moc dobře vím , že by si ten můj strašně přál abych už zapoměla. Je mi ho dokonce líto, ale nejsem si to schopna v hlavě nějak vyvětlit. Rozumem jo. Jinak ještě jedna naprosto pragmatická věc. Všechny svije peníze jsem vrazila do baráku kde bydlíme a že jich nebylo málo. Ten dům jsme dostali na půl od jeho rodičů. Háček je v tom že s tchýní ho neprodáte. Já nemám kam jít, se třemi dětmi. To je bohužel materiální stránka která je nezanedbatelná. A konec konců, nemám chuť začít znovu. Píšete, že je dobře že přemýšlím o sobě a o svých chybách. Táta mě naučil, když s někým nevycházíš, hledej chybu sama u sebe a potom u jiných. Snažím se tím řídit. Ale tento problém proč mi to udělal je opravdu komplexnější. Nebyl schopen mi říct co mu vadí. To trochu trvá do teď. Třeba, v letě pomůžu kamarádovi s matykou( je gay). Jenom se urazil. Ptám se proč, už ho znám. Tys mě na celý léto vyřadila. Když mu řeknu a to se nemůžeš zeptat jak to myslím. (Byly jsme domluveni na konzultace poskypu asi 4x za celé prázdniny). Stejně si budu muset zajít za nějakým odborníkem, a vykecat se. Pokud nemám hned zpětnou odezvu na kterou byhc mohla bezprostředně reagovat, nedá se to přesně vyjádřit.   R

Pandorraa — 16. 9. 2009 18:11

Romulo,
myslím, že hledat chybu nejprve u sebe je jediná správná cesta, ALE!
Ale jak říkám - nesmí to být o sebeobviňování, ale o sebezdokonalování - o sebepročišťování od starých bloků a bolestí - nacházení sama sebe :)
Každý žijeme podle nějakých vzorců, které do nás geneticky a nebo výchovou vložila rodina.
Některé fungují, jiné nefungují, některé jsou podpůrné, další jsou vyloženě záškodnické a destruktivní :jojo:

Myslím si, že je velmi důležité se v tom vyznat, zjistit, co mám vlastně k dispozici a co pracuje pro mne a co proti mně.
A když to nezvládnu sama, je dobré najít někoho, kdo mi s tím pomůže - klasického a nebo alternativního psychoterapeuta.

Problém určitě nemáš jen ty, ale i tvůj partner, i on má někde "error" v systému :jojo:
Jenže k tomu musí dospět on sám a on sám se musí rozhodnout, zda to bude nebo nebude řešit.
Pokud s tebou rok a půl žije bez sexu a s cejchem toho, kdo to pokazil, nejspíš si je vědom toho, že je něco špatně i u něho. Jen se v tom ale "plácá" jako ty.
Možná by byla dobrá manželská poradna, ale musí být fakt DOBRÁ.

haiel — 16. 9. 2009 18:29

Pandorraa napsal(a):

...
Zkus si položit otázku: Co dětem přinese fakt, že rodiče jim nastaví obraz manželství jako kamarádské soužití dvou lidí, kde si každý dělá co chce? Případně kde se oba snaží usilovně vytrvat právě kvůli nim, aby jim místy se zaťatými zuby předváděli happy rodinku?...

Mně se to nezdá až tak zcestný, Pandoro. Přátelským (kamarádským) soužitím by to manželství mělo být tak jako tak. V tom případě by si sice každý "dělal, co chce", ale protože jsou to přátelé, měli by zároveň ohledy k tomu druhýmu i k dětem.  Existuje lepší model? Resp. existuje model, který by vydržel větší zátěž? Po tu dobu, co děti potřebují mámu a tátu doma? Je to opravdu tak špatný vzor pro děcka? Vem si, že vztah se tak často chce stavět na takových obskurních pilířích, jako je třeba naprostá věrnost.... a když ji on nebo ona jeho podvede, už ten druhej řeší, jestli má zůstat, co má vlastně vůbec dělat, jestli má ještě vůbec věřit, jestli má dát šanci....důvěra v cosi nepojistitelného je ztracená....Přátelé tohle neřeší. Nemusí si přece navzájem sdělovat úžasné vlastnosti svých milenců apod. a tahat svůj mimomanželský život až do kuchyně, ale můžou se navzájem tolerovat a vycházet si vstříc jako rodiče svých dětí, jako partneři. Vidím to skoro lepší než rozvod z důvodu nevěry partnera a následné pendlování dětí mezi rodiči s novými partnery atd.
K té tvé druhé větě, kterou jsem nevytučnila - to by bylo samozřejmě na blázinec, to by nikdo dlouho nevydržel a děcka by to stejně prohlídly.
V tom prvním případě by děti sice taky brzy měly přehled, ale nemyslím, že by to na ně mělo nějaký zlý dopad. Sice by neviděly, že se mamka s taťkou láskyplně objímají, ale viděly by, že spolu vychází jako slušný lidi. Já myslím, že to není málo.

Pandorraa — 16. 9. 2009 18:49

haiel napsal(a):

Sice by neviděly, že se mamka s taťkou láskyplně objímají, ale viděly by, že spolu vychází jako slušný lidi. Já myslím, že to není málo.

Hail,
já jsem neřekla, že je to špatný model.
Manželství založené na přátelství a vzájemné toleranci je určitě lepší než když ho založíš na iluzích, jakými jsou zamilovanost a věrnost až za hrob :jojo:
Jenže mám celkem osobní bolestnou zkušenost s tím, co jsi výše napsala....

Je velmi časté, že děti, které právě nevidí ono láskyplné objetí, mají později velké problémy s vyjadřováním citů, což jim působí právě v jejich vlastních partnerství velké problémy.
Další nebezpečí vidím v tom, že pokud k tomuhle stavu nedojde přirozenou cestou, to jest po dlouhém soužití, kdy se zamilovanost promění v přátelství a vášeň v toleranci a úctu, ale dojde k tomu na základě "ujednání" obvzláště po nevěře jednoho z partnerů, kdy jeden v sobě pořád dusí křivdu a vztek, druhý bojuje s pocitem viny a taktéž se vztekem, tohle slušné kamarádské manželství stejně dlouho nefunguje.
Antagonismy tak jako tak dříve nebo později vyplujou na povrch a obvykle to ani tak není "vyplutí", jako dost ničivá "povodeň".

Jsem prostě pro, aby se problémy řešily a nikoliv transformovaly v cosi, co "kvůli dětem" musíme "přežít".
Osobně si myslím, že každý rodič, který o tomhle přemýšlí, by si měl především představit sebe sama, jak se stávajícím partnerem sám a už bez dětí tráví stáří.
To je podle mne naprosto spolehlivý lakmusový paprek, zda do toho jít nebo ne.
Protože jak už jsem řekla - neexistuje žádný vhodný věk dětí pro to, aby bez úhony přežily rozvod rodičů.

A teď si jen představ tu situaci: Milé děti, jste už dospělí, stojíte na vlastních nohou, takže jsme tady s maminkou usoudili, že už se můžeme rozvést....

Jak bys být "milým dítětem" reagovala?

Na druhé straně znám dva páry, kterým kamarádské manželství bez sexu vyhovuje a dovedou se i láskyplně obejmout, protože se mají opravdu rádi. To OPRAVDU RÁDI, podtrhuji. Jedině pak to podle mne může vydržet :jojo:

haiel — 16. 9. 2009 19:17

Pandoro, to, že děti by pak měly problémy s vyjadřováním citů, to by byla pravda snad jen v případě, že rodiče by byli jediní dospělí lidi, se kterými se děti stýkají. Myslíš, že je to opravdu tak, že děti kopírují všechno jenom z rodiny? Já teď nešpičkuju. Opravdu se ptám. Opravdu jsi měla rodiče za jediný vzor? Ať už za dobrý nebo za špatný….?

Když k tomu stavu nedojde přirozenou cestou a jeden nebo oba se k tomu musí násilnit, no tak to je na ho….To je pravda. Jenže jedna z těch přirozených cest může vést i přes počáteční bolest a její následné zpracování.

„Přežít“ kvůli dětem – podle toho, co. To manželské přátelství by se snad dalo i žít.

Jak bych reagovala být milým dítětem rodičů rozpouštějících rodičovskou instanci? Nevím. Ale když si to tak představím, necítím za tím definitivní konec. To přátelství může vydržet nadále i v jiné formě.
Co se děje s rodiči, když vylítnou mladí z hnízda? Nelezou si na nervy? Jo, už to vidím, tohle jsi vypíchla jako ten lakmusový papírek.  Takže asi jak kteří. Ti kamarádi si na nervy asi nepolezou.

klokan — 16. 9. 2009 19:19

Pandorraa napsal(a):

Osobně si myslím, že každý rodič, který o tomhle přemýšlí, by si měl především představit sebe sama, jak se stávajícím partnerem sám a už bez dětí tráví stáří.
To je podle mne naprosto spolehlivý lakmusový paprek, zda do toho jít nebo ne.

Pan... Představit si možná umí ledaskdo cokoliv... Jenže něco prožít je už něco jiného, co se od představ může radikálně lišit.. Takže ten lakmusový papírek běžně začne fungovat, až když se namočí do skutečné kapaliny, dokud se na něj jen koukáš, jestli je modrý nebo červený, tak si můžeš představovat, co je libo... A můžeš na něj i foukat, ale mrcha jedna - nezbarví se..... ;)

Pandorraa — 16. 9. 2009 19:35

klokan napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Osobně si myslím, že každý rodič, který o tomhle přemýšlí, by si měl především představit sebe sama, jak se stávajícím partnerem sám a už bez dětí tráví stáří.
To je podle mne naprosto spolehlivý lakmusový paprek, zda do toho jít nebo ne.

Pan... Představit si možná umí ledaskdo cokoliv... Jenže něco prožít je už něco jiného, co se od představ může radikálně lišit.. Takže ten lakmusový papírek běžně začne fungovat, až když se namočí do skutečné kapaliny, dokud se na něj jen koukáš, jestli je modrý nebo červený, tak si můžeš představovat, co je libo... A můžeš na něj i foukat, ale mrcha jedna - nezbarví se..... ;)

Svým způsobem máš právdu, ale já to myslela jinak:
Když si něco neumíš ANI PŘEDSTAVIT, je dobré to vůbec NEZKOUŠET.
Když si to PŘEDSTAVIT DOVEDEŠ, myslím, že to stojí za to do toho JÍT.
Ono to buď "pude nebo nepude" :)

Mluvila jsem o PŘEDSTAVĚ nikoliv o OČEKÁVÁNÍ. V tom vidím propastný rozdíl :jojo:
Takže tou kapalinou není moje očekávání, ale moje schopnost si byť jen představit, že bych "očekávat" mohla....

haiel — 16. 9. 2009 19:42

romula11 napsal(a):

... Ale tento problém proč mi to udělal je opravdu komplexnější. Nebyl schopen mi říct co mu vadí.To trochu trvá do teď. Třeba, v letě pomůžu kamarádovi s matykou( je gay). Jenom se urazil. Ptám se proč, už ho znám. Tys mě na celý léto vyřadila. Když mu řeknu a to se nemůžeš zeptat jak to myslím. (Byly jsme domluveni na konzultace poskypu asi 4x za celé prázdniny). Stejně si budu muset zajít za nějakým odborníkem, a vykecat se. Pokud nemám hned zpětnou odezvu na kterou byhc mohla bezprostředně reagovat, nedá se to přesně vyjádřit.   R

Romulo, já si nemyslím, že důvodem k nevěře musí být nutně nějaká partnerčina (partnerova) vada. Prostě se zakoukal a se zapomněl, no.  Takový člověk, když má potom shledávat rozumné důvody, kterak to vysvětlit, tak toho prostě není schopen.
Jestli potřebuješ okamžitou zpětnou vazbu, tak manželská poradna je asi pro tebe vhodější. Tak to zkus.

Pandorraa — 16. 9. 2009 19:46

haiel,
Základní vzory získávají děti už v břiše matky, už tehdy vnímají vztahy v rodině, do které se narodí.
Tohle není "esoterické blouznění", to jsou poznatky oficiální psychologie.
Rodičovský vzor není jediný, to máš pravdu, ale je určující.
Máma a táta jsou rohodující osoby pro citový vývoj dítěte, ani milující babička a dědeček je nenahradí i když v případě, že rodiče selhávají, pánbů za ně zaplať :jojo:
I adoptované děti vyrůstající v láskyplném prostředí v dospělosti řeší "problém biologických rodičů"
Jistě to není stoprocentní stav, ale většinový určitě.
Rodiče a jejich vztah jsou prostě velmi důležití.
Můj názor prostě je, že pokud se umějí slušně rozejít a zůstanou rodiči, je to vždy lepší, než když spolu zůstanou JEN kvůli dětem.
Pokud jde o moji zkušenost, bohužel nešlo o moje rodiče.


"Když k tomu stavu nedojde přirozenou cestou a jeden nebo oba se k tomu musí násilnit, no tak to je na ho….To je pravda. Jenže jedna z těch přirozených cest může vést i přes počáteční bolest a její následné zpracování. "
S tím naprosto souhlasím.
A za pokus to podle mne vždycky stojí, pokud OBA chtějí :)


"Co se děje s rodiči, když vylítnou mladí z hnízda? Nelezou si na nervy? Jo, už to vidím, tohle jsi vypíchla jako ten lakmusový papírek.  Takže asi jak kteří. Ti kamarádi si na nervy asi nepolezou."
já si dokonce myslím, že pokud už to spolu vdrží tak dlouho, že se ani nerozvedou ;)
ale pak si nemyslím, že spolu zůstali jen kvůli dětem :)

haiel — 16. 9. 2009 20:22

Pandoro, esoterického blouznění bych se nelekla, raději se zasměju tomu, že oficiální vědy občas objeví starou ameriku. Nepochybuju o tom, že plod je ovlivňován prostředím už v břiše matky. Jenže mě zaráží jedna věc. Objevuje se to třeba v enneagramu. Tam se předpokládá, že člověk byl ke svému základnímu životnímu postoji (v enn. vyjádřeno číslem)  uhněten především v ranném dětství. S tím ale nesouhlasí fakt, že několik sourozenců – dětí stejných rodičů, žijících ve stejných podmínkách, ve stejném prostředí, se stejnými pravidly…..vykazují téměř vždy naprostou rozdílnost v základních postojových rysech. Dám  příklad: výchovný pohlavek za binec v pokojíčku: dítě A   je splachovací, nic se neotisklo. Dítě B z toho má trauma. Druhý příklad: rodiče se hádají: dítě A na to v dospělosti vzpomíná s hořkostí a nkdy by nechtělo se se svým partnerem hádat, dítě B to převzalo jako štafetu a hádku pokládá za běžnou dorozumívací formu. Netrpí tím. Jasně, biologičtí rodiče se vymazat nedají. Vzorce z rodiny taky ne. Ale nerozumím, proč se předpokládá, že dítě bude vzorce vždy kopírovat. Není to všechno spíš záležitost a) osobního nastavení, určitelného geneticky, astrologicky, psychologicky….. b)vývoje?  Kdybychom jenom kopírovali, kde bychom dneska byli?

Pandorraa — 16. 9. 2009 20:31

Že oficiální vědy objevují Ameriku, to jsem si všimla ve škole na přednáškách.
A věř mi, mám z toho radost - KONEČNĚ jim to taky došlo :)

A k těm "různým dětem" setkávajících se se stejnými vzorci...
Víš, já si myslím, že právě tohle je potvrzením těch esoterických "bludů", protože ty tvrdí, že každý z nás si přichází pro jinou lekci a taky s jiným posláním.
Takže z toho, že táta pije a máma ho zachraňuje, přitom mu to taky umí pěkně osolit - spojení osmičky s dvojkou - , si každé dítě vezme přesně to, co potřebuje, co koresonduje s jeho lekcí.
Rozumíme si?

Zklamaná — 16. 9. 2009 20:36

Ahoj romulo11:

jak jsme tak vyčetla, ty bys v zájmu dětí tu rodinu na bázi "kamarádství" s partnerem chtěla udržet. Možná by ti ani nedělalo problém "hrát si každý na svém písečku", a prostě doma se chovat jako rodina - tak, jak to jelo předtím.
A co na to tvůj partner? On by přistoupil na tuhle "hru" a hrál by ji tedy tak - pro děti, nebo to je zatím jen tvůj nápad a tady chceš zjistit, jestli to tak někdo neprovozuje a s jakým výsledkem?
Osobně si myslím, že za určitých podmínek by se tenhle model dal v pohodě praktikovat. tzn - netahat milence/milenku domů. Pokud by nějaký milenec, či milenka byli - nežárlit na ně (ostatně - ty asi muže už nechceš, tak proč bys žárlila. Jak to má tvůj muž? Doma a navenek prostě fungovat jak spokojená rodina a občas ve svém volnu jít si užít sex? Možná jsem to pochopila tak, že ty bys dalšího muže do svého života nechtěla (jsou takové, že prostě jejich naplnění je spokojená rodina a děti a sex je někde až na posledním místě - prostě jim nechybí) takže tobě by model kamarádství nevadil. Co tvůj muž? Myslíš si, že on zapomene na sex ¨stejně tak, jako ty a bude fungovat jen v rámci kamarád?
V první řadě návrh tohoto modelu musíš dát svému muži, vědět, zda by byl schopen takto fungovat. Pak teprve dál vypilovat soužití. Osobně si myslím, že by to šlo...za určitých podmínek, jak jsme uvedla výše. A pak ještě taková malá nepodstatná věc - co když milenka / mienec začnou tlačit a budou chtít řešit něco, co ty/ tvůj muž nebudete chtít? Aby ten třetí člověk do páru nebyl tím spouštěčem rozvodu.

haiel — 16. 9. 2009 20:38

Pandorraa napsal(a):

Že oficiální vědy objevují Ameriku, to jsem si všimla ve škole na přednáškách.
A věř mi, mám z toho radost - KONEČNĚ jim to taky došlo :)

A k těm "různým dětem" setkávajících se se stejnými vzorci...
Víš, já si myslím, že právě tohle je potvrzením těch esoterických "bludů", protože ty tvrdí, že každý z nás si přichází pro jinou lekci a taky s jiným posláním.
Takže z toho, že táta pije a máma ho zachraňuje, přitom mu to taky umí pěkně osolit - spojení osmičky s dvojkou - , si každé dítě vezme přesně to, co potřebuje, co koresonduje s jeho lekcí.
Rozumíme si?

Rozumíme. Pak nakonec musí taky platit, že i z toho všelijakého manželsko-rodičovského guláše uvařeného dvěma chybujícíma lidma si každý potomek vezme jen to, co koresponduje s jeho lekcí. A to je dobře. K tomu už se dá tvořivě postavit. To už pak není takový ten rozsudek a trpný úděl.

Pandorraa — 16. 9. 2009 20:45

Přesně tak :)
Osvobozující pro obě strany :jojo:
Několik let zpět mi moje milovaný dítko vyčetlo, jak děsná jsem matka a jak se mnou není k vydržení. Tak jsem mu to potvrdila a jen se podivila, proč si mezi tolika miliardami matek tedy vybralo právě mně :) :) :)
No a pak jsme "tvořili" :jojo:

haiel — 16. 9. 2009 20:57

Pandorraa napsal(a):

Přesně tak :)
Osvobozující pro obě strany :jojo:
Několik let zpět mi moje milovaný dítko vyčetlo, jak děsná jsem matka a jak se mnou není k vydržení. Tak jsem mu to potvrdila a jen se podivila, proč si mezi tolika miliardami matek tedy vybralo právě mně :) :) :)
No a pak jsme "tvořili" :jojo:

Všímám si často, že dnešní děcka jsou v tomhle zdatnější než jsme byli my. Nejenom syn mi bere z huby věty a dopoví je mnohem brilatněji, myšlenky a dotáhne je dál....je jich dneska hodně, co jsou k té práci už líp naštelovaní. Je to vývoj. Má to tak být.

romula11 — 16. 9. 2009 21:09

Ahoj Zklamaná,
on to tak docela není můj výmysl. Manžel mi tvrdí, že by se mnou byl i když zůstaneme jenom kamarádi.
Já jenom zkoumala, jestli to už někdo zkusil a fungovalo to. Ale abychom si každý žili tak trochu po svém s tím by asi nesouhlasil. Já si ale myslím, že pořád doufá v nápravu a zajetí do klasických manželských kolejí. Ono by to možná snad šlo, ale když každých čtrnáct dnů zkouší zda jsem to už nerozdejchala tak to má přesně opačný výsledek. Vysvětlovat mu to je zbytečné. Akorát mi odpoví když já tě tak miluji. R.

Pandorraa — 16. 9. 2009 21:09

haiel napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Přesně tak :)
Osvobozující pro obě strany :jojo:
Několik let zpět mi moje milovaný dítko vyčetlo, jak děsná jsem matka a jak se mnou není k vydržení. Tak jsem mu to potvrdila a jen se podivila, proč si mezi tolika miliardami matek tedy vybralo právě mně :) :) :)
No a pak jsme "tvořili" :jojo:

Všímám si často, že dnešní děcka jsou v tomhle zdatnější než jsme byli my. Nejenom syn mi bere z huby věty a dopoví je mnohem brilatněji, myšlenky a dotáhne je dál....je jich dneska hodně, co jsou k té práci už líp naštelovaní. Je to vývoj. Má to tak být.

Souhlasím s tebou.
Proto si taky myslím, že Romula by měla své manželství řešit především s ohledem na sebe a partnera a "neschovávat se" za děti. Já vím, zní to dost tvrdě, ale pokud nad tím zapřemýšlí, tak to určitě rozklíčuje :jojo:

Co je dobré pro ni, je dobré i pro její děti, co je dobré pro její děti, to je dobré i pro ni.
Je to jednoduché :)

Nharte — 16. 9. 2009 21:13

Rodiče se staví ke každému dítěti jinak a to tak, že často velmi odlišně- i když si to málokdo uvědomuje, či je ochoten uvědomit. Plus je tam vliv sourozence, plus osobnost dítěte.
Můj názor- ad 1. kamarádství není manželství. Ad2. Pokud mezi nimi panuje fyzický odpor, je to blbý. Tady v příběhu nevidím ani tak problém v nevěře jako v tom, že se mi zdá, že romula má manžela dost jako partnerské osobnosti (viz jeho přístup k jejímu volnému času- doučování známého přes skype.). Právěže tady to kamarádství-úcta hapruje? A mimo jiné se to celé promítá do sexuální přitažlivosti partnera?

haiel — 16. 9. 2009 21:21

Pandora ad přísp.25, ať toho nekopíruju moc.
Ano. Především by se měla přestat užírat. Co potkalo jejího chlapa, může potkat zakrátko ji, jeden nikdy nevidí jasně před sebe a neměl by říkat "nikdy".  A taky, když se má opravdu tvořit, tak by se to mělo dělat s dobrou náladou. Nejsem fanouškem bolestných procesů :)

romula11 — 16. 9. 2009 21:27

Ahoj Pan, já se vůbec neschovávám za své děti.  Jenom nechci aby byly z rozvedeného manželství. Zkuste se tak trochu zamyslet, co všechno sebou rozvod přinese. Mám v práci spolupracovnici, rozvedla se, nakonec to dopadlo že ji manžel připravil o dceru a vyhodil z jeho domu(naprosto bezva). Teď se znovu oženil, vzal si maminku od dvou dětí a její dcera má v hlavě zmatek kolik to má vlastně sourozenců, a jestli jsou vlastní a kolik babiček atd.
Z holkou to pěkně zamávalo. Druhá spolupracovnice taky řešila, dokonce přes poradnu, jenom ji řekli že by mohla mít pro svého bohémského manžela více pochopení, že nechodí do práce to přece není překážka a že ji podvedl no vždyť si za to může sama -nemá pochopení. Smutné je že znám ze svého okolí spoustu ne zrovna pěkných případů rozvodu. Vždy to mělo nehezký dopad na dítě.
Když se to u nás provalilo, nabídla jsem manželovi , aby si našel práci dál od domova, dáme si trochu takovou pauzu. Syn nás slyšel-je mu 8(jenom o té práci - nic víc)- prosil mě celý den abych tátu nevyháněla do takové práce. On ho chce mít doma. Když Vám dcera řekne jako na reakci rozvodu kamarádčiných rodičů, mami já jsem tak ráda, že u nás je všechno v pořádku. Ono to totiž na nás není vidět, kdo to neví tak by si to nikdy nemyslel.
Tak jak to mám asi udělat. A konec konců, promiňte ale co by to ylo za chlaoa který by se chtěl se mnou po rozvodu seznámit a tzv. se dát na tři děti. Mám o tom své mínění. Takže bych stejně zůstala sama, teď jsem taky vnitřně sama ale na děti jsme dva. R

Rozmarila — 16. 9. 2009 21:29

haiel napsal(a):

Pandora ad přísp.25, ať toho nekopíruju moc.
Ano. Především by se měla přestat užírat. Co potkalo jejího chlapa, může potkat zakrátko ji, jeden nikdy nevidí jasně před sebe a neměl by říkat "nikdy".  A taky, když se má opravdu tvořit, tak by se to mělo dělat s dobrou náladou. Nejsem fanouškem bolestných procesů :)

No to se lehko řekne..............ten odpor může být iracionální .........spíš pocit odporu......a to se pak nedá odstranit .......

A to, že chce kvůli dětem udržet rodinu chápu .......já mám taky celej život heslo : vše pro dítě .....taky je to pocitový pudový ........

Pandorraa — 16. 9. 2009 21:31

Dovolím si sem překopírovat to, co našla Regi na  http://www.tipyainspirace.cz/
Slovo BŮH je možné nahradit tím, co dotyčný/ná čtenář/ka spíš skousne, třeba PŘÍRODA, VESMÍR, ENERGIE, nebo třebas i FRANTA :)
Ten text není na jedno přečtení, je to spíš studijní materiál.
Je třeba nad ním přemýšlet a začít chápat, co je a k čemu je vlastně ODPUŠTĚNÍ...

"Odpuštění - proč a jak odpouštět aneb odpuštění neschvaluje zlo
(sestavil Ignác Mucha a Pavel Semela)

CHCEŠ-LI BÝT OTROKEM NĚJAKÉHO ČLOVĚKA, NESNÁŠEJ HO
Chceš-li být otrokem nějakého člověka, nesnášej ho.

Pak s tebou bude ráno, po celý den i v noci.

Tenhle člověk s tebou bude také jíst a naruší tvé trávení.

Zničí tvou schopnost koncentrace, zničí každou příjemnou chvilku a zbaví tě tvého drahého pokoje i radosti.

Své štěstí vkládáš do jeho rukou.

Dáváš mu skutečnou moc nad sebou samým...

(John Powell)

KŘIVDA SE NEVYHNE NIKOMU
Neexistuje člověk, který by nikdy neprožil křivdu a ublížení.

Neexistuje člověk, kterého by prodělaná křivda a ublížení nebolely.

Pocit křivdy, ublížení a nespravedlnosti se hluboce dotýkají nitra každého člověka a volají po vyrovnání, odplatě a pomstě.

Příkoří nenechává nikoho chladným.

MÁME ZLU NECHAT VOLNÝ PRŮCHOD ?
Do této situace ale vstupuje Ježíšova výzva k odpuštění.

Není ale naivní, nerealistická a odtržená od života?

Máme každému jen tak "odpustit"?

Máme zlu nechat volný průchod?
Odpouštějte a bude vám odpuštěno. (Lk 6,37)

ODPUŠTĚNÍ NESCHVALUJE ZLO
Odpuštění a boj proti zlu si neprotiřečí.

Ježíš sám ukazuje cestu k naplněnému životu i skrze odpuštění.

Jeho život je ale současně bojem proti zlu.
Nelze totiž ztotožňovat člověka s jeho jednáním.

Člověku je třeba odpustit a dát mu šanci.

Jeho činy se musí odsoudit a popřípadě přijmout opatření k zamezení šíření zla.

Odpuštění musí souviset s nápravou věcí.

Boj se zlem ale naopak nesmí odpuštění opomíjet.

Tak by se ke slovu dostala pomsta, která plodí další zlo, zášť a nenávist.

PROČ ODPOUŠTĚT ?
Neodpuštění negativně ovlivňuje celý život člověka, včetně jeho těla a psychiky.

Zanedbané, potlačené a někdy i zdánlivě zapomenuté křivdy nic neřeší.

Působí destruktivně.

Neodpuštění člověka ničí, rozkládá a znepokojuje.

Je zdrojem napětí a podrážděnosti.

Neuzdravené křivdy se mění i ve zdroj ubližování druhým.

Ať už totiž člověk chce nebo ne, předává to, co sám zakusil dále.

Potřebuje se utrpení zbavit a tak ho přesouvá dál.

Ono se k němu pak ale vždy navrací…
Neodpuštění působí jako jed zasahující všechny oblasti života a vztahů: k Bohu, k lidem, ke světu a i k sobě.

Projevuje se na úrovni osobní, na úrovni rodin, různých skupin i národů…
Skrze odpuštění se člověk stává vnitřně nezávislým na negativním vlivu zla.

Ukřivdění pak ztrácí svou zničující moc.
Odpouštějte a bude vám odpuštěno. (Lk 6,37)

ODPUSTIT NELZE "NA POVEL"
Odpuštění není mnohdy jednoduchou záležitostí.

Pocit křivdy člověka zasahuje v mnoha vrstvách.

Proto zpracování křivdy a odpuštění musí proběhnout ve všech zasažených úrovních a oblastech lidského života.
Rychlé a levné rady typu: "musíš hned odpustit", "zapomeň na to", "čas léčí rány" jsou neúčinné

a k opravdovému odpuštění vedou jen zřídka.

Vyrovnání se s křivdou, odpuštění a uzdravení je dynamickou záležitostí, která mnohdy potřebuje svůj čas.

KROKY NA CESTĚ ODPUŠTĚNÍ
Odpuštění je procesem, jehož motivem je spíše rozhodnutí, než pocity.

Na počátku tohoto procesu je dobré uvědomit si svou hodnotu jako člověka i jako Božího dítěte

a připomenout si, že i když se cítíme nemilováni a nedoceněni, Boží láska k nám trvá.

V Bohu je naše bezpečí a význam.

PŘIZNAT SI POCIŤOVANOU KŘIVDU, negativní emoce a svá zranění.

Přiznat si, že mi vzniklá situace vadí a že mě bolí.

Přiznat si, že mám problémy odpustit a že možná viníkovi nepřeji rozhodně nic dobrého.

V této první fázi je třeba před sebou své pocity nepotlačovat a nic si nenalhávat.

POJMENOVAT SVÉ POCITY.
Tato fáze může být pro mnohé důležitá.

Je možné si najít důvěryhodného partnera, před kterým můžeme své pocity slovně formulovat.

Může jím být někdo blízký, náš zpovědník, ale i Bůh.

Důležité ale je, aby v tomto kroku nebyl člověk sám.

Mohl by totiž upadnout do pasti sebelítosti, která člověka uzavírá a znemožňuje jeho rozvoj.

POHLÉDNOUT NA KŘIVDU NEZAUJATĚ z jiného úhlu, nadhledu, či odstupu.

Připustit si, že vzniklá situace může mít i jiná hlediska, než ta, kterou vidíme úhlem svého pohledu.

Uvědomit si, že ukřivdění je obecnou lidskou záležitostí.

SNAŽIT SE POCHOPIT TOHO, KDO NÁM UBLÍŽIL.
Možná, že dotyčný člověk nejedná vědomě zle.

Jeho jednání třeba ovlivňuje jeho podvědomí a špatné zkušenosti.

Často lidé jednají zle, protože ani jinak neumějí.

I Ježíš se na kříži modlil: "Otče odpusť jim, neboť nevědí co činí" (Lk 23,34).

ROZHODNOUT SE NEŠKODIT A ZŘÍCI SE POMSTY.
Nepřát, ani nepůsobit viníkovi zlo.

Rozhodnout se ho přijmout jako člověka, bez ohledu na jeho vinu.

Nemluvit o něm zle před lidmi.

ŽEHNAT.
Žehnání znamená svolávání Boží přízně na dotyčného.

Tím i křivdu předáváme Bohu.
Když člověk odpustí, neznamená to, že k druhému musí okamžitě pociťovat kladné city.

Odpuštění je někdy delší proces, ve kterém se pocity mohou zákonitě opožďovat.
Jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám. (Ef 4,29)"

Pandorraa — 16. 9. 2009 21:34

romula11 napsal(a):

Ahoj Pan, já se vůbec neschovávám za své děti.  Jenom nechci aby byly z rozvedeného manželství. Zkuste se tak trochu zamyslet, co všechno sebou rozvod přinese. Mám v práci spolupracovnici, rozvedla se, nakonec to dopadlo že ji manžel připravil o dceru a vyhodil z jeho domu(naprosto bezva). Teď se znovu oženil, vzal si maminku od dvou dětí a její dcera má v hlavě zmatek kolik to má vlastně sourozenců, a jestli jsou vlastní a kolik babiček atd.
Z holkou to pěkně zamávalo. Druhá spolupracovnice taky řešila, dokonce přes poradnu, jenom ji řekli že by mohla mít pro svého bohémského manžela více pochopení, že nechodí do práce to přece není překážka a že ji podvedl no vždyť si za to může sama -nemá pochopení. Smutné je že znám ze svého okolí spoustu ne zrovna pěkných případů rozvodu. Vždy to mělo nehezký dopad na dítě.
Když se to u nás provalilo, nabídla jsem manželovi , aby si našel práci dál od domova, dáme si trochu takovou pauzu. Syn nás slyšel-je mu 8(jenom o té práci - nic víc)- prosil mě celý den abych tátu nevyháněla do takové práce. On ho chce mít doma. Když Vám dcera řekne jako na reakci rozvodu kamarádčiných rodičů, mami já jsem tak ráda, že u nás je všechno v pořádku. Ono to totiž na nás není vidět, kdo to neví tak by si to nikdy nemyslel.
Tak jak to mám asi udělat. A konec konců, promiňte ale co by to ylo za chlaoa který by se chtěl se mnou po rozvodu seznámit a tzv. se dát na tři děti. Mám o tom své mínění. Takže bych stejně zůstala sama, teď jsem taky vnitřně sama ale na děti jsme dva. R

Romulo,
co na tohle říci....nu, je to přesně tak, jak TY to vidíš......
Ale je to tak zase JEN pro TEBE.
A vždycky to tak bude.

romula11 — 16. 9. 2009 21:37

To máš pravdu Pan, sto lidí sto názorů.R

haiel — 16. 9. 2009 21:42

Rozmarila napsal(a):

haiel napsal(a):

Pandora ad přísp.25, ať toho nekopíruju moc.
Ano. Především by se měla přestat užírat. Co potkalo jejího chlapa, může potkat zakrátko ji, jeden nikdy nevidí jasně před sebe a neměl by říkat "nikdy".  A taky, když se má opravdu tvořit, tak by se to mělo dělat s dobrou náladou. Nejsem fanouškem bolestných procesů :)

No to se lehko řekne..............ten odpor může být iracionální .........spíš pocit odporu......a to se pak nedá odstranit .......

A to, že chce kvůli dětem udržet rodinu chápu .......já mám taky celej život heslo : vše pro dítě .....taky je to pocitový pudový ........

Rozmarilo, to jsem měla na mysli. Jen v rychlosti neupřesnila. Že by se měla přestat užírat tím odporem. Překonat se to na povel nedá, takže se s tím alespoň netrápit a nechat to být. Manžel má prý 48 let, to už není žádnej zajíc, kterýmu by se nedalo tohle vysvětlit.

Pandorraa — 16. 9. 2009 21:42

romula11 napsal(a):

To máš pravdu Pan, sto lidí sto názorů.R

Ano.
A o tom to je - pokud nezměníš svůj POSTOJ k partnerství, manželství, rozvodu....ale především sama k sobě, tak nezměníš nic :grater:
A jestli vůbec něco chceš změnit, to taky záleží na tobě, nikoliv na tom, co udělal manžel nebo co by řekli lidi....
Věta "co by řekli lidi" je podle mne účinná zbraň hromadného ničení.
"Lidi" tvůj život nežijou.

zuzi777a — 16. 9. 2009 21:43

Romula- reaguju spíše na příspěvek č 28.
Představa, že spolu zůstávají dva lidé  , rodiče a každý  si  hraje    svoje, mi moc nejde představit. Nezdá se mi dost dobře možné, že by to  mohlo dlouhodobě fungovat, pokud píšeš, že tvůj manžel čeká  na zlepšení situace. Tj, sotva se smíří s doživotním celibátem.  Mám otázku- jak bys reagovala ty, kdyby si našel znovu někoho na sex- přítelkyni.  Myslíš, že by to  šlo dál zůstávat jako přátelé? Když by svůj čas OPĚT  dělil mezi dvě ženy + rodinu? Nezkusila jsi mu to nabídnout?
Nechceš po něm v zájmu zachování rodiny moc velkou  oběť ?
Nebo spíš ještě jinak- představ, že zase někoho má, to  tě nechává klidnou?   Není to tak , že pokud ti je o*d*p*o*rný fyzický kontakt s ním, zůstává  pro tebe jen  zdrojem domácích jistot?
A ty- nemáš pocit prázdna, bez milování?  Netoužíš ? Ani po něm ani po jiném? Není to brzy?
Nevím, nemohla bych ani kvůli dětem zůstávat takhle dlouho s někým ,kdo by mě odmítal, byť bych provedla cokoliv. Být tvým mužem asi bych odešla. A být tebou také.

Nharte — 16. 9. 2009 21:49

Romul a co k němu cítíš? Zkus to popsat...máš ho ráda jako člověka? Ten fyzický odpor nastal kdy a jak? Víš, pokud s ním budeš chtít žít, tak si myslím, že se zase budeš muset naučit ho mít ráda... jinak bude takové soužití peklo. Když se budete mít rádi, tak může fungovat cokoliv.

Zklamaná — 16. 9. 2009 21:50

romulo11:
takže tvůj muž tě miluje (teda říká ti to - cítíš to tak?), chce být s tebou a rodinou - ale v tobě se to ještě nějak neporovnalo. Myslíš si, že časem bys snad mohla být k němu vstřícnější, nebo to už bereš jako definitivum, tj. už s tebou nechci mít žádný bližší kontakt? Nebo - co by tě přimělo, že bys mohla udělat tzv. tlustou čáru za tím vším a jet spolu dál? Tlustá čára v mém pojetí znamená - nebudem o tom už mluvit, nebudu ti to vyčítat, nehodím ti to při třeba hádce na talíř...
Myslíš si (mrkni do budoucnosti) že takto spolu můžete zestrárnou? Takhle vedle sebe? Pochopila jsme dobře, že on by žárlil na případného tvého "kamaráda" ? Co ty? Žárlila bys na případnou jeho "kamarádku" ? Ale přitom v rámci udržení rodiny kvůli dětem bys to překousávala?

Rozmarila — 16. 9. 2009 21:55

romula11 napsal(a):

Ahoj Pan, já se vůbec neschovávám za své děti.  Jenom nechci aby byly z rozvedeného manželství. Zkuste se tak trochu zamyslet, co všechno sebou rozvod přinese. Mám v práci spolupracovnici, rozvedla se, nakonec to dopadlo že ji manžel připravil o dceru a vyhodil z jeho domu(naprosto bezva). Teď se znovu oženil, vzal si maminku od dvou dětí a její dcera má v hlavě zmatek kolik to má vlastně sourozenců, a jestli jsou vlastní a kolik babiček atd.
Z holkou to pěkně zamávalo. Druhá spolupracovnice taky řešila, dokonce přes poradnu, jenom ji řekli že by mohla mít pro svého bohémského manžela více pochopení, že nechodí do práce to přece není překážka a že ji podvedl no vždyť si za to může sama -nemá pochopení. Smutné je že znám ze svého okolí spoustu ne zrovna pěkných případů rozvodu. Vždy to mělo nehezký dopad na dítě.
Když se to u nás provalilo, nabídla jsem manželovi , aby si našel práci dál od domova, dáme si trochu takovou pauzu. Syn nás slyšel-je mu 8(jenom o té práci - nic víc)- prosil mě celý den abych tátu nevyháněla do takové práce. On ho chce mít doma. Když Vám dcera řekne jako na reakci rozvodu kamarádčiných rodičů, mami já jsem tak ráda, že u nás je všechno v pořádku. Ono to totiž na nás není vidět, kdo to neví tak by si to nikdy nemyslel.
Tak jak to mám asi udělat. A konec konců, promiňte ale co by to ylo za chlaoa který by se chtěl se mnou po rozvodu seznámit a tzv. se dát na tři děti. Mám o tom své mínění. Takže bych stejně zůstala sama, teď jsem taky vnitřně sama ale na děti jsme dva. R

Jo tohle je bohužel tragédie dnešní doby ........u nás to bylo taky děsný, co děti zažily  a ted to zaživá sestra a má dva puberťáky ........je to strašný .......všechny ženský v mým okolí mají tyhle šílenosti za sebou ........jak říkám, chlapi fakt nemaj rozum a zničej všechno ........stačí si jich trochu nevšímat a hned maj důvod koukat jinam a přitom sami ženu zanedbávají taky....

haiel — 16. 9. 2009 21:56

romula11 napsal(a):

Ahoj Pan,  špatně jsem se vyjádřila, nebo spíš jsem si to po sobě nepřečetla. Chtěla jsem napsat , jako že děti jsou pro mě nejdůležitější, (manžel se k nim chová dobře- děti by náš rozvod těžko nesli- snad až budou velké)kvůli nin jsem s ním a on to ví. Já jsem se vlastně chtěla zeptat na něco jiného. Já jsem schopná s ním naprosto bez problémů fungovat, ale jako kamarádka a jako rodiče, ne jako milenci. A v tom je ten háček. Proto jsem sem napsala jestli má někdo s tímto zkušenosti  jestli se dá tohle ukočírovat( manželovi je 48). Mám vážné obavy, že to dlouhého trvání mít nebude. Ještě bych se byla schopná domluvit na vzásadě samostatném životě, kdy by si každý (za určitých podmínek dělal co chce). Proto jsem sem napsala jestli nějaká duše má něco podobného a jak to funguje. Jinak o chlapech si nemyslí že jsou mizerové. Spíš bych řekla, že si hledám pořád ten stejný model a dobře mi tak. Někdy mám pocit že by mi bylo lépe samotné. Taky kdybych se rozvedla, nikoho si hledat nebudu, chci mít klid.      R.

Když je to, Romulo, z tvojí strany takhle, tak se zeptej rovnou svého manžela, jak by se k tomu stavěl. Jak už jsem psala, myslím si, že k životu by to bylo. Kdybyste se rozumně domluvili.
A jestli to chceš teda komplet i s příkladem, ano, vím o takovém manželství. Ani jeden z těch dvou však není žárlivý. To by totiž byla zásadní překážka. :)

helena — 17. 9. 2009 6:52

Osobně si myslím, že za určitých podmínek by se tenhle model dal v pohodě praktikovat. tzn - netahat milence/milenku domů.
Týýý vo.e - ty že bys někomu byla ochotna tolerovat milence/milenku? http://fora.babinet.cz/img/smilies/va.gif Co tě přivedlo k té otočce??? http://fora.babinet.cz/img/smilies/tongue.png

co by to ylo za chlaoa který by se chtěl se mnou po rozvodu seznámit a tzv. se dát na tři děti. Mám o tom své mínění.
Co by to bylo za chlapa? Nerozumím...
Takže bych stejně zůstala sama, teď jsem taky vnitřně sama ale na děti jsme dva.
Jenže to je strašně málo, víš. Navíc jak děti porostou, přestanete ho ony i ty čím dál víc potřebovat, takže (pokud jeden z vás neodejde) se rýsuje celkem po*ná možnost, že zůstanete v jednom bytě ne jako přátelé, ale pouzí spolubydlící - něco jako dva kolegové na služebce. Nemají si vcelku co říct, kromě pracovních záležitostí (= u vás dětí), ale holt spolu ten hotelový pokoj sdílet musí. Jenže ta služebka bývá časově omezená...

javena — 17. 9. 2009 8:21

Romulo, budu reagovat na první příspěvek. Manžel tě podvedl, probrali jste to, chcete být spolu. Proč? Položit si tu otázku je důležité.
Ty se nechceš rozcházet, aby děti nebyly z rozvedeného manželství. Není tam mnoho o tom, jak by ti tvůj muž chyběl, jak nechceš zahodit to, co jste spolu vybudovali a prožili... Možná jsi to jen nenapsala, ale pokud tě v manželství drží jen strach z života rozvedené ženy, pak to není to pravé pouto. Tvůj muž žije půldruhého roku jako mnich. Chápu tvůj odpor, není to příjemný uvědomit si detaily, ale nakonec co - on byl panic a ty panna, když jste spolu začínali? Moc se tím nezaobírej, jděte na véču dej si panáka a ono to půjde. Uvědom si, že takhle dlouho být v pozici provinilého není normální a lehce riskuješ, že si manžel řekne, proč  si vlastně sypat popel na hlavu, takhle může bydlet s kamarádem a děti vidět o víkendu... :dumbom:
Uvědom si, co vlastně chceš.
Situace, kdy rodiče žijí nezávisle jeden na druhém se na dětech beztak projeví. Já tak žít nechtěla, taky jsme to řešili, ale když si to představím, mám teda pupeny. :/
Představ si, že žijete jako kámoši vedle sebe kvůli dětem, on přijde domů od ní, sní večeři od kámošky, zeptá se, co děti ve škole a do toho mu cinkne mobil s nějakou SMS... Ty bys to ustála? Když je ti po roce a půl odpo*ný? Tomu nevěřím, na to má žaludek fakt málokdo. Ty si představuješ, že budete kamarádi v jednom bytě, ale on nikoho nebude mít a bude stát jen o tebe. To je ale nereálné. :(

Selima — 17. 9. 2009 9:01

haiel napsal(a):

Mně se to nezdá až tak zcestný, Pandoro. Přátelským (kamarádským) soužitím by to manželství mělo být tak jako tak. V tom případě by si sice každý "dělal, co chce", ale protože jsou to přátelé, měli by zároveň ohledy k tomu druhýmu i k dětem.  Existuje lepší model? Resp. existuje model, který by vydržel větší zátěž? Po tu dobu, co děti potřebují mámu a tátu doma? Je to opravdu tak špatný vzor pro děcka? Vem si, že vztah se tak často chce stavět na takových obskurních pilířích, jako je třeba naprostá věrnost.... a když ji on nebo ona jeho podvede, už ten druhej řeší, jestli má zůstat, co má vlastně vůbec dělat, jestli má ještě vůbec věřit, jestli má dát šanci....důvěra v cosi nepojistitelného je ztracená....Přátelé tohle neřeší. Nemusí si přece navzájem sdělovat úžasné vlastnosti svých milenců apod. a tahat svůj mimomanželský život až do kuchyně, ale můžou se navzájem tolerovat a vycházet si vstříc jako rodiče svých dětí, jako partneři. Vidím to skoro lepší než rozvod z důvodu nevěry partnera a následné pendlování dětí mezi rodiči s novými partnery atd.
K té tvé druhé větě, kterou jsem nevytučnila - to by bylo samozřejmě na blázinec, to by nikdo dlouho nevydržel a děcka by to stejně prohlídly.
V tom prvním případě by děti sice taky brzy měly přehled, ale nemyslím, že by to na ně mělo nějaký zlý dopad. Sice by neviděly, že se mamka s taťkou láskyplně objímají, ale viděly by, že spolu vychází jako slušný lidi. Já myslím, že to není málo.

Zažila som na vlastné oči(našťastie nie na vlastnej koži, vo vlastnej rodine) model "studený odchov" a je to niečo dosť desivé... hlavne ako životný vzor. Deti sa učia hlavne a predovšetkým rodinnými vzormi - nie tým, čo im dospelí tlačia do hlavy, ale tým, čo dospelí ŽIJÚ. Samozrejme, že sú spoločnosti, kde je model "priateľské manželstvo bez lásky, z rozumu" jediný možný, ale tá naša to nie je... :/

Selima — 17. 9. 2009 9:11

Pandorraa napsal(a):

Souhlasím s tebou.
Proto si taky myslím, že Romula by měla své manželství řešit především s ohledem na sebe a partnera a "neschovávat se" za děti. Já vím, zní to dost tvrdě, ale pokud nad tím zapřemýšlí, tak to určitě rozklíčuje :jojo:

Co je dobré pro ni, je dobré i pro její děti, co je dobré pro její děti, to je dobré i pro ni.
Je to jednoduché :)

Keby to bol urobil manžel, asi by odišiel za milenkou a možno by všetci boli šťastnejší než takto... :/ Toto nie je k žitiu, podľa mňa. Je to paškvil partnerského vzťahu... dlhodobo neudržateľný. Čo vlastne chceš, Romula? (Okrem toho - vrtátiť to, aby sa to celé nebolo stalo...) Ujasni si to a potom to skús uskutočniť.

Martinka1 — 17. 9. 2009 9:21

romulo - a co zapracovat na tom, abys byla schopná mu odpustit? Uklouzl, ale lituje toho a miluje Tě. Máte spolu děti. - opravdu je to tak strašný, že se nemůžeš ani pokusit, s tím odpuštěním? A vyřešit tenhle problém jednou pro vždy. Můžete žít jako spokojená rodina. Akorát Ty musíš chtít!

Mikeš — 17. 9. 2009 9:21

romula11 napsal(a):

To co mě trápí, je že mu to nejsem schopná odpustit, ne kvůli mě ale kvůli dětem. Fungujeme ale jako kamarádi, a to už  rok a půl. On se snaží se mě dotknout ale já bych se snad pozvracela kdyby se o něco pokusil. Je to zvláštní pocit, já se ho prosě štítím, protože sahal na jinou. Mám v hlavě něco jako že použitý zboží nechci.

Tohle, a obzvlášť to vytučněné, mi prostě hlava nebere, ale to je možná tím, že jsem chlap :D
Co může být za tak fatálním odporem a odmítáním, holky?
Vztek? Uraženost? Názor, že absolutní věrnost je zásadní podmínkou vztahu? Nebo něco jiného?

Selima — 17. 9. 2009 9:27

Neprovokuj, kocúr, ja si dobre pamätám, čo si tu písal o potenciálnej nevere tvojej ženy... :P Takže sa nevžívaj tak veľmi do roly podvádzajúceho a skús sa vžiť do roly podvádzaného... ;) (Egoušek je sviňa a dobiedza neodbytne, nič si nenahovárajme...)

haiel — 17. 9. 2009 9:27

Selima napsal(a):

Zažila som na vlastné oči(našťastie nie na vlastnej koži, vo vlastnej rodine) model "studený odchov" a je to niečo dosť desivé... hlavne ako životný vzor. Deti sa učia hlavne a predovšetkým rodinnými vzormi - nie tým, čo im dospelí tlačia do hlavy, ale tým, čo dospelí ŽIJÚ. Samozrejme, že sú spoločnosti, kde je model "priateľské manželstvo bez lásky, z rozumu" jediný možný, ale tá naša to nie je... :/

Selima, věřím, že jsou společnosti, kde je model "monogamní dlouhodobý láskyplný manželský svazek" možný, ale ta naše to není. Pokud vím, pořád je to přibližně polovina manželství, která se rozvede. Ideální formu soužití,tuším, nevymyslel ještě nikdo. Manželství udržované z rozumu jistě ideální není, ale záleží na aktérech. Někdo toho schopen je, někdo ne. Pochopitelně se to nedá nikomu vnucovat. Pod tím "studeným odchovem" jsem až dodnes rozuměla to, když rodiče neumí projevit lásku  dětem.

zuzi777a — 17. 9. 2009 9:31

Mikeš napsal(a):

romula11 napsal(a):

To co mě trápí, je že mu to nejsem schopná odpustit, ne kvůli mě ale kvůli dětem. Fungujeme ale jako kamarádi, a to už  rok a půl. On se snaží se mě dotknout ale já bych se snad pozvracela kdyby se o něco pokusil. Je to zvláštní pocit, já se ho prosě štítím, protože sahal na jinou. Mám v hlavě něco jako že použitý zboží nechci.

Tohle, a obzvlášť to vytučněné, mi prostě hlava nebere, ale to je možná tím, že jsem chlap :D
Co může být za tak fatálním odporem a odmítáním, holky?
Vztek? Uraženost? Názor, že absolutní věrnost je zásadní podmínkou vztahu? Nebo něco jiného?

Také jsem o tom přemýšlela. Javena to myslím napsal dost trefně- přece nebyl jediný, koho poznala "intimně". Takže fyzický odpor je vytvořený nějakou monstr   psychickou blokací.
Ale o tom píše víc  holek, že se nedokážou přenést přes představy, že ten jejich někde  objímal jinou. Jsou i takové, které roky žárlí a znechucují se představami bývalek. Natož odhalených milenek....

Myslím, že Romula je   vzorný příklad budoucího  klienta pro sexuologa a psychologa... Pokud to za 1,5 roku nedokáže požvýkat sama.
A také myslím, že  schovávačka  za heslo : pro děti vše, je v tomhle případě zcestná. Dobře to vypíchla Selima  a  Javena... :jojo:

Mikeš — 17. 9. 2009 9:31

Selima napsal(a):

Neprovokuj, kocúr...

Já neprovokuju, jen jsem se na něco zeptal :dumbom:
Mně taky jednou manželka řekla: "Fuj, když si představím, že jsi ho strkal do jiný, je mi zle...", ale tam to mělo racionální podklad (nikoli tedy nějaký odpor či blok), protože dodala: "...co kdybys mě něčím nakazil?"

zuzi777a — 17. 9. 2009 9:33

haiel napsal(a):

Selima napsal(a):

Zažila som na vlastné oči(našťastie nie na vlastnej koži, vo vlastnej rodine) model "studený odchov" a je to niečo dosť desivé... hlavne ako životný vzor. Deti sa učia hlavne a predovšetkým rodinnými vzormi - nie tým, čo im dospelí tlačia do hlavy, ale tým, čo dospelí ŽIJÚ. Samozrejme, že sú spoločnosti, kde je model "priateľské manželstvo bez lásky, z rozumu" jediný možný, ale tá naša to nie je... :/

Selima, věřím, že jsou společnosti, kde je model "monogamní dlouhodobý láskyplný manželský svazek" možný, ale ta naše to není. Pokud vím, pořád je to přibližně polovina manželství, která se rozvede. Ideální formu soužití,tuším, nevymyslel ještě nikdo. Manželství udržované z rozumu jistě ideální není, ale záleží na aktérech. Někdo toho schopen je, někdo ne. Pochopitelně se to nedá nikomu vnucovat. Pod tím "studeným odchovem" jsem až dodnes rozuměla to, když rodiče neumí projevit lásku  dětem.

Myslím, že stejně studený odchov je i  tam, kde se ti rodiče před dětmi neobejmou, nepohladí...   Nejen chybící vroucnost ve vztahu k dětem.

haiel — 17. 9. 2009 9:40

Nepopírám to, Zuzi. Dá se to nazvat studeným odchovem. Souhlas. Jen neumím odhadnout, co je lepší. Jestli několikero objímajících se a následně se zase rozcházejících dvojic nebo trvalá jistota dětí, že mamka a taťka jsou spolu a s nimi. I když mají oddělený ložnice.

Mikeš — 17. 9. 2009 9:42

zuzi777a napsal(a):

Javena to myslím napsal dost trefně- přece nebyl jediný, koho poznala "intimně".

To ale nevíme...
Kdyby jediný byl, pak bych dokázal možná pochopit i ten současný odpor...

Martinka1 — 17. 9. 2009 9:44

Mikeš napsal(a):

romula11 napsal(a):

To co mě trápí, je že mu to nejsem schopná odpustit, ne kvůli mě ale kvůli dětem. Fungujeme ale jako kamarádi, a to už  rok a půl. On se snaží se mě dotknout ale já bych se snad pozvracela kdyby se o něco pokusil. Je to zvláštní pocit, já se ho prosě štítím, protože sahal na jinou. Mám v hlavě něco jako že použitý zboží nechci.

Tohle, a obzvlášť to vytučněné, mi prostě hlava nebere, ale to je možná tím, že jsem chlap :D
Co může být za tak fatálním odporem a odmítáním, holky?
Vztek? Uraženost? Názor, že absolutní věrnost je zásadní podmínkou vztahu? Nebo něco jiného?

"Mám v hlavě něcco jako že použitý zboží nechci" - to je přesvědčení, které se dá změnit a zapracovat na něm. Pokud je to jenom o tom, že kdyby tohle přesvědčení nebylo, tak by vztah fungoval - nestojí za to se o to pokusit?
:-)

Jinak mám dojem, že to primárně nesouvisí s manželem, že to přesvědčení romča v sobě má už dýl a teď se jenom projevilo v plné kráse a chystá se jí zničit manželství (pokud s tím nezačne něco dělat).

Všichni si vědomě či nevědomě stavíme své životy podle svých vnitřních přesvědčení... (které se dají změnit).

Co pro začátek zkusit větu: přijímám se i přesto, že použitý zboží nechci? ... (příp. i přesto, že mě někdo naučil, že použitý zboží  není pro mě dost dobrý)...

Jinak souhlas, nějaký terapeut by se hodil, když to nedokázala zpracovat rok a půl...

romula11 — 17. 9. 2009 9:47

Koukám názory jsou různé. Já  jsem napsala až ten vcholek tohoto ledovce - nevěru. Ale on je to desetiletý propletenec během kterého se menželovi podařilo ve mě totálně ubýt jakýkoliv zájem o sex. Bylo marné mu cokoliv vykládat, na všechno mi odpověděl - jsem chlap a pokud mě máš ráda splníš mi to. (nelze vše popsat pár řádky). Když jsme se seznámili byl tak vynervovaný z prvního intimního večera že totálně zklamal. Skončili jsme až na sexuologii. Měla jsem ho ráda a nebylo mi to za těžko. Když po třech dětech jsem potřebovala ohledy já(měli jsme je vždy po třech letech - a kdo se v tom trochu vyzná tak ženská je docela dost dole zdevastovaná a všechny nervy se musí obnovit) , nebyli. Máte pravdu, k žití to asi dlouhodobě nebude. R

zuzi777a — 17. 9. 2009 9:49

haiel napsal(a):

Nepopírám to, Zuzi. Dá se to nazvat studeným odchovem. Souhlas. Jen neumím odhadnout, co je lepší. Jestli několikero objímajících se a následně se zase rozcházejících dvojic nebo trvalá jistota dětí, že mamka a taťka jsou spolu a s nimi. I když mají oddělený ložnice.

Neumím se do toho vžít.  Oddělené ložnice s sebou nesou  jen vlažnost ( maximálně) u toho "nesmířeného " člena pak spíš  potlačované negativní emoce.  Prostě zvlášť v případě Romuly si nejsem jistá, že je to cesta.
Její manžel ještě věří v normální vztah ( jinak by to po 1,5 už odpískal) , ale věčně si popel na hlavu sypat nebude. Ona se trápí a schovává za potřeby dětí. To chce "říznout".
Možná by to vypadalo jinak, kdyby musela  řešit  jeho věčné odbíhání astarch z toho, zda neuteče nadobro. Takhle ho má  zatím "v hrsti" , proto v sobě živí   pocity odporu a  hnusu.  Podle mého by opravdu měla uvažovat o odborné pomoci. Nikde jsem nezachytila, jestli byl jejich intimní život v pořádku před manželovou nevěrou.  Možná ( fabuluju) , se nevěrné chování manžela  Romule i "hodilo" , mohla pak nechtít mít sex s manželem "odůvodněně"...

Martinka1 — 17. 9. 2009 9:51

romula11 napsal(a):

Koukám názory jsou různé. Já  jsem napsala až ten vcholek tohoto ledovce - nevěru. Ale on je to desetiletý propletenec během kterého se menželovi podařilo ve mě totálně ubýt jakýkoliv zájem o sex. Bylo marné mu cokoliv vykládat, na všechno mi odpověděl - jsem chlap a pokud mě máš ráda splníš mi to. (nelze vše popsat pár řádky). Když jsme se seznámili byl tak vynervovaný z prvního intimního večera že totálně zklamal. Skončili jsme až na sexuologii. Měla jsem ho ráda a nebylo mi to za těžko. Když po třech dětech jsem potřebovala ohledy já(měli jsme je vždy po třech letech - a kdo se v tom trochu vyzná tak ženská je docela dost dole zdevastovaná a všechny nervy se musí obnovit) , nebyli. Máte pravdu, k žití to asi dlouhodobě nebude. R

No ale tohle je o něčem jiném, než že v jinak spokojeném vztahu manžel jednou uklouzl... tady jsou 10-leté nevyřešené problémy v intimní oblasti. To chce víc práce a kdo ví, kam to povede.
Spíš než sexuologii potřebujete psychologickou nebo manželskou poradnu.

Zklamaná — 17. 9. 2009 9:52

helena napsal(a):

Osobně si myslím, že za určitých podmínek by se tenhle model dal v pohodě praktikovat. tzn - netahat milence/milenku domů.
Týýý vo.e - ty že bys někomu byla ochotna tolerovat milence/milenku? http://fora.babinet.cz/img/smilies/va.gif Co tě přivedlo k té otočce??? http://fora.babinet.cz/img/smilies/tongue.png

Já tolerovat NE - ale osobně si myslím, že by to šlo v určitém případě - sama bych zvolila radikální přístup.

Takže čti pořádně - píšu, že by se dal praktikovat - nepíšu, že v mém případě.

Martinka1 — 17. 9. 2009 9:53

zuzi777a napsal(a):

haiel napsal(a):

Nepopírám to, Zuzi. Dá se to nazvat studeným odchovem. Souhlas. Jen neumím odhadnout, co je lepší. Jestli několikero objímajících se a následně se zase rozcházejících dvojic nebo trvalá jistota dětí, že mamka a taťka jsou spolu a s nimi. I když mají oddělený ložnice.

Neumím se do toho vžít.  Oddělené ložnice s sebou nesou  jen vlažnost ( maximálně) u toho "nesmířeného " člena pak spíš  potlačované negativní emoce.  Prostě zvlášť v případě Romuly si nejsem jistá, že je to cesta.
Její manžel ještě věří v normální vztah ( jinak by to po 1,5 už odpískal) , ale věčně si popel na hlavu sypat nebude. Ona se trápí a schovává za potřeby dětí. To chce "říznout".
Možná by to vypadalo jinak, kdyby musela  řešit  jeho věčné odbíhání astarch z toho, zda neuteče nadobro. Takhle ho má  zatím "v hrsti" , proto v sobě živí   pocity odporu a  hnusu.  Podle mého by opravdu měla uvažovat o odborné pomoci. Nikde jsem nezachytila, jestli byl jejich intimní život v pořádku před manželovou nevěrou.  Možná ( fabuluju) , se nevěrné chování manžela  Romule i "hodilo" , mohla pak nechtít mít sex s manželem "odůvodněně"...

Co je lepší: dát dětem vzor: "když s někým jsi, kdo už ti nevyhovuje, tak ale musíš potlačit sám (sama) sebe, a i za cenu oddělených ložnic, spolu musíte zůstat, aby vás měly děti pohromadě"
a nebo: "když s někým jsi, a bohužel to nevyjde, můžeš se rozejít (nemusíš trpět za svoji chybu) a můžeš být šťastný s někým jiným - a přitom se postarat o děti tak, aby věděly, že rozchodem neztratily ani jednoho z rodičů"
?

zuzi777a — 17. 9. 2009 9:54

romula11 napsal(a):

Koukám názory jsou různé. Já  jsem napsala až ten vcholek tohoto ledovce - nevěru. Ale on je to desetiletý propletenec během kterého se menželovi podařilo ve mě totálně ubýt jakýkoliv zájem o sex. Bylo marné mu cokoliv vykládat, na všechno mi odpověděl - jsem chlap a pokud mě máš ráda splníš mi to. (nelze vše popsat pár řádky). Když jsme se seznámili byl tak vynervovaný z prvního intimního večera že totálně zklamal. Skončili jsme až na sexuologii. Měla jsem ho ráda a nebylo mi to za těžko. Když po třech dětech jsem potřebovala ohledy já(měli jsme je vždy po třech letech - a kdo se v tom trochu vyzná tak ženská je docela dost dole zdevastovaná a všechny nervy se musí obnovit) , nebyli. Máte pravdu, k žití to asi dlouhodobě nebude. R

Aha, tak teď jsi  vlastně napsala o tom, co jsem hledala v tvých příspěvcích... Ten sex asi za moc nestál už předtím... a ty máš "důvod"  se  odtahovat.
Jenže  vytahovat věci 15 let zpátky ( nešťastné začátky) je zcestné. Možná by ses divila, kolik chlapů selže  třeba 10x než se to naučí....
Ale tolik roků  být spolu a nevychytat mouchy je  také podivné.  Buď nechtěl on, nebo ty... Jiný mezi vámi do milenky nebyl...


Mám také tři děti.  :jojo:

Mikeš — 17. 9. 2009 10:03

zuzi777a napsal(a):

Aha, tak teď jsi  vlastně napsala o tom, co jsem hledala v tvých příspěvcích... Ten sex asi za moc nestál už předtím... a ty máš "důvod"  se  odtahovat.

Jj, teď už je to jiný kafe, že?
Takž můj názor: Kdyby to bylo jen tou nevěrou, něco by se s tím asi dělat dalo... takhle nevím, a přikláním se spíše k možnosti, že ne...

zuzi777a — 17. 9. 2009 10:06

Martinka1 napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

haiel napsal(a):

Nepopírám to, Zuzi. Dá se to nazvat studeným odchovem. Souhlas. Jen neumím odhadnout, co je lepší. Jestli několikero objímajících se a následně se zase rozcházejících dvojic nebo trvalá jistota dětí, že mamka a taťka jsou spolu a s nimi. I když mají oddělený ložnice.

Neumím se do toho vžít.  Oddělené ložnice s sebou nesou  jen vlažnost ( maximálně) u toho "nesmířeného " člena pak spíš  potlačované negativní emoce.  Prostě zvlášť v případě Romuly si nejsem jistá, že je to cesta.
Její manžel ještě věří v normální vztah ( jinak by to po 1,5 už odpískal) , ale věčně si popel na hlavu sypat nebude. Ona se trápí a schovává za potřeby dětí. To chce "říznout".
Možná by to vypadalo jinak, kdyby musela  řešit  jeho věčné odbíhání astarch z toho, zda neuteče nadobro. Takhle ho má  zatím "v hrsti" , proto v sobě živí   pocity odporu a  hnusu.  Podle mého by opravdu měla uvažovat o odborné pomoci. Nikde jsem nezachytila, jestli byl jejich intimní život v pořádku před manželovou nevěrou.  Možná ( fabuluju) , se nevěrné chování manžela  Romule i "hodilo" , mohla pak nechtít mít sex s manželem "odůvodněně"...

Co je lepší: dát dětem vzor: "když s někým jsi, kdo už ti nevyhovuje, tak ale musíš potlačit sám (sama) sebe, a i za cenu oddělených ložnic, spolu musíte zůstat, aby vás měly děti pohromadě"
a nebo: "když s někým jsi, a bohužel to nevyjde, můžeš se rozejít (nemusíš trpět za svoji chybu) a můžeš být šťastný s někým jiným - a přitom se postarat o děti tak, aby věděly, že rozchodem neztratily ani jednoho z rodičů"
?

Martinko, pro mě tahle otázka není na místě. Respektive je předčasná. Já jako máma tří dětí bych nejdříve hledala cestu na záchranu toho vztahu . Už kvůli dětem.  Nebo právě kvůli dětem.    Teprve když by nebyla cesta  na záchranu,  šla bych od toho.  A pak zase kvůli dětem. Protože v takové "nijaké atmosféře" bych  svoje děti vychovávat nechtěla.
Zatím ještě nevíme , jestli Romula má manžela ráda alespoň jako tátu, kamaráda, jestli je blok v sexu odbouratelný a jestli vůbec chce tenhle blok řešit- ani se to tu asi nedozvíme- to bude muset řešit ona sama. Jen  se tu pozvolna odkrývá to, co v jiných případech- nevěra byla jen vrcholem ledovce. Ne spouštěčem problémů...

haiel — 17. 9. 2009 10:06

zuzi777a napsal(a):

Neumím se do toho vžít.  Oddělené ložnice s sebou nesou  jen vlažnost ( maximálně) u toho "nesmířeného " člena pak spíš  potlačované negativní emoce.  Prostě zvlášť v případě Romuly si nejsem jistá, že je to cesta.
Její manžel ještě věří v normální vztah ( jinak by to po 1,5 už odpískal) , ale věčně si popel na hlavu sypat nebude. Ona se trápí a schovává za potřeby dětí. To chce "říznout".
Možná by to vypadalo jinak, kdyby musela  řešit  jeho věčné odbíhání astarch z toho, zda neuteče nadobro. Takhle ho má  zatím "v hrsti" , proto v sobě živí   pocity odporu a  hnusu.  Podle mého by opravdu měla uvažovat o odborné pomoci. Nikde jsem nezachytila, jestli byl jejich intimní život v pořádku před manželovou nevěrou.  Možná ( fabuluju) , se nevěrné chování manžela  Romule i "hodilo" , mohla pak nechtít mít sex s manželem "odůvodněně"...

On si popel sypat na hlavu nemusí. Není ve výkonu trestu. (Nadále má možnost zaskočit si za roh, ona samozřejmě taky. To, že ona v současné době po něčem takovém netouží, je druhá věc.) To jen jeho žena nevydejchala jeho úlet. Za tím odporem je jistě velký kus osobní dotčenosti. Chápu to, je to lidské.
Říznout, no, neumím si představit, jak. Na radikální řez to není. Podle toho, co psala o majetkových poměrech, a taky 3 děti.....To bude spíš na tu manželskou poradnu.

zuzi777a — 17. 9. 2009 10:10

haiel napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Neumím se do toho vžít.  Oddělené ložnice s sebou nesou  jen vlažnost ( maximálně) u toho "nesmířeného " člena pak spíš  potlačované negativní emoce.  Prostě zvlášť v případě Romuly si nejsem jistá, že je to cesta.
Její manžel ještě věří v normální vztah ( jinak by to po 1,5 už odpískal) , ale věčně si popel na hlavu sypat nebude. Ona se trápí a schovává za potřeby dětí. To chce "říznout".
Možná by to vypadalo jinak, kdyby musela  řešit  jeho věčné odbíhání astarch z toho, zda neuteče nadobro. Takhle ho má  zatím "v hrsti" , proto v sobě živí   pocity odporu a  hnusu.  Podle mého by opravdu měla uvažovat o odborné pomoci. Nikde jsem nezachytila, jestli byl jejich intimní život v pořádku před manželovou nevěrou.  Možná ( fabuluju) , se nevěrné chování manžela  Romule i "hodilo" , mohla pak nechtít mít sex s manželem "odůvodněně"...

On si popel sypat na hlavu nemusí. Není ve výkonu trestu. (Nadále má možnost zaskočit si za roh, ona samozřejmě taky. To, že ona v současné době po něčem takovém netouží, je druhá věc.) To jen jeho žena nevydejchala jeho úlet. Za tím odporem je jistě velký kus osobní dotčenosti. Chápu to, je to lidské.
Říznout, no, neumím si představit, jak. Na radikální řez to není. Podle toho, co psala o majetkových poměrech, a taky 3 děti.....To bude spíš na tu manželskou poradnu.

Ad vytučněné- říznutím myslím odbornou pomoc , nebo  okamžitou práci sama na sobě- pro Romulu i pro jejího muže samozřejmě. Nemyslím  okamžitý rozvod, rozchod, dělení majetků a dětí....:/ A pokud píšu o sypání popela- myslím , že to ten Romulin muž dělá. Vždyť si to vezmi- 1,5 se snaží  "dobýt" zpátky  znechucenou manželku- to je úctyhodný výkon na chlapa... :jojo:

Martinka1 — 17. 9. 2009 10:12

zuzi, tu otázku položila haiel. Odpověď je obecná, ne na konkrétní situaci.
Ta je opravdu jako dělaná pro terapeutickou pomoc.

zuzi777a — 17. 9. 2009 10:14

Martinka1 napsal(a):

zuzi, tu otázku položila haiel. Odpověď je obecná, ne na konkrétní situaci.
Ta je opravdu jako dělaná pro terapeutickou pomoc.

vím, :jojo: jen jsem to trochu rozvedla dle svého náhledu....

helena — 17. 9. 2009 10:15

on je to desetiletý propletenec během kterého se menželovi podařilo ve mě totálně ubýt jakýkoliv zájem o sex
To je ale něco jiného, než "odpor" po jedné nevěře. Tady nejde o její odpuštění, jak píšeš původně, ale o chronické potíže. Jenže to fakt chce odborníka, to sami nezvládnete. Jinak ti bude manžel "vadit" čím dál víc, nakonec už jen svojí pouhou přítomností.
Mmch - počet dětí s tím nesouvisí.
Já tolerovat NE - ale osobně si myslím, že by to šlo v určitém případě - sama bych zvolila radikální přístup.
Takže čti pořádně - píšu, že by se dal praktikovat - nepíšu, že v mém případě.

Nepsala jsem, že v tvém případě - psala jsem "NĚKOMU" tolerovat - takže čti pořádně http://fora.babinet.cz/img/smilies/stolt.gif
Ostatně - proč někdo ano a někdo ne? (A nemyslím tebe.)

haiel — 17. 9. 2009 10:24

Martinka1 napsal(a):

Co je lepší: dát dětem vzor: "když s někým jsi, kdo už ti nevyhovuje, tak ale musíš potlačit sám (sama) sebe, a i za cenu oddělených ložnic, spolu musíte zůstat, aby vás měly děti pohromadě"
a nebo: "když s někým jsi, a bohužel to nevyjde, můžeš se rozejít (nemusíš trpět za svoji chybu) a můžeš být šťastný s někým jiným - a přitom se postarat o děti tak, aby věděly, že rozchodem neztratily ani jednoho z rodičů"
?

V teoretickém podání zní hezky to druhé. Jenže v praxi je to tak, že rozvodem se někdo z rodičů velkou měrou ztrácí vždy. Většinou otec. Vpluje do nového vztahu, založí novou rodinu....
"Když s někým jsi, kdo už ti nevyhovuje" - otázka je, zda nevyhovuje částečně nebo po všech stránkách. Jasně, že k něčemu takovému jako je "jen" přátelský vztah rodičů se nemůže nikdo přinutit. Znovu píšu, že to záleží na těch dvou. Věřím, že jsou dvojice, které jsou toho schopny. Ono to taky neznamená, že tací lidé se spolu neumí bavit, smát..... že spolu komunikují jak dva suchaři.

Martinka1 — 17. 9. 2009 10:37

haiel, ano já to chápu. Záleží vždy na konkrétní situaci.
Jenom si podotknout, že tím, jak se rodiče chovají, tak jejich děti se to učí jako vzorec chování, který budou používat pro svůj další život. Tj. je dobré se podívat, jaké vzory rodiče dětem dávají.
Aby do dospělosti neodešly se vzorem "i když to ve vztahu neklape a nespíme spolu, musíme spolu vydržet než děti dospějí" atd. :-)
Pak to můžou ve svém životě opakovat podle stejného vzorce (nikoli nutně, ale budou pro to mít předpoklady).

Možná je dobrá otázka "kdyby byla v podobné situaci moje dcera, jako jsem teď já, co bych jí poradila?"

javena — 17. 9. 2009 10:39

Romulo a mluvili jste o tom? O tom problému v sexu. Pokud mu to řekneš narovinu, že to v sexu neklapalo a že to víš, ale důvod z tvé strany byl ten a ten a teď je to po tý milence horší... Že takhle to nejde, žít vedle sebe jak kámoši...
Já to vidím podobně jako mnozí na poradnu. A jestli o tebe stojí, bude to chtít řešit. Žádný - jsem chlap, takhle to je. To není řešení. Nestačilo to předtím a teď se to ještě umocnilo.
Alespoň bych se o řešení pokusila. Když to nevyjde, mám čistý svědomí (sama před sebou) - snažila jsem se.
Jsem děsná alibistka. ;)

haiel — 17. 9. 2009 10:45

zuzi777a napsal(a):

...říznutím myslím odbornou pomoc , nebo  okamžitou práci sama na sobě- pro Romulu i pro jejího muže samozřejmě. Nemyslím  okamžitý rozvod, rozchod, dělení majetků a dětí....:/ A pokud píšu o sypání popela- myslím , že to ten Romulin muž dělá. Vždyť si to vezmi- 1,5 se snaží  "dobýt" zpátky  znechucenou manželku- to je úctyhodný výkon na chlapa... :jojo:

Jo, rozumím. S tou odbornou pomocí to vidím optimisticky. V tom, že se ji snaží získat zpět, je pro Romulu a potažmo děti velká šance.
Romulo, čteš? Zuzi a já se domníváme, že tě manžel miluje :)

helena — 17. 9. 2009 10:54

Aby do dospělosti neodešly se vzorem "i když to ve vztahu neklape a nespíme spolu, musíme spolu vydržet než děti dospějí"
Martinko, děti málokdy řeší, jestli rodiče spolu dělají ty směšné pohyby. Většinou to je tak, že "ti ostatní ano, ale naši přece ne-e" http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png A rodiče dětem taky většinou nevykládají, že to mezi nimi stojí za nic, ale "obětujou se"... Jistě, děcka vycítí, že není všechno v ažůru, ale většinou jsou schopný pobrat "máme s maminkou/tatínkem nějaký starosti, ale vás se to nijak nedotkne".

haiel — 17. 9. 2009 10:55

Martinka1 napsal(a):

haiel, ano já to chápu. Záleží vždy na konkrétní situaci.
Jenom si podotknout, že tím, jak se rodiče chovají, tak jejich děti se to učí jako vzorec chování, který budou používat pro svůj další život. Tj. je dobré se podívat, jaké vzory rodiče dětem dávají.
Aby do dospělosti neodešly se vzorem "i když to ve vztahu neklape a nespíme spolu, musíme spolu vydržet než děti dospějí" atd. :-)
Pak to můžou ve svém životě opakovat podle stejného vzorce (nikoli nutně, ale budou pro to mít předpoklady).

Možná je dobrá otázka "kdyby byla v podobné situaci moje dcera, jako jsem teď já, co bych jí poradila?"

Ty vzorce jsme tady probíraly včera s Pandorou. Závěr, ke kterému jsme došly, je v přísp. 21.

Mikeš — 17. 9. 2009 11:00

haiel napsal(a):

Romulo, čteš? Zuzi a já se domníváme, že tě manžel miluje :)

Což o to, já se to domnívám taky, ale pokud o něm R. napsala: "Bylo marné mu cokoliv vykládat, na všechno mi odpověděl - jsem chlap a pokud mě máš ráda splníš mi to", tak mi přijde jako pěknej buran teda...

haiel — 17. 9. 2009 11:13

Mikeš přísp. 73:
Mě to taky praštilo do očí. Ale říkala jsem si - popisuje minulost, co bylo, bylo, lidi se vyvíjí.....v současné době o ni stojí a jistě pro to i něco obětuje.....To není špatný. S nějakým tím citlivým odborným vedením se to podle mýho vybalancovat dá.

ovečka — 17. 9. 2009 11:17

Myslím,že Javena má moc pěkný názor,taky bych chtěla jednou zmoudřet....Zatím se mi to nedaří....Pořád zakopávám,takový život na houby.Ale s děckem o chlapa asi nezavadím.Buďte rády že ty mužský vedle sebe máte....

romula11 — 17. 9. 2009 11:24

haiel napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

...říznutím myslím odbornou pomoc , nebo  okamžitou práci sama na sobě- pro Romulu i pro jejího muže samozřejmě. Nemyslím  okamžitý rozvod, rozchod, dělení majetků a dětí....:/ A pokud píšu o sypání popela- myslím , že to ten Romulin muž dělá. Vždyť si to vezmi- 1,5 se snaží  "dobýt" zpátky  znechucenou manželku- to je úctyhodný výkon na chlapa... :jojo:

Jo, rozumím. S tou odbornou pomocí to vidím optimisticky. V tom, že se ji snaží získat zpět, je pro Romulu a potažmo děti velká šance.
Romulo, čteš? Zuzi a já se domníváme, že tě manžel miluje :)

Čtu, vím že mě miluje, ale já ho ne, a nějak mi to nejde začít znovu. Do té poradny jsem se už objednala.  Ne že bych se v tom plácala a utápěla jak tady víc lidí poznamenalo, ale sama vím že to dlouhého trvání mít nebude(myslím udržitelnost této situace). Ale musím se přoznat že mi tato bezpohlavní situace vyhovuje. Najednou není uraženej když nic, směje se, v principu je v pohodě. To před tím nebyl. Teď si rozumíme daleko lépe než před tím. Mám docela strach pokud bychom se vrátili zpátky (myslím ložnici), bude to za chvíli to stejné. Nikdy nenechá nic na mě, v momentě kdy jsem ho k sobě trochu pustila( myslím tentto rok a půl) , okamžitě z toho chtěl vytěžit vše. A můžu mu to říkat jak chci. Je to jeho povaha.  R

Zklamaná — 17. 9. 2009 11:27

helena napsal(a):

Já tolerovat NE - ale osobně si myslím, že by to šlo v určitém případě - sama bych zvolila radikální přístup.
Takže čti pořádně - píšu, že by se dal praktikovat - nepíšu, že v mém případě.

Nepsala jsem, že v tvém případě - psala jsem "NĚKOMU" tolerovat - takže čti pořádně http://fora.babinet.cz/img/smilies/stolt.gif
Ostatně - proč někdo ano a někdo ne? (A nemyslím tebe.)

Tak pro upřesnění - věta typu "tyyy vole, ty že bys byla ochotná NĚKOMU TOLEROVAT....ANO, ale jak komu ;)
S tím souvisí i další tvůj dotaz - proč někdo ano a proč někdo ne. Jednoduché - jestliže ti dva se dohodnou, že oba si budou užívat svého života včetně milenců a milenek - proč bych to netolerovala - to jsou právě ty "za určitých podmínek". Ovšem pokud je tam milenec, či mïlenka a druhý s tím nesouhlasí, nebo je dokonce postaven před hotovou věc, když se to provalí -. tak tady zásadně ne. Kapišto? V mém osobním životě žádná třetí strana prostě být nemůže a nesmí - v tom případě dělám radikální řezy.

Zklamaná — 17. 9. 2009 11:31

haiel napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

...říznutím myslím odbornou pomoc , nebo  okamžitou práci sama na sobě- pro Romulu i pro jejího muže samozřejmě. Nemyslím  okamžitý rozvod, rozchod, dělení majetků a dětí....:/ A pokud píšu o sypání popela- myslím , že to ten Romulin muž dělá. Vždyť si to vezmi- 1,5 se snaží  "dobýt" zpátky  znechucenou manželku- to je úctyhodný výkon na chlapa... :jojo:

Jo, rozumím. S tou odbornou pomocí to vidím optimisticky. V tom, že se ji snaží získat zpět, je pro Romulu a potažmo děti velká šance.
Romulo, čteš? Zuzi a já se domníváme, že tě manžel miluje :)

Já si taky myslím, že manžel Romulu miluje a chtěl by to vše dát nějak do kupy. Chybí mu tam však "vstřícnost" od Romuly.

Zklamaná — 17. 9. 2009 11:36

Romulo:
a ty jsi ochotná tolerovat manželovi odskok jinam, pokud by po tobě tedy sex nevyžadoval a žili byste tak, jak popisuješ v posledním příspěvku...směje se, de facto se cítí v rámci možností spokojeně..a ty vlastně taky?

Tady je to právě "za těch určitých podmínek" by to fungovat mohlo ;)

Mikeš — 17. 9. 2009 11:42

Zklamaná napsal(a):

Romulo
a ty jsi ochotná tolerovat manželovi odskok jinam, pokud by po tobě tedy sex nevyžadoval a žili byste tak, jak popisuješ v posledním příspěvku...směje se, de facto se cítí v rámci možností spokojeně...

Jestli on ten lišák není veselej a spokojenej právě proto, že si tu a tam odskočí... :lol:

zuzi777a — 17. 9. 2009 11:49

romula11 napsal(a):

haiel napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

...říznutím myslím odbornou pomoc , nebo  okamžitou práci sama na sobě- pro Romulu i pro jejího muže samozřejmě. Nemyslím  okamžitý rozvod, rozchod, dělení majetků a dětí....:/ A pokud píšu o sypání popela- myslím , že to ten Romulin muž dělá. Vždyť si to vezmi- 1,5 se snaží  "dobýt" zpátky  znechucenou manželku- to je úctyhodný výkon na chlapa... :jojo:

Jo, rozumím. S tou odbornou pomocí to vidím optimisticky. V tom, že se ji snaží získat zpět, je pro Romulu a potažmo děti velká šance.
Romulo, čteš? Zuzi a já se domníváme, že tě manžel miluje :)

Čtu, vím že mě miluje, ale já ho ne, a nějak mi to nejde začít znovu. Do té poradny jsem se už objednala.  Ne že bych se v tom plácala a utápěla jak tady víc lidí poznamenalo, ale sama vím že to dlouhého trvání mít nebude(myslím udržitelnost této situace). Ale musím se přoznat že mi tato bezpohlavní situace vyhovuje. Najednou není uraženej když nic, směje se, v principu je v pohodě. To před tím nebyl. Teď si rozumíme daleko lépe než před tím. Mám docela strach pokud bychom se vrátili zpátky (myslím ložnici), bude to za chvíli to stejné. Nikdy nenechá nic na mě, v momentě kdy jsem ho k sobě trochu pustila( myslím tentto rok a půl) , okamžitě z toho chtěl vytěžit vše. A můžu mu to říkat jak chci. Je to jeho povaha.  R

Ad ty dvě vytučněné pasáže- Romulo- to mi přijde dost zvláštní. Chlap, který by byl poxté  odmítnut v ložnici se směje? :co:  To fakt nevím jestli je normální reakce...  Spíš by měl být smutný, pokud tedy situaci neřeší tak jak píše Mikeš.

A druhá pasáž- co máš na mysli  tím "vytěžit všechno" ? Pokud  "dokonaný akt" tak to mi přijde v případě letirtých manželů spíš přirozené, že se snaží dokonat, než jen naladit a usnout....

javena — 17. 9. 2009 11:51

Zklamaná napsal(a):

haiel napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

...říznutím myslím odbornou pomoc , nebo  okamžitou práci sama na sobě- pro Romulu i pro jejího muže samozřejmě. Nemyslím  okamžitý rozvod, rozchod, dělení majetků a dětí....:/ A pokud píšu o sypání popela- myslím , že to ten Romulin muž dělá. Vždyť si to vezmi- 1,5 se snaží  "dobýt" zpátky  znechucenou manželku- to je úctyhodný výkon na chlapa... :jojo:

Jo, rozumím. S tou odbornou pomocí to vidím optimisticky. V tom, že se ji snaží získat zpět, je pro Romulu a potažmo děti velká šance.
Romulo, čteš? Zuzi a já se domníváme, že tě manžel miluje :)

Já si taky myslím, že manžel Romulu miluje a chtěl by to vše dát nějak do kupy. Chybí mu tam však "vstřícnost" od Romuly.

Teď to Romula trochu vysvětlila. Jak je vstřícná, hned jde do toho naplno... a to jí svým způsobem děsí. Ale zase ho po půldruhým roce chápu. :D Poradna je dobrý nápad. Ale pro oba. Máte problém společný. Teď jde o to, co na to manžel. Jestli si odskakuje a vyhovuje mu, že je doma klid, to se asi nepohrne... Ale to fakt nemůžeme vědět.
No a jestli to Romule nebude vadit, tak takhle fakt v klidu můžou žít.
To, že by to vadilo mě, nebo zklamče na to nemá vliv. ;)

Zklamaná — 17. 9. 2009 11:51

Mikeš napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Romulo
a ty jsi ochotná tolerovat manželovi odskok jinam, pokud by po tobě tedy sex nevyžadoval a žili byste tak, jak popisuješ v posledním příspěvku...směje se, de facto se cítí v rámci možností spokojeně...

Jestli on ten lišák není veselej a spokojenej právě proto, že si tu a tam odskočí... :lol:

No možné to je :rolleyes: ale pak tedy asi bude záležet na Romule, zda tak dokáže žít.

Zklamaná — 17. 9. 2009 11:53

javena napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

haiel napsal(a):


Jo, rozumím. S tou odbornou pomocí to vidím optimisticky. V tom, že se ji snaží získat zpět, je pro Romulu a potažmo děti velká šance.
Romulo, čteš? Zuzi a já se domníváme, že tě manžel miluje :)

Já si taky myslím, že manžel Romulu miluje a chtěl by to vše dát nějak do kupy. Chybí mu tam však "vstřícnost" od Romuly.

Teď to Romula trochu vysvětlila. Jak je vstřícná, hned jde do toho naplno... a to jí svým způsobem děsí. Ale zase ho po půldruhým roce chápu. :D Poradna je dobrý nápad. Ale pro oba. Máte problém společný. Teď jde o to, co na to manžel. Jestli si odskakuje a vyhovuje mu, že je doma klid, to se asi nepohrne... Ale to fakt nemůžeme vědět.
No a jestli to Romule nebude vadit, tak takhle fakt v klidu můžou žít.
To, že by to vadilo mě, nebo zklamče na to nemá vliv. ;)

:jojo: :jojo:

javena — 17. 9. 2009 11:58

ovečka napsal(a):

Myslím,že Javena má moc pěkný názor,taky bych chtěla jednou zmoudřet....Zatím se mi to nedaří....Pořád zakopávám,takový život na houby.Ale s děckem o chlapa asi nezavadím.Buďte rády že ty mužský vedle sebe máte....

Ovečko, víš co je tu holek, který měli mimčo nebo už větší dítě a našli mu novýho tátu. :)
A s těma chlapama - všechno taky nebrat. Třeba chlapi k mýmu věku. To už ten výběr není zrovna pohárovej, ale neházím flintu do žita. :D Do toho mám dvě děti, který to maj v hlavě srovnaný a těžko jim vysvětlím, že strejda Karel nám vymaloval kvartýr pro mý hezký oči a cpe se do postele jejich otce, protože je unavenej a má to domu daleko...
Každej něco řeší. ;)
Jsem :offtopic:, omlouvám se.

haiel — 17. 9. 2009 12:03

Zklamaná přísp. 83.
Já myslím, že už tak žije a že jí to nevadí. Podle toho, jak reaguje na nevěru - trvalý odpor k chlapovi plus "použité zboží" - je už asi šumák, jestli se zapomněl jednou nebo xkrát.

romula11 — 17. 9. 2009 12:08

Neodskočil, mám přehled kde je a přestavuje dům, čímž je hodně doma.

Co se týče toho dokonaného aktu. Vem te to z mého hlediska. Na začátku jsme se dohodli že to nechá na mě a že na mě půjde pomalu. Zkouší to každých čtrnáct dní. Nestačila jsem to zchrousat a už si myslí že by to stačilo. Potom mi na to řekne já myslel že by to už šlo. V zásadě mi nenechá čas abych eventuelně po něm toužila. Kamárádka psycholožka mi jednou řekla( ještě před nevěrou) dejte si dva měsíce pauzu ať ne něj máš opravdu chuť. Po týdnu mi řekl že jsem vadná a nenormální když na to nemám chuť. Vím píšu roztržkovitě ale tak jak mi to jde na jazy.

A teď trochu z jiného. Co se vlastně dneska děje ( myslím dobu) . Ta co mě s ní povedl má taky tři děti, je učitelkou( tudíž má víc času), její manžel předělal dům a chodí po nočních aby zaplatili hypotéku. Pořídil jí internet aby ji doma nebylo smutno a ona vyvádí. Z jejích emailů ke kterým jsem se náhodou nachomýtla vyplynulo, že manžel není jediný koho zbalila. Pálí ji dobré bydlo? Doma šikovné studující děti(sen každé matky) a ona jim zničí rodinu. To tak na obranu chlapů, ženský jsou taky mrchy.   R.

romula11 — 17. 9. 2009 12:20

Konec konců nechápu jeho nevěru ještě z jiného hlediska. On v principu nemá rodinu. Se sestrou si vymění ahoj a dost. tada pokud ji potká. ( já si s bráchou telefonuji dvakrá týdně) A maminka, jenom se hádají. Ona by nám rádda organizovala život. Dopadlo to nakonec že ji prostě ignorujeme. Jsme slušní ale necmluvím s ní. Jenom dobrý den a dost. Je to prototyp generála. Pokud byste přišli s tím že potřebujete poradit. Přece jenom je starší a zkušenější. Tak vám akorát poví co všechno jste udělali špatně a ne co teď. Na dceřino princeznovství (je zamyšlená jako spící růženka a nedává ve škole pozor) my řekla že kdybych ji lépe oblékala tak by taková nebyla. Uplně z cesty. Nebo hodinová litanie proč chlap nenosí čepici. Mám mu vysvětlit že je táta od třec h dětí a musí se chránit když nemá vlasy. To jenom pro zasmání.  Prostě můj chlap se nemá kam vrátit, zůstal by sám. No otevřeně holky která byste si vzala chlapa se životním minimem. Ono platit na tři děti něco stojí Byly by to jenom chvilkové známosti, a o to si myslím nikdo moc nestojí - můj chlap ne. Asi opravdu platí že pokud se jim odkrví mozek tak hotovo, a nekoukají na konce. Jenom na konec- věděl naprosto přesně, že nevěru netoleruji. o tpm jsme se balili X krát. R

javena — 17. 9. 2009 12:25

Romulo, ale mě nepřijde, že bys po něm předtím nějak extra toužila, když už jsi to řešila s kamarádkou psycholožkou. Možná jo, ale on svým přístupem dokázal, že ti bylo líp, když nic nebylo. Odhaduji. Nemusí to být pravda.
Já myslím, že chroustat něco rok a půl je fakt dlouhá doba. To se mu nedivím, že si myslí, že už by to šlo. Času ti dal - spoustu.
A doba, tou to není. Si to spočítej, všechny ty levobočky, nemanželský děti na gruntech a v měšťáckých rodinách. :D Tohle je součást našeho života, ať se nám to líbí nebo ne. Bylo to tak vždycky, ale s nástupem křesťanství se to zabalilo do takový krabice s nápisem - fuj. To se nedělá. :D Tak se o tom alespoň nemluvilo... :vissla:
No, aláh to s mohamedem vykoumal líp... Ale to by mě teda taky nevyhovovalo. :(
Takže jo - jsem taky divná. Taky bych chtěla jednoho věrného a spolehlivého manžela na celý život, vychovat s ním děti, prožít krásný podzim života... a teď tu o Sněhurce... :lol::lol:

javena — 17. 9. 2009 12:34

romula11 napsal(a):

Konec konců nechápu jeho nevěru ještě z jiného hlediska. On v principu nemá rodinu. Se sestrou si vymění ahoj a dost. tada pokud ji potká. ( já si s bráchou telefonuji dvakrá týdně) A maminka, jenom se hádají. Ona by nám rádda organizovala život. Dopadlo to nakonec že ji prostě ignorujeme. Jsme slušní ale necmluvím s ní. Jenom dobrý den a dost. Je to prototyp generála. Pokud byste přišli s tím že potřebujete poradit. Přece jenom je starší a zkušenější. Tak vám akorát poví co všechno jste udělali špatně a ne co teď. Na dceřino princeznovství (je zamyšlená jako spící růženka a nedává ve škole pozor) my řekla že kdybych ji lépe oblékala tak by taková nebyla. Uplně z cesty. Nebo hodinová litanie proč chlap nenosí čepici. Mám mu vysvětlit že je táta od třec h dětí a musí se chránit když nemá vlasy. To jenom pro zasmání.  Prostě můj chlap se nemá kam vrátit, zůstal by sám. No otevřeně holky která byste si vzala chlapa se životním minimem. Ono platit na tři děti něco stojí Byly by to jenom chvilkové známosti, a o to si myslím nikdo moc nestojí - můj chlap ne. Asi opravdu platí že pokud se jim odkrví mozek tak hotovo, a nekoukají na konce. Jenom na konec- věděl naprosto přesně, že nevěru netoleruji. o tpm jsme se balili X krát. R

:co: Tak ty růžový brejle dolů - a hned. Soused má tři děti -mají tedy dvě matky - a nedávno se mu narodilo čtvrtý. Gratuluju. Víš, kolik berou jeho dvě první ženy alimenty, když má teď ženu na MD a dítě? :o Myslím, že bys plakala spíš ty, možná by to nebyly jen nárazovky. Jestli spoléháš na tohle, tak jsi vedle, jak ta jedle.
A hele, třeba já. ;) Svý děti uživím, otce mají, nechci chlapa, co chce ještě dítě, což ten tvůj asi už chtít nebude, jednou za čtrnáct dní se přemůžu a za co bude jíst on, co je mi po tom... Maminka ho veme zpátky a ještě mu vysvětlí, jakou s tebou udělal chybu. A ZOO s partou pěti dětí o víkendu přežiju, mám mnohaletý trénink... :lol::lol:
Ber to s rezervou, ale jsi fakt naivní... :/
Krom toho - pán má půlku baráčku, jo? :vissla:

Zklamaná — 17. 9. 2009 13:06

Já teda zase dokážu pochopit, že když ženská sex s konkrétním chlapem nechce, tak přes to prostě nejede vlak. Jak už jsem psala někde na začátku, jsou ženy, co prostě sex "nepotřebují" a je jim dobře tak jak jsou - věnují se dětem, domácnosti, práci, koníčkům atd. Proč to lámat přes koleno, jenom proto, že on by chtěl? A že možná někdy ta chuť přijde? No může se stát, ale taky nemusí. Jestli to Romule takto vyhovuje, pak je to OK, no ne? No a jestli to tomu jejímu nevyhovuje (jako že ne, jinak by netlačil), tak holt měl přemýšlet dřív, než si vytvořil avantýry. Otázkou však je, jak dlouho tohle může mít trvání. U Romuly bych mohla říct, že v pohodě, tak dlouho, jak bude chtít. U jejího muže? No nevím, teď třeba je zaměstnaný přestavbou domu, ale až ji dodělá...buď si sedne s bačkorama k TV, nebo bude hledat náplň jinde.
Osobně - kdyby mě to takto vyhovovalo, našla bych "práci" pro manžela takovou a tak často, aby měl stále co dělat...a neměl myšlenky na něco jiného :lol: :lol: :lol:

zuzi777a — 17. 9. 2009 13:21

Romula- když to tak čtu, mám pocit, že  ty růžové brýle bys měla sundat na více frontách... Máma je taková, sestra je maková, moje rodinaje je jiná lepší ?! .... :co:  Nemá kam jít...  :dumbom: Mám přehled co dělá,protože  přestavuje barák...:co: :D  Mohly by ti vyprávět ty podvedené ( ní) jak šikovný umí být  nevěrník, když chce  "ulítnout"  A je fuk, jestli ta dotyčná bude  kantorka se 3 nebo romka s 16 dětmi nebo svobodná studentka...
Ale to jen na okraj. 
Spíš to celé takhle vypadá, že si myslíš ,že ho máš  víceméně v hrsti, nemiluješ ho, jen vidíš, že život s ním je pohodlnější. Že on se snaží protože doufá v nápravu , ale nějak nevyhovuje tvým představám o správném plazení po břiše před ublíženou.. Ale to tak nemusí být napořád.
Znám chlapa , který odešel s jednou  igelitkou ke své mámě do  Domova pro seniory, než by vydržel v zařízeném bytě s manželkou, která ho podváděla.  Od plného účtu a  "relativního pohodlí" . Je to můj nynější manžel.

A zpět k době před nevěrou- ta je jen vyvrcholením krize, na které jste měli podíl oba. Jestliže on se vyjadřuje tak, že tě to pohoršuje, o sex si říká nevybíravým způsobem- není to spíš , že už to tak chceš vidět?  Prostě  ho chceš jen jako  mezka a ne jako parťáka? 
Tenhle stav, který popisuješ, je dlouhodobě neudržitelný. Trápit se budete oba.   A na tvém místě bych si skutečně nebyla tak jistá, že zůstane kvůli dětem... Stačí aby některé jiné vyhovovala pobídka k sexu , měla dostatečně velký byt a  horší zkušenost s třeba s gamblerem, nebo opilcem. Pak by pracovitého sexuchtivého i s třemi závazky klidně hýčkala. Možná , že potom bys zjistila , že ti začíná chybět. Asi by bylo lepší zkusit záchranu vztahu. I za cenu toho, že  se  budeš muset něčemu novému sama o sobě naučit.  Na té krizi ať chceš nebo ne,jste měli podíl oba. Každý v něčem.

helena — 17. 9. 2009 14:00

romulo, on už taky není nejmladší - když si najde paní věkově blízkou, s odrostlými dětmi, ani jeho alimenty řešit nebudou. Nebude muset přestavovat barák (nebo jo, když ho to bude bavit), nebude se doprošovat sexu a na děti se asi nevykašle. To ty se bojíš, že nemáš kam jít s 3 dětmi a (asi) i že by ti ubylo peněz a přibylo starostí.
A to, že si s bráchou voláš 2x do týdne a on se sestrou jen zdraví taky nic extra neznamená. My se jako sourozenci stýkáme možná míň, než s přáteli, ale neznamená to, že kvůli tomu nejsme pořád rodina.

OZ — 17. 9. 2009 14:07

javena napsal(a):

Takže jo - jsem taky divná. Taky bych chtěla jednoho věrného a spolehlivého manžela na celý život, vychovat s ním děti, prožít krásný podzim života... a teď tu o Sněhurce... :lol::lol:

Hlásí se další divná :) :)

Romulo, tak jestli tomu dobře rozumím, Ty už ho jako chlapa nechceš. Tak uvažuješ o variantě formálního manželství. Teoreticky podle mne může skutečně fungovat jen tehdy, když jsou oba zúčastnění citově a eroticky vzájemně neangažovaní. Prakticky kdoví.....

Jak psala tuším Pandorra na začátku - jestli si jeden z vás takovou budoucnost nedovede ani představit, nemá cenu o té variantě přemýšlet. Pokud si to dovedete představit oba, můžete to zkusit - a zjistit, jestli to jde, nebo ne. Žádná definitiva v dohledu, ale tak to prostě v životě je ;)

Mikeš — 17. 9. 2009 14:45

zuzi777a napsal(a):

Mám přehled co dělá,protože  přestavuje barák...:co: :D  Mohly by ti vyprávět ty podvedené ( ní) jak šikovný umí být  nevěrník, když chce  "ulítnout"

Naivní představa, co? Romula asi neví, jak často při rekonstrukci baráku musí chlap jezdit pro materiál (třeba až do sousedního města, protože v tamním Baumaxu mají právě v akci cement :D), shánět řemeslníky, apod... :D

Zklamaná — 17. 9. 2009 15:15

Mikeš napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Mám přehled co dělá,protože  přestavuje barák...:co: :D  Mohly by ti vyprávět ty podvedené ( ní) jak šikovný umí být  nevěrník, když chce  "ulítnout"

Naivní představa, co? Romula asi neví, jak často při rekonstrukci baráku musí chlap jezdit pro materiál (třeba až do sousedního města, protože v tamním Baumaxu mají právě v akci cement :D), shánět řemeslníky, apod... :D

valíš tu šrouby do hlavy :lol:

Nharte — 17. 9. 2009 15:21

Romulo, mně přijde, že mezi vámi panuje obrovský sexuální nesoulad. A dlouhodobý.
"Asi opravdu platí že pokud se jim odkrví mozek tak hotovo, a nekoukají na konce. Jenom na konec- věděl naprosto přesně, že nevěru netoleruji. o tpm jsme se balili X krát."

Podívej se na to z jeho strany, tolerovat nechuť a odmítání (i obyčejné nenadšení ze sexu) je velmi náročné. Ono se to řekne- přizpůsobit se tomu, který má menší potřebu, ale sex je pro dost lidí hlavně o radosti, uvolnění, intimitě.
Sama si upřímně řekni, kdy jsi se s ním milovala naposledy s chutí a nadšením. Taky mi přijde, že nevěra je pro tebe ideální zástěrka.

Tohle je nezaviděníhodná potíž, dost zásadní a nevím- podmínkou nápravy je vaše maximální snaha, otevřenost, tolerance a rozhodně terapie. 

Jinak dohodnout se o otevřeném manželství určitě můžete. Ale to je pro super tolerantní lidi, kteří mají obr nadhled, i na sexualitu.

Selima — 17. 9. 2009 15:26

haiel napsal(a):

Selima napsal(a):

Zažila som na vlastné oči(našťastie nie na vlastnej koži, vo vlastnej rodine) model "studený odchov" a je to niečo dosť desivé... hlavne ako životný vzor. Deti sa učia hlavne a predovšetkým rodinnými vzormi - nie tým, čo im dospelí tlačia do hlavy, ale tým, čo dospelí ŽIJÚ. Samozrejme, že sú spoločnosti, kde je model "priateľské manželstvo bez lásky, z rozumu" jediný možný, ale tá naša to nie je... :/

Selima, věřím, že jsou společnosti, kde je model "monogamní dlouhodobý láskyplný manželský svazek" možný, ale ta naše to není. Pokud vím, pořád je to přibližně polovina manželství, která se rozvede. Ideální formu soužití,tuším, nevymyslel ještě nikdo. Manželství udržované z rozumu jistě ideální není, ale záleží na aktérech. Někdo toho schopen je, někdo ne. Pochopitelně se to nedá nikomu vnucovat. Pod tím "studeným odchovem" jsem až dodnes rozuměla to, když rodiče neumí projevit lásku  dětem.

Ono to ide často ruku v ruke. Okrem toho - keď deti nevidia, že by si rodičia navzájom prejavovali lásku a nežnosti - nehovorím o súloži ;) - tiež je to pre ne istým spôsobom "studený odchov". Bohužiaľ viem až pridobre, o čom hovorím. :grater:

Selima — 17. 9. 2009 15:29

Mikeš napsal(a):

Selima napsal(a):

Neprovokuj, kocúr...

Já neprovokuju, jen jsem se na něco zeptal :dumbom:
Mně taky jednou manželka řekla: "Fuj, když si představím, že jsi ho strkal do jiný, je mi zle...", ale tam to mělo racionální podklad (nikoli tedy nějaký odpor či blok), protože dodala: "...co kdybys mě něčím nakazil?"

Dobre, tak keď nedáš inak, z dnešného rána, vlákno Janie...
Mikeš: Já, jako manžel taky big_smile Umím si představit, že bych překousnul nějakej jednorázovej úlet mý ženy, ale zjistit - podobně jako to může klidně zjistit manžel Janie - že mi ji 7 let ošukává jinej borec, to bych asi nevydejchal.

Selima — 17. 9. 2009 15:36

haiel napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Co je lepší: dát dětem vzor: "když s někým jsi, kdo už ti nevyhovuje, tak ale musíš potlačit sám (sama) sebe, a i za cenu oddělených ložnic, spolu musíte zůstat, aby vás měly děti pohromadě"
a nebo: "když s někým jsi, a bohužel to nevyjde, můžeš se rozejít (nemusíš trpět za svoji chybu) a můžeš být šťastný s někým jiným - a přitom se postarat o děti tak, aby věděly, že rozchodem neztratily ani jednoho z rodičů"
?

V teoretickém podání zní hezky to druhé. Jenže v praxi je to tak, že rozvodem se někdo z rodičů velkou měrou ztrácí vždy. Většinou otec. Vpluje do nového vztahu, založí novou rodinu....
"Když s někým jsi, kdo už ti nevyhovuje" - otázka je, zda nevyhovuje částečně nebo po všech stránkách. Jasně, že k něčemu takovému jako je "jen" přátelský vztah rodičů se nemůže nikdo přinutit. Znovu píšu, že to záleží na těch dvou. Věřím, že jsou dvojice, které jsou toho schopny. Ono to taky neznamená, že tací lidé se spolu neumí bavit, smát..... že spolu komunikují jak dva suchaři.

Komunikujú psolu pekne, až na ten fyzický kontakt. Ich potomkovia môžu mať šťastné detstvo a v dospelosti behať po poriadniach a "učiť sa" dotykom v partnerských vzťahoch. Je to len špekulácia, ale možno aj manžel Romuly pochádza zo "studeného odchovu" a preto nevedel celkom empaticky reagovať na svoju ženu, našiel si náhradu, a preto teraz ustrnul v polohe Viselca. :)  (Alebo inak povedané, zakuklil sa vo svojom previnilom mučeníctve.) Nie je načase preťať ten začarovaný kruh?

Selima — 17. 9. 2009 15:40

helena napsal(a):

Aby do dospělosti neodešly se vzorem "i když to ve vztahu neklape a nespíme spolu, musíme spolu vydržet než děti dospějí"
Martinko, děti málokdy řeší, jestli rodiče spolu dělají ty směšné pohyby. Většinou to je tak, že "ti ostatní ano, ale naši přece ne-e" http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png A rodiče dětem taky většinou nevykládají, že to mezi nimi stojí za nic, ale "obětujou se"... Jistě, děcka vycítí, že není všechno v ažůru, ale většinou jsou schopný pobrat "máme s maminkou/tatínkem nějaký starosti, ale vás se to nijak nedotkne".

Helenka, odkedy som začala dostávať rozum, závidela som deckám okolo seba vrúcnu atmosféru a pekný vzťah medzi ich rodičmi. Naši sa nikdy nehádali, ale ani sa nikdy nechytili za ruku, nepobozkali, neobjali. Gratulácie prebiehali ako oficiálne pocelovania súdruhov Brežneva a Husáka. :grater: Sex medzi našimi som neriešila(dlho som ani poriadne nevedela, o čo ide :P), ale pekné vzťahy áno. Našťastie som videla, aký vzťah majú babička s deduškom, ale nemať ich... :butter::grater: :kapitulation:

Selima — 17. 9. 2009 15:43

romula11 napsal(a):

haiel napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

...říznutím myslím odbornou pomoc , nebo  okamžitou práci sama na sobě- pro Romulu i pro jejího muže samozřejmě. Nemyslím  okamžitý rozvod, rozchod, dělení majetků a dětí....:/ A pokud píšu o sypání popela- myslím , že to ten Romulin muž dělá. Vždyť si to vezmi- 1,5 se snaží  "dobýt" zpátky  znechucenou manželku- to je úctyhodný výkon na chlapa... :jojo:

Jo, rozumím. S tou odbornou pomocí to vidím optimisticky. V tom, že se ji snaží získat zpět, je pro Romulu a potažmo děti velká šance.
Romulo, čteš? Zuzi a já se domníváme, že tě manžel miluje :)

Čtu, vím že mě miluje, ale já ho ne, a nějak mi to nejde začít znovu. Do té poradny jsem se už objednala.  Ne že bych se v tom plácala a utápěla jak tady víc lidí poznamenalo, ale sama vím že to dlouhého trvání mít nebude(myslím udržitelnost této situace). Ale musím se přoznat že mi tato bezpohlavní situace vyhovuje. Najednou není uraženej když nic, směje se, v principu je v pohodě. To před tím nebyl. Teď si rozumíme daleko lépe než před tím. Mám docela strach pokud bychom se vrátili zpátky (myslím ložnici), bude to za chvíli to stejné. Nikdy nenechá nic na mě, v momentě kdy jsem ho k sobě trochu pustila( myslím tentto rok a půl) , okamžitě z toho chtěl vytěžit vše. A můžu mu to říkat jak chci. Je to jeho povaha.  R

Romula, úprimne povedané: nie som chlap, ale keby som po poldruharočnej abstinencii s tebou zdieľala spálňu, tak ťa znásilním, aj keby sme spolu mali Klabzubovu jedenástku a čatu mažoretiek k tomu... :rolleyes: Tvoj chlap má zlatú trpezlivosť(asi vie prečo), ale aj keby vám to obom vyhovovalo, pre deti asi fakt nie je bohvieaký vzor... hoci ktovie, pravda.

Selima — 17. 9. 2009 15:49

romula11 napsal(a):

Konec konců nechápu jeho nevěru ještě z jiného hlediska. On v principu nemá rodinu. Se sestrou si vymění ahoj a dost. tada pokud ji potká. ( já si s bráchou telefonuji dvakrá týdně) A maminka, jenom se hádají. Ona by nám rádda organizovala život. Dopadlo to nakonec že ji prostě ignorujeme. Jsme slušní ale necmluvím s ní. Jenom dobrý den a dost. Je to prototyp generála. Pokud byste přišli s tím že potřebujete poradit. Přece jenom je starší a zkušenější. Tak vám akorát poví co všechno jste udělali špatně a ne co teď. Na dceřino princeznovství (je zamyšlená jako spící růženka a nedává ve škole pozor) my řekla že kdybych ji lépe oblékala tak by taková nebyla. Uplně z cesty. Nebo hodinová litanie proč chlap nenosí čepici. Mám mu vysvětlit že je táta od třec h dětí a musí se chránit když nemá vlasy. To jenom pro zasmání.  Prostě můj chlap se nemá kam vrátit, zůstal by sám. No otevřeně holky která byste si vzala chlapa se životním minimem. Ono platit na tři děti něco stojí Byly by to jenom chvilkové známosti, a o to si myslím nikdo moc nestojí - můj chlap ne. Asi opravdu platí že pokud se jim odkrví mozek tak hotovo, a nekoukají na konce. Jenom na konec- věděl naprosto přesně, že nevěru netoleruji. o tpm jsme se balili X krát. R

Ja mám pocit, že mu z vášho úžasného sexuálneho života(asi už pred "tým" stál za hounou) už s prepáčením hučalo v guliach a tak si proste šiel "vrznúť inde". Asi ten život bol aj jeho dielom, rovnako ako tvojím, ale v tomto prípade nie je dôležité, kto čo a kedy urobil alebo povedal(a tú druhú by som neriešila uiž vôbec, ona s vaším skapínajúcim libidom nemá nič spoločné), ale skôr ČO S TÝM. A tiež si myslím, že k psychológovi by ste mali chodiť tak spolu, ako aj každý zvlášť.

romula11 — 17. 9. 2009 17:08

Mikeš napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Mám přehled co dělá,protože  přestavuje barák...:co: :D  Mohly by ti vyprávět ty podvedené ( ní) jak šikovný umí být  nevěrník, když chce  "ulítnout"

Naivní představa, co? Romula asi neví, jak často při rekonstrukci baráku musí chlap jezdit pro materiál (třeba až do sousedního města, protože v tamním Baumaxu mají právě v akci cement :D), shánět řemeslníky, apod... :D

Ale pro ten materiál jezdím sama. Jo a manželka vás podvedla, že byste byl schopný ji to odpustit. Nebo si to jenom myslíte. A v momentě kdy by to udělala tak byste se na to koukal jinak. Mě na to ten můj řekl, že kdyby to bylo opačně tak to nerozdejchá. Každý jsme jiný. Pro mě je věrnost a důvěra v manželství velmi důležitá. Možná jsem hloupá a naivní ale je to tak. Na tom nehodlám nic měnit.

romula11 — 17. 9. 2009 17:13

Ja mám pocit, že mu z vášho úžasného sexuálneho života(asi už pred "tým" stál za hounou) už s prepáčením hučalo v guliach a tak si proste šiel "vrznúť inde".


To je možný, ovšem já jsem taky měla představy o něčem diametrálné odlišném a nešla jsem si "vrznout " jinde. Ale jak se na to tak dívám asi jsem měla. MOžná bych to pak brala jinak. A nebo by se mi to s jiným zalíbilo a kde by mě byl konec. Konec konců není můj první partner a pokud můžu srovnávat tak jsem zažila podstatně lepší sex.
Holt nemám ty koule a proto mě namá v čem hučet. R
:jojo:

Selima — 17. 9. 2009 17:26

No, ono je fakt dôležitejšie, ČO S TÝM, ako prečo (hlavne také prečo som toto a nie hento, a prečo on hento, a nie tamto... a vôbec najhoršie je to BY - keby sme boli bývali... :dumbom: :rolleyes: )

romula11 — 17. 9. 2009 17:29

Spíš to celé takhle vypadá, že si myslíš ,že ho máš  víceméně v hrsti, nemiluješ ho, jen vidíš, že život s ním je pohodlnější. Že on se snaží protože doufá v nápravu , ale nějak nevyhovuje tvým představám o správném plazení po břiše před ublíženou.. Ale to tak nemusí být napořád.
Znám chlapa , který odešel s jednou  igelitkou ke své mámě do  Domova pro seniory, než by vydržel v zařízeném bytě s manželkou, která ho podváděla.  Od plného účtu a  "relativního pohodlí" . Je to můj nynější manžel.



Vážená Zuzi, vůbec ho nemám v hrsti.  Jasně jsem mu řekla že já se rozvádět nechci, že rozhodnutí nechám na něm .Pokud mu to nebude vyhovovat tak může jít. Nevyčítám mu vůbec nic.  a pokud jsme u toho, tak pryč bych musela jít já. Mu by to zůstalo i s matkou na vejměně.  Takže tu igelitku bych si mohla sbalit já.
A o sex si neříká nevibíravým způsobem. Já ho prostě každý den mít nemusím. Jak by se vám líbilo, když by každý den ráno čekal až otevřete oči a trvlo mu to hodinu. To už není o intimitě ale o dřině. Koupil si fotoaparát
velmi drahý podotýkám( nikdy jsem mu nic nezakazovala) . Naivně jsem se domnívala že bude fotit všechno možné. Ne první co ho napadlo je že jdeme na akty(Budu druhej soudek). A když se mě to nelíbilo, tak  byl uražený proč si ten foťák kupoval. On takový přístup vás po letech dost otráví. Neřešil nikdy jak se cítím , ale přemýšlel jaký prášky do mě narvat aby se mi to líbilo.

haiel — 17. 9. 2009 17:36

Romula: „Pro mě je věrnost a důvěra v manželství velmi důležitá. Možná jsem hloupá a naivní ale je to tak. Na tom nehodlám nic měnit.“………“ To je možný, ovšem já jsem taky měla představy o něčem diametrálné odlišném a nešla jsem si "vrznout " jinde. Ale jak se na to tak dívám asi jsem měla. MOžná bych to pak brala jinak. A nebo by se mi to s jiným zalíbilo a kde by mě byl konec. Konec konců není můj první partner a pokud můžu srovnávat tak jsem zažila podstatně lepší sex.“


Já ti nerozumím, Romulo. Manžel pro tebe od samýho začátku není eroticky atraktivní, přesto trváš nadále na naprosté věrnosti? Když tě nepřitahuje, tak by ti přece tím tuplem mělo být volný, jestli si občas někam odskočí, ne?

Selima — 17. 9. 2009 17:48

romula11 napsal(a):

Vážená Zuzi, vůbec ho nemám v hrsti.  Jasně jsem mu řekla že já se rozvádět nechci, že rozhodnutí nechám na něm .Pokud mu to nebude vyhovovat tak může jít. Nevyčítám mu vůbec nic.  a pokud jsme u toho, tak pryč bych musela jít já. Mu by to zůstalo i s matkou na vejměně.  Takže tu igelitku bych si mohla sbalit já.
A o sex si neříká nevibíravým způsobem. Já ho prostě každý den mít nemusím. Jak by se vám líbilo, když by každý den ráno čekal až otevřete oči a trvlo mu to hodinu. To už není o intimitě ale o dřině. Koupil si fotoaparát
velmi drahý podotýkám( nikdy jsem mu nic nezakazovala) . Naivně jsem se domnívala že bude fotit všechno možné. Ne první co ho napadlo je že jdeme na akty(Budu druhej soudek). A když se mě to nelíbilo, tak  byl uražený proč si ten foťák kupoval. On takový přístup vás po letech dost otráví. Neřešil nikdy jak se cítím , ale přemýšlel jaký prášky do mě narvat aby se mi to líbilo.

Toto je veľmi smutný príbeh, ale pre obe strany. Ja sa viem vžiť aj doňho - a preňho asi tiež nebolo bohvieaké radostné byť tým "sexuálnym loudilom". Každý deň nemusí byť sex, ale dôležitejšia než kvantita je podľa mňa kvalita - a tam ste mali(alebo BY STE MALI - TERAZ) zapracovať obaja. Keď sa ti nepáčil sex s ním - poradila si mu, ako to máš rada? Rozprávali ste sa o tom, čo sa ti páči a čo nie? Ak áno a on to nerešpektoval - ja by som odišla kvôli TOMUTO (či už fyzicky, alebo minimálne do náručia iného muža) a nie kvôli jeho nevere, ktorú stále viac vidím ako zlé, ale zúfalecké východisko zo sexuálnej núdze. On tebe sex otrávil, preto si mu unikala a unikáš a vyhýbaš sa mu. Ty si jemu sex otrávila, preto unikol k inej žene a teraz sa radšej prešteloval na utlmený mód, ale otázka znie, ako dlho to vydrží. Asi ešte nie je úplne vykastrovaný a je možné, že mu znovu "zahučí v guliach" a znovu si odskočí inam. :rolleyes: Alebo dôjdu nervy tebe a prchneš pred neustálymi pokusmi o sex... Ste fakt v začarovanom kruhu a podľa mňa sa z neho bez pomoci (odbornej, aby bolo jasné, a pre obidvoch) nevymotáte.

zuzi777a — 17. 9. 2009 19:13

romula11 napsal(a):

Mikeš napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Mám přehled co dělá,protože  přestavuje barák...:co: :D  Mohly by ti vyprávět ty podvedené ( ní) jak šikovný umí být  nevěrník, když chce  "ulítnout"

Naivní představa, co? Romula asi neví, jak často při rekonstrukci baráku musí chlap jezdit pro materiál (třeba až do sousedního města, protože v tamním Baumaxu mají právě v akci cement :D), shánět řemeslníky, apod... :D

Ale pro ten materiál jezdím sama. Jo a manželka vás podvedla, že byste byl schopný ji to odpustit. Nebo si to jenom myslíte. A v momentě kdy by to udělala tak byste se na to koukal jinak. Mě na to ten můj řekl, že kdyby to bylo opačně tak to nerozdejchá. Každý jsme jiný. Pro mě je věrnost a důvěra v manželství velmi důležitá. Možná jsem hloupá a naivní ale je to tak. Na tom nehodlám nic měnit.

Romula- jsi na stránkách ,kde jsou lidé PO NEVĚŘE, to znamená, že každý tu má zkušenost. Mikeš, je ten, který "podvedl" a zůstali s manželkou, já jsem ta "podvedená" a zůstala jsem s manželem. Nemůžu mluvit za Mikeše- ale u nás je PO lépe než PŘED.
Takže  k vytučněnému -   Koukáme na to  ze zhruba stejného úhlu. A na vlastní nevěru mám já velmi vyhraněný názor- nesouhlasím s ní , odsuzuji ji a  vím, že obnova důvěry PO není nijak jednoduchá.  Jenže nesmí se stát  "vina" toho  podvádějícího doživotním obuškem v ruce podvedeného. To je o něčem jiném,  než o nevěře. To je o vlastní  nespokojenosti, svalování viny jen na toho druhého... :jojo: 

Zdá se mi, že  ty jsi vaše problémy nechala dohnít hrozně daleko. V okamžiku, kdy je ti tvůj muž o*d*p*orný, je to ztuha chtít po tobě hledat na něm to dobré...
Ale  myslím, že  myslet si, že on je úchylák(viz foťák) a ty jsi v zásadě  v pohodě- to není dobré.    Ty máš pokřivený pohled na sex, na partnerství a on zřejmě vůbec nekomunikuje, nebo   komunikujete aniž byste si rozumněli...  Chce to pomoc zvenčí!  Pokud vůbec ještě půjde něco zachránit, tak sami to  sotva zvládnete..
Víš, myslím, že ten tvůj není žádný ranař a dominantní týpek . Kdyby totiž byl, tak už ti utekl  dávno...
Tohle je fakt docela drsná story. Moc ráda bych se dočetla, že je u vás líp, že se to nějak čistí, vylepšuje... Mě je v každém dobitém vztahu líto všech,a pokud tam jsou děti, tak těch zvlášť.... :grater:

Omlouvám se za úpravy, blbnou mi písmenka...

romula11 — 17. 9. 2009 19:48

Ahoj Zuzi, asi máš pravdu, nechala jsem to zajít daleko. Jenže když to tady všechno čtu, mám přesně opačné pocity.  Připadne mi že se ještě víc uzavírám . Nevím já to jako obušek pro muže nevnímám. jsem na tom stejně. Když si představím že v čtyřiceti mám zapomenout na lásku a fungující vztah, je mi z toho smutno. Ale tžem dětem bych nového patínka prostě nepřivedla. Připadnu si v tomhletom jako chlap. Prostě mi mimo jiné pochroumal taky ego. Od něj bych to prostě nečekala. Mám docela strach, že mi nikdo tu hlavu nenapraví. No uvidíme jsem objednaná na úterý, třeba mi pomůže.

Rozmarila — 17. 9. 2009 19:52

romula11 napsal(a):

.

Vážená Zuzi, vůbec ho nemám v hrsti.  Jasně jsem mu řekla že já se rozvádět nechci, že rozhodnutí nechám na něm .Pokud mu to nebude vyhovovat tak může jít. Nevyčítám mu vůbec nic.  a pokud jsme u toho, tak pryč bych musela jít já. Mu by to zůstalo i s matkou na vejměně.  Takže tu igelitku bych si mohla sbalit já.
A o sex si neříká nevibíravým způsobem. Já ho prostě každý den mít nemusím. Jak by se vám líbilo, když by každý den ráno čekal až otevřete oči a trvlo mu to hodinu. To už není o intimitě ale o dřině. Koupil si fotoaparát
velmi drahý podotýkám( nikdy jsem mu nic nezakazovala) . Naivně jsem se domnívala že bude fotit všechno možné. Ne první co ho napadlo je že jdeme na akty(Budu druhej soudek). A když se mě to nelíbilo, tak  byl uražený proč si ten foťák kupoval. On takový přístup vás po letech dost otráví. Neřešil nikdy jak se cítím , ale přemýšlel jaký prášky do mě narvat aby se mi to líbilo.

Tohle by mi vadilo taky , kdyby se pořád všechno točilo okolo sexu .........když je toho moc, nemá pak člověk chuť vůbec .........u takovýho chlapa bych možná i byla ráda, že za mně udělá jiná tu "špinavou práci " , jak říká Saudková.

majkafa — 17. 9. 2009 19:55

romula11 napsal(a):

Ahoj Zuzi, asi máš pravdu, nechala jsem to zajít daleko. Jenže když to tady všechno čtu, mám přesně opačné pocity.  Připadne mi že se ještě víc uzavírám . Nevím já to jako obušek pro muže nevnímám. jsem na tom stejně. Když si představím že v čtyřiceti mám zapomenout na lásku a fungující vztah, je mi z toho smutno. Ale tžem dětem bych nového patínka prostě nepřivedla. Připadnu si v tomhletom jako chlap. Prostě mi mimo jiné pochroumal taky ego. Od něj bych to prostě nečekala. Mám docela strach, že mi nikdo tu hlavu nenapraví. No uvidíme jsem objednaná na úterý, třeba mi pomůže.

romulo, víš,  hlavu si můžeš napravit pouze ty sama. Nikdo jiný to za tebe neudělá. Tak to bohužel - bohudík funguje.

zuzi777a — 17. 9. 2009 20:12

Romula- neházej flintu do žita- ono to půjde. Třeba jinam, než to teď vypadá.  Ale hne se to. Jen se nenechat ubít, položit na lopatky.  Písni, jak pořídíš v poradně. Držím pěsti, vám oběma!

Tercila — 17. 9. 2009 20:47

Mikeš: "Naivní představa, co? Romula asi neví, jak často při rekonstrukci baráku musí chlap jezdit pro materiál (třeba až do sousedního města, protože v tamním Baumaxu mají právě v akci cement :D), shánět řemeslníky, apod... :D"

Romula: Ale pro ten materiál jezdím sama.


:D :D :D Já se strašně omlouvám, ale hned po přečtení Mikeše jsem to "věděla" :D :D
No, je to neveselé. Romi, já bych zkusila fakt nějakého odborníka, potom uvidíš.
Až teď mě napadlo: když máš 3 děti narozené po třech letech.... takže jsi nechodila po dobu 10 let nikam do práce? Napaddlo mě, že tam by ses taky trošku odreagovala, viděla svět - ale taky životy kolegů z větší "šířky". Nejsi třeba moc uzavřená v tom "rodinném kolektivu"? Působíš hodně smutně.

romula11 — 17. 9. 2009 21:35

Ahoj Tercilo, já byla doma jenom "7 let". Pak jsem už musela nebo bych doma padla. I když klukovi byli 2. Mezi lidi chodím teď jsem dodělala vysokou a mám dost kamarádů. Ovšem až teď. Ráda bych si někam občas zašla ze známými, ale ten můj na to není. Jenom jednou jsme absolvovali výlet ze známýma a byl to propadák. Uzavřená v rodinném kolektivu, nevím na kafe s nikým nechodím, jsem ráda kdž se dovalím domů a udělám úlohy s těma mýma zlatíčkama. Bydlíme na vesnici a všude je poměrně daleko. R

majkafa — 17. 9. 2009 21:42

Romulo, já bych se se svým mužem zkusila pomilovat přesto, že je mi to možná o.d.p.o.r.n.é a netoužím po milování s ním. Jednou bych to zkusila. A pak bych viděla, co se bude dít. Hodila bych vše, co bylo, je a bude,  za hlavu, zapoměla na svět a "jenom" se s ním milovala. Jako by neměl přijít zítřek.

romula11 — 17. 9. 2009 21:47

majkafa napsal(a):

Romulo, já bych se se svým mužem zkusila pomilovat přesto, že je mi to možná o.d.p.o.r.n.é a netoužím po milování s ním. Jednou bych to zkusila. A pak bych viděla, co se bude dít. Hodila bych vše, co bylo, je a bude,  za hlavu, zapoměla na svět a "jenom" se s ním milovala. Jako by neměl přijít zítřek.

Jo to jsem zkusila a zvracela jsem, tak a co dál

majkafa — 17. 9. 2009 21:52

romulo, pak už to vidím jenom na psychologa. Držím palce. Oběma. Celé rodině. Abyste k sobě dokázali najít cestu a mít se spolu hezky a být šťastni. Ale k tomu MUSÍŠ odpustit. Hlavně sama sobě. :pussa: On NENÍ použité zboží. Ty jsi? Bylas jeho první? Máš pocit, že jsi použité zboží? Držím palce, aby se ti to podařilo v sobě srovnat. Přijít na to, co je důležité a co ne. Fyzický sex to v tomhle smyslu není.

Axi — 17. 9. 2009 21:55

Pokud by se mnou byla manželka kvůli dětem a zároveň mi chtěla odpouštět jiné vztahy, asi bych se jí upřímně vysmál. Přece, když rezignuju na jeden nebo více podstatných složek vztahu, kterými jsou:

(i)úcta,
(ii)láska,
(iii)přitažlivost, sex,

nemůžu mít na partnera v těch samých složkách nějaký nárok (teda můžu, ale nedává to smysl, ekologie dávání a braní není vyrovnaná a dlouhodobě to není udržitelné).

Náhodou se nachomýtnout k emailům, jo?

romula11 — 17. 9. 2009 22:00

Axi, jo náhodou, ono když už podvádím tak nedávám milence rodinný email ne? To že by mi to poslala schválně to vylučuji. Sama se rozvádět nechce, byla na mrtvici,když jsem mluvila s jejím manželem.

Selima — 17. 9. 2009 22:24

Uff, tedá tá vaša story je :usch: .

Axi — 17. 9. 2009 22:45

Tak, že se mi s partnerem nechce spát a chce se mi z něj zvracet se asi stává, těžko se rozhodnu o opaku. Jenom mi není jasný, proč bych se pak měl zajímat o to, s kým spí, co fotografuje, za co utrácí svoje peníze apod. Ty se ale o to zajímáš, hovoříš o nevěře, podvádění, čteš cizí maily, chtěla bys odpouštět.

Jedna moje kamarádka měla přítele, kterého měla ráda, ale postupně jí přestal přitahovat a nakonec se jí začal fyzicky hnusit. Udělala jedinou rozumnou věc, přestala spalovat svůj i jeho čas a rozešla se s ním. Okolí si ťukalo na hlavu, přece je to takový hodný, úspěšný a morální pán.

Mluvilas s jejím manželem, jo? A proč?

Nefrit — 17. 9. 2009 22:49

Vy máte rodinný email ? No  i když,to možná existuje,ale aby manžel dal k dispozici mail milence,který máte dohromady,jestli to správně chápu,tak to nechápu. I když ?!  :/ vlastně možná ano...

Nefrit — 17. 9. 2009 22:51

Axi napsal(a):

Tak, že se mi s partnerem nechce spát a chce se mi z něj zvracet se asi stává, těžko se rozhodnu o opaku. Jenom mi není jasný, proč bych se pak měl zajímat o to, s kým spí, co fotografuje, za co utrácí svoje peníze apod. Ty se ale o to zajímáš, hovoříš o nevěře, podvádění, čteš cizí maily, chtěla bys odpouštět.

Jedna moje kamarádka měla přítele, kterého měla ráda, ale postupně jí přestal přitahovat a nakonec se jí začal fyzicky hnusit. Udělala jedinou rozumnou věc, přestala spalovat svůj i jeho čas a rozešla se s ním. Okolí si ťukalo na hlavu, přece je to takový hodný, úspěšný a morální pán.

Mluvilas s jejím manželem, jo? A proč?

To mě taky nešlo do hlavy ..

Mikeš — 18. 9. 2009 6:33

Axi napsal(a):

Jedna moje kamarádka měla přítele, kterého měla ráda, ale postupně jí přestal přitahovat a nakonec se jí začal fyzicky hnusit. Udělala jedinou rozumnou věc, přestala spalovat svůj i jeho čas a rozešla se s ním.

Poté, co jsem přelouskal včerejší večerní příspěvky, doporučil bych to samé (to vytučněné) i Romule... protože:

romula11 napsal(a):

Jo to jsem zkusila a zvracela jsem, tak a co dál

...protože nejsem vůbec přesvědčen, že takhle silnej blok dokáže nějakej psycholog odstranit. A i kdyby ano - tak nevím jak jejího manžela, ale mě by takovejhle sex teda absolutně nebavil... kdybych věděl, že mi žena jen "podrží", aby byl "klid v rodině"... :(

Mikeš — 18. 9. 2009 6:42

romula11 napsal(a):

...manželka vás podvedla, že byste byl schopný ji to odpustit. Nebo si to jenom myslíte. A v momentě kdy by to udělala tak byste se na to koukal jinak.

1. Nemusíš mi vykat, zas tak starej nejsem :D
2. Nemyslím si nic - třeba mě podvedla, třeba ne, co já vím. Nepátrám po tom, nelezu jí do mobilu, mailu, ani do kabelky :D Mám na práci smysluplnější věci než někoho šmírovat...

zuzi777a napsal(a):

Mikeš, je ten, který "podvedl" a zůstali s manželkou, já jsem ta "podvedená" a zůstala jsem s manželem. Nemůžu mluvit za Mikeše- ale u nás je PO lépe než PŘED

Tos mohla klidně napsat i za mě :)

Pandorraa — 18. 9. 2009 7:31

Martinka1 napsal(a):

Co pro začátek zkusit větu: přijímám se i přesto, že použitý zboží nechci? ... (příp. i přesto, že mě někdo naučil, že použitý zboží  není pro mě dost dobrý)...

:kapitulation:
Omouvám se, ale formulace té věty je špatně.
"Mozek" si pamatuje nejvíce poslední slova - takže nejdřív negativum, pak pozitivum -  a proto to musí znít: Přesto, že nechci použitý zboží, mám se ráda a přijímám se.

Vypadá to jako prkotina, já vím, ale pokud to má být účinné, je třeba formulavat přesně.
Mít se rád a přijímat sám sebe, ať se děje, co se děje, to je totiž to nejdůležitěšjí ze všeho :jojo:

Pandorraa — 18. 9. 2009 7:52

Nharte napsal(a):

Romulo, mně přijde, že mezi vámi panuje obrovský sexuální nesoulad. A dlouhodobý.
"Asi opravdu platí že pokud se jim odkrví mozek tak hotovo, a nekoukají na konce. Jenom na konec- věděl naprosto přesně, že nevěru netoleruji. o tpm jsme se balili X krát."

Podívej se na to z jeho strany, tolerovat nechuť a odmítání (i obyčejné nenadšení ze sexu) je velmi náročné. Ono se to řekne- přizpůsobit se tomu, který má menší potřebu, ale sex je pro dost lidí hlavně o radosti, uvolnění, intimitě.
Sama si upřímně řekni, kdy jsi se s ním milovala naposledy s chutí a nadšením. Taky mi přijde, že nevěra je pro tebe ideální zástěrka.

Tohle je nezaviděníhodná potíž, dost zásadní a nevím- podmínkou nápravy je vaše maximální snaha, otevřenost, tolerance a rozhodně terapie. 

Jinak dohodnout se o otevřeném manželství určitě můžete. Ale to je pro super tolerantní lidi, kteří mají obr nadhled, i na sexualitu.

...což ovšem romula patrně není.

Romulo, ty máš v sobě tolik bloků, že není divu, koho sis to k sobě "přitáhla" - chlapa,který "je chlap" a tak VYŽADUJE, co mu patří. Asi ti sex pěkně otrávil už dávno před nevěrou, jenže tys mu to DOVOLILA.  Takže to neval jen na něj. Máslo na hlavě máte oba. O to jeho se nestarej a řeš to svoje vlastní - najdi si psychologa a začni s ním u toho, kde SKUTEČNĚ vznikl tvůj odpor k sexu, tvé představy a iluze o partnerském životě. Ona někdy například puritánská výchova napáchá stejné, ne-li větši škody, než ta naprosto svobodomyslná.
Nu a pokud svého muže nemiluješ, zbytečně sedíš na místě, kde by mohla být žena, která mu svou lásku nabídne.
A stejně tak u tebe.
Nu a pokud to nechcete ani jeden řešit rozvodem, pak k sobě prostě MUSÍTE najít cestu, jinak bude dalších 10 - 20 let totální masakr.

No a nebo se budeš halt muset naučit té super toleranci, o které píše Nharte :jojo:
Takže moc na výběr nemáš.

Pandorraa — 18. 9. 2009 7:59

romula11 napsal(a):

Ja mám pocit, že mu z vášho úžasného sexuálneho života(asi už pred "tým" stál za hounou) už s prepáčením hučalo v guliach a tak si proste šiel "vrznúť inde".


To je možný, ovšem já jsem taky měla představy o něčem diametrálné odlišném a nešla jsem si "vrznout " jinde. Ale jak se na to tak dívám asi jsem měla. MOžná bych to pak brala jinak. A nebo by se mi to s jiným zalíbilo a kde by mě byl konec. Konec konců není můj první partner a pokud můžu srovnávat tak jsem zažila podstatně lepší sex.
Holt nemám ty koule a proto mě namá v čem hučet. R
:jojo:

Kecy v kleci, sorry.
Ty jsi plná vzteku a pocitu křivdy. Jenže s tím tvůj manžel nemá celkem nic moc společného. On určitě nestál na začátku, jen smolař jeden stojí na konci. A zklamal - jako by byl kůň, na kterýho sis vsadila a on ten blbec ten dostih nevyhrál.
Jenže to bylo tvoje rozhodnutí, že budeš mravná a nevrzneš si, to bylo tvoje rozhodnutí, že si vezmeš chlapa, který sexuje "nic moc", to bylo tvoje rozhodnutí, že....

Takže přestaň se utápět v beznaději a sebelítosti a začni s tím něco dělat.

romula11 — 18. 9. 2009 18:17

To máš pravdu Pan jsem plná vzteku a čím dál tím víc. dobře mě tak, neměla jsem sem psát. Kdyby byla jenom nejmenší možnost jak vypadnout tak jdu a hned. Jsem zaražená z toho , no co tak si vrznul vo co jde. Konec konců , proč bych si taky nenašla někoho s kým mě to bude vyhovovat, ne?. Přece odpuštění je lidské. Nic nemá to cenu. Původně jsem chtěla jenom vědět zda někdo takhe odděleně žije. Jste výkvět kterým nevěra pomohla v manžepství, ale jenom na emailu , já znám spustu lidí , kterým nevěra manželství zničila. Takže když ho chci udržet alespoň kvůli dětem jsem ta špatná. Jo pomohli jste mě ale k něčemu úplně jinému . Dík

majkafa — 18. 9. 2009 19:05

Nám nevěra mého BM nepomohla. Rozvedli jsme se. Ale mně pomohla hodně, protože jsem v sobě i navenek paradoxně díky ní dokázala hodně změnit, k lepšímu. Ale nebylo to lehké.

zuzi777a — 18. 9. 2009 19:05

Romula, já znám zase spoustu rozvedených, které  pár týdnů po rozvodu začali trpce litovat, že vlastně ten jejich ani nebyl tak špatný. Že samotným je hůř.  Nejseš ani  nejhorší ani nejlepší. To není nikdo.
A zůstat s někým kvůli dětem?   Děti ti jednou zamávají křídly  a budou žít svůj život. Budeš se na ně moct z povzdálí tiše koukat a držet jim pěsti. Co ti zbyde?  Samota? nebo si myslíš, že kvůli dětem spolu zestárnete jak dva mniši? 
Ten tvůj chlap není o nic horší než mraky jiných kolem tebe. Ty vidíš přes mlhu.  Nevěra není to nejhorší co může dva lidi potkat. A taky není to nejhorší , co potkalo tebe. Ty to jen tak chceš vidět.  Váš problém byl nastaven ještě   dávno dávno před nevěrou. A ty nejsi bez viny na tom, jak to dopadlo. Nejsi oběť respektive nejsi oběť sama.   Jste oba s mužem obětmi špatného vztahu.  A děti před sebou tlačíš jak štít. Jako vlastní obranu.
Chtěla jsi na začátku slyšet, zda lze žít oddělené životy a vychovávat u toho děti společně.
Jde, ale ne za předpokladu , že se do toho jeden z vás dvou nechá vmanipulovat.

romula11 — 18. 9. 2009 19:30

Přes mlhu nevidím, já momentálně o chlapa nestojím a co na stáří. Mám už za sebou nějaké zklamání, takže jsem dospěla k závěru, že najít si někoho jiného na, jenom na občasné schůzky. Domů nikdy. Už nemám chuť se někomu přizpůsobovat. Po této stránce jsem opravdu zatrpklá. Mám tři děti, ale nejstarší není manželova. Jsem podruhé vdaná( holce byly 2 roky). Předešlý manžel nějak nechtěl děti, nějak mi to ale neřekl a až jsem do toho po 7 letech spadla dal mi na výběr- on nebo dítě. Během hodiny jsem mu sbalila. Nechal mě těhotnou bez peněz a v baráku kterému padala střecha. Šila jsem po nocích abych si spravila alespoň tu střechu. Tak moc jsem se těšila na holku, že mě láska k němu hned přešla( do te%d na ni platí 700 měsíčně- já po něm nic nechci) Pak se nediv, že mě to trochu vzalo. A to bylo řečí, neboj já ti nikdy nic neprovedu, to co jsi zažila ti stačilo. Z odstupem let se na to dívám s nadhledem a jsem ráda že jsem se ho zbavila. Jinak ůj první kluk když jsem se s ním chtěla rozejít na mě vzal nůž. Proto si myslím že samotné mi bude opravdu nejlépe.

zuzi777a — 18. 9. 2009 19:39

Já mám 3 děti. Každé má jiného otce. První mě podváděl těhotnou- bylijsme oba mladí a blbí, druhý pil ja duha a nechal mi na památku i svoje dluhy.. S tímhle třetím  bych ráda zestárla i přes jeho  směšný někdejší úlet.   :jojo:
Ale ty ses už vlastně rozhodla. Škoda. Myslím, že na poradnu není nikdy pozdě...  Třeba by ses dozvěděla víc o sobě a o tom,  kde  Ty děláš chyby, pak by se ti určitě  žilo líp i samotné nebo třeba i  s někým. 
A tvůj muž by  mohl také jít svojí cestou.   Nebo byste ty děti opravdu mohli dovychovat společně. Bůh ví.
Já jen cítím, že jsi děsně naštvaná.  Obrněná  a ublížená. To je blbý start. Kamkoliv. :jojo:

romula11 — 18. 9. 2009 19:47

Tu poradnu pochopitelně zkusím, nebudu házet flintu do žita, jenom vím, že kdyby se M rozhodl odejít, nevadilo by mi to. Sama na sobě cítím, že mám v sobě brnění, které prolomit, nebude lehké. Nabízela jsem M před třemi lety , že si zajdem do poradny. Nechtěl. Měla jsem ho víc lámat. Zkusíme to teď. Už je ochotný.

lea64 — 18. 9. 2009 20:06

Máš SZ

Zklamaná — 18. 9. 2009 22:47

tak jak koukám, diskuze pomalu končí dřív, než pořádně začala :rolleyes:

Romul:

budu ráda, když se ještě tady ukážeš a dáš vědět, jak jste pořídili v poradně. Držím palce a nezanevři na Babinet
http://static.squidoo.com/resize/squidoo_images/250/draft_lens1893045module8619708photo_violets_leaf.jpg1205087014

Tercila — 18. 9. 2009 22:54

Romula11:  Nechtěl. Měla jsem ho víc lámat.

Neměla :). Všecko má svůj čas. Někdy se nám zdá, že bohužel, někdy že bohudík.

Selima — 19. 9. 2009 9:03

Určite skúste tú poradňu... či už kvôli spolužitiu, alebo kvôli pokojnejšiemu rozchodu, vďaka ktorému by ste zostali kamarátmi a dobrými rodičmi. Vieš, Romu, veci nie sú vždy také, aké sa zdajú. Zdanlivá výhra môže byť niekedy prehra, a naopak....

Manue — 19. 9. 2009 11:50

Ahoj Romulo,
chodim sem jiz zcela vyjimecne, takze jsem si Tvuj dotaz precetla az dnes.
Mame v okruhu znamych dva pary, ktere spolu nic nemaji a presto spolu jiz leta dal funguji jako manzele ve spolecne domacnosti. Oba pary maji dospele deti kolem 20ti let, castecne jeste bydli doma, nebo studuji a nekdy na vikend prijizdeji.
O jednom paru vime, ze ona mela kratkodobe milence po skoro celou dobu souziti, nejdrive se doma hadali, rozchazeli, pak se ale dohodli na spolecnem volnem souziti. V realu to vypada tak, ze ona zestarla, ztloustla, zatrpkla a nikam uz ani nechodi, on si vybiji energii na kole, kazdy den snad 100km a v praci, stal se z nej velmi chladny a nepristupny clovek. Pokud vim, milenky nikdy nemel, i kdyz to byl pritazlivy chlap.  Syn domu skoro nejezdi, a otevrene rika, ze nez byt v te lhostejne, studene atmosfere doma s rodici, tak to uz radeji kdekoli jinde. Dcera domu prijede max. jednou za dva mesice, myslim, ze ji to opravdu poznamenalo. Pritom slo o domluveny model. Vladne mezi nimi naprosta lhostejnost, stridana obcasnymi hadkami,asi kdyz je toho na ne moc /prý, vsechno mam z druhe ruky/.
Druhy par se verejne netaji s jinymi vztahy na obou stranach, podrobnosti ale neznam. Kazdopadne spolu ziji, a syn dokonce v osmnacti letech zacal tatu vozit za zenskymi, nebo jedou rovnou spolu.
Jine pary, ktere to maji takhle mezi sebou dohodnute, neznam.
Jinak par tipu na vybiti vzteku, ktery po tomhle zjisteni zakonite prijde: me hrozne moc pomohlo behani /prochazky/se psem v lesich /ty muzes treba rict detem, nebo jit sama/, sport, a hlavne se rada seznamuji s novymi lidmi, kteri jsou zajimavi a otverou ti sve svety , myslenky a jine moznosti... a daji se snimi hrat treba spolecenske hry nebo jit na bowling... Jsem asi mladsi nez ty a nemam deti, ale s tou nechuti jit do novych vztahu Ti rozumim, je to uplne normalni, a stejne, i kdybys chut mela, nic neuspechas. Je to strasne individualni, nekdo dostane chut po par letech, nekdo druhy tyden, nekdo nikdy. Nenech se do niceho nutit a usporadej si zivot tak, jak to citis. Hodne stesti. Manue

Pandorraa — 19. 9. 2009 20:22

romula11 napsal(a):

To máš pravdu Pan jsem plná vzteku a čím dál tím víc. dobře mě tak, neměla jsem sem psát. Kdyby byla jenom nejmenší možnost jak vypadnout tak jdu a hned. Jsem zaražená z toho , no co tak si vrznul vo co jde. Konec konců , proč bych si taky nenašla někoho s kým mě to bude vyhovovat, ne?. Přece odpuštění je lidské. Nic nemá to cenu. Původně jsem chtěla jenom vědět zda někdo takhe odděleně žije. Jste výkvět kterým nevěra pomohla v manžepství, ale jenom na emailu , já znám spustu lidí , kterým nevěra manželství zničila. Takže když ho chci udržet alespoň kvůli dětem jsem ta špatná. Jo pomohli jste mě ale k něčemu úplně jinému . Dík

Romulo,
pokud tímhle způsobem komunikuješ s manželem, vůbec se nedivím, že si nerozumíte, bez ironie.
Vysvětlím, jak na mne tvoje věty plůsobí: já si (chudák statečná) přišla vylít srdce, očekávám, že budu pochválena, že chci zachránit rodinu dětem a dostanu nějakou perfektní a hlavně univerzálně fungující radu a vy na mne TAKHLE, uáááááá. Tak teda NIC, nemá to cenu, já už nic neřeším a můžete za to vy, protože jste na mne tak hnusný. NEVĚRA (kdyby mi nebyl nevěrný, mizera jeden) nám zničila manželství a já (chudák statečná) se to snažím zachránit, přesto jsem TA ŠPATNÁ, uááááááááá. Jste na mne hnusný a tak teda já vám ukážu! Už nic neřeším a truci truci truci!

Já vím, že nejen ty, ale i mnozí další (ti další "já chudák statečná" především) mi řeknete, že si vytvářím domněnky a že to máš ale úúúúplně jinak.
Co jiného byste mi taky mohli říci, že.
Nu dobrá, ať nežeru, třeba si i vytvářím domněnky (na základě toho, co ty píšeš), ale jak ti tohle zjištění pomůže?
Prostě na mne tak působíš.
Nebylo by tedy lepší popátrat, proč na mne takhle tvoje psaní působí - a já věřím, že nejen na mne.
Co je prostě ZA těmi tvými emocemi?

Podívej, když řeknu, že jsi plná vzteku, tak to není odsudek, ale konstatování. Vztek je normální lidská emoce, která nám prostě jen ukazuje, že něco s námi není v pořádku.
S NÁMI, nikoliv s těmi DRUHÝMI :jojo:

Ty na tu emoci máš samozřejmě plné právo!
Klidně si ji přiznej a prožij - nejlépe osamotě, protože je to vlastně intimní záležitost.
Stejně tak máš nárok se zlobit, mít strach.....
Jenže když tohle vypustíš na někoho druhého, on - obvykle bez vysvětlení PROČ se vztekáš, jsi smutná, bojíš se..... pro tebe stejně nemůže nic udělat.
Takže jednání stylem: no, toto, hento..... a něřeknu a neřeknu, co cítím...se snad dovtípí, néééé....to snad není..... no tak nic, ale můžeš za to ty ty ty..... :( To je prostě něco strašného! Pro tebe nejvíc, vždyť to musí strašně bolet!

Navíc ty sama to podle mne vlastně ani nevíš, co se přesně děje. Nechceš to vědět, tak jak to má vědět někdo druhý.
Prožíváš emoce, vztek v tobě narůstá, cítíš se nepochopená a podvedená a tvůj muž nejspíš jen kouká jako jojo, protože mu nedáš základní info - jakou ROLI v tom vlastně hraje on sám. Jen ho manipuluješ do pocitu viny a možná si toho ale nejsi vůbec vědomá....
Já to z venku vidím tak, že on hraje roli nevýznamnou - on je nikoliv příčina, ale pouhý spouštěč tvých emocí.

Ty mu vyčítáš, že tě podvedl, přitom ho vlastně nechceš a plácáš tu něco o zachování rodiny kvůli dětem.
Jaké rodiny?
Co to pro tebe vlastně znamená?
Zkus nad tím přemýšlet, jde přece o tvůj život, o tebe SAMOTNOU především.
Nspokojený a nešťastný člověk přece nemůže nikoho udělat šťastným.
Jak chceš tedy dávat něco svým dětem, když to sama nemáš, protožes to možná ani sama nedostala... Kdo ví, jak to vlastně máš. Tak hledej a nehrň to pořád před sebou.

Sama sobě ubližuješ víc, než by to dokázal kdokoliv jiný. Jsi nejspíš hodně silný člověk. Tak svou sílu napři správným směrem - najdi si někoho,kdo ti bude říkat i nepříjemné věci a pomůže ti najít způsob, jak je změnit na příjemné, protože ono to jde.
Drž se.

Axi — 19. 9. 2009 21:25

Pokud potřebuju morální nadřazování jako kompenzaci nějaké svojí nedostatečnosti, musím si nutně nevědomě vybírat lidi, kteří mi to umožňují. Všechny ty stížnosti pak nejsou na místě, všechno je vlastně přesně tak, jak si přeju.

romula11 — 20. 9. 2009 10:37

Ahoj Zklamaná, samozřejmě že písnu jak jsem dopadla. Jenom v sobotu a neděli nemám čas jít na net. Věnuji se dětem a jak jsem psala před tím přestavujeme.

Pan, myslím si že kdyby jsi nás znala, nepoznala by jsi na mém chování vůbec nic. Manželovi jsem řekla v naprostém klidu na začátku svůj názor a potom byl klid. Zásadně mu nic nevyčítám. To, že se s tím nemůžu sama vyrovnat, mám v sobě, rozhodně to neventiluji vůči němu. A např. taková pusa když příjde z práce to je u nás bez problémů. Jenom je ta pusa naprosto kamarádská. Nepřeskočí z mé strany nic. Takovéto manželské dobírání u nás taky funguje. Jenom nemůžu fungovat jako milenka, nejde to. To mám pak tu nevěru před očima.
Jak psala Manue, tak rozhodně nemáme vztah studený jako psí čumák. Vím , že píšu útržkovitě a někdy plácám patý přes devátý, ale je to jak mi to jde na jazyk. Ono kdyby člověk mluvil tak to bude alespoň u mě, lépe učesane, spíš srozumitelnější.  R

Salen — 20. 9. 2009 11:14

Romulo - přečetla jsem jen tvůj úvodní příspěvek a tuto poslední stranu. Je mi tě líto, protože asi vím co prožíváš. Taky jsem to zažila - krátkodobou nevěru manžela v počátcích manželství. Taky jsem se ho "štítila", dokonce jsem mu to na rozdíl od tebe pár let vyčítala při každé "výměně názorů". A on měl asi silný pocit viny, že to pak tak dlouho vydržel :-). Byli jsme manželé 23 let. Pak přišla druhá jeho nevěra a on se rozhodl se mnou rozvést. V té době mi jako jeden z důvodů pro své rozhodnutí řekl, že kdyby se mnou zůstal, čekalo by ho zase to peklo viny, zase bych mu to vyčítala. A měl určitě pravdu. To až dnes, kdy jsem musela přežít všechnu tu bolest kolem rozvodu, to vidím jinak a nevěra se mi nezdá tak nepřekonatelná. Ale bylo by málo platné, kdyby mě o tom tehdy někdo přesvědčoval. Nevěřila bych. Některé věci si člověk prostě musí odžít.
Věř mi, že taková nevěra jako u vás (tedy krátkodobá, ukončená) není důvod k tomu, zničit si manželství a dětem rodinu. Tedy pokud vše jinak funguje. Ještě vás v životě potká tolik daleko horších věcí ... Nesetrvávej v tom kamarádském soužití, které jsi zavedla nebo vyženeš manžela do jiné ženské náruče. Samozřejmě je nevěra pro monogamní ženskou něco hrozně nespravedlivého. Moudrá a vyzrálá žena si ale řekne, že ten její je zkrátka trouba a větší malér z toho nedělá.

Selima — 20. 9. 2009 11:28

Romu, odpusť, ale ja ti po prečítaní všetkých tvojich príspevkov už neverím, že nemôžeš mať s manželom milenecký vzťah "KVOLI NEVERE". Vy ste neboli milenci už ani predtým - a nič na tom nemení fakt, že si mu občas pre pokoj v rodine zrejme podržala. Niekde - dávno pred milenkou - sa stala vo vašom vzťahu chyba a bolo by asi dobré (pre budúcnosť, či už s terajším mužom,  s niekým iným, alebo sama) zistiť, Čo sa vlastne stalo, kedy ti muž sprotivil fyzickú lásku a čím. Už len preto, aby vaše deti mohli mať hamronické vzťahy, vrátane toho sexu. ;) Príklady z rodiny sú dosť silné a ovplyvňujú, či už vedome alebo podvedome...

Pandorraa — 20. 9. 2009 11:38

romula11 napsal(a):

Pan, myslím si že kdyby jsi nás znala, nepoznala by jsi na mém chování vůbec nic. Manželovi jsem řekla v naprostém klidu na začátku svůj názor a potom byl klid. Zásadně mu nic nevyčítám. To, že se s tím nemůžu sama vyrovnat, mám v sobě, rozhodně to neventiluji vůči němu. A např. taková pusa když příjde z práce to je u nás bez problémů. Jenom je ta pusa naprosto kamarádská. Nepřeskočí z mé strany nic. Takovéto manželské dobírání u nás taky funguje. Jenom nemůžu fungovat jako milenka, nejde to. To mám pak tu nevěru před očima.
Jak psala Manue, tak rozhodně nemáme vztah studený jako psí čumák. Vím , že píšu útržkovitě a někdy plácám patý přes devátý, ale je to jak mi to jde na jazyk. Ono kdyby člověk mluvil tak to bude alespoň u mě, lépe učesane, spíš srozumitelnější.  R

Romulo,
já vůbec nepochybuji o tom, že doma nevřískáš a neděláš scény.
Ty si to všechno skladuješ UVNITŘ sebe, takže je pak těžké posoudit, zda vyčítáš nebo nevyčitáš.
Ono je to tak, že člověk, který nahlas nekomunikuje o tom, co cítí, nasadí si "masku" hrdiny, který to zvládne, sice nevyčítá NAHLAS, ale citlivější člověk z něj vycítí, že se uvnitř zlobí.... a vyčítá.
Je to všechno o schopnosti sdělit tomu druhému, co vlastně chci, o schopnosti komunikovat na rovinu.
A s tou se sice rodíme, ale většinou prostředí, ve kterém žijeme, to v nás ubije a my se zavřeme, zazdíme, zabetonujeme a.... to je průšvih :jojo:

Taky nepochybuji o tom, že tvůj muž ti to všechno asi neusnadní. On ani nemůže, protože ty mu nic nevyčítáš, vypadáš vyrovnaně, takže co se to vlastně sakra děje? Proč TO nejde?

Hlavně až budeš sedět u psychologa, měj před očima fakt, že pokud se skutečně neotevřeš a neřekneš, co všechno tě trápí, nic nevyřešíš.... A bude to asi na dlouho, protože nejdřív si musíš rozmyslet, zda tomu konkretnímu psychologovi důvěřuješ a taky počítej s tím, že na tebe mude mít vždy cca 1 hodinu.
Buď prosím trpělivá, děláš to hlavně pro sebe

Tercila — 20. 9. 2009 13:06

Axi: Pokud potřebuju morální nadřazování

Axi, co je to morální nadřazenost? Já to fakt nevím. :|
Píšeš velmi často o morálce. Ale co když je vnímání nevěry jako něco špatného prostě jenom odlišný názor té jedné polovičky v partnerství? Ne morálka, nebo nemorálka, ale prachobyčejný odlišný názor (podložený čímkoliv).
Prostě jako když někdo chce chodit do práce nebo nechce, jako když někdo nechce krást a někdo chce, někdo chce chodit do hospody a druhý to nesnese... U těch dalších vyjmenovaných činností (po nevěře) je přece taky docela diskutabilní něco zařadit do "morálky". Nebo se morálka týká jenom sexu?
Já si nějak tu Tvoji morální nadřazenost neumím představit - no ono je to jedno, samozřejmě :D, to jsem jen měla potřebu okomentovat ten termín, :D ale stálo by to za pokec - třeba na jiném vlákně.

Pandorro, v tomhle:  tvůj muž nejspíš jen kouká jako jojo, protože mu nedáš základní info - jakou ROLI v tom vlastně hraje on sám   mě zaujalo - myslíš, že si fakt ten chytrý a inteligentní chlap neuvědomuje, jakou roli v jejich současném partnerství tou nevěrou (i před nevěrou) sehrál? Já nevím, jen se ptám. Pokud by si to opravdu neuvědomoval, tak to může znamenat, že jsou s Romulou na úplně jiných dorozumívacích vlnách... To by bylo teda dost špatné.
No, tak hodně štěstí.

Tercila — 20. 9. 2009 13:10

Manue Syn domu skoro nejezdi, a otevrene rika, ze nez byt v te lhostejne, studene atmosfere doma s rodici, tak to uz radeji kdekoli jinde.

Manue, tohle určitě nesouvisí s nějakým rodičovským sexem nebo hlazením či jinými projevy "správného soužití".
To je odrazem něčeho úplně jiného, a sice chování těch rodičů k dětem.
Nemusím spát s manželem, abych si s dcerou zahrála karty, ušila s ní sukni, uvařila mňamku....  ;)

Pandorraa — 20. 9. 2009 13:26

Tercila napsal(a):

Pandorro, v tomhle:  tvůj muž nejspíš jen kouká jako jojo, protože mu nedáš základní info - jakou ROLI v tom vlastně hraje on sám   mě zaujalo - myslíš, že si fakt ten chytrý a inteligentní chlap neuvědomuje, jakou roli v jejich současném partnerství tou nevěrou (i před nevěrou) sehrál? Já nevím, jen se ptám. Pokud by si to opravdu neuvědomoval, tak to může znamenat, že jsou s Romulou na úplně jiných dorozumívacích vlnách... To by bylo teda dost špatné.

Tercilo,
opravdu si myslíš, že IQ má pro vztah rozhodující význam?
Chlap může být jakkoliv inteligentní, ale pokud má mizivé EQ a nebo ženu hrdinku (popřípadě obojí najednou), která na jeho dotaz: Co ti je, odpoví statečně: Ále nic, tak mu je jeho IQ tak na dvě věci.
Dostal odpověď " Ále nic", takže se neděje nic, čím by se musel zabývat a jde klidně na fotbal.
Stejně tak pokud mu žena neumí vysvětlit PRAVDIVĚ svůj odpor k sexu s ním a jen mu pořád o hlavu otlouká - je jedno zda tiše a nebo nahalas - nevěru, která je pro něj skončenou záležitostí, tak se tím zase nebude zabývat.

Stejně jako Selima nevěřím Romule, že problémem je nevěra, o tu tady jde až v poslední řadě, ta jen vynesla na světlo mnohem hlubší bolístky, které oba partneři mají. Jen ukazuje, jak moc a čím je jejich vztah "nemocný" a jedním z důvodů bude pochopitelně i ono "různé dorozumívací vlnění" :jojo:

Čím dřív to romula pochopí, tím líp pro její vztah a samozřejmě i pro její děti.

Tercila — 20. 9. 2009 13:30

Jo, Pandorro, nemyslela jsem konkrétně jenom IQ, i když - určitě je ve vztahu dvou lidí důležité. Když odpoví jak ženská, tak chlap "ále nic", tak asi inteligenčně nezvládá moment, kdy by měli svému protějšku odpovědět jinak, že jo.... ;) Prostě jim "nedocvakne, že by měli zvolit jinou odpověď - opravdu si myslím, že I na inteligenci záleží.
Jasně, EQ a IQ je důležité oboje. :)
Lidově tomu říkám :) : záleží na tom, jak si dva lidé sednou.

Jo, taktéž se domnívám, že zakopaný pes nevězí jenom v nevěře. Podle toho, co Romula píše.

Pandorraa — 20. 9. 2009 14:01

Tercila napsal(a):

Jo, Pandorro, nemyslela jsem konkrétně jenom IQ, i když - určitě je ve vztahu dvou lidí důležité. Když odpoví jak ženská, tak chlap "ále nic", tak asi inteligenčně nezvládá moment, kdy by měli svému protějšku odpovědět jinak, že jo.... ;) Prostě jim "nedocvakne, že by měli zvolit jinou odpověď - opravdu si myslím, že I na inteligenci záleží.
Jasně, EQ a IQ je důležité oboje. :)
Lidově tomu říkám :) : záleží na tom, jak si dva lidé sednou.

Jo, taktéž se domnívám, že zakopaný pes nevězí jenom v nevěře. Podle toho, co Romula píše.

Zmínila jsem IQ, protože jsi mluvila o INTELIGENTNÍM chlapovi.
Myslím si prostě, že inteligence sama o sobě pro dobrý vztah nestačí.
Otázkou ovšem zůstává, co obě myslíme slovem inteligence..... ale myslím, že si rozumíme.

Podle svých zkušeností s lidmi vím, že oni MOC DOBŘE VĚDÍ, že by měli zvolit jinou odpověď, jenže jejich Ego jim to nedovolí. Jedou podle nějakého naučeného vzorce chování a klidně se i VĚDOMĚ řítí do průšvihu (podvědomě je to velmi časté) a ani kdybys je mlátila od rána do večera, tak s tím nic neudělají.

Dokud jim život řádně nenakope zadek, dokud se neválejí na zemi třebas i léta, nehnou se ani o milimetr. Jsou ochotni zaplatit tu nejvyšší cenu (například Sever proti Jihu určitě znáš) jen aby nemuseli sundat svou masku "drsňáka, který všechno zvládne, ustojí, všem natře, nikoho nepotřebuje atd. atd.
Nedovedou se prostě otevřít.
Navenek tihle lidé většinou působí vyrovnaně, spokojeně a jako silní lidé, uvnitř jsou to však křehcí kluci a holky, který se bojí naprosto všeho, hlavně toho, že je někdo odhalí a POTRESTÁ....

Musí to být masakr tohle žít.

Tercila — 20. 9. 2009 14:09

Podle svých zkušeností s lidmi vím, že oni MOC DOBŘE VĚDÍ, že by měli zvolit jinou odpověď, jenže jejich Ego jim to nedovolí. Jedou podle nějakého naučeného vzorce chování a klidně se i VĚDOMĚ řítí do průšvihu (podvědomě je to velmi časté) a ani kdybys je mlátila od rána do večera, tak s tím nic neudělají.

:D :D Rozumím. No, ono je to těžké, měnit sama sebe. Lidi radši mění někoho jiného :).
Kdoví, jestli je vůbec možné se ty naučené vzorce odnaučit, víš... a jestli to stojí za to...
A celkově z hlediska 6 miliard lidí - asi je to nekonečné. :)
Totiž, napadá mě otázka: znáš konkrétně někoho, kdo se "naučil" žít jinak a je v té nové roli spokojen? Ale fakt na tuty? A není to trošku násilí na povaze? :) Není to pak někdo jiný a nevrátí se po čase k tomu "svému zažitému? Rozumíš mi...?

Selima — 20. 9. 2009 15:08

Tercila napsal(a):

Manue Syn domu skoro nejezdi, a otevrene rika, ze nez byt v te lhostejne, studene atmosfere doma s rodici, tak to uz radeji kdekoli jinde.

Manue, tohle určitě nesouvisí s nějakým rodičovským sexem nebo hlazením či jinými projevy "správného soužití".
To je odrazem něčeho úplně jiného, a sice chování těch rodičů k dětem.
Nemusím spát s manželem, abych si s dcerou zahrála karty, ušila s ní sukni, uvařila mňamku....  ;)

Tercila, fakt si myslíš, že to, ako sa K SEBE NAVZÁJOM správajú rodičia, neovplyvní amtosféru domácnosti? Tak prečo ťa rozhodilo - poťažmo už ako dospelú - že tvoji rodičia mali nezhody a rozviedli sa? Veď to nijako nemohlo ovplyvniť ICH vzťah K TEBE AKO DIEŤAŤU(navyše dospelému), nie? A prečo ťa potom trápi druhá žena tvojho otca a to, aký majú oni vzájomný vzťah? Veď to nijako neovplyvňuje teba a tvoj vzťah s otcom, nie?

Selima — 20. 9. 2009 15:12

Tercila napsal(a):

Podle svých zkušeností s lidmi vím, že oni MOC DOBŘE VĚDÍ, že by měli zvolit jinou odpověď, jenže jejich Ego jim to nedovolí. Jedou podle nějakého naučeného vzorce chování a klidně se i VĚDOMĚ řítí do průšvihu (podvědomě je to velmi časté) a ani kdybys je mlátila od rána do večera, tak s tím nic neudělají.

:D :D Rozumím. No, ono je to těžké, měnit sama sebe. Lidi radši mění někoho jiného :).
Kdoví, jestli je vůbec možné se ty naučené vzorce odnaučit, víš... a jestli to stojí za to...
A celkově z hlediska 6 miliard lidí - asi je to nekonečné. :)
Totiž, napadá mě otázka: znáš konkrétně někoho, kdo se "naučil" žít jinak a je v té nové roli spokojen? Ale fakt na tuty? A není to trošku násilí na povaze? :) Není to pak někdo jiný a nevrátí se po čase k tomu "svému zažitému? Rozumíš mi...?

Podľa mňa tp často nie je ani tak o povahe, ako o zlých skúsenostiahc, blokoch, strachu, zažitých vzorcoch... všetko získané veci, ktroé sa dajú odstrániť, spracovať, zmenšiť, apod. Povahu násilne ohýbať je nezmysel, ale strach prejaviť svoju slabosť alebo oba a z toho otvoriť sa nie sú orejavom povahy.

Tercila — 20. 9. 2009 15:31

Selimo, právě proto, že já jsem jako dítě nikdy nějaké jejich neshody extra nezažila (tedy takové, z kterých bych si něco dělala - jakože táta přišel pozdě ze zahrádky, když jsme měli jet kamsi na návštěvu) :D, až pak kolem samotného rozvodu se začali naši dost jinak. Pro mě překvapivě. Možná si vzpomeneš, že jsem psala, že naši se rozvedli, až mi bylo skoro 30 a měla jsem svoji vlastní rodinu.

Neovlivnilo to můj vztah k nim samotným jinak, než že jsem už pak neměla možnost jet se svým malým děckem na návštěvu k babi a dědovi, nýbrž na návštěvu k babi a jejímu partnerovi, a pak na návštěvu k dědovi a jeho partnerce - nebo v opačném pořadí a mazec to byl v obou případech, když se jeden či druhý dozvěděl, že u toho druhého jsem byla dřív.:/

Do doby, než mi na rovinu (jako potomkovi) řekli, že si nerozumějí a co bych řekla na jejich rozvod, jsem NIC nepoznala. Chovali se ke mně naprosto stejně.

Takže ANO, já si opravdu myslím, že když dospělí nechtějí, nevznikne doma důvod, aby se syn nevracel domů.
Takže ANO, nemusím spát s manželem, abych si s dcerou zahrála karty, ušila s ní sukni, uvařila mňamku.... 

Seli, Ty teď pleteš dvě situace - rozvedené rodiče s jejich novými domovy a (protivnými) partnery a nerozvedené rodiče, kteří spolu žijí v jedné domácnosti, jak popsala Manue.

Pandorraa — 20. 9. 2009 15:31

Tercila napsal(a):

Podle svých zkušeností s lidmi vím, že oni MOC DOBŘE VĚDÍ, že by měli zvolit jinou odpověď, jenže jejich Ego jim to nedovolí. Jedou podle nějakého naučeného vzorce chování a klidně se i VĚDOMĚ řítí do průšvihu (podvědomě je to velmi časté) a ani kdybys je mlátila od rána do večera, tak s tím nic neudělají.

:D :D Rozumím. No, ono je to těžké, měnit sama sebe. Lidi radši mění někoho jiného :).
Kdoví, jestli je vůbec možné se ty naučené vzorce odnaučit, víš... a jestli to stojí za to...
A celkově z hlediska 6 miliard lidí - asi je to nekonečné. :)
Totiž, napadá mě otázka: znáš konkrétně někoho, kdo se "naučil" žít jinak a je v té nové roli spokojen? Ale fakt na tuty? A není to trošku násilí na povaze? :) Není to pak někdo jiný a nevrátí se po čase k tomu "svému zažitému? Rozumíš mi...?

Znám.
Nejednoho a  nejednu :)
Jsou nejen spokojení, ale vyzařuje z nich i velká radost ze života.

A pojmenovala jsi to přesně: NAUČENÉ VZORCE. Když je bylo možné se naučit, je je také možné se odnaučit.
Jen se podívej na pyšnou princeznu Krasomilu. Myslíš, že v její povaze bylo být nesnesitelným frackem?
Jen o tomhle to je, o ničem jiném :jojo:
Mám kolem sebe samé úžasné lidi, kteří se vtekají, hádají nejen se mnou, ale nejvíc sami se sebou, bouří a perou.... SAMI musí dojít k tomu, co jim život ulehčuje a co naopak z něj dělá peklo. Jestli jim to stojí za to, jak říkáš.
A i pak mění svá nastavení jen tak, jak jim to vyhovuje, protože do svobodné vůle druhého člověka skutečně není možné zasahovat.
Pochopitelně ale pouze tehdy, pokud ji vůbec MÁ.
Pokud ji nemá a halvně ani mít nechce, je většinou zbytečné s ním ztrácet čas.

Pokud jsi měla na mysli temperament člověka, tak ten se pochopitelně měnit nedá, jen ovládat.
Jak říkám: cholerik nemusí kvůli každé hovadině vymlátit hosodu, pokud ví, že je cholerik a umí sám se sebou pracovat. Nebude stoprocentně  roztomilý člověk, ale může být člověk snesitelný ba dokonce i příjemný.
Lze to, ale musí to být rozhodnutí toho dotyčného člověka.

Znám dost lidí, kteří jen kvílejí a stěžují si, ale ve skutečnosti nechtěšjí nic měnit, nechtějí máknout. Na tohle totiž neexistují žádní pilulky a jak říká pan doktor Růžička: psychoterapie je dřina jak pro terapeuta, tak pro klienta.
A ta může být  trápením stejně tak jako radostí.

Tercila — 20. 9. 2009 15:33

Počkej, to jsi mě přecenila, to je Tvůj výraz. :)
Pandorraa: A pojmenovala jsi to přesně: NAUČENÉ VZORCE

Jo, rozumím Ti, je tam to POKUD.
Pandorraa: Jak říkám: cholerik nemusí kvůli každé hovadině vymlátit hosodu, pokud ví, že je cholerik a umí sám se sebou pracovat

Asi se dostáváme trošku jinam, než potřebuje zakladatelka vlákna. Nechci plevelit, končím :).

Pandorraa — 20. 9. 2009 15:37

Tercilo,
rodiče ti a nejspíš především kvůli tobě, sehráli dobré divadlo.
Dělali to z lásky k tobě a taky asi i proto, že se to "přece má"
Jsou to určitě velmi slušní a mravní lidé, říkám to bez ironie.
Mysleli, že pro tebe dělají to nejlepší.
To "odhalení" skutečnosti ze dne na den musela být pro tebe darda.
Nemyslím, že ses s tím vyrovnala.
Jen jsi to vzala na vědomí.
Pokud ti to tak stačí, je to v pořádku.

Tercila — 20. 9. 2009 15:44

Áááále, Pandor, ani tak ne, my jsme spolu vždycky hodně mluvili, naši byli jako rodiče fantastičtí, náznaky o nedorozumění pak občas z obou stran byly, to už mi bylo přes dvacet, ale nebylo to vyústění jejich soužití pro mě jako potomka nijak bolestivé, i když mě samozřejmě mrzelo, že se "nemají fajn".
Pro mě bylo pak nepříjemné spíš poznání, že se po rozvodu s novými partnery naši prostě nemají až tak dobře...
Proto jsem taky ostražitější, když někdo po roce známosti přeceňuje toho svého nového anděla :).
Jinak řečeno, řeknu to tak, jak to nemáš ráda: lituji je. Protože bych jim přála to nejlepší.
Konééééc :D.

Pandorraa — 20. 9. 2009 15:51

Jo, máš to prostě neprůstřelně opačně NASTAVENÉ, aby to tak nebolelo.
Finýýýýto.

Tercila — 20. 9. 2009 15:54

Pandoro, doufám, že si nemyslíš, že jedu životem v jedné opatrnické lajně :D, to mě fakt neznáš.
Ale taky se dá odpovědět: no když si to myslíš, vyvracet Ti to nebudu....... :)
Autorka vlákna nás vynese v zubech :D.

majkafa — 20. 9. 2009 16:04

Tercila napsal(a):

Manue Syn domu skoro nejezdi, a otevrene rika, ze nez byt v te lhostejne, studene atmosfere doma s rodici, tak to uz radeji kdekoli jinde.

Manue, tohle určitě nesouvisí s nějakým rodičovským sexem nebo hlazením či jinými projevy "správného soužití".
To je odrazem něčeho úplně jiného, a sice chování těch rodičů k dětem.
Nemusím spát s manželem, abych si s dcerou zahrála karty, ušila s ní sukni, uvařila mňamku
....  ;)

Tercilo, to není o uvaření mňamky dceři.
Děti jakéhokoliv věku moc dobře vycítí, když je vztah mezi rodiči ledový. A pokud v tom s nimi žije, nevyhnutelně se to na něm nějakým způsobem projeví, byť by mu matka vařila mňamky a šila sukně několikrát týdně.

majkafa — 20. 9. 2009 16:07

Tercila napsal(a):

:D :D Rozumím. No, ono je to těžké, měnit sama sebe. Lidi radši mění někoho jiného :).
Kdoví, jestli je vůbec možné se ty naučené vzorce odnaučit, víš... a jestli to stojí za to...
A celkově z hlediska 6 miliard lidí - asi je to nekonečné. :)
Totiž, napadá mě otázka: znáš konkrétně někoho, kdo se "naučil" žít jinak a je v té nové roli spokojen? Ale fakt na tuty? A není to trošku násilí na povaze? :) Není to pak někdo jiný a nevrátí se po čase k tomu "svému zažitému? Rozumíš mi...?

Je. Stojí.

majkafa — 20. 9. 2009 16:09

Tercila napsal(a):

Selimo, právě proto, že já jsem jako dítě nikdy nějaké jejich neshody extra nezažila (tedy takové, z kterých bych si něco dělala - jakože táta přišel pozdě ze zahrádky, když jsme měli jet kamsi na návštěvu) :D, až pak kolem samotného rozvodu se začali naši dost jinak. Pro mě překvapivě. Možná si vzpomeneš, že jsem psala, že naši se rozvedli, až mi bylo skoro 30 a měla jsem svoji vlastní rodinu.

Neovlivnilo to můj vztah k nim samotným jinak, než že jsem už pak neměla možnost jet se svým malým děckem na návštěvu k babi a dědovi, nýbrž na návštěvu k babi a jejímu partnerovi, a pak na návštěvu k dědovi a jeho partnerce - nebo v opačném pořadí a mazec to byl v obou případech, když se jeden či druhý dozvěděl, že u toho druhého jsem byla dřív.:/

Do doby, než mi na rovinu (jako potomkovi) řekli, že si nerozumějí a co bych řekla na jejich rozvod, jsem NIC nepoznala. Chovali se ke mně naprosto stejně.

Takže ANO, já si opravdu myslím, že když dospělí nechtějí, nevznikne doma důvod, aby se syn nevracel domů.
Takže ANO, nemusím spát s manželem, abych si s dcerou zahrála karty, ušila s ní sukni, uvařila mňamku.... 

Seli, Ty teď pleteš dvě situace - rozvedené rodiče s jejich novými domovy a (protivnými) partnery a nerozvedené rodiče, kteří spolu žijí v jedné domácnosti, jak popsala Manue.

Tercilo, nebo ti možná jen někdy chybí EQ. Já bych řekla, že ti chybí.
K tobě se možná chovali naprosto stejně. Ale - chovali se stejně i k sobě?

Pandorraa — 20. 9. 2009 16:11

Tercila napsal(a):

Pandoro, doufám, že si nemyslíš, že jedu životem v jedné opatrnické lajně :D, to mě fakt neznáš.
Ale taky se dá odpovědět: no když si to myslíš, vyvracet Ti to nebudu....... :)
Autorka vlákna nás vynese v zubech :D.

V jedné opatrnické lajně? Ne.
Autorka vlákna chtěla radu, takže se může jen učit z názorů druhých a vybrat si to, co je jí blízké a co zvládne.

majkafa — 20. 9. 2009 16:12

Pandorraa napsal(a):

Jo, máš to prostě neprůstřelně opačně NASTAVENÉ, aby to tak nebolelo.
Finýýýýto.

:jojo::jojo::jojo: Bohužel. Než to v sobě řešit, tak raději finta. Já ještě nefinýtuju.

Ivana — 20. 9. 2009 19:16

Naši spolu nespali, vím to nabeton, protože tatínek měl svůj pokoj od doby, kdy ve svých 35 letech dostal tuberkulózu a já jsem spala s maminkou v ložnici. Tatínek byl hodně nedotykový člověk, nesnášel, když mu někdo chtěl dát pusu a ani mě, ani maminku nelíbal ani nehladil, maximálně tak lechtal.
Na mě to mělo ten vliv, že jsem si myslela, že na sexu v manželství až tak nezáleží, takže když jsme s mým BM spolu přestali sexovat kvůli mým antidepresivům, tak mi připadalo, že se nic tak hrozného neděje. No, spletla jsem se hodně, teď už to vím. Vím, že lidí, kteří spolu nespí, je opravdu minimum a většinou to jeden z nich neustojí a najde si milenku nebo milence.
Mám kamarádku, s níž manžel nespí již 16 let, mají  16ti letou dceru, kvůli níž drží rodinu. Kamarádka milence nemá a nikdy neměla, ani ji to asi nenapadlo, manžel měl několik milenek, přičemž ta poslední se provalila. Kamarádka se chtěla rozvést, manžel byl proti, že u nich v rodině se takové věci nedělají. Je fakt, že mezi sebou mají velice chladné vztahy, ale dokud je dcera ještě ochotná s nimi být, tak jezdí spolu na dovolené, na chatu, na výlety. Baví se spolu o provozních záležitostech atd. Jak to s nimi dopadne, až dcera odejde z domu, to si netroufám předpovědět. Kamarádka z toho nadšená není, ale je radši, že má manžela, než kdyby ho neměla. Tak nevím.

romula11 — 20. 9. 2009 21:37

Romulo,
já vůbec nepochybuji o tom, že doma nevřískáš a neděláš scény.
Ty si to všechno skladuješ UVNITŘ sebe, takže je pak těžké posoudit, zda vyčítáš nebo nevyčitáš.
Ono je to tak, že člověk, který nahlas nekomunikuje o tom, co cítí, nasadí si "masku" hrdiny, který to zvládne, sice nevyčítá NAHLAS, ale citlivější člověk z něj vycítí, že se uvnitř zlobí.... a vyčítá.
Je to všechno o schopnosti sdělit tomu druhému, co vlastně chci, o schopnosti komunikovat na rovinu.
A s tou se sice rodíme, ale většinou prostředí, ve kterém žijeme, to v nás ubije a my se zavřeme, zazdíme, zabetonujeme a.... to je průšvih




Ahoj Pan,
ne ne můj manžel přesně ví, jak mi je. Mluvíme o tom, ne sice každý den, ale přesně ví proč. Ví že v tom ta nevěra už nehraje až zas takový prim. Ví že špatně je to už dávno.. I pochopil, že jsme tu poradnu měli navštívit dřív. Zrovna dneska jsme rozebírali, náš rozdílný přístup k sexu. Uvidíme co nám poradí. Půjdeme tam každý zvlášť, vím že před ním bych nic moc neřekla. On mi sice řekne svůj názor , já taky, ale nebude to vše.
Každý máme v hlavě zafixováno něco jiného. Příklad: celé těhotenství z dcerou jsme spolu spali, pouze poslední měsíc jenom dvakrát týdně. Nakonec mi řekne že se mnou ty dva měsíce nic nebylo. Když jsem mu řekla dvakrát týdně, nevěřil mi.

Tercila — 20. 9. 2009 23:17

majkafa: :jojo::jojo::jojo: Bohužel. Než to v sobě řešit, tak raději finta. Já ještě nefinýtuju.

Kdepak, majko, není co a není proč :).
Dávám to tady někdy jako příklad k něčemu, ale není to tak horké. Prostě to tak v životě chodí.

Romulo, tak uvidíš, jak pořídíš v poradně - držím palce.

Axi — 21. 9. 2009 7:44

Tercila napsal(a):

Manue Syn domu skoro nejezdi, a otevrene rika, ze nez byt v te lhostejne, studene atmosfere doma s rodici, tak to uz radeji kdekoli jinde.

Manue, tohle určitě nesouvisí s nějakým rodičovským sexem nebo hlazením či jinými projevy "správného soužití".
To je odrazem něčeho úplně jiného, a sice chování těch rodičů k dětem.
Nemusím spát s manželem, abych si s dcerou zahrála karty, ušila s ní sukni, uvařila mňamku....  ;)

Mýlíš se, na to jestli se rodiče autenticky milují a jsou spolu šťastni, jestli mají chladně formální vztah, nebo jestli se dokoce nenávidí, mají děti hodně dobré anténky. Zřejmě je to výsledek evoluce, kdy špatné vztahy rodičů znamenaly přímé ohrožení na životě. Milující se rodiče šitím deček a vařením pudinku nikdy nevykompenzuješ (tím něříkám, že se to nemá dělat).

Selima — 21. 9. 2009 14:15

Tercila napsal(a):

Áááále, Pandor, ani tak ne, my jsme spolu vždycky hodně mluvili, naši byli jako rodiče fantastičtí, náznaky o nedorozumění pak občas z obou stran byly, to už mi bylo přes dvacet, ale nebylo to vyústění jejich soužití pro mě jako potomka nijak bolestivé, i když mě samozřejmě mrzelo, že se "nemají fajn".
Pro mě bylo pak nepříjemné spíš poznání, že se po rozvodu s novými partnery naši prostě nemají až tak dobře...
Proto jsem taky ostražitější, když někdo po roce známosti přeceňuje toho svého nového anděla :).
Jinak řečeno, řeknu to tak, jak to nemáš ráda: lituji je. Protože bych jim přála to nejlepší.
Konééééc :D.

Nechcem sa s teobu hádať, ale podľa mňa potvrdzuješ to, čo som písala... že pre deti je dôležité aj partnerské a osobné šťastie rodičov, nielen to, či si s nimi šijú a púšťajú šarkanov - hoci to je asi prvoradé. Deti znamená nielen trojročné, ktoré vnímajú skôr celkovú atmosféru, ale aj staršie, ktoré už "z toho majú rozum".

eset — 21. 9. 2009 14:27

Axi napsal(a):

Tercila napsal(a):

Manue Syn domu skoro nejezdi, a otevrene rika, ze nez byt v te lhostejne, studene atmosfere doma s rodici, tak to uz radeji kdekoli jinde.

Manue, tohle určitě nesouvisí s nějakým rodičovským sexem nebo hlazením či jinými projevy "správného soužití".
To je odrazem něčeho úplně jiného, a sice chování těch rodičů k dětem.
Nemusím spát s manželem, abych si s dcerou zahrála karty, ušila s ní sukni, uvařila mňamku....  ;)

Mýlíš se, na to jestli se rodiče autenticky milují a jsou spolu šťastni, jestli mají chladně formální vztah, nebo jestli se dokoce nenávidí, mají děti hodně dobré anténky. Zřejmě je to výsledek evoluce, kdy špatné vztahy rodičů znamenaly přímé ohrožení na životě. Milující se rodiče šitím deček a vařením pudinku nikdy nevykompenzuješ (tím něříkám, že se to nemá dělat).

Absolutne suhlasim, dokonca si myslim ze tie antenky sa rovnako trasu, ked napr. tatinek spi s druhou tetou a moze sa hrat na kultivovane neverneho kolko chce, ako i na to ze " nezapomnel byt otcem", urcite detom blikaju senzoriky i ked je jeden rodic "mimo" ci uz fyzicky alebo psychicky --  aaaale sa mi zda  ze tvoj meter ma 100 cm len ako ti pasuje :)))

Pandorraa — 21. 9. 2009 16:13

romula11 napsal(a):

Ahoj Pan,
ne ne můj manžel přesně ví, jak mi je. Mluvíme o tom, ne sice každý den, ale přesně ví proč. Ví že v tom ta nevěra už nehraje až zas takový prim. Ví že špatně je to už dávno.. I pochopil, že jsme tu poradnu měli navštívit dřív. Zrovna dneska jsme rozebírali, náš rozdílný přístup k sexu. Uvidíme co nám poradí. Půjdeme tam každý zvlášť, vím že před ním bych nic moc neřekla. On mi sice řekne svůj názor , já taky, ale nebude to vše.
Každý máme v hlavě zafixováno něco jiného. Příklad: celé těhotenství z dcerou jsme spolu spali, pouze poslední měsíc jenom dvakrát týdně. Nakonec mi řekne že se mnou ty dva měsíce nic nebylo. Když jsem mu řekla dvakrát týdně, nevěřil mi.

Tak to je moc dobře, že ses otevřela.
Teď už jde jen o to, abyste se navzájem skutečně slyšeli - našli společnou řeč, které oba porozumíte a tak si budete skutečně rozumět, slyšet a vnímat jeden druhého :)

xxxx — 21. 9. 2009 20:27

Ivana napsal(a):

Naši spolu nespali, vím to nabeton, protože tatínek měl svůj pokoj od doby, kdy ve svých 35 letech dostal tuberkulózu a já jsem spala s maminkou v ložnici. Tatínek byl hodně nedotykový člověk, nesnášel, když mu někdo chtěl dát pusu a ani mě, ani maminku nelíbal ani nehladil, maximálně tak lechtal.
Na mě to mělo ten vliv, že jsem si myslela, že na sexu v manželství až tak nezáleží, takže když jsme s mým BM spolu přestali sexovat kvůli mým antidepresivům, tak mi připadalo, že se nic tak hrozného neděje. No, spletla jsem se hodně, teď už to vím. Vím, že lidí, kteří spolu nespí, je opravdu minimum a většinou to jeden z nich neustojí a najde si milenku nebo milence.
Mám kamarádku, s níž manžel nespí již 16 let, mají  16ti letou dceru, kvůli níž drží rodinu. Kamarádka milence nemá a nikdy neměla, ani ji to asi nenapadlo, manžel měl několik milenek, přičemž ta poslední se provalila. Kamarádka se chtěla rozvést, manžel byl proti, že u nich v rodině se takové věci nedělají. Je fakt, že mezi sebou mají velice chladné vztahy, ale dokud je dcera ještě ochotná s nimi být, tak jezdí spolu na dovolené, na chatu, na výlety. Baví se spolu o provozních záležitostech atd. Jak to s nimi dopadne, až dcera odejde z domu, to si netroufám předpovědět. Kamarádka z toho nadšená není, ale je radši, že má manžela, než kdyby ho neměla. Tak nevím.

...to je docela mazec, že se najde žena, která si myslí, že když nebude 16 let!? spát s manželem, že on nebude mít milenky. Proč se chtěla rozvést? To jí vadilo, že má někoho na sex? Klobouk dolů přej jejím manželem, já bych ho vynášela do nebe za to, že zůstal s někým kdo ignoruje jeho potřeby a že se nechtěl rozvést. Ona by těžko našla někoho dalšího kdo by jí přispíval na byt a stravu. Odhaduju že 99% chlapů by jí dávno v občance vytvořili nápis : rozvedená :dumbom:

Tercila — 21. 9. 2009 21:04

Axi, tak asi nemám anténky :D :D :D A nemýlím se - odpovídala jsem hlavně na větu, že syn odmítá jezdit domů - opravdu jsem nabeton přesvědčená, že v tom nehraje roli to, zda rodiče mají oddělené spaní či nikoliv. Oni se zřejmě chovají nějak špatně především k němu.
Seli, Tobě jsem se upřímně divila, když jsi tady kdesi psala, že jsi vnímala jako nepříjemnost do života, že Tvoji rodiče spolu vycházejí dobře, ale nejsou dost "vřelí" ve svém vztahu. To by mě tedy u našich v životě nenapadlo!! Smáli se spolu, všechny akce se dělávaly tak, jako vždycky.... Anebo jsem tak detailně jako Ty neporovnávala cizí rodiče a svoje při takovém chování - jestli se dostatečně často líbají a drží za ruce či ne :D, já jsem hlavně vnímala, že moji rodiče na nás byli moc hodní. :) Mně jejich chování připadalo normální.
A nemusíš se bát - jen proto, že Ti nejsem sympatická, nemá můj metr ani míň ani víc než 100 cm :) ;).

Selima — 21. 9. 2009 23:13

Terci, uisťujem ťa,  že ak sa niečoho bojím, tak ty to nie si. :) Navyše, odkedy je tu funkcia Ignore, dajú sa takéto strachy, respektíve nepríjemnosti, riešiť ešte ľahšie. No, moji rodičia majú spolu nekonfliktný vzťah, aby mňa by také niečo (poťažmo trvajúce 44+5 rokov) zabilo. Ale oni to majú našťastie nastavené OBAJA ROVNAKO. a preto zrejme nijako netrpia. Síce neviem, kde priši k niekomu tak odlišnému, ako som ja, ale to je už iná vec(možno som po poštárovi... :D). Ja rešpektujem, že rôzni ľudia majú rôzne predstavy o šťastí, živote, vzťahu a o tom, čo je ideálny(alebo povedzme pekný) vzťah, ale keď ide o blízku rodinu, človeka to chtiac-nechtiac nejako zasiahne. Mňa to teda určite ovplyvnilo, a to tak v dobrom, ako aj v zlom.

Ivana — 22. 9. 2009 17:31

xxxx napsal(a):

Ivana napsal(a):

Naši spolu nespali, vím to nabeton, protože tatínek měl svůj pokoj od doby, kdy ve svých 35 letech dostal tuberkulózu a já jsem spala s maminkou v ložnici. Tatínek byl hodně nedotykový člověk, nesnášel, když mu někdo chtěl dát pusu a ani mě, ani maminku nelíbal ani nehladil, maximálně tak lechtal.
Na mě to mělo ten vliv, že jsem si myslela, že na sexu v manželství až tak nezáleží, takže když jsme s mým BM spolu přestali sexovat kvůli mým antidepresivům, tak mi připadalo, že se nic tak hrozného neděje. No, spletla jsem se hodně, teď už to vím. Vím, že lidí, kteří spolu nespí, je opravdu minimum a většinou to jeden z nich neustojí a najde si milenku nebo milence.
Mám kamarádku, s níž manžel nespí již 16 let, mají  16ti letou dceru, kvůli níž drží rodinu. Kamarádka milence nemá a nikdy neměla, ani ji to asi nenapadlo, manžel měl několik milenek, přičemž ta poslední se provalila. Kamarádka se chtěla rozvést, manžel byl proti, že u nich v rodině se takové věci nedělají. Je fakt, že mezi sebou mají velice chladné vztahy, ale dokud je dcera ještě ochotná s nimi být, tak jezdí spolu na dovolené, na chatu, na výlety. Baví se spolu o provozních záležitostech atd. Jak to s nimi dopadne, až dcera odejde z domu, to si netroufám předpovědět. Kamarádka z toho nadšená není, ale je radši, že má manžela, než kdyby ho neměla. Tak nevím.

...to je docela mazec, že se najde žena, která si myslí, že když nebude 16 let!? spát s manželem, že on nebude mít milenky. Proč se chtěla rozvést? To jí vadilo, že má někoho na sex? Klobouk dolů přej jejím manželem, já bych ho vynášela do nebe za to, že zůstal s někým kdo ignoruje jeho potřeby a že se nechtěl rozvést. Ona by těžko našla někoho dalšího kdo by jí přispíval na byt a stravu. Odhaduju že 99% chlapů by jí dávno v občance vytvořili nápis : rozvedená :dumbom:

To jsi špatně pochopila - on s ní nechtěl spát, ona ano. Prostě ji po zplození dítěte přestal milovat a asi ji nemiloval ani předtím, ale chtěl to dítě a rodinu. Teď se ho ona nesmí ani dotknout rukou, aby jí tu ruku neodrazil zpět. Takže tak.

xxxx — 23. 9. 2009 20:13

Ivana napsal(a):

xxxx napsal(a):

Ivana napsal(a):

Naši spolu nespali, vím to nabeton, protože tatínek měl svůj pokoj od doby, kdy ve svých 35 letech dostal tuberkulózu a já jsem spala s maminkou v ložnici. Tatínek byl hodně nedotykový člověk, nesnášel, když mu někdo chtěl dát pusu a ani mě, ani maminku nelíbal ani nehladil, maximálně tak lechtal.
Na mě to mělo ten vliv, že jsem si myslela, že na sexu v manželství až tak nezáleží, takže když jsme s mým BM spolu přestali sexovat kvůli mým antidepresivům, tak mi připadalo, že se nic tak hrozného neděje. No, spletla jsem se hodně, teď už to vím. Vím, že lidí, kteří spolu nespí, je opravdu minimum a většinou to jeden z nich neustojí a najde si milenku nebo milence.
Mám kamarádku, s níž manžel nespí již 16 let, mají  16ti letou dceru, kvůli níž drží rodinu. Kamarádka milence nemá a nikdy neměla, ani ji to asi nenapadlo, manžel měl několik milenek, přičemž ta poslední se provalila. Kamarádka se chtěla rozvést, manžel byl proti, že u nich v rodině se takové věci nedělají. Je fakt, že mezi sebou mají velice chladné vztahy, ale dokud je dcera ještě ochotná s nimi být, tak jezdí spolu na dovolené, na chatu, na výlety. Baví se spolu o provozních záležitostech atd. Jak to s nimi dopadne, až dcera odejde z domu, to si netroufám předpovědět. Kamarádka z toho nadšená není, ale je radši, že má manžela, než kdyby ho neměla. Tak nevím.

...to je docela mazec, že se najde žena, která si myslí, že když nebude 16 let!? spát s manželem, že on nebude mít milenky. Proč se chtěla rozvést? To jí vadilo, že má někoho na sex? Klobouk dolů přej jejím manželem, já bych ho vynášela do nebe za to, že zůstal s někým kdo ignoruje jeho potřeby a že se nechtěl rozvést. Ona by těžko našla někoho dalšího kdo by jí přispíval na byt a stravu. Odhaduju že 99% chlapů by jí dávno v občance vytvořili nápis : rozvedená :dumbom:

To jsi špatně pochopila - on s ní nechtěl spát, ona ano. Prostě ji po zplození dítěte přestal milovat a asi ji nemiloval ani předtím, ale chtěl to dítě a rodinu. Teď se ho ona nesmí ani dotknout rukou, aby jí tu ruku neodrazil zpět. Takže tak.

...a jí to tak vyhovuje?

lupina montana — 23. 9. 2009 22:32

Tercila napsal(a):

Kdoví, jestli je vůbec možné se ty naučené vzorce odnaučit, víš... a jestli to stojí za to...

a) ano
b) rozhodně ano. Ovšem, pokud se zbavíš těch nefunkčních vzorců, samozřejmě :cool:

Tercila napsal(a):

Totiž, napadá mě otázka: znáš konkrétně někoho, kdo se "naučil" žít jinak a je v té nové roli spokojen? Ale fakt na tuty? A není to trošku násilí na povaze? :) Není to pak někdo jiný a nevrátí se po čase k tomu "svému zažitému? Rozumíš mi...?

a) ano
b) fakt natuty
c) není to někdo jiný, ale ten, kdo to měl být od začátku
d) vrátí ve slabší podobě- odstraníš - vrátí v ještě slabší podobě a tak furt pryč ad finitum. :)

xxxx — 23. 9. 2009 22:41

Lupino a teď tu o Karkulce...

lupina montana — 23. 9. 2009 23:16

Ale no tak, Iksíno....přece nezačneš na stará kolena nosit červenou čepičku :cool:

Daphné — 24. 9. 2009 9:31

lupina montana napsal(a):

Tercila napsal(a):

Kdoví, jestli je vůbec možné se ty naučené vzorce odnaučit, víš... a jestli to stojí za to...

a) ano
b) rozhodně ano. Ovšem, pokud se zbavíš těch nefunkčních vzorců, samozřejmě :cool:

Tercila napsal(a):

Totiž, napadá mě otázka: znáš konkrétně někoho, kdo se "naučil" žít jinak a je v té nové roli spokojen? Ale fakt na tuty? A není to trošku násilí na povaze? :) Není to pak někdo jiný a nevrátí se po čase k tomu "svému zažitému? Rozumíš mi...?

a) ano
b) fakt natuty
c) není to někdo jiný, ale ten, kdo to měl být od začátku
d) vrátí ve slabší podobě- odstraníš - vrátí v ještě slabší podobě a tak furt pryč ad finitum. :)

Souhlasím s lupinou montanou.
Dospěla jsem k názoru, že my ty vzorce máme tak zažité a samozřejmé, že je často těžké je vůbec objevit, rozpoznat, ale pak už se s nima dá pracovat. To je moje osobní zkušenost.

Axi — 26. 9. 2009 13:44

eset napsal(a):

Axi napsal(a):

Tercila napsal(a):

Manue Syn domu skoro nejezdi, a otevrene rika, ze nez byt v te lhostejne, studene atmosfere doma s rodici, tak to uz radeji kdekoli jinde.

Manue, tohle určitě nesouvisí s nějakým rodičovským sexem nebo hlazením či jinými projevy "správného soužití".
To je odrazem něčeho úplně jiného, a sice chování těch rodičů k dětem.
Nemusím spát s manželem, abych si s dcerou zahrála karty, ušila s ní sukni, uvařila mňamku....  ;)

Mýlíš se, na to jestli se rodiče autenticky milují a jsou spolu šťastni, jestli mají chladně formální vztah, nebo jestli se dokoce nenávidí, mají děti hodně dobré anténky. Zřejmě je to výsledek evoluce, kdy špatné vztahy rodičů znamenaly přímé ohrožení na životě. Milující se rodiče šitím deček a vařením pudinku nikdy nevykompenzuješ (tím něříkám, že se to nemá dělat).

Absolutne suhlasim, dokonca si myslim ze tie antenky sa rovnako trasu, ked napr. tatinek spi s druhou tetou a moze sa hrat na kultivovane neverneho kolko chce, ako i na to ze " nezapomnel byt otcem", urcite detom blikaju senzoriky i ked je jeden rodic "mimo" ci uz fyzicky alebo psychicky --  aaaale sa mi zda  ze tvoj meter ma 100 cm len ako ti pasuje :)))

To je pravda, pokud tatínek spí s nějakou jinou tetou, anténky sa rovnako trasů. Taky šlo o ohrožení na životě. Proto se jako inteligentní a zodpovědní rodiče o svoje vztahy staráme tak, aby byly v dobré kondici. A když už se nějaký stín objeví, snažíme se pochopit podstatu a nevalíme to jenom na druhého. Proč se třeba problém jiného nastavení některých důležitých věcí a neschopnost se o tom bavit nazývá kterak odpustit (druhému, pochopitelně) je mi dokonalou záhadou (leda by šlo o hučení ve vagíně).

Kdy ses třeba ty, drahoušku, naposledy upřímně a přítomně zajímala o to, jak se má tvůj partner, jak se mu daří a jak se mu vlastně žije? Bylo to letos? Nebo vloni? Bylo to vůbec někdy, hmm? :) :pussa:

Axi — 26. 9. 2009 13:54

Tercila napsal(a):

Axi, tak asi nemám anténky.

Ale máš, máš. Samozřejmě, že to není vědomé. :)

majkafa — 26. 9. 2009 15:46

Axi napsal(a):

Kdy ses třeba ty, drahoušku, naposledy upřímně a přítomně zajímal o to, jak se má tvá partnerka, (myslím tím tvou manželku)  jak se jí daří a jak se jí vlastně žije? Bylo to letos? Nebo vloni? Bylo to vůbec někdy, hmm? :) :pussa:

Tak kdy to bylo Axi? Povídej. :D

Rozmarila — 26. 9. 2009 18:20

lupina montana napsal(a):

Tercila napsal(a):

Kdoví, jestli je vůbec možné se ty naučené vzorce odnaučit, víš... a jestli to stojí za to...

a) ano
b) rozhodně ano. Ovšem, pokud se zbavíš těch nefunkčních vzorců, samozřejmě :cool:

Tercila napsal(a):

Totiž, napadá mě otázka: znáš konkrétně někoho, kdo se "naučil" žít jinak a je v té nové roli spokojen? Ale fakt na tuty? A není to trošku násilí na povaze? :) Není to pak někdo jiný a nevrátí se po čase k tomu "svému zažitému? Rozumíš mi...?

a) ano
b) fakt natuty
c) není to někdo jiný, ale ten, kdo to měl být od začátku
d) vrátí ve slabší podobě- odstraníš - vrátí v ještě slabší podobě a tak furt pryč ad finitum. :)

No já jsem zažila velký množství lidi na psychoterapii(v tý době nejlepší u nás) , kteří přišli na to, kde je problém......těžce se k tomu dopracovali na skupině a všichni i s tím vědomím žili dál postaru ..........myslím, že tam musí být víc okolností ,aby se něco změnilo .........třeba medikace k tomu, velká životní změna, rozchod, atd.......
Tercila opravdu anténky nemá vůbec, má dokonalý vztahy u rodičů, v práci i doma ...úžasné dovolené, mnoho přátel.........Tercila je moje sestra:  když si povídáme o rodičích, jak se celý ROKY  každý ráno hádali a přímo štěkali a tisíc věcí hledali  a šíleli........tak ona tvrdí , že to není pravda, ona si toho nevšimla (byla milované dítě), prostě to vytěsnila.

Tercila — 27. 9. 2009 1:17

Milá Rozmařilá :D, asi některé věci vytěsňuješ Ty :). Jsem vcelku optimista a mám ráda pohodu, ale nikde jsem tu nelíčila žádné věci narůžovo :D, že některá období byla setsakra těžká, to jsem zmínila několikrát v různých tématech.

Axi, ty otázky na drahouška směřovaly - ke komu? :)

Tercila — 27. 9. 2009 1:21

Lupí, já jsem naopak u nikoho nezažila podstatnou změnu vzorců... a že si těch lidí i díky astrologii všímám docela dost... naopak jsem léty díky různým zkušenostem dokonale pochopila staré rčení "svůj stín nepřekročíš".

Ivana — 27. 9. 2009 10:56

xxxx napsal(a):

Ivana napsal(a):

xxxx napsal(a):


...to je docela mazec, že se najde žena, která si myslí, že když nebude 16 let!? spát s manželem, že on nebude mít milenky. Proč se chtěla rozvést? To jí vadilo, že má někoho na sex? Klobouk dolů přej jejím manželem, já bych ho vynášela do nebe za to, že zůstal s někým kdo ignoruje jeho potřeby a že se nechtěl rozvést. Ona by těžko našla někoho dalšího kdo by jí přispíval na byt a stravu. Odhaduju že 99% chlapů by jí dávno v občance vytvořili nápis : rozvedená :dumbom:

To jsi špatně pochopila - on s ní nechtěl spát, ona ano. Prostě ji po zplození dítěte přestal milovat a asi ji nemiloval ani předtím, ale chtěl to dítě a rodinu. Teď se ho ona nesmí ani dotknout rukou, aby jí tu ruku neodrazil zpět. Takže tak.

...a jí to tak vyhovuje?

Nevyhovuje, ale co má dělat? Milence nechce, ani nemá kde si ho najít (je učitelka) a je radši, že má aspoň nějakého manžela, než žádného. A dcera má otce.

Psala jsem to sem, protože romula se ptala, zda známe někoho, kdo žije bez sexu a jak to probíhá. Takže jsem uvedla 2 příklady. U našich to bylo v naprosté pohodě a já jsem nijak nestrádala a u mé kamarádky, zdá se , to dcera taky nijak extra negativně neprožívá.

Tercila — 27. 9. 2009 14:00

ani nemá kde si ho najít (je učitelka)

:D :D :D :D :D
Ta formulace mě rozesmála (já vím, jak jsi to myslela, ale přece...) - z domu do školy snad nechodí tunelem a neexistuje jenom pracovní kolektiv k navázání jakéhokoliv vztahu, no ne?  :D :D.

Axi — 28. 9. 2009 12:05

Tercila napsal(a):

Axi, ty otázky na drahouška směřovaly - ke komu? :)

K drahouškovi :) :lol:

Tercila — 28. 9. 2009 12:34

Axi: K drahouškovi :) :lol:

A můžu být zvědavá? KDO TO JE? :D :D :D

Axi — 28. 9. 2009 13:04

Tercila napsal(a):

Axi: K drahouškovi :) :lol:
A můžu být zvědavá? KDO TO JE? :D :D :D

To máš stejné jako v těch partnerských a mileneckých vtazích. Tam taky nemáš žádnou jistotu. To, že nikdy stoprocentně nevíme, je na nich právě to krásné a vzrušující. ;)

Tercila — 28. 9. 2009 13:31

Axi, víš, co je nejhorší? Že já už jsem ty otázky směřované k drahouškovi stejně zapomněla a hledat je nemíním :D :D.
Nejistotou se nezabývám, není pro mě atraktivní. :)

Ivana — 28. 9. 2009 14:49

Tercila napsal(a):

ani nemá kde si ho najít (je učitelka)

:D :D :D :D :D
Ta formulace mě rozesmála (já vím, jak jsi to myslela, ale přece...) - z domu do školy snad nechodí tunelem a neexistuje jenom pracovní kolektiv k navázání jakéhokoliv vztahu, no ne?  :D :D.

No, pokud by jó chtěla, tak existuje internet, chápu. Ale jsou ženy, které, ač bez sexu, prostě po milenci netouží.
Možná právě kdyby se s někým stýkala běžně v práci, tak by podlehla. Ale jinak ona se opravdu nikde jinde s muži nestýká. Já taky ne. A to chodím do kina, plavat, na výstavy, na výlety, do kavárny, do hospůdky, do knihovny, do divadla, na koncerty a nikdy, opakuji nikdy se mi za celý můj padesátiletý život nestalo, že by si mě tam nějaký muž všiml (většinou se tam tedy ani nevyskytují anebo pouze v dámském doprovodu).

Pandorraa — 28. 9. 2009 18:31

lupina montana napsal(a):

Ale no tak, Iksíno....přece nezačneš na stará kolena nosit červenou čepičku :cool:

Proč ne? S rolničkama je náhodou docela slušivá :)
Já osobně ji nosím ráda, když potřebuji, jiní ji nosí i když nepoptřebují, no není to prča?

Pandorraa — 28. 9. 2009 18:43

Tercila napsal(a):

Lupí, já jsem naopak u nikoho nezažila podstatnou změnu vzorců... a že si těch lidí i díky astrologii všímám docela dost... naopak jsem léty díky různým zkušenostem dokonale pochopila staré rčení "svůj stín nepřekročíš".

Tercilo,
prosím neber to teď jako ironii, ale napadlo tě třeba někdy, že jsi ZATÍM ale vůbec nic ještě nepochopila?
Jako učitelka jistě znáš ten stav u dobrých studentů, kdy se opravdu svědomitě připravují a přitom dělají jednu botu za druhou, diletantské chyby a naprosto všechno je znejistí. Je to stav, který nezkušený a nebo tupý učitel vyhodnotí jako jejich flákání a neschopnost a tak může všechno "zazdít".
Zkušený učitel má trpělivost a povzbuzuje je, protože ví, že příjde "cvak" a studentům to všechno sedne přesně tam, kam má a oni najednou pochopí celý systém a vědí :)

Tercila — 29. 9. 2009 0:29

Pandoro..... možná si nerozumíme. Mluvím o tom, že nikdo se nedokáže obrátit upřímně a navždy o 180 °. Tedy jinak řečeno, snahu jsem postřehla, výsledek nikdy žádný (očekávaný).
Tvůj příklad se studenty mi do toho nějak nejde...
Opravdu Ti teď nerozumím. Možná nemluvíme o tom samém.

Tercila — 29. 9. 2009 0:40

Ivano, to není možné....... :| Vždyť já jsem se dnes seznámila málem na křižovatce...:D když jsem stála na červenou...
Ty jsi pro mě jako ženská záhadou, nechápu, jak se nemůžeš seznámit (tím tedy nemyslím někoho, kdo by před Tebou poklekl přímo s žádostí o ruku, ale ...)
Usmíváš se? :) Díváš se na lidi? :) Začal jsi někdy hovor Ty sama? :)
Já mám asi výhodu, jsem strašně ukecaná a pořád se culím :D.

Pandorraa — 29. 9. 2009 10:03

Tercila napsal(a):

Pandoro..... možná si nerozumíme. Mluvím o tom, že nikdo se nedokáže obrátit upřímně a navždy o 180 °. Tedy jinak řečeno, snahu jsem postřehla, výsledek nikdy žádný (očekávaný).
Tvůj příklad se studenty mi do toho nějak nejde...
Opravdu Ti teď nerozumím. Možná nemluvíme o tom samém.

Tercilo,
tak to zkusím jinak: pochopitelně že máš pravdu, že nikdo se nedokáže "obrátit upřímně a navždy o 180 stupnů". V tom s tebou souhlasím. Jenže už nemohu souhlasit s tím, že "snahu jsem postřehla, výsledek NIKDY žádný".
Každá UPŘÍMNÁ snaha přináší výsledky. Já to vnímám tak, že člověk prochází NEPŘETRŽITÝM  PROCESEM  UČENÍ  a učení se zákonitě provázejí chyby. Ten, kdo už "pokročil" je samozřejmě dělá taky, ale dovede si je UVĚDOMIT a tak i odstranit. Stává se pánem svých emocí, svého života :) nehledán harmonii venku, ale uvniř a tak jak harmonizuje své nitro, harmonizuje i své okolí, přispívá k vytváření a udržení Řádu :jojo:

Navíc bych to nikdy neformulovala tak, že aby byl patrný výsledek, musí to být ten výsledek, který OČEKÁVÁM.
Znám mnoho žen, které na sobě začaly pracovat a očekávaly, že se k nim jejich muž vrátí.
Výsledkem bylo ale to, že nejen že se nevrátil, nejen že už to neočekávaly, ale už to ani nechtěly, protože se octly zcela jinede, otevřely se jim úplně jiné obzory, poznaly více samy sebe a zjistily, že potřebují úplně jiného partnera, kterého pak i našly.

Pro mne OČEKÁVÁNÍ (a to kohokoliv a čehokoliv) nerovná se VÝSLEDEK.

A ten můj příklad se studenty se týkal tebe samotné. Říkáš, že se díváš kolem sebe a že už jsi pochopila..... prostě možná pokud opravdu upřímně pracuješ na poznání světa a jeho zákonitostí kolem sebe, jsi právě ve stejném stádiu - chaos, který teď vnímáš jako řád, se náhle přeskupí ve skutečný řád a až PAK pochopíš...

Třeba je to tak, třeba je to jinak, to po písmenkách neposoudím. Jeví se mi to jen jinak než tobě, ale to není důležité.

Pandorraa — 29. 9. 2009 16:18

Tak teď jsem zazanamenala, že někdo pořád nechápe, co píšu.....
No, s tím ale já nic nenadělám :)
Ono stačí si nevytvářet domněnky a prostě obyčejně se zeptat, jako to udělala Tercila.

lupina montana — 29. 9. 2009 21:35

Tercila napsal(a):

Pandoro..... možná si nerozumíme. Mluvím o tom, že nikdo se nedokáže obrátit upřímně a navždy o 180 °. Tedy jinak řečeno, snahu jsem postřehla, výsledek nikdy žádný (očekávaný).
Tvůj příklad se studenty mi do toho nějak nejde...
Opravdu Ti teď nerozumím. Možná nemluvíme o tom samém.

Terci, přece snad není důvod, proč by se měl kdo obracet o 180° :co: Já osobně jsem mluvila o tomto.
Narodíš se a máš nějaké předpoklady, temperament, schopnosti a nedostatky. Málokterý rodič dokáže jaksi dešifrovat tohle všechno naprosto přesně a rozvíjet to, co jest hodno rozvíjení a nevšímat si naopak toho, co je hodno nevšímání. Nehledě k tomu, že ani nejosvícenější rodič nemůže vědět, co za postoje a vzorce bude jeho dítě potřebovat za dvacet let - zejména v dnešní rychle se měnící době ne. A nemluvě o tom, že chudák rodič má svoje návyky, názory, postoje  - jinými slovy vzorce - zkrátka to, co považuje za "normální", "běžné", "správné"....
No a tohle všechno samosebou nemusí být kompatibilní s náturou dítěte. Takže se stane, že rodič, nebo někdo jiný, vtluče dítku do hlavy tyhle vzorce - často v nejlepší víře v jejich užitečnost, často proto, že jej to prostě jinak nenapadne a neméně často proto, že si na dítěti a skrze dítě hojí, potažmo napravuje nějaké své nepovedené vzorce.
No a jednoho dne příslušné dítě třeba zjistí, že je spousta věcí v jeho vlastním chování, které mu komplikují život a nedovolují žít tak, jak by chtělo.
Prostě jsou jako trn v pr*eli. :)
Napřed cejtí většinou jen jakési nepohodlí, necítí se šťastno...při troše pozorování a pár dobrých kamarádech vyjde časem najevo, že dělá věci a chová se tak, že mu to zabraňuje ve štěstí.
No a tak se pustí do odstraňování těcho vzorců a čím více je odstraňuje, tím více se blíží jaksi samo sobě. :)
Rozumí se samo sebou, že ty vzorce, které mu neubližují, ale naopak pomáhají, neodstraňuje :co::lol:
Takže z toho vidno, že není nutný obracet se zrovna o 180°, ale jen se jaksi očistit od toho, co je pro nás neužitečné, co nám více ubližuje, než pomáhá - a co máme zažraný pod kůží často jako samozřejmost.
Bývává toho někdy na tuny, takže je to práce, jak na kostele - nicméně stojí za to.

Pandorraa — 29. 9. 2009 21:45

Lupiš, přesně tak, díky :par:

"Obrácení Ferdyše Pištory" opravdu není na pořadu dne, protože to vůbec není tak černobílé :)

Ivana*M — 30. 9. 2009 11:46

Tercila napsal(a):

Ivano, to není možné....... :| Vždyť já jsem se dnes seznámila málem na křižovatce...:D když jsem stála na červenou...
Ty jsi pro mě jako ženská záhadou, nechápu, jak se nemůžeš seznámit (tím tedy nemyslím někoho, kdo by před Tebou poklekl přímo s žádostí o ruku, ale ...)
Usmíváš se? :) Díváš se na lidi? :) Začal jsi někdy hovor Ty sama? :)
Já mám asi výhodu, jsem strašně ukecaná a pořád se culím :D.

Usmíváš se?  Díváš se na lidi?  Začal jsi někdy hovor Ty sama? 


S timto my introverti mame tak trochu problem . Ted jen za sebe , presne toto nedelam.

Ivana — 30. 9. 2009 21:27

Tercila napsal(a):

Ivano, to není možné....... :| Vždyť já jsem se dnes seznámila málem na křižovatce...:D když jsem stála na červenou...
Ty jsi pro mě jako ženská záhadou, nechápu, jak se nemůžeš seznámit (tím tedy nemyslím někoho, kdo by před Tebou poklekl přímo s žádostí o ruku, ale ...)
Usmíváš se? :) Díváš se na lidi? :) Začal jsi někdy hovor Ty sama? :)
Já mám asi výhodu, jsem strašně ukecaná a pořád se culím :D.

To máš dobrý Tercilo. Já jsem hodně uzavřená a nikdy nikoho sama neoslovím. Ani se nedokážu zeptat cizího člověka kolik je hodin. Prostě na to nemám. A když mě náhodou někdo osloví (třeba nějaká babička na zastávce), tak je mi to hrozně nepříjemné, odpovídám jednoslabičně a prchám.

Ivana*M — 1. 10. 2009 12:10

Ivana napsal(a):

Tercila napsal(a):

Ivano, to není možné....... :| Vždyť já jsem se dnes seznámila málem na křižovatce...:D když jsem stála na červenou...
Ty jsi pro mě jako ženská záhadou, nechápu, jak se nemůžeš seznámit (tím tedy nemyslím někoho, kdo by před Tebou poklekl přímo s žádostí o ruku, ale ...)
Usmíváš se? :) Díváš se na lidi? :) Začal jsi někdy hovor Ty sama? :)
Já mám asi výhodu, jsem strašně ukecaná a pořád se culím :D.

To máš dobrý Tercilo. Já jsem hodně uzavřená a nikdy nikoho sama neoslovím. Ani se nedokážu zeptat cizího člověka kolik je hodin. Prostě na to nemám. A když mě náhodou někdo osloví (třeba nějaká babička na zastávce), tak je mi to hrozně nepříjemné, odpovídám jednoslabičně a prchám.

Tak to me zase vubec nevadi zeptat se, kdyz potrebuju nebo reagovat , kdyz nekdo oslovi mne.
Nezvladam osloveni nekoho bez ucelu , takove ty reci o nicem.

Salen — 2. 10. 2009 12:09

Tercilo - já nejsem introvert a komunikuju ráda a bez problémů a přesto jsem seznamování (s chlapem) vzdala. V době rozvádění se to ještě šlo, i když žádnej ten vztah nevydržel dlouho. Teď už se nechytám vůbec. Došla jsem k závěru, že jsem v blbým věku (48), kdy mají zájem maximálně 60tníci. A nebo už tak blbě vypadám :-))))) A seznámení připadá v úvahu leda přes ty inzeráty. To přirozené je fakt velkej problém. Teda s nezadanýma .... ženáči, to jo, ti by se seznamovali :-) a ještě mají většinou blbý narážky, jak by rádi vypomohli se sexem. Takže já Ivaně věřím, zvlášť když navíc je introvert.

majkafa — 2. 10. 2009 17:29

Salen napsal(a):

Tercilo - já nejsem introvert a komunikuju ráda a bez problémů a přesto jsem seznamování (s chlapem) vzdala. V době rozvádění se to ještě šlo, i když žádnej ten vztah nevydržel dlouho. Teď už se nechytám vůbec. Došla jsem k závěru, že jsem v blbým věku (48), kdy mají zájem maximálně 60tníci. A nebo už tak blbě vypadám :-))))) A seznámení připadá v úvahu leda přes ty inzeráty. To přirozené je fakt velkej problém. Teda s nezadanýma .... ženáči, to jo, ti by se seznamovali :-) a ještě mají většinou blbý narážky, jak by rádi vypomohli se sexem. Takže já Ivaně věřím, zvlášť když navíc je introvert.

Po zkušenostech s tímhle souhlasím. Dala jsem si dokonce inzerát a přesto, že jsem napsala, že chci nezadaného, s vyřešenou minulostí, přibližně v mém věku, nekuřáka, odepsali mi buď šedesátnící a o ty fakt zájem nemám,vždy mě přitahovali spíš mladší. Je mi to prostě nepříjemné, představa, že by na mě sahal o tolik starší muž. Anebo mi psali ženáči, nebo tací, kteří "jsou sice ženatí, ale již 7 let žádný kontakt" :lol: A dva nezadaní, cca 55 let, jeden z nich má ve vlastní péči čtyřleté dítě, druhý má tři malé děti, které si bere na víkendy. Nedělám si o sobě iluze, opravdu nechci podruhé mít malé děti a navíc ještě cizí. Jsem ráda, že mám děti dospělé. Nu a samozřejmě mi psali kuřáci. Mám astma, takže opravdu nechci partnera kuřáka.
Jo, a taky nemakačenkové, kteří by se hnedka přistěhovali a práci si hledají, sice už dlouho, ale hledají. :lol:
Asi jsem měla napsat, že hledám zadaného, starého kuřáka, kterého si hnedka nastěhuju domů a budu ho živit nejlépe i s jeho dětma. Možná by se mi pak někdo, koho si přeji, ozval. :lol:
Než takovéhle chlapy, to budu raději sama.

agewa — 2. 10. 2009 17:43

a zapoměla jsi na ty, co po 15 min. na prvním randeti nabízí sex. jeden mě po 1/2 hod zval k němu na víkend! (prý ve vší slušnosti).

Selima — 2. 10. 2009 17:45

Ja som s inzerátmi síce mala relatívne úspech, ale len relatívne. Zato zoznamovanie naživo - to spontánne a neplánované - malo 100% úspech.

lea64 — 2. 10. 2009 17:50

majkafa napsal(a):

Salen napsal(a):

Tercilo - já nejsem introvert a komunikuju ráda a bez problémů a přesto jsem seznamování (s chlapem) vzdala. V době rozvádění se to ještě šlo, i když žádnej ten vztah nevydržel dlouho. Teď už se nechytám vůbec. Došla jsem k závěru, že jsem v blbým věku (48), kdy mají zájem maximálně 60tníci. A nebo už tak blbě vypadám :-))))) A seznámení připadá v úvahu leda přes ty inzeráty. To přirozené je fakt velkej problém. Teda s nezadanýma .... ženáči, to jo, ti by se seznamovali :-) a ještě mají většinou blbý narážky, jak by rádi vypomohli se sexem. Takže já Ivaně věřím, zvlášť když navíc je introvert.

Po zkušenostech s tímhle souhlasím. Dala jsem si dokonce inzerát a přesto, že jsem napsala, že chci nezadaného, s vyřešenou minulostí, přibližně v mém věku, nekuřáka, odepsali mi buď šedesátnící a o ty fakt zájem nemám,vždy mě přitahovali spíš mladší. Je mi to prostě nepříjemné, představa, že by na mě sahal o tolik starší muž. Anebo mi psali ženáči, nebo tací, kteří "jsou sice ženatí, ale již 7 let žádný kontakt" :lol: A dva nezadaní, cca 55 let, jeden z nich má ve vlastní péči čtyřleté dítě, druhý má tři malé děti, které si bere na víkendy. Nedělám si o sobě iluze, opravdu nechci podruhé mít malé děti a navíc ještě cizí. Jsem ráda, že mám děti dospělé. Nu a samozřejmě mi psali kuřáci. Mám astma, takže opravdu nechci partnera kuřáka.
Jo, a taky nemakačenkové, kteří by se hnedka přistěhovali a práci si hledají, sice už dlouho, ale hledají. :lol:
Asi jsem měla napsat, že hledám zadaného, starého kuřáka, kterého si hnedka nastěhuju domů a budu ho živit nejlépe i s jeho dětma. Možná by se mi pak někdo, koho si přeji, ozval. :lol:
Než takovéhle chlapy, to budu raději sama.

V čekárně u zubaře jsem četla nějaký romantický ženský časopis a tam bylo plno inzerátů od chlapů i mladších,  kteří chtějí partnerku nad 40 let. Pouze jsou t.č. ve výkonu trestu:D

Nharte — 2. 10. 2009 17:51

No jo holky, jste už holt moc "zkušené" na to se přizpůsobit. To je v řádku, ale určitě ne problém mužů.  To je lepší být sama. S těma šedesátníkama to nechápu a to je mi třicet. Někdy jen koukám na to, co mají holky za požadavky v deníčku a co samotné nabízejí. To zas budu za hnusnou že.:/

majkafa — 2. 10. 2009 17:56

Nu, za sebe - nabízím docela dost. :D Už několik mužů mi řeklo, že na mě nemají, že stačí tak na obyčejnou jednoduchou ženu a ne na ženu mých kvalit. Ale nemrzelo mě to, ani jeden z nich mi do oka nepadl.
Jak mi psala jednou Pan, když jsem smutnila, že bych potřebovala od nějakého prima muže pochovat (ne pohřbít - pro rejpaly) - cituji:

Holčičko, taky nesmíš zapomínat na prostý fakt, že na to, aby tebe "pochoval" jen tak nějakej chlap nemá.
Takže máš dvě možnosti: buď budeš ztrácet čas s kováříčkama a nebo si halt počkáš na kováře
No a třetí možnost je, že se prostě smíříš s prostým faktem, že kovář tu není, lítá si někde v jiný galaxii a zabavíš se prostě jinak
(Neboj, příště si to bohatě vynahradíš  Ber to tu prostě jako láááázně  )

Nu a tak se bavím jinak a těším se, až si to příště bohatě vynahradím a on taky. To bude NĚCO, až my dva se jednou potkáme. I když třeba až v některém z příštích životů. Ale jednou se potkáme. Vím to. :hjarta:

ajka50 — 2. 10. 2009 18:04

S těma šedesátníkama to nechápu

Nechápeš co?Proč o ně,my ženy kolem 50 nemáme zájem?

Nharte — 2. 10. 2009 18:07

Majko, majko...kdyby to tak bylo, tak by žádnou větu nevypouštěli, ale vypouštěli by duši, aby tě pochovali a tu tvojí složitost obsáhli. ;)

"Složitá" žena je pojem sám o sobě. Ono to může znamenat i třeba nevybuchlý tikající granát, který se moc "jednoduchému" muži chovat nechce. Dokonce ani tomu "složitému"- ale některé z nich baví ho zkoumat a hrát si s ohněm, to jo. Panč vědí jak na případný výbuch a kdy vzít nohy na ramena.

Když chceš s někým skutečně být ve vztahu, tak pokorou začít a pokorou skončit. Jinak je to na nič.

majkafa — 2. 10. 2009 18:08

Nu, některý šedesátník nemusí být špatný. Má kolegyně měla dítě ve třiceti s kolegou, kterému bylo 60. Teď je mu 65 a je to stále super muž.
Ale seschlí šedesátnící starouškové, kteří už neznají slovo sex, mě fakt nelákají. A takoví se mi občas hlásí, když se mi výjimečně nehlásí zadaní mlaďoši nebo nezadaní ale až příliš mladí mlaďoši. Ne že by se mi nelíbili, ale jsem realistka. I jim tikají biologické hodiny a já jim už dítě věru nedám. Do takového vztahu prostě nejdu.

Nharte — 2. 10. 2009 18:10

ajka50 napsal(a):

S těma šedesátníkama to nechápu

Nechápeš co?Proč o ně,my ženy kolem 50 nemáme zájem?

Nechápu, jak to může být obecné kritérium. A tu absolutní nesebereflexi. Pokud mám takovýhle přístup, tak mám být prostě šťastná sama a neužírat se, že "nejsou". ;)

majkafa — 2. 10. 2009 18:11

Nharte napsal(a):

Majko, majko...kdyby to tak bylo, tak by žádnou větu nevypouštěli, ale vypouštěli by duši, aby tě pochovali a tu tvojí složitost obsáhli. ;)

"Složitá" žena je pojem sám o sobě. Ono to může znamenat i třeba nevybuchlý tikající granát, který se moc "jednoduchému" muži chovat nechce. Dokonce ani tomu "složitému"- ale některé z nich baví ho zkoumat a hrát si s ohněm, to jo. Panč vědí jak na případný výbuch a kdy vzít nohy na ramena.

Když chceš s někým skutečně být ve vztahu, tak pokorou začít a pokorou skončit. Jinak je to na nič.

;) já věděla, že se chytneš zrovna tohohle. Zkoušela jsem to, vyšlo mi to. :)

Vím. Až se my dva potkáme, to bude něco, pokora, vzájemná úcta, láska, vztah s velkým V a Muž, protože už i já jsem dost na daleko na cestě být Ženou. Jsem si vědoma, že tohle může znít nepokorně. Ale jen já vím, jak jsem jiná oproti tomu, jaká jsem byla v mém manželství i ty roky předtím.  Ale stále se mám co učit a na čem pracovat. Možná právě proto jsem ho ještě nepotkala. :)

Nharte — 2. 10. 2009 18:18

Když já mám tak ráda normální muže z masa a kostí, ty miluju a chci poznat. Ne svoje iluze. ;)

majkafa — 2. 10. 2009 18:22

Nharte, možná tomu nebudeš věřit, ale já už žádné iluze nemám. O ničem. :D A o nikom. :D Žiju život tak, jak přichází. A až potkám jednou muže, kterého budu milovat a on bude milovat mě a budeme chtít spolu být, budeme prostě spolu.

majkafa — 2. 10. 2009 18:27

Nharte napsal(a):

ajka50 napsal(a):

S těma šedesátníkama to nechápu

Nechápeš co?Proč o ně,my ženy kolem 50 nemáme zájem?

Nechápu, jak to může být obecné kritérium. A tu absolutní nesebereflexi. Pokud mám takovýhle přístup, tak mám být prostě šťastná sama a neužírat se, že "nejsou". ;)

Nharte, ty umíš číst myšlenky? Že tak přesně víš, co tím ajka50 myslela? :D

Ivana — 2. 10. 2009 19:05

Já tedy musím říct, že mně za prvé nasadil vysoko laťku můj BM, takže se s nějakým hejhulou  s IQ tykve a slovníkem dlaždiče nejsem schopna spokojit. Za druhé mi šedesátníci připomínají mého otce (zemřel v 64) eventuálně mého dědečka (zemřel v 62) takže mě absolutně nevzrušují. Vím, že sama taky nevypadám na 20, ale bohužel je to tak, že chlap od 45 výš mi přijde už neatraktivní (výjimky se najdou). Kromě toho to, co já chci a též nabízím, je přátelský vztah na úrovni výletů, dovolených, návštěv kulturních akcí apod. Rozhodně nechci dělat pečovatelku, uklízečku a hospodyni.
Takže suma sumárum jsem si řekla, že je mi prostě dobře samotné. A je. Žiju si, jak chci, nemusím řešit problémy, které bych určitě měla, kdybych si našla nějakého toho přítele a jsem v pohodě. Trochu mi vadí, že o víkendech nemám s kým trávit volno, ale je to spíš proto, že jsem od přírody líná a když mám jít někam sama, tak se mi často nechce.
Jen ještě malý přípodotek - vím, Selimo, že ty jsi ode mě o 10 let mladší a asi máš i širší okruh známých, takže se můžeš seznamovat "přirozeně", ale já teda nemám jediného kamaráda či známého mužského pohlaví, který by nebyl buď moc mladý, moc starý nebo zadaný, případně obojí. A na cvičení jógy, v bazénu, v kině nebo na procházce v lese se asi neseznámím.

Ivana — 2. 10. 2009 19:08

A ještě k internetové seznamce: kromě toho, co napsala majkafa a můžu se pod to podepsat, tak si ještě srovnejte kolik žem kolem 50 hledá přítele a kolik chlapů kolem 50 hledá přítelkyni - je to poměr tak 20:1.

Rozmarila — 2. 10. 2009 19:13

Selima napsal(a):

Ja som s inzerátmi síce mala relatívne úspech, ale len relatívne. Zato zoznamovanie naživo - to spontánne a neplánované - malo 100% úspech.

Jakej úspěch ?? Dyt si sama a máš jen občasnej sex........a vyšiluješ z toho že nemáš děti ......už tu přestan lhát sama sobě holka ........hnízdo je prázdný a ty depresákuješ ,.....ty nám tak můžeš radit.

Rozmarila — 2. 10. 2009 19:18

Ivana napsal(a):

A ještě k internetové seznamce: kromě toho, co napsala majkafa a můžu se pod to podepsat, tak si ještě srovnejte kolik žem kolem 50 hledá přítele a kolik chlapů kolem 50 hledá přítelkyni - je to poměr tak 20:1.

Přesně tak.....chlap nad 40 je podle statistiky do 3 měsíců zadanej v jakýkoliv seznamce , nebo naprosto nepoužitelnej.........mimo.......a s věkem se tohle číslo  zvyšuje ........60 letýho čeká dloouuháá fronta babiček ........sexy babiček, vzdělaných , schopných , prachatých .......jen kývne prstem .......a vybere si 35-tku   :lol::lol:, která rozvedená s dítětem ráda sáhne po jistotě.

majkafa — 2. 10. 2009 21:15

Rozmarila napsal(a):

Ivana napsal(a):

A ještě k internetové seznamce: kromě toho, co napsala majkafa a můžu se pod to podepsat, tak si ještě srovnejte kolik žem kolem 50 hledá přítele a kolik chlapů kolem 50 hledá přítelkyni - je to poměr tak 20:1.

Přesně tak.....chlap nad 40 je podle statistiky do 3 měsíců zadanej v jakýkoliv seznamce , nebo naprosto nepoužitelnej.........mimo.......a s věkem se tohle číslo  zvyšuje ........60 letýho čeká dloouuháá fronta babiček ........sexy babiček, vzdělaných , schopných , prachatých .......jen kývne prstem .......a vybere si 35-tku   :lol::lol:, která rozvedená s dítětem ráda sáhne po jistotě.

Přesně tak.
Tak halt zase až v příštím životě. Koneckonců, měla jsem 20 let hezké manželství a mám dvě skvělé děti. Tak si teď zasejc pro změnu užiju života bez vztahu s mužem. Všechno má své klady a zápory. I každý způsob života. Je fajn, když si ve svém způsobu života dovede člověk najít ty klady a užívá si jich a zápory se příliš netrápí.
Za chvilku budu babičkou, tak mě čeká zase něco nového a krásného a moc se na to těším.

Salen — 2. 10. 2009 22:02

Hele ... Majkafo - to tě fakt uspokojuje představa, že v nějakým příštím životě něco zažiješ? To mě teda ne. Dyť to pak nebudu vědět :-)).
Ale jinak to popisujete výstižně. Mladý kluci touží po zkušenostech - věřím, že to i nějakou z nás může rajcovat, ale já s tím mám problém. Takže to fakt ne. A možná může být nějaký 60tník víc fit než já ve 48, ale dyť by mi za chvíli umřel :-))))) - no fakt, bejt rozvedená a pak zase vdova! Takže mě zůstává kategorie cca 48 - 56 a ti zas touží po těch 30tkách.
A náročná, náročná .... no asi jsem. I když ty kreatury z dob kolem rozvodu by vás pobavily :-))) a jak jsem tenkrát byla i za to vděčná. Ale zase náročná jak v čem. Já třeba vůbec nechci chlapa s dokonalým tělem, naopak vítám bříško, ale u vyššího. Žádnýho sportovce - pěkně kavárenský a kino - divadlový typ, co si rád posedí u dobrýho jídla a pití :-). Komunikovat moc nemusí, bydlet se mnou taky nemusí :-)). Ale za to může něco opravit, zařídit, přivézt nákup, svézt mě (jak dlouho já neseděla na sedadle spolujezdce ...). A jak já bych ho za to opečovávala :-))). No jo no - kde k tomu přijít.
Ale teď vážně - co mě fakt štve, že prožívám možná to nejlepší období v životě ženy, kdy jsem zatím stále relativně zdravá, už se nemusím starat o děti a ještě ne o vnoučata, mám dost času na zábavu, na cestování, na zážitky .... a nemám to s kým sdílet! Přijde mi to jako hrozná škoda a bohužel roky běží a já to nemůžu změnit.

Rozmarila — 2. 10. 2009 22:13

Salen napsal(a):

A náročná, náročná .... no asi jsem. I když ty kreatury z dob kolem rozvodu by vás pobavily :-))) a jak jsem tenkrát byla i za to vděčná. Ale zase náročná jak v čem. Já třeba vůbec nechci chlapa s dokonalým tělem, naopak vítám bříško, ale u vyššího. Žádnýho sportovce - pěkně kavárenský a kino - divadlový typ, co si rád posedí u dobrýho jídla a pití :-). Komunikovat moc nemusí, bydlet se mnou taky nemusí :-)). Ale za to může něco opravit, zařídit, přivézt nákup, svézt mě (jak dlouho já neseděla na sedadle spolujezdce ...). A jak já bych ho za to opečovávala :-))). No jo no - kde k tomu přijít.
Ale teď vážně - co mě fakt štve, že prožívám možná to nejlepší období v životě ženy, kdy jsem zatím stále relativně zdravá, už se nemusím starat o děti a ještě ne o vnoučata, mám dost času na zábavu, na cestování, na zážitky .... a nemám to s kým sdílet! Přijde mi to jako hrozná škoda a bohužel roky běží a já to nemůžu změnit.

To se mi hrozně líbí jak popisuješ, jakej by ti vyhovoval ......a já chci bohatýho Američana s velikým penisem ........to je podobná utopie .
Dyt ti říkám......jedině ty mladý ...........jsi plná předsudků.......moje  padesátiletý kámošky s xchatu mají dlouhodobý vztahy 4-5 let s mladýma klukama (dokonce o 30 let ) a cestují spolu , užívají si , výletují, kavárničky....... i bydlí často.........všichni to berou jako dočasný , ale je to krásný ....to bys viděla, jak jsou štastní........já měla to samý mnoho let .......ale už nemám energii na sex ráno a  v poledne a večer a ráno a ...   a ...   a .......  :lol::lol:

Salen — 2. 10. 2009 22:39

No právě :-)))))

Tercila — 3. 10. 2009 0:45

Čau holky, jak jste tu reagovaly na moje psaní s Ivou.... (Salen, majkafa, Selima a další) - jsem teď dost časově vytížená, nečtu všecko, jen rychle pár příspěvků - omlouvám se.

No, já fakt nevím - totiž to, co píšete o seznamování, mi připadá zvláštní, protože jsem opravdu jaktěživa neměla nouzi o sympaťáky; v mé blízkosti jsou v posledních letech 3 fantastičtí muži, a to o 6, o 10 a o 17 let mladší - nezadaní. Ode všech (tedy od každého zvlášť) jsem už dostala nabídku ke společnému bydlení :supr: (nejsem blázen - kdyby se s manželem cokoliv přihodilo, chtěla bych už bydlet sama. Takhle "troufale" uvažuji i proto, že není týdne, abych nemusela odmítnout pozvání na nějakou společnou akci atd.). Dva mladší jsou moji kolegové, ten "nejstarší" je můj dlouholetý velmi dobrý kamarád. Salen, zasmála jsem se Tvé formulaci, "kde k tomu přijít" a "že bys je opečovávala". Uvědomila jsem si, že oni pro mě dělají tolik....hodně mi pomáhají... a mě nikdy nenapadlo, že bych je někdy opečovávala :D (to jsem ale vopice, co?) :D
Inzerát jsem nikdy nepodala. Ono samozřejmě nebylo proč, jsem doma spokojená - manžela bych neměnila (zatím) ;). 

Myslím si, že ty pravé muže ženská bohužel asi málokdy potká v době, kdy je nějak "čerstvě" sama. A že ty svoje bezva chlapy potkáte, až to budete nejmíň čekat. Strašně moc vám to přeji - už v tomto životě! Z hlediska rovnováhy a zákona o zachování energie můžete být klidné: jestliže váš BM nebyl ten pravý, tak musí ten "pravák" teprve někde čekat, no ne? :supr:

Hmm, to přemýšlení o 60nících chápu :), taky (fyzicky) neinklinuji ke starším, tedy k příliš starším. Jsem asi poslední, kdo by si pořídil mimčo s 60kem a věřil, že tatínek bude svěže křepčit na promoční oslavě 25 letého dítěte (v 85?) ;)
Ale samozřejmě tyto úvahy mohou být vyváženy zkušenostmi některých dam s totálně odpadlými 40níky, že jo :).

Červený Polstář — 3. 10. 2009 5:52

http://www.youtube.com/watch?v=uf3Yn7ir … re=related

Nááám to frčííí. Pity pity páá.

Rozmarila — 3. 10. 2009 7:17

Tercilo ty seš naivní.....dyt ti to píšem..........nejsou lidi, namouduši nejsou ........v našem věku moc žen a žádnej muž, kromě davu ženáčů v pozoru.............a to co píšeš o kolezích ............no to my máme taky holka .....nabídek hromada.....ale ty si to pleteš se soužitím.....jak by šlo o společný život , tak jako když střelí do vrabců.....

A tím, že jsi vdaná máš nabídek víc, vdaná jde nejvíc na dračku, jen dává a nic nepožaduje ........ty seš naivní.

majkafa — 3. 10. 2009 7:23

Rozmarila napsal(a):

Tercilo ty seš naivní.....dyt ti to píšem..........nejsou lidi, namouduši nejsou ........v našem věku moc žen a žádnej muž, kromě davu ženáčů v pozoru.............a to co píšeš o kolezích ............no to my máme taky holka .....nabídek hromada.....ale ty si to pleteš se soužitím.....jak by šlo o společný život , tak jako když střelí do vrabců.....

A tím, že jsi vdaná máš nabídek víc, vdaná jde nejvíc na dračku, jen dává a nic nepožaduje ........ty seš naivní.

Přesně tak. Jak by otočili, kdyby se jim Tercila vrhla do náruče se vším všudy. Takhle je to bezpečné. :)

Mikeš — 3. 10. 2009 10:31

Já ještě k těm šedesátníkům: Znám paní, které je 54 let. Dvakrát rozvedená, žádnýho chlapa už domů nechce, ale občas nějakýho potřebuje, žejo ;) Hledá si je mezi muži přibližně o 10 let mladšími, protože když prý hledala mezi svými vrstevníky, popř. muži o něco staršími, hlásili se jí "pupkatí, zpocení, plešatí fotrové". Takže ačkoli zajisté mnoho mužů kolem 60 vypadá ještě velice zachovale, po seznamkách brouzdají asi převážně takovíto "fotříci" :D

Selima — 3. 10. 2009 12:46

Ivana napsal(a):

Já tedy musím říct, že mně za prvé nasadil vysoko laťku můj BM, takže se s nějakým hejhulou  s IQ tykve a slovníkem dlaždiče nejsem schopna spokojit. Za druhé mi šedesátníci připomínají mého otce (zemřel v 64) eventuálně mého dědečka (zemřel v 62) takže mě absolutně nevzrušují. Vím, že sama taky nevypadám na 20, ale bohužel je to tak, že chlap od 45 výš mi přijde už neatraktivní (výjimky se najdou). Kromě toho to, co já chci a též nabízím, je přátelský vztah na úrovni výletů, dovolených, návštěv kulturních akcí apod. Rozhodně nechci dělat pečovatelku, uklízečku a hospodyni.
Takže suma sumárum jsem si řekla, že je mi prostě dobře samotné. A je. Žiju si, jak chci, nemusím řešit problémy, které bych určitě měla, kdybych si našla nějakého toho přítele a jsem v pohodě. Trochu mi vadí, že o víkendech nemám s kým trávit volno, ale je to spíš proto, že jsem od přírody líná a když mám jít někam sama, tak se mi často nechce.
Jen ještě malý přípodotek - vím, Selimo, že ty jsi ode mě o 10 let mladší a asi máš i širší okruh známých, takže se můžeš seznamovat "přirozeně", ale já teda nemám jediného kamaráda či známého mužského pohlaví, který by nebyl buď moc mladý, moc starý nebo zadaný, případně obojí. A na cvičení jógy, v bazénu, v kině nebo na procházce v lese se asi neseznámím.

No, jeden úspech naživo bol cez spoločných známych... a druhý vlastne tiež cez internet, ale nie cez zoznamku, ale cez diskusný server a zišli sme naživo sa "ako kamaráti". Prisahali sme si, že nechceme cvzťah :D a vydržalo nám toto predsavzatie presne dva dni. :jojo: To je život. Keby som to naplánovala, nevyjde to. :/ Inak mám tiež koníčky, kde strentem skôr ženy a v práci ma síce truchu "balil" kolega, ale keď sme si porovnali vek, dohodli sme sa na kamarátstve. :P V pracovnom kolektíve tiež prevaužjú ženy a muži sú buď pristarí, alebo primladí. :( Ale náhoda je blbec, alebo - keď pánboh dá, aj motyka vystrelí.

Somaia — 3. 10. 2009 17:09

Červený Polstář napsal(a):

Nááám to frčííí. Pity pity páá.

díky! trefné :supr:  upřímně jsi mě pobavil... :cool:

Xsara — 3. 10. 2009 18:21

Tercila napsal(a):

No, já fakt nevím - totiž to, co píšete o seznamování, mi připadá zvláštní, protože jsem opravdu jaktěživa neměla nouzi o sympaťáky; v mé blízkosti jsou v posledních letech 3 fantastičtí muži, a to o 6, o 10 a o 17 let mladší - nezadaní. Ode všech (tedy od každého zvlášť) jsem už dostala nabídku ke společnému bydlení :supr: (nejsem blázen - kdyby se s manželem cokoliv přihodilo, chtěla bych už bydlet sama. Takhle "troufale" uvažuji i proto, že není týdne, abych nemusela odmítnout pozvání na nějakou společnou akci atd.). Dva mladší jsou moji kolegové, ten "nejstarší" je můj dlouholetý velmi dobrý kamarád. Salen, zasmála jsem se Tvé formulaci, "kde k tomu přijít" a "že bys je opečovávala". Uvědomila jsem si, že oni pro mě dělají tolik....hodně mi pomáhají... a mě nikdy nenapadlo, že bych je někdy opečovávala :D (to jsem ale vopice, co?) :D
Inzerát jsem nikdy nepodala. Ono samozřejmě nebylo proč, jsem doma spokojená - manžela bych neměnila (zatím) ;).

Á jé, to tu dlouho nebylo. Tercila a její starý známý cajdák "Jak jsem byla na roztrhání a chlapi mi padali k nohám!".   :-)))

Jsem tu dlouho nebyla, ale jen sem vlezu, tak se řehtám! Terci, fakt díky! :-))

Ivana*M — 5. 10. 2009 10:46

Nharte napsal(a):

No jo holky, jste už holt moc "zkušené" na to se přizpůsobit. To je v řádku, ale určitě ne problém mužů.  To je lepší být sama. S těma šedesátníkama to nechápu a to je mi třicet. Někdy jen koukám na to, co mají holky za požadavky v deníčku a co samotné nabízejí. To zas budu za hnusnou že.:/

promin, ale ty znáš nějakého zachovalého šedesátníka  ?

Kuty — 5. 10. 2009 11:18

Mikeš napsal(a):

Já ještě k těm šedesátníkům: Znám paní, které je 54 let. Dvakrát rozvedená, žádnýho chlapa už domů nechce, ale občas nějakýho potřebuje, žejo ;) Hledá si je mezi muži přibližně o 10 let mladšími, protože když prý hledala mezi svými vrstevníky, popř. muži o něco staršími, hlásili se jí "pupkatí, zpocení, plešatí fotrové". Takže ačkoli zajisté mnoho mužů kolem 60 vypadá ještě velice zachovale, po seznamkách brouzdají asi převážně takovíto "fotříci" :D

Já se té paní ani nedivím.Měla jsem známosti,kteří byli o několik let starší,mám manžela stejně starého a v souč.době mě teda chlapi jaksi nezajímají,manžel je supr.Leč když jsem tak o tom uvažovala,už bych staršího chlapa nechtěla a zajímal by mě spíš mladší než já-bylo by to cosi nepoznaného  zároveň svěží vítr do plachet.

Selima — 5. 10. 2009 14:10

Ivana*M napsal(a):

Nharte napsal(a):

No jo holky, jste už holt moc "zkušené" na to se přizpůsobit. To je v řádku, ale určitě ne problém mužů.  To je lepší být sama. S těma šedesátníkama to nechápu a to je mi třicet. Někdy jen koukám na to, co mají holky za požadavky v deníčku a co samotné nabízejí. To zas budu za hnusnou že.:/

promin, ale ty znáš nějakého zachovalého šedesátníka  ?

Môj otec je garážovaný skoro-sedemdesiatnik a moje kolegyne(v mojom veku) mi o ňom básnia. :/ Druhá vec je, že mať ho doma už asi nie je až tak med lízať, ale je fakt, že ako výzorom, zdravím, tak aj inteligenciou a čiastočne aj vitalitou dá fleka omnoho mladším. Ale je zadaný, pravda, a dobre strážený. :D

Nharte — 5. 10. 2009 16:26

Ivana*M napsal(a):

Nharte napsal(a):

No jo holky, jste už holt moc "zkušené" na to se přizpůsobit. To je v řádku, ale určitě ne problém mužů.  To je lepší být sama. S těma šedesátníkama to nechápu a to je mi třicet. Někdy jen koukám na to, co mají holky za požadavky v deníčku a co samotné nabízejí. To zas budu za hnusnou že.:/

promin, ale ty znáš nějakého zachovalého šedesátníka  ?

Znám, hafo. Na prstech bych je nespočítala. Ale uznávám, že záleží, kde se člověk pohybuje. Ve fyzické a duševní formě nadprůměrné pro populaci 40ti letých.  Ale většina je ženatých. To ju. Ale i kdyby ne, tak mě překvapuje, že tolik žen má řeči o lásce nehynoucí a duchovně duševních kvalitách partnera...plus velký zuření, když ten jejich zahýbá zejména s mladší kočkou. Je se jim co divit? Není. Nejsme vůbec jiné, jenom se tak nerady vidíme, že :).

majkafa — 5. 10. 2009 19:50

Nharte napsal(a):

Ivana*M napsal(a):

Nharte napsal(a):

No jo holky, jste už holt moc "zkušené" na to se přizpůsobit. To je v řádku, ale určitě ne problém mužů.  To je lepší být sama. S těma šedesátníkama to nechápu a to je mi třicet. Někdy jen koukám na to, co mají holky za požadavky v deníčku a co samotné nabízejí. To zas budu za hnusnou že.:/

promin, ale ty znáš nějakého zachovalého šedesátníka  ?

Znám, hafo. Na prstech bych je nespočítala. Ale uznávám, že záleží, kde se člověk pohybuje. Ve fyzické a duševní formě nadprůměrné pro populaci 40ti letých.  Ale většina je ženatých. To ju. Ale i kdyby ne, tak mě překvapuje, že tolik žen má řeči o lásce nehynoucí a duchovně duševních kvalitách partnera...plus velký zuření, když ten jejich zahýbá zejména s mladší kočkou. Je se jim co divit? Není. Nejsme vůbec jiné, jenom se tak nerady vidíme, že :).

Nharte, tos to nějak spletla. My jsme ty "mladší kočky" a my ty stařečky totiž NECHCEME. ;):D My chceme věkově přibližně stejné. Já teda určitě. :)
My nejsme ty milenky, které s těmi starými ženáči zahýbají. :) To třeba "naše slečna milenka" je z těch, neboť můj manžel je o dost starší, než ona. Já o tolik starší věru nechci. "Spokojím" se s mužem, kterému bude tolik, jako mně. :D

Mikeš — 6. 10. 2009 9:08

majkafa napsal(a):

"Spokojím" se s mužem, kterému bude tolik, jako mně. :D

Včera jsem se pohádal s manželkou, tak vydrž :D :D :D

Daphné — 6. 10. 2009 9:24

Mikeši, pokus o ftip? Nepovedlo se, sorry. Jestli to má nějakej podtext, tak radši do SZ, teda ne mojí.

Pisatel — 6. 10. 2009 10:04

Mikeš napsal(a):

majkafa napsal(a):

"Spokojím" se s mužem, kterému bude tolik, jako mně. :D

Včera jsem se pohádal s manželkou, tak vydrž :D :D :D

Kocoure to už tu bylo a pak se to tady rok uklízelo, když to bouchlo. Zalez za komín a lízej rány (zatím) :)

Kukačka — 6. 10. 2009 10:15

Mikeš napsal(a):

majkafa napsal(a):

"Spokojím" se s mužem, kterému bude tolik, jako mně. :D

Včera jsem se pohádal s manželkou, tak vydrž :D :D :D

ty vole...jak jsi starej, tak ses nepoučil.
To nemůžeš myslet ani ironicky, pač teď po tobě půjdou

Míša Kulička — 6. 10. 2009 10:19

Kukačka napsal(a):

Mikeš napsal(a):

majkafa napsal(a):

"Spokojím" se s mužem, kterému bude tolik, jako mně. :D

Včera jsem se pohádal s manželkou, tak vydrž :D :D :D

ty vole...jak jsi starej, tak ses nepoučil.
To nemůžeš myslet ani ironicky, pač teď po tobě půjdou

A modli se, ať nejdou obě zaráz :co:

Mikeš — 6. 10. 2009 10:22

Klíííd, nesmíte zas věřit starýmu kocourovi každý slovo... :D :D :D

Kukačka — 6. 10. 2009 10:34

Mikeš napsal(a):

Klíííd, nesmíte zas věřit starýmu kocourovi každý slovo... :D :D :D

no právě že my ti nevěříme. Ale od toho tady jsou jiní!!! :kapitulation:

Pisatel — 6. 10. 2009 11:03

Mikeš napsal(a):

Klíííd, nesmíte zas věřit starýmu kocourovi každý slovo... :D :D :D

Starýmu nevěříme, ale kocourovi jo :vissla:

Ivana*M — 6. 10. 2009 22:26

Nharte napsal(a):

Ivana*M napsal(a):

Nharte napsal(a):

No jo holky, jste už holt moc "zkušené" na to se přizpůsobit. To je v řádku, ale určitě ne problém mužů.  To je lepší být sama. S těma šedesátníkama to nechápu a to je mi třicet. Někdy jen koukám na to, co mají holky za požadavky v deníčku a co samotné nabízejí. To zas budu za hnusnou že.:/

promin, ale ty znáš nějakého zachovalého šedesátníka  ?

Znám, hafo. Na prstech bych je nespočítala. Ale uznávám, že záleží, kde se člověk pohybuje. Ve fyzické a duševní formě nadprůměrné pro populaci 40ti letých.  Ale většina je ženatých. To ju. Ale i kdyby ne, tak mě překvapuje, že tolik žen má řeči o lásce nehynoucí a duchovně duševních kvalitách partnera...plus velký zuření, když ten jejich zahýbá zejména s mladší kočkou. Je se jim co divit? Není. Nejsme vůbec jiné, jenom se tak nerady vidíme, že :).

Ja bych mladsiho nechtela a starsi se mi nelibi . Vypada, ze uz mam v tomhle smeru dost smulu :(

Kukačka — 7. 10. 2009 9:38

co má dělat ženská, který manžel zahýbá se starší? taky velký zuření?

Selima — 7. 10. 2009 9:53

So mnou sa bývalý rozišiel kvôli staršej(odo mňa, od neho bola ešte furt mladšia :D ). Čo robiť? Zasmiať sa, zabaliť ho a odovzdať v darčekovom balení. :jojo:

OZ — 7. 10. 2009 12:41

Kukačka napsal(a):

co má dělat ženská, který manžel zahýbá se starší? taky velký zuření?

Byla starší než my oba (nikoli ovšem dohromady :D).... Ale jak řekl, hlavně byla "něco jinýho a dobrodružství". Možná o to větší, že nebyla mladší ;)

javena — 7. 10. 2009 13:44

Znám dva, co ve svých třiceti opustili mladou ženu a malé dítě kvůli padesátnicím, které už měly vnoučata. A ty mladší opuštěné vyplakaly taky pěkný potoky slz. Když odejde, je asi fuk za kým.

Kukačka — 7. 10. 2009 13:52

a dá se tomu říkat "krize středního věku"?

Nharte — 7. 10. 2009 16:02

Me proste casto prekvapujou ty podivuhodne pozadavky z obou stran. A apriorni skatulky. Holt asi kazdy ma tu pritazlivost zalozenou na necem malinko jinem.

Selima — 7. 10. 2009 16:04

Jj, a nemusí to nutne byť o výzore, veku, inteligencii, spoločenskom postavení... Skôr o nejakých vnútorných vzorcoch  a nastaveniach.

Nharte — 7. 10. 2009 16:11

Ta uzkost te krabicky ale strasne limituje. Nekdy pekne hloupe, pro me nepochopitelne, ze se ji clovek nesnazi rozsirit. Proste frc prc a hotovo- jaaa to tak mam. Chci namakaneho blondaka, i kdyz vim, ze me tyhle typy soli:D

Pandorraa — 7. 10. 2009 16:20

Ivana*M napsal(a):

Ja bych mladsiho nechtela a starsi se mi nelibi . Vypada, ze uz mam v tomhle smeru dost smulu :(

Ivčo, ty máš ale krásné psy :jojo:
Až budu velká a budu vydělávat, pořídím si domek a pejska od tebe :supr:

Ivana*M — 7. 10. 2009 17:11

Pandorraa napsal(a):

Ivana*M napsal(a):

Ja bych mladsiho nechtela a starsi se mi nelibi . Vypada, ze uz mam v tomhle smeru dost smulu :(

Ivčo, ty máš ale krásné psy :jojo:
Až budu velká a budu vydělávat, pořídím si domek a pejska od tebe :supr:

To asi nepujde , protoze nemam zadnou fenku . Ale muzu doporucit . Domek nemam , ten neni zas tak moc potreba.:)

Ivana*M — 7. 10. 2009 17:14

Kukačka napsal(a):

co má dělat ženská, který manžel zahýbá se starší? taky velký zuření?

to je taky blby , milenka by nemela byt ani o moc mladsi ani o moc starsi , aby manzelka nemela tak velke deprese .

Nharte — 7. 10. 2009 17:36

Ivana*M napsal(a):

Kukačka napsal(a):

co má dělat ženská, který manžel zahýbá se starší? taky velký zuření?

to je taky blby , milenka by nemela byt ani o moc mladsi ani o moc starsi , aby manzelka nemela tak velke deprese .

U tebe vzdycky vaham..kde je hranice anglickeho humoru a tvrde reality. :godlike:

Jinak jsem koukla na ty tve fesakay..a chapu, ze muzici jsou pro tebe spis redundantni obtiz :rock:.

Ivana*M — 7. 10. 2009 17:46

Nharte napsal(a):

Ivana*M napsal(a):

Kukačka napsal(a):

co má dělat ženská, který manžel zahýbá se starší? taky velký zuření?

to je taky blby , milenka by nemela byt ani o moc mladsi ani o moc starsi , aby manzelka nemela tak velke deprese .

U tebe vzdycky vaham..kde je hranice anglickeho humoru a tvrde reality. :godlike:

Jinak jsem koukla na ty tve fesakay..a chapu, ze muzici jsou pro tebe spis redundantni obtiz :rock:.

No jo, ale zase je potrebuju na ruzne veci , tak to nemuzu zas tak moc davat najevo. Bohuzel nepatrim mezi ty schopne , zabezpecene zeny , ktere vse zvladnou samy .

Pandorraa — 7. 10. 2009 17:47

Ivana*M napsal(a):

Nharte napsal(a):

Ivana*M napsal(a):


to je taky blby , milenka by nemela byt ani o moc mladsi ani o moc starsi , aby manzelka nemela tak velke deprese .

U tebe vzdycky vaham..kde je hranice anglickeho humoru a tvrde reality. :godlike:

Jinak jsem koukla na ty tve fesakay..a chapu, ze muzici jsou pro tebe spis redundantni obtiz :rock:.

No jo, ale zase je potrebuju na ruzne veci , tak to nemuzu zas tak moc davat najevo. Bohuzel nepatrim mezi ty schopne , zabezpecene zeny , ktere vse zvladnou samy .

Jsi ale moc krásná žena, citlivá...... škoda, že to o sobě nevíš....

Ivana*M — 7. 10. 2009 19:45

Pandorraa napsal(a):

Ivana*M napsal(a):

Nharte napsal(a):


U tebe vzdycky vaham..kde je hranice anglickeho humoru a tvrde reality. :godlike:

Jinak jsem koukla na ty tve fesakay..a chapu, ze muzici jsou pro tebe spis redundantni obtiz :rock:.

No jo, ale zase je potrebuju na ruzne veci , tak to nemuzu zas tak moc davat najevo. Bohuzel nepatrim mezi ty schopne , zabezpecene zeny , ktere vse zvladnou samy .

Jsi ale moc krásná žena, citlivá...... škoda, že to o sobě nevíš....

Děkuji, já nevím jestli to vím, na něco jsem citlivá určitě,ale nerada dávám city najevo a ani u ostatních mi to nedělá moc dobře. Dost záleží na situaci . Na chlapy mám nějaký blok, držím si je radši od těla.

Pandorraa — 7. 10. 2009 19:58

Ivana*M napsal(a):

Děkuji, já nevím jestli to vím, na něco jsem citlivá určitě,ale nerada dávám city najevo a ani u ostatních mi to nedělá moc dobře. Dost záleží na situaci . Na chlapy mám nějaký blok, držím si je radši od těla.

Já vím, pamatuji si na to.
Pokud s tím chceš něco udělat, přijeď do Černošic, budou konstalace.
A klidně přijeď, i když s tím nic dělat nechceš, bude sranda :jojo:

Selima — 8. 10. 2009 12:01

Pandorraa napsal(a):

Ivana*M napsal(a):

Nharte napsal(a):


U tebe vzdycky vaham..kde je hranice anglickeho humoru a tvrde reality. :godlike:

Jinak jsem koukla na ty tve fesakay..a chapu, ze muzici jsou pro tebe spis redundantni obtiz :rock:.

No jo, ale zase je potrebuju na ruzne veci , tak to nemuzu zas tak moc davat najevo. Bohuzel nepatrim mezi ty schopne , zabezpecene zeny , ktere vse zvladnou samy .

Jsi ale moc krásná žena, citlivá...... škoda, že to o sobě nevíš....

:jojo: Super ženská... :storstark:

Ivana*M — 8. 10. 2009 12:53

Pandorraa napsal(a):

Ivana*M napsal(a):

Děkuji, já nevím jestli to vím, na něco jsem citlivá určitě,ale nerada dávám city najevo a ani u ostatních mi to nedělá moc dobře. Dost záleží na situaci . Na chlapy mám nějaký blok, držím si je radši od těla.

Já vím, pamatuji si na to.
Pokud s tím chceš něco udělat, přijeď do Černošic, budou konstalace.
A klidně přijeď, i když s tím nic dělat nechceš, bude sranda :jojo:

Nevim, jestli jsou konstelace zrovna to prave pro mne -  kouknu se, kdy se to kona .

lady ZP — 8. 10. 2009 14:49

romula11 napsal(a):

Přečetla jsem si pár příspěvků a došla k názoru, že víc hlav víc ví. Třeba mi poradíte.
Jsem dvanáct let vdaná a máme tři děti. Jak už naznačuje téma podvedl mě.
Teď toho lituje, je naprosto vzornej. Jednoduše řečeno kdyby se tak choval před nevěrou, měli bychom krásný vztah.  Když jsem se ho ptala na důvod, nebyl mi ho schopný říct,a potom z něj vylezlo ,
za prvé- že se cítil tak sám( má trochu pravdu, já se dala na studium vysoké- už ji mám hotovou, a musela jsem se po večerech učit) ale když jsem mu řekla tak proč jsi mi neřekl, že si dnes chceš povídat a ať si to rozplánuji, nebyl schopný odpovědět
za druhé - málo ho chválím, za všechno ( má otázka kdy jsi pochválil mě - vidíš to mě nenapadlo) ta druhá mu řekla že je takový prudký elegán - a ten můj mínil zbláznit
Toto je celkem normální scénář nevěry, to jenom pro obecné vysvětlení. To co mě trápí, je že mu to nejsem schopná odpustit, ne kvůli mě ale kvůli dětem. Fungujeme ale jako kamarádi, a to už  rok a půl. On se snaží se mě dotknout ale já bych se snad pozvracela kdyby se o něco pokusil. Je to zvláštní pocit, já se ho prosě štítím, protože sahal na jinou. Mám v hlavě něco jako že použitý zboží nechci. Přitom rozvádět se nechci, nechci aby děti byli z rozvedeného manželství a taky kdo má chuť znovu začínat. Jak dlouho toto vydrží, to nevím.
Samozřejmě , že tak poměrně jednoduše jak to tady píšu to není , to by bylo na dlouho.
Snad máte některá podobný problém.   Dík

Takže počítej s tím, že zase nějaká bude protože čelem se mu to nevypotí, ale tentokrát si dá větší pozor. Pokud narazí na nějakou vdavekchtivou, tak půjde a ty s tím nic nenaděláš a i když nechceš - rozvedená budeš.! :(

Wiki — 8. 10. 2009 15:02

Když už jste tady na to narazily - náhodou jsem se sem zatoulala - jsem se mrkla Ivano na tvé psy- a ti jsou vážně nádherní! Obzvláště se mi líbí ten s tou nazrzlou hlavou , jak vyčuhuje zpoza (toto slovo neumím napsat, ani nahradit jiným vhodným, které umím :D ) stromu a drží něco v tlamičce. Krom toho vím, že jsou to velmi bystří psi.

Příště už k tématu a omlouvám se. :)

Ivana*M — 8. 10. 2009 15:09

lady ZP napsal(a):

romula11 napsal(a):

Přečetla jsem si pár příspěvků a došla k názoru, že víc hlav víc ví. Třeba mi poradíte.
Jsem dvanáct let vdaná a máme tři děti. Jak už naznačuje téma podvedl mě.
Teď toho lituje, je naprosto vzornej. Jednoduše řečeno kdyby se tak choval před nevěrou, měli bychom krásný vztah.  Když jsem se ho ptala na důvod, nebyl mi ho schopný říct,a potom z něj vylezlo ,
za prvé- že se cítil tak sám( má trochu pravdu, já se dala na studium vysoké- už ji mám hotovou, a musela jsem se po večerech učit) ale když jsem mu řekla tak proč jsi mi neřekl, že si dnes chceš povídat a ať si to rozplánuji, nebyl schopný odpovědět
za druhé - málo ho chválím, za všechno ( má otázka kdy jsi pochválil mě - vidíš to mě nenapadlo) ta druhá mu řekla že je takový prudký elegán - a ten můj mínil zbláznit
Toto je celkem normální scénář nevěry, to jenom pro obecné vysvětlení. To co mě trápí, je že mu to nejsem schopná odpustit, ne kvůli mě ale kvůli dětem. Fungujeme ale jako kamarádi, a to už  rok a půl. On se snaží se mě dotknout ale já bych se snad pozvracela kdyby se o něco pokusil. Je to zvláštní pocit, já se ho prosě štítím, protože sahal na jinou. Mám v hlavě něco jako že použitý zboží nechci. Přitom rozvádět se nechci, nechci aby děti byli z rozvedeného manželství a taky kdo má chuť znovu začínat. Jak dlouho toto vydrží, to nevím.
Samozřejmě , že tak poměrně jednoduše jak to tady píšu to není , to by bylo na dlouho.
Snad máte některá podobný problém.   Dík

Takže počítej s tím, že zase nějaká bude protože čelem se mu to nevypotí, ale tentokrát si dá větší pozor. Pokud narazí na nějakou vdavekchtivou, tak půjde a ty s tím nic nenaděláš a i když nechceš - rozvedená budeš.! :(

To nemusi byt pravda , my mame tyto problemy od zacatku manzelstvi a  manzel stale zustava.

Ivana*M — 8. 10. 2009 15:11

Wiki napsal(a):

Když už jste tady na to narazily - náhodou jsem se sem zatoulala - jsem se mrkla Ivano na tvé psy- a ti jsou vážně nádherní! Obzvláště se mi líbí ten s tou nazrzlou hlavou , jak vyčuhuje zpoza (toto slovo neumím napsat, ani nahradit jiným vhodným, které umím :D ) stromu a drží něco v tlamičce. Krom toho vím, že jsou to velmi bystří psi.

Příště už k tématu a omlouvám se. :)

Moc  dekuju za pochvalu .

Selima — 8. 10. 2009 16:22

Aj ja budem :offtopic: . Odmalička sa mi páčili kólie (asi nejaký vzorec Lassie go home... :D ) a odkedy som objavila šeltie, aj tie. Bývalá kolegyňa chovala jedného bikolórneho šeltiáka, ale keďže bol choručký a im sa zdalo, že aj smutný, kúpili mu ešte trikolórneho kamaráta. :supr: A Basty fakt žil a pokiaľ viem, ešte vždy žije a má sa dobre...

Ivana*M — 8. 10. 2009 17:13

Selima napsal(a):

Aj ja budem :offtopic: . Odmalička sa mi páčili kólie (asi nejaký vzorec Lassie go home... :D ) a odkedy som objavila šeltie, aj tie. Bývalá kolegyňa chovala jedného bikolórneho šeltiáka, ale keďže bol choručký a im sa zdalo, že aj smutný, kúpili mu ešte trikolórneho kamaráta. :supr: A Basty fakt žil a pokiaľ viem, ešte vždy žije a má sa dobre...

seltie jsou super :)

Katt — 14. 12. 2011 0:13

Ešte mi odpíšete na podobnú tému?

javena — 14. 12. 2011 11:22

Katt napsal(a):

Ešte mi odpíšete na podobnú tému?

Katt, spíš si založ nové vlákno... ;)

Romy11 — 24. 6. 2014 22:35

Ahoj všichni,
dneska jsem si náhodou vzpomněla na tyto stránky. Nebyla jsem tady velmi dlouho. Založila jsem tohle vlákno.
Chtěla jsem napsat, jak jsme nakonec dopadli. Nevěru jsem manželovi odpustila. Fungovali jsme naprosto normálně. Dokonce jsme spolu spali téměř každý den. Byla jsem spokojená. Správně píši byla. Našla jsem si dobře placenou práci, ale to byl kámen úrazu. Chodila jsem denně pozdě domů. Samé přesčasy a později i psychický teror. Domů jsem chodila s pláčem. Když jsem řekla chlapovi, že už nemůžu, že chci pryč, tak mi řekl, vydrž neutáhli bychom to. Tak jsem vydržela. Doma učení s děckama, chlap na tohle není. Sex pomaličku uvadal. Celkem jasně. Mluvila jsem o tom s ním, že to takhle opravdu nedávám. Nakonec jsem se na to vykašlala a podařilo se mi změnit práci. Potřebovala jsem dodělat diplomku a státnice a to se opravdu nedalo. V té době jsem dostala od učitelky email, že kluk se hodně zhoršil a že mám přijít do školy. Teda oba. S klukem jsem se začala víc učit a pomalu to bylo lepší. Z kluka jsem tahala, co se stalo, není žádný lumen, ale nosil dvojky a trojky a teď byl samá pětka. Nakonec z děcek vylezlo, že našly fotky tatínka jak si to rozdává z jinou z naší vesnice. A další fotky nahých ženských. Náhodou na to přišly, když byly na jeho počítači a chtěly něco vyhodit do "koše" a tam se to na ně vyvalilo. Paradoxně mě to tolik nedorazilo jako poprvé. Teď jsem věděla, že toto je definitivní konec. Koukla jsem se do jeho počítače a podváděl mě se dvěma ženskýma od nás z vesnice. Obě měl zaráz. A trvalo to s jednou rok. Začal to v době, kdy jsme spolu spali každý den a já jsem byla spokojená, že je všechno za námi. Když jsem mu to ten den řekla, že všechno vím a že to je definitivní konec, plakal, prosil, že mě moc miluje a že je vůl, a že mě už nepodvede, jenom jsem se smála, protože mi to připadalo tak absurdní..  To tady jednou bylo. Chci vědět jenom jednu věc a to proč? Co jsem udělala špatně, to si přece zasloužím. Není schopen mi to říct. U jedné mu lichotilo, že se do něho zamilovala mladší ženská (začala to ona, dle facebookové konverzace). To, že ublíží  pěti dětem na to nemysleli. Nejstarší dcera o tom podvádění věděla už od minulého roku, ale bála se abych se nesložila, ještě jsem chodila do staré práce. Ta se náhodou naskytla u toho když si psali a četla tam, že by bylo krásné, kdyby spolu měli děťátko. A druhá prý chtěla nafotit nahaté fotky, a když jsem se ptala a to jako na to konto jsi se musel vysléct, udělat si to přede ní a rovnou ji ho tam fiknout? No víš já jsem fotograf a ona tak ztratila zábrany. Nevěřila jsem vlastním uším koho jsem si to vzala. A to je mu prosím skoro  53 let.  Nejhorší na tom je, že na to přišly děcka. Jako táta taky za nic nestojí. Nebaví se s nimi. Jenom samé příkazy. Teď otočil a snaží se, ale jsou už moc velké , aby to bylo tyk jednoduché. Měla jsem jít pryč už tenkrát, ale asi každý musí dozrát. Ptala jsem se našich a svých kamarádů. Hele musí být se mnou nějaký problém, že vždy dopadnu blbě. Výsledek: Jsem moc přizpůsobivá. Dlouho se jede ve znamení toho druhého, až to překročí mez kterou jsem ochotná snášet. V principu mě to umoří. NAkonec se ozvu a tady je kámen úrazu, ten druhý to nechápe, do teď to bylo OK a proč najednou ne. Měla jsem v životě tři chlapi. První byl tak trochu pecivál. Všechno bylo Ok pokud jsem nechtěla nějak vybočovat. Tenkrát po revoluci jsem chtěla podnikat a to jsem dostala po ťafkách, že ne , pěkně do práce a domů, žádné blbosti. Rozešli jsme se. Druhý, již manžel, zase vše Ok pokud jsem se chovala a dělala co chtěl. Podnikal a vždy něco slíbil a nedodržel, mě a maminku používal na výmluvy. Nakonec jsem mu řekla, a dost, řekni pravdu a nevymýšlej blbosti. Ti lidi to pochopí. A do půl roku měl milenku i když jsme čekali mimčo. No a do třetice škoda mluvit. V mém případě bude opravdu lepší, chlapi ne ne. Jediné co teď musíme vyřešit, je vyplacení z baráku, stavbu nového a hajdy pryč.  Jinak tenkrát jsem byla u psychologa. Utekla jsem po jejích slovech a nepomohlo by Vám, kdybych Vás objala? Doslova mě vyděsila. (nebyla lesba to ne), ale svým přístupem, já nepotřebovala pochovat, já se potřebovala vypovídat. Taky mi nabídla ať se koukám do zrcadla a opakuji si jsem hezká a mám se ráda. Ale na psychology jsem nezanevřela, ráda bych si s nějakým dobrým popovídala, aby mě rozebral. Chtěla bych o sobě něco věděť. Jejda jsem se rozepsala. Zhrnuto si myslím, že ten můj doufám, že brzy BM se snad ani neměl ženit. Nebo, že by krize středního věku:fuck: Nejhorší na něm, jsou ty ublížené obličeje. Tuhle se tak koukal a seděl v kuchyni a náš 12-letý syn mu řekl, nekoukej jako spráskanej pes, můžes si za to sám. Máš cos chtěl.

Romy11 — 24. 6. 2014 22:44

Ještě něco, málem bych zapomněla, dneska mi řekl důvod, prý z haurství, ještě na to mám. Tak doufám, že bude mít na to, aby nám pomohl se stavbou domu, protože ať jsme si co sme si, zadlužit ho nechci.

Eva. — 25. 6. 2014 7:54

Proč potřebuješ ke svému štěstí nově postavený barák?

Romy11 — 25. 6. 2014 8:35

Ale já nepotřebuji nový barák. Jenom jsme počítali a došli k tomu, že to je nejlevnější varianta. Ten barák na zahradě u našich postavím za cca 1000000. Rodina mi pomůže a provoz bude daleko levnější. Byt by přišel v naší oblasti na cca 1500000 a k tomu ještě měsíční platby kolem 6000-7000 tisíc. A v tom co bydlíme, zůstat nemůžeme, teda můžeme ale s ním. A to nedám. Já jsem měla za svobodna svůj dům, ten jsem prodala a všechno vrazila do nynějšího domu. Tak asi tak. Jo mohli bychom bydlet u našich, ale je to starý dům a aby se rozšířil stálo by to taky moc.

Eva. — 25. 6. 2014 8:42

Dnes nikdo dům za 1 milion nepostaví. I kdybys měla pozemek.
Já jsem jen rekonstruovala byt za půl milionu a to tam žádné zázraky nemám.
Před 12 lety jsme rekonstruovali starý dům a rekonstrukce stála asi milion a to jsme zdaleka neměli vše hotové.
Dám ruku do ohně za to, že za milion nepostavíš.
Provoz domu je vždy dražší než provoz bytu.

kostka — 25. 6. 2014 8:46

Při dnešních cenách stavebních materiálů, i kdybyste hned stavěli svépomocí, tak do milionu se vejde hrubá stavba.

Eva. — 25. 6. 2014 8:49

Btw k tomu psychologovi. Když se mu svěříš, vedoucí je on, on tě vede, takže tvé - já jsem se potřebovala vypovídat - může být někdy kontraproduktivní. O to v terapii jde, poslouchat toho, co ví, jestli mu důvěřuješ a svěřila ses do jeho péče.

kostka — 25. 6. 2014 8:52

Ale zpět k tématu, nechápu, co vede chlapy v 53 letech ukládat si do pc akty milenek, pokud mají k počítači přístup děti. To je opravdu nechutné.
A s druhou mízou mám u mužů docela zkušenost, ze strany otce, a není to pro mě, jako pro dceru nic příjemného, ale je to jeho život, nemohu mu do něj kecat, proto on se mnou raději nemluví, protože ví, že já vím....

Romy11 — 25. 6. 2014 9:01

postavit se dá. Kolegyně letos kolaudovala. Mají 4+1 a stál je 1 098 000,- . Taky jsme rekonstuovali starý dům a stálo nás to před cca 13 lety 500 000. A udělali jsme z toho komplet nové podlahy i s betonem. Tenkrát se to vyhrabalo na hlínu. Obezdily se vnitřky heblama 15, nové topení včetně kotle, okna, koupelna, rozvody elektřiny, vody, nábytek do kuchyně, jo a zateplení stropů.  A máme dům s zastavěnou plochou 160m2. Provoz domu je komplet 4000 ,- Kč měsíčně. To v bytě brácha platí 8000,- Kč a je jeho. Jo pravda nepočítám opravy na domě. Ale snad to na novém nebude tak hrozné, Co se týče psychologa. Asi jsem nepadla na toho pravého, který by mi vyhovoval. Známé vyhovoval až třetí.

olasik — 25. 6. 2014 9:34

S tím psychologem je to fakt problém ,já jsem měla psycholožku,která mi vyhovovala spíš proto,že byla v podobným věku a měli podobně staré děti , tak jsme si předávaly zkušenosti a ona měla z praxe zkušenost s lidma, takže jsem se leccos dozvěděla .Ovšem kdyby šlo o nějakou složitější terapii, toho by asi nebyla schopná .
Výhoda byla, že byla hodně aktivní ,takže mi dala práci ,peníze a přátelství a bezplatnýho právníka , když bylo nejhůř a to každej psycholog neumí.
Asi se člověk musí obrnit trpělivostí a nějaký čas hledat .

lupina montana — 25. 6. 2014 15:49

Eva. napsal(a):

Dám ruku do ohně za to, že za milion nepostavíš.

Nedávej Majko, přijdeš o ni ;) - záleží jen na tom, jak ho chce veliký. Nezapomínej, že rekonstrukce je vždycky dražší, než stavět nové.

Eva. — 25. 6. 2014 15:58

lupina montana napsal(a):

Eva. napsal(a):

Dám ruku do ohně za to, že za milion nepostavíš.

Nedávej Majko, přijdeš o ni ;) - záleží jen na tom, jak ho chce veliký. Nezapomínej, že rekonstrukce je vždycky dražší, než stavět nové.

V tomto případě klidně. Vím, kolik tyhle věci stojí. Kolik stojí kuchyňská linka včetně spotřebičů, předpokládám, že si tam z nynějšího domu žádné spotřebiče brát nebude, kolik stojí obklady, vana, baterie, střecha... Za milion bez nábytku ani náhodou. A kde je pak ještě nábytek.
Btw o víkendu jsme měli sraz z vejšky a několik spolužáků staví. Jeden z nich bez podsklepení, garáže, půdy, 80 metrů čtverečních, žádné nadstandardní obklady, dlažby atd. A naproti mně se staví nízkoenergetické domy, ale na klíč. Zajímala jsem se, za kolik bych si ho mohla koupit.
Až postaví, pak si popovídáme, kolik to doopravdy stálo, pokud to není opravdu krcálek 40 metrů čtverečních.

helena — 25. 6. 2014 17:33

Proč je tak důležitý, za kolik Romy ne/postaví barák? BI - jen se ptám, protože to nějak nedovedu pochopit.

Eva. — 25. 6. 2014 19:05

Pro mě je zajímavý námět  k přemýšlení spojovat rozvod s postavením NOVÉHO baráku manželem, se kterým se žena rozvádí. Přijde mi to přinejmenším zvláštní.

helena — 25. 6. 2014 19:24

spojovat rozvod s postavením NOVÉHO baráku manželem, se kterým se žena rozvádí
Romy říká "musíme vyřešit, je vyplacení z baráku, stavbu nového a hajdy pryč" a taky "aby nám pomohl se stavbou domu, protože ať jsme si co sme si, zadlužit ho nechci".
Tohle mi spíš přijde jako "něco za něco", aneb pomoc místo hotovosti... ale to je jen z mýho pohledu, možná je to u nich jinak.

mia — 25. 6. 2014 19:30

helena napsal(a):

Proč je tak důležitý, za kolik Romy ne/postaví barák? BI - jen se ptám, protože to nějak nedovedu pochopit.

Helčo, ani to snad nechtěj, všemu rozumět...........;)

gemi — 25. 6. 2014 19:32

olasik napsal(a):

S tím psychologem je to fakt problém ,já jsem měla psycholožku,která mi vyhovovala spíš proto,že byla v podobným věku a měli podobně staré děti , tak jsme si předávaly zkušenosti a ona měla z praxe zkušenost s lidma, takže jsem se leccos dozvěděla .Ovšem kdyby šlo o nějakou složitější terapii, toho by asi nebyla schopná .
Výhoda byla, že byla hodně aktivní ,takže mi dala práci ,peníze a přátelství a bezplatnýho právníka , když bylo nejhůř a to každej psycholog neumí.
Asi se člověk musí obrnit trpělivostí a nějaký čas hledat .

tak tohle  opravdu  psycholog  BĚŽNĚ   nedělá   :butter:

mia — 25. 6. 2014 19:36

Taky znám v okolí rozvádějící se pár, kdy žena zůstává v původním domě a pro muže společnými silami stavějí dům......vyjde je na míň než byt a taky dům odpovídá lépe naturelu dotyčného a jeho zájmům......v bytě by asi zblbnul.
Takže mi Romčina situace nepřipadá ničím zvláštní.
Je dobře, pokud by se takto dokázali dohodnout.

Kór když Romy "přinesla" do rodiny svůj původní dům.

Romy11 — 25. 6. 2014 20:10

Koukám, že o tom baráku jsem to psát neměla. To s tím vůbec nesouvisí. Jen tak mimochodem. Jak byste řešily odchod vy. Myslím bydlení? Co je špatného na tom, že nechci velké dluhy a místo toho od něj chci pomoct. On ten barák neprodá, protože je to jejich rodný dům od 16 století a ani to po něm nechci. Chci se rozejít v klidu a ne se hádat. To bydlení není jenom pro mě, ale i pro děcka. Jsem potom ta špatná? Nějak tomu nerozumím. Snažím se najít nejlevnější variantu pro oba, abychom ji utáhli. Ještě něco. Maminka má docela dobře zajetou firmu, kterou mi chce předat. Kdybych k ní musela denně dojíždět z města, kde bych si třeba pronajala byt, tak jezdím cca 40 km. Další náklady. To kde budeme bydlet a jak to zařídím, není v tomhle případě vůbec důležité. Chtěla jsem jenom napsat jak to nakonec dopadlo, myslím s manželstvím.
Jinak, část nábytku mám - dětské pokoje, ty by si děcka vzaly s sebou. A např. kuchyň ( koukni na repasované kuchyně Beroun. Za 20 tis. to máš i se spotřebiči. A kachličky do koupelny. Mrkni na internet. Dají se koupit do 150 Kč za metr. Chce to mít jenom nápad a fantazii. Ne všechno je o penězích. Samozřejmně mám strach, že se nevejdu a budu muset přitvrdit (s hypotékou). Jinak, koukni na stránky venkovský dům - máš tam projekt patrového domu. Svépomocí cca 1200 000 Kč. A ty ceny za materiál cca sedí. Např. dveře. Koupíš-li železná futra, tak 650 + dveře 800. Vše obyčejně. A oni v projektu počítají s 5500. Korunka ke korunce. :D

helena — 25. 6. 2014 20:24

Co je špatného na tom, že nechci velké dluhy a místo toho od něj chci pomoct.
Nic.
Vůbec nic.
Proto mě taky zaajímalo, proč je to pro někoho důležitý...

mia — 25. 6. 2014 20:32

Každý slušný chlap se má o svoji rodinu postarat, i v případě rozvodu.

Tvoje uvažování je naprosto v pořádku.

sombrero — 26. 6. 2014 12:20

Romy11 napsal(a):

Ahoj všichni,
dneska jsem si náhodou vzpomněla na tyto stránky. Nebyla jsem tady velmi dlouho. Založila jsem tohle vlákno.
Chtěla jsem napsat, jak jsme nakonec dopadli. Nevěru jsem manželovi odpustila. Fungovali jsme naprosto normálně. Dokonce jsme spolu spali téměř každý den. Byla jsem spokojená. Správně píši byla. Našla jsem si dobře placenou práci, ale to byl kámen úrazu. Chodila jsem denně pozdě domů. Samé přesčasy a později i psychický teror. Domů jsem chodila s pláčem. Když jsem řekla chlapovi, že už nemůžu, že chci pryč, tak mi řekl, vydrž neutáhli bychom to. Tak jsem vydržela. Doma učení s děckama, chlap na tohle není. Sex pomaličku uvadal. Celkem jasně. Mluvila jsem o tom s ním, že to takhle opravdu nedávám. Nakonec jsem se na to vykašlala a podařilo se mi změnit práci. Potřebovala jsem dodělat diplomku a státnice a to se opravdu nedalo. V té době jsem dostala od učitelky email, že kluk se hodně zhoršil a že mám přijít do školy. Teda oba. S klukem jsem se začala víc učit a pomalu to bylo lepší. Z kluka jsem tahala, co se stalo, není žádný lumen, ale nosil dvojky a trojky a teď byl samá pětka. Nakonec z děcek vylezlo, že našly fotky tatínka jak si to rozdává z jinou z naší vesnice. A další fotky nahých ženských. Náhodou na to přišly, když byly na jeho počítači a chtěly něco vyhodit do "koše" a tam se to na ně vyvalilo. Paradoxně mě to tolik nedorazilo jako poprvé. Teď jsem věděla, že toto je definitivní konec. Koukla jsem se do jeho počítače a podváděl mě se dvěma ženskýma od nás z vesnice. Obě měl zaráz. A trvalo to s jednou rok. Začal to v době, kdy jsme spolu spali každý den a já jsem byla spokojená, že je všechno za námi. Když jsem mu to ten den řekla, že všechno vím a že to je definitivní konec, plakal, prosil, že mě moc miluje a že je vůl, a že mě už nepodvede, jenom jsem se smála, protože mi to připadalo tak absurdní..  To tady jednou bylo. Chci vědět jenom jednu věc a to proč? Co jsem udělala špatně, to si přece zasloužím. Není schopen mi to říct. U jedné mu lichotilo, že se do něho zamilovala mladší ženská (začala to ona, dle facebookové konverzace). To, že ublíží  pěti dětem na to nemysleli. Nejstarší dcera o tom podvádění věděla už od minulého roku, ale bála se abych se nesložila, ještě jsem chodila do staré práce. Ta se náhodou naskytla u toho když si psali a četla tam, že by bylo krásné, kdyby spolu měli děťátko. A druhá prý chtěla nafotit nahaté fotky, a když jsem se ptala a to jako na to konto jsi se musel vysléct, udělat si to přede ní a rovnou ji ho tam fiknout? No víš já jsem fotograf a ona tak ztratila zábrany. Nevěřila jsem vlastním uším koho jsem si to vzala. A to je mu prosím skoro  53 let.  Nejhorší na tom je, že na to přišly děcka. Jako táta taky za nic nestojí. Nebaví se s nimi. Jenom samé příkazy. Teď otočil a snaží se, ale jsou už moc velké , aby to bylo tyk jednoduché. Měla jsem jít pryč už tenkrát, ale asi každý musí dozrát. Ptala jsem se našich a svých kamarádů. Hele musí být se mnou nějaký problém, že vždy dopadnu blbě. Výsledek: Jsem moc přizpůsobivá. Dlouho se jede ve znamení toho druhého, až to překročí mez kterou jsem ochotná snášet. V principu mě to umoří. NAkonec se ozvu a tady je kámen úrazu, ten druhý to nechápe, do teď to bylo OK a proč najednou ne. Měla jsem v životě tři chlapi. První byl tak trochu pecivál. Všechno bylo Ok pokud jsem nechtěla nějak vybočovat. Tenkrát po revoluci jsem chtěla podnikat a to jsem dostala po ťafkách, že ne , pěkně do práce a domů, žádné blbosti. Rozešli jsme se. Druhý, již manžel, zase vše Ok pokud jsem se chovala a dělala co chtěl. Podnikal a vždy něco slíbil a nedodržel, mě a maminku používal na výmluvy. Nakonec jsem mu řekla, a dost, řekni pravdu a nevymýšlej blbosti. Ti lidi to pochopí. A do půl roku měl milenku i když jsme čekali mimčo. No a do třetice škoda mluvit. V mém případě bude opravdu lepší, chlapi ne ne. Jediné co teď musíme vyřešit, je vyplacení z baráku, stavbu nového a hajdy pryč.  Jinak tenkrát jsem byla u psychologa. Utekla jsem po jejích slovech a nepomohlo by Vám, kdybych Vás objala? Doslova mě vyděsila. (nebyla lesba to ne), ale svým přístupem, já nepotřebovala pochovat, já se potřebovala vypovídat. Taky mi nabídla ať se koukám do zrcadla a opakuji si jsem hezká a mám se ráda. Ale na psychology jsem nezanevřela, ráda bych si s nějakým dobrým popovídala, aby mě rozebral. Chtěla bych o sobě něco věděť. Jejda jsem se rozepsala. Zhrnuto si myslím, že ten můj doufám, že brzy BM se snad ani neměl ženit. Nebo, že by krize středního věku:fuck: Nejhorší na něm, jsou ty ublížené obličeje. Tuhle se tak koukal a seděl v kuchyni a náš 12-letý syn mu řekl, nekoukej jako spráskanej pes, můžes si za to sám. Máš cos chtěl.

Začal som Tvoj príbeh čítať včera. Je super, že si sa sem vrátila a napísala, ako to s Tebou/Vami dopadlo.
Držím palce.

Pandorraa — 26. 6. 2014 15:44

Romy11 napsal(a):

Jinak tenkrát jsem byla u psychologa. Utekla jsem po jejích slovech a nepomohlo by Vám, kdybych Vás objala? Doslova mě vyděsila. (nebyla lesba to ne), ale svým přístupem, já nepotřebovala pochovat, já se potřebovala vypovídat. Taky mi nabídla ať se koukám do zrcadla a opakuji si jsem hezká a mám se ráda. Ale na psychology jsem nezanevřela, ráda bych si s nějakým dobrým popovídala, aby mě rozebral. Chtěla bych o sobě něco věděť. Jejda jsem se rozepsala. Zhrnuto si myslím, že ten můj doufám, že brzy BM se snad ani neměl ženit. Nebo, že by krize středního věku:fuck: Nejhorší na něm, jsou ty ublížené obličeje. Tuhle se tak koukal a seděl v kuchyni a náš 12-letý syn mu řekl, nekoukej jako spráskanej pes, můžes si za to sám. Máš cos chtěl.

Ahoj, mrzí mne, že to nakonec takhle dopadlo...

Paní psycholožka na tebe byla nejspíš moc hrr...
Také dívat se do zrcadla a říkat věty, kterým sama nevěříš, je na nic. Tahle autosugesce nefunguje.

A to, jak to zhodnotil váš syn, to je opravdový průšvih....reagoval dospěleji, než jeho táta...
Pořád tvrdím, že děti jsou vnímavé a držet manželství jen "kvůli nim", je alibismus a totální prů....

Držím palce, ať najdeš opravdu dobrého terapeuta, který umí naslouchat a citlivě vést a provázet. Pak se o sobě dozvíš i to, co nechceš, o čem jsi neměla ani tušení...když to ale ustojíš, nesmírně se ti uleví a život začne plynout bez velkých karambolů :jojo:

PPavlaa — 28. 6. 2014 13:26

mně se docela líbí, to s tím objetím od té psycholožky. někdy pomůže obejmout a pevně držet. ale chápu, že ji to vyděsilo a utekla, já bych udělala to samý.

romula11 — 31. 3. 2015 17:40

Ahoj,
znovu se vracím na tento můj příspěvek. Psychologa jsem navštívila, dokonce dva. Oba dva mi řekli, ať vezmu nohy na ramena a i s dětmi upaluji pryč. Manžel, nedokážu to asi dobře vysvětlit, ale říkali mi, že nemá "záklopku". Nedokáže si v hlavě srovnat, kdy je už jeho chování za hranicí normálu. Prostě , kdy je už za tím co se v naší společnosti nedělá. Jeho maminka i babička jsou generálové. Babička tedy byla. Jak jeho otec tak i on celý život poslouchá jak to či ono špatně udělal. Kdybychom se bejvá odstěhovali od jeho matky, tak jsme ještě měli jakousi šanci. Prý se to dá léčit, ale musí chtít, tedy musí si uvědomit, že má problém a to on popírá, dle něj je jeho chování v pořádku a já to vidím špatně. A za další, léčba je to dlouhá a s velmi nejistým výskledkem. Koupili jsme nakonec byt, abychom byli rychle pryč, teď ho jenom spravit ( je 50 let starý a vybydlený) a hurá pryč. Manžel pořád kope, nechce abychom šli pryč, ale tuhle jsme spolu seděli ( trochu jsem ho opila) a vyšlo z něj, že se mu jedná jenom o to aby nebyl sám, dále co řeknou lidi a aby se o něj někdo staral. Vyčetl mi proč jsem na to přišla, že se mu tak krásně žilo. Musela jsem se v tom momentě smát, ale nakonec to byl skoro hysterický smíchopláč, protože k tomu dodal, že si mě proto vzal, aby nebyl sám. Mám takový pocit , že snad ani neví co je to mít rád. Nic, těšíme se s dětmi na byt, na výlety, chození do kina a hlavně na pohodu. Ještě to sice chvilinku potrvá, ale musím vydržet. Doufám, že potom se odrazím ode dna. Momentálně, když dojdu domů, tak se mi chce akorát brečet nad ztracenými roky. Je mi už 47 a začínat znovu není med, ale mám poslední šanci.  Holky jsou zlatíčka a kluk (13) má sice pubertu, ale na mě doslova visí. Psycholog mi říkal, že díky tomu co provedt otec potřebuje o to víc jistotu. Tak snad to nějak zvládneme. Mám ještě rodiče, kteří jsou vitální a prima. To mi připomíná, že rodiče člověk potřebuje v každém věku. I když jsem už hooodně velká holka, příjdu si k mamince poplakat. Držím všem s podobným osudem palce. Ono nějak bude a bude dobře. :-)

Lamatko — 31. 3. 2015 18:10

Romulo, věřím že zase bude dobře a co víš třeba ti osud ještě přihraje fajn chlapa 😊

Eva. — 31. 3. 2015 18:45

romulo, to od roku 2009 ještě stále rozebíráš tu nevěru? :co:

Lamatko — 31. 3. 2015 19:16

Evy to asi ne. Spis nám chtěla zdelit jak to u Romuly pokročilo a trochu si mozna i ,, pokecat" přeci jen to nema ještě vyřešené....

romula11 — 1. 4. 2015 12:22

Ahoj,
ne Evo, když se to stalo v roce 2009, tak jsem to sice za dlouho, ale zvládla a fungovali jsme dál. Ale před cca rokem se to provalilo znovu a ve velké míře. Ten poslední příspěvek byl spíše jenom jak to dopadlo a jak psal či psala Lamatko takové popovídání. Ono se to opravdu kouše velmi špatně.

Eva. — 1. 4. 2015 14:14

Pardon. Popletlo mě, že používáš různé nicky, jestli jsem to dobře pochopila.
Dík za vysvětlení.
Držím palce, aby bylo líp.

jarena — 1. 4. 2015 15:46

že se mu jedná jenom o to aby nebyl sám, dále co řeknou lidi a aby se o něj někdo staral. Vyčetl mi proč jsem na to přišla, že se mu tak krásně žilo


Je hezké, když je někdo upřímný.  Jen to měl asi říct dříve. Škoda těch let.

Judyna — 1. 4. 2015 19:35

Jo. Znám tento typ chlapů. Psala jsem o něm na vedlejším vlákně. Takoví se nezmění, jelikož na sobě opravdu žádnou chybu nevidí. Jejich přístup  jim připadá úplně normální.

Jste tedy rozvedeni?

Přeji hodně štěstí a věřím, že vám takto bude líp. Myslím, že pro syna by byl společný život s otcem (kvůli těm fotkám) opravdu těžký. A tys to sama vydržela opravdu hodně dlouho.

Selima — 2. 4. 2015 8:05

Romulo, každý koniec je zároveň začiatok niečoho nového.... ;) a na to niekdy nie je neskoro, ani na smrteľnej posteli. Aj pekných pár chvíľ stojí za to... :jojo:

Lamatko — 2. 4. 2015 8:16

Romulo, každý koniec je zároveň začiatok niečoho nového.... ;) a na to niekdy nie je neskoro, ani na smrteľnej posteli. Aj pekných pár chvíľ stojí za to...
Souhlas až na tu smrtelnou postel :D

Lololita — 29. 4. 2015 13:52

Žasnu jak může někdo odpustit, já to nedokážu...

Selima — 29. 4. 2015 23:29

Je to aj otázka času... ale to nejde dlhodobo, preskúmala by som, čo znamená "odpustiť" a čo "nedokážem" - to môže byť milión rôznych vecí.

romula11 — 6. 5. 2017 16:30

Ahoj,
tak po dvou letech se sem zase vracím, jak je to se mnou dál. Nejsem pořád rozvedená. Podotýkám, že jsem zatím nedala žádost o rozvod i když žijeme již tři roky každý zvlášť. Je to složité. Chvíli trvalo, než jsem sehnala bydlení. Nakonec jsme koupili byt. Hypotéku platí zatím ještě manžel, já platím půjčku na opravu bytu. Je to docela složité, manžel se nechce rozvést. pořád si myslí, že to dáme dohromady. Já mu už řekla tolik ohavných věcí, proč s ním nechci být a je to k ničemu. Protože po něm nechci alimenty (platí hypotéku a pokud třeba syn potřebuje nové boty do atletiky tak mu je koupí), musím se hodně otáčet, mám tři práce. Takže zatím nebyl čas a také volné prostředky zajít za advokátem na poradu. Ale budu to muset vyřešit, protože chci mít klid. Docela bych chtěla vidět do jeho hlavy. Proč se nechce rozvést? Proč stojí o manželství s někým kdo ním pohrdá. Nechápu. Na chlapi jsem zanevřela. Nebo spíše na vztah s nimi. Mým životem prošli tři muži a každý mě vždy někam tlačil, nakonec jsem žila jejich život a ne svůj. Teď jsem spokojená, sice někdy nadávám, že jenom makám, ale mám klid. Takže tak.

Eva. — 6. 5. 2017 17:55

Proč řešíš, proč se nechce rozvést tvůj muž?
Řeš sebe. Když se chceš rozvést ty, podej žádost o rozvod. A soud vás dříve nebo později rozvede.

romula11 — 6. 5. 2017 18:12

To já se rozvedu, jenom by mě zajímalo proč. Já potřebuji vše logicky vysvětlit. Moje úchylka. Pravda ne vždy to vysvětlení dostanu:)

Eva. — 6. 5. 2017 19:01

Na jednom školení nám jedna moudrá žena řekla, že jenom malé děti chtějí vědět, proč.
Dospělý člověk (nejenom věkem) už ví, že na mnohá proč neexistují odpovědi.
Ty vždy dokážeš odpovědět, když se tě někdo zeptá proč?
Já se zeptám. Proč se vymlouváš na úchylku a nesrovnáš se s tím, že na každé proč neexistuje protože?

romula11 — 6. 5. 2017 19:51

Nevím, možná proto, že se mi na nic co jsem se manžela ptala nedostalo odpovědi ( pokud tedy nepočítám, já nevím), a že to potřebuji po 20 letech manželství pochopit ? Pořád se s tím nedokážu vyrovnat. Chci to ukončit v klidu a ne propírat prádlo před soudem, chci se dohodnout, proto mne zajímá proč? Nemyslím si , že se vymlouvám na úchylku. Mám kamarádky, které také potřebují vše logicky vysvětlit. Samozřejmě, že vše nejde, ale to neznamená, že to nezkusím.

lupina montana — 6. 5. 2017 20:15

Eva. napsal(a):

Ty vždy dokážeš odpovědět, když se tě někdo zeptá proč?

No já třeba někdy nedokážu (velmi zřídka, když o tom přemítám)- ale VŽDYCKY se aspoň poctivě snažím na to přijít.
V určité fázi bych  taky potřebovala vědět proč: odpověď typu "ježiš, já nevim, prostě mě to takhle nebaví" navozuje pouze další otázky. V případě, že ten člověk pro nás ještě pořád něco znamená.
Pak lze ovšem dojít do fáze, kdy je nám šumák....a pak ovšem je nám šumák i to "proč".
Možná se Romula jen snaží z něj vydolovat prostinké vyznání - já se děvče rozvést nechci, protože tě mám rád, mám rád tvůj smích, tvoji svíčkovou a to, jak se vztekáš - třeba.
No vidíš Romulo: co by se stalo, kdyby mu to takhle řekla? Milej zlatej, já se chci rozvést proto, že mám pocit, že jsem pro tebe lednička, pračka a vysavač v jednom. Chci se zase cítit jako ženská, chci vědět, co máš na mně rád. Chci vědět, proč bych ti chyběla.....když se to nedovím, tvoje pračkolednička tě opustí.

Judyna — 7. 5. 2017 9:58

V tak závažné situaci, jako je odchod od rodiny, je to "proč" určitě na místě. I moje kamarádka, od které odešel manžel, chtěla vědět proč. I  druhá to chtěla. Chtěly manželství zachovat, chtěly vědět, CO manželovi vadí. O nevěrách nevěděly.

Na druhou stranu - když jsem svého času odcházela já, taky jsem moc nevysvětlovala. Myslela jsem, že je to jasné. Ale po čase jsem se dozvěděla, že nebylo. On si vůbec nepřipustil, že jeho chování není v pořádku, neměl o čem pochybovat. A tak od něj odešla i další a další....Zatím všechny.

Eva. — 7. 5. 2017 10:28

Judyna napsal(a):

V tak závažné situaci, jako je odchod od rodiny, je to "proč" určitě na místě. I moje kamarádka, od které odešel manžel, chtěla vědět proč. I  druhá to chtěla. Chtěly manželství zachovat, chtěly vědět, CO manželovi vadí. O nevěrách nevěděly.

Na druhou stranu - když jsem svého času odcházela já, taky jsem moc nevysvětlovala. Myslela jsem, že je to jasné. Ale po čase jsem se dozvěděla, že nebylo. On si vůbec nepřipustil, že jeho chování není v pořádku, neměl o čem pochybovat. A tak od něj odešla i další a další....Zatím všechny.

Judyno, a dozvěděly se ty tvé kamarádky tu skutečnou příčinu? ...

Eva. — 7. 5. 2017 10:29

lupina montana napsal(a):

Eva. napsal(a):

Ty vždy dokážeš odpovědět, když se tě někdo zeptá proč?

No já třeba někdy nedokážu (velmi zřídka, když o tom přemítám)- ale VŽDYCKY se aspoň poctivě snažím na to přijít.
V určité fázi bych  taky potřebovala vědět proč: odpověď typu "ježiš, já nevim, prostě mě to takhle nebaví" navozuje pouze další otázky. V případě, že ten člověk pro nás ještě pořád něco znamená.
Pak lze ovšem dojít do fáze, kdy je nám šumák....a pak ovšem je nám šumák i to "proč".
Možná se Romula jen snaží z něj vydolovat prostinké vyznání - já se děvče rozvést nechci, protože tě mám rád, mám rád tvůj smích, tvoji svíčkovou a to, jak se vztekáš - třeba.
No vidíš Romulo: co by se stalo, kdyby mu to takhle řekla? Milej zlatej, já se chci rozvést proto, že mám pocit, že jsem pro tebe lednička, pračka a vysavač v jednom. Chci se zase cítit jako ženská, chci vědět, co máš na mně rád. Chci vědět, proč bych ti chyběla.....když se to nedovím, tvoje pračkolednička tě opustí.

lupino, tady jsi dost vedle, když už romula dávno se svým mužem nebydlí. A když odešla proto, že ji její muž hodně let opakovaně podváděl.

helena — 7. 5. 2017 11:15

Nevím, možná proto, že se mi na nic co jsem se manžela ptala nedostalo odpovědi ( pokud tedy nepočítám, já nevím), a že to potřebuji po 20 letech manželství pochopit ? Pořád se s tím nedokážu vyrovnat.
Vyrovnáš se, až pochopíš, že žádnou odpověď nepotřebuješ... potažmo smíříš se s tím.
Až si (ano, logicky) uvědomíš, že žádná z odpovědí, který se domůžeš, vůbec nemusí bejt pravdivá.
Až dovedeš "vzít" i vyjádření "já nevím"... protože to je taky odpověď.
A až tahle jeho slova v tobě nebudou budit umanutý slídění po "tom pravým důvodu".
Stejně se ho nedozvíš, když manžel nebude chtít...

Judyna — 7. 5. 2017 17:51

Eva. napsal(a):

Judyna napsal(a):

V tak závažné situaci, jako je odchod od rodiny, je to "proč" určitě na místě. I moje kamarádka, od které odešel manžel, chtěla vědět proč. I  druhá to chtěla. Chtěly manželství zachovat, chtěly vědět, CO manželovi vadí. O nevěrách nevěděly.

Na druhou stranu - když jsem svého času odcházela já, taky jsem moc nevysvětlovala. Myslela jsem, že je to jasné. Ale po čase jsem se dozvěděla, že nebylo. On si vůbec nepřipustil, že jeho chování není v pořádku, neměl o čem pochybovat. A tak od něj odešla i další a další....Zatím všechny.

Judyno, a dozvěděly se ty tvé kamarádky tu skutečnou příčinu? ...

Ne Evo, nedostaly. Ale jak jsem psala - připadá mi normální,že se ptaly. Nezajímat se by bylo divné.

Eva. — 7. 5. 2017 18:03

romula11 napsal(a):

Nevím, možná proto, že se mi na nic co jsem se manžela ptala nedostalo odpovědi ( pokud tedy nepočítám, já nevím), a že to potřebuji po 20 letech manželství pochopit ? Pořád se s tím nedokážu vyrovnat. Chci to ukončit v klidu a ne propírat prádlo před soudem, chci se dohodnout, proto mne zajímá proč? Nemyslím si , že se vymlouvám na úchylku. Mám kamarádky, které také potřebují vše logicky vysvětlit. Samozřejmě, že vše nejde, ale to neznamená, že to nezkusím.

Před soudem prádlo propírat nemusíš. I když podáte spolu žádost o nes.p.o.r.ný rozvod - tam se nepropírá vůbec nic. I když podáš žádost ty. Nemusíš se nechat před soudem zatahovat do žádného propírání. Stačí, že spolu 3 roky nebydlíte a nechceš s ním žít a že ti byl nevěrný.
Já nevím - to je taky odpověď, když prostě neví.
A ptát se opakovaně, leta, na to samé, to je už hloupost.

lupina montana — 8. 5. 2017 14:48

Eva. napsal(a):

lupino, tady jsi dost vedle, když už romula dávno se svým mužem nebydlí. A když odešla proto, že ji její muž hodně let opakovaně podváděl.

Aha, tak to sorry, reagovala jsem jen na konec.

lupina montana — 8. 5. 2017 14:50

helena napsal(a):

Nevím, možná proto, že se mi na nic co jsem se manžela ptala nedostalo odpovědi ( pokud tedy nepočítám, já nevím), a že to potřebuji po 20 letech manželství pochopit ? Pořád se s tím nedokážu vyrovnat.
Vyrovnáš se, až pochopíš, že žádnou odpověď nepotřebuješ... potažmo smíříš se s tím.
Až si (ano, logicky) uvědomíš, že žádná z odpovědí, který se domůžeš, vůbec nemusí bejt pravdivá.
Až dovedeš "vzít" i vyjádření "já nevím"... protože to je taky odpověď.
A až tahle jeho slova v tobě nebudou budit umanutý slídění po "tom pravým důvodu".
Stejně se ho nedozvíš, když manžel nebude chtít...

To ano, ale jednak je k tomu dlouhá cesta a druhak, jak jsem už poznamenala, musí ti bejt dotyčnej kapku šumák.

Kiara — 8. 5. 2017 17:49

romula11 napsal(a):

To já se rozvedu, jenom by mě zajímalo proč. Já potřebuji vše logicky vysvětlit. Moje úchylka. Pravda ne vždy to vysvětlení dostanu:)

romulo, muži jsou zkrátka jiní než ženy a v jejich počínání žádnou logiku nehledej :D MMCH málokterý muž Ti řekne - když už se ho zeptáš na pravý důvod jeho nevěry - měli jsme hezké manželství, byla jsi výborná manželka, ale já jsem si zkrátka ohledně jiných ženských nemohl pomoci a když už se mi naskytla příležitost k nevěře, tak jsem jí holt využil. Z ženského pohledu taková odpověď žádnou logiku nemá, protože to není záležitost logiky, ale obyčejných mužských pudů, které dotyčný nedokázal ovládnout a bohužel to na něj několikrát po sobě prasklo.

romulo, teď se nabízí otázka - co s tím? Celá vaše krize se táhne od roku 2009, čiliže skoro osm let od doby, kdy jsi sem začala poprvé psát. Od té doby u vás došlo k jedinému posunu - rozestěhování, ale rozvod jako takový se zatím nekonal. Měla by sis ujasnit, co vlastně od rozvodu - kromě rozdělení společného majetku - očekáváš, jakým směrem se po úředním ukončení svého manželství hodláš ubírat a co Ti ten rozvod jako takový Tobě osobně přinese.

Já Ti nevím, romulo, ale mám Ti takový pocit, jestli by na Tvém místě nebylo lepší se už na ten rozvod vykašlat a žít s manželem pouze odděleně od stolu a lože. Ani jeden nemáte žádnou vážnou známost, kvůli které by stálo za to začít znovu, Ty sama jsi psala, že už jsi na muže víceméně rezignovala, ve vašem soužití nejsou mimo neodpuštěných nevěr žádné jiné závažné problémy (násilí, alkohol, gamblerství či finanční hazardérství). Pomalu se Ti blíží padesátka, kdyby Ti bylo o deset-patnáct let méně, tak bych takovouto možnost vůbec nenavrhovala, protože bys ještě měla reálnou šanci začít znovu a s někým jiným. Ale jak jsi sama psala, po několika nevydařených známostech jsi už na další navazování vztahů rezignovala.

Všechno záleží jen na Tobě a na Tvém rozhodnutí, je to Tvůj život, který za Tebe nikdo žít nebude - ale já na Tvém místě bych si ten rozvod pečlivě promyslela :pussa:

Eva. — 8. 5. 2017 18:10

Nemyslím si, že rada Kiary je dobrá.
Nikdy nevíme, co nám budoucnost přinese.
Je spousta případů, kdy manželovi ruplo v bedně, ať už z jakýchkoliv důvodu - nová milenka, snaha pomstít se,... nabral si půjčky, a pak milé manželce zbyly oči pro pláč, kdy dluhy manžela došly až do exekucí a splácela je manželka, už jen proto, že je stále manželkou...
Nevím, proč být manžely, když už dávno manželské soužití nevedete.

helena — 8. 5. 2017 18:29

musí ti bejt dotyčnej kapku šumák
Máš recht, vlčice... ono Já mu už řekla tolik ohavných věcí, proč s ním nechci být je pořád ještě emoce... (a možná i důvod, proč doposavád nekonala).

Nevím, proč být manžely, když už dávno manželské soužití nevedete.
Tvoje obvyklá rada v podobných případech... taky jsem ji kdysi dostala... a nejen já http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif
Nevím, proč (někdy) by nemělo bejt možný zůstat manžely i přesto, že není sdílen stůl a lože...

romula11 — 8. 5. 2017 22:33

Ahoj,
přemýšlela jsem proč mi to vlastně tak dlouho trvá. Je v tom několik důvodů. Nemám ráda hádky a nepříjemné situace a do té se dostanu, jenom jak se o rozvodu zmíním. Následuje smršť výčitek, že mi pomohl spravit byt a že já se chci rozvést. On dokáže takový zvláštní výraz, že mu všichni ubližují. I dcery to nemají rády, raději se mu vyhýbají, aby to na ně nepraktikoval. Strach, že to nedopadne majetkově jak si představuji. Už teď musím dělat denně 14 hodin. Dělám účetnictví a překlady, takže nad tím sedím i do dvou do noci.  Nevyskakujeme si, ale zvládám to bez problémů. A můžu po termínech dovolit trochu oddech a i dovolenou v létě, a kdybych musela platit hypotéku, tak je to na krev, nebo by mi nezbylo nic jiného než sklapnout podpatky a vrátit se. Už jenom při té představě je mi zle. Musím to vydržet tak tři , čtyři roky, než budou děcka samostatné, takže mám před sebou konec. S tím je spojen další důvod, peníze na advokáta. Dalším důvodem je, že mu nevěřím. Najde si někoho a zase přestane platit hypotéku. To je jenom tak v kostce, každý důvod by se dal rozebrat. Vím, že to budu muset vyřešit. Už jsem se objednala k právníkovi. Ale je to takový stres. Nejraději bych ho už neviděla a neslyšela. Byla by to nádhera. Ještě k tomu proč chci odpověď. Po celou dobu co jsem s ním, není chlap. Kdykoliv byl problém, tak ho nechal na mě. Z jeho řečí je jasné, že se mnou je jenom z finančních důvodů. Kdyby se mu něco stalo, budu nucena platit hypotéku. Konec konců, kdyby se to přepsalo na barák, přišel by o bydlení on, ne já. Přála bych si, aby se alespoň jednou zachoval jako chlap a řekl pravdu.

Dorka — 9. 5. 2017 6:23

To, co potrebujes pro svuj vnitrni klid, neni pravda z jeho ust...
To ty sama sobe potrebujes uverit, ze to zvladnete aj bez nej...

helena — 9. 5. 2017 7:11

Přála bych si, aby se alespoň jednou zachoval jako chlap a řekl pravdu.
Ty to pořád ne a ne pochopit - ať řekne co řekne, pravda bude stejně jen to, co ty za pravdu uznáš.

Kiara — 9. 5. 2017 8:40

romulo, probůh, proč ještě od svého manžela potřebuješ slyšet nějaké pravdy?!? Buďto se chceš rozvést, nebo se nechceš rozvést a každé toto rozhodnutí se nemůže odvíjet od toho, jestli Ti muž řekne nebo neřekne nějakou pravdu. Pokud se chceš rozvést, tak už přece nepotřebuješ od muže nějaká jeho vyjádření, mělo by Ti stačit pouze to, jak se v minulosti choval a co dělal. A pokud se rozvést nechceš, byly by nějaké pravdy jenom zbytečné šťourání se v minulosti a jitření starých ran. Nehledě na to, že každý viník s máslem na hlavě má vždycky tendenci si tu svoji pravdu interpetovat tak, aby ze všeho vyšel jako nevinná oběť a skutečným viníkem byl ten podváděný. Tohle - si myslím - opravdu nepotřebuješ ...

Selima — 10. 5. 2017 8:57

romula11 napsal(a):

To já se rozvedu, jenom by mě zajímalo proč. Já potřebuji vše logicky vysvětlit. Moje úchylka. Pravda ne vždy to vysvětlení dostanu:)

Možno to nevie ani on... alebo sa bojí nového, neznámeho, neistoty v novom živote... a asi má pocit, že kým sa nerozvediete, je "starý" život ešte na dosah ruky.

Selima — 10. 5. 2017 9:04

helena napsal(a):

musí ti bejt dotyčnej kapku šumák
Máš recht, vlčice... ono Já mu už řekla tolik ohavných věcí, proč s ním nechci být je pořád ještě emoce... (a možná i důvod, proč doposavád nekonala).

Nevím, proč být manžely, když už dávno manželské soužití nevedete.
Tvoje obvyklá rada v podobných případech... taky jsem ji kdysi dostala... a nejen já http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif
Nevím, proč (někdy) by nemělo bejt možný zůstat manžely i přesto, že není sdílen stůl a lože...

Trebárs preto, aby si človek súc "zadaný" nezablokoval prípadné budúce šťastie... Ale je fakt, že ak už žiadne šťastie nehľadá a je prípadne zmierený aj so životom "v nešťastí", tak je úplne fuck, ako to má usporiadané. (A je tiež fakt, že niektorých mužov :/ z istých dôvodov viac priťahujú zadané ženy ako voľné.) Aj keď už nechcem mať ďalší vzťah, asi by som chcela mať upratané v živote - ale záleží, samozrejme, aj na tom, ako sa správa môj náprotivok.

Selima — 10. 5. 2017 9:19

Dorka napsal(a):

To, co potrebujes pro svuj vnitrni klid, neni pravda z jeho ust...
To ty sama sobe potrebujes uverit, ze to zvladnete aj bez nej...

:jojo:

Judyna — 10. 5. 2017 11:12

(A je tiež fakt, že niektorých mužov hmm z istých dôvodov viac priťahujú zadané ženy ako voľné.

No jasný :D

Jak říkala trefně moje kolegyně - pro záletníka (ona to říkala jinak :) ) není nic lepšího, než když ženská "má firmu".

Dorka — 10. 5. 2017 19:56

Jeste k tomu , "aby se ZACHOVAL JAKO CHLAP"... Hm, zachoval se tak!
Prinejmensim mlží. (nevim...)
Nemuze popravde rict: ... ten mozek pod poklopcem me zcela ovlada..., nemuzu si pomoct..., ale tvuj fullservis by mi chybel - tak zadny rozvod nebude!
Nakonec, my baby bychom to taky takhle otevrene nepriznaly, tak vymejslime certa dabla, ev. cudne tvrdime, ze FAKT NEVIME, PROC... :(

helena — 11. 5. 2017 7:39

ale tvuj fullservis by mi chybel - tak zadny rozvod nebude!
Prosímtě - jakej servis, "když žijeme již tři roky každý zvlášť"...
Nebo myslíš, že denně dochází? http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png

Dorka — 11. 5. 2017 13:11

Ja mluvila o tom pídění se po pravdive a chlapske odpovedi ,PROC ju podvadel a podlehl kazde sukni, co se na
manula...
Jedno, jestli uz spolu neziji. Ona odesla. On ju propustit nechce.

Dorka — 11. 5. 2017 21:05

Barrandov Family, neverny muz, ted... Rika, ze jeho manzelka je nejskvelejsi na svete...
9xneverny...

Selima — 11. 5. 2017 23:52

Nuž, pánbožko nás má všelijakých - a všetkých nás vraj má rád...

helena — 12. 5. 2017 6:54

Rika, ze jeho manzelka je nejskvelejsi na svete... 9xneverny...
No a? Tak si to holt potřebuje neustále ověřovat, no... http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

Dorka — 12. 5. 2017 20:33

Ja to nedokoukala... Ale ta dama nevypadala, ze by mu to chtela odpoustet...
Vazne lituju, ze jsem to nevidela do konce. V mem usinani jsem zahledla snad i nejakou facku...
Nevim, kdo koho fackoval, ale VIM, kdo by si ji zaslouzil... ;)

Petruška — 27. 7. 2017 11:08

reaguji na původní příspěvek - na jednu stranu nechceš rozbít manželství, ale na druhou stranu se ho ani nechceš dotknout? jak dlouho myslíš, že vydrží bez sexu a celkově fyzického kontaktu? rozmysli se, buď chceš mít manželství v pohodě, nebo na tebe nebude sahat, ale garantuju ti, že ti uteče k jiné, která se z něj nebude chtít pozvracet

romula11 — 12. 9. 2017 1:25

Petruška napsal(a):

reaguji na původní příspěvek - na jednu stranu nechceš rozbít manželství, ale na druhou stranu se ho ani nechceš dotknout? jak dlouho myslíš, že vydrží bez sexu a celkově fyzického kontaktu? rozmysli se, buď chceš mít manželství v pohodě, nebo na tebe nebude sahat, ale garantuju ti, že ti uteče k jiné, která se z něj nebude chtít pozvracet

Milá Petruško, naše manželství je již definitivně v ......  Akorát, bože proč je člověk tak blbej a chce zachovat něco, co nemá absolutně smysl.Drží manželství kvůli dětem a nakonec ty Vám řeknou, že ti to ale trvalo, vždyť jste tak rozdílní, že to ani fungovat nemohlo. Momentálně řeším tak akorát rozvod. Jo a ještě něco, chlapa nechci ani vidět. Něco dělám špatně. Životem mi prolítli tři chlapi a všichni stáli za .. , ani nechci říkat co. Zase na jejich obhajobu, určitě by se našla ženská, se kterou by byli šťastní, ale já to nejsem. Přitahuji chlapy, kteří mají potřebu mne někam tlačit a nakonec žiji jejich život a ne svůj. Možná se jednou dozvím co dělám špatně. Ale, nevím, za půl roku je mi 50 a řeknu Vám, začínat v padesáti znovu, no nic moc. Zase zařizuji byt, mám půjčky a dělám od nevidím do nevidím, ale mám klid a jsem šťastná. Hledat někoho nového, na to nemám odvahu. Prostě mi po této stránce není dáno. Někde na internetu jsem četla v poslední době 6 fází, než se dostaneme k tomu "chci se rozvést". Všechny jsem je absolvovala. Přeji všem kdo jsou na pochybách ať, ženám či mužům , aby se rozhodli tak, aby byli šťastní. ;)

Eva. — 12. 9. 2017 7:26

romula11 napsal(a):

Petruška napsal(a):

reaguji na původní příspěvek - na jednu stranu nechceš rozbít manželství, ale na druhou stranu se ho ani nechceš dotknout? jak dlouho myslíš, že vydrží bez sexu a celkově fyzického kontaktu? rozmysli se, buď chceš mít manželství v pohodě, nebo na tebe nebude sahat, ale garantuju ti, že ti uteče k jiné, která se z něj nebude chtít pozvracet

Milá Petruško, naše manželství je již definitivně v ......  Akorát, bože proč je člověk tak blbej a chce zachovat něco, co nemá absolutně smysl.Drží manželství kvůli dětem a nakonec ty Vám řeknou, že ti to ale trvalo, vždyť jste tak rozdílní, že to ani fungovat nemohlo. Momentálně řeším tak akorát rozvod. Jo a ještě něco, chlapa nechci ani vidět. Něco dělám špatně. Životem mi prolítli tři chlapi a všichni stáli za .. , ani nechci říkat co. Zase na jejich obhajobu, určitě by se našla ženská, se kterou by byli šťastní, ale já to nejsem. Přitahuji chlapy, kteří mají potřebu mne někam tlačit a nakonec žiji jejich život a ne svůj. Možná se jednou dozvím co dělám špatně. Ale, nevím, za půl roku je mi 50 a řeknu Vám, začínat v padesáti znovu, no nic moc. Zase zařizuji byt, mám půjčky a dělám od nevidím do nevidím, ale mám klid a jsem šťastná. Hledat někoho nového, na to nemám odvahu. Prostě mi po této stránce není dáno. Někde na internetu jsem četla v poslední době 6 fází, než se dostaneme k tomu "chci se rozvést". Všechny jsem je absolvovala. Přeji všem kdo jsou na pochybách ať, ženám či mužům , aby se rozhodli tak, aby byli šťastní. ;)

Proč se schováváš za větu - proč je člověk tak blbej...? To ty, ne každý člověk.
Ty se bojíš podívat pravdě do očí, schováváš ji i sama sobě nic neříkajícími frázemi.
Představ si, nejsi sama, kdo v 50 začíná znovu, tak nám to říkat nemusíš :)

helena — 12. 9. 2017 7:45

Ale klidně nám to říkej... ;)
My totiž nejsme sebestředná individua a pamatujeme si ze školy, co znamená "ustálené slovní spojení" a podobné jazykové útvary :vissla:

Kajojinka — 25. 1. 2018 13:39

Život by se měl užívat né přežívat. Posunula bych se někam dál, děti o ani jednoho z vás nepřijdou a manžel udělal hloupost která se podle mě jen tak neodpouští

AdélN — 2. 8. 2023 14:23

Tohle je velmi těžké téma a za mě nejde upřímně poradit, co dělat a jak se chovat. Každá jsme jiná, cítíme něco jiného a chováme se jinak. Já jsem třeba strašný mezek. Když se mi tohle stalo, poslala jsem ho *** a to jsme se viděli naposledy. Není to asi nejlepší řešení. Každopádně, když je nějaký problém, tak pročítám články na https://www.partnerske-vztahy.eu/clanky/ a využila jsem i konzultace a je to super, snažím se teď na všechno koukat z více stran.