Salen — 23. 3. 2008 23:59

Po těch dvou letech, co tady čtu naše příběhy, si troufám tvrdit, že byť je samozřejmě každý vztah jedinečný, ty příběhy nevěr se neuvěřitelně podobají, ať už ve svém průběhu, tak i v těch emocích, které to doprovází.
Tak mě napadlo ty varianty stručně popsat a požádat vás, ať se ztotožníte s tou vašemu příběhu nejbližší a stručně uvedete jak to u vás dopadlo nebo jak to stále probíhá. Pokud najdete variantu další, doplňte :

A) Manžel se zamiloval, oznámil, podal žádost o rozvod, odešel
     (není co řešit, manželka většinou nemá šanci)
              Salen - po 23 letech m., rozvod za 10 měsíců, ex s milenkou žije víkendově, Salen je sama.
             Heluška - ex s milenkou žije
             Hana1 - ex s milenkou žije
             kamarádka Somaii - po 18 letech m., ex s milenkou žije, ona už má také nový vztah (po 3 letech)
             AlixaZS - po 13 letech m.,v době žádání o rozvod milenku manžel nepřiznal, hned po rozvodu s ní ale začal žít. Nevydrželo jim to, je                 
                           sám, rád by se vrátil
                           (jednalo se o druhou nevěru, první byla po 10 letech m., vztah trval 4-5 měsíců a manžel jej ukončil)
             Ivana - po 24 letech m., milenku sice nepřiznal, o rozvod požádal z toho důvodu, že není v manželství spokojený, ale hned po jeho
                        odchodu začal žít s jinou. Rozvod proběhl do roka, vzápětí se oženil a mají dítě. Ivana je sama.
             Vanda - manžel se zamiloval, rozhodl se pro milenku, jen tomu chybí to, že by odešel - neb milenka je vdaná a jemu se nechce budovat
                         něco od nuly
             LinaB - po 24 letech m. rozvod, BM odešel k milence, oženil se s ní, žijí spolu, Lina už má také nového přítele. Milenek měl
                        během m. více, ideálně chtěl mít obě a Lina nedokázala sama odejít
             Zet - 3 roky m. (celkem 10 let vztah), našla důkaz o rok trvající nevěře v době svého těhotenství, manžel to přiznal a odešel, žije s milenkou
             

B) Manžel mívá jednorázové nevěry, snaží se je utajit, pokud manželka na něco přijde, nepřizná, většinou není nijak zamilovaný, jen si zpestřuje život a něco si dokazuje, časem si vytváří i vztahy
     (pokud se nad to manželka dokáže povznést, není co řešit - pokud ne, zřejmě to časem přejde do jiné varianty)
            Selima - 9 let spolu, partner jednorázové nevěry, pak vztah, půl roku měl obě, po necelém roce odešel k milence. Vztah jim nevydržel,
                         měl pak tendence se vrátit k Selimě, ale ta už ho nechtěla

              Dadka06 - 16 let m., manžel míval mnoho milenek, někdy i současně, dlouho to tolerovala, pak se přidal alkohol i násilí,
                                 pak s dětmi odešla (před rokem). Po ní se hned k manželovi nastěhovala poslední milenka.

C) Manžel má déletrvající mimomanželský vztah, tají jej, ale manželka tuší, přesto manžel tvrdí že o nic nejde (spolupracovnice, kamarádka aspol.). Manžel nic řešit
    nechce, manželka většinou nevydrží chovat se doporučovaným způsobem a pokouší se získávat důkazy, střídá pokusy o vážné rozhovory s velkými hádkami a pokusy dělat se záhadně nedostupnou :-) ....... většinou časem přejde tento stav do fáze D, vyjímečně fáze A
           Rena - po 14 letech m., dlouho manžel vztah tajil, trval 4 roky, pak odešla Rena s dětmi, bydlí zvlášť, manželství formálně trvá, vztah
                         mají teď dobrý
           Nabuko - po 2 letech m. (6 let spolu celkem), nevěra byla i v době těhotenství Nabuky, po roce trvání nevěry probíhá rozvod
           Juli - 14 let m. (23 let celkem spolu), vztah manžel nepřiznal nikdy, ale všichni věděli, nyní bydlí u milenky, stav trvá 2 roky, rozvod
                   probíhá
           Lavai - manželství 17 let, z toho 12 let měl manžel tajně druhý vztah. Po provalení nebyl schopen jeden ukončit, chtěl mít obě. Na rozvod
                     nakonec přistoupil, ale i po rozvodu hodlal domů docházet. Lavai na to nepřistoupila.
           Kerrin - po 7 letech m. (10 let spolu celkem) má manžel  milenku, vztah trvá půl roku, ale manžel jej tají a odmítá se o tom bavit,
                       o rozvodu nemluví, Kerrin zatím neví co bude dál



D) Manžel má déletrvající mimomanželský vztah a přiznal jej před manželkou. Problém je že neví ...... střídavě pendluje mezi oběma ženami, u každé ho drží něco jiného,
    klasický "Buridanův osel". V pokročilejším stádiu přebývá u jedné z žen více, ale i to se střídá podle toho, která jej méně tlačí do rozhodnutí a řešení, časem přestává
   jasné kdo je vlastně milenka :-). Bohužel tento stav trvá až roky a téměř nikdy jej nerozhodne muž, ale ta z žen, která dojde k rozhodnutí, že už o tu kreaturu chlapa
   vlastně nestojí. Případně se objeví žena třetí a manžel přejde na variantu A.
             Emanuela - po 30 letech m., stav trvá 2 roky veřejně, před tím asi rok tajně
             Leila - po 16 letech m., manžel se pokouší vztah ukončit, ale vždy po čase skončí u milenky
             Lálina - po 20 letech m., vztah manžela trvá 4,5 roku, z toho 2 roky tušila a posledních půl roku je milenka věcí veřejnou
             MisaII - po 14 letech m., manžel měl představu, že bude žít s milenkou a Misa si taky někoho najde, rozvod nechtěl. Misa čekala půl
                         roku, pak požádala o rozvod, proběhl do roka. BM žije s milenkou.
            Jája - po 4 letech m. (celkem 7 let spolu) našel manžel "kamarádku", po roce vztahu k ní odešel na 4 měsíce, vrátil se domů, ale doma
                     už problémy a po dalším roce a půl rozvod. Nyní přátelský vztah, exmanžel chce s Jájou opět bydlet.
            Růža - po 18 letech m., vztah trval dva roky, po kterých se manžel rozhodl pro rozvod. Rozvod probíhá, vztah manželů je přátelský, asi
                      díky tomu, že Růža už je také šťastná s novým partnerem :-)
            Majka 63 - ukázkový Buridan : Po 20 letech m. oznámil manžel zcela nečekaně odchod, vrátil se, odešel, vrátil se .... za půl roku přiznal
                            milenku, další dva roky coural mezi manželkou a milenkou, ideálně si přál mít legálně souběžně oba vztahy. Majka to
                            ukončila, dnes už žijí rok odděleně, on s milenkou, Majka zatím sama s dětmi a po prožitém je jí teď dobře. Rozvod ještě
                            nebyl, probíhá dělení SJM.
            Petra72 - po 8 letech m. se manžel v krizi 40tníka odstěhoval k mamince, postupně si pořizoval milenky a vracel se domů, pak měl
                          3,5letý vztah, ale i při něm pořád pendloval mezi manželkou, milenkou a maminkou. Po 4 letech tohoto života rozvod. Nyní
                          je rok po rozvodu a BM se opět snaží vrátit a začít znovu.
           


E) Velmi málo četná varianta - manžel zahnul, manželka to zjistila, bez váhání ho vyhodí nebo odejde sama
             Eremuruss - odejitý manžel s milenkou nevydržel
             Alosek - odejit pro jeho chování v důsledku nevěry, po 7 letech m. a předchozích 10 let známosti, s milenkou nevydržel, už je s jinou

             Astina - po 15 letech m. odejit, do roka rozvod, s milenkou mu vztah nevydržel, nyní po 4 letech mají dobrý vztah

F) Manžel se zamiloval, po odhalení vztah ukončil a zůstal s rodinou ...... a nebo se finále nakonec nepovedlo
             Mikeš - po 17 letech m., vztah trval 2 měsíce a nůž na krk mu dala milenka (manželka jen tušila), přiznává, že sám by to byl zřejmě nevyřešil :-)
              Bazalka
              IvanaM - po 18 letech m., vztah trval 6 měsíců, manžel se rozhodoval 2 měsíce

              PPavlaa - manžel to sice skončil, ale milenka byla vytrvalá, rozvod nakonec byl. Vztah s milenkou nevydržel, teď jsou oba sami.
              Zklamaná - spolu 5 let, vztah trval necelý měsíc, manžel to ukončoval další měsíc. Milenka byla vdaná. Nyní je manžel "v podmínce",
                                pokud by to zopakoval, Zklamaná to ukončí.
              Vanilka - 18 let m., manžel prošel od tajných nevěr (asi 4 roky), přes mimomanželský vztah (rok a půl), až k návratu k rodině (hned
                            po provalení vztahu)  a ještě se uvidí :-), manželství je nyní lepší než před krizí
              Lucie33 - po 15 letech m. a rostoucích neshodách si manžel našel milenku, vztah trval 3 měsíce do provalení, pak se měsíc rozmýšlel a
                            nakonec se rozhodl zůstat s Lucií. Nevěra jim pomohla ujasnit si priority a dnes - dva roky poté - mají lepší vztah než před tím
             Vera - po 33 letech m. si našel manžel milenku, vztah trval 2 měsíce, Věra ji navštívila, rozhodla se o manžela "bojovat", manžel vztah
                       ukončil, soužití se zdálo zase dobré, ale v poslední době u manžela velký problém s alkoholem a prášky, deprese
             Romin - po 4 letech m. (6 let spolu) nevěra manžela, po 7 měsících provalena, dvakrát manžela "vyhodila", podala žádost o rozvod,
                         manžel se vrátil, žádost stáhla a nyní vše opět funguje

G) Zamiluje se manželka, spálí mosty, rozvede se
              Klokan - po 16 letech m., manželství ještě trvá, 9 měsíců žijí odděleně
               PetrHl - po 10 letech m., manželství ještě trvá, 19 měsíců žijí odděleně

___________________________________________________________________________________________________________________________________

Speciality :

Fanny5 - oba současně měli vedlejšák, rozvedli se, posléze se s partnery rozešli a opět se vrátili k sobě, celé to trvalo dva roky
Hrosanek - 13 let spolu, oba vedlejšáky, rozešli se po dohodě, nežijí spolu, rozvod ještě nebyl
Tetamáma - po 7 letech m. manželův dvouletý mimomanž. vztah, ukončil jej, ale manželství to poznamenalo, stav horší a horší, po 23 letech m.
                  podala žádost o rozvod Tetamáma, BM se vzápětí oženil, začal se vracet, ale bral doma věci, peníze, takže Tetamáma ukončila zcela
                  kontakty, nestýká se ani s dětmi

Solkla - po 10 letech m. byla nevěrná ona, vztah trval rok, z toho půl roku o tom manžel věděl. Manžel je profi přes vztahy a zachoval se přesně podle
            návodů rodinných poradců a vyplatilo se. Solkla se s milencem rozešla a dnes, po pěti letech, je manželství lepší než před nevěrou. O nevěře se
            doma nikdy nemluvilo, pouze při provalení se manžel zeptal, zda má odejít a Solkla řekla ne.

Korkyra - po 5 letech m. (celkem 9 letech ) si našel manžel vztah, provalilo se po 8 měsících trvání, slíbil ukončení, o rozvodu nechtěl slyšet,
              pokračoval však tajně dál. Později se zamilovala i Korkyra do ženatého přítele. 8 let pokračovalo soužití, kdy manžel měl další
              milenky. Přítel Korkyry chtěl zůstat co nejdéle se svými dětmi. Pak se rozvedla Korkyra a za další roky i její přítel, dnes jsou konečně
              spolu.

_____________________________________________________________________________________________________________________________________

Kdo dokázal po rozvodu zůstat s BM v přátelském vztahu :

rodiče Somaii
kamarád Hany1 - ale šlo o rozvod chtěný z obou stran, po dohodě
Petra72
Alosek - navození přátelského vztahu trvalo rok po rozchodu, teď po dvou letech je to sále lepší
Astina - po 4 letech od rozchodu pěkný vztah
Jája - BM by s ní rád zase bydlel
Růža - rozvod sice teprve probíhá, ale vztahy jsou přátelské, oba mají nové partnery

Salen — 24. 3. 2008 0:02

Sama jsem prožila variantu A - já jsem zůstala sama, manželovi se to vyplatilo, má láskyplný nový vztah. Od zamilování manžela do rozhodnutí rozvést se to trvalo cca 4 měsíce, rozvod proběhl za 10 měsíců od jejich seznámení. Manžel 50, já 46, ona 42, manželství trvalo 23 let a bylo funkční, bez velkých extrémů. Nesdílela jsem ale s manželem jeho koníčky (ona všechny)  a podle jeho slov jsem si ho dostatečně nevážila.

emanuela — 24. 3. 2008 0:25

Prožívám variantu D, ANO klasický Buridanův osel, žiji tak 2 roky, nikdo není spokojený, vyřeší to ten kdo vypadne z toho začarovanýho kruhu, pokud z něj nikdo nevystoupí, opravdu to trvá roky

Heluška — 24. 3. 2008 1:26

Nejbližší varianta v mém případě je A
Zamiloval se, byl odhalen. Po rozboru situace se rozhodl pro milenku, sbalil kufry a odešel. Žádost o rozvod podal
až pod mým tlakem. Udělal by to stejně, ale já chtěla, aby se rozhodl rychle. Dnes je údajně  šťastně ženatý s touto ženou .
Je to děs běs, do kolika vět se dá shrnout zpackané manželství.

eremuruss — 24. 3. 2008 5:24

Ja prozila variantu E.Kdyz se podivam zpet udelala bych to same i po letech.Sveho muze jsem moc milovala,ale duvera byla v haji.On mel take svou hrdost nepremlouval me.Odesel k zene o 10 let starsi,ze spatnou minulosti.Dnes,uz s ni neni ,nadelali si dluhy a ji opustil.Ji vystehovali do holobytu.

Vanda — 24. 3. 2008 7:27

:)

Damila — 24. 3. 2008 7:48

Tak to není veselé téma. Ale rozhodně velmi zajímavé a poučné.
Z vyprávění nás žen ale ti chlapi vycházejí nějak zvláštně nemužně, nerozhodně, neví co vlastně chtějí, případně chtějí všechno a nechápou proč to nejde, slabí, a hloupí, takové malé děti, které nechtějí nic řešit.... :(

Obzvlášť "výživný" a smutný mi přišel bod C.
Tak bych možná dopadla já.
Ale chtěla bych (když už nevěra přijde), být schopna reagovat jako v bodu E. :)

Somaia — 24. 3. 2008 8:13

Taky přispěji do statistiky. Sice ne mým vlastním vztahem, :D ale příběhem kvůli kterému jsem se ocitla tady na babinetu , když jsem hledala psychologickou pomoc pro svou kamarádku.
Jednoznačně spadá do kategorie A. Manžel ihned po oznámení odešel a nedal manželce ani nejmenší šanci něco řešit.(manželství trvalo 18 let)

Leila — 24. 3. 2008 8:19

Ajoj všem, u nás D). A protože "tam" byl před necelými třemi týdny, tak jsem mu řekla, že o něj nestojím / hodně ostře, hodně razantně/. Řekla jsem, že taky chci někoho, že sama nebudu. Nikam s ním nechodím, nespíme spolu a on se drží doma, k ní nejezdí.
Nechápu a už ani chápat nechci. Nechci už nad tím přemýšlet, protože k pochopení to není.

Damila — 24. 3. 2008 8:39

Somaia napsal(a):

Taky přispěji do statistiky. Sice ne mým vlastním vztahem, :D ale příběhem kvůli kterému jsem se ocitla tady na babinetu , když jsem hledala psychologickou pomoc pro svou kamarádku.
Jednoznačně spadá do kategorie A. Manžel ihned po oznámení odešel a nedal manželce ani nejmenší šanci něco řešit.(manželství trvalo 18 let)

To je jako náhlá smrt. Člověk je v šoku, a snaží se to "pochopit", co se stalo.

Jak se má teď ta Tvá kamarádka? Je sama?

Mikeš — 24. 3. 2008 8:39

Zajímavé téma....
Nikde jsem se tam nenašel, proto přidám variantu:
F) Manžel se zamiloval jinde, ale když došlo na lámání chleba, rozhodl se zůstat u rodiny.

Somaia — 24. 3. 2008 8:50

Damila napsal(a):

Somaia napsal(a):

Taky přispěji do statistiky. Sice ne mým vlastním vztahem, :D ale příběhem kvůli kterému jsem se ocitla tady na babinetu , když jsem hledala psychologickou pomoc pro svou kamarádku.
Jednoznačně spadá do kategorie A. Manžel ihned po oznámení odešel a nedal manželce ani nejmenší šanci něco řešit.(manželství trvalo 18 let)

To je jako náhlá smrt. Člověk je v šoku, a snaží se to "pochopit", co se stalo.

Jak se má teď ta Tvá kamarádka? Je sama?

Ano, přesně jako blesk z čistého nebe , tak to proběhlo. V podstatě v tu chvíli, kdy to jedno krásné červnové  sobotní dopoledne před obědem  doma oznámil, tak za hodinu na to byl  zbalený  a pryč..... definitivně.
Ještě se s tím vnitřně nevypořádala,(v červnu to budou 3 roky), protože to, co se dělo poté , jako finační vyrovnání a problémy s dospívající dcerou  , nebylo zrovna férové a způsobilo další velké škody a ztráty.  Následky to má dodnes. Jinak žije s novým přítelem, v rámci možností spokojeně.

AlixaZS — 24. 3. 2008 8:53

Já se nějak nemůžu napasovat do žádné varianty. BM začal psát SMS - ne tajně, ale klidně přede mnou, začal přijíždět domů až v noci, ale tvrdil, že nikoho nemá. Za 3 týdny podal žádost o rozvod s tím, že já jsem taková a maková, že je to moje vina, žádnou jinou prý nemá. Chce si užívat, UŽ MU BUDE 36 LET a nic si neužil. Syn už ho prý tolik nepotřebuje (tehdy mu bylo necelých 13)... Odstěhoval se. Pak si užíval s přítelkyní, nadělal nějaké ty dluhy, pak motorka...... A teď by se rád vrátil. Užívat si už nechce, nebaví ho to, je sám. S přítelkyní není, prý proto, že jí vadilo, když jel za synem (podotýkám, že když s ní byl, vzal syna tak 1x na jednodenní výlet za půl roku, párkrát ho navštívil u nás doma tak na 5-10 minut a já se mu vyhýbala jako čert kříži)... BM náš rozvod teď hodnotí tak, že potřeboval dospět, váží si mě proto, co jsem pro něj všechno dělala, chce aby měl syn úplnou rodinu  blablabla... ať se nebojím, že svoje dluhy si zaplatí, synovi vrátí, co mu dluží.... blablabla...
Tak nevím. Rozvedl se se mnou kvůli jiné ženské nebo proto, že si chtěl užívat a já ho držela při zemi...
Že by tedy varianta F? Nebo G?

Rena — 24. 3. 2008 8:55

G) Odešla manželka s dětmi a manžel má mimomanželský vztah,který dlouho popíral a každý z manželů bydlí v jiném bytě.Manželství trvá a plní funkci pouze ekonomickou,protože každý z manželů si žije po svém.

Hana1 — 24. 3. 2008 10:38

prožila jsem variantu A s tím, že manžel odešel bez vysvětlení, po několika dnech mi řekl, že jsem hrozná, dcery 11 a 14 dospělé a mám si žít svůj valstní život. Den před odchodem říkal, že mě miluju a spal se mnou. Byl to šok, ale neměla jsem šanci. A dnes- dcery otce zavrhly, studují, nestojí o kontakt s ním, on žije s bývalou milenkou tedy partnerkou, stará se o její dceru a já se snažím najít vlastní štěstí. Jeho štěstí mě stálo hodně bolesti a zklamání. Zatím se mi  moc nedaří najít partnera, manžela jsme hodě milovala a co je horší nedokážu tak nějak věřit můžům a opět se zamilovat. Snažím se ,snad časem ....

Lálina — 24. 3. 2008 11:16

U nás jednoznačně varianta D, po půl roce bych asi chtěla, aby se to zvrtlo ve variantu A, protože variantu E nedokážu provést.

Pandorraa — 24. 3. 2008 11:27

Ještě tam chybí varianty, kdy je to manželka, kdo najde tu pravou lásku nebeskou a spálí mosty a nebo kdy najde lepšího a schopnějšího sponzora.

Rena — 24. 3. 2008 11:44

Mě by zajímalo,zda existuje varianta-Rozvedli se,rozešli se,ale zůstali přáteli a společně vychovávají své děti a v rámci možností si pomáhají.

Somaia — 24. 3. 2008 11:52

Rena napsal(a):

Mě by zajímalo,zda existuje varianta-Rozvedli se,rozešli se,ale zůstali přáteli a společně vychovávají své děti a v rámci možností si pomáhají.

No jistěže... už jsem to tady psala, takhle se k sobě chvají moji rodiče a troufám si říct, že obdobně na tom bude i Petra72

Hana1 — 24. 3. 2008 11:54

Tu variantu Reno, o které píšeš, vidím ve svém okolí u jednoho kamaráda. Rozvedli se, pomáhají si a jsou přátelé. Pravdou je, že se rozváděli po vzájemné dohodě, kdy vzájemně došli k tomu, že žijí jen vedle sebe a por všechny to bude nejlepší....sám kamarád, řekl že už nešlo o lásku,ale o úctu, ohled a svým způsobem dík za prožitá pěkná léta. Mají střídavou péči a navenek jsou všichni tři v pohodě.

Fanny5 — 24. 3. 2008 11:56

H) Oba měli ve stejnou dobu milence(ku), pak následovala přebíhačka, v průběhu ní proběhl rozvod, pak po půl roce rozchod a když se oba uklidnili ........ návrat. :lol: Více než dvouletá vyčerpávající anabáze.

Rena — 24. 3. 2008 11:59

Já bych se k té variantě hrozně ráda dopracovala,ale manžel se občas chová,jako ublížené dítě a teď třeba bojkotuje alimenty a nenamáhá se ozvat,kdy mi vrátí prcka.Měl ho vrátit včera,ale ani nenapsal.Už to neřeším a neplaším,ale ráda bych si zachovala nějakou úctu k chlapovi,kterého jsem milovala a snad ještě miluji.

Alosek — 24. 3. 2008 12:01

Rena napsal(a):

Mě by zajímalo,zda existuje varianta-Rozvedli se,rozešli se,ale zůstali přáteli a společně vychovávají své děti a v rámci možností si pomáhají.

Nejenom Petra72, ale i já... akorát bez rozvodu, my jsme se nevzali.
Předtím ovšem mix - jedna utajená nevěra, další veřejná. "Byl mnou odejit z domu" :lol: a našla se třetí, se kterou teď žije.
A teď jsem moc ráda, že spolu v pohodě vycházíme, mluvíme, diskutujeme, dokážeme se dohodnout, syn je taky v pohodě. Je to obrovská úleva po tom všem, čím jsem si procházela.

Akorát pán pořád řeší, co vlastně chce, a s kým chce být, jak je to hrozně těžké, se rozhodnout. Já neřeším nic, žiju.

Salen — 24. 3. 2008 14:14

Tak jsem do úvodního příspěvku doplnila statistiku a těším se na další příspěvky - opět doplním.
Pokud chcete u sebe upřesnit nějaký údaj - dobré je vidět dobu trvání manželství a jak dlouho se problém řešil - tak napište, také doplním.

Alosek — 24. 3. 2008 14:55

Dobrý, Salen,
akorát bych doplnila, že nebyl odejit po veřejné nevěře, ale po tom, jak se přitom choval... ponižování, urážky, pomluvy, nespolehlivost, kašlání na syna, nedodržování dohod, vyhrožování, atd. Pro mě nevěra jako taková důvodem k odchodu-vyhazovu není. Ale ono asi všechno souvisí v tomhle případě se vším...

10 let chození, 7 let soužití, pak odchod bývalého, při odchodu sedmiletý syn, rok trvalo, než jsme spolu začali normálně mluvit, po dvou letech od odchodu je to čím dál, tím lepší...

Fanny5 — 24. 3. 2008 15:09

:lol: Salen, teď jsem se pobavila jak jsi to vtipně upravila. Už jsem měla strach, že se ty další varianty v diskusi ztratí.
Moji rodiče po rozvodu taky měli skvělý vztah a skvěle spolupracovali, ikdyž později měli každý nového partnera.

Mikeš — 24. 3. 2008 15:10

Salen napsal(a):

Pokud chcete u sebe upřesnit nějaký údaj - dobré je vidět dobu trvání manželství a jak dlouho se problém řešil - tak napište, také doplním.

Tož upřesňuji - 17 let manželství, mimomanželský poměr 2 měsíce. Vyřešeno bylo ze dne na den, kdy mi ex-milá jednoznačně naznačila, že buď moje žena nebo ona. Bez jakékoli ironie, smekám před její rozhodností, protože jinak bych se v tom plácal ještě kdovíjak dlouho.
A jen tak pro detail: Já jsem "odhalen" nikdy nebyl - o své nevěře jsem v lehké opilosti ženu informoval 14 dní předtím, než k čemukoliv došlo, načež jsem to natolik zamlžil, že moje paní si myslí, že jsem jí nikdy nevěrný nebyl... to jen tak pro pořádek...

petra72 — 24. 3. 2008 15:31

Somaia napsal(a):

Rena napsal(a):

Mě by zajímalo,zda existuje varianta-Rozvedli se,rozešli se,ale zůstali přáteli a společně vychovávají své děti a v rámci možností si pomáhají.

No jistěže... už jsem to tady psala, takhle se k sobě chvají moji rodiče a troufám si říct, že obdobně na tom bude i Petra72

:jojo: :jojo: :jojo:  Sice to mělo různorodé vývoje - jednou nahoře, jednou dole, ale momentálně je tohle pro mě ta aktuální varianta.

Som - :pussa: :hjarta:

petra72 — 24. 3. 2008 15:36

Alosek napsal(a):

Předtím ovšem mix - jedna utajená nevěra, další veřejná. "Byl mnou odejit z domu" :lol: a našla se třetí, se kterou teď žije.
A teď jsem moc ráda, že spolu v pohodě vycházíme, mluvíme, diskutujeme, dokážeme se dohodnout, syn je taky v pohodě. Je to obrovská úleva po tom všem, čím jsem si procházela.

Akorát pán pořád řeší, co vlastně chce, a s kým chce být, jak je to hrozně těžké, se rozhodnout. Já neřeším nic, žiju.

Alí - jsi má sestřička. O 2 roky mladší.  :reta:  Za dva roky na tom budete podobně, pokud tě tedy nějaký princ neoblouzní a ty miláčkovi nedáš vale. :gloria:

petra72 — 24. 3. 2008 15:39

Mikeš napsal(a):

A jen tak pro detail: Já jsem "odhalen" nikdy nebyl - o své nevěře jsem v lehké opilosti ženu informoval 14 dní předtím, než k čemukoliv došlo, načež jsem to natolik zamlžil, že moje paní si myslí, že jsem jí nikdy nevěrný nebyl... to jen tak pro pořádek...

To má někdo ale z pekla štěstí.  ;)

Lálina — 24. 3. 2008 15:41

Upřesnění- 20 let manželé, 4 a 1/2 roku mimomanželský poměr (minimálně 2 roky to tuším), 1/2 roku je to oficiálně provaleno a řešíme, vlastně já řeším bez viditelných úspěchů. Zatím pendluje od jedné k druhé, patrně dle chování mého a milenčina.

x52658 — 24. 3. 2008 16:46

F) ;)

Ivana*M — 24. 3. 2008 17:12

F. po 18 letech, poměr asi 6 měs.řešeno asi 2 měs.

klokan — 24. 3. 2008 17:56

Vlastně nevím, jaká jsem kategorie... :) M si našla zřejmě nějakého lepšího sponzora, jak uvádí vtipně Pan a byl jsem "odejit".. ;) Abych nezapomněl: 16 let spolu, z toho 14 let manželé, zatím manželství platí, i když žiju už devět měsíců jinde a dvě krásný princezny, jedna 14ti letá a druhá dva a půl..

PPavlaa — 24. 3. 2008 18:05

Já jsem se v žádné kategorii nenašla :co: ex to s ní skončil, že chce být s námi, ale ona pořád psala mě, nedala pokoj, šťourala, my se jen hádali až prásk a bylo :rolleyes: a on je teď sám a já taky :/

PPavlaa — 24. 3. 2008 18:06

:) zdravím klokane :storstark:

klokan — 24. 3. 2008 18:09

PPavlaa napsal(a):

:) zdravím klokane :storstark:

Hoj hooooj :D Kdy pudem na to pivo ??? :D :storstark:

PPavlaa — 24. 3. 2008 18:10

klokan napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

:) zdravím klokane :storstark:

Hoj hooooj :D Kdy pudem na to pivo ??? :D :storstark:

no až mě na něj přeci pozveš ;):D

klokan — 24. 3. 2008 18:13

PPavlaa napsal(a):

klokan napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

:) zdravím klokane :storstark:

Hoj hooooj :D Kdy pudem na to pivo ??? :D :storstark:

no až mě na něj přeci pozveš ;):D

A to mám dělat takle na veřejnosti ??? :godlike: Co když se tam pak sejde půlka Babinetu ??? Si ani pořádně neskecnem.. Ale jinak se bránit nebudu, vinobraní jsme už pro...li, tak klidně su úúúplně pro ;) Takže Tě tímto zvu!! ;) Kam ráda chodíš ??

PPavlaa — 24. 3. 2008 18:19

ke Dvoum volům ;) šmarjá, teda to teď ale vypadá :lol:
Neboj, babineťáci by se na nás ani nevys.ali, vykecáme se ouplně v klidu :)

klokan — 24. 3. 2008 18:28

Tož teda jo :) Platí !! A platím :D

Nabuko — 24. 3. 2008 18:36

U nás bych řekla, že jsme z varianty C přešli postupně do varianty A.

Jinak 6 let spolu, 2 roky manželé, nevěra 1 rok.

astina — 24. 3. 2008 18:46

E) manžel mnou odejit po 15 letech manželství, po roce podal žádost o rozvod, s milenkou již nežije a nyní (po 4 letech) spolu vycházíme velice dobře

Mikeš — 24. 3. 2008 19:00

Čistě statisticky: Všímáte si, že když pomineme Nabuko, tak to jsou všechno případy, kdy manželství trvala 15, 20, 25 let??? Čili - "hrozně dlouho".....

Rena — 24. 3. 2008 19:32

Manželství trvalo 14let po narození druhého dítka přišla krize,pak mé stěhování a první známky o nevěře.Tenkrát mi řekl,že se dozvěděl,že nevěrná jsem byla já!Poměr s milenkou a zároveň spolupracovnicí trvá již 4 roky a každý tu dobu bydlíme jinde.Manžeství trvá a nikdo nic neřeší.Děti 19let a 4 roky.Manžel nás podporuje finančně,ale občas bouchne,že už končí.Komunikace poslední rok lepší a lepší.

Alosek — 24. 3. 2008 19:33

Mikeš napsal(a):

Čistě statisticky: Všímáte si, že když pomineme Nabuko, tak to jsou všechno případy, kdy manželství trvala 15, 20, 25 let??? Čili - "hrozně dlouho".....

A co já??? My jsme spolu byli 10 let, z toho jsme spolu bydleli/žili 7 let...

Rena — 24. 3. 2008 19:49

Ráda bych ještě dodala,že v mém případě za rozpad manželství podle mého manžela můžu jen já a to svým stěhováním.(odstěhovala jsem se do našeho společného bytu,který jsme akorát zrekonstruovali a manžel tady má stále trvalé bydliště.)Manžel nikdy nepodnikl vstřícný krok a nechtěl už nic řešit.Chtěl konečně začít žít,tak to oznámil staršímu synovi.Nikdy bych nevěřila,že tak snadno spálí mosty.Přes všechny své výhrůžky zatím nepodal žádost o rozvod a zřejmě čeká až to milenka nebo manželka vyřeší.

Mikeš — 24. 3. 2008 19:49

Alosek napsal(a):

A co já??? My jsme spolu byli 10 let, z toho jsme spolu bydleli/žili 7 let...

:D 10 let už je taky hodně :D Já svůj příspěvek napsal hlavně proto, že mě fascinují příspěvky typu "Jsem 3 roky vdaná a on mi byl nevěrný" - kdyby mi po třech letech manželství někdo řekl že manželce zahnu, urazil bych mu hlavu...

PPavlaa — 24. 3. 2008 20:00

Rena napsal(a):

Ráda bych ještě dodala,že v mém případě za rozpad manželství podle mého manžela můžu jen já a to svým stěhováním.(odstěhovala jsem se do našeho společného bytu,který jsme akorát zrekonstruovali a manžel tady má stále trvalé bydliště.)Manžel nikdy nepodnikl vstřícný krok a nechtěl už nic řešit.Chtěl konečně začít žít,tak to oznámil staršímu synovi.Nikdy bych nevěřila,že tak snadno spálí mosty.Přes všechny své výhrůžky zatím nepodal žádost o rozvod a zřejmě čeká až to milenka nebo manželka vyřeší.

Klid, mě taky předhazoval, že já měla chlapa, on to prostě věděl a hotovo ! A za rozpad taky můžu já, páč jsem nebyla dost tolerantní a nebyla schopná hodit jeho vztah s milenkou a její otravování ihned za hlavu, přece co bych chtěla, já byla ta jediná, kterou miloval, chtěl s ní mít děti a bla bla bla ...

Salen — 24. 3. 2008 20:12

Mě teď zaujalo, že milenecké vztahy nevydržely tam, kde manželky na nic nečekaly a od nevěrníka se hned odstřihly, bez dlouhého čekání na zázrak :-).

AlixaZS — 24. 3. 2008 20:13

Ještě doplním, že s BM jsme byli manželé 13 let, když si JI našel... rozvod byl tři měsíce před 14tým výročím svatby...
První milenku - dvacetiletou měl po 10ti letech manželství - trvalo to celkem asi 4-5 měsíců, ustáli jsme to, té druhé bylo 41.
A nejlepší prý jsem já - věkově přesně uprostřed nimi  :supr: :lol: :dumbom:

Alosek — 24. 3. 2008 20:16

Salen napsal(a):

Mě teď zaujalo, že milenecké vztahy nevydržely tam, kde manželky na nic nečekaly a od nevěrníka se hned odstřihly, bez dlouhého čekání na zázrak :-).

Jojo, akorát by se potom nesměla objevit "ta třetí"... :lol:

Rena — 24. 3. 2008 20:59

Naše milenka je starší než manželka,takže věk zas takovou roli nehraje.

Zklamaná — 24. 3. 2008 21:04

Tak si dovolím také přispět do statistiky: varianta F
spolu jsme 5 let (oba již rozvedení a spolu nesezdaní), máme 3-leté dítě, po 20-ti dnech jeho "lásky na první pohled" a jeho první noční výpravě jsem dala nůž na krk - buď já, nebo ona, ukončoval to 1 měsíc. Občas si ještě teď napíší (tajně), ale už 3 měsíce se s ní nesešel. Je to poměrně čerstvé, dávám šanci 1 rok na ustálení a znovunezakopnutí - jinak nastane varianta E (miluji ho moc, tak bych mu popřála akorát štěstí, nejsem už nejmladší, abych své stáří probrečela)

Mikeš — 24. 3. 2008 21:08

Rena napsal(a):

Naše milenka je starší než manželka,takže věk zas takovou roli nehraje.

Což ovšem nemusí být na závadu, pokud je Tvůj muž zatížen na starší ženy, podobně jako já :supr:
PS: "Vaše milenka"... vy s ní spíte spolu? :lol:

x21365 — 24. 3. 2008 21:08

:supr::godlike:
supr::godlike:
Ikdyž Salen, já bych prosila D - ale specialitu - manžel se přizná manželce, nechce se rozvádět , ale chce žít po svém s " druhou životní partnerkou " a hned po přiznání dodává, že doufá, že si manželka též  najde někoho jiného , ale je zbytečné bourat rodinu a nechce se mu z hnízdečka - tím chci říct, není bludný osel ale naiva ;):vissla: , jinak on přesně ví, co chce a jak by to mělo být :jojo:

Tak jo, dala jsem mu půl roku , v duchu - vlastně do 1 roku skoro přesně rozvod, z mé strany / po 14 letech / , BM dnes žije s ní , doufám že je štastný a spokojený. :reta::reta:

Vanda — 24. 3. 2008 21:12

Teda to mě dostalo...neprobrečet své stáří! Dobrý!

Zklamaná — 24. 3. 2008 21:19

ještě bych doplnila, že milenka je vdaná, pokud by se rozvedla, nastala by varianta A - když jsem svého přítele ponoukla, ať se ji tedy zeptá, zda se kvůli němu rozvede, řekla, že si nechce bourat rodinu, ovšem pak si to rozmyslela, a že prý by byla ochotná... takže se domnívám, kdyby byla víc akční a kývla by na rozvod hned, jak se zeptal, asi by byla u nás varianta A (pravděpodobně ten můj vzplanul větší láskou, než ona, čímž ho zklamala...)

Mikeš — 24. 3. 2008 21:23

Misa II napsal(a):

Ikdyž Salen, já bych prosila D - ale specialitu - manžel se přizná manželce, nechce se rozvádět , ale chce žít po svém s " druhou životní partnerkou " a hned po přiznání dodává, že doufá, že si manželka též  najde někoho jiného...

K tomuhle jen asi tolik: Znal jsem manželství, kde se dohodli na něčem podobném - "Já budu mít milenku a ty si najdi milence" .... vydrželo jim to asi 2 roky, dnes už jsou od sebe...

Rena — 24. 3. 2008 21:26

Mikeš, takže asi takto- vše získané v době trvání manželství se rovná SJM,tak proto je i milenka NAŠE!

hrosanek — 24. 3. 2008 21:28

Tak nevím, do které varianty patřím, ještě nejsme rozvedení.

Měli jsme problémy a nebyli schopní o nich mluvit. Z dnešního pohledu lehce řešitelné. Celkově jsme spolu byli třináct let. Oba jsme si byli nevěrní, protože jsme měli hloupý pocit, že nás ten druhý nemá už rád. Rozešli jsme po vzájemné dohodě, byť s tím přišel muž. Do jeho skutečného odchodu jsme pro mě prožili nejhezčích pět měsíců mého manželství. Najednou jsme spolu mluvili, řešili, spali spolu. Přesto jsem neměla touhu ho zadržet. Nevím, zda někoho má, protože říká, že ne. Dneska je víc těch chvil, kdy spolu vycházíme dobře než těch kdy ještě bouchnou saze. Jsme přátelé, o děti se stará, když je problém pomůže.

Můj sen je dopracovat se k nirváně, že mě nepřepadají pocity, jak mi strašně chybí a pak nesmyslně vytahuju šuplíky s bolestí, co už bolí jenom mě. :)

Rena — 24. 3. 2008 21:28

Jinak manžel není na starší ženy a nikdy se mu dotyčná nelíbila,ale dokázala ho hravě dostat do postele,tak proč on by se chudák bránil,že jo!

Mikeš — 24. 3. 2008 21:43

hrosanek napsal(a):

Můj sen je dopracovat se k nirváně, že mě nepřepadají pocity, jak mi strašně chybí a pak nesmyslně vytahuju šuplíky s bolestí, co už bolí jenom mě. :)

Hrošánku, já se Ti nebetyčně omlouvám, ale i tak je moje omluva malá.... :(
Na srazu Babinetu 28.12.2007 jsem Ti omylem sbalil kamínek, který Ti dala Vanda... opravdu v tom nebyl zlý úmysl, takový já nejsem... nacpal jsem si ho do kapsy, když jsem pod stolem hledal kartu, kterou ztratila Fatima - a pak mi to už nedošlo... takže máš ho u mě, a až se spolu uvidíme, rád Ti ho předám... :godlike:

hrosanek — 24. 3. 2008 22:06

Jé a kdybys věděl, jak jsem byla smutná, že se mi ztratil. :)

Tetamáma — 24. 3. 2008 22:20

Prosím zařadit asi do  Speciality: Po sedmi letech manželství manželova dlouhodobá cca 2 roky trvající nevěra. Manželství přetrvalo, ale bylo to čím dál horší, a tak jsem se po 23 letech rozvedla, děti jsou již dospělé. BM se po 1 měsíci od rozvodu oženil, potom se chtěl vrátit, potom se vrátil k NM, potom se zase vrátil, zůstal u NM. Celou dobu si ode mě půjčoval peníze a kdykoliv nás navštívil, vždy nás i okradl. Dala jsem na vrata řetěz a už se s BM nestýkáme já ani děti. :reta:

juli — 24. 3. 2008 22:37

taky přidám,jen nevím kam patřím,8let chození,14let manželství,9 a 14leté děti.M nevěru nikdy nepřiznal i když si jeho milenka pro něj jezdila do naší vesnice......,v práci to všichni vědí-má bezdětnou spolupracovnici-,bydlí spolu,o děti nemá zájem.
M povýšení na ředitele,milejší motorka a přátelé než milující rodina a najednou  zjištění  že jsem mu ukradla 14let života,2 roky se řeší,1stání vyřešeno,dále krizová doba pro mě!!!. Dodnes jsem se nesmířila s odchodem M!!!!Rozvod jsem podala já M jménem(máme dohodou-jednoho právníka).

Selima — 24. 3. 2008 23:05

Ja netušínm, kam zaradiť rozchod mňa a bývalého: 9 rokov spolužitia a spoločného starania sa o jeho snya... občasné jednorazové nevery, prakticky vždy (myslím) sa prevalili, lebo ich ani veľmi netajil, po cca dvojročnej kríze si našiel druhú a zamiloval sa; ja som to vycítila ešte skôr, než sa s ňou vyspal, asi pol roka to ťahal s nami obidvoma a nijako sa tým netajil. Ja som spočiatku oňho bojovala, aspoň som sa snažila - ale jedného dňa som to vzdala a len som trpne čakala, ako sa to skončí. Po asi trištvrte roku sa na moje narodeniny zbalil a odišiel... Predtým ešte urobil niekoľko podrazov a o.i. "odložil" syna, aby mohol robiť otca deťom tej druhej :o Po poldruha roku, keď sa za dramatických okolností rozišli a on bol v srabe, sondoval, či niekoho mám alebo nie... Už som mu neodpovedala; bola som už niekde inde a nemala som záujem.
Krížené A, B, a D.. .asi.

PetrHl — 24. 3. 2008 23:35

G po 10 letech manželství, manželství zatím právně trvá, 19 měsíců nevedeme společnou domácnost

Leila — 25. 3. 2008 5:05

Tak já doplním- nevěra po 16 letech manželství, veděla jsem to hned- po pěti dnech od kámošky- trvalo to intenzivně od ledna do září, pak se snažili rozcházet, no ale 5. března tam opět šupl a to byla poslední pověstná kapka- z mé strany konec. On to nechce pochopit, že je konec.

Jája — 25. 3. 2008 7:57

tak já nevim do který varianty patřim...
po 7 letech vztahu (4 roky manželství) se objevila "kamarádka" - jen kamarádka :lol:
ke který se po roce od mýho zjištění odstěhoval na 4 měsíce, pak návrat, ale neobnovené soužití...
po dalšim roce a půl rozvod
a teď rok po rozvodu mi pomáhá předělávat byt do kterýho se stěhuju :D

jeho představa: byt pronajmi a zůstaň bydlet tady :) VEDLE mě :P

to jsem teda zvědavá kam mě zařadíte :lol:

Ivana — 25. 3. 2008 8:04

Salen, hlásím se k variantě A. I když manžel nikdy nevěru nepřiznal, Péťa byla maximálně jeho kamarádka. Ale rozhodl se pro rozvod, řekl mi, že se mnou už nechce žít, že náš vztah je mrtvý a že se chce rozvést. To mi řekl 3.září 2005, 1.3.2006 se odstěhoval a Péťa začala bydlet s ním, 12.září 2006 jsme se rozvedli a do roka potom se oženil a narodilo se mu dítě. Je šťastný a spokojený a já jsem sama a opuštěná. Stále se s tím nedokážu vyrovnat - chodili jsme spolu 3 a půl roku, pak se vzali a 24 let byli manželé. Pořád ho miluju, i když vím, že jsem absolutně bez šance.

Kukačka — 25. 3. 2008 9:26

Já myslím, že každý má svou vlastní kategorii...

Selima — 25. 3. 2008 9:30

:jojo:

lavai — 25. 3. 2008 10:34

Rena napsal(a):

Mě by zajímalo,zda existuje varianta-Rozvedli se,rozešli se,ale zůstali přáteli a společně vychovávají své děti a v rámci možností si pomáhají.

Asi tomu tak nějak odpovídá moje situace...rozvedeni.... Já sama...BM u milenky.... já ASI pořád do něj zamilovaná... Ale už na jiné úrovni....
V rámci možností VYCHOVÁVÁME 3 děti.... On by se chtěl starat i víc-jinými slovy trávit u nás skoro všechen svůj čas - což mu nebylo mnou umožněno..  Což tedy nechce přijmout, ale postavily se k tomu taki děti...
A snad bych to nazvala -vztahem kamarádským....
Hm... :gloria:

lavai — 25. 3. 2008 10:56

Tak taky nevím do které skupiny patřím...
Vdaná jsem byla 17 let, pak manžel přiznal milenku....  milenku měl skoro po celou dobu manželství ... 12 let.. Nic jsem nepoznala,měla jsem 3 malé děti....
Situace mu vyhovovala..v pobíhání sem a tam našel radost...
Ve slabou chvilku přistoupil na rozvod.
Odejít nikdy nechtěl.. ..Typický osel.....nechtěl od nás odejít... a já ho nemohla "odejít"...
Rozvedená jsem už několik let, ale nezměnilo se nic. Nejradši by u nás trávil veškerý volný čas... Tak jsem mu řekla, že si to nepřeji..Sice byla hádka...že ho nemám co vyhazovat, ale  přidaly se ke mně i děti... Tak návštěvy u nás zrušil. Ale nelíbí se mu to...
Přijde jen pokud s něčím potřebujeme pomoct.
Takže je u milenky...ale nejradši by nás měl obě...
A jestli je spokojený? Nevím, ale určitě mu to přeji..
A já? Jak někdo napsal - jeho štěstí mě stálo hodně bolesti... :kapitulation::kapitulation:

Salen — 25. 3. 2008 10:57

Kuki neruš mi sociologický průzkum :-), náhodou z toho začínají být vidět určitý věci

Mikeš — 25. 3. 2008 11:02

Salen napsal(a):

Kuki neruš mi sociologický průzkum :-), náhodou z toho začínají být vidět určitý věci

To jo, jen si myslím, že se Ti tam vloudila chybička u Selimy: Píšeš "manžel", ale ona podle mě vdaná nikdy nebyla...

Kukačka — 25. 3. 2008 11:06

Salen napsal(a):

Kuki neruš mi sociologický průzkum :-), náhodou z toho začínají být vidět určitý věci

Já o tom přemýšlím a to hodně. O svém manželství i o svém "nelegálním" vztahu, ale jaksi bych to viděla na samostatné kategorie. Mám drobné a víc než drobné odchylky. Nedokážu se nikam zaškatulkovat.
MMCH - včera jsem vykonala velikonoční návštěvu u tchánů a po dlouhé době paní máti hovořila o synovi. Neradostné zprávy. Myslím, že je unavený životem v pustině a dojížděním, neúspěchy v práci a starostí o mladou. Trošku zdravotní problémy, tloušťka, tlak a podobně. A nemůžu říct, že bych měla nějaký pocit zadostiučinění...

Salen — 25. 3. 2008 11:14

Mikeši - ještě že to po mě někdo kontroluje :-)
Kuki - to je asi dobrá známka, že z toho nemáš škodolibou radost, ne? To já bych asi měla. Ale ono taky hodnocení maminky se nemusí shodovat s pohledem jeho. Moje tchýně vidí např. svého syna taky jako chudáka, kterému nemá kdo uvařit (tak mu vaří sama) a který si musí sám vyprat a jak sešel, protože pořád jen dře. Realita je jiná.

Kukačka — 25. 3. 2008 11:36

Salen - matka měla dobré hodnocení, má jediného syna a velmi se trápí. A mě už nejde o to, že jsme se rozvedli. Spíš o to, že je prostě v pr... a ví, že si za to může sám, že jsem ho upozorňovala na budoucí problémy, které musí musí zákonitě nastat. Dlouho jsem nechávala čas a otevřená vrátka, ale nechtěl a velkopansky (furiantsky) odešel. Teď má takový starosti, jako nikdy. A to unavuje a zabíjí náladu a vztah s mladým děvčetem. Asi to ztratilo veškeré kouzlo.
Víš, já vždycky říkám, že všechno souvisí se vším. Takže když se ti nedaří v jednom, zákonitě to přeneseš do dalšího segmentu svého života, ať chceš nebo ne. A to se mu právě děje.
Jsou tu lidi, kteří mě znají na živo. A myslím, že mohou potvrdit, že se cítím v pohodě, nejsem utrápená a celkem spokojeně žiju. Tohle ze mně vyzařovala celý život, s výjimkou dvou let kolem rozvodu. A já dobře vím, že tahle "aura pohody" padala dřív i na něj a že z ní těžil. Najednou to nemá a ta ztráta pohodového rodinného zázemí je bohužel dost citelná. I fyzicky. Náš společný lékař mě na to taky upozornil.
Vím, že to zní poněkud nabubřele, jenže to tak cítím.

Selima — 25. 3. 2008 11:59

Mikeš napsal(a):

Salen napsal(a):

Kuki neruš mi sociologický průzkum :-), náhodou z toho začínají být vidět určitý věci

To jo, jen si myslím, že se Ti tam vloudila chybička u Selimy: Píšeš "manžel", ale ona podle mě vdaná nikdy nebyla...

Mikeško, nebuď puntičkár - žili sme spolu 9 rokov, vychovávali jeho syna, jeden čas obe deti(bol dva razy ženatý a z každého manželstva mal po 1 dieťati), chvíľu som mu pomáhala aj  s podnikaním - myslím, že sme mali tesnejší vzťah, než je tvoje manželstvo :reta:
Na druhej strane uznávam, že rozchod bol o niečo málo jendoduchší - nemuseli sme ho riešiť súdnou cestou, ale aj tak sme sa hádali o financie, zariadenie, veci :rolleyes: . Najviac asi o psa. Keby nie mojej veľkorysosti(neľutujem to), ktovie ako by nakoniec náš rozchod vyzeral. V tom vidím hádam jediný rozdiel oproti "oficiálnemu" manželstvu. Všetci to brali ako skutočné manželstvo; mmch jeho rodine chodievam dodnes na rodinné príležitosti a oslavy(hlavne kvôli deťom, kt. som vychovávala), on našim nie....

Selima — 25. 3. 2008 12:03

P.S. Prečo mi v štatistike chýba Vanilka a Lucia33? Aha, ono sa asi berú len tí, ktorí sa sami do ankety prihlásili...

Selima — 25. 3. 2008 12:15

Inak, kuki, ja ti véééľmi rozumiem, presno mám podobný pocit v súvislosti s bývalým. On je "prudič", cholerik a prúserák a ja som optimistická kľuďaska, ktorá dlho žehlila mnohé jeho záležitosti, hlavne vzťahy. On vyšiel dlhodobo s málokým. Potom sa mermomocou so mnou rozišiel a "šiel za svojím šťastím", ktoré malo podobu vysnívaného podnikania v potravinách s milovanou ženuškou. Pomerne zanedlho skončil bez bývania(vyhodila ho po roztržke zo svojho bytu a jeho bol prenajatý), s dlhom, ktorý spláca hádam dodnes(spreneverila, resp. vzala spoločné peniaze) a s obchodom na krku, kde zostal pracovať kao jeidný a kde musel makať denne 12 hodín, len v nedeľu "iba" asi 8 hodín; vrátane zásobovania, ktoré si robil tiež sám, makal v podstate každú chvíľu, keď nespal. Býval v nebytových priestoroch, ktoré si sám upravil. :/ Nakoniec mal zdravotné problémy - niečo so srdcom - a búračku, takže dnes býva v menšom byte, než keď sme sa rozhcádzlai, má taxík na leasing, stále zdravotné problémy(prestal fajčiť, čo vo vzťahu so mnou odmietla, sviniar) a údajne žije stále sám - on, čo vykrikoval, že nevie žiť sám. Jednoducho sa splnilo, čo akosi videli všetci okrem neho(hlavne všetci, čo poznali aj jeho milenku - teda aj ja). Pre mňa toto zadosťučinenie už ale prišlo neskoro. Naše koľaje sa už rozišli a tá moja mierila úplne inam.

Vanilka69 — 25. 3. 2008 13:43

Selimko, já jsem Ti chyběla? :pussa: :hjarta: :par:

U nás to bylo dlouho B, pak C pak F, jestli se finále nakonec povede nebo ne, to nevím a když to tak čtu, tak v budoucnu nevylučuju ani G a třeba i A nebo E, kdo ví, co nám život přinese. ;)  Jen tedy ze současného pohledu vylučuju D, na to nemám nebo mi za to ten můj miláček nestojí.

Ivana — 25. 3. 2008 13:46

Tak to můj ex jenom kvete. Za tu dobu, co jsme se rozešli, přibral 10 kg. Vydělává velmi dobře (pracuje v justici), jeho nová žena je narozdíl ode mě výborná kuchařka a skvěle zvládá péči o dcerku i malého, zatímco já byla ze dvou dětí naprosto vyšťavená a nezvládala absolutně nic. Zároveň je mladší než já o 17 roků, daleko sebevědomější (ač pouze vyučená a já mám VŠ), veselejší a víc společenská. Prostě můj ex si opravdu polepšil, zatímco já jsem přišla o smysl života a vůbec nevím, kde ho mám začít znovu hledat.

poletucha — 25. 3. 2008 13:56

Ahoj, naši se rozvedli když mi byli 3 roky, od mého 1 roku spolu nežili.
Vycházejí spolu velmi dobře a to i s jeho další ženou. Mám dokonce fotku z tátových 60-sátin, kde v kuchyni jsou vidět dvě "babky" jak spolu myjí nádobí. A otec sedí u stolu. :D
Někdy tátova žena říká mojí mámě: já jsem ti kolikrát záviděla, že jsi se s ním rozvedla a moje máma se jen usměje.

eset — 25. 3. 2008 14:05

poznám pani čo po 10 rokoch koli láske spálila všetky mosty, jej muž je aj po 21rokoch sám. Jej láska ked stratila čaro zakázaného bola trpká, horkosť si vypili 3+3 deti. ende

x62358 — 25. 3. 2008 14:07

Ivanko v sobě. Ty chceš pořád žít život svého muže. Nejde to!!

Jessika — 25. 3. 2008 14:14

Mikeš napsal(a):

Čistě statisticky: Všímáte si, že když pomineme Nabuko, tak to jsou všechno případy, kdy manželství trvala 15, 20, 25 let??? Čili - "hrozně dlouho".....

a není to proto, že manželství již svůj úkol splnilo ?
děti velký (nebo skoro velký) ... "se jim to dá vysvětlit"
majetek nahrabanej ... "je co dělit"
vrásky a faldíky nadělaný ... "jsou mladší a hezčí larvičky"

a taky osoba, která se mnou prožila  moje neúspěchy, mi ty neúspěchy tou svou přítomností tak nějak pořád připomíná ... "jde se za lepšími a zářnějšími zítřky"

ps. neberte si to nikdo osobně :) , taky jsem rozvedená

Jessika — 25. 3. 2008 14:20

Ivana napsal(a):

Tak to můj ex jenom kvete. Za tu dobu, co jsme se rozešli, přibral 10 kg. Vydělává velmi dobře (pracuje v justici), jeho nová žena je narozdíl ode mě výborná kuchařka a skvěle zvládá péči o dcerku i malého, zatímco já byla ze dvou dětí naprosto vyšťavená a nezvládala absolutně nic. Zároveň je mladší než já o 17 roků, daleko sebevědomější (ač pouze vyučená a já mám VŠ), veselejší a víc společenská. Prostě můj ex si opravdu polepšil, zatímco já jsem přišla o smysl života a vůbec nevím, kde ho mám začít znovu hledat.

smysl života je starat se o nevděčnýho hajzlíka ???
notááák, klid Ivčo
mrkni na jiná vlákna - například Smrt dcery - snad ti dojde, o co  tady na tý  kulatý věci jde

emanuela — 25. 3. 2008 14:27

a není to proto, že manželství již svůj úkol splnilo ?
děti velký (nebo skoro velký) ... "se jim to dá vysvětlit"
majetek nahrabanej ... "je co dělit"
vrásky a faldíky nadělaný ... "jsou mladší a hezčí larvičky"

a taky osoba, která se mnou prožila  moje neúspěchy, mi ty neúspěchy tou svou přítomností tak nějak pořád připomíná ... "jde se za lepšími a zářnějšími zítřky"

ps. neberte si to nikdo osobně smile , taky jsem rozvedená

ANO JE TO TAK I MANŽEL MĚ TO PARKRÁT ŘEKL.
TAK ŽENSKÝ NECHTE JE JÍT, JÁ VÍM ŽE JE TO TĚŽKÝ, JÁ SE TAKY SNAŽILA, ALE KDYŽ NĚKDO NECHCE NIC NENADĚLÁTE.
NEŽIJTE JEJICH ŽIVOT, NEPŘEMÝŠLTE CO DĚLAJÍ, ZDA JSOU ŠTASTNI, MUSÍTE ŽÍT SVŮJ ŽIVOT.......

Ivana — 25. 3. 2008 14:55

Můj smysl života nebyl starat se o manžela. Já se o něj nikdy nestarala, nejsem pečovatelka, chtěla jsem s ním prostě žít, užívat si života - cestovat, výletovat, chodit do kina, do divadla atd.  Tohle samozřejmě te´d dělám s různýma kamarádkama a známýma, ale mě to bez mého ex prostě nebaví. Děti mě už tolik nepotřebují a já nevím, co dál se svým životem. Jiného muže nechci a sama nejsem zvyklá žít. Jsem te´d v jakémsi vakuu, nevím, co dál ...

x62358 — 25. 3. 2008 15:11

Ivanko ty prostě nechceš....s tím nikdo nic nenadělá - jen ty sama.

Pisatel — 25. 3. 2008 15:26

ffly napsal(a):

Ivanko ty prostě nechceš....s tím nikdo nic nenadělá - jen ty sama.

Bude sama jo to máš Motýlku pravdu. Ale živpot není jen o chození do kina, divadla, dovolených. jak to zpívá Zagorka, "maluj zase obrázky ......" Jo život je občas i o tom sednout vyhrnout rukávy a makat.Ba sice jen o sebe, ale tím i o toho druhého. POkud není na loži smrtelném  pak je to svou přítomností a pracovitostí, ....

Salen — 25. 3. 2008 15:40

Jessika napsal(a):

a není to proto, že manželství již svůj úkol splnilo ?
děti velký (nebo skoro velký) ... "se jim to dá vysvětlit"
majetek nahrabanej ... "je co dělit"
vrásky a faldíky nadělaný ... "jsou mladší a hezčí larvičky"

a taky osoba, která se mnou prožila  moje neúspěchy, mi ty neúspěchy tou svou přítomností tak nějak pořád připomíná ... "jde se za lepšími a zářnějšími zítřky"

ps. neberte si to nikdo osobně :) , taky jsem rozvedená

A taky pro to, že ujíždí vlak, umírají první spolužáci, kamarádi, ozývají se první příznaky stáří a zatímco ženská je s tím více smířená, dokonce se na babičkovství mnohdy těší, v chlapovi to řve "ještě néééééé" :-). A nová láska, případně pozdní dítě to všechno na pár let oddálí. (Aby to pak dopadlo s o to větší intenzitou, ale to už je jiná pohádka).
A taky pro to, že po 20 a více letech dojdou vedle sebe lidi občas každý někam jinam. Nemyslím si, že by to muselo být důvodem rozvodu, protože po tolika letech je tolik společných zážitků, že se na tom dá stavět, i když v jiných sférách si jede každý už jen po své koleji. Ale objevení nové tvářičky, která stojí právě u té nové koleje, která manželku nezajímá, to může být taková šťastná síla, že to dokáže manželství položit.

Ivana — 25. 3. 2008 15:56

ffly, asi máš pravdu. To samé mi řekl psycholog - vy ho nechcete nechat jít. No, nechci. Celý život jsem toužila po jediném - být s ním až do smrti. Myslela jsem, že máme společné zájmy a že to na hezký život stačí. Ale nestačilo.
Nechci ho nechat jít, protože bych byla tak strašně sama, že bych to neunesla. Já se strašně bojím být sama a nechci "lovit" někoho jiného. To mě traumatizovalo už v 17-ti, nenáviděla jsem to seznamovat se s nějakými kluky. Byla jsem tak šťastná, že tohle mám už navždy vyřešené a tu máš čerte kropáč, mám to tu zas - dilema - být sama nebo hledat jiného. Ale já nechci jiného, chci toho "svého"!!!

Salen — 25. 3. 2008 16:14

Ivano - vyšla knížka od čarodějky Košanové - Magická padesátka. Kup si jí. Stojí necelé dvě stovky. Já nevěřím na čarodějky a bohyně (tedy jak kdy :-)), ale ona v té knížce vypráví příběhy několika 50tiletých žen, které opustil manžel. A moc hezky popisuje všechny ty pocity, které bohužel tak důvěrně známe. No vždyť víme ..... skoro každá z nás, když byla na dně, sáhla ke kartám, horoskopům, věštbám - takže tyhle ženské za svůj život toho slyšely mnoho. A ty příběhy končí šťastně. Ta knížka dává novou naději. Fakt!

x62358 — 25. 3. 2008 16:14

Ivanko a co s tím ale uděláš, přeci nezahodíš celý svůj život? Vždyť ty žiješ, dýcháš a tak si to kazíš. Já když tě vždycky čtu, tak mi je to tak líto, že se nechceš odrazit, nechceš hledat nějaký pozitivum celý tý situace a nejradši bych ti naplácala na prd*l!!
Ty jsi umanutá, chceš umanutě jen toho svýho, který už je dávno za kopečkama. Vytvořila sis boha, ideál....ale o tom život není. On není takový ideál jak ho vidíš ty, ať je co chce...ale ty ŽIJ dál.

solkla — 25. 3. 2008 17:15

Tak i já se svou "troškou do mlýna". Po 10 letech manželství, 12 ti letech vztahu a dvou dětech moje nevěra, která se provalila, řešena manželem nebyla vůbec. Trvala asi rok /už si ani přesně nepamatuju/, z toho asi půl roku po provalení. Rozchod s milencem oboustraný, prostě to vyprchalo. Oba jsme v manželství pokračovali, je to už 5 let a máme s manželem lepší vztah než před tím. Nikdy jsme o nevěře nemluvili ani slůvkem.

Růža — 25. 3. 2008 17:30

Hlásím se k bodu A - ale až po dvou letech - zprvu to bylo D - nevěra ze strany manžela po 18 letech - bydlí u své "selky" (tak jí říká tchýně)  -  rozvod zatím nepodán - problém s majetkovým vyrovnáním - vycházíme s ještěmanželem přátelsky - mám nový vztah, ve kterém jsem sťastná :)

Tercila — 25. 3. 2008 19:52

Rena: "Mikeš, takže asi takto- vše získané v době trvání manželství se rovná SJM,tak proto je i milenka NAŠE!"

Reny, :supr: a budete ji zužovat?? To je teď dost moderní..... :D

Rena — 25. 3. 2008 20:11

Tercila,  pokud by bylo to zúžení výhodné,tak mu ji ráda přenechám!Jinak zatím se do toho nehrnu,protože manžel dluhy nedělá,tak klidně zůstanu nemoderní.

majkafa — 25. 3. 2008 20:13

-

majkafa — 25. 3. 2008 20:15

Chybka, sorry

Salen — 25. 3. 2008 20:33

Majko - já tam dopisuju ty, kteří se tu "nahlásí" :-), tak jen připomeň tvoje údaje

Lucie33 — 25. 3. 2008 21:36

no to je teda hukot tady. škoda, že nemůžem radši vyplňovat statistiku třeba komu co kde zjara pod sněhem rozkvetlo.....že máme takovýhle společný téma....:)

ale máme, tak holt máme:

tak u nás: 15 let manželství, láska jako blázen krom jedinýho problému a postupně narůstající krize hlavně z mý strany - ohledně rozdělení prací a povinností doma - špatná komunikace, vzdalování, ochládání, pak můj už téměř vševzdávající krok a rozhovor o tom, že takhle dál nemůžu a nechci, následná manželova 3 měsíční nevěra s kolegyní, mé odhalení, měsíc lámání chleba, zda spolu či ne, kdy jsme si oba, hlavně tedy já....:) vyslechli všechno, co bylo špatně...ale díky za to, něco na tom každopádně bylo....po měsíci definitivní rozhodnutí, že spolu, nevěra nikdy více neřešena a myslím opravdu hned ukončena. od té doby všechno lepší, oba se snažíme, manžel vypadá od prvního okamžiku vyřešení šťastnej jako bleška a dá se říct, že všechno (asi díky tomu, co jsme si všechno vyřikali) šlape líp než dřív. takže zatím vše ok, dostává se mi za ty dva roky všeho o čem bych už bejvala ani nesnila.

nebejt mé někdy nadmíru dumající kebule, myslím, že příběh stručný, jednoduchý až banální....ovšem kdyby se tak člověk sám na to dokázal podívat s nadhledem........zlatý voči :). každopádně poučný a přínosný pro obě zúčastněný strany ačkoliv i přes tu zdánlivou jednoduchost - nijak lehce jsem to neprožívala :)

jo, když na to tak koukám, všechno dobrý a lepší, jen škoda, že jsme to nezvládli vyřešit líp dřív a bez tý nevěry - myslim, že by to šlo, kdybych nebyla blbá a on si tehdy viděl dál, než na špičku svý ješitnosti atd....ale bez toho by jsme nebyli asi tam kde jsme teď. takže tak.
myslim, že můžu říct, že jsme šťastný a že to nebylo zadarmo. a nadarmo :)

takže jsem skupina jaká?????

Kerrin — 25. 3. 2008 21:39

tak se k vám také nahlásím:

Spolu 10 let, manželství trvá 7 let, nevěra z manželovy strany cca 6 měsíců. Zatím stále ve společné domácnosti. M tají milenku, není to nic veřejného.Nezmiňuje se o milence.Nepřespává u ní.
Zatím se snažíme býti spolu. A jestli to je krize a bude překonána se uvidí.
Tak do jaké skupinky patřím????

Lucie33 — 25. 3. 2008 21:40

F asi jsem.

Mikeš — 25. 3. 2008 21:43

Salen, neber mě jako věčného rejpala, ale jakožto člověk, který vystudoval statistiku a zpracování dat, se musím ozvat: :supr:
1. Z úvodního přehledu se Ti nevím kam ztratila Vanda :D
2. Solklu bych přeřadil spíše do skupiny F - sice zahýbala ona a ne manžel, ale rodina nakonec zůstala zachována...

Kerrin — 25. 3. 2008 21:46

Asi C???
Ale nevím, myslím si že do D čka se nedostanu.

majka.r.63 — 25. 3. 2008 21:48

Přidávám data o svém manželství.

Jsem vdaná skoro 24 let, zatím nerozvedená, ale už dělíme majetek.
Po 20ti letech mi M přijel říci do práce, že odejde. Po dalším půlroce, jeho dvou odchodech a návratech, mi přiznal milenku - na přímou otázku jsem dostala přímou odpověď.
Další 2 roky mě střídavě opouštěl a navždycky se vracel. Po vánocích 2006 odešel navždycky, což mi statečně oznámil SMSkou. Jeho představu, že vlastně bude žít s milenkou a k nám bude docházet tak na dva víkendy v měsíci, vždyť jsme rodina a má nás rád, jsem neakceptovala.  Dnes je to víc než rok, co žijeme každý ve svém. On si postavil nový domek a žije v něm se svojí milenkou.
Já jsem zatím sama a je mi většinou hezky. Děti už jsou velký a máme fajn vztah.
On už mě nezajímá - ani v dobrým, ani ve zlým.

majkafa — 25. 3. 2008 21:49

-

Salen — 25. 3. 2008 22:43

Mikeši - Vandu jsem fakt ztratila :-(, hned napravím. Ale Solklu prostě musím nechat ve zvláštnostech, protože ten příběh tu nemá obdoby - tedy hlavně v chování jejího manžela. :-)

x21365 — 25. 3. 2008 22:46

Tercila napsal(a):

Rena: "Mikeš, takže asi takto- vše získané v době trvání manželství se rovná SJM,tak proto je i milenka NAŠE!"

Reny, :supr: a budete ji zužovat?? To je teď dost moderní..... :D

:supr::godlike:, holky , tak jsem se dlooooouho nenasmála :lol::lol::lol:
PS: Tercilo, ta naše už je po ...... liposukci ale ještě možná bude / ted už sám / vycpávat, co vím, vždy po tom toužila :vissla::lol:

Vanilka69 — 26. 3. 2008 1:38

Míšo - :lol:

Jinak ještě údaje pro upřesnění:

Vanilka - spolu jsou 18 let, od provalení necelé dva roky, manžel prošel od tajných nevěr (průběžně poslední čtyři roky před provalením), přes mimomanželský vztah (rok a půl letý), až k návratu k rodině ihned po provalení, díky tomu, že si oba byli schopni říct si, co každému na vztahu vadí a oba se pokusili o nápravu, podařilo se vztah znovu a lépe nastartovat, v současnosti jsou oba spokojeni jako nikdy předtím a co přinese budoucnost se ještě uvidí :-)


To je tedy divné, psát o sobě takhle neosobně ve tvaru oni ... :)

Ivana — 26. 3. 2008 7:51

Já bych děsně ráda žila spokojeně a šťastně dál, ale jaksi nemám proč. To, co jsem si celý život malovala, je fuč a já nějak nevím, co dál. Jo, mám a hledám kamarády, chodím cvičit, na procházky, do kin, do divadla, na koncerty, nemusím žehlit košile a můžu si číst, kdy chci a nemít špatné svědomí, že se nevěnuju manželovi, starám se o děti, ale nic z toho mě nějak neuspokojuje.  Plácám se v tom a nevím, jak z toho. Občas si řeknu, že si tedy najdu chlapa a dám si inzerát nebo na nějaký odpovím, už jsem byla asi na deseti schůzkách, ale nikdy z toho nic nebylo. Ti chlapi jsou tak příšerně CIZÍ, z představy, že by se mě některý z nich dotkl, je mi :usch: Tak si pak řeknu, že to nemá smysl a zas toho nechám. Mám pocit, že se točím v kruhu a nevím, jak z toho ven.

Mně by ještě Salen zajímalo, jak se s odchodem manžela tvé statistické ženy vypořádaly, našly si jiný vztah nebo zůstaly samy a jsou spokojené?

Vanda — 26. 3. 2008 8:09

Ivano,
já myslím, že nejdůležitější je se naučit žít ráda sama se sebou, ať život přinese, co chce. Mít se ráda, víš? Jo, zní to jako fráze, ale marníš svoje drahocenné minuty a vteřiny, život ti zbůhdarma utíká...a přitom by mohl být tak krásný, jen být sama se sebou vyrovnaná, spokojená...a nelpět na něčem, co nemůžu mít, a být z toho nešťastná. Asi to neumím líp napsat a vysvětlit, promiň

Salen — 26. 3. 2008 10:42

Ivano já ti naprosto rozumím! Cítím to úplně stejně. Nemám si na co stěžovat, jsem zdravá, mám práci, dobře bydlím, mám auto, jakž takž peníze, mohu se věnovat jen sobě a kamarádkám, mohu se seznamovat, chodit na rande, střídat chlapy v posteli, syn je samostatný, skvělý a má mě rád, máti bydlí pode mnou, zatím se o sebe postará ...... tak proč se mi chce každou chvíli zařvat "do pr..... já chci mít někoho, kdo si mě bude vážit, bude mě mít rád a bude se mnou chtít být" ???
Seš dobrá, že na ty rande chodíš. Mě už nebaví ani to.
Asi holt tomu musíme dát čas a nějakou dobu jen žít a učit se být spokojené s tím co máme. Tys byla u Pandorry na škole? Nepomohlo?

A ve statistice zatím uvedly jen dvě z nás, že už mají nový vztah - je to tam napsáno.
Ale neklesej na duchu, že všechny opuštěné našeho věku zůstanou už samy. Ty, které už zase naplno žijou, ty už sem číst a psát nechodí. Ale kdyby náhodou, tak je prosím o povzbuzující příspěvky, že i o naši věkovou kategorii má někdo zájem.

Salen — 26. 3. 2008 10:55

Když to tak po sobě čtu ..... hele, nebude ono to tím, že právě se mi chce zařvat a třeba si dupnout že chci a chci a chci :-D :-D

Kukačka — 26. 3. 2008 11:25

salen - taky nerada chodím na rande. Asi dost miluju toho modrookýho. Ale tak nějak...bezpodmínečně...sakra, jako by mi to Pandorra naordinovala. Já si nenárokuju jeho čas a on si nenárokuje můj. Intenzita, s jakou se pak potkáme, je docela příjemná.
Přesto, že to tak těžko někdy bude, se považujeme za partnery.  Často používá slovo "my" a spousta věcí plyne tak samozřejmě a nenásilně, nikdy jsme o tom nemuseli hovořit. To nějak samo.

Jinak bych neřekla, že není o věkovou kategorii 40+ nezájem. Ale chce to vyrovnat se sama se sebou a pak to půjde i na jiných frontách...

hrosanek — 26. 3. 2008 11:30

Salen já ještě do statistiky doplním mamku svého muže.

30 let manželství, poslední léta byla fakt smutná, hodně se vzdalovali, už si neuměli říct nic hezkého, myslím že spolu moc nespali, každopádně tchán byl najednou mnohem "mladší" než jeho žena. Toužil ještě jednou prožít nový začátek, přesto neměl štěstí (nebo smůlu?) na ten osudový vztah. Pak poznal o patnáct let mladší přítelkyni a začal totálně šílet. V té době obě děti dospělé s vlastními rodinami. Všem bylo jasné, že to krachne, ale rodina byla něco co mu za to dlouho stálo, aby to nerozseknul. Rozseknul to pro tchýni v nejhorší možnou chvíli, týden před oslavou jejich padesátin se provalila jeho nevěra a on při vidině svého dalšího štěstí spálil ze dne na den všechny mosty. Najednou měl hezčí, mladší, zcela bezstarostné stvoření. Tchýně se z toho hrabala do minulého podzimu. V podstatě nebyla schopná mít radost z čehokoliv, na druhou stranu je to statečná úžasná baba a loni začala konečně bojovat. Dala si inzerát, chodila na schůzky, hledala. Chlápci byli pestrá plejáda a pak přišel konečně kompatibilní chlap. Dneska díky němu má barák plný smíchu. Je to dvakrát ženatý vdovec, který má celkem 5 dospělých dětí. Je úplně obyčejný, lidský se srdcem na dlani. "Přitáhla" si ho až ve chvíli, kdy se naučila žít sama se sebou a otevřela cestu kam dál.  Sama říká, že dostává za pár měsíců víc než dostala v porci lásky a úcty za celý život. A o tom životní krachy jsou.

A tchán? Přítelkyně je sice oficiálně rozvedená, ale stále se svým exmužem žije a přes pokusy tchána si jí vzít to nikdy neudělá, že by odešla. Došli tak daleko, že měli koupené snubní prstýnky, zaplacenou svatební dovolenou a pro ni si přijel muž a odstěhoval si ji zpátky domů. Pořád k tchánovi dochází za účelem sexu. Má za to dokonalý servis od dvou mužů, co nezařídí jeden, tak zvládne druhý- voňavčičky, šatičky, botičky, muž jí vozí do práce, můj tchán z práce nebo obráceně. Když je řada na tchánovi s odvozem do práce, tak jí dělá svačinu. Odešel za vidinou, že zažije něco úžasného, zažívá, miluje tu ženskou takovou jaká je, ale stáří nezastavíš a najednou mu dochází, jak je to na houby a jak je vlastně sám. O tom to taky je, život je spravedlivý, když od něho chceme moc, tak zůstane jenom "něco."

Kukačka — 26. 3. 2008 11:36

Hroší....dík, to je krása. Všechno do poslední větičky.
Holky, čtěte!! Netruchlete pro něco, co byste chtěly a nemáte to. Vždyť nikdy nevíte, jestli by to bylo tak krásné, jak jste si vysnily. lepší je žít z maličkých radostí a ty větší přijdou samy.

Hrošánku - tvůj tulipánek se mi rozbil, musím začít znova. Chvilku strpení :)

Salen — 26. 3. 2008 11:37

Hrošánku to je tááák hezkýýýýý :-D Pohlazení pro dušičky :-) Díky.

OTZI — 26. 3. 2008 11:42

Kukačka napsal(a):

Hroší....dík, to je krása. Všechno do poslední větičky.
Holky, čtěte!! Netruchlete pro něco, co byste chtěly a nemáte to. Vždyť nikdy nevíte, jestli by to bylo tak krásné, jak jste si vysnily. lepší je žít z maličkých radostí a ty větší přijdou samy.

Hrošánku - tvůj tulipánek se mi rozbil, musím začít znova. Chvilku strpení :)

Kuky -svatá pravda. A radovat se z každého dne

petra72 — 26. 3. 2008 12:06

Jsem v seznamu stroze - takže doplním:

Manželé jsme byli 12 let, předtím rok chození. Dvě děti. Po 8 letech kulový blesk - změna chování manžela, krize 40-ti let a ujíždějící vlak, má výhružka odstěhování - BM šel tedy sám....
Po odstěhování k mamince :lol:  první milenka, druhá milenka, 2 neúspěšné návraty zpět k rodině, pak další milenka-podřízená v práci.  Jejich vztah trval 3,5 roku.

Na mou žádost se BM odstěhoval - střídavě u milenky, u nás, u maminky. :lol:

Po 12-ti letech rozvod. Teď jsme rok rozvedeni. Komunikace byla téměř vždy celkem ucházející, BM s námi trávil i v době temna více volného času než s milenku. Kdybych ho nežádala o odcházení na noc k milence, byl by u nás i spal a ke slečně chodil jen občas. Dovolené BM chtěl trávit s námi i s ní - celkem klasický Burianův oslík.

Teď BM se od ledna snaží vrátit k naší původní rodině.

Tč. skoro měsíc milenka už není aktuální. PRÝ. BM se snaží vrátit se zpět, opravdu dělá vše pro to, abychom to zkusili žít zase spolu. Měsíc je opravdu zlatíčko. Musím říct, že je to fakt až neuvěřitelné.

ŽE BY NOVÝ ZAČÁTEK? :lol:

Takže - skorem všechny písmenka, i to pod čarou. :lol:   Je krásné, jak je život pestrý. :lol:

Kukačka — 26. 3. 2008 12:12

A kdo teď pere?

Nabuko — 26. 3. 2008 12:14

Já jen ještě dodám - rozvod zatím nedokončen, pouze svěření syna do péče; vyskytuje se převozník :-) Skoro BM s přítelkyní žije a vychovává jejího života. 10. dubna to bude přesně rok od finálního provalení (resp., kdy jsem mu řekla, že to vím, nevěrný byl asi od ledna, v březnu jsem se to dozvěděla já).

petra72 — 26. 3. 2008 12:15

Kukačka napsal(a):

A kdo teď pere?

Jestli otázka směřuje ke mě.... tak já :grater: :grater: :grater:

Ale on zas platí  :vissla:   :gloria: :gloria:

Nabuko — 26. 3. 2008 12:15

petra72 napsal(a):

Jsem v seznamu stroze - takže doplním:

Manželé jsme byli 12 let, předtím rok chození. Dvě děti. Po 8 letech kulový blesk - změna chování manžela, krize 40-ti let a ujíždějící vlak, má výhružka odstěhování - BM šel tedy sám....
Po odstěhování k mamince :lol:  první milenka, druhá milenka, 2 neúspěšné návraty zpět k rodině, pak další milenka-podřízená v práci.  Jejich vztah trval 3,5 roku.

Na mou žádost se BM odstěhoval - střídavě u milenky, u nás, u maminky. :lol:

Po 12-ti letech rozvod. Teď jsme rok rozvedeni. Komunikace byla téměř vždy celkem ucházející, BM s námi trávil i v době temna více volného času než s milenku. Kdybych ho nežádala o odcházení na noc k milence, byl by u nás i spal a ke slečně chodil jen občas. Dovolené BM chtěl trávit s námi i s ní - celkem klasický Burianův oslík.

Teď BM se od ledna snaží vrátit k naší původní rodině.

Tč. skoro měsíc milenka už není aktuální. PRÝ. BM se snaží vrátit se zpět, opravdu dělá vše pro to, abychom to zkusili žít zase spolu. Měsíc je opravdu zlatíčko. Musím říct, že je to fakt až neuvěřitelné.

ŽE BY NOVÝ ZAČÁTEK? :lol:

Takže - skorem všechny písmenka, i to pod čarou. :lol:   Je krásné, jak je život pestrý. :lol:

Petro, a jak to cítíš Ty? Chceš ho zpět? Jsi určitě nadějí pro mnohé z nás (i když já mám teď momentálně pocit, že bych ho zpět nechtěla ani za zlaté prase, i přesto, že si myslím,že ho stále miluju). :)

Nabuko — 26. 3. 2008 12:16

petra72 napsal(a):

Kukačka napsal(a):

A kdo teď pere?

Jestli otázka směřuje ke mě.... tak já :grater: :grater: :grater:

Ale on zas platí  :vissla:   :gloria: :gloria:

Ty máš svatozář. :-)

petra72 — 26. 3. 2008 12:17

Jo - a abych byla spravedlivá - u mě se za ty 4 roky vyskytovali nějací převozníci + jeden bajkař. :gloria: :gloria:

Svatá jsem nebyla. Po cca roce truchlení jsem se vložila do života jak se patří. :gloria: :gloria:

Kukačka — 26. 3. 2008 12:19

Petra není nadějí, spíš odstrašující případ, Koukni na ni - je rozvedená rok a stále mu pere:)
Sorry, Petruš, ale já to částečně píšu v legraci a částečně to myslím vážně. Zacyklíte nějakou situaci a v ní se budete nacházet ještě za 5 let. Tohle není k ničemu. Nechápu, že mu to nezatrhneš.
jak máte vyřešeno bydlení? je tvoje? jeho? Chtěla bys ho zpět? Nebojíš se, že to bude stejné a ještě horší?

Alosek — 26. 3. 2008 12:21

petra72 napsal(a):

Jo - a abych byla spravedlivá - u mě se za ty 4 roky vyskytovali nějací převozníci + jeden bajkař. :gloria: :gloria:

Svatá jsem nebyla. Po cca roce truchlení jsem se vložila do života jak se patří. :gloria: :gloria:

Sestřičko, máme společného asi víc :lol: ...

Jája — 26. 3. 2008 12:25

Kukačka napsal(a):

Petra není nadějí, spíš odstrašující případ, Koukni na ni - je rozvedená rok a stále mu pere:)
Sorry, Petruš, ale já to částečně píšu v legraci a částečně to myslím vážně. Zacyklíte nějakou situaci a v ní se budete nacházet ještě za 5 let. Tohle není k ničemu. Nechápu, že mu to nezatrhneš.
jak máte vyřešeno bydlení? je tvoje? jeho? Chtěla bys ho zpět? Nebojíš se, že to bude stejné a ještě horší?

taky skoro rok po rozvodu mu peru :rodna:
ale on mě vozí do práce, nakoupit... můj byt upravuje...
jeho noťas používám víc já než on...


asi budem zacyklený :lol:

petra72 — 26. 3. 2008 12:33

Kukačka napsal(a):

Petra není nadějí, spíš odstrašující případ, Koukni na ni - je rozvedená rok a stále mu pere:)

Kuki - pozoooor, peru mu teprve týden!!!!  :vissla:  Já jsem teprve začala.  :reta:

Poslední slečny prádlo s vyžehlenýma ponožkama jsem zde uváděla.

MMch. Jak tento víkend BM vysypal špinavé prádlo, tak jsem ho hodila do pračky. Až při věšení na sušák jsem zjistila, že se tam vyskytuje pro mě neznámý ručník.  :dumbom:  Tak jsem to patřičně okomentovala. Sice jsem se snažila být freee, ale pusa se mi sama křivila, takže se BM začal smát. :dumbom: :dumbom:

Tak jsem poznamenala, že i kdybych se v takovýchto chvílích co nejvíc snažila, tak mi to prostě nepůjde. :usch:  Tvářila jsem se asi jako ten smailík.

BM prohlásil, že jí ho bude muset jít vrátit.  :D

x62358 — 26. 3. 2008 12:35

Petro :lol: je rozvedená rok a UŽ mu pere :lol:

Jessika — 26. 3. 2008 12:37

hrosanek napsal(a):

... Sama říká, že dostává za pár měsíců víc než dostala v porci lásky a úcty za celý život.

jasně, říká se, že nezáleží na tom, jak dlouho vztah máš , ale jak intenzivně ho prožíváš :)

všem tady přeju, aby našly(-i) ten svůj vztah a aby si ho dokázaly(-i) užít
p.s. řeknete si, to se jí ti to přeje, když je to zadarmo :), ale myslím to upřímně  :hjarta:

petra72 — 26. 3. 2008 12:40

Kukačka napsal(a):

Sorry, Petruš, ale já to částečně píšu v legraci a částečně to myslím vážně. Zacyklíte nějakou situaci a v ní se budete nacházet ještě za 5 let. Tohle není k ničemu. Nechápu, že mu to nezatrhneš.
jak máte vyřešeno bydlení? je tvoje? jeho? Chtěla bys ho zpět? Nebojíš se, že to bude stejné a ještě horší?

Jestli něco zacyklíme - to nevím. Zatím to neřeším. Beru ho jako "nového" partnera - nový vztah. Dokud mi bude vyhovovat a bude mi to příjemné, není co řešit. OBA - já i BM - o tom mluvíme jako o zkoušce. Takže žádné naostro. ZKOUŠKA JE TO.  :reta:

Byt je můj - po rozvodu už je pouze můj. A jestli se něčeho bojím?  BOJÍM :  anděla. :reta:  Páč já se těším do pekla.  :vissla: :vissla:

Kukačka — 26. 3. 2008 13:10

Jo, nový vztah, prosím to beru.

Znám několik lidí, kteří, ač rozvedeni, stále spolu bydlí, tráví svátky a dovolené a podobně...upřímně nechápu, proč se tedy rozváděli.
Pro mě rozvod nebyl jednoduchá věc a nepovažuji to za srandu. Nebrala bych to na lehkou váhu, koukám, že někde je to jako houska na krámě, běžná věc...teď se rozvedem, teď se dáme zas dohromady....už mě to nebaví, tak se zase rozvedem...

Hrošánkův způsob moderního manželství je pro mě srozumitelnější.

Ale pozor, nikoho nekritizuji, jen konstatuji. Neberte si to, prosím, nikdo osobně.

Romin — 26. 3. 2008 13:10

A kam patřím já?Po 7měsících provalena manželova nevěra.Vyhození manžela2krát  s tím ,že podruhé byla podaná žádost o rozvod,která byla ztažena -z mé strany.Z milenkouto skončil, vrátil se a vše funguje

Romin — 26. 3. 2008 13:12

Ještě dodám 6let spolu a 4 roky manželství

Nabuko — 26. 3. 2008 13:14

Kukačka napsal(a):

Petra není nadějí, spíš odstrašující případ, Koukni na ni - je rozvedená rok a stále mu pere:)
Sorry, Petruš, ale já to částečně píšu v legraci a částečně to myslím vážně. Zacyklíte nějakou situaci a v ní se budete nacházet ještě za 5 let. Tohle není k ničemu. Nechápu, že mu to nezatrhneš.
jak máte vyřešeno bydlení? je tvoje? jeho? Chtěla bys ho zpět? Nebojíš se, že to bude stejné a ještě horší?

Kuki, myslela jsem to tak, že je nadějí, že chlap může otevřít oči a zjistit, že měl to pravé ořechové. A teď je to už jen na něm, aby si Petru získal zpět. To je hezké, ne? Max. pocit zadostiučinění by mě fakt hřál u srdce. :D

Alosek — 26. 3. 2008 13:20

petra72 napsal(a):

...MMch. Jak tento víkend BM vysypal špinavé prádlo, tak jsem ho hodila do pračky. Až při věšení na sušák jsem zjistila, že se tam vyskytuje pro mě neznámý ručník.  :dumbom:  Tak jsem to patřičně okomentovala. Sice jsem se snažila být freee, ale pusa se mi sama křivila, takže se BM začal smát. :dumbom: :dumbom:
Tak jsem poznamenala, že i kdybych se v takovýchto chvílích co nejvíc snažila, tak mi to prostě nepůjde. :usch:  Tvářila jsem se asi jako ten smailík.
BM prohlásil, že jí ho bude muset jít vrátit.  :D

No, já bych nic neřekla, ručník bych hodila do popelnice a tvářila se jako by nic... :vissla:

hrosanek — 26. 3. 2008 13:26

Kuki,

jen pro pořádek. Já nežiju v moderním manželství. :) Jsme rozejití, každý si žijeme po svém. Máme se dál rádi, jsme schopní vypadnout někam s dětmi, chovat se k sobě jako přátelé. Protože jsme zůstali kamarádi. Budu ho mít ráda do konce života.

Nejsem pro slepované hrníčky, které věčně potečou. Jenže po pár letech můžou jako v případě Petry zmizet negativní emoce, ti dva si rozumí, mají rádi svoje děti. Pokud k tomu přijde bonus nové zamilovanosti, pak není důvod si spolu znovu začít. Ony totiž zmizí důvody starých výčitek a všech proč, které by jinak jeden nebo druhý mohli vytahovat. Oni tuhle krizi prošli, přežili, prožili každý zvlášť. Pomohlo jim to změnit pýchu (ne hrdost) ve vstřícnost. Tyhle vztahy, které se daly dohromady po letech nefungování spolu jsou nové začátky se vším všudy. Od uplácání z hlíny, přes vytvarování, přes namalování kytiček, po zastrčení do trouby a vypálení nového hezčího kafáče...

Salen — 26. 3. 2008 13:33

Já si tedy nějaký návrat vůbec představit nedovedu. Necítím k bývalému vůbec nic a pokud něco, tak odpor.

Kukačka — 26. 3. 2008 13:33

Já vím, že "moderní manželství" je výraz jednoho tvého hošíka a moc se mi líbí :)
Chápu taky dobře to vyprchání emocí. I já si dovedu představit, že by se ke mně ex vrátil. Byly doby, kdy jsem si to toužebně přála.
A jako že nikdy neříkám NIKDY, tak tohle se NIKDY NESTANE!
Odpor necítím, dokonce si myslím, že oba zůstaneme sami a že bychom spolu mohli znovu začít, třeba s příchodem vnoučat a tak.

Kerrin — 26. 3. 2008 14:09

Když jsme se poporvé s M rozešli, tj. před 4-mi lety. Byli jsme od sebe pul roku, s tím, že jsme se i přes to stýkali. behem té doby 3 měsíce cca (měla jsem takového převozníčka) to bylo spíš o naštvanosti z mé strany, nechtěla jsem se s ním zdržovat a zbytečně se bavit, protože mi ubližovalo, když si jel pro dítě, to jak na něm prcek visí,, skáče 2 m vyskoko, že přijel tatínek.
Do roka a do dne jsme byli spolu, ale asi jsme vše unáhlili a dál se o nic nestarali navzájem, jen jsme vzali to, že jsme spolu........... no a ted je z toho ta nevěra.Ted to vidím z toho pohledu, že jsme málo pracovali obs na našem vztahu a ze mě se stala závislačka na něm.Postupně jsem viděla jak začal mizet z domu s začala jsem vše rozebírat.
Ještě musím ríct, že předtím to nebylo  jen  z důvodu nevěry jako ted, sice tam možná nějaký kontakt s někým byl, ale nepociťovala jsem to jako ted.
Nyní mi to přijde, že se do tohoM zabředl a ta druhá 2 x rozvedená ho k sobě táhne zuby nehty. Vidím to tak, že když se jí to nepovedlo, tak ted si potřebuje urvat chlapa.třeba jen proto, aby si měla s kým popovídat, užila si intimna atd.S mým M se potkala několik měsíců po rozvodu, takže si myslím, že z toho nebyla asi taky úplně venku, ale to se mohu jen domnívat, protože jinak na to  mám názor tskový, že ji spíše považuji za běhnu.A je jí fuk, zda dětem ukáže někoho a za pár měsíců jiného. Ale to je jen jsk to vidím já.
nebo potom co z toho mají ty milenky, když třeba muj M je  fuč tak1-2x týdne na pár hodin a jede domů spát, přes den nikam neodjíždí (myslím víkendy), v týdnu pracuje dlouho a času moc není.

Ted v této situaci, nevím, zda k sobě najdeme cestu a ty hoviry a řešení mne unavuje. Manžel mi jen řekl, že s tím (milenkou) něco udělá ))) (nevím teda co), odcházet nějak nechce. když jsem řekla, at jde, tak se k odchodu neměl.
Prohlásil, že chce být sám, při jednom našem rozebírání a mého nátlaku.......no ale zůstal. Sakra, nevyznám se v tom.
Pro začátek přestávám se vyptávat, koumat co on (i když je to těžké pro mne). On nic neřeší, málo se vyjadřuje k něčemu, tak mu nebudu pořád sdělovat svoje pocity, problémy, city....
Dále jsme se shodli na tom, že nám ze vztahu zmizela ta "šťáva, jiskra". Zda budeme dál spolu fungovat a jak to ted nevíme asi ani jeden. jinak já jsem smířená i s tím, že klidně budu s prckem sama a vykašlu se na to, když mi to s ním nebude vyhovovat.
Vidím, že tady člověk nebude ani první ani poslední a třeba s něčím špatným, přijde zase něco nového, hezkého.

Selima — 26. 3. 2008 14:42

Ivana napsal(a):

Já bych děsně ráda žila spokojeně a šťastně dál, ale jaksi nemám proč. To, co jsem si celý život malovala, je fuč a já nějak nevím, co dál. Jo, mám a hledám kamarády, chodím cvičit, na procházky, do kin, do divadla, na koncerty, nemusím žehlit košile a můžu si číst, kdy chci a nemít špatné svědomí, že se nevěnuju manželovi, starám se o děti, ale nic z toho mě nějak neuspokojuje.  Plácám se v tom a nevím, jak z toho. Občas si řeknu, že si tedy najdu chlapa a dám si inzerát nebo na nějaký odpovím, už jsem byla asi na deseti schůzkách, ale nikdy z toho nic nebylo. Ti chlapi jsou tak příšerně CIZÍ, z představy, že by se mě některý z nich dotkl, je mi :usch: Tak si pak řeknu, že to nemá smysl a zas toho nechám. Mám pocit, že se točím v kruhu a nevím, jak z toho ven.

Mně by ještě Salen zajímalo, jak se s odchodem manžela tvé statistické ženy vypořádaly, našly si jiný vztah nebo zůstaly samy a jsou spokojené?

Ivanka, ja ani neviem prečo, ale mám pocit, že pre teba by bolo najväčším TRESTOM, keby sa k tebe ten tvoj ideál vrátil a ty by si zistila, že ste už medzičasom odcudzili, že je to už vlastne iný človek(čo určite je, aj ty si nepochybne iná) a že si veľmi nemáte čo povedať, nehovoriac už o tých činnostiach, ktoré by vás mali spájať. Z nejakého dôvodu ti viac vyhovuje žiť mimo realitu ako v nej.

Selima — 26. 3. 2008 14:48

Salen napsal(a):

Ivano já ti naprosto rozumím! Cítím to úplně stejně. Nemám si na co stěžovat, jsem zdravá, mám práci, dobře bydlím, mám auto, jakž takž peníze, mohu se věnovat jen sobě a kamarádkám, mohu se seznamovat, chodit na rande, střídat chlapy v posteli, syn je samostatný, skvělý a má mě rád, máti bydlí pode mnou, zatím se o sebe postará ...... tak proč se mi chce každou chvíli zařvat "do pr..... já chci mít někoho, kdo si mě bude vážit, bude mě mít rád a bude se mnou chtít být" ???
Seš dobrá, že na ty rande chodíš. Mě už nebaví ani to.
Asi holt tomu musíme dát čas a nějakou dobu jen žít a učit se být spokojené s tím co máme. Tys byla u Pandorry na škole? Nepomohlo?

A ve statistice zatím uvedly jen dvě z nás, že už mají nový vztah - je to tam napsáno.
Ale neklesej na duchu, že všechny opuštěné našeho věku zůstanou už samy. Ty, které už zase naplno žijou, ty už sem číst a psát nechodí. Ale kdyby náhodou, tak je prosím o povzbuzující příspěvky, že i o naši věkovou kategorii má někdo zájem.

Ja som začala so vzťahmi poldruha roka po rozchode, ale boli to také krátke, hoci intenzívne vzťahy bez perspektívy do budúcnosti (z mojej strany). Prvý vzťah, ktorý bol podľa mňa intenzívnejší a "perspektívnejší", prišiel asi až po siedmich rokoch od rozchodu. Ale vyhovovalo mi to tak, ja som už práve netúžila po tom štopkať niekomu ponožky a čakať s plánovaním víkendov a dovoleniek na "pána a vládcu"... ako som to zažila v predošlom vzťahu. Až po takomto čase som začala pripúšťať možnosť, že ďalší dlhodobý vzťah by mohol byť úplne iný ako ten predošlý...
Pre štatistiku: Mám 40 rokov, rozchod pripadol presne na moje 30. narodeniny :rolleyes: ... ON bol (a asi stále je :D )o 9 rokov starší.

Ivana — 26. 3. 2008 15:46

Koukám, že nejvíc je zatím případů, kdy manžel váhá mezi milenkou a manželkou. Ten můj byl aspoň čestnej - našel si novou, tak odešel od staré. Ale nevím sakra jestli mě to má těšit.

No, ty vztahy po rozpadu manželství. Já se dopzvěděla, že mě opuští v září a už v říjnu jsem šla na první "rande" - myslela jsem si, že najdu něco, jako mého ex v bleděmodrém. A ono ne, byl to úplně jinej chlap, vzhledově, povahou, zkušenostmi, vším - a strašně se mi hnusil.
Vlastně musím říct, že mě na těch mých schůzkách ještě nikdo ani trošku nepřitahoval, spíš mi bylo nanic při pomyšlení, že by se mě dotkl. Ale to je taky tím, že ve mě antidepresiva zabily sexuální touhu. Dokázala bych se vyspat s někým, koho bych opravdu milovala, ale jen proto, abych mu udělala radost, sama tu potřebu prostě nemám. Ale jak se můžu do někoho zamilovat, když už na první schůzce vím, že z toho nic nebude, ten člověk je mi nepříjemný a protivný.

Nabuko — 26. 3. 2008 15:50

Ivana napsal(a):

Koukám, že nejvíc je zatím případů, kdy manžel váhá mezi milenkou a manželkou. Ten můj byl aspoň čestnej - našel si novou, tak odešel od staré. Ale nevím sakra jestli mě to má těšit.

No, ty vztahy po rozpadu manželství. Já se dopzvěděla, že mě opuští v září a už v říjnu jsem šla na první "rande" - myslela jsem si, že najdu něco, jako mého ex v bleděmodrém. A ono ne, byl to úplně jinej chlap, vzhledově, povahou, zkušenostmi, vším - a strašně se mi hnusil.
Vlastně musím říct, že mě na těch mých schůzkách ještě nikdo ani trošku nepřitahoval, spíš mi bylo nanic při pomyšlení, že by se mě dotkl. Ale to je taky tím, že ve mě antidepresiva zabily sexuální touhu. Dokázala bych se vyspat s někým, koho bych opravdu milovala, ale jen proto, abych mu udělala radost, sama tu potřebu prostě nemám. Ale jak se můžu do někoho zamilovat, když už na první schůzce vím, že z toho nic nebude, ten člověk je mi nepříjemný a protivný.

Potom se samozřejmě zamilovat nemůžeš, když je Ti nepříjemný a protivný. :) Praxe mi ukázala, že ten, kdo si Tě má najít, si Tě najde. Lidé se prostě potkávají i ve chvílích, kdy to nejméně čekají nebo dokonce chtějí. Nech se unášet životem a buď jen připravená na to, že se vyskytne někdo, kdo sice nebude jako Tvůj manžel, ale jiný a možná možná mnohem mnohem lepší. :)

tracy — 26. 3. 2008 18:22

Kedze som este nebola vydata, nepatrim na toto vlakno. Ale ako tu niekto spominal (neviem, ci nie Salen), moj byvaly mal dlhorocny vztah a popri nom milenku. A potom som prisla ja a obidve ich poslal k vode. Takze mozno nieco na tom bude, kde sa dvaja biju, treti vitazi. Ale tiez len na urcitu dobu :D :gloria: .

korkyra — 26. 3. 2008 19:36

Ahoj holky, já víc čtu než píšu, protože právě nic neřeším. Když jsem řešila já, babinet bohužel nebyl, takže jsem se v tom plácala sama. Takže u mě to bylo takto:
Manželství v "normálu" zhruba 5 let, před tím 4 roky vztah. Jedno dítě. Pak měl BM asi rok a půl paralelní vztah. Provalilo se to asi po osmi měsících. Dala jsem mu vybrat, buď rozvod nebo okamžité ukočení vztahu a pokus o záchranu manželství. Slíbil konec a rozvod absolutně vyloučil.  Jeho vztah však pokračoval, více to tajil a lhal mi do očí. Přestala jsem si ho vážit a uvědomila si, že s ním nechci plánovat budoucnost.  Ne kvůli nevěře, ale tou nevěrou se projevily jeho vlastnosti. Projevoval se majetnicky a nedospěle. Navíc strašně žárlil. Pak jsem se zamilovala já. To mi pomohlo fungovat v manželství.   BM měl ještě nějaké známosti, ale mě to už bylo dost jedno.  BM na manželství trval, můj přítel byl ženatý. Tak jsme žili ještě asi 8 let. pak se situace natolik zhoršila, že jsem se konečně rozvedla. Strašně se mi ulevilo. Manželství mého přítele se rozpadlo před 4 lety a teď žijeme spolu.  Takže jsme vychovali děti v původních rodinách, nekonaly se žádné hromadné přesuny osob a majetků. To ovšem díky mému příteli, který to tak chtěl. Já bych to samozřejmě ráda řešila radikálně. Ale s odstupem času ho chápu. Pro něj bylo nejlepší řešení setrvat v rodině, vychovat děti a se mnou mít troufám si napsat krásný vztah.  Takže vlastně můj BM i můj SP se zachovali stejně, manželství sami neopustili, ale milenky se nevzdali. Vyřešily to později  manželky.  Hlavní je, zachovat si vlastní důstojnost a naučit se myslet za sebe. Ale stejně mě to pořád zajímá, jak to řeší ostatní, ono tak jednoduché to zase nebylo a hlavně nemohla jsem o tom s nikým mluvit, teď díky babinetu je to jiné.

Salen — 26. 3. 2008 22:12

Korkyro, tak to je silný příběh. Jen přemýšlím, zda jste to dokázali opravdu před dětmi vše ustát tak, že celá ta léta netušily. Tedy jestli se vyplatilo žít takhle hrozně kvůli dětem.

juli — 26. 3. 2008 22:40

Ivanko,kdy dáme kafé??? Moc se na tebe těším,můžeme někdy zase do vankovky,vezmu i moje miláčky ty proběhnou obchody a my dáme kafé! abude nám všem hezky!! napiš!!! A nezoufej,všude je nějaká bolístka i radůstka. Stále na Tebe vzpomínám Juli.


Ivana napsal(a):

Koukám, že nejvíc je zatím případů, kdy manžel váhá mezi milenkou a manželkou. Ten můj byl aspoň čestnej - našel si novou, tak odešel od staré. Ale nevím sakra jestli mě to má těšit.

No, ty vztahy po rozpadu manželství. Já se dopzvěděla, že mě opuští v září a už v říjnu jsem šla na první "rande" - myslela jsem si, že najdu něco, jako mého ex v bleděmodrém. A ono ne, byl to úplně jinej chlap, vzhledově, povahou, zkušenostmi, vším - a strašně se mi hnusil.
Vlastně musím říct, že mě na těch mých schůzkách ještě nikdo ani trošku nepřitahoval, spíš mi bylo nanic při pomyšlení, že by se mě dotkl. Ale to je taky tím, že ve mě antidepresiva zabily sexuální touhu. Dokázala bych se vyspat s někým, koho bych opravdu milovala, ale jen proto, abych mu udělala radost, sama tu potřebu prostě nemám. Ale jak se můžu do někoho zamilovat, když už na první schůzce vím, že z toho nic nebude, ten člověk je mi nepříjemný a protivný.

vera — 27. 3. 2008 7:35

juli, já bych chtěla taky s vámi do vankovky

Ivana — 27. 3. 2008 8:21

Tak jo holky, zajdem někdy do Vaňkovky na kafe. Už se těším. já mám fůru času, napište kdy se vám to hodí a hotovo. Zvu vlastně všechny brňačky a okolí.

dadka06 — 27. 3. 2008 8:26

ahoj hviezdičky,
neviem ani, kam sa zaradit.rekapitulácia mojho manželstva--za 16 rokov mal manžel množstvo mileniek-paralelne aj niekolko v tom istom období/v pozicii doktor-zdrav.sestra to nikdy nebol problem/.Minule leto sa k neveram pod vplyvom alkoholu pridalo aj šílené domáce nasilie-tak som sa nakoniec ja s detmi zbalila a v novembri od neho odišla.vysledok-ihned sa do našho domu nastahovala jedna z posledných -24.ročná šlapota-jedina z posledneho obdobia, ktora nebola vydata,iba zasnubena-tak to šlo pohodlne /za sebou nechala priatela, s ktorým žila pár rokov a ktorý si myslel, ako su štastní,nevediac o jej dlhoročnom paralelnom vztahu s mojim manželom a dalším šoferom sanitky na pracovisku/.Spokojne a štastne teraz žiju medzi našimi vecami, slečna sa váľa v našej manželskej postely a papká z našich tanierov--proste užíva všetko, čo sme nadobudli za 16rokov manželstva-dokonca mne do podnajmu hodili aj našho spoločneho psa-predsa sa nebude starat o živu bytost.
tak radte-do ktorého typu rozchodov sa zaradit?

vera — 27. 3. 2008 8:27

Ivano, skvělé

Zet — 27. 3. 2008 9:51

Hezkááá statistika ;)

Jestli můžu svou troškou do mlýna...

Zet - v podstatě A, jen nepřiznal, já našla důkaz, nezatloukal....10 let vztah z toho 3 manželé, žije s milenkou, jen snad ještě jako třešínka na dortu, že nevěřa začala během vytouženého těhotenství a s 5-ti měsíčním miminkem jsem zůstala sama (a sami jsme stále) a snad dobrá zpráva - vycházíme relativně v klidu, nakonec se domluvíme ;) ...pokud mi /nám/ ovšem exmanžílek synáčka nezmrzačí ....

Selima — 27. 3. 2008 10:16

???????? To ako prečo? :rolleyes:

Nabuko — 27. 3. 2008 10:22

Zet napsal(a):

Hezkááá statistika ;)

Jestli můžu svou troškou do mlýna...

Zet - v podstatě A, jen nepřiznal, já našla důkaz, nezatloukal....10 let vztah z toho 3 manželé, žije s milenkou, jen snad ještě jako třešínka na dortu, že nevěřa začala během vytouženého těhotenství a s 5-ti měsíčním miminkem jsem zůstala sama (a sami jsme stále) a snad dobrá zpráva - vycházíme relativně v klidu, nakonec se domluvíme ;) ...pokud mi /nám/ ovšem exmanžílek synáčka nezmrzačí ....

Tak to jsme na tom v podstatě stejně. Gratuluju :D

Zet — 27. 3. 2008 10:29

Sel - protože já jsem prý skvělá, nebyl se mnou nespokojený, ale s ní ho něcooooooo takkkk naplňuje :dumbom: - prostě jsem si to poslední dobou přeložila tak, že jsem byla dobrá partnerka, ale jí šíleněěěěěěě miluje.... , kdeže mě měl asi jen rád....

Nabuko - no jestli je k čemu gratulovat ;)

Zet — 27. 3. 2008 10:32

Rena napsal(a):

Mě by zajímalo,zda existuje varianta-Rozvedli se,rozešli se,ale zůstali přáteli a společně vychovávají své děti a v rámci možností si pomáhají.

Reni - já myslím, že u nás je tato varianta možná v případě, kdy oba budeme mít vztah, ale on s jinou a ne s toutou současnu paní dokonalou.....holt, to že jí nevadílo podvádět svého manžela s ženatým co čeká rodinu nedokážu vydejchat :/
Už teď si radíme v profesních záležitostech..

lavai — 27. 3. 2008 10:33

Ivana napsal(a):

Tak jo holky, zajdem někdy do Vaňkovky na kafe. Už se těším. já mám fůru času, napište kdy se vám to hodí a hotovo. Zvu vlastně všechny brňačky a okolí.

Kdybymi to vyšlo, taky bych ráda přijela.:hjarta::hjarta:

Nabuko — 27. 3. 2008 10:51

Zet napsal(a):

Rena napsal(a):

Mě by zajímalo,zda existuje varianta-Rozvedli se,rozešli se,ale zůstali přáteli a společně vychovávají své děti a v rámci možností si pomáhají.

Reni - já myslím, že u nás je tato varianta možná v případě, kdy oba budeme mít vztah, ale on s jinou a ne s toutou současnu paní dokonalou.....holt, to že jí nevadílo podvádět svého manžela s ženatým co čeká rodinu nedokážu vydejchat :/
Už teď si radíme v profesních záležitostech..

Mám to zatím také stejně. Kdyby měl nějakou jinou partnerku než TU, tak bych to rozdýchávala vše lépe. :) Vadí mi, že ona bude šahat na moje miminko ... I přesto, že ona za rozpad našeho vztahu nemůže, byla jen katalyzátor (jak už tu bylo někde výše psáno), mám na ni vztek. :D

vera — 27. 3. 2008 11:02

lavai napsal(a):

Ivana napsal(a):

Tak jo holky, zajdem někdy do Vaňkovky na kafe. Už se těším. já mám fůru času, napište kdy se vám to hodí a hotovo. Zvu vlastně všechny brňačky a okolí.

Kdybymi to vyšlo, taky bych ráda přijela.:hjarta::hjarta:

můžu kdykoliv, kolem 16 hod

Ivana — 27. 3. 2008 11:54

vera, já taky. Ve všední den po 16.00 (v pátek po 14.00) a o víkendu kdykoli.

hrosanek — 27. 3. 2008 12:14

Taky speciální druh krize chlapů- (Nabuko a Zet)- skoro bych to pojmenovala skorotřicátník, který se lekne být dospělý a nalézá si jinou partnerku v době těhotenství své ženy...

Nabuko — 27. 3. 2008 12:39

hrosanek napsal(a):

Taky speciální druh krize chlapů- (Nabuko a Zet)- skoro bych to pojmenovala skorotřicátník, který se lekne být dospělý a nalézá si jinou partnerku v době těhotenství své ženy...

Tomu "mému" "chlapovi" (oboje záměrně v úvozovkách :D) je 33 let.

Klimeš mu řekl, že já a syn jsme brána do dospělosti, kterou on nechce projít a nést tu zodpovědnost, kterou dospělost přináší. Ale v tom případě mi úplně nejde do sebe, že si našel slečnu, která je o tři roky starší s o tři měsíce starším dítětem. Řekla bych, že zodpovědnost je tím větší ....

lavai — 27. 3. 2008 12:42

Ivana napsal(a):

vera, já taky. Ve všední den po 16.00 (v pátek po 14.00) a o víkendu kdykoli.

Tak navrhni nějaký termín... co tak příští středu? Je někdo pro?

Selima — 27. 3. 2008 13:16

Zet napsal(a):

Sel - protože já jsem prý skvělá, nebyl se mnou nespokojený, ale s ní ho něcooooooo takkkk naplňuje :dumbom: - prostě jsem si to poslední dobou přeložila tak, že jsem byla dobrá partnerka, ale jí šíleněěěěěěě miluje.... , kdeže mě měl asi jen rád....

Nabuko - no jestli je k čemu gratulovat ;)

Nie- prečo by mal mrzačiť malého zlatíčka?

vera — 27. 3. 2008 14:13

příští středu, 1.4. kolem 16 hod. ve Vaňkovce, v 1. patře uprostřed jak jsou kavárny
poznávací znamení?
potápěčské brýle ?

LinaB — 27. 3. 2008 14:22

Ahoj babinetky,
dlouho jsem sem nepsala, ale čtu vás pořád. Moje zařazení by bylo do skupiny A. Po 24 letém manželství požádal BM o rozvod a odstěhoval se k milence. Během manželství bylo milenek několik. Nejraději by měl manželku a milenku zároveň. Před dětmi jsem byla jako herečka a snažila se, aby měly harmonické dětství a oba rodiče v pohodě. Uvnitř jsem to však těžko rozdýchávala. Rozvod proběhl bez mé účasti, zastupovala mě advokátka. Děti jsou dospělé a dokázali jsme se dohodnout, tak byla sepsána dohoda o vypořádání,... Dnem rozvodu spadlo ze mě velké napětí a lehce dýchám. BM se s milenkou po 2 letech od rozvodu oženil. Já jsem si našla přítele, ale brát se nebudeme. Je hezké žít spolu i bez papíru. Leckdo mi říká, jak jsem mohla vydržet tolik let s jeho nevěrami - jednoduše, nebyla jsem zralá na to odejít a vztah rozseknout. Ke všemu musí člověk dozrát. Pak se nelituje a věc řeší.
LinaB

Zet — 27. 3. 2008 14:29

Selima napsal(a):

Nie- prečo by mal mrzačiť malého zlatíčka?

Sel - :lol:, já to psala než jsme jeli s malým plavčit a hned jak jsem doběhla bus mi cvaklo, že jsi se ptala asi na něco jiného :dumbom:, to jen takový povzdech, protože poslední dvě návštěvy u tatínka skončili na pohotovosti - min.víkend se potkala jeho brada s hokejkou a tento se na něj vysypaly skleněný dveře...:/

Ivana — 27. 3. 2008 14:48

vera napsal(a):

příští středu, 1.4. kolem 16 hod. ve Vaňkovce, v 1. patře uprostřed jak jsou kavárny
poznávací znamení?
potápěčské brýle ?

Tak jo. Já sice potápěčské mít nebudu, ale brýle nosím :cool:

Alosek — 27. 3. 2008 15:33

vera napsal(a):

juli, já bych chtěla taky s vámi do vankovky

A já takýýý...

Ivana — 27. 3. 2008 15:40

Alošku, přijeď, už jsem o tobě slyšela od juli. Bude nás víc...

Alosek — 27. 3. 2008 15:56

Ivana napsal(a):

Alošku, přijeď, už jsem o tobě slyšela od juli. Bude nás víc...

A bude to:
příští středu (2. 4.)
nebo 1. 4. - na apríla (úterý)?
Ve 4? Mám vzít dítě? A musím mít potápěčské brýle? :co:

Ivana — 27. 3. 2008 16:08

Jé, 1.4. je úterý! Ale mně je to jedno, ve středu nebo v úterý, já můžu. Akorát ve čtvrtek mám jógu a to si nedám vzít.

A ty brýle, to je podmínka. Bez nich vůbec nechoď :-)

Ivana*M — 27. 3. 2008 19:57

Salen :  oprava : manzel se rozhodl hned, 2 mesice jsme davali dohromady nas vztah .

korkyra — 27. 3. 2008 23:04

Salen napsal(a):

Korkyro, tak to je silný příběh. Jen přemýšlím, zda jste to dokázali opravdu před dětmi vše ustát tak, že celá ta léta netušily. Tedy jestli se vyplatilo žít takhle hrozně kvůli dětem.

U přítele se to myslím povedlo, u nás ne, u nás byly scény  a hádali jsme se, ale BM se přesto nechtěl rozvádět a vlastně o tom nikdy nepřipustil diskuzi.  Když jsem se odhodlala konečně k rozvodu, BM rozpoutal hotové peklo. Říkala jsem si, že je to velmi dobře, že jsem počkala pár let, že už má syn svůj úsudek a mohl si udělat na věc vlastní názor.  No a já teď konečně mám to, co jsem si celá ta léta přála a je to snad i díky naší trpělivostí. On by to můj přítel prostě nedokázal odejít, on by nebyl se mnou šťastný, kdyby nemohl být se svými dětmi, a než vidět, jak sice bydlí se mnou ale trápí se a duchem je u nich, to bylo snad lepší to naše řešení. My jsme spolu pracovali, takže jsme byli v každodenním kontaktu, tak jednou za týden přišla vášnivá smršť a pak rychle do svých rolí a pak jsme si o sobě snili. Přítel tvrdí, že nám ten vztah vydržel tak dlouho právě proto.
Tady na babinetu se hodně odsuzují chlapi za to, že se neumějí rozhodnot, že to koulí na dvě strany. Ale je fakt, že oni to mají těžší v tom, že rozvodem obvykle přicházejí o každodenní kontakt se svými dětmi.  Tímto argumentem mě přítel dost "usazoval", když jsem naléhala a chtěla po něm řešení. Když jsem si představila, že bych se já měla od svého syna někam odstěhovat a vidět ho třeba jednou za čtrnáct dní a to ještě kdyby zrovna BM nedělal naschvály, nebylo mi z toho dobře. Takže tak. Udělala jsem to nejlépe, jak jsem uměla.

Salen — 28. 3. 2008 9:30

Stále se snažím stíhat doplňovat, pokud se někdo nenajdete nebo něco není správně, stížnosti prosím zde :-)

vera — 28. 3. 2008 9:46

Ivana napsal(a):

Jé, 1.4. je úterý! Ale mně je to jedno, ve středu nebo v úterý, já můžu. Akorát ve čtvrtek mám jógu a to si nedám vzít.

A ty brýle, to je podmínka. Bez nich vůbec nechoď :-)

chybička se vloudila, tak co, v úterý nebo ve středu, mně je to jedno, napište

juli — 28. 3. 2008 18:14

Super!!!!!!!!!!!!!! Prosím středu 2.4 v 16.00h ve vankovce§§§ u Inter sparu je to hned dole u vchodu od strany tesca. JU ???
Holky klidně si vezmu potápěčské brýle ale do ruky nebudu je mát oblečené:D  ale musíme je mít všichni jako vstupenku do klubu!!!
To bude úžasné!!!
A prosím domluvte si dlouhou propustku!!!!!!!!!!!!!
Pokud by Vám nevadilo tak můžem vedle do hospůdky ale to se domluvíme až po setkání.Mám totiž obavu že se neuslyšíme a nedovolí nám scuknout stůl a jáááááá se moc na všechny těším tak chci sedět se všema!!!!!!!!!!
Napište mi prosím kdo přijde!!!!!!!!!!!!!!!! Juli

Zet — 29. 3. 2008 0:20

Salen - dovolím si opravičku :rodna: - důkaz jsem našla po rok trvající nevěře, kt. začala v těhotenství, do týdne byl pak pryč...

Tercila — 29. 3. 2008 11:02

Salen: " Tedy jestli se vyplatilo žít takhle hrozně kvůli dětem."

Jejda, Salenko, já si myslím, že kvůli dětem je nutno vydržet skoro všechno. S tím jsem do svého mateřství, poučena rozvodem svých rodičů, šla. Zatím se mi to vyplácí anebo mám možná štěstí na partnera. Ale růžové to není nikde.
Pokud je chlap jenom nevěrný a jinak je slušný, nemám pocit, že by to bylo "tak hrozné", obzvlášť když si manželka taktéž našla objekt zamilovanosti...

Pořád mám dojem, že původní rodina (pokud se tam nechlastá a nedochází k násilí) je pro děcka důležitější, než to, že mami a tati žijí spokojeně s někým jiným. Ty děti totiž ten původní model rodiny, který jim OBA vlastní rodiče nastaví, vnímají v pohodě a jako přirozený. Hůř už nesou, když se jim do domácnosti nastěhuje nový partner jejich šťastné mámy a jim (hlavně holkám) tím skončí volné pobíhání ve spodním prádle nehledě na to, že jim bleskne hlavou, co asi teď někde jinde dělá táta atd... :|
Nepamatuji si, že by moje sestry při svém dospívání hodnotily, jak moc je máma šťastná, spíš číhaly na vhodnou situaci, jak si vyběhnout z koupelny pro zapomenutý ručník, když mámin nový partner je poblíž. A pak odešly co nejrychleji z domu. A naše mami si to uvědomuje až dnes, možná i právě proto, že ten její nový objev se po letech zas neukázal jako extra dobrý týpek a ona zas táááák šťastná není...

Jasně, že jsem všema deseti pro vztahovou spokojenost dospělých, jenže mi připadá špatné, že dospělý se prostě ve výběru partnera zmýlí a chce si pak mermomocí s jiným partnerem prosadit svoji spokojenost na úkor pohody vlastních děcek.  (aby pak poznal, že ten další partner mu po deseti - patnácti letech soužití taky poleze na nervy, a daleko víc - viz pandin příběh :) ).

Jo, to zajišťování rovnováhy - jak neublížit dětem a přitom partnersky solidně žít po celá léta  - je asi to nejtěžší v životě.

Salen — 29. 3. 2008 13:07

Máš pravdu Tercilo - to jak už mám dítě dospělé, tak zapomínám, že člověk by neměl koukat na sebe, když už ty děti přivedl na svět. Dneska si jdu najít nějaké to smutnící témátko. Ani osvědčený lexaurin dnes nezabírá.

Vanda — 29. 3. 2008 13:21

Já s tebou, Tercilo, nesouhlasím. Podobnou zkušenost z původní rodiny nemám, ale myslím si, že pro děti je důležité vyrůstat ve spokojené rodině. Je to i vzor pro jejich budoucí vzorce chování. Pokud rodiče žijí spolu "jen kvůli dětem", nebo aspoň jeden z nich, není to to pravé ořechové...právě pro ty vzorce. Protože v takové rodině a v chování jednotlivých členů k sobě není všechno v pořádku, není spontánní, ale ty děti nic jiného neznají, myslí si, že to tak má být a pak se chovají tak, jak mají vžité z původní rodiny. Radši teda s náhradním rodičem, než v neradostné a chladné atmosféře s pravými rodiči. Navíc děti si celkem snadno dokážou zvyknout na dvě rodiny, dokonce i střídavou péči dvou rodin, a nečiní jim to viditelnější potíže. Hlavně když je v obou láskyplné prostředí.

janeta — 29. 3. 2008 13:41

Kvůli dětem,bytu a vůbec společnému majetku a i,když to třeba nechceme tak,když spolu žijete ty city tam mezi vámi sou at už jakékoliv je to pouto od,kterého kolikrát nechceme,ale nakonec stejně musíme odejít smutné,ale pravdivé

shiden — 29. 3. 2008 16:10

První příspěvek je zajímavý, umožníl mě spočítat průměrnou délku manželství u těch, co jsou tam zapsáni a došel jsem k zajímavému číslu: skoro 15 let - to je dost dlouhá doba.

Mikeš — 29. 3. 2008 23:02

shiden napsal(a):

První příspěvek je zajímavý, umožníl mě spočítat průměrnou délku manželství u těch, co jsou tam zapsáni a došel jsem k zajímavému číslu: skoro 15 let - to je dost dlouhá doba.

Jo, taky jsem si to takhle spočítal :supr:
A když jsem se nad tím zamyslel (Ty jsi nikdy ženatý nebyl, takže to možná vidíš jinak), tak jsem dospěl k závěru, že u mě to trvalo 16 let, než mi došlo, že moje žena sice může být moji manželkou až nadosmrti, ale že z toho nutně nevyplývá, že musí být nadosmrti i moji jedinou sexuální partnerkou...

H105 — 29. 3. 2008 23:37

Mikeš napsal(a):

shiden napsal(a):

První příspěvek je zajímavý, umožníl mě spočítat průměrnou délku manželství u těch, co jsou tam zapsáni a došel jsem k zajímavému číslu: skoro 15 let - to je dost dlouhá doba.

Jo, taky jsem si to takhle spočítal :supr:
A když jsem se nad tím zamyslel (Ty jsi nikdy ženatý nebyl, takže to možná vidíš jinak), tak jsem dospěl k závěru, že u mě to trvalo 16 let, než mi došlo, že moje žena sice může být moji manželkou až nadosmrti, ale že z toho nutně nevyplývá, že musí být nadosmrti i moji jedinou sexuální partnerkou...

Mikeši a myslíš, že je to tak správně? On totiž i ten podváděný cítí, že se něco děje, aniž tuší příčinu, začne se chovat také jinak a potom se ti dva začnou odcizovat, aniž ten podváděný ví proč,  a nemusí to jeden z nich ustát (hlavně to neustojí, ten, který podvádí), a tudíž nadosmrti spolu nemusí žít, ač si to oba do poslední chvíle  myslí a možná si to oba přáli.  A potom je to cvrkot né jen pro ně dva, ale i pro děti, vše je najednou vzhůru nohama a to v případě, ať jsou děti malé či v pubertě anebo dospělé.

Selima — 30. 3. 2008 14:09

Zbaudnite na "správne"a "nesprávne". To môže totiž v každej rodine a v každej chvíli byť niečo iné.

Tercila — 30. 3. 2008 16:13

Vanda: "Je to i vzor pro jejich budoucí vzorce chování"

Jo, Vando, přesně na tuhle větu jsem čekala :D.
Takže to bereš tak, že pokud děti uvidí, že při každém životním zaškobrtnutí je dobré vyměnit partnera, že to tak je pro jejich vzorec chování "správně"? ;)
No, nejspíš se shodneme na tom, že pravda je někde uprostřed, že? Není dobré ani se nechat týrat partnerem a zůstat s ním kvůli dětem a není ani dobré po každé domácí neshodě přivléct dětem jiného tatínka, že jo?.... :)

Píšeš, že nejsi z rozvedené rodiny, tak Ti bohužel musím sdělit, že si děti někdy absolutně na nové partnery svých rodičů nezvyknou a jsou nuceny tomu přizpůsobit svůj další život - třeba v horších podmínkách, než by zažily s oběma svými rodiči.
A když píšeš, že si ty děti zvyknou (já tvrdím, že jak které), no uvažuj logicky - co jim taky proboha jiného zbývá??? dali jim snad ti rodiče jinou šanci než si "zvyknout"? Dál chodí do školy, dál s těmi rodiči nakupují, jdou za kamarády, ale "něco" v nich zůstalo..
Ale Ty to třeba jako jejich sousedka nikdy nepoznáš. :/

Jeden z mých sourozenců už se nikdy doma neukázal, tak jsou mu noví partneři našich protivní. A je to 15 let. Vzhledem k tomu, že u nás doma v původní rodině nikdy žádná itálie nebyla, otec byl abstinent, který nikdy neuhodil a probíral s náim studijní záležitosti, mamina rozesmátá ženská, denně vařící teplé večeře, myslím, že jejich soužití by můj sourozenec zvládal líp, než to s jejich novými partnery, i když si ledacos vytkli i před námi....
Ty jen teoretizuješ.... Měla bys pravdu samozřejmě v případě, kdy doma dochází k násilí a kdy je křik na denním pořádku.

Vanda: "Hlavně když je v obou láskyplné prostředí."
Jo, tak si ještě přečti příspěvek pandy a dalších...jaké láskyplné prostředí pro cizí děti kolikrát připraví nový partner...:/

Kdepak, když vyloučím extrémy, jsem všema deseti PRO, aby dospělí zapojili mozek a rozumně ukočírovali svoje touhy po jiné osobě a fakt mysleli na to, aby dopřáli svým děckám solidní dětství a dospívání - v úplné rodině.

PetrHl — 30. 3. 2008 17:46

Tercilo  :godlike:  :godlike:  :godlike:   :pussa:  100% souhlas s tvým posledním příspěvkem

Tercila — 30. 3. 2008 17:56

Nooo, Petře, díky. To jsou ty životní zkušenosti, víš.... :| :)

PetrHl — 30. 3. 2008 18:02

Tercila napsal(a):

Nooo, Petře, díky. To jsou ty životní zkušenosti, víš.... :| :)

jj vidím to stejně. Ono záleží dost na konkrétním případu, ale dokonce i děti které byly svým tátou bity, ale ten má o ně zájem, tak ho mají radši než nového náhradního tatínka, který se k nim chová lépe :|. Málo dětí, které zažily svou rodinu když ještě bylo všechno v pořádku opravdu přijmou nové partnery svých rodičů :|

petra72 — 30. 3. 2008 18:17

Ahoj všici a pisateli (tebe musím taky zmínit, páč jsi můj skoroživitel :lol: ),

dneska bylo krásné odpoledne. Vlastně celý den. Začalo to nevalně - vaření, praní, věšení, pak žehlení  ( pro Kukačku - první žehlení prádla BM  :jojo:  )  .... a pak krásnáááá rodinná dvouhodinová procházka v přírodě. Natrhali jsme čerstvý podběl na čajík a pak jsme zapluli do cukrárny na pohár....

Tak, je tady ještě někdo pro to, abych neslepovala rozdupaný hrníček????   ;)   Fakt si mám myslet, že to nestojí za to?

petra72 — 30. 3. 2008 18:20

Z mé pozice nic hraného, nic umělého, nic naoko - druhá strana nevím, nevidím do hlavy. ALe podle příjemné atmosféry si myslím, že celá rodina a hlavně i děti - naprosto krásně prožitý víkend.

Kurňa - když to takhle vydrží, tak snad budu nejšťastnější baba pod sluncem. :lol:

PetrHl — 30. 3. 2008 18:30

petra72 napsal(a):

Z mé pozice nic hraného, nic umělého, nic naoko - druhá strana nevím, nevidím do hlavy. ALe podle příjemné atmosféry si myslím, že celá rodina a hlavně i děti - naprosto krásně prožitý víkend.
Kurňa - když to takhle vydrží, tak snad budu nejšťastnější baba pod sluncem. :lol:

gratuluju :supr::supr::supr:

Selima — 30. 3. 2008 18:42

Tercila napsal(a):

Nooo, Petře, díky. To jsou ty životní zkušenosti, víš.... :| :)

Aké skúsenosti??? S neverou? Veď tu tvrdíš, že ani ty, nai manžel  sňou nemáte najmenšie skúsenosti...? Netoeretiuješ náhodou TY oveľa viac než Vanda? ;) A prípady kolegov či susedov práve nemusia byť pádnym arguemtnom, lebo vidíš len výrez skutočnosti... Ozaj, kto z tvojich rodičov zahol tomu druhému? Papi - tipujem - alebo mamán?

Nabuko — 30. 3. 2008 18:44

petra72 napsal(a):

Ahoj všici a pisateli (tebe musím taky zmínit, páč jsi můj skoroživitel :lol: ),

dneska bylo krásné odpoledne. Vlastně celý den. Začalo to nevalně - vaření, praní, věšení, pak žehlení  ( pro Kukačku - první žehlení prádla BM  :jojo:  )  .... a pak krásnáááá rodinná dvouhodinová procházka v přírodě. Natrhali jsme čerstvý podběl na čajík a pak jsme zapluli do cukrárny na pohár....

Tak, je tady ještě někdo pro to, abych neslepovala rozdupaný hrníček????   ;)   Fakt si mám myslet, že to nestojí za to?

Péťo, s rezervou, ale jdi do toho.... :D

petra72 — 30. 3. 2008 19:17

Teď BM odešel na anglinu - se slečnou. Jsem v poho, fakt, nekecám. Protože jestli to sám zkazí, přijde o krásnou rodinu a takové krásné dny, jaké žijeme poslední měsíc.... a to on ví. Jestli tu chybu  (z mého pohledu chyba - z jeho by možná o chybu nešlo) udělá, přijde o všechno.

Jsme rozvedeni - nečekala bych ani minutu. Jsem v tomto realista - buď my nebo slečna. Krásný svobodný výběr. Každý má na vybranou - já i on.   Žádný majetek ani soud už nás nezbrzdí - páč to už všechno máme za sebou.

Somaia — 30. 3. 2008 19:18

petra72 napsal(a):

Tak, je tady ještě někdo pro to, abych neslepovala rozdupaný hrníček????   ;)   Fakt si mám myslet, že to nestojí za to?



Neříkám nic, ale na moje slova dojde :lol: :lol: :lol:
Buď na sebe opatrná ;)

Tercila — 30. 3. 2008 19:45

Selima:
"Aké skúsenosti??? S neverou? Veď tu tvrdíš, že ani ty, nai manžel  sňou nemáte najmenšie skúsenosti...? Netoeretiuješ náhodou TY oveľa viac než Vanda? ;) A prípady kolegov či susedov práve nemusia byť pádnym arguemtnom, lebo vidíš len výrez skutočnosti... Ozaj, kto z tvojich rodičov zahol tomu druhému? Papi - tipujem - alebo mamán?"

Selimo, ale Ty jsi úplně mimo mísu!!!  :co: Vždyť já jsem psala o rozvodu svých rodičů a o pohledech jejich děcek na celou tu problematiku (pochopitelně jen ze svého úhlu pohledu, nevnucuji tady někomu svůj názor, pouze informuji, jak to taky může být!!!) Kdo komu zahnul jsem nikdy neřešila. Ty u svých rodičů ano? Na Slovensku se říká otcům "papi"? - to jsem nevěděla... :)
A o těch sousedech - tady Ti taky nerozumím, vždyť přesně to jsem psala Vandě. Hele, kočko, že Ty jsi něco požila? :D
Přečti si pořádně vlákno, na co jsem reagovala já a na co Petr. Děkuji.

A proč vůči mě náhle vyrábíš tolik jízlivosti? ;) Proto, že jsem kdysi na něco měla jiný názor než Ty a že jsme se v soukromých zprávách na názorech nedohodly?? :co:

Mmch, nikde jsem netvrdila, že s nevěrou nemám "NAJMENŠIE" zkušenosti :/.

AlixaZS — 30. 3. 2008 19:54

petra72 napsal(a):

Teď BM odešel na anglinu - se slečnou. Jsem v poho, fakt, nekecám. Protože jestli to sám zkazí, přijde o krásnou rodinu a takové krásné dny, jaké žijeme poslední měsíc.... a to on ví. Jestli tu chybu  (z mého pohledu chyba - z jeho by možná o chybu nešlo) udělá, přijde o všechno.

Jsme rozvedeni - nečekala bych ani minutu. Jsem v tomto realista - buď my nebo slečna. Krásný svobodný výběr. Každý má na vybranou - já i on.   Žádný majetek ani soud už nás nezbrzdí - páč to už všechno máme za sebou.

Peťo, moc ti přeju, aby všechno dopadlo co nejlíp pro tebe... Taky jsem rozvedená, BM se chce vrátit, prý všechno pochopil, ví jak mě udělat šťastnou, klidně mi to prý sepíše, podepíše u notáře, i s kulatým razítkem... tak nevím, jestli nekecá... Jenže já nechci.  Tak ti fakt moc držím palce :pussa:

petra72 — 30. 3. 2008 20:31

Somaia napsal(a):

petra72 napsal(a):

Tak, je tady ještě někdo pro to, abych neslepovala rozdupaný hrníček????   ;)   Fakt si mám myslet, že to nestojí za to?



Neříkám nic, ale na moje slova dojde :lol: :lol: :lol:
Buď na sebe opatrná ;)

Bože, ty Sibilo, koukej mi říct, jestli dělám chybu. Zkrátíš mi tím čas na minimum. :usch: 
Hele, nedělej s tím tajnosti, nebo ..... Vlastně nevím co.... :lol:

Somaia — 30. 3. 2008 20:35

Prosím tě, vím prdlajs... bez vědomí druhé osoby do jejího soukromí nelezu, to bys už mohla vědět, ze tu dobu, co se známe... tak klííd :lol:

janeta — 30. 3. 2008 21:01

důkaz,když si byla těhotná hnusný chlapi

hrosanek — 30. 3. 2008 21:09

Janeto,

ty vago Janet, tvé příspěvky mají čím dál šílenější podobu. Jsi v pohodě? Teda aspoň relativní?

Vanda — 30. 3. 2008 21:21

Tercila napsal(a):

Vanda: "Hlavně když je v obou láskyplné prostředí."
Jo, tak si ještě přečti příspěvek pandy a dalších...jaké láskyplné prostředí pro cizí děti kolikrát připraví nový partner...:/

Kdepak, když vyloučím extrémy, jsem všema deseti PRO, aby dospělí zapojili mozek a rozumně ukočírovali svoje touhy po jiné osobě a fakt mysleli na to, aby dopřáli svým děckám solidní dětství a dospívání - v úplné rodině.

Tercilo, fakt neznám na vlastní kůži pocit dítěte, jehož rodiče se rozvádějí a přivedou nového partnera...tyhle věci jsou těžké pro dospělé, a nepřenést je na vnímavé dítě asi nejde...ale není lepší, aby dítě vidělo, že nemusí v budoucím partnerství zůstat za každou cenu( když vyloučíme ty extrémy)? Trpět, protože "to tak má být a je to pro děti lepší"? Přece radši mít rozesmátou mámu a nového tatínka, přičemž ten původní funguje také, než utrápenou paní?
A tvoje poznámka o pandě...to je právě ten extrém, o kterém teď řeč není, přece.
Zblízka jsem ale zažila dítě rozvedených rodičů, které si zvyklo na obě rodiny. Ty rodiny neměly problémy v komunikaci, obě braly dítě jako svoje, jen chvíli občas jinde. Dnes to dítě je dospělý chlap, má vlastní děti a problém s rodiči žádný, myslím. Je to na dospělosti dospělých.
Rozchod rodičů není taky často o ukočírování touhy po jiné osobě, ale o rozdílnosti dvou osob, povah, názorů...nemusí v tom být někdo třetí, ne? Než vyrůstat v rodině plné napětí, bojů a třeba naschválů, pak radši neúplnou rodinu.
Možná to vidíš trochu zkreslenou optikou vlastních zážitků, ale jiné děti rozvedených rodičů to mohou vnímat úplně opačně, mít jiný náhled.
Jo, neprožila jsem to na vlastní kůži, takže už jdu od tématu, stejně se navzájem nepřesvědčíme.

Mikeš — 30. 3. 2008 21:23

Tercila napsal(a):

Mmch, nikde jsem netvrdila, že s nevěrou nemám "NAJMENŠIE" zkušenosti :/.

Vida, jak to z ní leze... :lol::supr:

petra72 — 30. 3. 2008 22:02

Somaia napsal(a):

Prosím tě, vím prdlajs... bez vědomí druhé osoby do jejího soukromí nelezu, to bys už mohla vědět, ze tu dobu, co se známe... tak klííd :lol:

Klíídná jsem, jen už tím, že jsi zareagovala ty, tak jsem zpozorněla, pak tím, že píšeš, že na tvá slova dojde a já jsem sklerotik, tak jsem vysunula radary a ..... teď mě klidníš....

Hele, nedělej drahoty, vem karty, kouli a třeba i něco i někoho jiného a koukej přijet na lívance s borůvkama, nebo nebudu spát.  :co: :co:   Zítra, ne, zítra nemůžu, tak jindy....víš kde bydlím, napiš datum a čas a bude prostřeno. :pussa: :pussa:

....a nenapínej mě tak.  :usch:

Somaia — 30. 3. 2008 22:13

petra72 napsal(a):

Klíídná jsem, jen už tím, že jsi zareagovala ty, tak jsem zpozorněla, pak tím, že píšeš, že na tvá slova dojde a já jsem sklerotik, tak jsem vysunula radary a ..... teď mě klidníš....

Hele, nedělej drahoty, vem karty, kouli a třeba i něco i někoho jiného a koukej přijet na lívance s borůvkama, nebo nebudu spát.  :co: :co:   Zítra, ne, zítra nemůžu, tak jindy....víš kde bydlím, napiš datum a čas a bude prostřeno. :pussa: :pussa:

....a nenapínej mě tak.  :usch:

mlask !!! nemusíš mi to nabízet dvakrát... hned dám vědět... jsem od úterý sama doma a bude mi tu patrně smutno, povídat si budu moct jen s kočičákama, výborný nápad!!!

Mikeš — 30. 3. 2008 22:18

Somaia napsal(a):

...nemusíš mi to nabízet dvakrát... hned dám vědět... jsem od úterý sama doma a bude mi tu patrně smutno, povídat si budu moct jen s kočičákama, výborný nápad!!!

Já jsem taky kočičák :D a lívance mám rád, takže Petro, udělej jich víc :lol::lol:

Somaia — 30. 3. 2008 22:23

Mikeš napsal(a):

Somaia napsal(a):

...nemusíš mi to nabízet dvakrát... hned dám vědět... jsem od úterý sama doma a bude mi tu patrně smutno, povídat si budu moct jen s kočičákama, výborný nápad!!!

Já jsem taky kočičák :D a lívance mám rád, takže Petro, udělej jich víc :lol::lol:

Nechci ti brát iluze, ale není kočičák jako kočičák.... zvaš to, může se ti stát, že  spojenou energii dvou úžasných čarodějek pak nerozdýcháš... ;)

Pisatel — 30. 3. 2008 22:23

Mikeš napsal(a):

Somaia napsal(a):

...nemusíš mi to nabízet dvakrát... hned dám vědět... jsem od úterý sama doma a bude mi tu patrně smutno, povídat si budu moct jen s kočičákama, výborný nápad!!!

Já jsem taky kočičák :D a lívance mám rád, takže Petro, udělej jich víc :lol::lol:

Zas bude Mikešová prskat. Petro zapomeň kočičák jen loudí na své cestě kolem světa :-)

Pisatel — 30. 3. 2008 22:25

Somaia napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Somaia napsal(a):

...nemusíš mi to nabízet dvakrát... hned dám vědět... jsem od úterý sama doma a bude mi tu patrně smutno, povídat si budu moct jen s kočičákama, výborný nápad!!!

Já jsem taky kočičák :D a lívance mám rád, takže Petro, udělej jich víc :lol::lol:

Nechci ti brát iluze, ale není kočičák jako kočičák.... zvaš to, může se ti stát, že  spojenou energii dvou úžasných čarodějek pak nerozdýcháš... ;)

Mikešku a věř že Som je opravdu dobrá čarodějka sám před ní  :godlike: :godlike: a nezbývá mi nic než jí :hjarta::hjarta:

petra72 — 30. 3. 2008 22:33

Takže - neperte se o mě......od úterý do pátku-času habakuk. Každý den někdo. Klíďo brďo, borůvek máme mražených hoooodně. :lol:

ALe popořadě, děti by z toho měly šok. :lol:

petra72 — 30. 3. 2008 22:35

Jo a v sobotu jdu mezi lidi, takže tu mám zabranou. A kdyby náhodou hlásili ve zprávách, že našli bezdomovkyni, tak jsem to jááá, páč mám už absťák. :lol:

Amriana — 30. 3. 2008 22:36

petra72 napsal(a):

Ahoj všici a pisateli (tebe musím taky zmínit, páč jsi můj skoroživitel :lol: ),

dneska bylo krásné odpoledne. Vlastně celý den. Začalo to nevalně - vaření, praní, věšení, pak žehlení  ( pro Kukačku - první žehlení prádla BM  :jojo:  )  .... a pak krásnáááá rodinná dvouhodinová procházka v přírodě. Natrhali jsme čerstvý podběl na čajík a pak jsme zapluli do cukrárny na pohár....

Tak, je tady ještě někdo pro to, abych neslepovala rozdupaný hrníček????   ;)   Fakt si mám myslet, že to nestojí za to?


Mě jen napadlo ... moje babička říkávala, že slepovanej hrníček už nikdy není stejnej jako byl předtím, ale že zase na druhou stranu může být mnohem hezčí zajímavější a originálnější než ten původní...sice se v něm třeba nedrží voda, ale zase na druhou stranu se do něj dá dát hlína a zasadit kytička člověk jen musí chtít a umět ten hrnewk použít jinak ... tak to já jen tak ... babička mi chybí, ale byla chytrá co se hrníčků týká řekla bych ... :jojo:

PetrHl — 30. 3. 2008 22:44

petra72 napsal(a):

Jo a v sobotu jdu mezi lidi, takže tu mám zabranou. A kdyby náhodou hlásili ve zprávách, že našli bezdomovkyni, tak jsem to jááá, páč mám už absťák. :lol:

hodláš přespávat v parku na lavičce nebo rovnou na chodníku? :lol:

Pisatel — 30. 3. 2008 23:06

petra72 napsal(a):

Jo a v sobotu jdu mezi lidi, takže tu mám zabranou. A kdyby náhodou hlásili ve zprávách, že našli bezdomovkyni, tak jsem to jááá, páč mám už absťák. :lol:

Neboj takové odkládají k nám takže si tě v pondělí vyzvednu :) A pak uvidíš :) :vissla:

majkafa — 31. 3. 2008 7:28

Petro, já vždy byla pro slepování hrníčků - když oba chtějí.
Jak já bych ráda slepovala. Ale nemám s kým.
Držím vám palečky. :pussa:

vera — 31. 3. 2008 7:29

juli napsal(a):

Super!!!!!!!!!!!!!! Prosím středu 2.4 v 16.00h ve vankovce§§§ u Inter sparu je to hned dole u vchodu od strany tesca. JU ???
Holky klidně si vezmu potápěčské brýle ale do ruky nebudu je mát oblečené:D  ale musíme je mít všichni jako vstupenku do klubu!!!
To bude úžasné!!!
A prosím domluvte si dlouhou propustku!!!!!!!!!!!!!
Pokud by Vám nevadilo tak můžem vedle do hospůdky ale to se domluvíme až po setkání.Mám totiž obavu že se neuslyšíme a nedovolí nám scuknout stůl a jáááááá se moc na všechny těším tak chci sedět se všema!!!!!!!!!!
Napište mi prosím kdo přijde!!!!!!!!!!!!!!!! Juli

jo, 2.4. v 16 hod ve Vaňkovce před Inter sparem
potápěčské brýle ................nutné......................budu je mít oblečené
už se těším, jenom nechci, aby mě tak uviděli moji studenti, ale i to bych přežila
tak, kdo příjde???????????

1. já vera

Vanda — 31. 3. 2008 7:30

Terci, už mi to došlo. Moji rodiče se BOHUŽEL nerozešli. Na denním pořádku bylo přetlačování kdo z koho, kdo má navrch, žabomyší vojny, citová vydíráníčka, urážení se, dusno, hádky...takže je jasné, že se nemůžeme shodnout. Protože dítě nezná nic jiného než to, v čem vyrůstá, a považuje to tím pádem za docela dobrý domov, všechno mi to došlo teprve když jsem měla vlastní děti.
Myslím si ale, že plno věcí jsem pochopila a dokážu se na to dívat objektivněji. Taky vím, že to líp neuměli.
Vidíš, co člověk, to vlivem vlastních zlušeností jiný názor, nemůže teda být tvůj pohled ten pravý. Jen pro tebe, možná.

Jája — 31. 3. 2008 7:33

Vandi, jsi mi připoměla mý dětství...

Táta odešel od mámy až v mých 30 letech a máma ho stále (6 let) strašně nenávidí... jak si to mohl dovolit...

Pisatel — 31. 3. 2008 7:44

majkafa napsal(a):

Petro, já vždy byla pro slepování hrníčků - když oba chtějí.
Jak já bych ráda slepovala. Ale nemám s kým.
Držím vám palečky. :pussa:

Neslepuj hrníčky!, sakra ženská krásná, ale zajdi do přírody a začni modelovat novej hrnek. K tobě patří hrnek novej, nikoli slepovanej. A už neřvy, dej se do práce, kruh a pec na vypálení už máš doma. :hjarta:

Vanda — 31. 3. 2008 8:04

Hele, Petro72, Pisatel má pravdu. Neslepujte, uplácejte si nový. Už víte, kde měl ten rozbitý chyby, a tak ten nový bude dokonalejší. Bude mít sice bříško a ouško, ale hrníček přece umí být pokaždé jiný. Nelezte do vyšlápnutých sešmajdaných bot, opatřte si nové na cestu, aby vydržely.

Pisatel — 31. 3. 2008 8:35

Vanda napsal(a):

Hele, Petro72, Pisatel má pravdu. Neslepujte, uplácejte si nový. Už víte, kde měl ten rozbitý chyby, a tak ten nový bude dokonalejší. Bude mít sice bříško a ouško, ale hrníček přece umí být pokaždé jiný. Nelezte do vyšlápnutých sešmajdaných bot, opatřte si nové na cestu, aby vydržely.

Vandi :godlike: i když to modelování nového bylo víc pro tu krásnou ženskou na Ústecku i Petře bych radil a nejen jí, aby staré haraburdí vymetly a začaly nově modelovat. Kruh i pec doma mají, jak bude vypadat to je už jen na nich zda bude bríško, nebo jen dvě ouška a ....

Jessika — 31. 3. 2008 8:52

Tercila napsal(a):

...Pořád mám dojem, že původní rodina (pokud se tam nechlastá a nedochází k násilí) je pro děcka důležitější, než to, že mami a tati žijí spokojeně s někým jiným. Ty děti totiž ten původní model rodiny, který jim OBA vlastní rodiče nastaví, vnímají v pohodě a jako přirozený...

mám pochybnosti o tom, zda dítě žijící v rodině, kde se tatínek neustále ironicky naváží do maminky, kde se často poštěkají a pak je třítýdenní tiché dusno ... zda je to ten správný model a zda budou ty děti schopny vytvořit si dobrý vztah se svým partnerem  .... (i když se v rodině nechlastá a nedochází k násilí)

petra72 — 31. 3. 2008 11:42

To je jasný, že ten hrníček už nebude mít tvar původního hrníčku - něco ubereme,něco přidáme - a vytvoříme krásný nový.... Jsem já to ale optimista. :lol:

Jo a musím se pochlubit - už jsem dostala pusinku. Dneska ráno, v půl 6  :usch:   než odjel do práce. Přišel mě pohladit jako vždy a dal mi i pusinku. :gloria:  :gloria: 

Sic mě vzbudil a já pak nemohla už usnout, k tomu posun času .... ale nesmím být pořád taková puntíčkářka. :lol:

Kukačka — 31. 3. 2008 12:00

Ze srdce ti to přeju...někdy si myslím, že jsem já z Marsu a ostatní z jiné sluneční soustavy.

pecule — 31. 3. 2008 12:29

Tercila napsal(a):

Píšeš, že nejsi z rozvedené rodiny, tak Ti bohužel musím sdělit, že si děti někdy absolutně na nové partnery svých rodičů nezvyknou a jsou nuceny tomu přizpůsobit svůj další život - třeba v horších podmínkách, než by zažily s oběma svými rodiči.
A když píšeš, že si ty děti zvyknou (já tvrdím, že jak které), no uvažuj logicky - co jim taky proboha jiného zbývá??? dali jim snad ti rodiče jinou šanci než si "zvyknout"? Dál chodí do školy, dál s těmi rodiči nakupují, jdou za kamarády, ale "něco" v nich zůstalo..
Ale Ty to třeba jako jejich sousedka nikdy nepoznáš. :/

Tercilo vyvedu tě z omylu - popisuješ jen to co si prožila ty nebo tvoje okolí a je jedno kolik lidí ti to potvrdilo.. Například já jsem to měla velmi podobně - přítele mámy jsem nikdy pořádně nebrala. Ale přesto jsem byla (a jsem pořád) moc ráda, že máma odešla od táty - důvody vypisovat nechci. A škoda, že to nebylo ještě o něco dřív.. Asi díky těmto mým vlastním zkušenostem mám na některé věci naprosto odlišný názor než ty.
Ale třeba můj přítel má rodiče rozvedené a velice dobře (ne proto že musí, ale proto že chce) vychází z novým manželem jeho mámy. Takže asi tak.. Ptala jsem se ho co to v něm nechalo - jak ty píšeš a koukal na mě celkem nechápavě, protože vychází s jedním i druhým tátou (jo - říká oběma tati a proto, že chce - nikoliv proto, že ho k tomu někdo tlačil), dokonce s tím "druhým" o něco lépe než vlastním..

Ivana — 31. 3. 2008 13:17

vera napsal(a):

juli napsal(a):

Super!!!!!!!!!!!!!! Prosím středu 2.4 v 16.00h ve vankovce§§§ u Inter sparu je to hned dole u vchodu od strany tesca. JU ???
Holky klidně si vezmu potápěčské brýle ale do ruky nebudu je mát oblečené:D  ale musíme je mít všichni jako vstupenku do klubu!!!
To bude úžasné!!!
A prosím domluvte si dlouhou propustku!!!!!!!!!!!!!
Pokud by Vám nevadilo tak můžem vedle do hospůdky ale to se domluvíme až po setkání.Mám totiž obavu že se neuslyšíme a nedovolí nám scuknout stůl a jáááááá se moc na všechny těším tak chci sedět se všema!!!!!!!!!!
Napište mi prosím kdo přijde!!!!!!!!!!!!!!!! Juli

jo, 2.4. v 16 hod ve Vaňkovce před Inter sparem
potápěčské brýle ................nutné......................budu je mít oblečené
už se těším, jenom nechci, aby mě tak uviděli moji studenti, ale i to bych přežila
tak, kdo příjde???????????

1. já vera

já taky

vera — 31. 3. 2008 13:22

Ivano, zatím jsme 2

Salen — 31. 3. 2008 13:24

Dětem vadí to, co se jich bezprostředně týká. Pokud táta tyranizuje mámu i děti, je samozřejmě lepší, když jim rozvodem zajistí rodič klid. Ale o tom tu snad nebylo nikdy sporu, to není nutné do nekonečna vysvětlovat.
Tady jde o to, když jsou rodiče "normální", nepřenášejí své problémy na děti. A to by měla být povinnost všech rodičů. Pak je dětem jedno co se děje mezi rodiči, žijí si svůj dětský svět a jsou rády, že mají oba rodiče pohromadě. Možná postřehnou smutek mámy nebo si všimnou jejích slziček, ale zase ta normální máma to před nimi nerozebírá.

Alosek — 31. 3. 2008 13:34

vera napsal(a):

Ivano, zatím jsme 2

Hm, já nemůžu, v úterý se nahlásila synova jezdecká škola, že mají první schůzku, a ve středu přijede bývalý kvůli domluvě na hlídání prcka, až budu v dubnu a v květnu pryč... :( kurnik.
Ale dám si kafe, nasadím brýle a cucat ho budu šnorchlem :lol:
Holky, jestli půjde i Juli, vyobjímejte ji za mě, prosím.

Selima — 31. 3. 2008 14:59

Tercila napsal(a):

Selimo, ale Ty jsi úplně mimo mísu!!!  :co: Vždyť já jsem psala o rozvodu svých rodičů a o pohledech jejich děcek na celou tu problematiku (pochopitelně jen ze svého úhlu pohledu, nevnucuji tady někomu svůj názor, pouze informuji, jak to taky může být!!!) Kdo komu zahnul jsem nikdy neřešila. Ty u svých rodičů ano? Na Slovensku se říká otcům "papi"? - to jsem nevěděla... :)
A o těch sousedech - tady Ti taky nerozumím, vždyť přesně to jsem psala Vandě. Hele, kočko, že Ty jsi něco požila? :D
Přečti si pořádně vlákno, na co jsem reagovala já a na co Petr. Děkuji.

A proč vůči mě náhle vyrábíš tolik jízlivosti? ;) Proto, že jsem kdysi na něco měla jiný názor než Ty a že jsme se v soukromých zprávách na názorech nedohodly?? :co:

Mmch, nikde jsem netvrdila, že s nevěrou nemám "NAJMENŠIE" zkušenosti :/.

Terci, ja som reagovala na tovj konkrétny príspevok, nie na nejaké traumy z minula... Keby si napísala len: "Ja som zažila to a tamto a prežívala som to takto...", nikto ti nemôže povedať nai pol slova, lebo to je tvoja osobná ksúsenosť a proti tej sa nedá nič namietnuť. Keď ale oponujúci názor zvrhneš agrumentom "Ty len teoretizuješ", tak mi to pripadá ako podpásovka a zareagujem. To je argumentácia pod úroveň, lebo prinajmenšom na tomto vlákne má KAŽDÝ nejakú skúsenosť s neverou, aj keď možno nie konkrétne z pozície dieťaťa. A koľko je prípadov nevier, toľko je "správnych" alebo povedzme "najmenej zlých" riešení. Podľa mňa neexistuje paušálne ideálne riešenie - rozchod alebo zotrvanie vo vzťahu - hoci by to možno oblo ľahšie.
Tvrdím to aj pri mojej osobnej skúsenosti, keď si náš rozhcod odskákalo práve dieťa, hoci pubertálne. No myslím si, že ani keby sme zostali spolu a nezmenili svoje vzájomné - a hlavne voči nemu - správanie a postoje, veľmi by to nepomohlo. Možno keby sme sa boli rozišli o pár rokov neskôr; lenže to je skutočne plané teoretizovanie, lebo neexistuje "život nanečisto alebo na skúšku" a človek nikdy naozaj nezistí, čo by bolo, keby... Takže ostáva len rozhodnúť sa podľa najlepšieho vedomia a sveodmia, čo môže niekedy byť rozísť sa a inokedy zostať. Mmch, poznám niekoľko "detí", ktoré svojim rodičom zazlievajú, že sa radšej zavčasu nerozviedli... Takže skúsenosti môžu byť rôzne.

Vanda — 31. 3. 2008 15:08

Salen napsal(a):

Dětem vadí to, co se jich bezprostředně týká. Pokud táta tyranizuje mámu i děti, je samozřejmě lepší, když jim rozvodem zajistí rodič klid. Ale o tom tu snad nebylo nikdy sporu, to není nutné do nekonečna vysvětlovat.
Tady jde o to, když jsou rodiče "normální", nepřenášejí své problémy na děti. A to by měla být povinnost všech rodičů. Pak je dětem jedno co se děje mezi rodiči, žijí si svůj dětský svět a jsou rády, že mají oba rodiče pohromadě. Možná postřehnou smutek mámy nebo si všimnou jejích slziček, ale zase ta normální máma to před nimi nerozebírá.

Salen, nepodceňuješ děti? žijí v té atmosféře....ty přece poznáš na kolegyni v práci, když je nenaložená, když se jí něco stalo...děti to taky vycítí. Jde o to, že to budou považovat za "normální" a chovat se pak třeba jednou taky tak.

vera — 31. 3. 2008 15:24

majkafa napsal(a):

Petro, já vždy byla pro slepování hrníčků - když oba chtějí.
Jak já bych ráda slepovala. Ale nemám s kým.
Držím vám palečky. :pussa:

majkafo,
nechceš slepovat hrníček ?
někdo musí být první, kdo vezme střípek...............
třeba ten druhý by rád přidal druhý, třetí.....................

Koloběžka.1 — 31. 3. 2008 15:33

vera napsal(a):

majkafo,
nechceš slepovat hrníček ?
někdo musí být první, kdo vezme střípek...............
třeba ten druhý by rád přidal druhý, třetí.....................

Jéé, tys to napsala hezky ... :jojo:

Tercila — 31. 3. 2008 19:55

Selima: "Keď ale oponujúci názor zvrhneš agrumentom "Ty len teoretizuješ", tak mi to pripadá ako podpásovka a zareagujem. To je argumentácia pod úroveň, lebo prinajmenšom na tomto vlákne má KAŽDÝ nejakú skúsenosť s neverou, aj keď možno nie konkrétne z pozície dieťaťa."

Ále houby, Seli, nepotřebuji tady nikoho a nejmíň sebe tlačit "pod úroveň" :D. Já pevně doufám, že to Vanda vzala čistě logicky: jestliže jsem nezažila rozvod vlastních rodičů, logicky se moje domněnky mohou opírat pouze o mé přesvědčení. Kdežto když si zažiju pár let soudních akcí, stěhování rodičů, jejich argumenty pro a proti rozvodu a zásahy jejich partnerů - tak zase naopak zákonitě mluvím z toho praktického pohledu.
Nic víc, nic míň - žádná podpásovka - proč? Já sem k monitoru usedám k pokecu, ne k tomu, abych tu někoho vědomě "ranila".
Jo, a popravdě řečeno, víc jsem se orientovala v mém psaní na pocity děcek po rozvodu, než na důvod rozvodu - na nějakou nevěru jsem v podstatě v ten moment nějak nemyslela, protože zrovna naši měli kdysi pocit, že si spíš nerozumějí spolu (taťka nebyl nikdy schopen dodržet jakýkoli termín odjezdu někam - a mamču to už po 30 letech prostě přestalo bavit atd.) :), než že by někde trajdali s jinýma.

Vůbec jsem nepovažovala za nutné popisovat to, že je-li v rodině extrém, pak jsou asi děti rády, že se rodiče rozvedli, to je přece samozřejmé. Já jsem ve svém příspěvku dostatečně popsala, že naši byli oba kliďasové, žádná itálie se u nás nekonávala, a to naše dětství bylo fakt "rodičovsky  přepychové".... :) Jinak mám známou, která miluje svého otčíma, protože vlastní otec jí v dětství zpřerážel kosti... Ale o tom už snad není třeba se zmiňovat. To jsem uvedla právě jako ty extrémy.

Považuji Tě za bytost logicky uvažující, proto zase mně připadlo po Tvém příspěvku divné, že tuhle "logičnost", kdy rozebíráš teorii a praxi, v mém prakticky zažitém náhledu nevidíš. Osobně si myslím, přestože existuje milion variant rozvodů, že jestliže zažiju rozvod na své kůži, je můj pohled jasně jiný než pohled někoho, kdo o tom jen slyšel. Záměrně neříkám, že ten můj náhled je správnější, jen - "praktičtější" :) a myslím, že Vanda je schopná to vstřebat tak, jak jsem to myslela. To spíš Tvůj úsudek v příspěvku na mě mi připadl "rychlý" :) (Ale já tomu taky někdy podléhám)
Zkráceně: já jsem rozvod našich zažila, tudíž jsem vypsala, co cítily děti. Vanda rozvod rodičů nezažila a vypsala, co si myslí, že by "teoreticky" bylo lepší atd. Já ji velmi chápu. Toť vše. Nijak jinak jsem to nebrala, chtěla jsem pouze poskytnout náhled ze strany potomka rozvedených rodičů. Což ani Ty, ani Vanda právě nemůžete. (Buďte rády) :)

Tercila — 31. 3. 2008 20:06

Jessika:
"mám pochybnosti o tom, zda dítě žijící v rodině, kde se tatínek neustále ironicky naváží do maminky, kde se často poštěkají a pak je třítýdenní tiché dusno ... zda je to ten správný model a zda budou ty děti schopny vytvořit si dobrý vztah se svým partnerem  .... (i když se v rodině nechlastá a nedochází k násilí)"

Jessiko, jestli je něco správný model nebo není, to fakt záleží na vnímání každého z nás. někdo třítýdenní ticho nesnese, někomu nevadí - bere tu situaci jako standard. Já jsem jen chtěla naznačit, že ani v tom dusnu, které Tobě třeba připadá nesnesitelné, to jejich děti nemusejí vnímat tak, že TRPÍ.
Jinak se štěkání nezastávám (stačí mi náš pes) :), taky mám radši harmonii, ale fakt si myslím, že pokud to jen trošku jde, tak by rodiče měli zůstat spolu - tedy poté, co oba ve svých projevech kvůli dětem "přibrzdí" - ovšem zase víme všechny, že to u každé dvojice možné není, to jistě - bohužel. Je to těžké..... Nedávno jsme si s kámoškou říkaly, že by se možná vyplatilo, kdyby rodinná výchova ve školách měla stejně důležitý kredit jako má třeba matematika... (no jo, utopie) :)

Tercila — 31. 3. 2008 20:12

Takže opravuji původní příspěvek, psaný omylem i Vandě. :)

Pecule - holka zlatá, ale kde já jsem v příspěvku naznačila, že jedině správný!! je jen můj názor? Vždyť mi připisuješ něco, co jsem nenapsala. :) Hodila jsem "se" do placu jen jako příklad, že to může být u někoho tak a tak.... Myslím, že jsem i zopakovala, že píšu jen to, jak to bylo zrovna u nás. Takže není proč a jak mě "vyvádět z omylu". Vypsala jsem můj příběh jakožto možné doplnění jiného pohledu k zážitkům ostatních lidí.
S prominutím, bych musela být opravdu zvíře rohaté, abych si myslela, že to, co jsem zažila já, platí všeobecně :D.

Vanda — 31. 3. 2008 20:17

Tercilo, :kapitulation:

Tercila — 31. 3. 2008 20:25

Vanda: Tercilo, :kapitulation:


Jéééžiš, Vandi, promiň, opravdu se Ti omlouvám, nejdřív jsem chtěla ještě něco dopsat Tobě, pak jsem si všimla příspěvku od Pecule a psala "společně" - omlouvám seTi!!! :supr:

Asi to upravím.

Hele a to ukazovátko polož, učitelka jsem tady já :D :supr:
Papa. Psala jsem Ti SZ.

majkafa — 31. 3. 2008 21:56

vera napsal(a):

majkafo,
nechceš slepovat hrníček ?
někdo musí být první, kdo vezme střípek...............
třeba ten druhý by rád přidal druhý, třetí.....................

Ale jak na to, aby ten druhý rád přidal? Aby ten druhý byl můj bývalý manžel? Teď babo raď. :) Já svůj první střípek držím už dlouho. Ale nikdo nepřidává.
Když nejsou dva, hrníček se neslepí. Ani neudělá nový, lepší, krásnější. A my nejsme dva. Nějak jsme se sobě ztratili. :( Vlastně teď ani nevím, jestli bych ho chtěla zpět.
Co vím, určitě bych chtěla vrátit čas, vrátit vše zpět ke dnům, kdy nám bylo spolu krásně. Třeba ke dni 20. výročí naší svatby. Ale nevím, kde je kolo času, abych jím otočila zpět.

hrosanek — 31. 3. 2008 22:18

Majkafko,

na hrníčkování bude ještě spoustu let. Drž ten svůj střípek a druhý přijde. :)

Čas se vrátit nedá, naštěstí. :)

majkafa — 31. 3. 2008 22:21

Hrosanku, fakt přijde? Nekecáš? :)

hrosanek — 31. 3. 2008 22:27

Nekecám, to já ani neumím. Já prostě věřím na víly. (To nemá nic společného s Péťou72 alias vílou, to je z oblíbeného Petra Pana). ;)

H105 — 31. 3. 2008 23:46

majkafa napsal(a):

vera napsal(a):

majkafo,
nechceš slepovat hrníček ?
někdo musí být první, kdo vezme střípek...............
třeba ten druhý by rád přidal druhý, třetí.....................

Ale jak na to, aby ten druhý rád přidal? Aby ten druhý byl můj bývalý manžel? Teď babo raď. :) Já svůj první střípek držím už dlouho. Ale nikdo nepřidává.
Když nejsou dva, hrníček se neslepí. Ani neudělá nový, lepší, krásnější. A my nejsme dva. Nějak jsme se sobě ztratili. :( Vlastně teď ani nevím, jestli bych ho chtěla zpět.
Co vím, určitě bych chtěla vrátit čas, vrátit vše zpět ke dnům, kdy nám bylo spolu krásně. Třeba ke dni 20. výročí naší svatby. Ale nevím, kde je kolo času, abych jím otočila zpět.

Majkafo, drž se čas ukáže.
I já bych čas chtěla vrátit zpět a třeba ke dni 25.výročí naší svatby se svým ještě manželem (ale né již mužem).

Jessika — 1. 4. 2008 8:25

Tercila napsal(a):

Jessika:
"mám pochybnosti o tom, zda dítě žijící v rodině, kde se tatínek neustále ironicky naváží do maminky, kde se často poštěkají a pak je třítýdenní tiché dusno ... zda je to ten správný model a zda budou ty děti schopny vytvořit si dobrý vztah se svým partnerem  .... (i když se v rodině nechlastá a nedochází k násilí)"

Jessiko, jestli je něco správný model nebo není, to fakt záleží na vnímání každého z nás. někdo třítýdenní ticho nesnese, někomu nevadí - bere tu situaci jako standard. Já jsem jen chtěla naznačit, že ani v tom dusnu, které Tobě třeba připadá nesnesitelné, to jejich děti nemusejí vnímat tak, že TRPÍ.

Teď jsi mně nalomila. Fakt je, že i já jsem proti okamžitým rozchodům, ale v současné době znám jednu takovou rodinku (ironie, dusno, nemluvení...) a žít bych v tom (být ta ženská) nemohla. Ale když si vzpomenu na ty věčné hromové hádky naší maminy s otčímem, tak snad radši tenkrát to dusno :) :(  . Jojo, člověk to bere jinak jako dítě a jinak jako dospělý.

vera — 1. 4. 2008 9:08

H105 napsal(a):

majkafa napsal(a):

vera napsal(a):

majkafo,
nechceš slepovat hrníček ?
někdo musí být první, kdo vezme střípek...............
třeba ten druhý by rád přidal druhý, třetí.....................

Ale jak na to, aby ten druhý rád přidal? Aby ten druhý byl můj bývalý manžel? Teď babo raď. :) Já svůj první střípek držím už dlouho. Ale nikdo nepřidává.
Když nejsou dva, hrníček se neslepí. Ani neudělá nový, lepší, krásnější. A my nejsme dva. Nějak jsme se sobě ztratili. :( Vlastně teď ani nevím, jestli bych ho chtěla zpět.
Co vím, určitě bych chtěla vrátit čas, vrátit vše zpět ke dnům, kdy nám bylo spolu krásně. Třeba ke dni 20. výročí naší svatby. Ale nevím, kde je kolo času, abych jím otočila zpět.

Majkafo, drž se čas ukáže.
I já bych čas chtěla vrátit zpět a třeba ke dni 25.výročí naší svatby se svým ještě manželem (ale né již mužem).

majkafo,
drž ten střípek a nastav ho tak, aby se zatřpytil.......................ON se chytne, přeji ti, aby to byl ....................
Vanilka mě vyučila...................udělat ten první krůček.................

petra72 — 1. 4. 2008 9:34

hrosanek napsal(a):

Nekecám, to já ani neumím. Já prostě věřím na víly. (To nemá nic společného s Péťou72 alias vílou, to je z oblíbeného Petra Pana). ;)

:usch:   Já jsem víla... :reta:  koukej jaký mám krásný kukuč  :gloria: :gloria: :gloria: :gloria:

Pisatel — 1. 4. 2008 9:39

Jen tak pro pobavení :) A vy jste u všech těch nevěr byli? Že vám není hanba :)
přiznám se že největší nevěru mi dnes dělá PC nechce se mnou komunikovat tedy ten doma ten v práci bohužel :)

Pisatel — 1. 4. 2008 9:39

petra72 napsal(a):

hrosanek napsal(a):

Nekecám, to já ani neumím. Já prostě věřím na víly. (To nemá nic společného s Péťou72 alias vílou, to je z oblíbeného Petra Pana). ;)

:usch:   Já jsem víla... :reta:  koukej jaký mám krásný kukuč  :gloria: :gloria: :gloria: :gloria:

hele vílo Amálko a co práce nic zas nožky má nahoře :vissla:

petra72 — 1. 4. 2008 9:42

Majkafo, nevím čím to je, neznám zákulisí vašeho rozchodu - ale znám své - musím říct, že se mi vyplatila slušnost, empatičnost a snaha o pochopení.... Nikdy jsem neurážela (až na vlezy do mobilu, který podle mého vnitřního přesvědčení měly opodstatnění), vždy jsem se snažila jednat slušně, korektně, s klidem. 

Bulela jsem až po jeho odchodu - tedy, někdy mi tekly slzy i při rozhovorech (to nešlo zadržet), ale žádné scény, žádné hysterie, jen valení slz z očí....

Bojovali naši egouškové do krve, to ti můžu potvrdit, ale vždycky jsme to nějak ukočírovali...

Možná by stačilo BM napsat, třeba k svátku či narozkám - nějaký menší dopis, nebo třeba pozvat na kávu....atd.

Prostě udělat nějaký krok. :pussa:  :pussa:  :pussa:

petra72 — 1. 4. 2008 9:44

Ježiš, pan vedoucí ....  :co:   :co:

Pisateli, Ano velebnosti, už jdu makat. .... Sakra, takovýho špicla za zadkem. :lol:

A hele, ty už máš dneska splněno?  Už jsi vyvedl všechny svěřence na čerstvý vzduch??  Jestli néé, tak hybaj, je krásně a teplo, tak ať vám tam nesmrdí v pavilónech. :lol:

Pisatel — 1. 4. 2008 9:58

petra72 napsal(a):

Ježiš, pan vedoucí ....  :co:   :co:

Pisateli, Ano velebnosti, už jdu makat. .... Sakra, takovýho špicla za zadkem. :lol:

A hele, ty už máš dneska splněno?  Už jsi vyvedl všechny svěřence na čerstvý vzduch??  Jestli néé, tak hybaj, je krásně a teplo, tak ať vám tam nesmrdí v pavilónech. :lol:

Já jistě, ráno jsem se probudil to je hlavní, (to nase*** i ty nejotrlejší),  jak říká ještě větší šéfová co to tady má na ještě větší povel :)
No jeden  tj. Motýlek zas odmítá to víš první vyvedení nebývá to nejlepší. Musí si zvykat.
neboj vyvětráno jen umakáno a zašilaste paní vílo jeden spis a tak alou hledat b:)

petra72 — 1. 4. 2008 10:06

Já ?  a ztratit jeden spis?   Pane vedoucí - hele, máte bordel v papírech, v životě i v psychice - tak se koukejte dát do kupy sic na vás tam vlítnu a rozčísnu vám ofinku....

To pak budou lítak nejen papíry, ale i chlupy. :lol:   Jsem víla a ještě k tomu panna - ty nesnáší bordel v papírech, takže......... A za hodinu zahlaš, žes to našel! :lol:  Jinak za tebe nebudu spát.

Pisatel — 1. 4. 2008 10:25

petra72 napsal(a):

Já ?  a ztratit jeden spis?   Pane vedoucí - hele, máte bordel v papírech, v životě i v psychice - tak se koukejte dát do kupy sic na vás tam vlítnu a rozčísnu vám ofinku....

To pak budou lítak nejen papíry, ale i chlupy. :lol:   Jsem víla a ještě k tomu panna - ty nesnáší bordel v papírech, takže......... A za hodinu zahlaš, žes to našel! :lol:  Jinak za tebe nebudu spát.

to chcíííííííííííííííííííí rozčísnout ofinku to já rád pojď vílo na mou hruď a chvilku se tam pěkně vrť :)
Taky vím co si beruz do kanceláře ne? Tak hojnem hledat a uklízet šanomy a ať to lítá nebo basama s fousama :gloria:

vera — 1. 4. 2008 10:44

petra72 napsal(a):

Majkafo, nevím čím to je, neznám zákulisí vašeho rozchodu - ale znám své - musím říct, že se mi vyplatila slušnost, empatičnost a snaha o pochopení.... Nikdy jsem neurážela (až na vlezy do mobilu, který podle mého vnitřního přesvědčení měly opodstatnění), vždy jsem se snažila jednat slušně, korektně, s klidem. 

Bulela jsem až po jeho odchodu - tedy, někdy mi tekly slzy i při rozhovorech (to nešlo zadržet), ale žádné scény, žádné hysterie, jen valení slz z očí....

Bojovali naši egouškové do krve, to ti můžu potvrdit, ale vždycky jsme to nějak ukočírovali...

Možná by stačilo BM napsat, třeba k svátku či narozkám - nějaký menší dopis, nebo třeba pozvat na kávu....atd.

Prostě udělat nějaký krok. :pussa:  :pussa:  :pussa:

tak to taky cítím

Salen — 1. 4. 2008 14:53

A proč by měla Majkafa psát BM nějaká přáníčka??????? Něco mi asi uniklo ?

majkafa — 1. 4. 2008 15:22

K narozeninám i svátku mu píšu krátké přání.  Cítím to tak. BM mi k narozkám nebo svátku nepíše nikdy. Nekomunikuje se mnou. Ani se synem. S dcerou tím způsobem, že je jednou z mnoha, kterým odesílá takové ty "hromadné maily". Občas pár slov na ICQ, ale pouze výjimečně. Syn ho nedávno pozdravil v krámu a BM se tvářil, že ho nezná. Nebo ho opravdu nepoznal, kdoví. Neviděl ho víc, než 2 roky.
Pouze nedávno mi oznámil, že z důvodu tíživé finanční situace mi sníží už tak nízké výživné na syna.
Pozvat ho na kafe? Nedokážu si představit, že bych to udělala. Určitě by mě odmítl.

PetrHl — 1. 4. 2008 15:27

petra72 napsal(a):

hrosanek napsal(a):

Nekecám, to já ani neumím. Já prostě věřím na víly. (To nemá nic společného s Péťou72 alias vílou, to je z oblíbeného Petra Pana). ;)

:usch:   Já jsem víla... :reta:  koukej jaký mám krásný kukuč  :gloria: :gloria: :gloria: :gloria:

no, na avataru máš baječný kukuč a nejen to :P:P:P:P:P:P

Salen — 1. 4. 2008 20:10

Majkafo, já hlavně nevidím důvod, proč bys ho na kafe zvát měla. Se mnou BM taky nekomunikuje, já jsem ze své strany udělala dost vstřícných kroků, ačkoliv to byl on, kdo se chtěl rozvést pro novou lásku. Naposledy jsem to zkusila po mém odstěhování před rokem, kdy měl svátek - myslela jsem si, že to bude jakýsi základ našeho pomanželského vztahu. Že si pošleme aspoň tu sms k výročím, vánocům, že prohodíme občas slovo aspoň o synovi. Ne .... nereagoval a já jsem si řekla že jsem udělala dost a další už by byla moje hloupost.
Považuji dneska tyhle muže za hloupé (já nás tu několik, kde se BM takto chová). Nerozumím tomu a už jsme to tu různě rozebírali. Nejspíš si myslí, že k jejich novému velkému životu ty "ztracené roky" nepatří a tak se je i s námi nějak pokusili vymazat z hlavy. A myslím si, že se jim to vymstí. Ne hned, třeba až po mnoha letech. Psychika je mrcha. A zatímco my si tu bolest postupně odžíváme, oni přesvědčují sami sebe jak jsou happy. No .... přejme jim.
Možná je to i nějaké špatné svědomí, zvlášť když jim nový vztah vyšel a bývalka je sama. Ale na druhé straně si v tomto směru nedělám přehnané iluze.
A ty mi řekni, co tě v poslední době tak hodilo zpátky???? Už jsi byla srovnaná a docela dlouhodobě. Pak ses zamilovala a doufala že se to konečně zlomilo a že i ty budeš šťastná ...... a ono to nevyšlo. Je tohle ten důvod? Nebo ta osamocená dovolená?

majkafa — 1. 4. 2008 20:20

Jen odpovídám petře. Taky necítím, že bych ho měla zvát na kafe.
Salen, nevím, co mě "vrátilo" zpět. Možná jsem tím, že jsem chvilku byla milenkou ženatého a udělala něco zásadního proti svému vnitřnímu naladění, něco v sobě porušila a teď za to, co jsem vyslala, se mi odpovídající reakce vrací. Netuším. Za zlo přichází trest. A já jsem pro sebe, pro své svědomí, jak to mám nastaveno v sobě uvnitř, udělala zle, ublížila jsem. Udělala jsem nedobrou věc z mého pohledu. Nemám na to, abych byla milenkou ženatého. Už to vím jistě a víckrát snad takovou chybu opakovat nebudu. Možná za ni teď platím.

PetrHl — 1. 4. 2008 20:20

Salen, tohle mne hrozně udivuje. Myslím to, že ti kteří z manželství odešli a při tom ještě měli ústa plná keců o tom, jak můžeme zajít na kafe a být přáteli, tak ti právě najednou domítají komunikovat a dělají mrtvého brouka jako kdyby život předtím neexistoval. Moje BM je taky taková, není to jen věcí chlapů. Nemužu tvrdit že by to nějak extra mrzelo, ale působí to podivně. Kdo se v těch lidech má vyznat? :)

majkafa — 1. 4. 2008 20:30

Já neřeším, jak to působí. Mně je jenom smutno, že mé děti trápí, že je tatínek "vygumoval".

petra72 — 1. 4. 2008 20:40

majkafa napsal(a):

Ale jak na to, aby ten druhý rád přidal? Aby ten druhý byl můj bývalý manžel? Teď babo raď. :) Já svůj první střípek držím už dlouho. Ale nikdo nepřidává.
Když nejsou dva, hrníček se neslepí. Ani neudělá nový, lepší, krásnější. A my nejsme dva. Nějak jsme se sobě ztratili. :( Vlastně teď ani nevím, jestli bych ho chtěla zpět.

Pak tomu nerozumím. Odpovídala jsem Majči na tohle:  Ale jak na to, aby ten druhý rád přidal? Aby ten druhý byl můj bývalý manžel? Teď babo raď. :) Já svůj první střípek držím už dlouho. Ale nikdo nepřidává.

Ale nic, možná jsem tvá slova špatně pochopila, to nepopírám.

Jestli jsi udělala nějaký krok k usmíření po rozchodu a nebyla na něj žádná odezva, pak to vzdechnutí o střípku v ruce je bolestné.

Jestli mám pocit, že jsi to neudělala, čas a šanci máš - každý ji máme.

Tak jako tvůj syn a jeho otec. Takový vztah, jaký se u vás vyvinul je moc smutný a já osobně neznám důvod, proč to tak vzniklo. Asi nevím podstatné věci. Takže - nemám právo radit. Pouze nabízím řešení - nabízím k větám výše napsaným.

:pussa: :hjarta:

majkafa — 1. 4. 2008 20:52

Spoustu kroků. Všechny byly marné.
Ano, to vzdechnutí bylo bolestné.

Co se mého syna a mého BM týká, můj syn mu zazlíval, že si našel milenku a opustil nás. Je jako Terezka v Ulici. Má jednoduchou logiku. Kdyby tatínek měl své děti rád, neodešel by od nich. Můj muž zase "zatuhnul" ve stadiu, že dokud se mu syn neomluví, už nikdy s ním nepromluví. Ale to až potom, co ho zřejmě přešlo gumování. To bylo dlouhou dobu po jeho odchodu za slečnou. Syn zůstal ve stadiu - co by se omlouval, když on nic neudělal, to táta nás zradil. Tak to u nás je.
I já to tak cítím. Můj muž nás všechny zradil. Ale nemluvím o tom před dětmi nahlas. Možná to jen děti cítí. Možná se jen trápily tím, jak jsem se trápila já, až jsem se rozhodla z tohoto světa odejít. Už je to dávno. Ale bolest zůstává. Jak řekl můj šéf - to nepřejde nikdy, až do smrti.

hrosanek — 1. 4. 2008 21:41

Proč mám pocit, že se o tebe Majko bojím? Já vím, že je to tvůj boj, tvůj život, ale ....

Asi proto, že tohle je zase jeden způsob uvažování, který vede do pekel. Ano máš právo být smutná, chtít něco vrátit zpátky. Pak to pro změnu nechtít a bloudit v tom ještě víc. Máš právo na cokoliv, ale povinnost vůči sobě, najít cestu ven. A ta nevede přes nový náhled na staré vzpomínky, tedy pokud je ten náhled ještě depresivnější už vůbec ne.

Chybí Ti jen jedna noha od stolu, aby stál rovně.

juli — 1. 4. 2008 21:42

Ivanko a Věruško tak se na zítřek moc těším,jen ty brýle musím pohledat ve sklepě. Tak budem 3 šikovné holky.
Tak v 16h u intersparu!!!!!!!!!(2.4.2008)

vera napsal(a):

Ivano, zatím jsme 2

Selima — 1. 4. 2008 21:43

Majka, neviem, či tvoje deti len nestiahli na seba tvoj smútok a pocit zrady... tušiac, že keby sa s otcom zmierili, padlo by ti to ešte ťažšie. To je len otázka na zamyslenie, nie konštatovanie. Stáva sa to s menšími deťmi, ale netuším, či to funguje aj u takýchto veľkých. Ale naozaj je možné, že tvoj muž odrezal aj deti - moj bývalý dokonca odišiel HLAVNE od syna, ako som pochopila na poslednej spoločnej dovolenke tesne pred jeho odsťahovaním. My dvaja sme nemali problém, ja som nemala s mladým problém, len tí dvaja sa hádali ako kone... Tkaže spätne som si uvedomila, že on sa rozchádzal v prvom rade s deckom, ktorému vykričal, že mu zničilo život. :rolleyes: Keďže ja som stála neochvejne pri mladom, odišiel "žiť" bez nás oboch. Aj to sa stáva. Ja už tvrdím, že mne sa stalo to najlepšie, čo sa mi mohlo stať. O mladom - to neviem povedať.

juli — 1. 4. 2008 21:50

Majinko, taky je mi moc smutno po M,občas dojede a zase spěchá pryč.Poslední dobou si nějak moc uvědomuji jak nám M moc chybí!!!!!!!!!!!!! Je to přímo děsné je mi po něm šíleně smutno a přitom vím že to nezměním,děti o tom nechcou vůbec mluvit.Holka 14let je ráda když ho nevidí (aspon to říká)ale asi to není 100% a kluk 10let mě neposlouchá a všem chlapům ve vesnici říká strejdo a se všema chce něco tvořit.Nějak poslední dobou vidím jk je důležité aby děti měli oba rodiče,to přitulení ,obejmutí jim cizí parner může být milionový nemůže dát!!! Rodič je rodič!!!! Jsem v duchu s Tebou a přeji moc síly a sluníčka.Juli

[

majkafa — 1. 4. 2008 21:58

Rodič je rodič. :) Hezky jsi to napsala, juli. Děkuji. Taky ti přeji hodně sluníčka. Moc ráda tě čtu.

Tercila — 1. 4. 2008 22:03

Majkafa: "Už je to dávno. Ale bolest zůstává. Jak řekl můj šéf - to nepřejde nikdy, až do smrti."

S tím nemůžu souhlasit. Jako radost a štěstí netrvá věčně, nemůže věčně trvat ani bolest. Ledaže by sis ji v sobě záměrně pořád vyvolávala a "živila". Ale kdo chce, ten se bolesti zbaví. Jedinou výjimku dělám v případě ztráty dítěte. Ale vzlykat za chlapem, který mě nechce a je tak primitivní, že "vymaže" i své bezva děti?? Panebože.... :/
Snad Ti co nejdřív bude líp, fakt Ti to přeji. :)

petra72 — 1. 4. 2008 22:13

Majko, vnímám tam jedno jediné - nejde vám (tobě ani synovi) taťkovi odpustit. Vzít to jako jeho právo na rozhodnutí, právo na to uspořádat si život dle libosti. JE TO JEHO PRÁVO, KTERÉHO VYUŽIL.

Vy to stále vnímáte jako zradu. Dokud to tak budete brát, nepokročíte ani o píď vpřed.

Víš, já jsem chování  BM nikdy nenazvala ZRADOU. Možná jsem to tak cítila pouze cca první rok-to egoušek to tak podsouval. Déle né. To, že se rozhodl naplňovat láskou jinou, bylo jeho právo. Je to právo každého - zařídit si život podle svého.

Tvůj BM se rozhod část svého života strávit s tebou, rozhodl se tě pojmout za partnerku, splodili a vychovali jste společně děti. NEODEŠEL v době, kdy byly děti malé. Chtěl je vychovat a chtěl je vidět vyrůstat.

Pak asi (nevím) u něj přišel pocit, že si jednu část života splnil rodinným životem a teď si prostě chce zase zařádit s mladicí. Je to jeho volba - ŽÁDNÁ ZRADA!!!  Vaše děti jsou dospělí (ano,syn už také).  O děti se vždy postaral dobře, zodpovědně....  Ty jsi s ním prožila kus života.

Co tím chci říct - prostě začněte se na to dívat z jiného pohledu. Ale to ty asi víš. Vždyť ti to asi říkají na skupinovce. 

Nemyslím si, že vás BM zradil - on se rozhodl pouze prožít zbytek života jinak a s někým jiným. Možná mu to nevydrží, ale to je teď jedno.

Důležitý je váš úhel. Jinak se budete opravdu trápit do konce života.

Píšu to ze své zkušenosti - já jsem se starší dcerou o tom dost tenkrát mluvila. Prostě jsem nahlas říkala ty poučky psychoterapeutů. Manžel má právo na své rozhodnutí, nemyslí to jako zradu na vás, je to touha pro jiném životě s jinou osobou.....atd.

PROSTĚ RESPEKTOVÁNÍ ROZHODNUTÍ SVÉPRÁVNÉHO DOSPĚLÉHO JEDINCE.

majkafa — 1. 4. 2008 22:15

Já jsem vyrostla v jiném prostředí, než je tohle tady v Čechách. V mém prostředí, když jsme se jednou rozhodli vstoupit do manželství, bylo to navždy. Vše ostatní je zrada. Tak to vnímám. Pokud nejsem rozhodnut v dobrém i ve zlém, nevstupuju do manželství. Jakmile se rozhodnu, je to navždy. Tak to mám. Prostě to tak je. Přes to mi nejede vlak. :) Proto se už víckrát vdávat nebudu. Už nebudu slibovat - navždy. To jsem chtěla pouze jednou v mém životě.
Dětem jsem taky říkala "ty poučky psychoterapeutů". Poslaly mě s nimi někam. :(
Vždyť jsme nemuseli vstupovat do manželství. Mohli jsme spolu jen tak žít. Můj muž tolik chtěl být mým manželem. Já jeho ženou taky, byla jsem pyšná na to, že mě někdo tolik miluje, že mi dokonce dá své jméno. To si měl rozmyslet, než sliboval. Neslibuju to, co nesplním. Dá se říct, že nikdy. Když si nejsem jista, neslíbím.
Když slíbím a nesplním, zvlášť něco tak závažného, je to v mém cítění zrada. Nic víc a nic míň.

Jája — 1. 4. 2008 22:20

Majko, jenže tohle tvý přesvědčení nejvíc ubližuje právě tobě...

jestli si myslíš, že jsme se všechny vdávali s tim, že je možnost rozvodu - tak se hluboce mýlíš...
já jsem si dokonce nechávala dělat snubáky ze snubáků mý pratety a prastrejdy, kteří spolu prožili víc než 50 let a zemřeli v jednom týdnu...
byl to pro mě symbol "navždy"

petra72 — 1. 4. 2008 22:21

majkafa napsal(a):

Já jsem vyrostla v jiném prostředí, než je tohle tady v Čechách. V mém prostředí, když jsme se jednou rozhodli vstoupit do manželství, bylo to navždy. Vše ostatní je zrada. Tak to vnímám. Pokud nejsem rozhodnut v dobrém i ve zlém, nevstupuju do manželství. Jakmile se rozhodnu, je to navždy. Tak to mám. Prostě to tak je. Přes to mi nejede vlak. :) Proto se už víckrát vdávat nebudu. Už nebudu slibovat - navždy. To jsem chtěla pouze jednou v mém životě.
Dětem jsem taky říkala "ty poučky psychoterapeutů". Poslaly mě s nimi někam. :(

...a právě proto, že dokážeš takto "zabejčeně" stále trvat na zažitých vzorcích, tak se takovou dobu dokážeš trápit. :pussa: :hjarta:

Pro tebe je prostě věta: tak to mám a hotovo - jako modla od které nelze ustoupit. Každý si něco neseme z domova. Kdybych já se měla ohlížet na to, co jsem viděla doma, tak zadupu partnera, nikdy už ho nechytím za ruku, budu ho ponižovat - protože jsem v takovém prostředí vyrostla a tak to mám a hotovo.

NE, právě proto, že jsem během svého života pochopila, že to tu je něco špatně, že to takhle nechci  -  A TAK TO MĚNÍM.

majkafa — 1. 4. 2008 22:21

Petro, já to tak chci. Pro mne je manželství posvátné.

Jája — 1. 4. 2008 22:22

majkafa napsal(a):

Petro, já to tak chci. Pro mne je manželství posvátné.

právě píšeš, že se chceš už jen trápit...

petra72 — 1. 4. 2008 22:23

Majči, kurňa, :pussa: ... vždyť tohle tvé - jednou a provždy - je taková blbost. Promiň. Myslíš si, že kdybyste nebyli manželé, že by tě to dneska bolelo méně?

Néééé, to není o slibu, vůbec to není o přijetí jeho jména.... Je to o vnitřním nastavení pravidel, vzorců, myšlení.

majkafa — 1. 4. 2008 22:25

Ano. Já mám vnitřně nastaveno manželství jako svátost. V křesťanství je to jedna ze sedmi svátostí. :) Žití na hromádce je jen takové  NIC pro mne. Nebudu zase zkoušet, jako jsem zkoušela se ženáčem, když mi tvrdili, že je hloupost říkat - já bych nikdy. Teď už vím, že se zadaným ne, jen jsem si ublížila. Pro mne je prostě manželství svaté. Jen proto, že píšete něco jiného, nebudu dělat nic proti vlastnímu přesvědčení. To se na mne nezlob. :)

petra72 — 1. 4. 2008 22:26

Nevím, snažím se pořád vcítit do tebe - jako že bych to měla nastaveno jako ty. ALe nejde mi to. Jako že jsem fakt hodně empatická, tak tohle prostě moje vnitřní já neumí ani obrazně přijmout.

Asi jsem se nevdávala s předsevzetím - jednou a navždy. Prostě asi jen dokážu přijímat ale taky opouštět....tak jak je mi dobře nebo špatně, včem se cítím fajn a co mě ničí...

majkafa — 1. 4. 2008 22:27

petra72 napsal(a):

Majči, kurňa, :pussa: ... vždyť tohle tvé - jednou a provždy - je taková blbost. Promiň. Myslíš si, že kdybyste nebyli manželé, že by tě to dneska bolelo méně?

Néééé, to není o slibu, vůbec to není o přijetí jeho jména.... Je to o vnitřním nastavení pravidel, vzorců, myšlení.

Když to vyjde, na celý život, je to nádherné. Vážně si myslíš, že je to taková blbost? Opravdu by sis to v hloubi duše, petři, nepřála? :) Je někdo, kdo by si tohle nepřál? Mít pohádkové manželství celý svůj život?

majkafa — 1. 4. 2008 22:29

Petro, není třeba se vciťovat. Já to mám tak, ty zase jinak. Jsme lidé různé. Neděje se vůbec nic. :)

petra72 — 1. 4. 2008 22:30

Majko, já se na tebe nezlobím. Snažím se tě už pár měsíců chápat a snažím se pochopit, proč to tak máš a proč tak reaguje.

Ano, respektuji tvé právo na názor a na tvé reakce - jen jsem si myslela, že ti možná pomůžu, když se ti budu snažit nabízet jiné alternativy, jiné pohledy, jiné úhly.

PLNĚ respektuji, že to nepřijímáš a vůbec se nezlobím. Jen pak nevím, jak jinak já mohu pomoci. Protože mě fakt mrzí, že se stále tak trápíš a opravdu mě bolí to, že ti nejsem nijak nápomocná.

Papa - :pussa:

majkafa — 1. 4. 2008 22:30

Já nepotřebuju zachraňovat. Pomáhat. Stačí mi, že jsi. :)

petra72 — 1. 4. 2008 22:35

majkafa napsal(a):

Když to vyjde, na celý život, je to nádherné. Vážně si myslíš, že je to taková blbost? Opravdu by sis to v hloubi duše, petři, nepřála? :) Je někdo, kdo by si tohle nepřál? Mít pohádkové manželství celý svůj život?

Ano, jistě, každý si to přeje. Ale je podle mě blbost - na tom trvat u toho druhého, když on se cítí být šťastným jinde.

Jasně, taky jsem vstupovala do manželství s tím, že takového člověka chci mít vedle sebe do konce života. Jenže to stojíš na začátku a vůbec nevíš, co ti život přinese či odnese. Realita je taková, že se člověk mění, zraje a jeho zájmy a představy se mění.

Takže je blbost si myslet, že když se ve 25 vdám za někoho, že ten bude stále stejný i v důchodu.

U nás to bylo také tak, že se BM rozhodl pro jinou, protože došel k přesvědčení, že náš vztah už není.

Mohla být situace, že já jsem došla k tomuto přesvědčení a také bych nechtěla, aby mě někdo násilně držel v manželství, ve kterém bych třeba po 15-ti letech nebyla šťastná - právě proto, že se partner změnil.

Už jsem unavená, tak asi píšu páté přes deváté, ale ty si to asi přebereš.

petra72 — 1. 4. 2008 22:37

A je to tady: nepotřebuju pomáhat. .... Sakra: když jsi tady, když chodíš na skupinovku - říkáš si o to. 
Máš problém - máš smutek - snažím se ti z něj pomoci.  A i když budeš kopat, stejně se budu snažit ti pomoci :lol:  Máš smůlu :lol:

majkafa — 1. 4. 2008 22:37

Já na tom "netrvám" u druhého. Nebylo by mi to nic platné. :) Jen tady píšu mé pocity.
Nedržela jsem u sebe svého muže násilím. Odešel bez držení, poměrně brzy po tom, co jsem se dozvěděla, že miluje jinou. Jak jsem se s tím vypořádávala já sama, to už je jiná "pohádka".

majkafa — 1. 4. 2008 22:38

petra72 napsal(a):

A je to tady: nepotřebuju pomáhat. .... Sakra: když jsi tady, když chodíš na skupinovku - říkáš si o to. 
Máš problém - máš smutek - snažím se ti z něj pomoci.  A i když budeš kopat, stejně se budu snažit ti pomoci :lol:  Máš smůlu :lol:

asi na tebe pošlu Pan, když ti to nedokážu vysvětlit já. Pan, pomooooooooooooooooooooooooc, vysvětli petře, že nelze pomáhat tomu, kdo pomoc nechce. :dumbom::lol:

petra72 — 1. 4. 2008 22:41

Ono jde o to, že to není pomoc v pravém slova smyslu - je to jen nabídnutí alternativní cesty, kterou buď přijmeš nebo odmítneš.  Z mé strany je to chápáno jako pomoc kamarádce - pomoc se srdcem na dlani. A plně respektuji, když si to možná přečteš a nepřijmeš.

Nic ti nevnucuji - prostě jako na školičce - Pan ti nabídne možné pohledy a JE JEN NA TOBĚ, KTERÉ SI VYBEREŠ, ABYS ZE SMUTNĚNÍ ZDRHLA. :lol:

majkafa — 1. 4. 2008 22:42

petři, možná to vnímáš jinak. Já tě však vnímám, že mi pomáháš násilím. Ne jako třeba Pan. Rozumíš? :)

Třeba si žádný ani vybrat nechci, protože si teď chci smutnit. Třeba za M. Kdoví. ;)

petra72 — 1. 4. 2008 22:44

....že nelze pomáhat tomu, kdo pomoc nechce....

A jestli to myslíš vážně, tak vážně, že to cítíš takhle i uvnitř - tak už odepisovat nebudu. Vezmu to jako tvé přání.

A pak už budu při každém tvém příspěvku mít nápis:  NEPOMÁHAT, JE ŠŤASTNÁ, MÁ TO TAK A HOTOVO !!!!

:lol:  :lol:  :lol:

majkafa — 1. 4. 2008 22:46

Že nechce pomáhat, neznamená, že je šťastná. Takhle jednoduché to není.
Petři, pácháš na mně dobro. :) Nenuť mě, prosím. Však zase bude líp. Ale teď je tak, jak má být. Ostatně jako vždycky. :)

V tuto chvíli mi stačí, že jsi. Jestli tobě ne a máš pocit, že mě musíš zachránit ať chci, nebo ne, nic s tím neudělám. :) Ale nezachrániš mě. :D

petra72 — 1. 4. 2008 22:49

Jojo, jdu do peří.... Měj krásné klidné spaní a hezké dny.  Přeji hodně šťastných dní. Papa. Dobrou noc.

majkafa — 1. 4. 2008 23:16

Selima napsal(a):

Majka, neviem, či tvoje deti len nestiahli na seba tvoj smútok a pocit zrady... tušiac, že keby sa s otcom zmierili, padlo by ti to ešte ťažšie. To je len otázka na zamyslenie, nie konštatovanie.

Seli, to neviem. Důfam, že nie. Moja dcéra išla za bývalým manželom do práce s darčekom minulé i tieto Vianoce a vždy sa ma spýtala, či mi to nevadí. Že keby vadilo, nešla by. Mne to nevadí, naopak, som moc rada. Veľmi by som si priala, aby mali pekný vzťah. Moj muž bol skvelý otec, keď sme boli ešte rodina. Verím, že raz zase bude našim děťom tým skvelým otcom, akým býval.

Selima — 1. 4. 2008 23:29

majkafa napsal(a):

Já jsem vyrostla v jiném prostředí, než je tohle tady v Čechách. V mém prostředí, když jsme se jednou rozhodli vstoupit do manželství, bylo to navždy. Vše ostatní je zrada. Tak to vnímám. Pokud nejsem rozhodnut v dobrém i ve zlém, nevstupuju do manželství. Jakmile se rozhodnu, je to navždy. Tak to mám. Prostě to tak je. Přes to mi nejede vlak. :) Proto se už víckrát vdávat nebudu. Už nebudu slibovat - navždy. To jsem chtěla pouze jednou v mém životě.
Dětem jsem taky říkala "ty poučky psychoterapeutů". Poslaly mě s nimi někam. :(
Vždyť jsme nemuseli vstupovat do manželství. Mohli jsme spolu jen tak žít. Můj muž tolik chtěl být mým manželem. Já jeho ženou taky, byla jsem pyšná na to, že mě někdo tolik miluje, že mi dokonce dá své jméno. To si měl rozmyslet, než sliboval. Neslibuju to, co nesplním. Dá se říct, že nikdy. Když si nejsem jista, neslíbím.
Když slíbím a nesplním, zvlášť něco tak závažného, je to v mém cítění zrada. Nic víc a nic míň.

Majka, to je pekné, že ty to tak máš, ale tvoj muž to tak zjavne nemal. Aspoň nie až "nadosmrti". Možno tristné, ale určite nie tragédia. Keď si sa ty tak rozhodla a dodržala to, môžeš byť na seba pyšná a šťastná. Ale ťažko sa môžeš hnevať na druhého, že to nemá celý život rovnako ako ty. Keď to sľuboval, asi to aj myslel vážne, ale problém je, že v 20 nikto nemá šajnu, čo to "navždy" znamená, a čo obnáša "v dobrom i v zlom". Podľa mňa by ľudia mali sľubovať len veci, o ktorých majú šajnu. A manželstvo najlepšie na dobu určitú s lehotou predĺženia. Nič nie je večné, ani my sami, tak prečo trvať na večnom zväzku. Ja som síce zažila s jedným človekom chvíle, ktoré nás asi oboch priblížili k večnosti, ale už s ním nie som. Obaja sme sa pohli niekam ďalej, každý inam. Je fakt, že sme spolu nemali deti, a preto nás toho už veľa nespája, a hlavne nie bolestným putom povinnosti. Skôr tie pekné veci a milé spomienky. Navždy už bude súčasťou môjho života - a ja toho jeho, ale fyzicky sme každý inde. Vďakabohu, môžem povedať za seba.

Selima — 1. 4. 2008 23:34

majkafa napsal(a):

Ano. Já mám vnitřně nastaveno manželství jako svátost. V křesťanství je to jedna ze sedmi svátostí. :) Žití na hromádce je jen takové  NIC pro mne. Nebudu zase zkoušet, jako jsem zkoušela se ženáčem, když mi tvrdili, že je hloupost říkat - já bych nikdy. Teď už vím, že se zadaným ne, jen jsem si ublížila. Pro mne je prostě manželství svaté. Jen proto, že píšete něco jiného, nebudu dělat nic proti vlastnímu přesvědčení. To se na mne nezlob. :)

Ja osobne by som si, Majka, vybrala nejakú sviatosť nezávislú na druhých. Je to bezpečnejšie, ale svojím spôsobom asi aj ťažšie. A Majka, nehnevaj sa, ale mne s azdá, že pre teba je práve z cleého kresťanstva posvätné len to manžesltvo...
Pre mňa je posvätná láska vo vštkých svojich formách, krásna a ťažká zároveň. Manželstvo môže byť jej vonkajšou formou, ale nemusí. Mnaželstov je rám, ale mne sa páčia aj nerámovnaé obrazy, tá neprítomnsoť rámu im neuberá nič z krásy. Si dosť duchovná osoba, Majka, aby si si zamieňala rám s obrazom...

Salen — 1. 4. 2008 23:35

Majkafo - ale ono je možná dobře, že tě vývoj hodil zase na chvilku dolů. Ty víš proč :-) Protože když je to pořád "v lajně", nic se neděje, není z čeho žít. Ale teď víš, že zákonitě půjdeš zase nahoru. Třeba jen na pár týdnů, měsíců .... ale zatím dík za ně, ne :-).
A s tou nepodařenou láskou ..... na výčitky sama sobě se klidně vybodni. Která z nás je bez viny, ať hodí kamenem ...... Ten můj poslední, co jsem ho milovala, taky byl zadaný. A taky jsem věřila, že kvůli mě ..... A pak jsem si řekla, že to nemám zapotřebí. Je mi bez něj teď taky smutno, bylo mi líp, když jsem měla aspoň naději. Ale co - kdybych mu za to stála, mohl přece přijít. Tak jsem mu za to holt nestála. Blbý, ale co nadělám. Přijde jinej :-) Jak to říkáváš ..... volej k nebi přání, všechno bude k mání? :-)
Děti by to odnášet neměly. Ale tam je šance, že s časem se jejich vztahy s tátou spraví, jak budou dospívat.
A dej si pozor na svá "nikdy" ..... znáš to přece :-)).

Selima — 1. 4. 2008 23:45

majkafa napsal(a):

petři, možná to vnímáš jinak. Já tě však vnímám, že mi pomáháš násilím. Ne jako třeba Pan. Rozumíš? :)

Třeba si žádný ani vybrat nechci, protože si teď chci smutnit. Třeba za M. Kdoví. ;)

Ano, Majka, cítim, že si chceš smutniť. Ale ty si už smutníš pridlho... a ubližuješ v rámci toho sebe i druhým. Je ťažké dívať sa na to a ešte sa z toho radovať, ako si Majka tak krásne smutní, x rokov po rozchode a dokonca x mesiacov po rozvode...  Okrem toho tu ide asi hlavne o diskusiu, ktorá by u teba mohla naštartovať samoozdravný proces. Lebo nikeoho milovať, aj keď nie je so mnou, je jedna vec, ale šliapať si po živote a ešte si v tom libovať je vec druhá... A je to nepochybne tvoja voľba, ale nečakaj obdiv publika, lebo to asi budeš čakať márne... a aj porozumenia bude stále menej a po niekoľkých desaťročiach tu možno už budeš celkom novým Babinetkám vo veku svojich vnučiek rozprávať tú o dokonalom manželstve, zhrdenej láske a smrteľnej zrade. 
Majka, stále viac si myslím, že už predtým muselo byť niečo zhnitého v štáte dánskom a že vaše dokonalé manželstvo sa možno nevidelo všetkým účastníkom také dokonalé... trebárs tým menej absolutistickým. Neviem, ale to ľpenie na niečom, čo už nemôžem a neviem ovplyvniť, mi pripadá ako taký životný truc. Skús radšej hľadať niekoho, kto má veci nastavené rovnako razantne ako ty... určite sa taký chlap nájde a možno sa navzájom urobíte šťastnými až naveky, amen.

majkafa — 1. 4. 2008 23:52

Ano, Seli. Nikdy som neskrývala, že som naše manželstvo videla také krásne asi iba ja. Keby ho viděl, citil, aj moj muž, neodišiel by. Keby som neurobila toľko chýb, boli by sme možno stále spolu.
Cítila som sa už dobre, viac než rok. Ale tá hlúposť, ktorú som spravila, že som sa stala milenkou ženatého muža. ma hodila zrejme niekam naspať. Verila som preludom.

Selima — 2. 4. 2008 0:03

Neber manželstvo ako prehru spôsobenú tvojimi chybami, ani lásku ako hlúposť... ber ich ako to, čo sú - životné lekcie, ktoré ťa niečo učia a posúvajú ďalej, robia ešte lepšou, empatickejšou a múdrejšou Majkafou. Potom nebudeš smutniť, ale radovať sa z toho, koľko lekcií už si absolvovala ;) ... a tešiť sa na ďalšie pred sebou.

x21365 — 2. 4. 2008 0:27

Víš Seli, píšeš pravdu .... asi ji i máš. Píšeš ............. Neviem, ale to ľpenie na niečom, čo už nemôžem a neviem ovplyvniť,.................., já souhlasím, ale ta bolest, nebo to co prožíváš,může v daném okamžiku vypadat jako to nejlepší řešení , a souhlasím, babrat se v tom, nikomu nepomůže - jenže, můžeš si to tisíckrát říkat hlavou , každy potřebuje jinak dlouhý čas . Ted budu psát za sebe, udělala jsem několik bot, a vlastně velmi zásadních a i odsouzeníhodných, když jsem nevěděla jak dál. Dneska to nechápu, tenkrát to byl způsob, jak přežít. Sice mě to neomlouvá ale ne každý je tak silná osobnost jako ty , a ty víš , že já tě miluju . :hjarta: S Majkou jsem v poslední době nesouhlasila a taky jsem jí to dala nejevo, ale , protože už mám něco za sebou, i z hlediska psychiky , musí vlastně začít zas znovu . Jenže, je hrozně fajn, když si to člověk uvědomí - což Majka udělala. Postavit se sám sobě je totiž to nejtěžší :jojo: Já vlastně dodneška se občas plácám v rozpoložení  typu -  ne proč to udělal, ale jak to udělal, a i já , přes to všechno přiznám, že jsou chvíle, kdy mi BM prostě chybí, tak to je. A protože mě znáš , tak doufám, že pochopíš , jak to myslím . Nejde o věci , které se staly a vytahovat je ve smyslu tom a tom / sakra, taky to dělám, i tady na babi, když s někým od srdce nesouhlasím , zase jsem dostala sama sebe  :/ / Vlastně taky nemám ráda věci, které nemohu ovlivnit. Chápu je , rozumem, jen mi někdy trvá , než je přijmu i srdcem. A věřím tomu,že čas to spraví. Pro každého, a na ty bolestné chvíle se zapomene a bude se vzpomínat jen na to, co bylo hezké.  Protože to k životu patří. Jen někoho, to prostě stále bolí .........přesto dělá co může :pussa:

Selima — 2. 4. 2008 1:16

Ja úplne rozumiem - a preto je to pre mňa ešte ťažšie... dívať sa na Majku a na to, čo sa s ňou deje a čo takpovediac ona so sebou robí. A ty si podľa mňa trošku iný prípad, čo súvisí aj s tvojou mentalitou, aj s okolnosťmia rozpadu, manželom, atď.... ale to je v zásade jedno. Viem, že srdce si pôjde svojou cestou, ale ak ho rozum aspoň občas skoriguje takým tým: Pŕŕŕŕ a Hota! tak to možno časom pôjde aj cez to srdce. Určtie nie hneď  - mne samej to trvalo roky - ale racio zapracovalo u mňa rýchlo a aspoň mi bránilo veľmi sa ľutovať a aj veľmi nadávať na bývalého. Srdce mnou smýkalo sem a tam a uisťujem ťa, že pár týždňov som nezaspala, kým som sa neopila ako osamelá alkoholička, a niekoľko mesiacov som skutočne každé ráno hľadala dôvod, prečo to nezabaliť, prečo vôbec vstať a simulovať nejaký život... ale vždy som ten dôvod našla a časom sa lepšilo. Tak dúfam, že sa to časom bude aj u Majky lepšiť, nie zhoršovať, a snáď ju primäjem trošku sa nad sebou, manželstvom a vzťahmi zamyslieť. O nič iné mi nejde, jej život za ňu žiť nechcem a ani nemôžem. Ale čím skôr získa človek odstup od svojich emocionálnych horských dráh, tým lepšie preňho/pre ňu.

elena007 — 2. 4. 2008 2:42

Majko, kdybych byla presvedcena, ze odchod meho otce od mamy a od rodiny znamena, ze me nema rad a vnimala bych ho jako zradce a vpodstate zavrzenihodnou bytost a  svuj hnev bych povazovala za opravneny a spravedlivy, asi bych ho zazdila.  Jaky asi vztah bych s takovym clovekem mohla mit? Hezky nejspis ne. A bylo by jedno, jestli by se snazil nebo ne. Synek mozna zmeni nazor, az zazije rozpad sveho vztahu. A ze ma padesatiprocentni sanci. Nebo bude ze strachu, ze by mohl nedostat svym (tvym) zasadam, porad zkouset nanecisto, coz taky neni podle me zadna vyhra.

I kdyz budes svym detem do omrzeni opakovat moudra psychologu, ale ony budou mit jistotu (a tu maji, protoze te znaji), ze tomu sama neveris, jen se snazis o politickou korektnost, samozrejme to od tebe neprijmou.

Podle toho, ze rikas, ze jsi sve manzelstvi v zadnem pripade rusit nechtela, soudim, ze jsi nemela prilezitost proverit, jak dalece pres posvatnost manzelstvi vlak nejede.
Vlastne ani nemas jistotu, ze jsi v tomto bode tak zasadova, jak hlasas. :)

Kdysi davno, kdy jsem byla prevazne nestastna a neumela jsem se udelat stastnou, ulevovala jsem si tim, ze jsem si podminky proto, abych stastna byt mohla, nastavila tak, aby byly nesplnitelne a ja mela ke svym pocitum legitimni duvod. Nejjistejsi bylo sahnout do minulosti, s tou uz neslo nic delat, tudiz to byla tutovka.

Ivana — 2. 4. 2008 9:21

Majko s tím manželským slibem "navždy" to mám stejně jako ty. Ale už v době, kdy jsem poprvé šla do manželské porady (v říjnu 2005) mi psycholožka řekla, že on má "právo" žít s tím s kým chce, že má "právo" odejít. A já to tak vzala. Já mám pořád pocit, že když jsem si ho vzala, jsem jeho žena, i když se už rozvedl a znovu oženil s jinou. Ale to je jen můj pocit a chápu, že to jiní mají jinak. Syn měl u nás taky pocit, že ho táta opustil a zradil, ale už se s tím vyrovnal, a to díky mému BM, který se o něj stále zajímá, vídají se, volají si, zve ho na obědy, večeře, občas mu něco koupí apod. A já ( jak se za to stydím) na jejich dobré vztahy žárlím a je mi to líto, že své děti neopustil a mě jo. To mě strašně bolí. Kdybych si mohla říct - jo, je to jeho chyba, že odešel, opustil nás všecky, bylo by to pro mě lepší. Ale já vím, že zavrhl pouze mě, a to tak totálně, že mi neodpoví ani na pozdrav, když se náhodou setkáme, a že je to moje vina, protože jsem se v manželství chovala jako by naše manželství bylo tak samozřejmé, že musí trvat na věky. Já to tak cítila, ale te´d už bych tu chybu neudělala, opečovávala bych náš vztah úplně jinak, ale je už POZDĚ.

Kukačka — 2. 4. 2008 9:55

...tak já nevím...někdy se mi zdá, že si v tom Majka libě rochní...já největší chudinka, já to tak mám...Ty řeči o ženáčovi jsou podle mě zbytečné. nevyšlo ti to, neurval se z domova, ale s tím se dalo počítat, ne?

Salen — 2. 4. 2008 10:18

Kuki - z tebe se stává cynik :-D

Somaia — 2. 4. 2008 10:28

Salen napsal(a):

Kuki - z tebe se stává cynik :-D

já bych řekla, že je pořád neměnná realistka ;)

Somaia — 2. 4. 2008 10:40

taky jsem si myslela  jeden čas, že se Majce začínají rozšiřovat obzory a začíná polehoučku chápat, že to všechno se stalo právě proto, že její obzor vnímání byl značně zúžený a okleštěný, dokonce i ten poslední vztah on- line měl přesně tutéž funkci a odehrál se podle stejného scénáře...,
Bohužel , stále setrvává ve stejné pozici..., proto ty trvalé  propady.... já Majku vidím jako klečící osobu ,jak se ve zvláštním extatickém vytržení sebemrská po zádech a myslí si, že na základě fyzické i duševní bolesti dojde odpuštění a smíření a nevěří nikomu, kdo jí chce pomoct vstát.

petra72 — 2. 4. 2008 10:50

....nevěří nikomu, kdo jí chce pomoct vstát.

Jojojojo :grater: :grater: :grater:  A že se snaží fakt dost lidí, na to vem jed. Ale já na to jdu prý špatně :grater:

Ale jo, beru to.

Kukačka — 2. 4. 2008 10:58

Somaia napsal(a):

Salen napsal(a):

Kuki - z tebe se stává cynik :-D

já bych řekla, že je pořád neměnná realistka ;)

Já jsem Panna...rozum kolikrát tlačí ani nechci. Jo ale takhle o půlnoci, když mě někdo drží v náručí...tak to ze mně lezou romatické kecy, že by jeden :dumbom: Radši ráno dělám, že si nic nepamatuju.

Oxi — 2. 4. 2008 11:00

petra72 napsal(a):

....nevěří nikomu, kdo jí chce pomoct vstát.

Jojojojo :grater: :grater: :grater:  A že se snaží fakt dost lidí, na to vem jed. Ale já na to jdu prý špatně :grater:

Ale jo, beru to.

Mozno preto, ze vstat musi sama. Pretoze nech je pomoc aka chce, na tych nohach sa musi udrzat sama. Bez pomoci. Pretoze ziadna pomoc netrva vecne a ked nezvladne stat sama tak akonahle ju "pomocne ruky pustia" spadne.

Takto to dopada v pripade, ze niekto krici "Ja stojim!" aj napriek tomu, ze nestoji sam ...

Alosek — 2. 4. 2008 11:06

majkafa napsal(a):

Ale jak na to, aby ten druhý rád přidal? Aby ten druhý byl můj bývalý manžel? Teď babo raď. :) Já svůj první střípek držím už dlouho. Ale nikdo nepřidává.
Když nejsou dva, hrníček se neslepí. Ani neudělá nový, lepší, krásnější. A my nejsme dva. Nějak jsme se sobě ztratili. :( Vlastně teď ani nevím, jestli bych ho chtěla zpět.
Co vím, určitě bych chtěla vrátit čas, vrátit vše zpět ke dnům, kdy nám bylo spolu krásně. Třeba ke dni 20. výročí naší svatby. Ale nevím, kde je kolo času, abych jím otočila zpět.

Majkafo,
nemůžu ti říkat, co máš dělat. Můžu ti napsat, co jsem přijala já, co mně vyhovuje natolik, že mi to neubližuje a nebolí...
Plácám si s vůj vlastní jedinečný hrníček. Budu to já, celá já, jenom já, s jedním ouškem. Bude fungovat tak, jak má. Kdo bude chtít, ten se z něho napije a podle toho, co bude ode mě čekat, a jak se ke mně bude chovat, mu bude taky chutnat.
A pak možná přijde někdo, kdo hrníčku přilepí ještě jedno ouško a celý ho krásně pomaluje, aby zářil a svítil barvami. A budeme z něho pít a hlavně ho plnit oba.
A nebo nepřijde. Mám ráda přírodní barvy, hlínu, hnědou. Je milá, teplá, laskavá. A jsem to já a nebude mi to vadit.

Až ti bude jedno, kdo přijde a jestli přijde, potom bude všechno v pořádku a všechno začne fungovat, jak má.

x62358 — 2. 4. 2008 11:07

Dobré ránko všém :hjarta:

Já vám nevím, esli by se ta pomoc neměla změnit na pořádný štulec (sorry Majko)......

Alosek — 2. 4. 2008 11:11

majkafa napsal(a):

Jen odpovídám petře. Taky necítím, že bych ho měla zvát na kafe.
Salen, nevím, co mě "vrátilo" zpět. Možná jsem tím, že jsem chvilku byla milenkou ženatého a udělala něco zásadního proti svému vnitřnímu naladění, něco v sobě porušila a teď za to, co jsem vyslala, se mi odpovídající reakce vrací. Netuším. Za zlo přichází trest. A já jsem pro sebe, pro své svědomí, jak to mám nastaveno v sobě uvnitř, udělala zle, ublížila jsem. Udělala jsem nedobrou věc z mého pohledu. Nemám na to, abych byla milenkou ženatého. Už to vím jistě a víckrát snad takovou chybu opakovat nebudu. Možná za ni teď platím.

Bereš to špatně, majkafo, a proto si ubližuješ. Tehdy jsme si o tom něco napsaly... že to asi muselo být, protože jinak bys nepochopila. Že je to zlo (tedy podle tebe a pro tebe) už víš, tak to pusť a vezmi si z toho to lepší. Tu krásnou zkušenost, která tě může zase někam posunout. A to, že máš jistotu, že nemůžeš být milenkou ženatého muže - to je podle mě dar poznání, za který bys měla děkovat.

Alosek — 2. 4. 2008 11:15

petra72 napsal(a):

Majko, vnímám tam jedno jediné - nejde vám (tobě ani synovi) taťkovi odpustit. Vzít to jako jeho právo na rozhodnutí, právo na to uspořádat si život dle libosti. JE TO JEHO PRÁVO, KTERÉHO VYUŽIL.

Vy to stále vnímáte jako zradu. Dokud to tak budete brát, nepokročíte ani o píď vpřed.

Víš, já jsem chování  BM nikdy nenazvala ZRADOU. Možná jsem to tak cítila pouze cca první rok-to egoušek to tak podsouval. Déle né. To, že se rozhodl naplňovat láskou jinou, bylo jeho právo. Je to právo každého - zařídit si život podle svého.

Tvůj BM se rozhod část svého života strávit s tebou, rozhodl se tě pojmout za partnerku, splodili a vychovali jste společně děti. NEODEŠEL v době, kdy byly děti malé. Chtěl je vychovat a chtěl je vidět vyrůstat.

Pak asi (nevím) u něj přišel pocit, že si jednu část života splnil rodinným životem a teď si prostě chce zase zařádit s mladicí. Je to jeho volba - ŽÁDNÁ ZRADA!!!  Vaše děti jsou dospělí (ano,syn už také).  O děti se vždy postaral dobře, zodpovědně....  Ty jsi s ním prožila kus života.

Co tím chci říct - prostě začněte se na to dívat z jiného pohledu. Ale to ty asi víš. Vždyť ti to asi říkají na skupinovce. 

Nemyslím si, že vás BM zradil - on se rozhodl pouze prožít zbytek života jinak a s někým jiným. Možná mu to nevydrží, ale to je teď jedno.

Důležitý je váš úhel. Jinak se budete opravdu trápit do konce života.

Píšu to ze své zkušenosti - já jsem se starší dcerou o tom dost tenkrát mluvila. Prostě jsem nahlas říkala ty poučky psychoterapeutů. Manžel má právo na své rozhodnutí, nemyslí to jako zradu na vás, je to touha pro jiném životě s jinou osobou.....atd.

PROSTĚ RESPEKTOVÁNÍ ROZHODNUTÍ SVÉPRÁVNÉHO DOSPĚLÉHO JEDINCE.

Pod to se podepisuji. Peťo, přijmi tu bohyni za svou, prostě už to jde mimo tebe :P Moc děkuju za lekce.

Alosek — 2. 4. 2008 11:18

majkafa napsal(a):

Ano. Já mám vnitřně nastaveno manželství jako svátost. V křesťanství je to jedna ze sedmi svátostí. :) Žití na hromádce je jen takové  NIC pro mne. Nebudu zase zkoušet, jako jsem zkoušela se ženáčem, když mi tvrdili, že je hloupost říkat - já bych nikdy. Teď už vím, že se zadaným ne, jen jsem si ublížila. Pro mne je prostě manželství svaté. Jen proto, že píšete něco jiného, nebudu dělat nic proti vlastnímu přesvědčení. To se na mne nezlob. :)

Nebyla jsem vdaná, je to pro mě jenom papír. Ale prstýnky jsme si koupili, vyměnili, bylo to nádherné. Manželství je pro mě svaté. Ale to nevylučuje mé pochopení s člověkem, který se rozhodne žít jinak. Já to tak mám, ale on to může mít úplně jinak.

polyphony of me — 2. 4. 2008 11:40

majkafa napsal(a):

Já jsem vyrostla v jiném prostředí, než je tohle tady v Čechách. V mém prostředí, když jsme se jednou rozhodli vstoupit do manželství, bylo to navždy. Vše ostatní je zrada. Tak to vnímám. Pokud nejsem rozhodnut v dobrém i ve zlém, nevstupuju do manželství. Jakmile se rozhodnu, je to navždy. Tak to mám. Prostě to tak je. Přes to mi nejede vlak.

Já jsem taky vyrostla v prostředí, kde se lidi moc nerozvádějí, kde je normální žít celý život v jednom manželství, a kde tak opravdu většina lidí žije - i když i to se už s mladší generací trochu mění - ale staří to tak měli. Pocházím z venkovského prostředí, navíc je to v horách, což má za následek jistou uzavřenost, ani moc přistěhovalců tam není. A můžu ti říct, že tolik pokřivených vztahů mezi mužem a ženou, jako je tam, jsem nikde jinde neviděla. Co všechno si např. ženy nechají líbit, protože manželství se prostě nerozvádí, protože je to větší potupa, než žít v hnoji vztahů. Prostě to tradiční a velmi uzavřené prostředí nutí ty lidi vydržet spolu, i když jsou vztahy mezi nimi velmi špatné.

Možná by sis Majkafo mohla sama realisticky vzpomenout na to prostředí, odkud pocházíš. Opravdu je ta zásada "když vstoupit do manželství, tak navždy" tak skvělá, že bychom ji měli držet?

hrosanek — 2. 4. 2008 11:52

Ahoj Ivano,

dobře odešel, nemůžeš se s tím smířit, ale proč Tě ani nepozdraví? Proč tolik nenávisti a žárlivosti?

Holky chápu, že při postavené žebříčku hodnot pro vás může zůstat muž největším nepřítelem do konce života, protože vás nemiluje a tím vás zradil. Jenže ono vám to brání se z toho vzpamatovat, dokud budete ve smyčce výčitek, smutnění, žárlivosti, vzpomínek a rozebírání minulosti.

A poučení ze vztahu se ženatým? Majko ono Ti to možná mělo přinést porozumění, jak se cítil tvůj muž a proč v tom tak létal. Mělo Ti t přinést ponaučení, že život není černobílý a do koho se zamilováváme nebývá tak úplně jednoduché. Mělo Ti to přinést ponaučení, že zakázané věci jsou krásné, ale člověk musí počítat s jejich dočasností. Mělo Ti to přinést ponaučení, že ty nejkrásnější věci jsou vyváženy právě svojí prchavostí.

Holky teď to bude znít přiblble od kapku mladší holky, ale dokud se nenaučíte žít podle hesla nic není amorální a nesprávné pokud to člověk nedělá s úmyslem druhým ublížit, tak tady nebudete nikdy doma.

Kukačka — 2. 4. 2008 12:03

hroší - teď si na to kápla. Někoho potkáš a všechna předsevzetí ve stylu "já bych nikdy..." jsou najednou tak prázdná. A ty prchavé chvíle...jojo, právě proto se z nich lidem tají dech.
Už dlouho tvrdím jednomu ctiteli, že nejlepší je kolikrát si věci představovat. Jejich uskutečnění to krásno pak akorát pokazí :)

polyphony of me — 2. 4. 2008 12:04

majkafa napsal(a):

Když to vyjde, na celý život, je to nádherné. Vážně si myslíš, že je to taková blbost? Opravdu by sis to v hloubi duše, petři, nepřála? :) Je někdo, kdo by si tohle nepřál? Mít pohádkové manželství celý svůj život?

Je tady někdo, kdo by si nepřál CELÝ DLOUHÝ ŽIVOT bez starostí, trápení, nemocí, úrazů, nepříjemností, prostě ABSOLUTNÍ ŠTĚSTÍ??? Jen si to představte! :co:

Máme si tuto představu hýčkat jako posvátnou?

Mladý člověk si samozřejmě vysnívá, jak to bude všechno krásné. Jenomže nikdo nemá život bez mráčků, každý (nebo skoro každý) má nějaké trápení, nejrůznějších druhů, některé lidi opravdu potkají těžké osudy. To je prostě život, i když si ho tak nikdo nepředstavuje. Pro mě byl velký zlom, když jsem si uvědomila, že moje situace, ze které jsem byla léta zoufalá, je jen můj způsob, jak poznávám, že život není plavba na růžovém obláčku. A že jiní to zase poznávají jinak, že to tak prostě je. (Ještě bych měla dodat, že moje trápení se netýká toho, že nás opustil BM.)

Somaia — 2. 4. 2008 12:13

majkafa napsal(a):

Ano. Já mám vnitřně nastaveno manželství jako svátost. V křesťanství je to jedna ze sedmi svátostí. :) Žití na hromádce je jen takové  NIC pro mne. Nebudu zase zkoušet, jako jsem zkoušela se ženáčem, když mi tvrdili, že je hloupost říkat - já bych nikdy. Teď už vím, že se zadaným ne, jen jsem si ublížila. Pro mne je prostě manželství svaté. Jen proto, že píšete něco jiného, nebudu dělat nic proti vlastnímu přesvědčení. To se na mne nezlob. :)

Původně jsem se do debat v podobném duchu  s Majkou vůbec nechtěla pouštět, ale už jsem se do toho zase zamotala.... z výše uvedeného mě přímo běhá mráz po zádech.....
Je vidět , že nesmyslná křesťanská dogmata jsou nám po dvoutísíciletích stále zaryta hluboce pod kůži. Je  však velmi alibistické vzhledem ke křesťanství si vybrat "něco" to něco vytrhnout z kontextu a držet se toho zuby nehty..... vyšší vůle ti prostě, Majko, musela nutně ukázat, že se naprosto mýlíš a že tudy cesta nevede.... ne, že přes to nejde ten tvůj vlak.... on jednou pojede a záleží jen na tobě, jak dlouho to bude trvat.
Když si dám tu práci, tak ti  najdu v Bibli protichůdný citát o tom, že  Bůh si přímo  nepřeje a nežádá po nás, abychom na cokoliv v životě přísahali. Tvoje pojetí manželství  je na základě přísahy přímo vystavěno a mám pocit, že kdybys dostala tu moc, právně si vynutit platnost té přísahy, tak bys to bez uzardění udělala.
Já jsem přesvědčená, že spousta těch dogmat , které si křesťanství za roky vytvořilo, vytvořilo na základě ne lásky k lidem a k jejich svobodné vůli, ale na základě lásky k majetku a materiálnu jako k modle, posvátný svazek  manželství nevyjímaje... bohužel.
Skutečné zkušenosti ze soužití dvou jedinců na základě přírodních zákonů, které taky vytvořil náš tvůrce, jsou ale zcela jiné. Nejdříve totiž dochází ke sblížení dvou lidí na základě totálního oslepnutí a euforie, kdy je rozumová složka zcela nebo zčásti potlačena do pozadí, aby tak byl umožněn hladký průběh spojení a vytvoření nového života. Vyšší moc nám dá čumáčky pěkně k sobě, abychom v tu chvíli nevnímali nic jiného na světě.... a pak nám je , bohužel, zase záhy od sebe odtáhne. Je tak zajištěno, že se budeme stále pěkně rozmnožovat, kdyby totiž nebyl rozum vypojen, možná už bychom na základě racionality  dávno vymřeli. Po odtažení čumáčků se započne fáze střízlivění... začneme vidět věci, které jsme nebyli ochotní vidět, začnou nám vadit.... pak už záleží na morální vyspělosti každého jedince, jak s tím naloží. Jestli je zodpovědný a postará se o potomky až  do zdárného konce a nebo ne. Nikde nevidím (podle přírodních zákonů, které jsou také po*ně výtvorem vyššch sil), že by bylo nutně žádoucí a zákonité , aby spolu dva lidé ruku v ruce i prošli celým životem. Naopak po opuštění   hnízda mláďaty , zjistí dvě svobodné osoby, že kromě těch mláďat, je nikdy žádné větší pouto nepojilo... pak se láme chleba.... buď nějaké to pouto objeví ( cokoliv: materiální, duchovní, společenské...cokoliv) a nebo ne... i to je život. Je to můj pohled, možná jiný, možná je pravdivý, možná není , já nevím, ale co vím jistě je to, že ti osud uštědřuje ,Majko, stále ty samé štulce a herdy, právě proto, aby ses konečně byla schopná podívat na jisté věci s nadhledem a bez dogmatických omezení. Kdybys to dokázala sama bez přinucení, tak by třeba tvůj dlouholetý vztah nevzal za své, ale přestáli byste to klíčové období tvorby nových pout bez úhony...
Stejné je to i v novém vztahu, kdybys totiž dokázala konečně ty dogmatické okovy setřepat a přijmout lásku jen tak... že přišla... vznikla... a  bez všech nesmyslných podmínek a sebetrýznění a obviňování,  si jí prostě jen tak  užít a  odžít....
No... holka, asi sem ti to nandala, ale tohle všechno už jsem měla v sobě strašně dlouho...
Na závěr: Není nutné vše pochopit, stačí příjmout... :D uffffffff

P.S. To co se ti děje, neděje se ti proto, že jsi jiná než my ostatní, ale PRÁVĚ proto , že máš být stejná jako všichni ostatní... :lol: stejný živočišný druh- člověk.

Regina — 2. 4. 2008 12:44

polyphony of me napsal(a):

majkafa napsal(a):

Já jsem vyrostla v jiném prostředí, než je tohle tady v Čechách. V mém prostředí, když jsme se jednou rozhodli vstoupit do manželství, bylo to navždy. Vše ostatní je zrada. Tak to vnímám. Pokud nejsem rozhodnut v dobrém i ve zlém, nevstupuju do manželství. Jakmile se rozhodnu, je to navždy. Tak to mám. Prostě to tak je. Přes to mi nejede vlak.

Já jsem taky vyrostla v prostředí, kde se lidi moc nerozvádějí, kde je normální žít celý život v jednom manželství, a kde tak opravdu většina lidí žije - i když i to se už s mladší generací trochu mění - ale staří to tak měli. Pocházím z venkovského prostředí, navíc je to v horách, což má za následek jistou uzavřenost, ani moc přistěhovalců tam není. A můžu ti říct, že tolik pokřivených vztahů mezi mužem a ženou, jako je tam, jsem nikde jinde neviděla. Co všechno si např. ženy nechají líbit, protože manželství se prostě nerozvádí, protože je to větší potupa, než žít v hnoji vztahů. Prostě to tradiční a velmi uzavřené prostředí nutí ty lidi vydržet spolu, i když jsou vztahy mezi nimi velmi špatné.

Možná by sis Majkafo mohla sama realisticky vzpomenout na to prostředí, odkud pocházíš. Opravdu je ta zásada "když vstoupit do manželství, tak navždy" tak skvělá, že bychom ji měli držet?

Musím navázat na obě citace, můj milovaný dědeček, Výchoďňár jako poleno, bil a neustále různě ponižoval moji milovanou babičku. Sňatek byl dohodnut mezi rodinami, na vesnici (Kamienka u Senice pri Humenném) se nenosilo, aby žena byla svobodná, jakoby měla punc prašivosti. Dali se dohromady dva lidi, kteří se v žiotě snad anio neměli rádi, ale ctili rodinné tradice.
Děda je na pravdě boží už21 let, a babičce se bez jeho hněvivých výlevů žije lépe- Nevím, jestli někdy v životě byla šťastná, mylsím si, žeto byl a je pro ni moc luxusní pojem.
Je ráda, že vychovala a dal věno svým dcerám, postarala se o spoustu vnoučat, pravnoučat a prapravnoučat a k pohodě jí chybí jenom zdraví a zahrádka, kde by pěstovala ty krásné kytičky, dvoreček se slepicema a kotec s králíky.
Tak nějak nerozebírala, když jí děda utekl k jiné babě, stejně všechny prachy prohlastal, a když byl doma, bil ji i moji mámu a její dvě sestry...
NIKDY nemluvila o rozvodu, nikdy si nepostěžovala.Pořád pracovala, okopávala, vařila, šila, zpívala...
Teď už bohužel jen živoří, má silnou vůli žít, ale je to o prázdném koukání do 4 zdí, nohy ji neslouží, zlomená nehojící se drolící se pánevní kost, cukrovka, osteoporéza, zánět jater, po infarktu... Má právo si stěžovat- a NIKDY SI NESTĚŽUJE!!!!!!!!!

Somaia — 2. 4. 2008 12:54

No , Regi, pro mě je to  spíš další příklad toho, že jisté přírodní zákonitosti  koloběhu života nelze obelstít a ni obejít...... ani zarámovat dogmaty,( jako rodinná tradice a podobně) někde se to  bokem vždycky vyvalí :lol:

Ivana — 2. 4. 2008 12:59

Somaio a co když to, že vztah udržoval jen kvůli mláďatům cítil jen jeden z páru, zatímco ten druhý toho prvního stále miluje?
Já jsem neměla nikdy růžové brýle anebo vždycky, te´d opravdu nevím. Ale já jsem s mým BM chodila dost dlouho a poznala jsem všechny jeho dobré i špatné vlastnosti. Nikdy jsem nebyla poblozněná, slepě zamilovaná, to ani nedokážu. Moje láska je asi hluboké přátelství, pocit sounáležitosti, blízkosti, jistoty, spolehnutí, a tak to bylo v mých 20-ti i v mých téměř 50ti.
Já neberu manželství jako posvátný slib Bohu, neboť jsem ateista, já ho beru jako slib tomu partnerovi - budu milovat jen tebe, budu ti věrný, zůstanu s tebou až do smrti. Ale neodsuzuju lidi, kteří to tak nemají. Pochopila jsem, že můj muž získal pocit, že ho už nemiluju, protože jsem nedokázala v období deprese trávit čas s ním a s dětmi, protože jsem chtěla být sama a protože jsem introvert, tak musím být často sama i když už depresi nemám a postupně přestal milovat on mně. A já to neviděla, protože jsem byla zaslepená svým pojetím našeho vztahu ( "navždy"). Teď toho moc lituju, protože vím, že kdybych mu dávala víc najevo svou lásku, tak by se neodcizil.
A mrzí mě to strašně moc a nikdy nepřestane mrzet, že to s námi takhle dopadlo.
Někdo psal, že rozvod mu fatální nepřipadá. Mně teda absolutně. Změnil se mi naprosto život, obrátil vzhůru nohama, jsem tam, kde jsem nikdy být nechtěla - sama, nemilovaná, hozená do arény hledání si nového vztahu, nebo druhá možnost - zůstat až do smrti sama. Obojí je pro mně nepřijatelné.  A tak se v tom plácám den co den, vrtám se v minulosti, vymýšlím si co by kdyby a nevím, co si počít dál. Nechávám se unášet životem, bojuju se samotou pomocí známých a kamarádek, snažím se nesmyslnost svého života překrýt shromažďováním příjemných zážitků - chodím na vycházky, do kina, do divdla, na koncerty, na masáže, občas si koupím něco pro radost, poslouchám hudbu, zapaluju vonné svíčky, čtu hezké knížky, cvičím jógu.
Klidně bych to všechno oželela, kdybych mohla vrátit čas a přitulit se k mému BM a říct mu, jak moc ho miluju.
Chápu, že vy, kterým partner všelijak ubližoval, to cítíte jinak, jste rády, že odešel, rády si najdete jiného hodného, ale já už jsem to nejlepší měla  a svou vlastní zabedněností ztratila. A to bolí tak strašně, že se to nedá slovy vůbec vypovědět. Někdy mám chuť bolestí výt jako vlk. Myslím, že se nevzpamatuju nikdy v životě!

Kukačka — 2. 4. 2008 13:40

Ale mě taky rozvod totálně vykolejil, taky toho bývalý stále uchovávám v mysli, stále mu patří mnoho myšlenek. Ale zároveň jsem si jista sama sebou, jsem JÁ a chci se mít ráda, chci být samostatná bytost a ne přívažek někoho nebo něčeho.
Můj muž mi neubližoval, za všech okolností se choval slušně. Pominu-li ty poslední měsíce nebo rok, kdy pro své jednání a zamilování hledal důvod a bylo najednou spousta věcí jinak. Nebyla jsem ráda, že odešel. Kvůli němu, ne kvůli sobě. On si totiž za mák nepomohl.

Nynějšího nelegálního přítele asi miluju. Jinak, než svého ex, jinak než ve dvaceti. Vím, že až bude čas na odchod, že to ponesu těžce. Ale taky vím, co mi dává a co dávám já jemu a pro to všechno mi stojí za to se s ním stýkat. Poprvé v životě mám totiž pocit, že se máme rádi jen tak, pro nás samé aže neočekáváme žádné protislužby.

Regina — 2. 4. 2008 13:48

Kukajdo, pánbůhzaplať! Mužovým odchodem se v tobě něco uvolnilo, co nemohlo fungovat vedle něho, a proto jsi mohla teď potkat tohoto pána.
Nic není navždy. Pořád to říkám, CARPE DIEM!

Somaia — 2. 4. 2008 13:49

Ivo, jednak jsem se nevyjádřila dost jasně ohledně té přísahy, tak to napravím:
Jedná se o to, že Bible doporučuje nebo upozorňuje , záměrně se chci vyhnout slovu přikazuje, protože jí já sama jako  soubor příkazů nevnímám:
....nepřísahat..... to zahrnuje všechny přísahy .. i lidem.... dokonce ZEJMÉNA lidem....
Já si totiž myslím, že my lidičky si prostě každý na tom svém písečku nejsme  schopní dohlédnout  ani na špičku nosu , natož abychom se snažili pochopit to, co nás přesahuje a nějaké vyšší záměry s námi. Přísaha znamená, že si pojišťuji něco, v čem se cítím silná v kramflecích  a vyzdvihuji to jako svou výraznou schopnost dotáhnout věci do zdárného konce, přímo si tím říkám o životní zkoušku, o přezkoušení svých morálních kvalit a pevnosti svých zásad... přísaha je něco jako hozená rukavice osudu. Fatalista nejsem, ale přesto vnímám přísahy jako něco nebezpečně osudového.
A na tvou první otázku už jsem odpověděla, přírodní zákony nelze dlouhodobě ani obcházet ani ignorovat, to je pořád dokola o stejném tématu.

Regina — 2. 4. 2008 13:50

A příroda nás stvořila k lásce, ne k trápení!

Koloběžka.1 — 2. 4. 2008 13:53

Je to pořád ta Majkafa, co děkovala bývalému manželovi, děkovala milence ...atd., že ji tak pomohli najít jiný, lepší život, uvědomit si spoustu věcí, začít znova ... ?

Kukačka — 2. 4. 2008 14:25

Koloběžka.1 napsal(a):

Je to pořád ta Majkafa, co děkovala bývalému manželovi, děkovala milence ...atd., že ji tak pomohli najít jiný, lepší život, uvědomit si spoustu věcí, začít znova ... ?

:supr:

Selima — 2. 4. 2008 14:26

:jojo:

Regina — 2. 4. 2008 14:36

Majki, jestli TOHLE ti nepomůže, tak ani svěcená voda....

Mikeš — 2. 4. 2008 14:39

Somaia napsal(a):

Stejné je to i v novém vztahu, kdybys totiž dokázala konečně ty dogmatické okovy setřepat a přijmout lásku jen tak... že přišla... vznikla... a  bez všech nesmyslných podmínek a sebetrýznění a obviňování,  si jí prostě jen tak  užít a  odžít...

Som, nádherně napsané... myslím celý příspěvek...
A nad citovanou pasáží si mohu jen povzdechnout.... škoda, že nemám Tvé vyjadřovací schopnosti, mohlo to všechno dopadnout jinak...

Selima — 2. 4. 2008 14:50

Somaia napsal(a):

majkafa napsal(a):

Ano. Já mám vnitřně nastaveno manželství jako svátost. V křesťanství je to jedna ze sedmi svátostí. :) Žití na hromádce je jen takové  NIC pro mne. Nebudu zase zkoušet, jako jsem zkoušela se ženáčem, když mi tvrdili, že je hloupost říkat - já bych nikdy. Teď už vím, že se zadaným ne, jen jsem si ublížila. Pro mne je prostě manželství svaté. Jen proto, že píšete něco jiného, nebudu dělat nic proti vlastnímu přesvědčení. To se na mne nezlob. :)

Původně jsem se do debat v podobném duchu  s Majkou vůbec nechtěla pouštět, ale už jsem se do toho zase zamotala.... z výše uvedeného mě přímo běhá mráz po zádech.....
Je vidět , že nesmyslná křesťanská dogmata jsou nám po dvoutísíciletích stále zaryta hluboce pod kůži. Je  však velmi alibistické vzhledem ke křesťanství si vybrat "něco" to něco vytrhnout z kontextu a držet se toho zuby nehty..... vyšší vůle ti prostě, Majko, musela nutně ukázat, že se naprosto mýlíš a že tudy cesta nevede.... ne, že přes to nejde ten tvůj vlak.... on jednou pojede a záleží jen na tobě, jak dlouho to bude trvat.
Když si dám tu práci, tak ti  najdu v Bibli protichůdný citát o tom, že  Bůh si přímo  nepřeje a nežádá po nás, abychom na cokoliv v životě přísahali. Tvoje pojetí manželství  je na základě přísahy přímo vystavěno a mám pocit, že kdybys dostala tu moc, právně si vynutit platnost té přísahy, tak bys to bez uzardění udělala.
Já jsem přesvědčená, že spousta těch dogmat , které si křesťanství za roky vytvořilo, vytvořilo na základě ne lásky k lidem a k jejich svobodné vůli, ale na základě lásky k majetku a materiálnu jako k modle, posvátný svazek  manželství nevyjímaje... bohužel.
Skutečné zkušenosti ze soužití dvou jedinců na základě přírodních zákonů, které taky vytvořil náš tvůrce, jsou ale zcela jiné. Nejdříve totiž dochází ke sblížení dvou lidí na základě totálního oslepnutí a euforie, kdy je rozumová složka zcela nebo zčásti potlačena do pozadí, aby tak byl umožněn hladký průběh spojení a vytvoření nového života. Vyšší moc nám dá čumáčky pěkně k sobě, abychom v tu chvíli nevnímali nic jiného na světě.... a pak nám je , bohužel, zase záhy od sebe odtáhne. Je tak zajištěno, že se budeme stále pěkně rozmnožovat, kdyby totiž nebyl rozum vypojen, možná už bychom na základě racionality  dávno vymřeli. Po odtažení čumáčků se započne fáze střízlivění... začneme vidět věci, které jsme nebyli ochotní vidět, začnou nám vadit.... pak už záleží na morální vyspělosti každého jedince, jak s tím naloží. Jestli je zodpovědný a postará se o potomky až  do zdárného konce a nebo ne. Nikde nevidím (podle přírodních zákonů, které jsou také po*ně výtvorem vyššch sil), že by bylo nutně žádoucí a zákonité , aby spolu dva lidé ruku v ruce i prošli celým životem. Naopak po opuštění   hnízda mláďaty , zjistí dvě svobodné osoby, že kromě těch mláďat, je nikdy žádné větší pouto nepojilo... pak se láme chleba.... buď nějaké to pouto objeví ( cokoliv: materiální, duchovní, společenské...cokoliv) a nebo ne... i to je život. Je to můj pohled, možná jiný, možná je pravdivý, možná není , já nevím, ale co vím jistě je to, že ti osud uštědřuje ,Majko, stále ty samé štulce a herdy, právě proto, aby ses konečně byla schopná podívat na jisté věci s nadhledem a bez dogmatických omezení. Kdybys to dokázala sama bez přinucení, tak by třeba tvůj dlouholetý vztah nevzal za své, ale přestáli byste to klíčové období tvorby nových pout bez úhony...
Stejné je to i v novém vztahu, kdybys totiž dokázala konečně ty dogmatické okovy setřepat a přijmout lásku jen tak... že přišla... vznikla... a  bez všech nesmyslných podmínek a sebetrýznění a obviňování,  si jí prostě jen tak  užít a  odžít....
No... holka, asi sem ti to nandala, ale tohle všechno už jsem měla v sobě strašně dlouho...
Na závěr: Není nutné vše pochopit, stačí příjmout... :D uffffffff

P.S. To co se ti děje, neděje se ti proto, že jsi jiná než my ostatní, ale PRÁVĚ proto , že máš být stejná jako všichni ostatní... :lol: stejný živočišný druh- člověk.

Som, všera som rozmýšľala and Majkou, kresťanským manželstvom s došla som k tomu istému záveru. Je to občiansko-právny vzťah, nič viac a nič menej, a hovorí viac o obchode, majetku a jeho zachovaní(ako aj celibát a milión ďalších "morálnych" kresťanských pravidiel) a prakticky nič o emóciách a medziľudských vzťahoch. Ešte aj islám a judaizmus za istých okolností pripúšťajú rozvod, katolícke kresťanstvo prakticky nie... A keďže kresťanskí "manželskí poradcovia", t.j. kňazi, prakticky nemajú vlastnú skúsenosť so vzťahmi - čo asi môžu svojim ovečkám poradiť? V duchu svojho učenia sklopiť hlavy a trpieť. Ale podľa mňa by žiadne náboženstvo - a ani žiadne manželstvo - nemalo byť o utrpení, ale rozvíjaní oboch partnerov, o prekonávaní prekážok a o raste. Lenže keď už nie je kam rásť, alebo keď sa rast zastaví, nastávajú problémy... ktoré kresťanstvo ignorovalo.

Somaia — 2. 4. 2008 14:57

No, Mikši, když čtu tvůj upřímný povzdech... tak si to myslím taky. :D

Somaia — 2. 4. 2008 15:09

Selima napsal(a):

Som, všera som rozmýšľala and Majkou, kresťanským manželstvom s došla som k tomu istému záveru. Je to občiansko-právny vzťah, nič viac a nič menej, a hovorí viac o obchode, majetku a jeho zachovaní(ako aj celibát a milión ďalších "morálnych" kresťanských pravidiel) a prakticky nič o emóciách a medziľudských vzťahoch. Ešte aj islám a judaizmus za istých okolností pripúšťajú rozvod, katolícke kresťanstvo prakticky nie... A keďže kresťanskí "manželskí poradcovia", t.j. kňazi, prakticky nemajú vlastnú skúsenosť so vzťahmi - čo asi môžu svojim ovečkám poradiť? V duchu svojho učenia sklopiť hlavy a trpieť. Ale podľa mňa by žiadne náboženstvo - a ani žiadne manželstvo - nemalo byť o utrpení, ale rozvíjaní oboch partnerov, o prekonávaní prekážok a o raste. Lenže keď už nie je kam rásť, alebo keď sa rast zastaví, nastávajú problémy... ktoré kresťanstvo ignorovalo.

:jojo:  Jak říkáš, přemýšlím o tom dlouhodobě právě v souvislostech s Majkou. Jen bych dodala, že kdyby byly emoce pro náš  vývoj nežádoucí, tak je nemáme....  V poslední době se stále víc střetávám s názory , že tibetský budhismus, který se mi původně zdál jako velmi dokonalé a propracované náboženství, taky nebude to pravé ořechové, když se lidé učí emoce  potlačovat, vytěsňovat a transformovat.... ale můžu se mýlit, jsem teprve na začátku... současné problémy v Tibetu mě však ujišťují o tom, že jdou mé úvahy správným směrem.

elena007 — 2. 4. 2008 15:11

Mikeš napsal(a):

Som, nádherně napsané... myslím celý příspěvek...
A nad citovanou pasáží si mohu jen povzdechnout.... škoda, že nemám Tvé vyjadřovací schopnosti, mohlo to všechno dopadnout jinak...

Kocoure, ani kdybys byl zlatousty, nemohlo.

elena007 — 2. 4. 2008 15:14

Somaia, Majka cirkevni dogmata zas tak vazne nebere, neboj. :) Kazdy se ale potrebujeme o neco oprit, za neco schovat, kdyz je nam ouvej.

Pisatel — 2. 4. 2008 15:18

Petro, ona nechce vstát. Som jen v úžasu hledím jak krásně jsi to napsala, plně tě chápu dokonce by si to mnohé dámy měli dát do rámečku nad postel a denně ráno a večer se k tomu modlit.  Víš není to tak dávno co jsem tu prováděl svůj duševní a duchovní  a kdoví jaký striptýz. Že jste mě brali košťatama a pomalu banovali. V té době jsem Majkafu potkal a byla to ona kdo do mě kopal (a nejen ona) Nakonec mě "proklála" a již se mnou nemluví. Je mi jí holky líto, ani jsem neúčastnil oné lovestory na jednom vláknu kdysi na podzim, ani teď. Mlčel bych stejně jako budu mlčet dál i když je mi té hodné a vnitřně krásné ženské líto.
Víte dámy je to pořád dokola a jako na kolvrátku. Včera jsem jel z práce dom a za mnou v metru dvě kočky tak 35 a na plné ústa debata o tom jak jí zahnul a jak ho oškube ale také co ona si počně neboť ona tak ráda sex a jak je to nespravedlivé že ona to a tam to... prostě zdejší vzliky.  Měl jsem chuť se otočit a dámu praštit něčím, ale pak jsem si řekl holka ty si musíš tohle hezky dlouho prožít. Ale proč to říkám tedy píši.
Už konečně pochopme jedno, že jsme špatně nastavení, že ten cit prodáváme za cestu do světa, lásku kupujeme mamonen a hlavně jí VYŽADUJEME. A jakmile okamžitě nenastoupí nová láska o kterou se musíme a hlavně můžeme starat hlavně ta k druhému tak jsme úplně vedle.
Holky mám zas velkej rok, nejdřív jedna krásná snad nejlepší dovolená za posledních 50 let, pak podivnej pocit toho, že jsem na tom špatně, podivná hádka a pak to šlo z kopce, stěhování, bydlení se psem v postely, výpověď z práce, hledání nové, zařizování dalších blbostí, co šlo to se rozbilo od blbého mobilu po PC přes auto,  prostě co je v mé blízkosti je prostě hořák. K tomu jsem dostal dvě informace o svém osudu, ten krásný je že ten kdo mě pochopí (Som jsi věštkyně už jsi mi to a zde naznačila, jak to se mnou je) tak se mnou prožije dobrotu a krásnou a hlavně dlouhou lásku, pokud mě nikdo nepochopí tak skončím velice špatně. Můj osud má dva konce. Bojím se že mě čeká ten druhý konec osudu. A přesto i když už jsem to jednou možná i víckrát chtěl skončit tak mě vytáhla Pan a pak i x.caro a teď nechaly mě v tom holky vykoupat topím se v tom, prosím o pomoc už nevolám, snažím se makat občas tu exhibituji jen proto, abych zahnal depky a smutek co mě obchází každý den. věřím, že příjde zas den kdy se bude hrát od rána a slunce zas vystoupí na obzor, a bude líp. Věřím v každého kdo chce a hodlá se mi pomoc ne vstát, ale udržet se na zatím vratkých nožkách.
Majkafa totiž po složitém procesu se dostala do recidivy, ta bývá těžší než první okamžik. MOhl bych o tom psát dlouho u mě racidiva je  téměř dvouletá. věřme že Majkafa na straně jedné ty dogmata už konečně odhodí za hlavu a začne žít sebe samou v podstatě začne žít své ženství které je vní tolik že ani mi 3, 5 pánů co zde tu a tam utrousíme poznámku bychom jí v jejím krásném božském stavu neutáhli. 
Jak jsme tu také zahlédl ona si to musí odžít, kde pochopí, že každý z nás je tu proni  a ona pro nás, jen nesmí koukat na svět očkama 5 leté holčiny a také ublížené ženy, ktrá pro kdysi nastavené mantinely tzeď neví kam a hlavně kudy. ANo má zborcený svět a kdo ho nemá. Ona byť se snaží a to velice krásně ukázala ve svých podzimně zimních příspěvcích o kterých jsem hodně přemýšlel a to nejen zda jsou pravdivé a zda jsou od srdce. To druhé jsem mpochopil rychle a jen jsem čekl kdy to kiksne. Stalo se. Vy ženy máte jednu šanci tepolou dlaní ji zahřát srdce  to se jí dostalo teď zbývá jen její práce. Vylést z bažiny.  Jo jsem rpo začala že chce lepit hrníček, tak tady Majkafo je první střípek  ne tady je kus hlíny pec a hruh máš chceš začít kroužit nový hrnek života?

Somaia — 2. 4. 2008 15:24

Eleno007, s první větou souhlasím , jen to jedno dogma jaksi příliš vážně bere ... a zdůrazňuje  to  v poslední době téměř v každém příspěvku. A jestli jseš toho názoru, že dogmata jsou zrovna to, o co by se měl člověk v životě opírat (otázka je , jak je to vůbec s tím opíráním... :D), tak potěš koště.... :lol:
Já jsem totiž toho názoru, že opírání se o dogma je příčinou Majčiných problémů a ne jejích důsledkem.

elena007 — 2. 4. 2008 15:30

Selimo, dovolila bych si nesouhlasit. V souvslosti s krestanskym manzelstvim se mluvi hodne o lasce, pochopeni, prijmani toho druheho takoveho jaky je, trpelivosti :).... o majetku az nakonec. Krestanske idealy vubec nejsou spatne, kdybychom se jimi dokazali ridit bez toho, abychom je potvorili a prekrucovali.

Zkusenost s partnerskym vztahem z cloveka automaticky nedela dobreho radce v partnerskych problemech. Nektere lidi primo diskvalifikuje.

Somaia — 2. 4. 2008 15:34

Ideály ano, ale ne dogmata.... Hovoříš o dvou rozdílných  pojmech..

Largo — 2. 4. 2008 15:45

Koloběžko,
je.... je to stále ona :) .
Majce, ať si to uvědomuje nebo ne, byla dána veliká síla, která roztáčela a roztáčí motory jiných.
Všechna ohnivá znamení ji mají - obrovskou, prvotní, syrovou... kterou je potřeba transformovat, aby pomáhala a neobracela se proti svým nositelům nebo jiným lidem. 

To co se učila a učí od svého pokusu se zabít, je tou transformací.
Nic z toho nezapomněla, myslím, že jen vzorec prvotní síly znovu nabral na intenzitě, protože v poslední době hledá a nenachází takovou formu lásky, která dobíjí zase její baterie... :) Je z toho vyčerpaná a unavená.

Neboj se o ni, najde co hledá. :jojo:

:hjarta:

Kukačka — 2. 4. 2008 15:47

elena007 napsal(a):

Zkusenost s partnerskym vztahem z cloveka automaticky nedela dobreho radce v partnerskych problemech. Nektere lidi primo diskvalifikuje.

dobrý postřeh

vůbec - znovu musím říct, jak moc mě některé vaše názory oslovují. Škola života.
čtu něco a v duchu volám "ano, ano!! na to musím reagovat, to je přesně moje řeč!" Jenže než dočtu příspěvek, je toho víc, začnu se ztrácet a při formulacích vlastních myšlenek přijdu na to, že už to někdo vyslovil přede mnou.

elena007 — 2. 4. 2008 15:47

Somaia napsal(a):

Eleno007, s první větou souhlasím , jen to jedno dogma jaksi příliš vážně bere ... a zdůrazňuje  to  v poslední době téměř v každém příspěvku. A jestli jseš toho názoru, že dogmata jsou zrovna to, o co by se měl člověk v životě opírat (otázka je , jak je to vůbec s tím opíráním... :D), tak potěš koště.... :lol:
Já jsem totiž toho názoru, že opírání se o dogma je příčinou Majčiných problémů a ne jejích důsledkem.

Somaio, ale ona se okamzite od dogmat oprosti v momente, kdy je neportebuje, (nehodi se :D :rodna:) a kdyz je potrebuje, zase se o ne opre. Je jen clovek. Rekla bych, ze skoro kazdy se snazi o to, aby jeho zivot mel nejaky rad, protoze jen tak se potacet je hrozne vycerpavajici a pritom se vetsina z nas potrebuje o neco oprit. Majka vyrostla v nejakem prostredi, prevzala jeho hodnotovy system, akorat na nim predtim prislis neuvazovala, protoze ji k tomu okolnosti nenutily, ted to dela a obcas to boli.

Mikeš — 2. 4. 2008 15:49

elena007 napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Som, nádherně napsané... myslím celý příspěvek...
A nad citovanou pasáží si mohu jen povzdechnout.... škoda, že nemám Tvé vyjadřovací schopnosti, mohlo to všechno dopadnout jinak...

Kocoure, ani kdybys byl zlatousty, nemohlo.

Mohlo - nemohlo, co já vím...
Myslel jsem svůj povzdech tak, že já bych to neuměl říci tak krásně... přestože jsem to přesně tak cítil... "kdybys totiž dokázala konečně ty dogmatické okovy setřepat a přijmout lásku jen tak... že přišla... vznikla..."
I ve chvilkách, kdy nám spolu bylo hezky (předesílám, že teď nemám rozhodně na mysli chvilky intimní) jsem cítil, že jí uvnitř něco užírá, že se s něčím pere....

Kukačka — 2. 4. 2008 15:50

Mikši - viď, že jo? I když volá "mě je dobře!" je to patrné.

Selima — 2. 4. 2008 15:57

elena007 napsal(a):

Selimo, dovolila bych si nesouhlasit. V souvslosti s krestanskym manzelstvim se mluvi hodne o lasce, pochopeni, prijmani toho druheho takoveho jaky je, trpelivosti :).... o majetku az nakonec. Krestanske idealy vubec nejsou spatne, kdybychom se jimi dokazali ridit bez toho, abychom je potvorili a prekrucovali.

Zkusenost s partnerskym vztahem z cloveka automaticky nedela dobreho radce v partnerskych problemech. Nektere lidi primo diskvalifikuje.

Isteže nie, ale radiť bez skúseností len na základe niečoho, čo vyčítam z knihy dvetisíc rokov starej, kde vládne pokrvná pomsta, zabíjanie inovercov a podobne, tiež nemusí byť to pravé orechové. Je to na ľuďoch, ako všade, ale ja osobne sa najviac učím z vlastných skúseností, hlavne veciam ako súcit, porozumenie a empatia, a to mi v tejto inštitúcii vďaka celibátu nejako chýba. Kňaz podľa mňa nemá šancu pochopiť mnohé veci, a to nehovorím len o partnerských záležitostiach, ale o starostiach s deťmi, apod., lebo ich prosto nemá zažité. Je to ako keď mladá psychologička (konkrétne moja sesternica rovno po škole) radí človeku po traumatickej amputácii pravej ruky, aké veselé je to žiť bez ruky... Samozrejme, že mu to hovorí, nič iné jej ani neostáva a nikto od nej nič iné ani neočakáva - ale sama tomu veľmi neverí, nehovoriac už o pacientovi. Je jasné, že si nemusí prejsť všetkými možnými traumami na to, aby sa stala dobrou psychologičkou, ale keď prežije v rodine, medzi priateľmi a v partnerstve pár kríz, keď získa skúsenosti s prípadmi klientov a ich životnými príbehmi, bude podľa mňa oveľa dôveryhodnejšia. A na kňazstvo platí dtto.

elena007 — 2. 4. 2008 16:05

Mikeš napsal(a):

elena007 napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Som, nádherně napsané... myslím celý příspěvek...
A nad citovanou pasáží si mohu jen povzdechnout.... škoda, že nemám Tvé vyjadřovací schopnosti, mohlo to všechno dopadnout jinak...

Kocoure, ani kdybys byl zlatousty, nemohlo.

Mohlo - nemohlo, co já vím...
Myslel jsem svůj povzdech tak, že já bych to neuměl říci tak krásně... přestože jsem to přesně tak cítil... "kdybys totiž dokázala konečně ty dogmatické okovy setřepat a přijmout lásku jen tak... že přišla... vznikla..."
I ve chvilkách, kdy nám spolu bylo hezky (předesílám, že teď nemám rozhodně na mysli chvilky intimní) jsem cítil, že jí uvnitř něco užírá, že se s něčím pere....

Mikesi, to jo, to jo. Jen mam podezreni, ze to nebylo dogma,  co ji trapilo. :)  Ja tez nejsem na vztahy se zenaci a dogmata s tim nemaji nic spolecneho.

elena007 — 2. 4. 2008 16:13

Selima napsal(a):

elena007 napsal(a):

Selimo, dovolila bych si nesouhlasit. V souvslosti s krestanskym manzelstvim se mluvi hodne o lasce, pochopeni, prijmani toho druheho takoveho jaky je, trpelivosti :).... o majetku az nakonec. Krestanske idealy vubec nejsou spatne, kdybychom se jimi dokazali ridit bez toho, abychom je potvorili a prekrucovali.

Zkusenost s partnerskym vztahem z cloveka automaticky nedela dobreho radce v partnerskych problemech. Nektere lidi primo diskvalifikuje.

Isteže nie, ale radiť bez skúseností len na základe niečoho, čo vyčítam z knihy dvetisíc rokov starej, kde vládne pokrvná pomsta, zabíjanie inovercov a podobne, tiež nemusí byť to pravé orechové. Je to na ľuďoch, ako všade, ale ja osobne sa najviac učím z vlastných skúseností, hlavne veciam ako súcit, porozumenie a empatia, a to mi v tejto inštitúcii vďaka celibátu nejako chýba. Kňaz podľa mňa nemá šancu pochopiť mnohé veci, a to nehovorím len o partnerských záležitostiach, ale o starostiach s deťmi, apod., lebo ich prosto nemá zažité. Je to ako keď mladá psychologička (konkrétne moja sesternica rovno po škole) radí človeku po traumatickej amputácii pravej ruky, aké veselé je to žiť bez ruky... Samozrejme, že mu to hovorí, nič iné jej ani neostáva a nikto od nej nič iné ani neočakáva - ale sama tomu veľmi neverí, nehovoriac už o pacientovi. Je jasné, že si nemusí prejsť všetkými možnými traumami na to, aby sa stala dobrou psychologičkou, ale keď prežije v rodine, medzi priateľmi a v partnerstve pár kríz, keď získa skúsenosti s prípadmi klientov a ich životnými príbehmi, bude podľa mňa oveľa dôveryhodnejšia. A na kňazstvo platí dtto.

Moc knezi neznas, ze? Bo se mi zda, ze taky mluvis na zaklade zkusenosti z druhe ruky nekde slysenych, pripadne vyctenych. Knezi jsou samozrejme jenom lidi, jedni lepsi, jini horsi. A nikdo nikomu nebrani, aby si nasel toho sveho, ktery mu vyhovuje. Pokud chce samozrejme.:)

Nahodou znam jednoho katolickeho kneze, ktery po komunistickem prevratu odesel ze seminare pred vysvecenim, ozenil se, vychoval tri deti, nekdy pred sedesatkou ovdovel, to uz po sametovce, dostudoval, byl vysvecen a pusobil jako farar. Stejne bych za nim pro radu nesla, za nim specielne ne :D

Vlastne asi kecam,  kdyz dostudovaval, uz mu muselo byt dost  vic :D, nicmene zbytek plati.

Regina — 2. 4. 2008 16:31

My o vlku a vlk nikde, Majki, nelep hrníčky, dělej nové a ozvi se!Nezapomeň vylézt ze studny!

Nharte — 2. 4. 2008 17:55

Do jisté míry se mi líbí příspěvek Somai a také mě zaujal tvůj názor na tibetský budhismus. Diskutuješ tu někde o něm na duchovním? Protože tzv "compassion" meditace je pro mě vším jen ne potlačením emocí, dokonce ani transformací, spíš znovuobjevováním "praemoce"- tedy lásky v hodně čisté podobě, kdy negativní a pozitvní emoce všeho druhu se vlévají vjedno- tedy znovu v lásku. Pardon za offtop.

A úplně se stotožňuju s Largem. Nádherný příspěvek pro mě. Májo- můj pocit je, že až pustíš a až necháš, tak to přijde. Já zas umím pouštět a mám problém s roztáčením. Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlela až teď  s příspěvkem od Largo, ale žiju taky s mužem v ohnivém znamení, který je ještě ke všemu nesmírně pozitivním a klidným kotoučem a řeknu ti, Májo, že to je pro mě teda pěkná škola!;)
Zdá se mi, že jsi prostě nepustila (nechci psát odpustila, protože to má jiné konotace)- sebe a ani tvého muže a to vás drží od sebe. Dyk on se musí cejtit jak malej Jarda před tebou a pro to ti na ty oči neleze. Toho neomlouvá! Ale tebe taky né!

Nharte — 2. 4. 2008 18:00

Mikeši, bohužel mi to stále nedá. (A štve mne to na mne velmi:)). Jsi si skutečně jistý, že ty jsi ten, kdo má hovořit o dogmatech? TY?

Selima — 2. 4. 2008 18:08

elena007 napsal(a):

Selima napsal(a):

elena007 napsal(a):

Selimo, dovolila bych si nesouhlasit. V souvslosti s krestanskym manzelstvim se mluvi hodne o lasce, pochopeni, prijmani toho druheho takoveho jaky je, trpelivosti :).... o majetku az nakonec. Krestanske idealy vubec nejsou spatne, kdybychom se jimi dokazali ridit bez toho, abychom je potvorili a prekrucovali.

Zkusenost s partnerskym vztahem z cloveka automaticky nedela dobreho radce v partnerskych problemech. Nektere lidi primo diskvalifikuje.

Isteže nie, ale radiť bez skúseností len na základe niečoho, čo vyčítam z knihy dvetisíc rokov starej, kde vládne pokrvná pomsta, zabíjanie inovercov a podobne, tiež nemusí byť to pravé orechové. Je to na ľuďoch, ako všade, ale ja osobne sa najviac učím z vlastných skúseností, hlavne veciam ako súcit, porozumenie a empatia, a to mi v tejto inštitúcii vďaka celibátu nejako chýba. Kňaz podľa mňa nemá šancu pochopiť mnohé veci, a to nehovorím len o partnerských záležitostiach, ale o starostiach s deťmi, apod., lebo ich prosto nemá zažité. Je to ako keď mladá psychologička (konkrétne moja sesternica rovno po škole) radí človeku po traumatickej amputácii pravej ruky, aké veselé je to žiť bez ruky... Samozrejme, že mu to hovorí, nič iné jej ani neostáva a nikto od nej nič iné ani neočakáva - ale sama tomu veľmi neverí, nehovoriac už o pacientovi. Je jasné, že si nemusí prejsť všetkými možnými traumami na to, aby sa stala dobrou psychologičkou, ale keď prežije v rodine, medzi priateľmi a v partnerstve pár kríz, keď získa skúsenosti s prípadmi klientov a ich životnými príbehmi, bude podľa mňa oveľa dôveryhodnejšia. A na kňazstvo platí dtto.

Moc knezi neznas, ze? Bo se mi zda, ze taky mluvis na zaklade zkusenosti z druhe ruky nekde slysenych, pripadne vyctenych. Knezi jsou samozrejme jenom lidi, jedni lepsi, jini horsi. A nikdo nikomu nebrani, aby si nasel toho sveho, ktery mu vyhovuje. Pokud chce samozrejme.:)

Nahodou znam jednoho katolickeho kneze, ktery po komunistickem prevratu odesel ze seminare pred vysvecenim, ozenil se, vychoval tri deti, nekdy pred sedesatkou ovdovel, to uz po sametovce, dostudoval, byl vysvecen a pusobil jako farar. Stejne bych za nim pro radu nesla, za nim specielne ne :D

Vlastne asi kecam,  kdyz dostudovaval, uz mu muselo byt dost  vic :D, nicmene zbytek plati.

Ja som poznala ako dieťa takých aj onakých a rozhodla som sa clekom intuitívne, že toto proste nie je pre mňa a že medzi nimi jednoducho hľadať nebudem. Hľadala som v Biblii a našla, ale tiež skôr čiastočne - a tak hľadám ďalej. Ale neuľahčujem si to nai dogmami, ani bezmyšlienkovitým počúvnaím durhých, skôr beriem veci s rezervou a premýšľam o nich možno viac, než je zdravé; ale to som proste ja. A slobodu mám veľmi vysoko na rebríčku hodnôt, slobodné rozhodnutie je pre mňa tým posvätným - psolu s právom z aistých okolností ho zmeniť. Sloboda je však aj zodpovednosť, aby bolo jasné. Sloboda je aj povinnosť niesť zodpovednosť za následky svojich slobodných rozhodnutí, podľa mňa.

Mikeš — 2. 4. 2008 18:09

Nharte napsal(a):

Mikeši, bohužel mi to stále nedá. (A štve mne to na mne velmi:)). Jsi si skutečně jistý, že ty jsi ten, kdo má hovořit o dogmatech? TY?

Nharte, Ty mě musíš mít za strašlivýho hajzla, co?

Somaia — 2. 4. 2008 18:16

Do jisté míry se mi líbí příspěvek Somai a také mě zaujal tvůj názor na tibetský budhismus. Diskutuješ tu někde o něm na duchovním?

Ne , nikde jsem o tom nepsala, protože si názor teprve tvořím a rozhodně není ucelený  v  takové podobě, abych o tom mohla diskutovat s větším vhledem. Napsala jsem , že jsem o tom začala teprve přemýšlet v souvislosti s událostmi, ke kterým v Tibetu došlo.

Pandorraa — 2. 4. 2008 18:16

Mikeš napsal(a):

Nharte napsal(a):

Mikeši, bohužel mi to stále nedá. (A štve mne to na mne velmi:)). Jsi si skutečně jistý, že ty jsi ten, kdo má hovořit o dogmatech? TY?

Nharte, Ty mě musíš mít za strašlivýho hajzla, co?

Sakriš Mikeši, taky mi to nedá (a neštve mne to vůbec): proč hned pomýšlíš tak vysoko??

Selima — 2. 4. 2008 18:16

:D Len taký malý hajzlíček? Vreckový...?

Pandorraa — 2. 4. 2008 18:18

Largo napsal(a):

Koloběžko,
je.... je to stále ona :) .
Majce, ať si to uvědomuje nebo ne, byla dána veliká síla, která roztáčela a roztáčí motory jiných.
Všechna ohnivá znamení ji mají - obrovskou, prvotní, syrovou... kterou je potřeba transformovat, aby pomáhala a neobracela se proti svým nositelům nebo jiným lidem. 

To co se učila a učí od svého pokusu se zabít, je tou transformací.
Nic z toho nezapomněla, myslím, že jen vzorec prvotní síly znovu nabral na intenzitě, protože v poslední době hledá a nenachází takovou formu lásky, která dobíjí zase její baterie... :) Je z toho vyčerpaná a unavená.

Neboj se o ni, najde co hledá. :jojo:

:hjarta:

:supr: :godlike:
Zcela přesné.
Majka v jistém ohledu příliš ční.... Co na srdci, to na jazyku....

Nharte — 2. 4. 2008 18:54

Mikeš napsal(a):

Nharte napsal(a):

Mikeši, bohužel mi to stále nedá. (A štve mne to na mne velmi:)). Jsi si skutečně jistý, že ty jsi ten, kdo má hovořit o dogmatech? TY?

Nharte, Ty mě musíš mít za strašlivýho hajzla, co?

Ach jo.. opět vidíš ženskou pouze jako inštrument ve vztahu k sobě? Ale já nejsem zubní vrtačka, víš. Čéďo péďo. ;)

majkafa — 2. 4. 2008 20:15

Pandorraa napsal(a):

Largo napsal(a):

Koloběžko,
je.... je to stále ona :) .
Majce, ať si to uvědomuje nebo ne, byla dána veliká síla, která roztáčela a roztáčí motory jiných.
Všechna ohnivá znamení ji mají - obrovskou, prvotní, syrovou... kterou je potřeba transformovat, aby pomáhala a neobracela se proti svým nositelům nebo jiným lidem. 

To co se učila a učí od svého pokusu se zabít, je tou transformací.
Nic z toho nezapomněla, myslím, že jen vzorec prvotní síly znovu nabral na intenzitě, protože v poslední době hledá a nenachází takovou formu lásky, která dobíjí zase její baterie... :) Je z toho vyčerpaná a unavená.

Neboj se o ni, najde co hledá. :jojo:

:hjarta:

:supr: :godlike:
Zcela přesné.
Majka v jistém ohledu příliš ční.... Co na srdci, to na jazyku....

Largo a Pan, děkuji.
Largo ano. Minulý rok jsem si krásně užila své samoty. V poslední době hledám a nenácházím takovou formu lásky, která dobíjí mé baterie.
Jsem velmi unavená.
Opravdu najdu? Stále věřím. :)
Opravdu si mě najde? Stále věřím.
Prý už na jaře, v letošním jaru, mi řekly dvě kartářky a jedna senzibilka, které se vzájemně neznají. Jenom jestli měly pravdu. Já mám vše tak nějak naopak, než "běžní" lidé.

majkafa — 2. 4. 2008 20:20

Oxi napsal(a):

Mozno preto, ze vstat musi sama. Pretoze nech je pomoc aka chce, na tych nohach sa musi udrzat sama. Bez pomoci. Pretoze ziadna pomoc netrva vecne a ked nezvladne stat sama tak akonahle ju "pomocne ruky pustia" spadne.
Takto to dopada v pripade, ze niekto krici "Ja stojim!" aj napriek tomu, ze nestoji sam ...

:godlike:

majkafa — 2. 4. 2008 20:29

Ivana napsal(a):

Somaio a co když to, že vztah udržoval jen kvůli mláďatům cítil jen jeden z páru, zatímco ten druhý toho prvního stále miluje?
Já jsem neměla nikdy růžové brýle anebo vždycky, te´d opravdu nevím. Ale já jsem s mým BM chodila dost dlouho a poznala jsem všechny jeho dobré i špatné vlastnosti. Nikdy jsem nebyla poblozněná, slepě zamilovaná, to ani nedokážu. Moje láska je asi hluboké přátelství, pocit sounáležitosti, blízkosti, jistoty, spolehnutí, a tak to bylo v mých 20-ti i v mých téměř 50ti.
Já neberu manželství jako posvátný slib Bohu, neboť jsem ateista, já ho beru jako slib tomu partnerovi - budu milovat jen tebe, budu ti věrný, zůstanu s tebou až do smrti. Ale neodsuzuju lidi, kteří to tak nemají. Pochopila jsem, že můj muž získal pocit, že ho už nemiluju, protože jsem nedokázala v období deprese trávit čas s ním a s dětmi, protože jsem chtěla být sama a protože jsem introvert, tak musím být často sama i když už depresi nemám a postupně přestal milovat on mně. A já to neviděla, protože jsem byla zaslepená svým pojetím našeho vztahu ( "navždy"). Teď toho moc lituju, protože vím, že kdybych mu dávala víc najevo svou lásku, tak by se neodcizil.
A mrzí mě to strašně moc a nikdy nepřestane mrzet, že to s námi takhle dopadlo.
Někdo psal, že rozvod mu fatální nepřipadá. Mně teda absolutně. Změnil se mi naprosto život, obrátil vzhůru nohama, jsem tam, kde jsem nikdy být nechtěla - sama, nemilovaná, hozená do arény hledání si nového vztahu, nebo druhá možnost - zůstat až do smrti sama. Obojí je pro mně nepřijatelné.  A tak se v tom plácám den co den, vrtám se v minulosti, vymýšlím si co by kdyby a nevím, co si počít dál. Nechávám se unášet životem, bojuju se samotou pomocí známých a kamarádek, snažím se nesmyslnost svého života překrýt shromažďováním příjemných zážitků - chodím na vycházky, do kina, do divdla, na koncerty, na masáže, občas si koupím něco pro radost, poslouchám hudbu, zapaluju vonné svíčky, čtu hezké knížky, cvičím jógu.
Klidně bych to všechno oželela, kdybych mohla vrátit čas a přitulit se k mému BM a říct mu, jak moc ho miluju.
Chápu, že vy, kterým partner všelijak ubližoval, to cítíte jinak, jste rády, že odešel, rády si najdete jiného hodného, ale já už jsem to nejlepší měla  a svou vlastní zabedněností ztratila. A to bolí tak strašně, že se to nedá slovy vůbec vypovědět. Někdy mám chuť bolestí výt jako vlk. Myslím, že se nevzpamatuju nikdy v životě!

Ano, Ivano. Tak to mám. Jako bych to psala já. Taky neberu manželství jako postátný slib Bohu, ale mému muži. Celý tvůj příspěvek je, jako bych ho psala já. Nevím, co si počít dál. Snažím se nesmyslnost svého života překýrt shromažĎováním příjemných zážitků, abych utekla před svou samotou. Klidne bych to všechno oželela, kdybych mohla vrátit čas.

majkafa — 2. 4. 2008 20:31

Koloběžka.1 napsal(a):

Je to pořád ta Majkafa, co děkovala bývalému manželovi, děkovala milence ...atd., že ji tak pomohli najít jiný, lepší život, uvědomit si spoustu věcí, začít znova ... ?

Ano. Tenkrát to tak cítila. Teď ne. Něco ji vrátilo zpět. Nebo se sama vrátila zpět? Nevím.

majkafa — 2. 4. 2008 20:33

Mikeš napsal(a):

Somaia napsal(a):

Stejné je to i v novém vztahu, kdybys totiž dokázala konečně ty dogmatické okovy setřepat a přijmout lásku jen tak... že přišla... vznikla... a  bez všech nesmyslných podmínek a sebetrýznění a obviňování,  si jí prostě jen tak  užít a  odžít...

Som, nádherně napsané... myslím celý příspěvek...
A nad citovanou pasáží si mohu jen povzdechnout.... škoda, že nemám Tvé vyjadřovací schopnosti, mohlo to všechno dopadnout jinak...

Na to zapomeň. Navždy. Nechci být tvou milenkou, kdy se uvidíme jen tehdy, kdy ty budeš moct. Když s tebou nebudu moct každý večer usínat a ráno se probouzet. Kdy ty budeš mít téměř vše, co chceš a já téměř nic z toho, co chci já. Když budeme stále ubližovat tvé ženě a tvému synovi. Takovou lásku nehledám.

majkafa — 2. 4. 2008 20:37

elena007 napsal(a):

Somaia, Majka cirkevni dogmata zas tak vazne nebere, neboj. :) Kazdy se ale potrebujeme o neco oprit, za neco schovat, kdyz je nam ouvej.

Přesně tak. Já jsem to jen přirovnala ke "svátosti křesťanství", aby to bylo pochopitelnější. Jsem příliš svobodná, než abych byla věřící příslušnicí jakékoliv církve, čehokoliv, než sebe sama. Jen to nedokážu slovy napsat, co pro mne "manželství", akt slibu v dobrém i ve zlém do konce našich dnů, ať už by byl uzavřen v kostele, na radnici, na rozkvetlé louce, v lese, pod vodopádem, znamená.

majkafa — 2. 4. 2008 20:41

Mikeš napsal(a):

I ve chvilkách, kdy nám spolu bylo hezky (předesílám, že teď nemám rozhodně na mysli chvilky intimní) jsem cítil, že jí uvnitř něco užírá, že se s něčím pere....

S tím, že jsi ženatý a ode mne se vrátíš ke své ženě, s tím, že co děláme, ubližuje dvěma nevinným lidem. Tvé ženě a tvému synovi.

majkafa — 2. 4. 2008 20:46

Děkuji vám. Je to pro mne velmi zajímavé a poučné a nacházím hodně věcí k přemýšlení.
Mám vás ráda. :hjarta:

Mikeš — 2. 4. 2008 21:04

majkafa napsal(a):

Mikeš napsal(a):

I ve chvilkách, kdy nám spolu bylo hezky (předesílám, že teď nemám rozhodně na mysli chvilky intimní) jsem cítil, že jí uvnitř něco užírá, že se s něčím pere....

S tím, že jsi ženatý a ode mne se vrátíš ke své ženě, s tím, že co děláme, ubližuje dvěma nevinným lidem. Tvé ženě a tvému synovi.

Svému synovi bych podle mě ublížil hlavně tím, že bych odešel od rodiny... ale tady máme jednoznačně odlišný názor na věc a já už to tady nechci rozebírat...
Nebyla to pro nás lehká rozhodování.... ani pro Tebe, ani pro mě, ale já doufám, že jsme se oba dva rozhodli správně..... to ukáže až čas.... (hlavně u mě teda).....
Každý vztah člověku něco dá - a ten náš mě naučil hodně přemýšlet...
You`re in my heart, in my soul... forever...

Pisatel — 2. 4. 2008 21:21

Mikeš napsal(a):

majkafa napsal(a):

Mikeš napsal(a):

I ve chvilkách, kdy nám spolu bylo hezky (předesílám, že teď nemám rozhodně na mysli chvilky intimní) jsem cítil, že jí uvnitř něco užírá, že se s něčím pere....

S tím, že jsi ženatý a ode mne se vrátíš ke své ženě, s tím, že co děláme, ubližuje dvěma nevinným lidem. Tvé ženě a tvému synovi.

Svému synovi bych podle mě ublížil hlavně tím, že bych odešel od rodiny... ale tady máme jednoznačně odlišný názor na věc a já už to tady nechci rozebírat...
Nebyla to pro nás lehká rozhodování.... ani pro Tebe, ani pro mě, ale já doufám, že jsme se oba dva rozhodli správně..... to ukáže až čas.... (hlavně u mě teda).....
Každý vztah člověku něco dá - a ten náš mě naučil hodně přemýšlet...
You`re in my heart, in my soul... forever...

Konečně jsi promluvil jako CHLAP! (už tě nebudu zlobit fernetama:) )

majkafa — 2. 4. 2008 21:27

Mikeš napsal(a):

Svému synovi bych podle mě ublížil hlavně tím, že bych odešel od rodiny...

Ano. Děti jsou z nebe. Proto jsem musela odejít já. Milenkou ženatého muže nedokážu být. Nebo možná ano, kdybych k tobě nic necítila.
Zničila bych sama sebe. Zvolila jsem menší zlo pro mne. Protože mé děti mě potřebují.

Salen — 2. 4. 2008 21:31

Tak si tak přemýšlím .....  Mikeši - proč ty jsi začal chodit na babinet?

Oxi — 2. 4. 2008 21:44

majkafa napsal(a):

Ano. Děti jsou z nebe.

http://www.bookcafe.cz/product_info.php … otisk.html





:lol::lol::lol::lol::lol::lol::lol::lol::lol:

majkafa — 2. 4. 2008 21:45

Oxi nene. :lol::lol::lol:

Oxi — 2. 4. 2008 21:53

jojo, ver mi, videl som to moje ked odtial vychadzalo ... a nebolo to nebo, inak sa tomu v kuloaroch hovori ;) :lol:

majkafa — 2. 4. 2008 21:57

Ale - odkiaĺ sa vzalo semienko u Adama, hááá? :lol:

Mikeš — 2. 4. 2008 22:02

Salen napsal(a):

Tak si tak přemýšlím .....  Mikeši - proč ty jsi začal chodit na babinet?

Už jsem to tu někde napsal: Spíše než názorům pánů docentů a profesorů věřím názorům "obyčejných" lidiček, který si ten svůj problém prožili. Zadal jsem pár slov do Googlu a vyhodilo mě to sem...
Chtěl jsem si ověřit některé své teorie ohledně nevěry (ke které jsem se tehdy teprve chystal), zpočátku jsem si tu chtěl jen číst, a už vůbec ne tu někoho potkat...

Salen — 2. 4. 2008 22:13

Aha Mikeši :-), takže ty jsi tak nějak plánovitě přemýšlel o pořízení milenky a tady sis chtěl nastudovat co to obnáší? Tak to jsi studoval buď krátce nebo blbě, protože jinak bys musel zjistit, že jediná spolehlivá milenka je ta, která je dlouho a poměrně spokojeně vdaná a jen se tak trochu nudí. A že určitě není dobrý pořídit si jako milenku ženskou, která si prošla peklem a hledá sama sebe.
No už se stalo. Tak si to prosím tě pro příště pomatuj.

Mikeš — 2. 4. 2008 22:22

Salen napsal(a):

Aha Mikeši :-), takže ty jsi tak nějak plánovitě přemýšlel o pořízení milenky a tady sis chtěl nastudovat co to obnáší? Tak to jsi studoval buď krátce nebo blbě, protože jinak bys musel zjistit, že jediná spolehlivá milenka je ta, která je dlouho a poměrně spokojeně vdaná a jen se tak trochu nudí.

Ale dyť jo - přesně takovou jsem si loni pořídil i bez Babinetu :D

Nharte — 2. 4. 2008 22:36

Jj.. POŘIZOVAT SI... Po pravdě nevím, co by jakákoliv žena měla z toho, aby byla pořízená. Neřkuli ta spokojená. To by musel být skutečně Pan někdo, aby to stálo za to...a ty už zas většinou vědí, že pořizovat si lidskou bytost je dávnou OUT.:)

Mikeš — 2. 4. 2008 22:54

Nharte napsal(a):

Jj.. POŘIZOVAT SI... Po pravdě nevím, co by jakákoliv žena měla z toho, aby byla pořízená. Neřkuli ta spokojená. To by musel být skutečně Pan někdo, aby to stálo za to...a ty už zas většinou vědí, že pořizovat si lidskou bytost je dávnou OUT.:)

Inu dobrá... netušil jsem, že se tady tak bazíruje na slovíčkách :D Jsem asi těžce out :supr:
Takže pro nechápavé: Tu ženu jsem si nepořídil, ale seznámil jsem se s ní na internetové seznamce, kam se ona přihlásila, protože jí doma chyběl sex.
Já už fakt nevím, jak to líp napsat...

Amriana — 2. 4. 2008 23:10

Mikeš napsal(a):

Nharte napsal(a):

Jj.. POŘIZOVAT SI... Po pravdě nevím, co by jakákoliv žena měla z toho, aby byla pořízená. Neřkuli ta spokojená. To by musel být skutečně Pan někdo, aby to stálo za to...a ty už zas většinou vědí, že pořizovat si lidskou bytost je dávnou OUT.:)

Inu dobrá... netušil jsem, že se tady tak bazíruje na slovíčkách :D Jsem asi těžce out :supr:
Takže pro nechápavé: Tu ženu jsem si nepořídil, ale seznámil jsem se s ní na internetové seznamce, kam se ona přihlásila, protože jí doma chyběl sex.
Já už fakt nevím, jak to líp napsat...

Mikeši ... víš já asi pochopím, když prostě člověka ovládnou hormony, zamiluje se a pak to neukočíruje a prostě má v hlavě dva lidi naráz ...jo ..ale programově se rozhodnout jak to tu od tebe vyznívá .. jít se seznámit ..kamkoliv za účelem milenky ... nevím člověče ...čti se ... to je teda ... drsný ..aspoň na mě... nesoudím tě ale nechápu to ...

Nharte — 2. 4. 2008 23:41

Mikeši,
tady se bazíruje na podstatě. Respektive si myslím, že často se tady snažíme k té svojí nějak dokodrcat. Slova říkají hodně, činy více, postoje a přístup jsou zas o kousek dál k podstatě. A to, co si myslím o tvém postoji k ženám a vztahům, potažmo k tobě samému, mi vyplynulo z celé komunikace tady. Podle mne jsi v podstatě žebrák a zamyslel ses prámalo. Žena na sex, žena na pocit zamilovanosti, žena matka mého dítěte, žena pořádná kost, žena jenom prodavačka- nástroje abys nebyl žebrákem. A jsi v téhle pozici vlastně ohromně spokojený, je to pohodlná živnost (však ji neprovozuješ na světe sám), jenom jednou za čas přijde svrab. Žebrání se asi nevyhneme občas nikdo, ale ta spokojenost v tom a nevědomost, to je mokvající vředomor.
V reálu můžeš být samozřejmě někdo jiný, ale takto ses tu pro mne zatím vyprofiloval. Jistě to více vypovída o mně než o tobě.

hrosanek — 2. 4. 2008 23:45

Broučci už to zase začíná mít podobu veřejně propíraného mileneckého prádla... Lidi se potkají, zamilují, skončí v posteli, skončí ve vztahu na skorocelý život, protože si to vyberou. Protože to tak chtějí. A vždycky to má smysl v celé své smyslné nesmysluplnosti.

Mikeši nic ve zlém, ale u tebe mám pocit, že jsi jako hloupý Honza z pohádky, který projde celý svět, chtíc poznat každou princeznu. A pak se pokorně vrácí domů za hodnou Andulkou, protože doma je doma. Jenže po cestě zůstane pár princezen, které nepochopí, že je ten Honza nechce resp., že vlastně neví co chce...

Byla jsem v kině na Tahle země není pro starý. Zazněla tam nádherná věta. "Čím déle lpíme na věcech, které nám byly násilně odebrány, tím víc to bolí. "

elena007 — 3. 4. 2008 0:04

Selima napsal(a):

Ja som poznala ako dieťa takých aj onakých a rozhodla som sa clekom intuitívne, že toto proste nie je pre mňa a že medzi nimi jednoducho hľadať nebudem. Hľadala som v Biblii a našla, ale tiež skôr čiastočne - a tak hľadám ďalej. Ale neuľahčujem si to nai dogmami, ani bezmyšlienkovitým počúvnaím durhých, skôr beriem veci s rezervou a premýšľam o nich možno viac, než je zdravé; ale to som proste ja. A slobodu mám veľmi vysoko na rebríčku hodnôt, slobodné rozhodnutie je pre mňa tým posvätným - psolu s právom z aistých okolností ho zmeniť. Sloboda je však aj zodpovednosť, aby bolo jasné. Sloboda je aj povinnosť niesť zodpovednosť za následky svojich slobodných rozhodnutí, podľa mňa.

Selimo, ty mluvis jak nas pan farar. :D Teda, krom prvni vety. Ale, aby bylo jasno, ja se mezi jeho ovecky nepocitam, tam jsem jeste nedospela.:)

Pisatel — 3. 4. 2008 7:27

Mikeš napsal(a):

Nharte napsal(a):

Jj.. POŘIZOVAT SI... Po pravdě nevím, co by jakákoliv žena měla z toho, aby byla pořízená. Neřkuli ta spokojená. To by musel být skutečně Pan někdo, aby to stálo za to...a ty už zas většinou vědí, že pořizovat si lidskou bytost je dávnou OUT.:)

Inu dobrá... netušil jsem, že se tady tak bazíruje na slovíčkách :D Jsem asi těžce out :supr:
Takže pro nechápavé: Tu ženu jsem si nepořídil, ale seznámil jsem se s ní na internetové seznamce, kam se ona přihlásila, protože jí doma chyběl sex.
Já už fakt nevím, jak to líp napsat...

Tak jsem myslel kocoure, že jsi dospěl, ale jak vidím, tak jsi tak nějak zas malej kluk s torničkou na zádech a po vandru.
Co pak tě trápí ve vztahu z Mikešovou? proč jsi lezl na seznamku, co tě přimnělo seznámit se? Bylo ti to třeba?

Mikeš — 3. 4. 2008 7:45

Pisatel napsal(a):

Tak jsem myslel kocoure, že jsi dospěl, ale jak vidím, tak jsi tak nějak zas malej kluk s torničkou na zádech a po vandru.

Pisateli, já už právě nikde nevandruju - popisoval jsem ryze účelovou akci z loňska, kterou nehodlám opakovat. Chtěl jsem si prostě jen zaš... A internet jsem použil právě proto, abych nemusel někde trapně nahánět ženský jako nějakej magor.
Toto je vlastně odpověď i pro Hrošánka, protože já určitě nechci poznat "každou princeznu", takže pokud tady vznikl dojem, že jsem nějaký zoufalec, který zmateně pobíhá od ženy k ženě, tak tomu tak opravdu není.

Kukačka — 3. 4. 2008 8:37

S tím mileneckým prádle mě to napadlo též.
Udivuje mě, že nedokážeme být víc opatrní a pořád máme pocit, že je tu nějaká uzavřená komunita. Přitom Čechy jsou malý rybník, každý zná každého a co je jednomu důvěrně sděleno, putuje rychle dál:(

K netovým seznamkám - ano, nejistější věc, jak sehnat někoho bezproblémového. Na první pohled bezproblémového...je to otázka nabídky a poptávky i v tomto oboru. Mrkněte na náhodné profily na seznamu nebo kdekoli jinde. Odhalená mladá děvčata nabízející pupíčky, prsíčka, výstřihy, lascivní fotky, vyzývavé pózy a sdělení...Sex vládne světu.
pak se nemůžeme divit, že na seriózní inzerát na seznámení chodí prasácké odpovědi, ale "kvalitní" partner neodpoví. Má totiž strach, internet je plný úchylů a podivných existencí :)

Vanda — 3. 4. 2008 8:54

Jo, Kuki, máš pravdu, já jsem myslela, že si tu píšem pro sebe a sobě na babinetím písečku, a opatrnými dotazy v okolí jsem zjistila, že Babinet zná kdekdo...měla jsem pocit, že je to tu mezi námi, na konci odstrčené galaxie, ale není, máš pravdu.

vera — 3. 4. 2008 9:04

Mikeš napsal(a):

Pisatel napsal(a):

Tak jsem myslel kocoure, že jsi dospěl, ale jak vidím, tak jsi tak nějak zas malej kluk s torničkou na zádech a po vandru.

Pisateli, já už právě nikde nevandruju - popisoval jsem ryze účelovou akci z loňska, kterou nehodlám opakovat. Chtěl jsem si prostě jen zaš... A internet jsem použil právě proto, abych nemusel někde trapně nahánět ženský jako nějakej magor.
Toto je vlastně odpověď i pro Hrošánka, protože já určitě nechci poznat "každou princeznu", takže pokud tady vznikl dojem, že jsem nějaký zoufalec, který zmateně pobíhá od ženy k ženě, tak tomu tak opravdu není.

Mikeši a zaškukal sis dobře?
Přes internet?
Jsem zvědavá, co?

petra72 — 3. 4. 2008 9:24

Se vám dívím, že se divíte. :lol:  Já myslela, že už nám tady VŠEM došlo, že to ti chlapi mají jinak než my. Ty city a ten sex.

Zase se tady zapomíná na prapůvod chlapa - lovce. 

NÉÉÉÉ že bych souhlasila s Mikešovým chováním (protože jsem Žena a mám to jinak), ale když si ho představím jako toho pravěkého člověka s kožešinou okolo těla - tak ho vnímám jako připravného lovce.... a vůbec mě nepohoršuje jeho způsob chování.

A pak už jen záleží na té Ženě-přincezně-víle, do čeho půjde, co si nechá líbit, s čím bude souhlasit a od čeho raději odejde).

vera — 3. 4. 2008 9:31

Petro, mně je taky kocourek sympatickej

a jak je u vás?
byla i dnes pusinka ?
já tě tak ráda čtu, vílo

Mikeš — 3. 4. 2008 9:34

petra72 napsal(a):

NÉÉÉÉ že bych souhlasila s Mikešovým chováním (protože jsem Žena a mám to jinak), ale když si ho představím jako toho pravěkého člověka s kožešinou okolo těla - tak ho vnímám jako připravného lovce.... a vůbec mě nepohoršuje jeho způsob chování.

Otázkou je, zda by Tě nepohoršoval i v případě, že bys byla moje manželka :D Pokud ne, pak před Tebou hluboce smekám :supr::godlike:

petra72 — 3. 4. 2008 9:37

Vero, doma je mrtvo - BM totiž pracuje mimo naše město, takže se vídáme tak o víkendech. To také možná nahrává tomu, že je u nás svěží vánek.... :lol:

Asi to tak má být, aby nevznikla ponorka a aby se to pozvolna mohlo restaurovat.

petra72 — 3. 4. 2008 9:38

Hele, ty kocoure - já tě mít doma, tak by ti lítaly chlupy z kožichu :lol:  jak bych tě honila s velkým bičem po malém dvorku.  :dumbom:

Selima — 3. 4. 2008 9:41

Amriana napsal(a):

Mikeši ... víš já asi pochopím, když prostě člověka ovládnou hormony, zamiluje se a pak to neukočíruje a prostě má v hlavě dva lidi naráz ...jo ..ale programově se rozhodnout jak to tu od tebe vyznívá .. jít se seznámit ..kamkoliv za účelem milenky ... nevím člověče ...čti se ... to je teda ... drsný ..aspoň na mě... nesoudím tě ale nechápu to ...

A to ja zasa hej... Mať dlhodobo pekný alebo aspoň tzv. záchovný vzťah(kvôli deťom, majetku, alebo prosto zo zvyku) bez sexu, tak za seba neručím... A keby som našla niekoho podobne postihnutého, asi by bola noha v nohavici :rodna:

Selima — 3. 4. 2008 9:44

elena007 napsal(a):

Selimo, ty mluvis jak nas pan farar. :D Teda, krom prvni vety. Ale, aby bylo jasno, ja se mezi jeho ovecky nepocitam, tam jsem jeste nedospela.:)

Možno sa s ním raz zoznámim, ak budem mať svetonázorovú krízu ;) alebo cestu okolo vás, teda...

Selima — 3. 4. 2008 9:50

Mikeši, keď sa to tu už preberá, pridám aj ja svoju trošku do mlyna: Mne by nevadili tvoje avantýry, keby som o nich nevedela(nepátrala aby som, neriešila, neprepínala...). Ale po tvojom opitom priznaní, neviem veru, neviem...
Mňa však zarazila iná vec, kvôli ktorej by som s tebou nemohla byť: Tvoja poznámka o predavačke, ktorá nemôže preboha dať synovi toľko čo ty, a vedľa ktorej by z neho asi vyrástol d.e.b.i.l... :rolleyes: Odhliadnuc od toho, že vzdelanie nezaručuje ešte múdrosť, z tejto vety na mňa dýchlo také ľudské pohŕdanie osobou, s ktorou žiješ, že mi prišlo až zle. Sexík sem, sexík tam; mňa by boh nedonútil žiť s človekom, ktorý mnou ľudsky pohŕda alebo ktorým ľudsky pohŕdam ja - elementárna úcta, rešpekt(už netrvám na obdive) sú pre mňa tisíckrát dôležitejšie ako nejaké zásuny či výsuny...

Kukačka — 3. 4. 2008 9:55

Selima napsal(a):

Mňa však zarazila iná vec, kvôli ktorej by som s tebou nemohla byť: Tvoja poznámka o predavačke, ktorá nemôže preboha dať synovi toľko čo ty, a vedľa ktorej by z neho asi vyrástol d.e.b.i.l... :rolleyes: Odhliadnuc od toho, že vzdelanie nezaručuje ešte múdrosť, z tejto vety na mňa dýchlo také ľudské pohŕdanie osobou, s ktorou žiješ, že mi prišlo až zle. ...

...a Sel, víš, že tohle kolem sebe vídám často? Nebo slýchám. Ať je to jak chce, ani při rozvodu jsem neměla pocit, že jsem pro svého manžela něčím podřadným. A ani u jednoho dalšího partnera.
Máš pravdu, s tím bych taky žít nechtěla.

Alosek — 3. 4. 2008 9:58

Selima napsal(a):

Mňa však zarazila iná vec, kvôli ktorej by som s tebou nemohla byť: Tvoja poznámka o predavačke, ktorá nemôže preboha dať synovi toľko čo ty, a vedľa ktorej by z neho asi vyrástol d.e.b.i.l... :rolleyes: Odhliadnuc od toho, že vzdelanie nezaručuje ešte múdrosť, z tejto vety na mňa dýchlo také ľudské pohŕdanie osobou, s ktorou žiješ, že mi prišlo až zle. Sexík sem, sexík tam; mňa by boh nedonútil žiť s človekom, ktorý mnou ľudsky pohŕda alebo ktorým ľudsky pohŕdam ja - elementárna úcta, rešpekt(už netrvám na obdive) sú pre mňa tisíckrát dôležitejšie ako nejaké zásuny či výsuny...

A to bylo základním důvodem problémů s bývalým a našeho rozchodu...

Selima — 3. 4. 2008 10:03

:jojo: To plne chápem...

majkafa — 3. 4. 2008 10:03

Selima napsal(a):

Mňa však zarazila iná vec, kvôli ktorej by som s tebou nemohla byť: Tvoja poznámka o predavačke, ktorá nemôže preboha dať synovi toľko čo ty, a vedľa ktorej by z neho asi vyrástol d.e.b.i.l... :rolleyes: Odhliadnuc od toho, že vzdelanie nezaručuje ešte múdrosť, z tejto vety na mňa dýchlo také ľudské pohŕdanie osobou, s ktorou žiješ, že mi prišlo až zle. Sexík sem, sexík tam; mňa by boh nedonútil žiť s človekom, ktorý mnou ľudsky pohŕda alebo ktorým ľudsky pohŕdam ja - elementárna úcta, rešpekt(už netrvám na obdive) sú pre mňa tisíckrát dôležitejšie ako nejaké zásuny či výsuny...

Na mňa to pohŕdanie dýcha tiež. Nielen z týchto Mikešových písmeniek. Nerozumiem tomu, keď na začiatku tak "zodpovedne" vyberal medzi dvomi ženami a musel ich "řádně proklepnout", ako píše, si vybral ako matku svojho syna a manželku ženu, ktorou pohŕda, ktorá má oproti nemu "tak nízke" vzdelanie. Je predsa toľko žien. Láska nie je o vzdelaní (ani o hmotnosti).

Selima — 3. 4. 2008 10:16

No, môže byť, ale naozaj nechápem, ako niekto pohŕda osobou, ktorú si sám vyberie, ak sa len nestane niečo zásadné, čo zmení situáciu. Nepredpokladám, že pani mIkešová nejako prišla o vzdelanie, ktoré mala, keď si ju Mikeš bral... alebo že s ajej IQ prenieslo nejako zázračne naňho... (ako že jej ubudlo a jemu pribudlo). Kilá môžu byť iná pesnička, to uznávam, lebo na druhej strane 30-kilový úbytok či prírastok už človeka zmení poriadne a nieeln telesne, ale ani to by asi nemalo byť rozhodujúce... v zásade. A 5-7 kíl nemôže rozhodovať, a ak áno, tak je naozaj niečo zhnité v štáte dánskom.

Klubko — 3. 4. 2008 10:18

Selimo, bingo. Taky to tak vůči Mikešovi mám. Doma by rád pánem situace, nedej bože, kdyby si manželka jela po svém. Ale jak už psal, on je ze staré školy. Ale když měla ta "méně intelitentní žena" milence, to ti asi taky, Mikeši, lítaly botky vzduchem,co?
Hele, pokud ti to s manželkou nevyhovuje, fajn. Těch lidí je hodně,ale neříkej o ní, že je jednoduchá! Protože tím, že s ní žiješ a říkáš to, tak schazuješ sám sebe. Možná jsi to neřekl narovinu,ale mezi řádky tvého psaní je to cítit.

Alosek — 3. 4. 2008 10:24

Selima napsal(a):

:jojo: To plne chápem...

No, první, co jsem se o jeho současné partnerce dozvěděla: "Vážím si jí, protože má VŠ..." :usch:

Alosek — 3. 4. 2008 10:25

Klubko napsal(a):

Selimo, bingo. Taky to tak vůči Mikešovi mám. Doma by rád pánem situace, nedej bože, kdyby si manželka jela po svém. Ale jak už psal, on je ze staré školy. Ale když měla ta "méně intelitentní žena" milence, to ti asi taky, Mikeši, lítaly botky vzduchem,co?
Hele, pokud ti to s manželkou nevyhovuje, fajn. Těch lidí je hodně,ale neříkej o ní, že je jednoduchá! Protože tím, že s ní žiješ a říkáš to, tak schazuješ sám sebe. Možná jsi to neřekl narovinu,ale mezi řádky tvého psaní je to cítit.

Přesně, Klubko.

Kukačka — 3. 4. 2008 10:33

Chudák kocour...ale  tak nějak sám si o to řekl.
A jsme zase u toho. Člověk na sebe řekne v tom virtuálnu takový věci, o kterých by naživo pomlčel.

Fanny5 — 3. 4. 2008 10:39

Alosek napsal(a):

Selima napsal(a):

:jojo: To plne chápem...

No, první, co jsem se o jeho současné partnerce dozvěděla: "Vážím si jí, protože má VŠ..." :usch:

Alosku, to si nijak neber. Vysoká škola z nikoho charakterově kvalitního člověka neudělá a pro mnoho lidí je stále mnohem důležitější, jaké máš srdce, než jaké máš vzdělání.

Mikeš — 3. 4. 2008 10:40

No, hezky jste si mě tu podaly...
V první řadě - nečtěte mi mezi řádky, já mezi řádky psát neumím, maximálně z toho vyleze něco úplně opačného, než jsem měl na mysli.
V druhé řadě - za ten svůj příspěvek o rozdílném vzdělání bych si nejradši nafackoval, protože je mi jasné, že to muselo vyznít, jako že svou ženou pohrdám, což není pravda. Napsal jsem to v souvislosti s budoucností mého syna a na základě toho, že když kluk přinesl ze školy balík informačních letáků s nabídkami různých středních škol, tak žena to hodila na mě se slovy že ona tomu nerozumí. Za celý život jsem neměl snad jedinou situaci, kdy by mi náš rozdíl ve vzdělání nějak zásadně vadil. Pár kilo navíc mi vadilo dost před pár lety, ale když jsem pochopil, že není v mých silách to změnit, rezignoval jsem a je mi to už putna. Svému okolí se prý jevíme jako pohodové, klidné manželství.
Tímto bych rád ukončil tuto odbočku od tématu.

Alosek — 3. 4. 2008 10:45

Fanny5 napsal(a):

Alosku, to si nijak neber. Vysoká škola z nikoho charakterově kvalitního člověka neudělá a pro mnoho lidí je stále mnohem důležitější, jaké máš srdce, než jaké máš vzdělání.

Jo, máš pravdu, a já si to neberu. Jenom mi to zase o kousek otevřelo oči.

majkafa — 3. 4. 2008 10:50

Mikeš napsal(a):

Pár kilo navíc mi vadilo dost před pár lety, ale když jsem pochopil, že není v mých silách to změnit, rezignoval jsem a je mi to už putna. Svému okolí se prý jevíme jako pohodové, klidné manželství.

Neříkáš pravdu. Jak tě znám, nevěřím, že si nepamatuješ, cos např. tady psal. Ale je to jedno. Na tom nezáleží.
Přeji ti hodně štěstí v životě.

Salen — 3. 4. 2008 10:51

Já jsem se jednou dozvěděla, že jeden z mých známostí si mě vybral jen kvůli tomu, aby si dokázal, že může sbalit i ženskou s VŠ (sám měl základní vzdělání) :-) No byla jsem mladá a blbá  nooo ......

Salen — 3. 4. 2008 10:53

Mikeše už nechme :-), to je přesně ten typ, co si prostě nemůže pomoct :-) Aspoň je od nás připravený na tu domácí katastrofu, co ho jednou potká.

Selima — 3. 4. 2008 10:59

Sorry, teda Mikši, no... a skončime :offtopic: a skúsme pridať niečo nové k štatistike nevier...

Kukačka — 3. 4. 2008 11:06

majkafa napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Pár kilo navíc mi vadilo dost před pár lety, ale když jsem pochopil, že není v mých silách to změnit, rezignoval jsem a je mi to už putna. Svému okolí se prý jevíme jako pohodové, klidné manželství.

Neříkáš pravdu. Jak tě znám, nevěřím, že si nepamatuješ, cos např. tady psal. Ale je to jedno. Na tom nezáleží.
Přeji ti hodně štěstí v životě.

Majko, zas něco víš líp, než Mikeš sám...je to od tebe upřímné?

majkafa — 3. 4. 2008 11:49

Kukačka napsal(a):

Majko, zas něco víš líp, než Mikeš sám...je to od tebe upřímné?

Nerozumím tvé otázce. Stačí na babinetu číst. Btw jsem nepsala, že vím něco líp, než Mikeš sám. Natož zase.

Salen — 3. 4. 2008 12:52

Takže do našeho "průzkumu" přispělo celkem 43 místních přispěvatelů, z toho 3 muži.

Začnu-li vyhodnocením toho, na co se nejčastěji ptají čerstvě podvedení, tak to bude poměr těch, kterým nevěra tzv. vyšla (chápejte tak, že s novým partnerem v současné době žijí a ukončili si nějak dosavadní vztah) a nevyšla (sem patři ti, kde podvádějícímu nový vztah nevydržel, buď se vrátil nebo zůstal sám, ale také sem patří ti, kteří pořád nemají vyřešeno, protože těžko se mohou těšit z nové lásky, když neví kam se který den zrovna vrtnou).
Tento poměr dopadl tak, že nevěra vyšla 46,5% a nevyšla 53,5%  účastníků průzkumu.
Samozřejmě vše platí pouze k dnešnímu stavu, jak říká moje máti na adresu mého bývalého : "Ještě neumřel ..." :-)

Těch, kterým nevěra nevyšla, je 23. Z toho :
4 nevěrníci zůstali sami nebo mají už zase dalšího partnera
4 nevěrníci usilují po rozchodu s milenkou o návrat k bývalé manželce
5 nevěrníků přebíhá stále mezi manželkou a milenkou
10 nevěrníků se vrátilo k manželkám a u většiny tvrdí manželky, že je vztah i lepší než před nevěrou
(Z toho plyne, že když to nevěrníkovi nevyjde, snaží se vrátit do původní rodiny a najednou už se mu nezdají nepřekonatelné všechny ty nedostatky co manželka měla)

Další zajímavost :
Pokud manželka moc nečeká a tvrdě na nevěru manžela zareaguje, není sice jisté, že manžel se milenky vzdá, ale je dost pravděpodobné, že mu nový vztah nevyjde a časem se pokusí vrátit.
(Tady je to v rozporu s odborníky, vycházím jen z našich uvedených zkušeností)

Ještě mne zaujalo, jak dlouho trvalo rozhodování těm nevěrníkům, kteří se po odhalení nevěry nakonec vrátili k manželkám :
Vesměs pouze 1 - 2 měsíce!
Takových je tady 9 příběhů a pouze u 2 z nich to nakonec stejně skončilo rozvodem.

A na závěr jsem to ještě vzala podle hlediska "dobrý konec" :
V 7 případech se k sobě manželé vrátili a jsou ochotni tvrdit, že manželství funguje bez problémů (tedy .... ehm .... patří tam i Mikeš, i když u něj je otázka, zda je to v pořádku, když si stále hledá vedlejšáky, že :-))
Ve 4 případech se sice manželství rozpadlo, ale oba mají již nové partnery a jsou spokojení.
A v 5 případech probíhá jakési ověřování, zda ten návrat vyjde, ještě tam není úplná jistota a pohoda.
Tedy ze 43 příběhů postižených nevěrou lze mluvit o dobrém konci pouze v 11 případech.

Alosek — 3. 4. 2008 12:56

Salen napsal(a):

Ještě mne zaujalo, jak dlouho trvalo rozhodování těm nevěrníkům, kteří se po odhalení nevěry nakonec vrátili k manželkám :
Vesměs pouze 1 - 2 měsíce!
Takových je tady 9 příběhů a pouze u 2 z nich to nakonec stejně skončilo rozvodem.

A co Petra72??? Tam to přece bylo cca 4 roky, ne? Teda, nemám co kecat za Petru, že... sorry. :kapitulation:

Salen — 3. 4. 2008 13:02

Ještě by mě třeba zajímalo, kolik je mezi našimi nevěrníky "Mikešů" :-) - tedy těch, kteří se chtěli jen tak rozptýlit a zpestřit si život a vymklo se jim to z rukou provalením a kolik je těch, kteří opravdu úmyslně byli ve starém vztahu nespokojení a hledali si nového partnera.

Salen — 3. 4. 2008 13:04

Alosku - u Petry došlo k rozvodu, až potom po roce od rozvodu se manžel snaží vrátit. Já měla v této části na mysli ty případy, kdy se nevěra provalila a manžel se rozhodoval, zda se milenky vzdá.

Alosek — 3. 4. 2008 13:20

Salen napsal(a):

Alosku - u Petry došlo k rozvodu, až potom po roce od rozvodu se manžel snaží vrátit. Já měla v této části na mysli ty případy, kdy se nevěra provalila a manžel se rozhodoval, zda se milenky vzdá.

Aha... dík.

Alosek — 3. 4. 2008 13:22

Salen napsal(a):

Ještě by mě třeba zajímalo, kolik je mezi našimi nevěrníky "Mikešů" :-) - tedy těch, kteří se chtěli jen tak rozptýlit a zpestřit si život a vymklo se jim to z rukou provalením a kolik je těch, kteří opravdu úmyslně byli ve starém vztahu nespokojení a hledali si nového partnera.

A co takhle já... naprosto neplánovaně jsem se zamilovala, byla jsem nevěrná, partner se nic nedozvěděl, neřešila jsem, jestli odejdu, neudělala bych to kvůli nevěře - zůstali jsme spolu, a nakonec za dva roky odešel/byl odejit on, protože se zamiloval jinde???

petra72 — 3. 4. 2008 13:32

Přidávám se k Aloskovi (sestřičko moje  :pussa: ) :  ... naprosto neplánovaně jsem se zamilovala, byla jsem nevěrná, partner se nic nedozvěděl, neřešila jsem, jestli odejdu, neudělala bych to kvůli nevěře - zůstali jsme spolu, a nakonec odešel/byl odejit on, protože se zamiloval jinde???

Alosku - jsem na tom stejně, použila jsem tvá slova. :pussa:  Ale to už je dááávno, skoro už si to ani nepamatuju :gloria: :gloria:  :gloria:   :lol:  :lol:   Radši. :lol:   Vlastně vás tím zatěžovat ani nechci.  ;)

elena007 — 3. 4. 2008 13:45

Alosku, a vyslo mu to? Tak ho zarad. Petra uz zarazena je.
Vase nevery jsou irelevantni, sic se neresi. Stejne jako vsechny pripadne nevery vasich partneru, o kterych netusite.

Ja bych zas chtela vedet, jestli to zlepseni po navratu partnera trva nekde aspon pet let. Zajimalo by me, jestli to dlouhodobe vydrzi nebo je to jen takova posokova reakce. Samozrejme kazdemu preji, aby zlepseni bylo trvale.

hrosanek — 3. 4. 2008 13:50

Já věděla, proč vás dvě Alo a Péťo mám ráda hned, jak jsem vás zahlídla. Aspoň si nepřipadám jako jediná potvora pod sluncem. :D :gloria:

Selima — 3. 4. 2008 13:51

Salen napsal(a):

Takže do našeho "průzkumu" přispělo celkem 43 místních přispěvatelů, z toho 3 muži.

Začnu-li vyhodnocením toho, na co se nejčastěji ptají čerstvě podvedení, tak to bude poměr těch, kterým nevěra tzv. vyšla (chápejte tak, že s novým partnerem v současné době žijí a ukončili si nějak dosavadní vztah) a nevyšla (sem patři ti, kde podvádějícímu nový vztah nevydržel, buď se vrátil nebo zůstal sám, ale také sem patří ti, kteří pořád nemají vyřešeno, protože těžko se mohou těšit z nové lásky, když neví kam se který den zrovna vrtnou).
Tento poměr dopadl tak, že nevěra vyšla 46,5% a nevyšla 53,5%  účastníků průzkumu.
Samozřejmě vše platí pouze k dnešnímu stavu, jak říká moje máti na adresu mého bývalého : "Ještě neumřel ..." :-)

Těch, kterým nevěra nevyšla, je 23. Z toho :
4 nevěrníci zůstali sami nebo mají už zase dalšího partnera
4 nevěrníci usilují po rozchodu s milenkou o návrat k bývalé manželce
5 nevěrníků přebíhá stále mezi manželkou a milenkou
10 nevěrníků se vrátilo k manželkám a u většiny tvrdí manželky, že je vztah i lepší než před nevěrou
(Z toho plyne, že když to nevěrníkovi nevyjde, snaží se vrátit do původní rodiny a najednou už se mu nezdají nepřekonatelné všechny ty nedostatky co manželka měla)

Další zajímavost :
Pokud manželka moc nečeká a tvrdě na nevěru manžela zareaguje, není sice jisté, že manžel se milenky vzdá, ale je dost pravděpodobné, že mu nový vztah nevyjde a časem se pokusí vrátit.
(Tady je to v rozporu s odborníky, vycházím jen z našich uvedených zkušeností)

Ještě mne zaujalo, jak dlouho trvalo rozhodování těm nevěrníkům, kteří se po odhalení nevěry nakonec vrátili k manželkám :
Vesměs pouze 1 - 2 měsíce!
Takových je tady 9 příběhů a pouze u 2 z nich to nakonec stejně skončilo rozvodem.

A na závěr jsem to ještě vzala podle hlediska "dobrý konec" :
V 7 případech se k sobě manželé vrátili a jsou ochotni tvrdit, že manželství funguje bez problémů (tedy .... ehm .... patří tam i Mikeš, i když u něj je otázka, zda je to v pořádku, když si stále hledá vedlejšáky, že :-))
Ve 4 případech se sice manželství rozpadlo, ale oba mají již nové partnery a jsou spokojení.
A v 5 případech probíhá jakési ověřování, zda ten návrat vyjde, ještě tam není úplná jistota a pohoda.
Tedy ze 43 příběhů postižených nevěrou lze mluvit o dobrém konci pouze v 11 případech.

Ono je aj otázka, čo je "dobrý koniec". My sme sa s bývalým rozišli kvôli žene,  s ktorou už nie je, ja som mala odvtedy niekoľko vzťahov, ale cca jeden stálejší, napriek tomu by som nazvala náš rozchod "dobrým koncom" - pre nás. Oboch. Pre mňa teda určite. Čo to urobilo s jeho synom, to je už iný príbeh :rolleyes: , ale ťažko to ďalej rozvádzať či posudzovať, takže... tak.

Kukačka — 3. 4. 2008 13:55

hrosanek napsal(a):

Já věděla, proč vás dvě Alo a Péťo mám ráda hned, jak jsem vás zahlídla. Aspoň si nepřipadám jako jediná potvora pod sluncem. :D :gloria:

No...taky se mi to stalo, jen o tom nemluvím. Je to minulost

petra72 — 3. 4. 2008 13:57

Kuki - všechno je minulost :lol:   I včerejšek :lol:   

...hezky to z nás leze....  :lol:

Alosek — 3. 4. 2008 13:57

elena007 napsal(a):

Alosku, a vyslo mu to? Tak ho zarad. Petra uz zarazena je.

Já jsem už taky zařazená, předpokládám. Rozvod nebyl, protože nepředcházela svatba, odešel odejit, začal žít s jinou (třetí), jsou spolu pořád, ale pendluje sem a tam, a dle jeho slov "neví, jak se má rozhodnout a co má dělat". Chtěl by obě...

Pisatel — 3. 4. 2008 13:58

Alosek napsal(a):

elena007 napsal(a):

Alosku, a vyslo mu to? Tak ho zarad. Petra uz zarazena je.

Já jsem už taky zařazená, předpokládám. Rozvod nebyl, protože nepředcházela svatba, odešel odejit, začal žít s jinou (třetí), jsou spolu pořád, ale pendluje sem a tam, a dle jeho slov "neví, jak se má rozhodnout a co má dělat". Chtěl by obě...

Tak ať se prohlásí za muslima a může si zařídit harém :) :vissla:

Alosek — 3. 4. 2008 13:59

Pisateli,
neblbni, tak jednoduché to už z principu mít nemůže...

Fanny5 — 3. 4. 2008 14:01

Alosek napsal(a):

Salen napsal(a):

Ještě mne zaujalo, jak dlouho trvalo rozhodování těm nevěrníkům, kteří se po odhalení nevěry nakonec vrátili k manželkám :
Vesměs pouze 1 - 2 měsíce!
Takových je tady 9 příběhů a pouze u 2 z nich to nakonec stejně skončilo rozvodem.

A co Petra72??? Tam to přece bylo cca 4 roky, ne? Teda, nemám co kecat za Petru, že... sorry. :kapitulation:

U nás to taky neplatí. První návrat (z dnešního pohledu uspíšený) po roce a druhý po dvou od rozvodu.

petra72 — 3. 4. 2008 14:01

Jenže - já jsem ještě v procesu....ještě nevím, co a jak dopadne......všechno má svůj vývoj, všechno se tak nějak pořád sune.

Takže - dneska je tak, zítra může být jinak. :lol: 

A VO VO VO TOM TO JE. :lol:    Je to život. A nuda by mě nudila. :lol:

Martinka1 — 3. 4. 2008 14:01

Alosek napsal(a):

Pisateli,
neblbni, tak jednoduché to už z principu mít nemůže...

Ale ono to není tak jednoduchý, chlap musí celý ten harém uživit :-)

Pisatel — 3. 4. 2008 14:03

Alosek napsal(a):

Pisateli,
neblbni, tak jednoduché to už z principu mít nemůže...

No nevím, ale mít dvě ženy pod jednou střechou:vissla::vissla: možná, že by si pak raději vzal jen jednu :) :reta:

Pisatel — 3. 4. 2008 14:04

petra72 napsal(a):

Jenže - já jsem ještě v procesu....ještě nevím, co a jak dopadne......všechno má svůj vývoj, všechno se tak nějak pořád sune.

Takže - dneska je tak, zítra může být jinak. :lol: 

A VO VO VO TOM TO JE. :lol:    Je to život. A nuda by mě nudila. :lol:

hele petro nějak moc se nudíš a tady stojí práce .(

elena007 — 3. 4. 2008 14:07

Salen, proc musi dobry konec znamenat nutne puvodniho nebo dalsiho chlapa (zenskou)? Myslim, ze prave ta urputna nekdy az krecovita snaha nekoho mit zpusobuje  mnoha zenam zbytecne problemy. Je to skutecne tak, ze vetsina zenskych zivot bez chlapa povazuje za neplnohodnotny nebo co?

Kukačka — 3. 4. 2008 14:10

elena007 napsal(a):

Salen, proc musi dobry konec znamenat nutne puvodniho nebo dalsiho chlapa (zenskou)? Myslim, ze prave ta urputna nekdy az krecovita snaha nekoho mit zpusobuje  mnoha zenam zbytecne problemy. Je to skutecne tak, ze vetsina zenskych zivot bez chlapa povazuje za neplnohodnotny nebo co?

U nás to nejvíc trápí mýho tátu.
V sobotu mě držel kolem ramen a říkal známému "to mám krásnou dceru, co? Ale má jednu vadu...je plonková" To jsem jako ztratila cenu a už za mně nedostane tolik velbloudů, či co? Někdy mě s tím pěkně s*re

Mikeš — 3. 4. 2008 14:14

Salen napsal(a):

Ještě by mě třeba zajímalo, kolik je mezi našimi nevěrníky "Mikešů" :-) - tedy těch, kteří se chtěli jen tak rozptýlit a zpestřit si život...

Vidím, že jsem tu přece jen něčeho dosáhl - byla po mně pojmenována jedna kategorie nevěrníků :D

Evka — 3. 4. 2008 14:19

A na závěr jsem to ještě vzala podle hlediska "dobrý konec" :
V 7 případech se k sobě manželé vrátili a jsou ochotni tvrdit, že manželství funguje bez problémů (tedy .... ehm .... patří tam i Mikeš, i když u něj je otázka, zda je to v pořádku, když si stále hledá vedlejšáky, že :-))
Ve 4 případech se sice manželství rozpadlo, ale oba mají již nové partnery a jsou spokojení.
A v 5 případech probíhá jakési ověřování, zda ten návrat vyjde, ještě tam není úplná jistota a pohoda.
Tedy ze 43 příběhů postižených nevěrou lze mluvit o dobrém konci pouze v 11 případech.

SELI: Já jsem 8. případ, kdy se manželé k sobě vrátili, manželství funguje bez problémů ( dokonce mnohem lépe ), z hlediska celkové statistiky jsme teda ze 43 případů ten 12. s dobrým koncem.
Nečetla jsem to celé, jen "prolistovala", ale asi jsem se až tak úplně v těch možnostech ( v úvodním příspěvku ) nenašla. Nicméně jsem si to prožila a dopadlo to happyendem. A snad to tak i zůstane.

elena007 — 3. 4. 2008 14:25

Kukacko, tatinek na :dumbom: Byt muj jak ja bych byla zla. :D

petra72 — 3. 4. 2008 14:25

Pisatel: hele petro nějak moc se nudíš a tady stojí práce .(

Když ti stojí jen práce, tak je to oukej, šéfe.... :lol:   Už mlčim, už mlčim.  :dumbom:   :dumbom:

elena007 — 3. 4. 2008 14:26

Evko, a jak je to dlouho, co jste se k sobe vratili?

petra72 — 3. 4. 2008 14:27

Kuki - na mě řvala babička na chodbě v paneláku (takže přes celý barák) , že nikdy nedosáhnu toho, co rodina BM (tím myslela ty tituly před a za jménem), a dokonce mi řekla cituji:  "Zabiješ tím svoje děti !!! "....

Stydí se za mě, mluví o mě jako o černé ovci rodiny -  je hold věřící, stará a neumí se s tím smířit....

Pisatel — 3. 4. 2008 14:29

petra72 napsal(a):

Pisatel: hele petro nějak moc se nudíš a tady stojí práce .(

Když ti stojí jen práce, tak je to oukej, šéfe.... :lol:   Už mlčim, už mlčim.  :dumbom:   :dumbom:

kdyby stále jen práce :( ono toho stojí víc :lol: Tak nástup vílo amálko :):lol: nebo bude :dumbom:

Pisatel — 3. 4. 2008 14:31

petra72 napsal(a):

Kuki - na mě řvala babička na chodbě v paneláku (takže přes celý barák) , že nikdy nedosáhnu toho, co rodina BM (tím myslela ty tituly před a za jménem), a dokonce mi řekla cituji:  "Zabiješ tím svoje děti !!! "....

Stydí se za mě, mluví o mě jako o černé ovci rodiny -  je hold věřící, stará a neumí se s tím smířit....

A to jako babičce řekli kde v rádiu že je třeba titulů a nebo to četla v novinách? Pokud zjistíš zdroj pak je třeba jej odstranit :) případně podat opravu tiskové zprávy :) :vissla:

Salen — 3. 4. 2008 14:31

Eleno - tohle přesně mě taky napadlo - že mezi těmi opuštěnými ženskými může být leckterá, která řekne, že je jí tak nejlíp. Ale .....  jsem ovlivněná tím, že já osobně takto asi nikdy úplně spokojená nebudu, takže mám tendenci to podsouvat i druhým a i když tu někdo tvrdí jak je mu fajn bez partnera, tak se mi tomu nechce věřit. Ale vím že to je můj problém.

Alosku, Petro, Hrosanku, Kukacko .... a jistě i další :-) .... i já jsem prožila tento scénář - já byla nevěrná, dokonce dlouhodobě, manžel netušil a za pár let mě opustil pro nevěru on. Holky, my rozkládáme teorii rodinných poradců, kteří přece tvrdí, že nevěra je daleko nebezpečnější u ženy, protože ta boří mosty a odchází za hlasem svého srdce přes mrtvoly :-)). My to máme obráceně! Ale taky už jsem tady někde četla (psychologická nebo duchovní), že jsme naivní, pokud se domníváme, že tou vzorně utajenou nevěrou jsme nic nezpůsobily. Údajně jsme nasměreovaly nějaké ty toky negativních energií a to bylo vlastně prapříčinou, že náš manžel nakonec našel lásku jinde. Omlouvám se za zlehčení, já těmto vědám moc nerozumím, on to někdo ze znalých jistě uvede na pravou míru.

Evko díky za doplnění, díky za každý dobrý konec :-)
Já si totiž pomatuju, když jsem sem přišla v době nejhlubšího zoufalství, to jsem ještě doufala v zázrak, tak jsem hlavně chtěla vědět, jestli to někomu dobře dopadlo, jestli je to možné, aby se i takový velký průšvih vyžehlil. A věřím že pro tu naději sem chodí i další. A jak je vidět, není moc velká, ale je.

Evka — 3. 4. 2008 14:32

elena: Ono to trvalo cca 3 měsíce, z toho nějakých 15 dní jsme byli "od sebe" a je to 3/4 roku, co je "po všem".

Evka — 3. 4. 2008 14:35

Sal: Jo jo, dkyž to vypuklo, taky jsem hledala, jestli tu najdu někoho, komu to dopadlo dobře. Moc jsem nenacházela a byla jsem z toho zoufalá. Nakonec si to stejně každý musí vyřešit sám, ale ta naděje, jak to taky může dopadnout, dodává energii, že?

petra72 — 3. 4. 2008 14:39

Salen - také věřím na toky energiíí i jsem smířena s tím, že jsem třeba tím nastolila nějaké změny u nás...byť nevěra nebyla odhalena.  Určitě to v rovině duchovní není OK, to určitě.

Vždyť sex není jen sex, ale výměna energií s někým jiným - viz tantry a jiné dost jasně vysvětlující teorie.

Jsme lidé hříšní -  ať si říkáme co chceme. 

Jako má babička - tak kleje, závidí, pomlouvá, mluví sprostě....ale každnou neděli chodí do kostela, kde ty své hříchy v poloze poslušné ovečky na kolenou vyklopí  a jde se dál.

:lol:

Salen — 3. 4. 2008 14:40

Kuki - velbloudi mě dostali :-)))))). Moje 80tiletá máti mi zase občas mezi řečí zdůrazňuje, kdo kolem je rozvedený (většinou naprosté kreatury) - taky na to začínám být alergická :-)). Nejvíc mě upozorňuje na mého nadřízeného, o kterém nikdo nevíme zda je hetero, když žije ještě v 55 letech s maminkou.

Kukačka — 3. 4. 2008 14:40

Salen - já "kamarádila" asi 3 měsíce, když už jsem manželovu poslední křepelku tušila, rychle mě to přešlo. Nebylo to  z pocitu Zub za zub, vůbec ne. Ale podlehla jsem nějaké iluzi. Že jsme se rozvedli za další rok, to bylo kvůli mnoha věcem kolem.
Předtím jsem byla klidná a spokojená, ač měl těch avantýr můj ex několik.

S tátou vedu marnou diskuzi celýn rok. Nejsem sama a není mi špatně. Jen nejsem vdaná. A on se bojí, že si koupím psa a stane se ze mně zapšklá baba.

Kukačka — 3. 4. 2008 14:45

Petro - ten příměr s energií je docela trefný, taky mám nějakou podobnou teorii.

Jinak nepochybuji o tom, že "Mikešů" je poměrně hodně. Každý druhý ženáč v mém okolí na mě významně mrká, jestli nechci využít jeho služeb. Pomilovat a bez závazků zase domů. Jsou ochotni vzít mě na véču, na víkend, zaplatit, co si řeknu. Ze začátku mě to děsilo a vztekala jsem se kvůli tomu. Dnes ignoruji a nevšímám si narážek, dělám nechápavou.

Salen — 3. 4. 2008 14:47

Jo, jo Evko ..... ještě musím dodat, že mě něco docela dost zklamalo. Já jsem totiž byla velkou příznivkyní Plzáka, Šmolky, Klimeše, pořád jsem věřila, že ty jejich teorie fungují, ale nějak se mi to vůbec nepotvrdilo. A to nemyslím jen ten můj osobní případ, ale ty zkušenosti od vás všech.
Rozhodně se nezdá, že má smysl vyčkávat ten doporučovaný rok a překonávat v sobě pocity křivdy a smutku a čekat co manžel udělá. Spíš to vypadá, že pokud se manžel nerozhodne do půl roku, tak je z toho buď rozvod nebo jeho nekonečné přebíhání a váhání.
Ale ti uvedení pánové pracovali ve svém životě ne s pár desítkami případů, ale se stovkami, tak snad to mají přece jen ověřené.
U mě nefungoval ani Klimeš - přitažlivé síly, odpudivé síly, paradoxní fáze ..... nic :-(

Salen — 3. 4. 2008 14:56

Kukačko - máme podobné zkušenosti. S jedním vytrvalým nabízečem sexuálních služeb vedu debaty snad rok, jak se pokouším pochopit jeho uvažování. On je totiž poměrně čerstvě zamilovaný po rozvodu, asi dva roky má přítelkyni a je šťastně zamilovaný a přesto mi nabízí vytrvale milenecký vztah. Taky jsem se vztekala nad jeho nemorální tupostí :-)))). Kdo ví jestli jednou jeho služeb nevyužiju.
Jo a z toho co má strach tvůj táta, z toho mám strach já sama. Jak zatrpknu na všechny chlapy světa. Absolutně mě teď totiž neláká seznamování, když vybírám jen tak pohledem na ulici, tak zjišťuju že vůbec nereaguju, přesně jak tu píše vždycky Ivana - pocit hnusu se někoho cizího dotýkat :-))). Co jsem zhubla při rozvádění, všechno mám zpátky, netěší mě se složitě oblékat, líčit, mám pocit že není kvůli čemu. Teda silně doufám že tohle období mě přejde :-))

Evka — 3. 4. 2008 15:04

Sal: SZ

majkafa — 3. 4. 2008 15:10

Salen napsal(a):

Alosku, Petro, Hrosanku, Kukacko .... a jistě i další :-) .... i já jsem prožila tento scénář - já byla nevěrná, dokonce dlouhodobě, manžel netušil a za pár let mě opustil pro nevěru on. Holky, my rozkládáme teorii rodinných poradců, kteří přece tvrdí, že nevěra je daleko nebezpečnější u ženy, protože ta boří mosty a odchází za hlasem svého srdce přes mrtvoly :-)). My to máme obráceně! Ale taky už jsem tady někde četla (psychologická nebo duchovní), že jsme naivní, pokud se domníváme, že tou vzorně utajenou nevěrou jsme nic nezpůsobily. Údajně jsme nasměreovaly nějaké ty toky negativních energií a to bylo vlastně prapříčinou, že náš manžel nakonec našel lásku jinde. Omlouvám se za zlehčení, já těmto vědám moc nerozumím, on to někdo ze znalých jistě uvede na pravou míru.

Jsem asi fakt divná, když to tady čtu. Nikdy jsem svému muži ani žádnému ze svých partnerů nebyla nevěrná. Tak za co já, maminkoo! :(
Už jsem tu psala, že u mne negativní energie působí. V obdobích, kdy měl milenky můj BM, ač jsem o tom tenkrát ještě nevěděla, jsem trpěla zdánlivě nevysvětlitelnými depresemi. Ale co jsem "provedla" já, když jsem vždy byla věrná? :dumbom:

elena007 — 3. 4. 2008 15:32

petra72 napsal(a):

Jako má babička - tak kleje, závidí, pomlouvá, mluví sprostě....ale každnou neděli chodí do kostela, kde ty své hříchy v poloze poslušné ovečky na kolenou vyklopí  a jde se dál.

:lol:

:lol: babicka ma spravne konzumne-utilitarni pristup k nabozenstvi.

elena007 — 3. 4. 2008 15:33

Evko, dik.

Evka — 3. 4. 2008 15:38

elen: Není zač. ;-)

PetrHl — 3. 4. 2008 15:42

Majkafo, ani sis nikdy žádnou nevěru nepředstavovala? Myslim si že i toto je ta "negativní energie" a prostějšky z toho cosi vycítí a ti méně zdrženliví prostě vykonají v realitě.
Protože pokud je jeden zamilovaný jinde, tak ten druhý si musí všimnout změny jeho chování. Podle mne nejde se 100% chovat stejně jako by milenka/milenec nebyl/a. Stejně tak pokud někdo na někoho jen myslí, tak i to se odrazí v jeho chování.
Přemýšlel jsem už dřív nad tím, jestli si žena někoho nenašla jen proto, že jsem přemýšlel nad jinými ženami, zda by mi s nimi nebylo lépe. Bylo to hodně v dobách, kdy BM měla pořád migrénu, byla strašně unavená atd atd Přeskočila na ní ze mně ta negativní energie :)

elena007 — 3. 4. 2008 15:45

Salen napsal(a):

Jo, jo Evko ..... ještě musím dodat, že mě něco docela dost zklamalo. Já jsem totiž byla velkou příznivkyní Plzáka, Šmolky, Klimeše, pořád jsem věřila, že ty jejich teorie fungují, ale nějak se mi to vůbec nepotvrdilo. A to nemyslím jen ten můj osobní případ, ale ty zkušenosti od vás všech.
Rozhodně se nezdá, že má smysl vyčkávat ten doporučovaný rok a překonávat v sobě pocity křivdy a smutku a čekat co manžel udělá. Spíš to vypadá, že pokud se manžel nerozhodne do půl roku, tak je z toho buď rozvod nebo jeho nekonečné přebíhání a váhání.
Ale ti uvedení pánové pracovali ve svém životě ne s pár desítkami případů, ale se stovkami, tak snad to mají přece jen ověřené.
U mě nefungoval ani Klimeš - přitažlivé síly, odpudivé síly, paradoxní fáze ..... nic :-(

Plzak, Smolka, Klimes nejsou to nahodou vsechno chlapi? :D


Jinak podle toho, co vidim momentalne v praci, zamilovane zenske jsou fakt jak nerizena strela, i ty vdane. Zacinam tem odbornikum verit.

Jsem taky radeji s chlapem, chtela jsem byt a prala jsem si toho spravneho potkat, ale kdyz jsem byla bez nej, tak jsem se ze zivota tesila stejne jako ted. Proste zadne kdy uz ho potkam? pristi tyden?, aspon letos, nebo az pristi rok :(, nikdy ??? :o . Takhle se tyrat musi byt prece desne.

Zklamaná — 3. 4. 2008 15:46

Klidně mě tu utlučte, ale za každou nevěru na světě může ženská - chlap může být sexuální loudil jak chce velký, ale ten, kdo dá popud k sexu je ženská (jinak by to asi bylo znásilnění) Takže na otázku, proč já, když jsem byla celý život partnerům věrná, proč já maminkooo? Tak je to tím, že po světě běhá plno ochotných ženských (ať svobodných, či zadaných) které bez skurpolí ty nohy zadaným chlapům roztáhnou....

hrosanek — 3. 4. 2008 15:46

Majko,

já jsem svému muži nic "neprovedla", já se zamilovala. Zamilovala jsem se ve chvíli, kdy jsem byla dlouhodobě citově, fyzicky vyprahlá a bylo to prima.

On mi taky nic "neprovedl." On už mě nechtěl a já pro něj měla pochopení, protože jsem sice v jinou dobu, cítila to samé. A nechtít Tě může ten druhý z celé plejády důvodů.

Pochybuju, že život je jako reklama na věrnost od Vodafonu. :)

Kukačka — 3. 4. 2008 15:58

Majkafa není divná, ona je majkafa, prostě to tak má..

Když jsem se naivní vdávala před 23lety, neexistovalo toho moc, co by si mladý člověk mohl v ČSSR dovolit. Život byl nalajnovaný. A přesto měli lidi kolikrát tak "zrůdné" bokovky, že dnes nechápeme. Jenže Dietl ukazoval, jak je to správné, jak se Ina radši vdá za Jáchyma, protože manželství je nejvyšší možná meta.

majkafa — 3. 4. 2008 16:04

PetrHl napsal(a):

Majkafo, ani sis nikdy žádnou nevěru nepředstavovala? Myslim si že i toto je ta "negativní energie" a prostějšky z toho cosi vycítí a ti méně zdrženliví prostě vykonají v realitě.
Protože pokud je jeden zamilovaný jinde, tak ten druhý si musí všimnout změny jeho chování. Podle mne nejde se 100% chovat stejně jako by milenka/milenec nebyl/a. Stejně tak pokud někdo na někoho jen myslí, tak i to se odrazí v jeho chování.
Přemýšlel jsem už dřív nad tím, jestli si žena někoho nenašla jen proto, že jsem přemýšlel nad jinými ženami, zda by mi s nimi nebylo lépe. Bylo to hodně v dobách, kdy BM měla pořád migrénu, byla strašně unavená atd atd Přeskočila na ní ze mně ta negativní energie :)

Jednou jsem byla asi týden "platonicky zamilovaná" do našeho stavbyvedoucího ve vesnici, když jsme dělali plyn. :D On to vůbec netušil. Jen se mi prostě líbil. Viděla jsem ho asi 4x., když přišel s fakturami. :D
Nepřemýšlela jsem nad jinými muži, ani jestliby mi s nimi nebylo lépe. Já jsem si vybrala svého muže. Navždy, v dobrém i ve zlém.

majkafa — 3. 4. 2008 16:05

hrosanek napsal(a):

Pochybuju, že život je jako reklama na věrnost od Vodafonu. :)

Je to krásná reklama. Přesně podle mého naturelu. Tak to mám. :lol:

majkafa — 3. 4. 2008 16:07

Zklamaná napsal(a):

Klidně mě tu utlučte, ale za každou nevěru na světě může ženská - chlap může být sexuální loudil jak chce velký, ale ten, kdo dá popud k sexu je ženská (jinak by to asi bylo znásilnění) Takže na otázku, proč já, když jsem byla celý život partnerům věrná, proč já maminkooo? Tak je to tím, že po světě běhá plno ochotných ženských (ať svobodných, či zadaných) které bez skurpolí ty nohy zadaným chlapům roztáhnou....

:jojo:
Ale některé až pak, když se zamilují. "Naše milenka" se do mého BM zamilovala, myslím.
Já jako milenka taky. Ale měla jsem se ovládnout. Chyba, zase chyba. :lol: Díkybohu jsem to rychle ukončila.

PetrHl — 3. 4. 2008 16:12

Zklamaná napsal(a):

Klidně mě tu utlučte, ale za každou nevěru na světě může ženská - chlap může být sexuální loudil jak chce velký, ale ten, kdo dá popud k sexu je ženská (jinak by to asi bylo znásilnění) Takže na otázku, proč já, když jsem byla celý život partnerům věrná, proč já maminkooo? Tak je to tím, že po světě běhá plno ochotných ženských (ať svobodných, či zadaných) které bez skurpolí ty nohy zadaným chlapům roztáhnou....

:supr: s tim souhlasim

Pisatel — 3. 4. 2008 16:17

Zklamaná napsal(a):

Klidně mě tu utlučte, ale za každou nevěru na světě může ženská - chlap může být sexuální loudil jak chce velký, ale ten, kdo dá popud k sexu je ženská (jinak by to asi bylo znásilnění) Takže na otázku, proč já, když jsem byla celý život partnerům věrná, proč já maminkooo? Tak je to tím, že po světě běhá plno ochotných ženských (ať svobodných, či zadaných) které bez skurpolí ty nohy zadaným chlapům roztáhnou....

No kamenovat nikoli, jistý kus pravdy máš zejména ten, co jsem zvýraznil. Je ale také nutné říci, že ten chlap jež už ženu má tak by měl haltovat a nevytrkovat svůj meč. Jo jistě, že je zde další hledisko, že žen je na světě nějak více, ale to je "podružné". Ta chyba v nevěře je na obou stranách. Ten problém je dost hluboký a má mnoho aspektů. I to co jsi napsala je kouskem puzle :)

Largo — 3. 4. 2008 16:18

majkafa napsal(a):

Jsem asi fakt divná, když to tady čtu. Nikdy jsem svému muži ani žádnému ze svých partnerů nebyla nevěrná. Tak za co já, maminkoo! :(
Už jsem tu psala, že u mne negativní energie působí. V obdobích, kdy měl milenky můj BM, ač jsem o tom tenkrát ještě nevěděla, jsem trpěla zdánlivě nevysvětlitelnými depresemi. Ale co jsem "provedla" já, když jsem vždy byla věrná? :dumbom:

Majko,
to, co žijeme, nikdy není za trest, vždyť to víš. :)  Všechno kolem nás nám vypráví svoje příběhy, naznačuje, "poňouká".... a když dlouho nevnímáme, tak holt trochu přitvrdí.
Když se zklidníš a vrátíš se v duchu na Kolibu ( a nepůjde to asi "právě teď " u PC), nebo projdeš svoje zápisky, určitě najdeš chvíli, kdy tebou energie začaly procházet volně... a taky si uvědomíš, co a v jakém sledu jsi pro to musela udělat.
Nic jsi nezapomněla, je třeba to "jen" uvést do svého života. Ale je to pěkná fuška, co?
Býváme příliš netrpěliví a tím si prodlužujeme cestu.... a taky míň nacházíme.
Chodíš přece na houby, ne? ;)

:hjarta:

hrosanek — 3. 4. 2008 16:30

Ano k sexu říká poslední slovo ženská. Ne nevěra není pouze o roztáhnutí nohou. Nevěra je nebezpečnější, čím méně je v ní sexu a víc té druhé lásky...

Kukačka — 3. 4. 2008 16:35

hrosanek napsal(a):

Ano k sexu říká poslední slovo ženská. Ne nevěra není pouze o roztáhnutí nohou. Nevěra je nebezpečnější, čím méně je v ní sexu a víc té druhé lásky...

:godlike:

Mikeš — 3. 4. 2008 16:41

hrosanek napsal(a):

Ano k sexu říká poslední slovo ženská. Ne nevěra není pouze o roztáhnutí nohou. Nevěra je nebezpečnější, čím méně je v ní sexu a víc té druhé lásky...

Přesně tak - já zažil za poslední rok oboje a zatímco to první nezanechalo na mém manželství žádné následky (nikdy se to neprofláklo), to druhé bylo docela maso...

Mikeš — 3. 4. 2008 16:45

Salen napsal(a):

Holky, my rozkládáme teorii rodinných poradců, kteří přece tvrdí, že nevěra je daleko nebezpečnější u ženy, protože ta boří mosty a odchází za hlasem svého srdce přes mrtvoly :-)). My to máme obráceně!

Taky mě to zaujalo. Důvody mě napadají dva, a sice že buď vy, ženy, umíte nevěru lépe utajit, a nebo my, muži, vám ji umíme snáze odpustit :D
A nebo to může být statistický paradox: Nevěrný byl manžel, ale tím, kdo řekl: "Půjdeme od sebe" byla žena. Např. Petra72 patří, pokud si vzpomínám, do této skupiny. Kdo tedy v takovémto případě "zavinil" rozvod? Ten, kdo byl nevěrný, nebo ten, kdo už to odmítal snášet?

hrosanek — 3. 4. 2008 16:52

Rozchod si zaviní oba. Vždycky je to o "dohodě", zda dokážou existovat spolu. Ono se leckdy liší iniciátor od toho, kdo řekne konečné "A dost..."

Nevěra je pouhý důsledek něčeho, co je prohnilé ve státě manželském. Neberu v potaz sportovce, kteří to s nevěrou mají podobné jako je závislost na tenise každou středu.

Alosek — 3. 4. 2008 18:11

majkafa napsal(a):

Ale co jsem "provedla" já, když jsem vždy byla věrná? :dumbom:

Měla jsi iluze o věrnosti, lásce až za hrob, tvoje láska nebyla láskou, ale svazujícím majetnickým závazkem, bububu a tak dále. Prostě jsi potřebovala lekci, abys dokázala vidět a chápat i něco jiného než "takhle to mám já a světe po.ser se z toho"...

V klidu, majkafo, taky jsem si říkala proč zrovna já... :pussa:

majkafa — 3. 4. 2008 18:38

Tím - takhle to mám já - nemyslím nic jiného, než že já to v sobě cítím takhle a někdo jiný třeba jinak. Nic víc. Mou víru v lásku za hrob a mé přání takovou potkat nic nenarušilo. Věřím, že taková na světě existuje. Jako existuje spousta jiného. Netušíš, jaké jsme měli manželství, tvé soudy o majetnickém závazku jsou nepodložené. :)
Škoda, že písmenka tolik zkreslují.

Salen — 3. 4. 2008 18:53

Zklamaná - až budeš roztahovat ty nohy ženáčovi ty, tak si prosím tě na nás vzpomeň a v duchu si řekni "ježíšmarjá, nikdy nebudu říkat že nikdy" :-))))))). Víš, ono je to strašně paradoxní - pro milenku mého muže nemám slušný výraz, ale svým způsobem ji chápu - 7 let rozvedená, nikdo kolem volnej, samej ženáč, kteří jí poskytovali sex, ale nebyli do ní zamilovaní a najednou ten můj - láska na první pohled, celkem pěknej, bohatej, stejné zájmy - která v její situaci by dokázala říct NE, jsi ženatý. Zvlášť když on jí nejspíš vykládal jak má nudný manželství a jak s ní konečně zase žije.

Mikeši - já bych řekla, že ženské mají na nevěru daleko silnější radar. Že prostě toho chlapa to zase až tak nenapadne, zvlášť když je dostatečně zaměstnaný, má svoje koníčky a žena ho nijak nezanedbává. Vím z doslechu že taky existují chlapi - žárlivci, ale osobně nemám zkušenost. Takže já v té době nevěry jsem neměla problém s uvolňováním z domova, občas šlo i "ulít se" o víkendu a manžel byl docela rád, že taky někam občas vypadnu :-).

Evko - SZ nedošla, ale schránku jsem už vyčistila :-)

Selima — 3. 4. 2008 19:03

Kukačka napsal(a):

hrosanek napsal(a):

Já věděla, proč vás dvě Alo a Péťo mám ráda hned, jak jsem vás zahlídla. Aspoň si nepřipadám jako jediná potvora pod sluncem. :D :gloria:

No...taky se mi to stalo, jen o tom nemluvím. Je to minulost

No, pokiaľ ide len o toto, ja už som sa tu napráskala. Stalo sa mi to, ale len raz a alibisticky dodám, že "on zahol ako prvý". Akoby na tom záležalo, že... ;)

Selima — 3. 4. 2008 19:13

majkafa napsal(a):

Salen napsal(a):

Alosku, Petro, Hrosanku, Kukacko .... a jistě i další :-) .... i já jsem prožila tento scénář - já byla nevěrná, dokonce dlouhodobě, manžel netušil a za pár let mě opustil pro nevěru on. Holky, my rozkládáme teorii rodinných poradců, kteří přece tvrdí, že nevěra je daleko nebezpečnější u ženy, protože ta boří mosty a odchází za hlasem svého srdce přes mrtvoly :-)). My to máme obráceně! Ale taky už jsem tady někde četla (psychologická nebo duchovní), že jsme naivní, pokud se domníváme, že tou vzorně utajenou nevěrou jsme nic nezpůsobily. Údajně jsme nasměreovaly nějaké ty toky negativních energií a to bylo vlastně prapříčinou, že náš manžel nakonec našel lásku jinde. Omlouvám se za zlehčení, já těmto vědám moc nerozumím, on to někdo ze znalých jistě uvede na pravou míru.

Jsem asi fakt divná, když to tady čtu. Nikdy jsem svému muži ani žádnému ze svých partnerů nebyla nevěrná. Tak za co já, maminkoo! :(
Už jsem tu psala, že u mne negativní energie působí. V obdobích, kdy měl milenky můj BM, ač jsem o tom tenkrát ještě nevěděla, jsem trpěla zdánlivě nevysvětlitelnými depresemi. Ale co jsem "provedla" já, když jsem vždy byla věrná? :dumbom:

Práve za tú neochvejnú vernosť ;) ktorá ho donútila byť neverným v rámci vyrovnania energií a polarít.

Selima — 3. 4. 2008 19:15

PetrHl napsal(a):

Majkafo, ani sis nikdy žádnou nevěru nepředstavovala? Myslim si že i toto je ta "negativní energie" a prostějšky z toho cosi vycítí a ti méně zdrženliví prostě vykonají v realitě.
Protože pokud je jeden zamilovaný jinde, tak ten druhý si musí všimnout změny jeho chování. Podle mne nejde se 100% chovat stejně jako by milenka/milenec nebyl/a. Stejně tak pokud někdo na někoho jen myslí, tak i to se odrazí v jeho chování.
Přemýšlel jsem už dřív nad tím, jestli si žena někoho nenašla jen proto, že jsem přemýšlel nad jinými ženami, zda by mi s nimi nebylo lépe. Bylo to hodně v dobách, kdy BM měla pořád migrénu, byla strašně unavená atd atd Přeskočila na ní ze mně ta negativní energie :)

Ale nevera sa nekoná len v zamilovanosti. Môj ex si párkrát "odskočil" v rámci zmeny jedálničku, ale boli to jednorazovky a nič som netušila, kým sa sám nenabonzoval(mikeš), alebo kým mi to nebonzli druhí. Keď sa zamiloval, vedela som to skôr ako on a bol to koniec nášho vzťahu.

Zklamaná — 3. 4. 2008 19:23

Salen napsal(a):

Zklamaná - až budeš roztahovat ty nohy ženáčovi ty, tak si prosím tě na nás vzpomeň a v duchu si řekni "ježíšmarjá, nikdy nebudu říkat že nikdy" :-))))))).

No nezlob se na mě, ale i když se říká a i píše o tom, že pudy, příroda a bla bla bla....tak nejsem přeci zvíře, jsem člověk, co umí používat rozum.
Takže u mě asi rozum bývá zapojen, navíc jsem Kozoroh, což o mé povaze něco vypovídá. Ale taky jsem se zakoukala do chlapa, dokonce jsem o něm i snila a toužila po něm, ale byl ženatý - tudíž pro mě jasné TABU. A bylo to v době, kdy mé manželství kolabovalo již pěknou řádku let, ale napřed jsem si urovnala vlastní písek - tzn. odstěhovala se o manžela, podala žádost o rozvod a pak se teprve seznamovala - i když, ani jsem se nepotřebovala seznámit, přišlo to samo od sebe. A ten ženáč, nad kterým jsem se rozplývala? Že jsem konečně něco se sebou udělala a začala řešit krizi v manželství, tak ta moje platonická zamilovanost přešla. Určitě jsem si neříkala, tak, teď jsem volná, můžu mít, co chci. Kupodivu, několikrát jsem ho i potkala a už mi to nic neříkalo - pravděpodobně to byla taková ta vyprahlost a touha po uznání, po pohlazní a pocitech, že by mě mohl mít někdo rád...takže když jsme měla krizi v manželství, řešila jsem ji, ale ne nevěrou.
Takže můžu směle říct, že já své nohy roztahovat ženáčovi nikdy nebudu. Moje smýšlení a realistický rozum mi to nedovolí - a jsem tomu ráda. Co bych z toho měla? Nestačí, že jsem si prožila svoje peklíčko díky jiné sexuchtivé dámě? Měla bych se snad trápit nad tím, že toho ženáče nikdy nebudu mít, protože to bude hrát na dvě strany a od rodiny neodejde? Proč bych měla dělat zle dalším lidem a ubližovat jim - poznala jsem, co nevěra pro podváděného obnáší a vím, že jsou na světě i labilnější osůbky, které by to nemusely řešit s přehledem. Hodně mě to zasáhlo, je to ještě dost čerstvé a vím, že to ze svého nitra už nikdy nevymažu. Proto se hodně také pozastavuju nad smýšlením některých žen (i tady - babinetek), že ač okusily být podvedené, hodně je to vzalo, tak pak to samé dělají - a je jim jedno, že další ženská je jejich obětí. Jooo, to je ta ženská solidarita :lol:

Selima — 3. 4. 2008 19:25

Zklamaná napsal(a):

No nezlob se na mě, ale i když se říká a i píše o tom, že pudy, příroda a bla bla bla....tak nejsem přeci zvíře, jsem člověk, co umí používat rozum.
Takže u mě asi rozum bývá zapojen, navíc jsem Kozoroh, což o mé povaze něco vypovídá. Ale taky jsem se zakoukala do chlapa, dokonce jsem o něm i snila a toužila po něm, ale byl ženatý - tudíž pro mě jasné TABU...
Takže můžu směle říct, že já své nohy roztahovat ženáčovi nikdy nebudu. Moje smýšlení a realistický rozum mi to nedovolí - a jsem tomu ráda. Co bych z toho měla? Nestačí, že jsem si prožila svoje peklíčko díky jiné sexuchtivé dámě? Měla bych se snad trápit nad tím, že toho ženáče nikdy nebudu mít, protože to bude hrát na dvě strany a od rodiny neodejde? Proč bych měla dělat zle dalším lidem a ubližovat jim - poznala jsem, co nevěra pro podváděného obnáší a vím, že jsou na světě i labilnější osůbky, které by to nemusely řešit s přehledem. Hodně mě to zasáhlo, je to ještě dost čerstvé a vím, že to ze svého nitra už nikdy nevymažu. Proto se hodně také pozastavuju nad smýšlením některých žen (i tady - babinetek), že ač okusily být podvedené, hodně je to vzalo, tak pak to samé dělají - a je jim jedno, že další ženská je jejich obětí. Jooo, to je ta ženská solidarita :lol:

:D Použila, použila si TO SLOVO!!! Zarábaš si na prúser, moja... Spýtaj sa Majkafy, ako je to so slovkom NIKDY.

Zklamaná — 3. 4. 2008 19:41

Selima: to jako, že bych to slovo ani neměla NIKDY napsat?:gloria:

hrosanek — 3. 4. 2008 19:55

:) Až nám bude osmdesát a budou mezi námi ty, které budou moc hodit kamenem po těch, co spáchaly ten hřích, tu sprostotu, tu hnusárnu, že se zamilovaly do ženáče, pak teprve bude platit slovo NIKDY. Zvlášť se těším na plejádu stařenek, které budou vrhat kameny po těch, které  byly samy nevěrné.

Pardon, nemilovaly, roztáhly nohy. To je fuk, jak tomu, kdo říká.

Je to hezké, teď beze vší ironie, když se povede vztah, kde to nenapadne ani jednoho.

Nabuko — 3. 4. 2008 20:06

Kukačka napsal(a):

hrosanek napsal(a):

Já věděla, proč vás dvě Alo a Péťo mám ráda hned, jak jsem vás zahlídla. Aspoň si nepřipadám jako jediná potvora pod sluncem. :D :gloria:

No...taky se mi to stalo, jen o tom nemluvím. Je to minulost

Taky se hlásím do klubu nesvatých... ;)

Kukačka — 3. 4. 2008 20:07

hroší, já tě miluju!!

Nabuko — 3. 4. 2008 20:16

hrosanek napsal(a):

Ano k sexu říká poslední slovo ženská. Ne nevěra není pouze o roztáhnutí nohou. Nevěra je nebezpečnější, čím méně je v ní sexu a víc té druhé lásky...

Souhlas. Absolutní. Moje nevěra byla ryze sexuální - prostě proběhla nějaká přitažlivost a když bylo po aktu, tak hupky šupky domů za mým miláčkem, který byl ten nej pro život.

No a manžel s tou svojí láskou nespal 6 měsíců (fakt mu to doteď věřím) a spálil mosty, jakmile mu ona dala. A to nám to v sexu vždy klapalo do poslední chvíle (i v době, kdy už spal s ní).

Jo jo, láska je sviňucha. Pročpak ta láska bláznivá, proč jen na mě vůůůůůbec neutočí .... (K. Gott).

Pisatel — 3. 4. 2008 20:29

Holky nehádejte se je pravdou, že obě máte pravdu, jde jen o úhel pohledu. Pokud žena nožky "neroztáhne" chlap si fakt nevrzne. Že chcete nožky roztahovat a mýáte potřebu stejně jako my chlapy. Ano Selimko máš i ty pravdu, že ženská by měla neroztahovat v okamžiku kdy ví, že je chlap zadanej. Ale o tom to je,. Chlap by měl být věrnej a volná ženská zas nedělat  nevysílat sexuální podněty. Jak jsem napsal všichni náme "pravdu" všichni máme "popel na hlavě".

Mikeš — 3. 4. 2008 20:52

Nabuko napsal(a):

Souhlas. Absolutní. Moje nevěra byla ryze sexuální - prostě proběhla nějaká přitažlivost a když bylo po aktu, tak hupky šupky domů za mým miláčkem, který byl ten nej pro život.

Tak teď teda čumím - zrovna do Tebe bych to neřek... do té, která si tady ne tak dávno zoufala nad nevěrou svého manžela...
Ale pozor - nekritizuju Tě ani neodsuzuju.... naopak, máš můj obdiv za přiznání :godlike:

Pisatel — 3. 4. 2008 21:02

Mikeš napsal(a):

Nabuko napsal(a):

Souhlas. Absolutní. Moje nevěra byla ryze sexuální - prostě proběhla nějaká přitažlivost a když bylo po aktu, tak hupky šupky domů za mým miláčkem, který byl ten nej pro život.

Tak teď teda čumím - zrovna do Tebe bych to neřek... do té, která si tady ne tak dávno zoufala nad nevěrou svého manžela...
Ale pozor - nekritizuju Tě ani neodsuzuju.... naopak, máš můj obdiv za přiznání :godlike:

Mikešku to víš někdo potřebuje nakopnout a pracuje na sobě a někdo jen mluví. Nabuko to je dílo od ní by si mělo brát 98% žen tady vzor jak se najít:)
Nabuko vše v pohodě? Držím palce:)

majkafa — 3. 4. 2008 21:31

Selima napsal(a):

Práve za tú neochvejnú vernosť ;) ktorá ho donútila byť neverným v rámci vyrovnania energií a polarít.

Seli, nehnevaj sa na mňa, ale toto sú desné kecy. Nebola som "neochvejne" verná, len úplne obyčajne, normálne. Nemyslíš dúfam, vážne, že som mala byť neverná, len aby moj muž bol verný. Bola som verná tak ako tisíce žien, ktoré majú krásny vzťah a ktoré svojho muža úplne obyčajne milujú. A nemajú potrebu sa milovať s iným mužom.
Niekedy vám nerozumiem. A je mi to ľúto, že ideál vernosti je zatracovaný a pošliapavaný do bahna.

petra72 — 3. 4. 2008 21:39

Mikeš napsal(a):

A nebo to může být statistický paradox: Nevěrný byl manžel, ale tím, kdo řekl: "Půjdeme od sebe"
byla žena. Např. Petra72 patří, pokud si vzpomínám, do této skupiny. Kdo tedy v takovémto případě "zavinil" rozvod? Ten, kdo byl nevěrný, nebo ten, kdo už to odmítal snášet?

Nebylo to takto...., ale začalo to výraznou změnou v chování partnera (urážky, ponižování, nerespektování, nesoulad, nesoužití,....)  a končilo to několikaletou neutajovanou - tedy veřejnou - nevěrou. 

Tím, že nejdříve byl absolutní rozvrat v komunikaci a ve vztahu (což BM zdůvodňoval jeho krizí středních let, tak se pak už BM ani nesnažil nevěru tajit a jezdil si se slečnou na dovolené...

Protože nenastávala žádná změna, ba naopak - rozhodla jsem se pro rozvod. Nechtěla jsem být MANŽELKOU takovému muži.... Nechtěla jsem být jeho partnerkou.

....a tak se i stalo.

Mikeš — 3. 4. 2008 21:43

petra72 napsal(a):

Protože nenastávala žádná změna, ba naopak - rozhodla jsem se pro rozvod. Nechtěla jsem být MANŽELKOU takovému muži.... Nechtěla jsem být jeho partnerkou.
....a tak se i stalo.

Aha - pak se omlouvám, že jsem si Tě zařadil do špatné skupiny :godlike:
Ale podle posledního vývoje událostí si Tě možná Salen přeřadí do kategorie "Dobré konce", že ano?

Salen — 3. 4. 2008 21:44

Zoufalá - jo, všechno co píšeš je naprostý ideál, všechna čest, pokud to máš tak nastavené a dokázala ses tím řídit. Kdyby se všichni řídili tím, že nejdřív se má ukončit jeden vztah, pokud už nefunguje a až potom navázat druhý, to by bylo krásně na světě.
Proč máš nick "zoufalá" ??

petra72 — 3. 4. 2008 21:50

Jo Mikeši, to nikdo neví ... možná jen ten nahoře. Já zatím neříkám HOP, dokud jsem nepřeskočila.

Je fakt, že 3 měsíce je u nás nádherný až božský klid. To zas jo. Ale stále nejsme ve fázi partnerské - zatím pouze kamarádské....

Dokonce vidím na BM, jak ho ten rozchod ze slečnou trápí. Sice tvrdí, že už ví co chce a teď prý ZÁLEŽÍ JEN NA MĚ, JAK SE ROZHODNU JÁ..... ale slečna je stále v akci.  Asi né jako milenka (jsem možná naivní, ale neva), ale jako blízká osoba, kterou opouští.
Asi bude v kursu ještě nějaký ten měsíc.

Hele, nevíte někdo o nějakém volném Muži v našem městě?   Že bych jí ho jako dohodila a ona by pak neměla čas na blbosti :lol:

Mikeš — 3. 4. 2008 21:55

Salen napsal(a):

Zoufalá - jo, všechno co píšeš je naprostý ideál, všechna čest, pokud to máš tak nastavené a dokázala ses tím řídit. Kdyby se všichni řídili tím, že nejdřív se má ukončit jeden vztah, pokud už nefunguje a až potom navázat druhý, to by bylo krásně na světě.
Proč máš nick "zoufalá" ??

Asi proto, že má nick "Zklamaná" :lol:
Už nepij, Salenko... :supr:

Mikeš — 3. 4. 2008 21:57

petra72 napsal(a):

Hele, nevíte někdo o nějakém volném Muži v našem městě?   Že bych jí ho jako dohodila a ona by pak neměla čas na blbosti :lol:

Jednoho znám, ale to je takovej divnej týpek :D 44 let, rozvedenej, platí alíky na 3 děti... a je malej, menší než já...

Kiara — 3. 4. 2008 22:11

No, tak v tom případě je takovej kocourek teda terno :lol:

Salen — 3. 4. 2008 22:13

Tak možná námět na nové téma - proč jste holky byly nevěrné?
Já proto, že BM byl dva roky na silných antidepresivech s následkem úplné ztráty libida. Asi bych i oželela samotný sex, ale celou tu dobu chyběly i jakékoliv jiné projevy náklonosti ..... no prostě měl jiné starosti a byl zahleděný plně do sebe. Tak jsem začala flirtovat po netu a nakonec našla odvahu na setkání s jedním sympaťákem, klasickým nevěrníkem, co má nějakou milenku po celé manželství. A byl z toho rok a půl roční vztah. No vztah .... prostě občasná setkávání plná milování a mezitím něžné smsky a maily. Moc mi to pomohlo. Přestala jsem být doma protivná a hádavá, zapracovalo i špatné svědomí, takže jsem se jako manželka opravdu snažila. Stouplo mi sebevědomí, zjistila jsem, že i po tolika letech manželství jsem pro někoho žádoucí a vzrušující. Nebyla jsem zamilovaná nějak hluboce, v podstatě bych s tím chlapem normálně žít nemohla, můj manžel byl pro život daleko lepší, ale prostě po 20 letech manželství už jiskry nelítají a oheň sotva doutná. Dlouholetí manželé už se před sebou nesnaží jako zamilovaní, jsou z nich prostě takoví kamarádi co o sobě všechno vědí :-).
Ale nechci se omlouvat tou manželovou psychickou nemocí. Ty pocity jakési nespokojenosti začaly už někdy po mé 40tce a rozvinuly se s objevením internetu a možnostmi poznávat nové lidi přes něj. Skoro rok jsem byla posedlá chatováním :-). Dneska už nevím vůbec proč, teď už mi to  nic zase neříká. Takže ta potřeba nějak si dokázat že ještě něco přece musí přijít ..... že ještě chci zažít nějaký vztah ...... těžko se to vysvětluje. Prostě jsem nestihla poznat moc chlapů před svatbou, asi první chyba :-). Měla jsem brzy dítě, takže v těch mých 40 už bylo odrostlé, udělala jsem brzy i pracovní kariéru a víc jsem pracovně dosáhnout nechtěla .... tedy jak s oblibou říkám - žádné starosti a jednoduchý život jsou také živnou půdou vymýšlet kraviny :-).
Takže tak to bylo se mnou. A nějak z toho nemám žádné výčitky. Vlastně vůbec jsem tenkrát nemyslela na jeho manželku, ani mě nenapadlo, že bych jí ubližovala. Nechtěla jsem jí ho brát, jsem si ho tak nějak občas půjčila :-). Až dneska mi dochází, co by si ona chudák prožila, kdyby rok a půl čekala, až ho to přejde. Prostě jsem automaticky spoléhala, že nic neví, stejně jako můj muž. Teda jak to teď píšu, tak z toho nemám moc dobrý pocit :-( .

majkafa — 3. 4. 2008 22:31

Jen http://www.youtube.com/watch?v=7oviy3aeCwU
Salen, kdybychom měli žít v mnohoženství, narodili bychom se v jiné kultuře. Asi to má svůj smysl, proč jsme se narodili tady. Ať jsou si lidé klíďo nevěrní. Já budu pořád svá. Věrná.  Protože nebudu žít s člověkem, kterého bych nemilovala. :)

Nabuko — 3. 4. 2008 22:38

Mikeš napsal(a):

Nabuko napsal(a):

Souhlas. Absolutní. Moje nevěra byla ryze sexuální - prostě proběhla nějaká přitažlivost a když bylo po aktu, tak hupky šupky domů za mým miláčkem, který byl ten nej pro život.

Tak teď teda čumím - zrovna do Tebe bych to neřek... do té, která si tady ne tak dávno zoufala nad nevěrou svého manžela...
Ale pozor - nekritizuju Tě ani neodsuzuju.... naopak, máš můj obdiv za přiznání :godlike:

:D Miki, já si ani tak nezoufala nad tou nevěrou jako takovou. Ale nad tím, že mě kvůli ní dokáže opustit v podstatě s dítětem pod srdcem. A to, že se nechoval jako zodpovědný chlap, ale pouze jako rozmazlený frocek.

Nabuko — 3. 4. 2008 22:43

Pisatel napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Nabuko napsal(a):

Souhlas. Absolutní. Moje nevěra byla ryze sexuální - prostě proběhla nějaká přitažlivost a když bylo po aktu, tak hupky šupky domů za mým miláčkem, který byl ten nej pro život.

Tak teď teda čumím - zrovna do Tebe bych to neřek... do té, která si tady ne tak dávno zoufala nad nevěrou svého manžela...
Ale pozor - nekritizuju Tě ani neodsuzuju.... naopak, máš můj obdiv za přiznání :godlike:

Mikešku to víš někdo potřebuje nakopnout a pracuje na sobě a někdo jen mluví. Nabuko to je dílo od ní by si mělo brát 98% žen tady vzor jak se najít:)
Nabuko vše v pohodě? Držím palce:)

Úplně se červenám ... :gloria: Ale vzor to ani náhodou. Co já se nadělala blbostí. A i teď jich dělám milion. Jen už se asi neberu tak vážně. I když egoušek občas vystrčí růžky ... Snažím se brát tak, jak to je. Co jiného mi taky sakra zbývá, že? :D

Teď řeším jeden "problém" - jsem pozvaná na romantický víkend do drahého hotelu od svého převozníčka. Pojedou tam ještě tři páry - bude jakuzzi, snídaně do postele, večeře o čtyřech chodech, masáže .... nazývají to druhé líbánky. No a já řeším, zda brát svého synka sebou (je pak logické, že si to neužiju v plné parádě) nebo ho nechat manželovi (no a to se zase ve mě pere můj egoušek, že na Venouška bude šahat ta zatracená ženská - no sahá do něj min. jednou do týdne, ale ještě nikdy tam nebyl u nich přes noc ....).

Tomu říkám starosti ... :lol:

Nabuko — 3. 4. 2008 22:54

Proč jsem byla nevěrná? No, asi úplně náhodou. :D  Jiskra, alkohol, stará láska.

Asi půl roku po svatbě jsem se zamilovala do jednoho klučíka. Absolutní opak mého muže - citlivý, vnímavý, komunikativní, nesmělý ... Z téhle lásky nic nebylo. Jen jedna pusa. Ale myslím, že jsem fakt byla zamilovaná. Nebo to bylo jen okouzlení z toho, že na mě někdo hledí jak na svatý obrázek??? ;)

No a dalšího půl roku na to jsem byla pařit v domovském kraji (v té době jsem řešila těhotenství - nedařilo se nám a byla jsem hodně nervozní a tak) a potkala jsem kluka, který se mi děsně líbil asi v šestnácti. Byli jsme v jedné hospodě a nespustili ze sebe oči. No a skončilo to jednorázovým sexem.

Ale možná, že jsem tim rozpoutala ty negativní energie, jak psala Salen. Chvíli na to jsem otěhotněla a za dva měsíce na to si našel manžel milenku. Potkal ji tedy už na začátku toho roku - v době, kdy jsem se já platonicky zamilovala do toho prvního uvedeného - a někde se spolu ocucávali. Ale tenkrát jsme se asi oba rozhodli, že chceme být spolu (aniž bychom si to řekli) a začali pracovat na Vašíkovi.

Selima — 4. 4. 2008 0:05

majkafa napsal(a):

Selima napsal(a):

Práve za tú neochvejnú vernosť ;) ktorá ho donútila byť neverným v rámci vyrovnania energií a polarít.

Seli, nehnevaj sa na mňa, ale toto sú desné kecy. Nebola som "neochvejne" verná, len úplne obyčajne, normálne. Nemyslíš dúfam, vážne, že som mala byť neverná, len aby moj muž bol verný. Bola som verná tak ako tisíce žien, ktoré majú krásny vzťah a ktoré svojho muža úplne obyčajne milujú. A nemajú potrebu sa milovať s iným mužom.
Niekedy vám nerozumiem. A je mi to ľúto, že ideál vernosti je zatracovaný a pošliapavaný do bahna.

Majka, ja som ti len ponúkla námet na zamyslenie po tvojich zúfalých výkrikoch... čo s tým urobíš je tvoja vec. tak nejako som tušila, že zamyslenie to nebude. ;) OK, tak potom si mysli svoje a buď si s tým šťastná. Len nechápem, prečo máš potrebu stále tu opakovať to svoje poňatie ako verklík a porovnávať ho s ostatnými poňatiami... ak si si ním taká istá a ak si s ním šťastná.
A ideálu ti nemusí byť ľúto, ak si ho prijala za svoj a ak ho aspoň TY aj žiješ, nielen propaguješ. Ja neľutujem ideály, ja ľutujem maximálne ľudí, ktorých zomelú ich vlastné alebo cudzie ideály. Mojím idáelom je prínosný a spokojný, obojstranne vyrovnaný vzťah, ktorý je k prospechu a rastu oboch partnerov. Ale mala som aj neideálne vzťahy a neľutujem ich a neplačem za ideálom. Skôr ho hľadám a snažím sa ho žiť.

x21365 — 4. 4. 2008 0:16

Ahoj Sel, krásně řečeno  :) , ano , každý vztah, i ten co nedopadl podle našich představ - či nalajnovaných kolejí ;) - nám hodně dává. A já to tak taky odsuzovala a měla jasno, prostě černá  - nebo bílá. Dneska už váhám - teda, kdyby , je lbbost, je to hypoteticky , ale co kdyby... chom se první zamilovali my ?? myslím ti podvedení - přiznám to , vlastně nevím, taky mi chyběl ten pocit důležitosti, chvění u žaludku apod - pak je to asi otázka toho rozumu, já nevím, a palácám se v tom , protože něco můžem chtít ale výsledek - ach jo, pro nezasvěcené píšu naprosto nesouvisle, ale pro Kukačku, Hrošánka ..................  já nevím, budu s tím moct žít ? Debilní otázka co, vy víte , na co se ptám, nejde o mě , ani o něj .......... . Co jeho žena ?? Když jí nebudu znát, bude mi volná, a hlavně , já ho doma nechci, jenže co když se to zvrtne ? Je zvláštní, jak se to tu opakuje, život je fakt neuvěřitelný. :P:lol::gloria::dumbom:

elena007 — 4. 4. 2008 2:50

majkafa napsal(a):

Jen http://www.youtube.com/watch?v=7oviy3aeCwU
Salen, kdybychom měli žít v mnohoženství, narodili bychom se v jiné kultuře. Asi to má svůj smysl, proč jsme se narodili tady. Ať jsou si lidé klíďo nevěrní. Já budu pořád svá. Věrná.  Protože nebudu žít s člověkem, kterého bych nemilovala. :)

Majko, kdyz uz teda chces byt tak maximalisticka, tak to, ze ti je tvuj muz neverny, opustil te a zije s jinou, tebe tveho slibu nezbavuje. Tak mu bud verna. ;)

elena007 — 4. 4. 2008 2:52

Salen napsal(a):

Zoufalá - jo, všechno co píšeš je naprostý ideál, všechna čest, pokud to máš tak nastavené a dokázala ses tím řídit. Kdyby se všichni řídili tím, že nejdřív se má ukončit jeden vztah, pokud už nefunguje a až potom navázat druhý, to by bylo krásně na světě.
Proč máš nick "zoufalá" ??

Nebylo. Kdyby te tvuj muz opustil "jen tak", protoze uz te nema rad a nechce s tebou byt, litala bys v tom stejne. Ver mi.

Somaia — 4. 4. 2008 8:08

Selimo, Salen, Hrošánku : :pussa:

Jinak sledování této debaty mě naplňuje bezbřehým smutkem.... asi  se jí začnu vyhýbat.... :grater:
Mám jen jeden námět k zamyšlení: mě osobně pocitově velmi neladí ( a to odjaktěživa) výrazy jako"roztáhnout nohy" "podržet ... a podobně.
Kdysi jeden muž v rozhovoru použil frázi: "když fena nechce, pes neskočí" v ten okamžik jsem k němu pojala silné antipatie a vzhledem  k tomu , že si to víc než 8 let zpátky pamatuji,tak  to asi nebylo jen tak bezvýznamné....
Když jsem nad tím svým postojem přemýšlela, tak jsem dospěla k názoru, že osobně  vnímám každé!!! spojení mezi mužem a ženou jaksi posvátněji, jako dar, který si mohou dva lidé dát a tímto je to vždy povýšeno a má to jistý přesah. Nějak mi nezáleží a  nepátrám po pohnutkách, jaké má konkrétní muž, ale bez ohledu na to, já se tak cítím vždy a za všech okolností.
Dokonce jsem na toto téma dostala i zpětnou vazbu od muže, který "toto" zřejmě do té doby  nezažil a toho podstatného rozdílu v přístupu "k sexu" a k milování si všiml.
Je smutné,  že právě ženy, které by měli být nositelkami a ochráňkyněmi  výše zmíněných emocích , sex  sami vulgarizují. Ale ono to zřejmě souvisí  i s tím, co nás obklopuje v realitě, ve světě, kde je v tomto ohledu materializiváno a vulgarizováno  téměř všechno související se sexualitou.

majkafa — 4. 4. 2008 8:29

Somaio, dík za tvé řádky. Cítím to stejně.
Někdy jsem rozbolavělá, smutná, naštvaná, tak reaguju na ta vulgární slova, ale i když bych to někdy ráda viděla takhle zjednodušeně, uvnitř mi to pocitově rezonuje negativně.
V sobě cítím něco jiného u slova "sex" a jiné pocity u milování. Sex mi vnitřně neladí, mám s ním spojeno právě to negativní vyjadřování. I když jsem párkrát byla s mužem "sexuálně", protože mému tělu občas příliš chybí pohlazení, lidské teplo, nemohla jsem se milovat s nikým, kdo by ve mně neprobudil pocity duševní blízkosti.
Pohladila jsi mě svým psaním na dušičce.

Kukačka — 4. 4. 2008 8:30

Som - tobě vadí přesně stejné věci. Neumím napsat, jak důležitě cítím právě ty "přesahy".

K Míše se vrátím. utřídím myšlenky:)

Ivana — 4. 4. 2008 8:45

Zklamaná napsal(a):

Salen napsal(a):

Zklamaná - až budeš roztahovat ty nohy ženáčovi ty, tak si prosím tě na nás vzpomeň a v duchu si řekni "ježíšmarjá, nikdy nebudu říkat že nikdy" :-))))))).

No nezlob se na mě, ale i když se říká a i píše o tom, že pudy, příroda a bla bla bla....tak nejsem přeci zvíře, jsem člověk, co umí používat rozum.
Takže u mě asi rozum bývá zapojen, navíc jsem Kozoroh, což o mé povaze něco vypovídá. Ale taky jsem se zakoukala do chlapa, dokonce jsem o něm i snila a toužila po něm, ale byl ženatý - tudíž pro mě jasné TABU. A bylo to v době, kdy mé manželství kolabovalo již pěknou řádku let, ale napřed jsem si urovnala vlastní písek - tzn. odstěhovala se o manžela, podala žádost o rozvod a pak se teprve seznamovala - i když, ani jsem se nepotřebovala seznámit, přišlo to samo od sebe. A ten ženáč, nad kterým jsem se rozplývala? Že jsem konečně něco se sebou udělala a začala řešit krizi v manželství, tak ta moje platonická zamilovanost přešla. Určitě jsem si neříkala, tak, teď jsem volná, můžu mít, co chci. Kupodivu, několikrát jsem ho i potkala a už mi to nic neříkalo - pravděpodobně to byla taková ta vyprahlost a touha po uznání, po pohlazní a pocitech, že by mě mohl mít někdo rád...takže když jsme měla krizi v manželství, řešila jsem ji, ale ne nevěrou.
Takže můžu směle říct, že já své nohy roztahovat ženáčovi nikdy nebudu. Moje smýšlení a realistický rozum mi to nedovolí - a jsem tomu ráda. Co bych z toho měla? Nestačí, že jsem si prožila svoje peklíčko díky jiné sexuchtivé dámě? Měla bych se snad trápit nad tím, že toho ženáče nikdy nebudu mít, protože to bude hrát na dvě strany a od rodiny neodejde? Proč bych měla dělat zle dalším lidem a ubližovat jim - poznala jsem, co nevěra pro podváděného obnáší a vím, že jsou na světě i labilnější osůbky, které by to nemusely řešit s přehledem. Hodně mě to zasáhlo, je to ještě dost čerstvé a vím, že to ze svého nitra už nikdy nevymažu. Proto se hodně také pozastavuju nad smýšlením některých žen (i tady - babinetek), že ač okusily být podvedené, hodně je to vzalo, tak pak to samé dělají - a je jim jedno, že další ženská je jejich obětí. Jooo, to je ta ženská solidarita :lol:

Přesně tak si to myslím i já. Máme v hlavě rozum a umíme ovládat své pudy. Takže když nechceme být nevěrní nebo mít něco s ženáčem, tak nemáme. Řeči o tom, že jsme se zamilovaly a nešlo to jinak jsou pro mě pouopouhé výmluvy.

Somaia — 4. 4. 2008 8:50

Dík Majko, jen to ještě upřesním, že na základě mnou uvedených  skutečností s osobním vnitřním nastavením, to tak vnímám vždycky. U mě tedy odpadá rozlišování na pouze "sexuální" a nebo "sexuálně-emocionální". Zatím nikdy jsem neměla problém s tím, že bych spojení dvou lidí pojala tak, že je to jen z potřeby těla. Proto rozdíly mezi použitím výrazů sex(sexualita) nebo milování nijak nerozlišuji a nevnímám.

majkafa — 4. 4. 2008 8:53

Ivana napsal(a):

Přesně tak si to myslím i já. Máme v hlavě rozum a umíme ovládat své pudy. Takže když nechceme být nevěrní nebo mít něco s ženáčem, tak nemáme. Řeči o tom, že jsme se zamilovaly a nešlo to jinak jsou pro mě pouopouhé výmluvy.

Souhlasím. Tohle jde vždy jinak. Když chceme. Když se rozhodneme. Taky jsem se mohla rozhodnout, že ne. Rozhodla jsem se, že ano, že chci vědět, jaké je s ním milování, když jsem se zamilovala. Ale mohla jsem se rozhodnout, že ne.

Vanda — 4. 4. 2008 8:54

Somaio,
myslím, že máš pravdu. A zvlášť tady, na Životě po nevěře, bychom si měly dávat moc pozor na pejorativní označování milování a vztahových věcí...zavání to nepěknými lidskými vlastnostmi, které dostanou volno, shazujeme se tím, vulgarizujeme samy sebe. Buďme dámy.
Já vím, žes to myslela trochu jinak, ale nedalo mi to.

Somaia — 4. 4. 2008 9:10

Ne, Vando,nemyslela jsem to jinak, v tom co jsem napsala je obsaženo také to, co jsi rozvedla  ty, samozřejmě......

Alosek — 4. 4. 2008 9:31

PetrHl napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Klidně mě tu utlučte, ale za každou nevěru na světě může ženská - chlap může být sexuální loudil jak chce velký, ale ten, kdo dá popud k sexu je ženská (jinak by to asi bylo znásilnění) Takže na otázku, proč já, když jsem byla celý život partnerům věrná, proč já maminkooo? Tak je to tím, že po světě běhá plno ochotných ženských (ať svobodných, či zadaných) které bez skurpolí ty nohy zadaným chlapům roztáhnou....

:supr: s tim souhlasim

Já nesouhlasím. Protože pak si zase chlap může říct: nezasunu a nezasunu...
Nedělejte z mužů nemyslíci stroje, kteří když vidí nohy od sebe, tak se neumí ovládnout. Podle mě je to 50 na 50. Souložit můžou dva, ne jeden.

Alosek — 4. 4. 2008 9:40

petra72 napsal(a):

Mikeš napsal(a):

A nebo to může být statistický paradox: Nevěrný byl manžel, ale tím, kdo řekl: "Půjdeme od sebe"
byla žena. Např. Petra72 patří, pokud si vzpomínám, do této skupiny. Kdo tedy v takovémto případě "zavinil" rozvod? Ten, kdo byl nevěrný, nebo ten, kdo už to odmítal snášet?

Nebylo to takto...., ale začalo to výraznou změnou v chování partnera (urážky, ponižování, nerespektování, nesoulad, nesoužití,....)  a končilo to několikaletou neutajovanou - tedy veřejnou - nevěrou. 

Tím, že nejdříve byl absolutní rozvrat v komunikaci a ve vztahu (což BM zdůvodňoval jeho krizí středních let, tak se pak už BM ani nesnažil nevěru tajit a jezdil si se slečnou na dovolené...

Protože nenastávala žádná změna, ba naopak - rozhodla jsem se pro rozvod. Nechtěla jsem být MANŽELKOU takovému muži.... Nechtěla jsem být jeho partnerkou.

....a tak se i stalo.

Jojo, Peti, máme toho společného víc a víc, pozoruju. Tohle naprosto stejně proběhlo i u nás.
A ještě jedna pikantnost - v době, kdy si doopravdy aktivně hledal milenky a začal zahýbat s prvními (já jsem zavírala oči...), denně jsem poslouchala, jak se mám vyspat a začít žít s jedním známým, který se netajil tím, že je do mě zamilovaný... že spolu budeme šťastní, s ním že to už nepůjde. Nedávala jsem to, že muž, se kterým mám dítě a kterého miluju, mě cpe do postele jinému.

aeva1 — 4. 4. 2008 9:44

Som, díky, žes to napsala.

Pisatel — 4. 4. 2008 9:52

Holky moje zlatý, drahý mohu vám ten zápas jako chlap aspoň pískat? :)
Každá něco řekne a má kus pravdy, každá ale současně vnese do věci svůj pohled a hlavně svoji terminologii a pak nastanou různé asicoace tím něco dejme tomu vášnivější debata.
osobně si vážím každého názoru, úhlu pohledu a podnětu. Jak říkám každá z Vás má kus pravdy a každá se od toho vzdaluje. Ten problém je velice hluboký a vlastně se ho snažíme vyřešit od Velké moravy, od Věstonic. Má několik stran od filozofie, přes ekonomické, po vztahové a přístupové stránky, náboženství po vlastnéí sexualitu až k pojmu Láska jako takové.
Tajk mě tam napadá nebylo by dobréé si sednout a udělat seminář na toto téma?

Alosek — 4. 4. 2008 10:00

Proč jsem byla nevěrná...?
V době, kdy jsem se zamilovala "jinde", jsem od svého muže necítila nic, žádný projev citu, lásky. Syn měl rok, já jsem s ním byla sama doma od rána do večera. Jednou v zimě jsem se o víkendu se známými opila (syna hlídala babička), venku mínus dvacet, spadla jsem na lyžích cestou z hospody, zapadla do závěje a rozhodla se, že už nevstanu, že mě nikdo nepotřebuje, nikdo mě nechce, nic neumím, nevím, nechápu...
A ON se pro mě vrátil. Na rozdíl od mého muže, který se na mě vykašlal, pokrčil rameny a odjel se vyspat na chatu. Poprvé mi po dlouhé době řekl někdo zdrobnělinou mého jména, měl o mě strach, postaral se o mě, uvařil mi čaj, celou noc mě držel za ruku. A už jsem v tom lítala. Ačkoli jsme se viděli tak třikrát za rok a  vyspali se spolu poprvé až za další 4 roky, kdy se vztah mezi mnou a mým bývalým začal sunout do ztracena. Celou dobu jsme si psali e-maily a SMS, podrželi jsme se vzájemně v nejhorších chvilkách a sdíleli spolu aspoň takhle svoje úspěchy a radosti i starosti.
Paradoxně muž se pak začal chovat líp... Následovaly krásné čtyři roky, na které dodnes oba rádi vzpomínáme.

majkafa — 4. 4. 2008 10:14

Alosku, rozumím tomu.
Nevím, co bych dělala v těchto situacích, protože jsem se do takové nedostala.
Jen do takové, když má "životní láska", se kterou jsem chodila před tím, než jsem se seznámila s mým BM, mě opustila kvůli jiné. Když jsem byla 9 let vdaná a měla dvě děti, potkala jsem se na jednom srazu ze školy se svou "životní láskou", stále stejní motýli v břiše, stejné jiskření. Roman byl rozvedený, ta, kvůli které mě opustil, opustila jeho, po třech letech a dvou dětech. Vyprávěl mi, jak na mne často myslel, jak jeho paní na mne žárlila přesto, že jsem byla za horami - za dolami. Žárlila, já vím, i v době našich studií, když jsem už chodila se svým BM. Dokonce mi to i jednou řekla. Roman mě prosil, abych odešla od svého manžela, i s dětmi, že mě miluje a chce žít se mnou. Přesto, že jsem ho stále milovala, i po tolika letech, trošku "jinak", než mého manžela, neodešla jsem. Protože jsem milovala svého BM, protože, protože, co já vím. Rozhodla jsem se tak. Pak jsme se několik let nejméně dvakrát ročně potkávali na srazech a on mě stále přemlouval. Milovala jsem jeho. Milovala jsem i svého muže a své děti - víc. Tato láska byla pro mne "důležitější", nedokážu najít správné slovo. S Romanem jsem svému muži nebyla nevěrná. Přesto, že to tolik lákalo, přesto, že jsem ho stále milovala. Nechtěla jsem mu být nevěrná. Tak jsem to cítila.

Kukačka — 4. 4. 2008 10:23

Alošku - asi hodně jiných napíše - FUJ!! ale já říkám - krásné. To jsou ty věci a důvody, kdy nic neřešíš. Jestli děláš správně a jestli neubližuješ.

Já před třemi (?) lety...manžel se právě zamilovával do Křepelice a já byla skoro dva měsíce sama. Děti velké, měly o prázdninách vlastní programa a už nepotřebovaly mámu za zadkem. Nový kolega v práci mě bombardoval sms a voláním. Trvalo 3 měsíce, než mě "udolal" a já jsem "podlehla", řečeno knižně...Doma to taky bylo do ztracena, jen jsem si to nechtěla přiznat. S kolegou jsme proseděli po práci hodiny v kavárnách a žmoulali si ruce a vyprávěli si trápení. Zamilovala jsem se. Ale paradoxně mi to otevřelo oči a chtěla jsem víc svého muže. Byl lepší než milenec, který milencem snad ani nebyl.
Když jsem se dál nechtěla scházet s kolegou, sesypal se a začal v práci dělat jeden průser za druhým, nakonec ho vyhodili a když se dnes potkáme náhodou na hokeji, nevím, čím mě tenkrát oslovil. Asi to byla velká souhra okolností.
Nestydím se za to, byla to zkušenost a rozhodně jsem věděla, kde mám své doma.

Alosek — 4. 4. 2008 10:30

No, já to napsala trochu blbě... ty čtyři roky, kdy jsme spolu s milencem "ještě" nespali, byly ty 4 roky nejhezčí s mým mužem... nevím, jestli to tak šlo pochopit.

Majkafo, já rozumím i tvému chápání věrnosti, ale chybí mi v tom porozumění pro ostatní, kteří to tak nemají. Dokud nepřijmeš i jejich chápání, budeš se cítit pořád nešťastná. Třeba v tvém případě písmenka opravdu tak zkreslují nebo je to tím, že omíláš pořád dokola to samé...?
Já jsem byla tam, kde ty. Neuměla jsem si představit, že bych svému muži "zahnula", věrnost pro mě byla moc důležitá. Ale zároveň jsem tělesnou nevěru nikdy nebrala jako tragédii pro vztah, který je jinak pevný a postavený na důležitějších základech. Nepožadovala jsem totéž od jiných, neodsuzovala jsem je za to, že to mají jinak.

Já mám z tebe pocit, že se zuby nehty držíš něčeho, o čem dobře víš, že tě nepozvedne, ale utopí, ale neslevíš a neslevíš. Nemusíš si to přece v sobě nastavovat jinak, jenom o tom zkus míň mluvit, míň se na to spoléhej, míň to řeš.

Vím, jaké to je, být věrná včetně skálopevného přesvědčení, jaké to je, vyspat se s někým a tím "zahnout" svému muži, jaké to je, když někdo zahýbá mně.
Všechny tyhle fáze jsem si prošla, a mohla jsem třeba do celého světa vyřvat, že já NIKDY, protože jsem se tak rozhodla a protože to tak mám, bylo mi to houby platné, nijak jsem tím sama sobě neprospěla. Dneska jsem ráda a vděčná, že znám všechny stránky těchhle nevěr a vztahů, ušetřilo mi to paradoxně spoustu trápení.

Majkafo, nejen všechno nejlepší k narozeninám, ale hlavně ti přeju, aby ses už netrápila a užívala si všechno hezké, co k tobě přichází a aby ses dokázala zase radovat i z maličkostí - a starosti a trápení aby tě nesrážely, ale pozvedávaly. :pussa:

Regina — 4. 4. 2008 10:34

Proto si myslím, že tím musí projít oba partneři, myslím tím "uklouznutím", aby se poznalo, že se k tomu zákonitému chceme vrátit, protože je lepší. Protože na to přijdeme tím, že se k němu vrátíme od někoho jiného.

Já jsem si svou nevěru prožila jen platonicky, ale chápu, že ty momentální emoce jsou natolik silné, že jsme schopni opustit a zapomenout na druhého. Byla jsem (bohužel jednostranně)  v takovém "lítacím" stavu, kdy jsem byla schopna a ochotná udělat cokoliv.
Vzpomínám na to ráda, protože to byla opravdu jen chemická rekace, pak jsem s tím dotyčným, který ani netušil, co ve mně vzbudil, měla nepříjemnou roztržku a bylo po chemii a já děkovala prozřetelnosti, že jsem nepálila mosty a nedělala ze sebe šášu.

Jenže ouha, ta chemie mi doma chybí, manžel je až na své erupční závhaty vzteku v pohodě, jenže mě nějak  pálej lýtka, tak se to snažím přetavit do něčeho smysluplného, věnuji svou energii kytkám a dětem a upřímným snahám sebezdokonalit sama sebe. Stejně mám ale v zátylku pocit, že se něco chystá. A vůbec mi to nevadí.

Tak prosím, připravit jednu záchrannou plachtu i pro mě!

Regina — 4. 4. 2008 10:36

Už vím, LEZE NA MĚ JARO! :D :D :D Tak si to konečně připustěte, že to s váma taky cloumá ! :D :D :D :hjarta:

Kukačka — 4. 4. 2008 10:40

Regi - ty víš, už jsme o tom mluvily...ze srdce bych ti to přála. Teď mám na mysli ty lítací stavy.

hrosanek — 4. 4. 2008 10:40

*

OTZI — 4. 4. 2008 10:42

škoda,že nemám tolik času,abych si to tady mohla všechno přčíst,ale je to hodně zajímavé,poučné,ze srdce  a hlavně ze života. Alese,Kukačka,Majkafa,vše chápu.

Majkafo,je to hezký a přitažlivý příběh. A co Roman teď a na příštím srazu? Myslíš,že  bude ještě přemlouvat a chtít? Když ty jsi volná? život většinou  je takový,že teď už  zase on bude mít někoho,koho nebude chtít odpustit.Ale třeba ne??? Možná je to dobře,že to tak bylo,možná by to nebylo pak už tak hezký,některé věci mají být neuskutečneny,některé nevysloveny,aby mohly bít tak hezké.Příště tě bude třeba zase motýlek lehtat v bříšku.

Holky, já jsem nikdy nezažila situaci -ve svém manželstí,že by mi nějakj chlap udělal nabídku ( to že sem se mu líbila,to jsem třeba poznala) ale nikdy  se nikdo takhle nevyslovil,jak píšete vy.Takže jsem se do podobné situace nedotala.No,teď o tom přemýšlím ,jak je to možný??:D:D

majkafa — 4. 4. 2008 10:42

Alosku, nevím, ze kterých mých písmenek se ti jeví, že ostatní odsuzuju.
Stále píšu, že tak to mám já. Jak to mají ostatní, je jejich věc. Nechodím ve vašich botách. Nemám právo soudit. Nejsem bůh.

hrosanek — 4. 4. 2008 10:43

Zakázaná láska (teď je to pro ty, kteří vědí a prožívají nebo chtějí prožívat) je zkouškou pro účastníky. Zkouškou kolik svobody umí nechat tomu druhému a kolik svobody si nechají pro sebe. City necity, láska neláska.

Alosek — 4. 4. 2008 10:47

majkafa napsal(a):

Alosku, nevím, ze kterých mých písmenek se ti jeví, že ostatní odsuzuju.
Stále píšu, že tak to mám já. Jak to mají ostatní, je jejich věc. Nechodím ve vašich botách. Nemám právo soudit. Nejsem bůh.

Majkafo, když ty si vytáhneš cokoli bez souvislostí... Neříkám, že odsuzuješ, říkám, že nepřijímáš. A to je rozdíl.

petra72 — 4. 4. 2008 10:49

Alosek:Dneska jsem ráda a vděčná, že znám všechny stránky těchhle nevěr a vztahů, ušetřilo mi to paradoxně spoustu trápení.

....a nejenom to, ale díky tomu, díky vlastním zkušenostem mám mnoho pochopení pro lidi, kteří jsou na jakékoliv straně - na straně podváděné, podvádějící i věrně žijící....

Mikeš — 4. 4. 2008 10:49

Majko, taky přeju všechno nej k Tvým narozeninám... :pussa:
Už jsi zase stejně mladá jako já, co? :D

majkafa — 4. 4. 2008 10:50

OTZI napsal(a):

Majkafo,je to hezký a přitažlivý příběh. A co Roman teď a na příštím srazu? Myslíš,že  bude ještě přemlouvat a chtít? Když ty jsi volná? život většinou  je takový,že teď už  zase on bude mít někoho,koho nebude chtít odpustit.Ale třeba ne??? Možná je to dobře,že to tak bylo,možná by to nebylo pak už tak hezký,některé věci mají být neuskutečneny,některé nevysloveny,aby mohly bít tak hezké.Příště tě bude třeba zase motýlek lehtat v bříšku.

Srazy už se nekonají, Doufám, že ho už víckrát ve svém životě neuvidím. Nemohu s ním žít. Mohu ho "jenom" milovat. Už ho asi nemiluju. Je to jen krásná ztracená pohádka.
Roman je i mé osudové jméno. Ale to je na dlouhé vyprávění.
Jediné jméno, které mohl mít můj syn. Můj syn je Luboš. Aby to mého muže nebolelo. On Romana zná. Když se nám narodila dcerka a BM ještě studoval, Roman a jeho tenkrát už manželka taky a já měla po studiích, Roman se na mne mého BM často ptal, když se potkávali na koleji. Jak se mám. Jak jsem to tady napsala, možná tohle bylo příčinou rozpadu našeho manželství, to, že můj muž byl vlastně mým převozníkem po rozpadu vztahu s mou "životní" láskou. Kdoví. Možná léta cítil, že miluju i jiného. Kdoví.

petra72 — 4. 4. 2008 10:51

Regina napsal(a):

Už vím, LEZE NA MĚ JARO! :D :D :D Tak si to konečně připustěte, že to s váma taky cloumá ! :D :D :D :hjarta:

:lol:  Jsi jako Som, na tu jaro vlezlo minulý týden. :vissla: :P

Alosek — 4. 4. 2008 10:51

petra72 napsal(a):

Alosek:Dneska jsem ráda a vděčná, že znám všechny stránky těchhle nevěr a vztahů, ušetřilo mi to paradoxně spoustu trápení.

....a nejenom to, ale díky tomu, díky vlastním zkušenostem mám mnoho pochopení pro lidi, kteří jsou na jakékoliv straně - na straně podváděné, podvádějící i věrně žijící....

No samo mrkev, ségra... ;) :lol:
Bylo by fajn, kdybych k tomu nepotřebovala ty zkušenosti. Ale bez nich by to asi nešlo. U mě určitě ne.

majkafa — 4. 4. 2008 10:52

Alosek napsal(a):

majkafa napsal(a):

Alosku, nevím, ze kterých mých písmenek se ti jeví, že ostatní odsuzuju.
Stále píšu, že tak to mám já. Jak to mají ostatní, je jejich věc. Nechodím ve vašich botách. Nemám právo soudit. Nejsem bůh.

Majkafo, když ty si vytáhneš cokoli bez souvislostí... Neříkám, že odsuzuješ, říkám, že nepřijímáš. A to je rozdíl.

V souvislosti se psaním mně jsi napsala, že ty neodsuzuješ. Já taky ne. Přijímat? Nemám ani právo přijímat nebo nepřijímat. Nežiju život jiných.

petra72 — 4. 4. 2008 10:56

Jo, já jsem taky půl života tvrdila, že mi čočka a fazole nechutnají......a přesto vím, že jsem je tenkrát ani na jazyk nevzala... Prostě mě na pohled neoslovovaly.

Pak jsem jednou, v záchvatu diety podlehla čočce s uzeným ..... a dneska si jí dám vždy když je na jídelním lístku. :lol:

Tím chci říct, že když to nezkusím, nemůžu tvrdit, že to je fuj. A dále tím chci říct, že to nevnucuji nikomu, kdo se na to necítí....dál si sám pak může tvrdit, že ON  nikdy.......   ;)

OTZI — 4. 4. 2008 10:57

Majkafo,tomu,že ho nechceš vidět a můžeš ho  jen milovat v duchu. Tak tomu naprosto rozumím. Člověk má v sobě jen takovou hezkou představu,tu pohádku a je mu hezky v myšlenkách a vzpomínkách. Realitou by se to všechno mohlo zkazit a zničit. Držím palce,ať ten pravý muž tvého života.

sisa70 — 4. 4. 2008 10:58

Tak tohle myslím chceme všichni, mít ten báječnej pocit, že druhému na nás záleží, že nás má rád takové, jaké opravdu jsme, i se všemi mínusy, že je nám s ním krásně, teplo a těšíme se na každou chvilku, kterou s ním můžeme strávit.
Když mi manžel řekl, ať ho nesoudím za to, co bylo, že se do toho těžko můžu vcítit .... měl pravdu.  A mně to děsně štvalo, ale asi proto, že si sama přeju to samý. Zase si užít ten krásnej a intenzivní prožitek. Sebekriticky se přiznávám, že jsem mu to snad i záviděla.

Takže: AŤ ŽIJE JARO ;) :hjarta:

Somaia — 4. 4. 2008 11:00

OTZI: Takže jsem se do podobné situace nedotala.No,teď o tom přemýšlím ,jak je to možný??
Na to je jednoduchá odpověď: protože to nepotřebuješ řešit, máš  k tomu utvořené a vyjasněné vnitřní postoje, proto nejsi v této vztahové oblasti osudem "přezkušována". Každý v životě neřešíme všechno  najednou: někdo má prioritu vztahy, někdo záležitosti materiální, někdo řeší záležitosti okolo moci.... atd.  , kombinace několika oblastí  se nevylučuje , ale taky to není podmínka....

petra72 — 4. 4. 2008 11:01

sisa70 napsal(a):

Tak tohle myslím chceme všichni, mít ten báječnej pocit, že druhému na nás záleží, že nás má rád takové, jaké opravdu jsme, i se všemi mínusy, že je nám s ním krásně, teplo a těšíme se na každou chvilku, kterou s ním můžeme strávit.
Když mi manžel řekl, ať ho nesoudím za to, co bylo, že se do toho těžko můžu vcítit .... měl pravdu.  A mně to děsně štvalo, ale asi proto, že si sama přeju to samý. Zase si užít ten krásnej a intenzivní prožitek. Sebekriticky se přiznávám, že jsem mu to snad i záviděla.

Takže: AŤ ŽIJE JARO ;) :hjarta:

Krásné přiznání - a hlavně to uvědomění si, co nás v těch vypjatých emocích vlastně dostalo na kolena - TO, ŽE TEN DRUHÝ má svůj krásný zamilovaný vztah a my....jen bulíme a toužíme ho mít taky. :usch: :vissla:

:pussa:

Vanda — 4. 4. 2008 11:11

majkafa napsal(a):

Přijímat? Nemám ani právo přijímat nebo nepřijímat. Nežiju život jiných.

Majko, já si naopak myslím, že přijímat nebo ne je naše svaté právo....tím si přeciž sami stanovujeme hranice. A tichý, malilinký dotaz: to, cos popisovala výše, s kamarádem...není to ve zdejším pojetí taky vlastně nevěra? Pochop, já si to nemyslím, ale jsme zas u té definice nevěry....že nevěra nemusí být jen fyzický kontakt. Ale ten pocit, že je někde někdo, kdo tě miluje...ten hřeje, co?...manžel nemanžel...A pak teda...kde začíná a co vlastně je ta potvora NEVĚRA?

petra72 — 4. 4. 2008 11:16

Vandi, přesně tohle mě napadlo, když jsem to četla.

Kde je ta hranice nevěry?  Je to až ten fyzický sexuální styk?  Nebo už jen ta platonie - to šimrání motýlu a chemické chtění....  Jsou to ty poslané láskyplné myšlenky, nebo až ta postel?

Každý se v momentě své nevěry nachází v určité fázi života - chladný partner, nerovné manželství, pocit opuštěnosti.... a každý má jiné možnosti dál ten pocit zamilovanosti rozvíjet. 

Nemůžu odsuzovat či odmítat něco, když má fáze života, má situace - je jiná než u nevěrníka.

Kukačka — 4. 4. 2008 11:17

no...teď, při definování, začnou padat ty vulgarity :)

To je jako debata, jestli bylo dřív vejce nebo slepice...nekonečné. Co je nevěra? Co je štěstí? Co je xxxx...abstraktní pojem, který každý nějak jiný cítí.

petra72 — 4. 4. 2008 11:19

Ale prdlajs Kuki - žádné vulgarity nebudou ---- jsme dámy... :lol:

Mikeš — 4. 4. 2008 11:31

petra72 napsal(a):

Ale prdlajs Kuki - žádné vulgarity nebudou ---- jsme dámy... :lol:

Já nejsem dáma, takže já můžu sprostě :lol:
Podle mě jsou nevěrou, kolikrát horší než bujaré souložení, i ty motýlci a to chvění, protože to jsou jasné příznaky fyzické touhy po někom jiném. A to by člověk v manželství neměl, žejo...
...jenže on by toho člověk neměl.... :supr:

Selima — 4. 4. 2008 11:33

Somaia napsal(a):

Selimo, Salen, Hrošánku : :pussa:

Jinak sledování této debaty mě naplňuje bezbřehým smutkem.... asi  se jí začnu vyhýbat.... :grater:
Mám jen jeden námět k zamyšlení: mě osobně pocitově velmi neladí ( a to odjaktěživa) výrazy jako"roztáhnout nohy" "podržet ... a podobně.
Kdysi jeden muž v rozhovoru použil frázi: "když fena nechce, pes neskočí" v ten okamžik jsem k němu pojala silné antipatie a vzhledem  k tomu , že si to víc než 8 let zpátky pamatuji,tak  to asi nebylo jen tak bezvýznamné....
Když jsem nad tím svým postojem přemýšlela, tak jsem dospěla k názoru, že osobně  vnímám každé!!! spojení mezi mužem a ženou jaksi posvátněji, jako dar, který si mohou dva lidé dát a tímto je to vždy povýšeno a má to jistý přesah. Nějak mi nezáleží a  nepátrám po pohnutkách, jaké má konkrétní muž, ale bez ohledu na to, já se tak cítím vždy a za všech okolností.
Dokonce jsem na toto téma dostala i zpětnou vazbu od muže, který "toto" zřejmě do té doby  nezažil a toho podstatného rozdílu v přístupu "k sexu" a k milování si všiml.
Je smutné,  že právě ženy, které by měli být nositelkami a ochráňkyněmi  výše zmíněných emocích , sex  sami vulgarizují. Ale ono to zřejmě souvisí  i s tím, co nás obklopuje v realitě, ve světě, kde je v tomto ohledu materializiváno a vulgarizováno  téměř všechno související se sexualitou.

Presne tak. Raz sme si s jedným mužom, v podstate čiste milenecký vzťah, vzájomne objasnili, že sú pre nás posvätné myšlienky, city a telo toho druhého... Tým sa to celé posunulo trochu inam. Sexualita je dar boží a ako so všetkými darmi božími, je na nás, čo s ním urobíme. Či je to pre nás vzácne spojenie dvoch ľudských bytostí(hoci telesné), alebo "rozťahovanie nôh"...

Selima — 4. 4. 2008 11:36

Ivana napsal(a):

Přesně tak si to myslím i já. Máme v hlavě rozum a umíme ovládat své pudy. Takže když nechceme být nevěrní nebo mít něco s ženáčem, tak nemáme. Řeči o tom, že jsme se zamilovaly a nešlo to jinak jsou pro mě pouopouhé výmluvy.

Jansé, Ivi, pretože ty sama píšeš, že sa vôbec NEVIEŠ ZAMILOVAŤ. Takže je jasné, že zamilovaných chápať nemôžeš...

petra72 — 4. 4. 2008 11:40

Mikeš napsal(a):

Já nejsem dáma, takže já můžu sprostě :lol:
Podle mě jsou nevěrou, kolikrát horší než bujaré souložení, i ty motýlci a to chvění, protože to jsou jasné příznaky fyzické touhy po někom jiném. A to by člověk v manželství neměl, žejo...
...jenže on by toho člověk neměl.... :supr:

U tebe nás už nic nepřekvapí....  ;)   Ty můžeš mluvit třeba i sprostě.  :reta:  :dumbom:

On by toho člověk fakt neměl víc - třeba pít v pracovní době. HA!  Kdo to dodržuje. :vissla:

Nebo takový daně - ať se přihlásí ten, který nedělá "daňovou optimalizaci".... :reta:

Selima — 4. 4. 2008 11:45

Alosek napsal(a):

petra72 napsal(a):

Alosek:Dneska jsem ráda a vděčná, že znám všechny stránky těchhle nevěr a vztahů, ušetřilo mi to paradoxně spoustu trápení.

....a nejenom to, ale díky tomu, díky vlastním zkušenostem mám mnoho pochopení pro lidi, kteří jsou na jakékoliv straně - na straně podváděné, podvádějící i věrně žijící....

No samo mrkev, ségra... ;) :lol:
Bylo by fajn, kdybych k tomu nepotřebovala ty zkušenosti. Ale bez nich by to asi nešlo. U mě určitě ne.

Ja čo si neodžijem, to nemám... knihy nestačia.

Pisatel — 4. 4. 2008 11:50

petra72 napsal(a):

On by toho člověk fakt neměl víc - třeba pít v pracovní době. HA!  Kdo to dodržuje. :vissla:

A co pokud kafe tak snad jo nebo mám mít bobříka žízně????????? Tak se nedělej a doval tu skockou a gin  :vissla: :vissla::lol:

Selima — 4. 4. 2008 11:52

Priznajme si, že človek by ani nemal behať súkromne po internete v pracovnom čase... Hoci ja to mám v náplni práce :cool: , tak za Babi by ma asi nepochválili...

majkafa — 4. 4. 2008 11:57

Vanda napsal(a):

A tichý, malilinký dotaz: to, cos popisovala výše, s kamarádem...není to ve zdejším pojetí taky vlastně nevěra? Pochop, já si to nemyslím, ale jsme zas u té definice nevěry....že nevěra nemusí být jen fyzický kontakt. Ale ten pocit, že je někde někdo, kdo tě miluje...ten hřeje, co?...manžel nemanžel...A pak teda...kde začíná a co vlastně je ta potvora NEVĚRA?

Vando, já nevím, jestli mě teď ještě miluje. Neviděli jsme se a nebyli v žádném kontaktu 9 let.
Ano, je to "nevěra" , ale pak asi nevěra s mým manželem vůči mé životní lásce. Jenže on už mě tenkrát nechtěl, nemiloval, já nevím. On mě opustil a zamiloval se do jiné. Pár dní před svatbami - mou i jeho, měli jsme je ve stejný den, děti máme přibližně stejně staré, mi Roman vyprávěl, jak miluje mne, ale ji už neopustí aby ji neublížil tak, jako tenkrát mně. A čeká s ní dítě. :) Já čekala dítě se svým mužem. Obě jsou to dcerky a narodily se na konci prosince 1985. Druhé děti jsou synové a narodili se v listopadu 1988. :D Ona je taky Slovenka, on je taky Čech, jako já a můj BM. Je to zajímavý příběh a mám pocit, že ještě neskončil. I když bych si přála, aby už byl skončil.
Vandi, na stránkách babinetu jsem několikrát uvažovala, co je to vlastně nevěra. Myslím si, že každý si stanovil svou definici nevěry. Nebo nestanovil žádnou. Že pro každého je to něco jiného. Já jen vím, co je to pro mne. :) Ostatní to mají jistě zase jinak.

Vanda — 4. 4. 2008 11:57

Teda Kuki, ve snu by mě nenapadlo snažit se o stanovení nějaké definice...ona asi navíc žádná ani být nemůže....jen jsem chtěla naznačit, jak jemné a složité jsou vztahy, a že mít "jasno" už dopředu, "přes to nejede vlak" a podobně jsou ....já nevím, jak to říct...proklamace?. A vulgarity, to teda už vůbec ne, to se musím ohradit, promiň.

Vanda — 4. 4. 2008 12:08

Jenže, Majko, ze všech příspěvků mi vyplývá, že i to, co člověk stanoví sám pro sebe jsko hranice, není neměnné, mění se to s časem, zkušenostmi, situací.

Kukačka — 4. 4. 2008 12:23

Vanda napsal(a):

Teda Kuki, ve snu by mě nenapadlo snažit se o stanovení nějaké definice...ona asi navíc žádná ani být nemůže....jen jsem chtěla naznačit, jak jemné a složité jsou vztahy, a že mít "jasno" už dopředu, "přes to nejede vlak" a podobně jsou ....já nevím, jak to říct...proklamace?. A vulgarity, to teda už vůbec ne, to se musím ohradit, promiň.

nééé, ty mě špatně chápeš :) já myslím právě to samé. 
Jinak jsem jako Selimka. Já, pragmatická Panna, si musím na všechno šáhnout.

Kukačka — 4. 4. 2008 12:24

Vanda napsal(a):

Jenže, Majko, ze všech příspěvků mi vyplývá, že i to, co člověk stanoví sám pro sebe jsko hranice, není neměnné, mění se to s časem, zkušenostmi, situací.

jj, pravda převeliká.

Salen — 4. 4. 2008 12:46

Ježíšmarjá NELÍTAT, hlavně NELÍTAT! Ani na jaře :-)))))))

Majkafo - tak já bych tedy Romana nějak nenápadně kontaktovala. Taková láska se nerodí mockrát za život a možná jste teď oba volní.
Nabuko - teď si nejsem jistá jestli nereaguju na jiné vlákno, ale ty si to jistě přečteš i tady :-) - Vašíka radši k babičce - nešlo by to? :-)

Za dámu se zrovna nepovažuju, i když tu roli musím pracovně často hrát, takže pro silnější slovo daleko nejdu. Ale sypu si popel na hlavu, uznávám že máte pravdu.

A ještě poznámka .... kdo neprožil tu pravou zamilovanost, ať nesoudí ty, kteří v tom někdy jeli. Já to asi zažila kdysi, před čtvrt stoletím, už si to moc nevybavuju, ale chovala jsem se úměrně svému věku, takže to bylo nejspíš v pořádku. Pak už jsem vždycky měla v citech příliš mnoho racionálna. Ale viděla jsem co to udělalo s BM, jak stupidně se choval ve svých 50 letech - věřím že už dneska by některé věci neudělal - to je fakt strašná síla a ten člověk to asi opravdu není schopen ovládnout rozumem. Naštěstí to vyplavování hormonů trvá jen pár měsíců. Takže já bych si dovolila nesouhlasit s tím názorem, co tady padl, že každý je přeci schopen ovládnout své chutě a pudy a neudělat to, co se dělat nemá.

Klubko — 4. 4. 2008 12:55

Je dobré snažit se udržovat trochu při smyslech, když se člověku zapalují lýtka. Ono si to stejně vyžereme do dna samy,že?

Ale na druhou stranu, je přeci tak hezké zblbnout. Já mám strach, že už se asi nikdy nebudu umět bezhlavě zamilovat. Já před tím totiž paradoxně podvědomě asi utíkám. Proč mi furt funguje ten pitomej mozek? Na plno věcí jsem spontání, střelená. Ale v této oblasti jsem nějak ztratila "tu nesnesitelnou lehkost bytí"... A že jsem jí teda vy pubertě měla dostatek :lol:

Alosek — 4. 4. 2008 12:55

Salen napsal(a):

A ještě poznámka .... kdo neprožil tu pravou zamilovanost, ať nesoudí ty, kteří v tom někdy jeli. Já to asi zažila kdysi, před čtvrt stoletím, už si to moc nevybavuju, ale chovala jsem se úměrně svému věku, takže to bylo nejspíš v pořádku. Pak už jsem vždycky měla v citech příliš mnoho racionálna. Ale viděla jsem co to udělalo s BM, jak stupidně se choval ve svých 50 letech - věřím že už dneska by některé věci neudělal - to je fakt strašná síla a ten člověk to asi opravdu není schopen ovládnout rozumem. Naštěstí to vyplavování hormonů trvá jen pár měsíců. Takže já bych si dovolila nesouhlasit s tím názorem, co tady padl, že každý je přeci schopen ovládnout své chutě a pudy a neudělat to, co se dělat nemá.

Jo, je to síla, dívat se na to... kdybych neměla za sebou vlastní zkušenost s mou vlastní nevěrou vůči němu, asi bych ho v afektu a nechtěně něčím doopravdy zabila - nebo alespoň zmrzačila.

Hm, takže moje nevěra vlastně fungovala jako prevence před mnohem větším průšvihem... :vissla: :lol: :lol: :lol:

majkafa — 4. 4. 2008 12:56

Vanda napsal(a):

Jenže, Majko, ze všech příspěvků mi vyplývá, že i to, co člověk stanoví sám pro sebe jsko hranice, není neměnné, mění se to s časem, zkušenostmi, situací.

Ani to, že naše vlastní hranice jsou jednou provždy neměnné, jsem ve svých písmenkách nepsala. Jen píšu, jak to mám teď. Netvrdím, že to jednou nebude třeba jinak. Škoda, že mi nerozumíte. :(

majkafa — 4. 4. 2008 12:59

Salen napsal(a):

Majkafo - tak já bych tedy Romana nějak nenápadně kontaktovala. Taková láska se nerodí mockrát za život a možná jste teď oba volní.

Já ne. :)
Možná to byl jen krásný sen a přeji si, aby takovým zůstal. :)

Pisatel — 4. 4. 2008 12:59

majkafa napsal(a):

Vanda napsal(a):

Jenže, Majko, ze všech příspěvků mi vyplývá, že i to, co člověk stanoví sám pro sebe jsko hranice, není neměnné, mění se to s časem, zkušenostmi, situací.

Ani to, že naše vlastní hranice jsou jednou provždy neměnné, jsem ve svých písmenkách nepsala. Jen píšu, jak to mám teď. Netvrdím, že to jednou nebude třeba jinak. Škoda, že mi nerozumíte. :(

No přiznám se že já ti rozumím, jen nechápu proč ten veletoč. Věř, že kdybych znal řešení jak poradit, že už ty písmenka cvakám.

Largo — 4. 4. 2008 13:11

Majka napsala: ...škoda že mi nerozumíte :(

Majko :) ,
šlo by ti vnímat to takhle? :
Všichni sedíme kolem jednoho ohně a krmíme ho větvičkami svých vzpomínek, zkušeností a poznání. Oheň nikoho z nás neohrožuje ani nepálí, protože ho opatrujeme.....jen nás ohřívá a prosvěcuje všechny stejně.
Dobrý? :)

Selima — 4. 4. 2008 13:14

Klubko napsal(a):

Je dobré snažit se udržovat trochu při smyslech, když se člověku zapalují lýtka. Ono si to stejně vyžereme do dna samy,že?

Ale na druhou stranu, je přeci tak hezké zblbnout. Já mám strach, že už se asi nikdy nebudu umět bezhlavě zamilovat. Já před tím totiž paradoxně podvědomě asi utíkám. Proč mi furt funguje ten pitomej mozek? Na plno věcí jsem spontání, střelená. Ale v této oblasti jsem nějak ztratila "tu nesnesitelnou lehkost bytí"... A že jsem jí teda vy pubertě měla dostatek :lol:

Ja to mám naopak. Som zodpovedná v práci, spoľahlivá v priateľstve... ale keď  príde na záležitosti :hjarta: , som spontánna až strach. ;)

Klubko — 4. 4. 2008 13:21

No Seli, zodpovědnost v práci beru jako samozřejmost. Pro každou špatnost jsem taky. Legrace být musí. Ale v citové oblasti se držím poslední dobou dost zkrátka. Asi už těch ujetí bylo v životě dost, tak možná strach, z dalšího kecance na zadek.
Ale aby to někdo zase nepochopil, že někoho soudím, kdo lítá. Neee.
Jak už jsem někde psala. Vztah se ženatým jsem měla taky. Ale jen na sex, večeře, inteligentní povídání, divadlo. Pak konec, žádné sliby, žádné zatahování jeho rodinného života do mého. Jen pro vyplnění samoty mezi dalšími vztahy.

Mám kámošky a ta lítá. To jsou emoce. Není hysterka, to ne, ale ta sinusoida!!! Mám jí děsně ráda. Ona vždy ke mě letí, aby mi otevřela ty svoje "kompoty", emocionálně se vyjádřila a nabrala trochu mé radcionální povahy. Pak zjistí, že to stejně nejde, tak roztáhne zase křídla a jde lítat. Naštěstí jí nějak funguje záložní padák, takže to jsou většinou jen odřeniny a lehčí pohmožděniny ne hned smrt :lol:

vyvětlivka: "kompoty" = problémy, které si zavaříme sami a nechceme je nikde jinde ventilovat,.

Kukačka — 4. 4. 2008 13:22

Klubko - to je bezva:)

Pisatel — 4. 4. 2008 13:49

Largo napsal(a):

Majka napsala: ...škoda že mi nerozumíte :(

Majko :) ,
šlo by ti vnímat to takhle? :
Všichni sedíme kolem jednoho ohně a krmíme ho větvičkami svých vzpomínek, zkušeností a poznání. Oheň nikoho z nás neohrožuje ani nepálí, protože ho opatrujeme.....jen nás ohřívá a prosvěcuje všechny stejně.
Dobrý? :)

Largo já tě zbožňuji :godlike: :hjarta:

majkafa — 4. 4. 2008 14:04

Largo :)
Potřebuju se naučit nevnímat některé příspěvky, jako ty, co mě napadají. Ať už mě jejich autoři za sebe napadají nebo ne. :)

Largo — 4. 4. 2008 14:53

Majko,
"naučit se nevnímat" .... to mi přijde jako násilí na tobě samotné.

Uvolnění by bylo lepší..... je to krok ke svobodě :) .
A třeba zase pochroupat Čtyři dohody.


Pisateli,
nestraš :P .

hrosanek — 4. 4. 2008 15:02

Majky, všichni Tě máme rádi a skoro nikdo Tě nenapadá. Pro nás berany je občas ukrutné, když s námi někdo nesouhlasí resp. nerozumí, že musíme mít vlastní názor a snad ani nemyslíme, že tím někoho chceme ovlivnit. :)

Jak říká moje sestra, taky laskavá hodná ovečka" "Až život mě naučil, že to jak žiju vyhovuje pouze mě a musí vyhovovat pouze mě. Léta letoucí jsem lidi rozčilovala pojetím a přístupem, protože nechápali jak dobře to myslím."

Pisatel — 4. 4. 2008 15:06

Largo napsal(a):

Pisateli,
nestraš :P .

Drahá bububu nedělám a že zbožňuji to... /že by to mělo jiný než pozitivní význam?:vissla:(asi se nad tím budu muset zahloubat):lol:

Largo — 4. 4. 2008 15:39

Jen hloubej, ba,ba.............................baba!!!!!!! :lol::lol::lol:

Pandorraa — 4. 4. 2008 15:41

Sice jsem se tomuhle tématu záměrně vyhýbala jak čert kříži, ale s potěšením konstatuji, že zbytečně.

Poměr citových mrzáků neschopných se vyrovnat s životní realitou a žijících v minulosti a neuskutečnitelných ideálech, naštvaných na DRUHÉ za to, co se stalo JIM, je výrazně nižší než před několika lety.
Budiž to babi přičteno k dobru.

Počet skutečných osobností a těch, kteří na sobě pracuijí stoupáááááá.
Jupíííííí :))))

hrosanek — 4. 4. 2008 15:49

Ještě pro Míšu než definitivně vypadnu z kanclu. Budeš s tím moc žít, pokud k tomu přistoupíš jako k něčemu, co je tady a teď. Bez nároku na to, co bude...

Budeš umět žít i bez toho, ale to asi nechceš ;)

Zklamaná — 4. 4. 2008 15:57

Nechci nikoho napadat, to chraň bůh, ale nemohu si pomoct, připadá mi, že to svoje nevěrnictví , ke kterému se přihlašujete a které de facto i tak nějak obhajujete - že jsou to pouze chyby, kterých jste se dopustily, místo, aby jste své problémy ve vztazích řešily. Proč například pisatelka, co muž byl na nějakých práškách a ztratil "libido", tak nějak ochladl - proč to řešila nevěrou?  Proto, že ji tedy chybělo pohlazení, projevy něžnosti apd? Proč nebyla ráda pouze s tím, že ten její muž je tedy nemocný a časem to přejde a situace se vrátí k normálu...(ostatně, něco v tom smyslu se radilo tady Janete - měla odsunout to svoje já chci - být pohlazená, být milována) - ale bylo to řešeno nevěrou z její strany - a teď si to špatné svědomí musí nějak obhájit, že jo? Nebo manžel mi byl nevěrný - oplatím mu stejnou mincí. Za přímo uhozený názor považuji to, že kdo nezkusil, měl by tedy zkusit, aby se vyrovnaly nějaké energie, či co? Co to je za blábol? Nebo že budu vědět jaké to je a budu i moci pochopit tu, která je milenkou ženatého/zadaného muže? Že má problémy v partnerství a v náručí zadaného muže hledá slova útěchy, povzbuzení, náklonnosti - ale tím své problémy doma nevyřeší, řekla bych, že spíš přikládá pod kotel. Nebo pokud je tedy na mě manžel hrubý, psychicky a fyzicky mě napadá - proč tedy s takovým člověkem jsem? Kvůli dětem? Kvůli sobě, že mám strach být sama, že se o sebe nebudu umět postarat - nebo proč? Nevyhovuje-li mi manželství, a to tak, že se stává pro mě nesnesitelným - tak snad budu řešit tuto krizi, ne ji jen přebíjet nějakými chvilkovými úlety v náručí milence - on mi táák přeci rozumí, on mě táák miluje - ale houby, kdyby Vás ti milenci táák milovali, tak odejdou od rodiny a jdou za svou láskou. Poskytli by Vám to všechno, co Vám doma chybí uceleně, ne pouze po kouskách. Ale zase si namlouváte a omlouváte, že jste to udělaly, protože byla krize, svalujete to na nějaké pudy a pocity - ale když jste se domů od milence vracely, už jste zase měly rozum, který před chvílí chyběl. Tak mi nevykládejte, že si sobě samé nelze poručit. Někde na jiném vlákně byla hezká věta - myslím od Somaia .... a slovo zodpovědnost je archivní přežitek z Ottova naučného slovníku. Je to fakt smutné.
Některé z Vás se po různých prožitých peklech staly sebevědomějšími, silnějšími, tvrdšími (to schvaluji - to je super) - ale také bych řekla více chladnějšími - a to zejména vůči okolí. Samy jste si mnohé prožily pocity, co je to být podveden, opuštěn, nemilován tím, koho milujete....a pak stejných pocitů dáváte plně vědomě zažít jiné ženě. Dokonce se tu ozvaly i hlášky typu: já ji přeci neubližuju, mě do ní nic není (ale ano, ubližujete a mělo by Vám do jejích pocitů něco být - víte přeci, jaké to je)
Vím, že by to byla naprostá utopie, aby si ženy uvědomily to, když poskytnou sex-milování-či jak to Vy nazýváte, že dávají tomu druhému možnost být nevěrný, a aby to tedy vědomě nedělaly a neubližovaly té na druhé straně. Neříkejte mi, že když s tím dotyčným skončíte v posteli, že nevíte, zda je svobodný, či zadaný. Když si uvědomujete, že se po schůzce s milencem máte vrátit domů, musíte si uvědomovat i to, že co děláte, je špatné, nemorální, zkažené - a neobhajujte to láskou, toto jsou je pudy, chtíče a Vaše slabá vůle. Buďte si nevěrné, jak chcete, ale vybírejte si, s kým skončíte v posteli, rozum Vám byl nadělen, tak se neschovávejte za přírodu, pudy a začněte ho používat. Je plno chlapů volných a rozhodně to nejsou ztracené existence.

Kukačka — 4. 4. 2008 16:05

stydím se a sypu si popel na hlavu

jsem tvrdší a chladnější, přiznávám bez mučení.

Nabuko — 4. 4. 2008 16:12

Zklamaná napsal(a):

Nechci nikoho napadat, to chraň bůh, ale nemohu si pomoct, připadá mi, že to svoje nevěrnictví , ke kterému se přihlašujete a které de facto i tak nějak obhajujete - že jsou to pouze chyby, kterých jste se dopustily, místo, aby jste své problémy ve vztazích řešily.

Některé z Vás se po různých prožitých peklech staly sebevědomějšími, silnějšími, tvrdšími (to schvaluji - to je super) - ale také bych řekla více chladnějšími - a to zejména vůči okolí. Samy jste si mnohé prožily pocity, co je to být podveden, opuštěn, nemilován tím, koho milujete....a pak stejných pocitů dáváte plně vědomě zažít jiné ženě. Dokonce se tu ozvaly i hlášky typu: já ji přeci neubližuju, mě do ní nic není (ale ano, ubližujete a mělo by Vám do jejích pocitů něco být - víte přeci, jaké to je)
Vím, že by to byla naprostá utopie, aby si ženy uvědomily to, když poskytnou sex-milování-či jak to Vy nazýváte, že dávají tomu druhému možnost být nevěrný, a aby to tedy vědomě nedělaly a neubližovaly té na druhé straně. Neříkejte mi, že když s tím dotyčným skončíte v posteli, že nevíte, zda je svobodný, či zadaný. Když si uvědomujete, že se po schůzce s milencem máte vrátit domů, musíte si uvědomovat i to, že co děláte, je špatné, nemorální, zkažené - a neobhajujte to láskou, toto jsou je pudy, chtíče a Vaše slabá vůle. Buďte si nevěrné, jak chcete, ale vybírejte si, s kým skončíte v posteli, rozum Vám byl nadělen, tak se neschovávejte za přírodu, pudy a začněte ho používat. Je plno chlapů volných a rozhodně to nejsou ztracené existence.

Zklamaná, omlouvám se, ale skoro celým Tvým příspěvkem jsem se prosmála. Takhle nějak bych to napsala já asi tak před třemi roky.

V žádném případě nemám potřebu se tu jakkoliv obhajovat (tu jsem měla ve chvíli, kdy jsem tu plakala nad svým děsnýýým neštěstím a ostatní mě kopali do zadku a říkali, ať se proberu a já si taaak chtěla lebedit ve své sebelítosti). Za své činy si nesu plnou zodpovědnost.

Ať už za to, že jsem byla nevěrná nebo za to, že mám momentálně chlapa, který je zadaný. Jo, někdy se to schumelí ... Před rokem bych za sebe dala ruku do ohně za to, že neudělám žádné ženě, to co naše Zůza mně. Jenomže ... ouva, za ten rok jsem trošičku (dovolím si říct) zmoudřela a už vím, že Zůza mně nic neudělala (maximálně sobě, když to vezmu kolem a kolem - opustila otce svého syna, který ji miluje a až čas ukáže, zda můj manžel byl to bingo, o kterém snila) a že to byla věc pouze moje a mého manžela. Kdyby nepřišla tahle slečna, přišla by jiná, nebo by přišel chlap, do kterého byh se takhle zbláznila já.

A ... mám zadaného chlapa. ZATÍM po něm nechci nic víc, než co mi dává. Nemůžu vyloučit, že za pár měsíců mu neřeknu "miláčku, asi je na čase, aby sis vybral". A abych se přiznala, bude mi asi celkem fuk, co na to ta slečna, s kterou chodí, resp. nebudu mít výčitky svědomí - pouze obavu, aby se mi to zase nevrátilo nějak jinak - jsem to ale sobeček. Hmmm, asi jsem chladná. Ale třeba to vůbec nesouvisí s tím, že jsem si prožila tu roli podváděné. Třeba jsem taková byla vždy.

Nabuko — 4. 4. 2008 16:14

Kukačka napsal(a):

stydím se a sypu si popel na hlavu

jsem tvrdší a chladnější, přiznávám bez mučení.

A já jsem už úplně tuhá a chladná, protože jsem už vypnula topení, tak tu máme jak v lednici. :D

Klubko — 4. 4. 2008 16:14

Zklamaná:

...Víš, co je zvláštní?Trochu z druhé strany. Té podvedené. Já když jsem rok nechtěla slyšet o sexu, díky svý nemoci, opravdu jsem s přítelem nespala, pusa za den byla maximum co jsem mu uměla dát, tak by mě nikdy nenapadlo, že bych mohla být uražená z toho, že si to zkusil někde jinde. Ano bolelo to. Moc to bolelo, protože nějaká děsně "čestná" koza mi to donesla.... Ale vždy jsem si vzpoměla na to, jak on mě pomáhal, staral se o mě. Jezdil se mnou na pohotovost, nosil mi snídani do postele, navštěvoval v nemocnici. To mi přišlo kolikrát čestnější, než kdyby žil rok v celibátu a na mě kašlal...
Možná to příjde někomu nepochopitelné. Ale jsou v životě skutečnosti do kterých okolí nevidí, takže nemůže soudit. Tak to tak nedělej.
A nedělej se morálnější, než třeba vůbec jsi :pussa:

Nabuko — 4. 4. 2008 16:16

Klubko napsal(a):

Zklamaná:

...Víš, co je zvláštní?Trochu z druhé strany. Té podvedené. Já když jsem rok nechtěla slyšet o sexu, díky svý nemoci, opravdu jsem s přítelem nespala, pusa za den byla maximum co jsem mu uměla dát, tak by mě nikdy nenapadlo, že bych mohla být uražená z toho, že si to zkusil někde jinde. Ano bolelo to. Moc to bolelo, protože nějaká děsně "čestná" koza mi to donesla.... Ale vždy jsem si vzpoměla na to, jak on mě pomáhal, staral se o mě. Jezdil se mnou na pohotovost, nosil mi snídani do postele, navštěvoval v nemocnici. To mi přišlo kolikrát čestnější, než kdyby žil rok v celibátu a na mě kašlal...
Možná to příjde někomu nepochopitelné. Ale jsou v životě skutečnosti do kterých okolí nevidí, takže nemůže soudit. Tak to tak nedělej.
A nedělej se morálnější, než třeba vůbec jsi :pussa:

Úžasný nadhled. :godlike:

Zklamaná — 4. 4. 2008 16:25

Nabuko napsal(a):

A abych se přiznala, bude mi asi celkem fuk, co na to ta slečna, s kterou chodí, resp. nebudu mít výčitky svědomí - pouze obavu, aby se mi to zase nevrátilo nějak jinak - jsem to ale sobeček.

Nechtěla jsi spíš napsat: když mi manžel odešel za milenkou a nebral na mě nikdo ohled,a zrovna v mém stavu,  proč bych ho měla mít i já? A co ten tvůj zadaný milenec - půjde za tebou, nebo bude se slečnou - až se to provalí? Do které kolonky ve statistice bys ho zařadila? :gloria:

x21365 — 4. 4. 2008 16:27

hrosanek napsal(a):

Ještě pro Míšu než definitivně vypadnu z kanclu. Budeš s tím moc žít, pokud k tomu přistoupíš jako k něčemu, co je tady a teď. Bez nároku na to, co bude...

Budeš umět žít i bez toho, ale to asi nechceš ;)

No, to je to , co zatím nevím, jestli to chci , ale rozhodně si nedám pokoj, dokud nedostanu to , co vlastně nevím , jestli chci - si možná koupím dort a rozchodím to - začínám to vidět jako nej řešení ;):P:lol::lol:

hrosanek — 4. 4. 2008 16:29

Zklamaná:
Máš pravdu, nevěra zvlášť ta provalená přiloží pod kotlem problémů. Některým párům otevře oči a donutí rezignovaný vztah oprášit. Některým párům rozboří zbytek kostek už tak chatrné stavby. Nic není černobílé, ale kdo osobně neprožil, tak neví...

Nejsem tvrdší ani sebevědomější. Mě můj pád na zem učí být něžnější, skromnější, užít si drobnosti a nedělat zbytečné plány. :)

Nabuko — 4. 4. 2008 16:31

Zklamaná napsal(a):

Nabuko napsal(a):

A abych se přiznala, bude mi asi celkem fuk, co na to ta slečna, s kterou chodí, resp. nebudu mít výčitky svědomí - pouze obavu, aby se mi to zase nevrátilo nějak jinak - jsem to ale sobeček.

Nechtěla jsi spíš napsat: když mi manžel odešel za milenkou a nebral na mě nikdo ohled,a zrovna v mém stavu,  proč bych ho měla mít i já? A co ten tvůj zadaný milenec - půjde za tebou, nebo bude se slečnou - až se to provalí? Do které kolonky ve statistice bys ho zařadila? :gloria:

Ne, nechtěla. :D Ano, takový náhled jsem tenkrát měla - proč na mě ona nebere ohledy, když ví, jaké to je mít malinké dítě. No, jenomže já jí mohla být úplně ukradená. Komu jsem ukradená být neměla - byl můj manžel. :usch:

Myslím, že až se to provalí, zůstane můj milý převozníček se svojí slečnou. Nejsem první ani poslední jeho nevěra za dobu trvání jejich vztahu a jelikož o jedné z nich vím i já, která bydlí 100 km od nich ... myslím, že tuhle situaci už řešili. :D

Nabuko — 4. 4. 2008 16:33

Misa II napsal(a):

hrosanek napsal(a):

Ještě pro Míšu než definitivně vypadnu z kanclu. Budeš s tím moc žít, pokud k tomu přistoupíš jako k něčemu, co je tady a teď. Bez nároku na to, co bude...

Budeš umět žít i bez toho, ale to asi nechceš ;)

No, to je to , co zatím nevím, jestli to chci , ale rozhodně si nedám pokoj, dokud nedostanu to , co vlastně nevím , jestli chci - si možná koupím dort a rozchodím to - začínám to vidět jako nej řešení ;):P:lol::lol:

Míšo, to je to úplně nej rešení. Souhlas. Já si právě otevřela sklenici sušených rajčat. Mňam.

Zklamaná — 4. 4. 2008 16:39

Klubko:
to je od něj moc hezké, že ti v nemoci pomáhal - ostatně, já se domnívám, že když partner je nemocný, ten druhý je tu od toho, aby mu pomohl. Ale že v té době, pro tebe těžké, on odbíhal jinam - to považuješ za čestné? Já nikoliv. Takovouto nevěru považuju za mnohem horší, než když je druhý zdravý. Sama sebe si tedy neumím představit - mít starost o zdraví svého nejbližšího milovaného člověka a občas si odskočit nechat udělat potěšení - ty bys to taky tak dělala?

Somaia — 4. 4. 2008 16:40

Zklamaná, život není ani formulář, ani kolonka ve spisu, ani matematika ani staististika... ani kalkulačka.... kromě rozumu nám byly propůjčeny i emoce a s těmi je nutné počítat vždy a za všech okolností... nelze preferovat rozum nad emocemi a emoce na rozumem... když se něco záměrně potlačuje , tak se to většinou bokem jinde  vyvalí..., až tohle jednou příjmeš nebo na vlastní kůži poznáš,  možná přestaneš být permanentně  Zklamaná. :D

Zklamaná — 4. 4. 2008 16:43

Nabuko: Myslím, že až se to provalí, zůstane můj milý převozníček se svojí slečnou. Nejsem první ani poslední jeho nevěra za dobu trvání jejich vztahu a jelikož o jedné z nich vím i já, která bydlí 100 km od nich ... myslím, že tuhle situaci už řešili.

No možná se na tebe konečně usměje štěstí a slečna ho vykopne - budeš ráda za takový dárek?

Pandorraa — 4. 4. 2008 16:47

Jj... když někomu chybí nadhled, tolerance, pochopení a především láska, život dělí jen na kolonky má bráti x bral...tak to pak není divu, že je zklamaný....

Alosek — 4. 4. 2008 16:49

majkafa napsal(a):

Potřebuju se naučit nevnímat některé příspěvky, jako ty, co mě napadají. Ať už mě jejich autoři za sebe napadají nebo ne. :)

Jako s tím ohněm... natáhneš ruce, ohřeješ se. Pálí, odsuneš se dál. Táhne ti na záda a boky - obklopíš se přáteli a přitulíš se k nim. Budeš se kochat plamínky a vybereš si ty barvičky, které se ti líbí...
Nemám pocit, že by tě tu někdo napadal - spíš pro tebe mají všichni pochopení, rádi by ti pomohli, snaží se, ale ty to nevidíš. Nečteš. Vybíráš si to, o čem si myslíš, že je proti tobě, a nevnímáš, že ti okolo reagují, aby udělali jasněji nejenom tobě, ale i sobě.

Zklamaná — 4. 4. 2008 16:49

Somaia:....možná přestaneš být permanentně  Zklamaná.
Ne, nejsem už zklamaná, dokonce ani zoufalá, jak mě tu někdo nazval (nechce se mi hledat zpětně). A ten nick jsem si dala v době, když jsem se tak cítila - to uznávám. Ale chlap se rozhodl být s námi, tak že bych se měla přejmenovat na doufající (jako, že to tak bude i nastálo)? A co se týče rozumu a emocí - měly by být v rovnováze, takže pokud umím používat emoce, mám se snažit používat v té samé míře i rozum - ale to se jaksi neděje

Zklamaná — 4. 4. 2008 17:11

Pandorra:
no koukám, ty jsi taky hned se vším hotová a máš jasno. Už podle nicku víš, co se za ním skrývá za člověka. Tak jo, buďme takové - takto se mi jevíš právě ty, ostatně tento nick si vybrala sama, něco tě k němu vedlo - nebo snad ne?  :reta:

Pandóra - (latinsky Pandora) byla v řecké mytologii manželkou Titána Epiméthea. Je známá především tím, že přinesla světu zlo a utrpení. Byla matkou Pyrrhy, která později s manželem Deukaliónem založila po potopě světa nový lidský rod.

Když Prométheus dal lidem oheň, ukradený bohům, lidé se od něho naučili různá řemesla i umění a žili šťastně, až se to bohům přestávalo líbit.

Nejvyšší bůh Zeus proto nařídil, aby Héfaistos, božský kovář, vytvořil z hlíny a vody dívku, jejíž kráse nikdo neodolá. Bohové jí dali jméno Pandóra, to znamená „Obdarovaná všemi dary“ a dali ji bohaté a velkorysé dary - bohyně Athéna ji naučila ženským pracím, Afrodíté jí vdechla milostnou touhu, Hermés ji obdaroval svůdností, lstí a lží, jiní bohové jí propůjčili krásu, líbeznost a svůdnost. Mezi dary byly však i takové, kterých se bohové pro jejich zhoubnost rádi zbavili. Všechny dary byly dobře uzavřeny v pevné skříňce.

Bůh Hermés ji dovedl na zem a nabízel ji za ženu Prométheovi, ten však odmítl. I svého bratra Epiméthea varoval, aby nebral všechno, co bohové dávají. Ale Epimétheus neposlechl a vzal si ji za ženu.

Netrvalo dlouho a Pandóra splnila příkaz bohů: otevřela skříňku (buď proto, že ji k tomu Epimétheus přiměl nebo z vlastní zvědavosti); všechny ty bědy, svízele a nemoci se rozletěly do světa. Pandóra víko skříňky rychle zavřela, ale to už v ní na samém dně zůstala jedině naděje.

Odkaz tohoto mýtu přetrvává do dnešních časů - Pandořina skříňka zůstává symbolem zhoubného daru a uvolněného zla. :gloria:

Alosek — 4. 4. 2008 17:16

Zklamaná napsal(a):

Některé z Vás se po různých prožitých peklech staly sebevědomějšími, silnějšími, tvrdšími (to schvaluji - to je super) - ale také bych řekla více chladnějšími - a to zejména vůči okolí. Samy jste si mnohé prožily pocity, co je to být podveden, opuštěn, nemilován tím, koho milujete....a pak stejných pocitů dáváte plně vědomě zažít jiné ženě. Dokonce se tu ozvaly i hlášky typu: já ji přeci neubližuju, mě do ní nic není (ale ano, ubližujete a mělo by Vám do jejích pocitů něco být - víte přeci, jaké to je)
Nejsem tvrdší... jsem silnější, sebevědomější, ale především citlivější, vnímavější, chápavější a tolerantnější - i proto, že znám všechny strany mince, zvané nevěra.
Neříkejte mi, že když s tím dotyčným skončíte v posteli, že nevíte, zda je svobodný, či zadaný.
To by ses divila. Kamarádka si myslela, že se zamilovala do svobodného, tvrdil jí to, nezanal ho. Když v tom byla až po uši, sdělil jí, že má ženu a roční dítě. Dvakrát se pokusila o sebevraždu právě proto, že neunesla skutečnost, že spala se ženatým, navíc s dítětem.

Když si uvědomujete, že se po schůzce s milencem máte vrátit domů, musíte si uvědomovat i to, že co děláte, je špatné, nemorální, zkažené - a neobhajujte to láskou, toto jsou je pudy, chtíče a Vaše slabá vůle.
Právě těmito slovy soudíš a odsuzuješ. Nebyla jsi v té situaci, nebyla jsi těmi lidmi, nic o tom ani o nich nevíš. Neublížila jsem svému muži. Byla jsem nevěrná, ale ublížila bych mu jedině v případě, kdyby se to dozvěděl. To bych mu neudělala. Neodešla bych od rodiny. Ale to je jen můj případ a názor, jistě.

Já svou nevěru neobhajuju. Říkám-píšu, jak to je-bylo u mě. Netvrdím, že nevěra je něco, na co bych měla být hrdá, ale za chybu ji nepovažuju. Protože každá chyba, z které se umím a dokážu poučit, a posune mě někam dál, je dar.

Problémy ve vztahu s bývalým jsem se snažila řešit, ale na to musejí být dva. A ten druhý do páru mi chyběl, nic řešit nechtěl. Prý je takový, a já se s tím MUSÍM naučit žít. Nemusím... A naše problémy neměly základ v nevěře.

Manžel mi byl nevěrný - oplatím mu stejnou mincí - tak tohle jsem se tu nikde nedočetla...

Vanda — 4. 4. 2008 17:18

Zklamaná napsal(a):

Ale chlap se rozhodl být s námi, tak že bych se měla přejmenovat na doufající (jako, že to tak bude i nastálo)? A co se týče rozumu a emocí - měly by být v rovnováze, takže pokud umím používat emoce, mám se snažit používat v té samé míře i rozum - ale to se jaksi neděje

Zklamaná,
nezdáš se být šťastná, přestože se muž rozhodl zůstat s tebou - proč?

Alosek — 4. 4. 2008 17:19

A mimochodem... já milenky svého muže z ničeho neobviňuju, třebaže jedna z nich byla čerstvě rozvedená, druhá se rozvedla i kvůli němu a on ji nechal, třetí je taky rozvedená (to jsou ty, o kterých vím.

Muž spal s jinými ženami - tím mi neublížil. Ubližovalo mi to, že se s nevěrami netajil, choval se ke mně hnusně.
A díky Pandoře a jiným moudrým a moudřejším tady mi došlo, že nejvíc ubližuju já sama sobě. Tím, že se v tom rýpu, lituju se a nic nedělám SAMA SE SEBOU.

Alosek — 4. 4. 2008 17:20

Klubko napsal(a):

Zklamaná:

...Víš, co je zvláštní?Trochu z druhé strany. Té podvedené. Já když jsem rok nechtěla slyšet o sexu, díky svý nemoci, opravdu jsem s přítelem nespala, pusa za den byla maximum co jsem mu uměla dát, tak by mě nikdy nenapadlo, že bych mohla být uražená z toho, že si to zkusil někde jinde. Ano bolelo to. Moc to bolelo, protože nějaká děsně "čestná" koza mi to donesla.... Ale vždy jsem si vzpoměla na to, jak on mě pomáhal, staral se o mě. Jezdil se mnou na pohotovost, nosil mi snídani do postele, navštěvoval v nemocnici. To mi přišlo kolikrát čestnější, než kdyby žil rok v celibátu a na mě kašlal...
Možná to příjde někomu nepochopitelné. Ale jsou v životě skutečnosti do kterých okolí nevidí, takže nemůže soudit. Tak to tak nedělej.
A nedělej se morálnější, než třeba vůbec jsi :pussa:

Klubko, :godlike: :pussa: :supr:

Alosek — 4. 4. 2008 17:21

hrosanek napsal(a):

Zklamaná:
Máš pravdu, nevěra zvlášť ta provalená přiloží pod kotlem problémů. Některým párům otevře oči a donutí rezignovaný vztah oprášit. Některým párům rozboří zbytek kostek už tak chatrné stavby. Nic není černobílé, ale kdo osobně neprožil, tak neví...

Nejsem tvrdší ani sebevědomější. Mě můj pád na zem učí být něžnější, skromnější, užít si drobnosti a nedělat zbytečné plány. :)

Taky tak... :supr:

Pandorraa — 4. 4. 2008 17:22

Jj,
skoro přesně.
Mytologii máš nastudovanou, její poselství ti bohužel uniká...
Jsi příliš na povrchu věcí, do hloubek se nepouštíš.
Vypadá to že nejen pokud jde o mytologii, ale i pokud jde o život.

Docela legrační je, že pro tebe za vše může Pandora, stejně tak jako za ty nevěry můžou jen ty "povolné" ženy, jak jsi tu někde napsala.
Obojí je těžce prvoplánový soud. A utvrzuje mne jen v tom, že jsem se nejspíš opět moc nemýlila. Sorry.

Tebe já vůbec "neodhaduji" podle nicku, ale podle toho, co píšeš.

Proto pro mne to, že nejsi zklamaná, to jsou jen bohapusté kecy.
Stejné jako to, co tu ve velkém plodíš.
Připomíná mi to kázání pana faráře někdy z počátku minulého století.

To, že nejsi zklamaná, to ti pouze nakecal tvůj rozum, který převálcoval tvoje emoce.
Asi ses dostatečně nevyplakala, nepolitovala, nevyřádila...nejspíš jsi mnohem tvrdší než všechny ty tebou zavrhované milenky dohromady. Asi máš pocit, že musíš být, protože to jinak nepřežiješ.

Nejsi tu zdaleka první, kdo tu křičí, že on by NIKDY...
Stejně tak nebudeš první, kdo jednou řekne, že on TAKY ......(už ví a chápe)
O nic jiného totiž nejde.

Alosek — 4. 4. 2008 17:23

Zklamaná napsal(a):

Klubko:
to je od něj moc hezké, že ti v nemoci pomáhal - ostatně, já se domnívám, že když partner je nemocný, ten druhý je tu od toho, aby mu pomohl. Ale že v té době, pro tebe těžké, on odbíhal jinam - to považuješ za čestné? Já nikoliv. Takovouto nevěru považuju za mnohem horší, než když je druhý zdravý. Sama sebe si tedy neumím představit - mít starost o zdraví svého nejbližšího milovaného člověka a občas si odskočit nechat udělat potěšení - ty bys to taky tak dělala?

On neodbíhal jinam, byl s ní, když ho nejvíc potřebovala. A ani jeden to neměl lehké a nenechal ji v tom.
Těžko pochopit, co je opravdu v životě a ve vztahu dlůležité, když nejsme doopravdy ve sr.ačkách až po uši...

majkafa — 4. 4. 2008 17:24

Nabuko napsal(a):

Zklamaná, omlouvám se, ale skoro celým Tvým příspěvkem jsem se prosmála.

Tato písmenka mě polekala. Bojím se o tebe, cítím tvá slůvka jako rouhání. :(

majkafa — 4. 4. 2008 17:27

Zklamaná napsal(a):

Pandorra:
no koukám, ty jsi taky hned se vším hotová a máš jasno. Už podle nicku víš, co se za ním skrývá za člověka. Tak jo, buďme takové - takto se mi jevíš právě ty, ostatně tento nick si vybrala sama, něco tě k němu vedlo - nebo snad ne?  :reta:

Pandóra - (latinsky Pandora) byla v řecké mytologii manželkou Titána Epiméthea. Je známá především tím, že přinesla světu zlo a utrpení. Byla matkou Pyrrhy, která později s manželem Deukaliónem založila po potopě světa nový lidský rod.

Když Prométheus dal lidem oheň, ukradený bohům, lidé se od něho naučili různá řemesla i umění a žili šťastně, až se to bohům přestávalo líbit.

Nejvyšší bůh Zeus proto nařídil, aby Héfaistos, božský kovář, vytvořil z hlíny a vody dívku, jejíž kráse nikdo neodolá. Bohové jí dali jméno Pandóra, to znamená „Obdarovaná všemi dary“ a dali ji bohaté a velkorysé dary - bohyně Athéna ji naučila ženským pracím, Afrodíté jí vdechla milostnou touhu, Hermés ji obdaroval svůdností, lstí a lží, jiní bohové jí propůjčili krásu, líbeznost a svůdnost. Mezi dary byly však i takové, kterých se bohové pro jejich zhoubnost rádi zbavili. Všechny dary byly dobře uzavřeny v pevné skříňce.

Bůh Hermés ji dovedl na zem a nabízel ji za ženu Prométheovi, ten však odmítl. I svého bratra Epiméthea varoval, aby nebral všechno, co bohové dávají. Ale Epimétheus neposlechl a vzal si ji za ženu.

Netrvalo dlouho a Pandóra splnila příkaz bohů: otevřela skříňku (buď proto, že ji k tomu Epimétheus přiměl nebo z vlastní zvědavosti); všechny ty bědy, svízele a nemoci se rozletěly do světa. Pandóra víko skříňky rychle zavřela, ale to už v ní na samém dně zůstala jedině naděje.

Odkaz tohoto mýtu přetrvává do dnešních časů - Pandořina skříňka zůstává symbolem zhoubného daru a uvolněného zla. :gloria:

A bohové nám seslali Pandorruu, aby skříňku znovu otevřela a vypustila ven to, co zbylo. Naději.
Pan, děkuji ti. :hjarta:

Pandorraa — 4. 4. 2008 17:27

majkafa napsal(a):

Nabuko napsal(a):

Zklamaná, omlouvám se, ale skoro celým Tvým příspěvkem jsem se prosmála.

Tato písmenka mě polekala. Bojím se o tebe, cítím tvá slůvka jako rouhání. :(

Majko, myslím, že se není třeba zas tak moc bát.
Je docela i možné, že si Nabuco na tím textem zpětně uvědomila svoji..nu řekněme "hloupost", díky které promarnila několik měsíců svého života....

Nabuko — 4. 4. 2008 17:31

Zklamaná napsal(a):

Nabuko: Myslím, že až se to provalí, zůstane můj milý převozníček se svojí slečnou. Nejsem první ani poslední jeho nevěra za dobu trvání jejich vztahu a jelikož o jedné z nich vím i já, která bydlí 100 km od nich ... myslím, že tuhle situaci už řešili.

No možná se na tebe konečně usměje štěstí a slečna ho vykopne - budeš ráda za takový dárek?

Broučku, ale já to nevidím takhle. Já nepotřebuju, aby se na mě štěstí smálo (resp. potřebuju, ale ne takto myšleno).

Čas, osud nebo já nevím co, ukáže, co má přijít. Co má být, to prostě bude.

Možná skončíme spolu, možná ne. Možná spolu zestárneme, možná už ho za měsíc nebudu chtít. Fakt nevím, co bude.

To, co se mi tak nějak přihodilo, mě naučilo brát věci tak jak přichází. Nebo se o to alespoň snažit. :D

Pandorraa — 4. 4. 2008 17:31

majkafa napsal(a):

A bohové nám seslali Pandorruu, aby skříňku znovu otevřela a vypustila ven to, co zbylo. Naději.
Pan, děkuji ti. :hjarta:

majko, poděkuj sobě.
Já osobně si myslím, že žádná Pandora by nic nezmohla, kdyby si tu skříňku neotevřel každý sám.
Neodvážil se podívat do toho sudu dynamitu, na kterém každý z nás sedí, nevypustil ty bubáky a pořádně si je neprohlédl.... tak se nedostal nejen k té naději, ale i lásce, která zůstala podle staré řecké báje spolu s ní na dně skříňky :))

majkafa — 4. 4. 2008 17:32

Pandorraa napsal(a):

Majko, myslím, že se není třeba zas tak moc bát.
Je docela i možné, že si Nabuco na tím textem zpětně uvědomila svoji..nu řekněme "hloupost", díky které promarnila několik měsíců svého života....

Zajímavý pohled. Tenhle mě vůbec nenapadl. Vnímala jsem to jinak, asi tak, jak tyhle věci teď rezonují ve mně. :)

Nabuko — 4. 4. 2008 17:46

majkafa napsal(a):

Nabuko napsal(a):

Zklamaná, omlouvám se, ale skoro celým Tvým příspěvkem jsem se prosmála.

Tato písmenka mě polekala. Bojím se o tebe, cítím tvá slůvka jako rouhání. :(

Majko, nemyslela jsem to jako výsměch. Ale smích tomu, že bych fakt téměř totéž napsala před pár lety také. Byla jsem děsně radikální ve svých názorech. Říkala jsem NIKDY. No a teď už vím, že je to pitomost.

Chápeš, Majký, jak jsem to myselela? Rouhání ani náhodou. Však on mě za chvíli ten život zase hezky kopne do zadečku.

Salen — 4. 4. 2008 19:34

Zklamaná - takže ty jsi také zažila manželovu nevěru, ale manžel zůstal s tebou? Ještě bych se tě ráda zeptala, jak dlouho jsi byla vdaná?
A  požádám tě o tvůj názor - mám kamaráda, asi 20 let ženatý, jeho žena měla nehodu a je trvale upoutaná na lůžko, poškozený mozek, nemluví, nereaguje. Střídají pobyty v LDN s pobyty doma, kde pomáhají rodiče i děti s péčí o ni. Tento stav trvá asi 5 let a zřejmě ještě mnoho let trvat bude. Kamarád v posledních měsích často řeší otázku, zda si má najít přítelkyni. Je na tom psychicky hodně zle, už nemá ani moc přátel, lidi neví jak se k němu chovat, tak se setkání raději vyhýbají. Není mu ještě ani 50, strašně mu chybí milování se ženou.
Je podle tebe jeho povinností zapomenout na radosti a slasti života, protože je přece ženatý??

Zklamaná — 4. 4. 2008 20:10

salen: Vdaná jsem byla rovných 20 let, žili jsme spolu 21 let (již rok před svatbou). Ta nevěra se týká mého druhého vztahu (5 let spolu)
Ale to, co píšeš, je úplně jiná situace, něco jiného je, když je někdo v kómatu, či trvale upoután na lůžko s postižením, o jakém píšeš ty, a jiná situace je, když ten nemocný po prášcích ztratí libido (načas - to není trvalé). A i v tom případě, co popisuješ o kamarádovi, záleží na něm, jak hluboce svou ženu miluje, zda ji bude věrný i v dobách zlých - může to trvat dlouho, ale také nemusí. A co on chce - milovat se s ženou, nebo mu chybí láska? Lásku má upoutanou na lůžku, pomilovat se může někde, kde se za to platí - ale jak jsem pochopila, trvá tento stav 5 let a zatím zůstal věrný (to je co říct, když se tu pořád omílají city, pudy, zamilovanost).
A co bych udělala já? Pokud svého živoního partnera miluji, nemohla bych mu být nevěrná, i když by to pro mě znamenalo být bez sexu. Do konce jeho, nebo mého života. A rozhodně bych se trápila, ale ne nad tím, že nemám sex, ale nad tím, že můj nejmilovanější člověk je na tom tak strašně zle a já zrátcím nejbližšího člověka a není v mých silách mu pomoci.
Co by jsi dělala ty?

Pandorraa — 4. 4. 2008 20:29

Krindi pindi pindi :rolleyes:

hrosanek — 4. 4. 2008 20:47

Ach jo zklamaná,

možná jsi opravdu taková, jak píšeš a jaký bys chtěla svět kolem sebe mít. Přečetla jsem si tvůj původní příspěvek, a kterým si sem přišla. Bylo mi z něj strašně smutno. Dýchlo na mě z něj přísné pojetí života ala 19.století. Hodně povinností partnerů vůči sobě, tvoje pojetí a žádná empatie, jaký k tomu měl partner vlastně důvod. Čímž nijak nesoudím tvou bolest a pocity zmaru při zjištění. Ty jsou normální.

Všechny ty holky tady se snaží žít. Což znamená být milován, cítit, létat. A láska nemá vždy ideální podobu,  ale stojí o ní každý.

Zklamaná — 4. 4. 2008 21:09

Pandorraa napsal(a):

Krindi pindi pindi :rolleyes:

:lol: víc k tomu nemáš co říct? Je to můj názor, ty to máš nastavené jinak, to jsem pochopila, já tvé názory alespoň takto neshazuju.
Víš Pandorroo, docela by mě zajímal tvůj zápis do statistiky, pokud vím, taky ses určitý čas plácala v bahně, předlož nám, nově příchozím, tvoje story. Jak to bylo u tebe, jak si k tomu přišla, kdy sis uvědomila, že to byla taky tvoje chyba, jak ses to snažila napravit (pokud vůbec)? ono je hezké tu předvádět, jak jsem v pohodě, jak to mám všechno už za sebou a nic mě nerozhází - ale nikde jsem se nedočetla, zda vůbec je tu uvědomění o tom, co jsem tedy dělala špatně - myslím tím konkrétně popsat, co jsem udělala špatně, že mi ten můj chlap byl nevěrný, nebo, že mě vyměnil za jiný "model" Nebo to tu nechceš vyventilovat? neodkazuj mě však na to, abych si to vyhledala, dřív tu byl alespoň archiv původního Babinetu, tentokrát ho nemohu najít.
Čekám na tvé vyjádření a určitě nejsem sama, koho tvůj příběh bude zajímat

Pandorraa — 4. 4. 2008 21:42

Zklamaná,
beruško, ta červená barva je sice hezká, ale pro mne zcela nezajímavá :)
Jsem celkem nezávislá bytost a na rudou skutečně neslyším ani nevidím :)))

hrosanek — 4. 4. 2008 22:17

:) Už vím čím ty Pan dokážeš lidi rozzuřit doběla.

Salen — 4. 4. 2008 23:02

Zklamaná napsal(a):

Co by jsi dělala ty?

Já jsem se s ním pomilovala (už jako rozvedená) . A ani jsem si za to nenechala zaplatit :-) Kamarádská výpomoc.

Pisatel — 5. 4. 2008 0:18

hrosanek napsal(a):

:) Už vím čím ty Pan dokážeš lidi rozzuřit doběla.

Moje milá tak to bych rád znal také, ale myslím že Zklamaná s jejím písmem a "vyzíváním" to nebude myslím, že teď Pan sedí nožky má nahoře v klíně jednu za krkem druhou kočku a vyplazuje na obrazovku jazyk. Za to Zklamaná asi překousla vztekem klávesnici:) rudá vztekem rozpálená do běla.:vissla:

konstance — 5. 4. 2008 0:40

Salen napsal(a):

Zklamaná - takže ty jsi také zažila manželovu nevěru, ale manžel zůstal s tebou? Ještě bych se tě ráda zeptala, jak dlouho jsi byla vdaná?
A  požádám tě o tvůj názor - mám kamaráda, asi 20 let ženatý, jeho žena měla nehodu a je trvale upoutaná na lůžko, poškozený mozek, nemluví, nereaguje. Střídají pobyty v LDN s pobyty doma, kde pomáhají rodiče i děti s péčí o ni. Tento stav trvá asi 5 let a zřejmě ještě mnoho let trvat bude. Kamarád v posledních měsích často řeší otázku, zda si má najít přítelkyni. Je na tom psychicky hodně zle, už nemá ani moc přátel, lidi neví jak se k němu chovat, tak se setkání raději vyhýbají. Není mu ještě ani 50, strašně mu chybí milování se ženou.
Je podle tebe jeho povinností zapomenout na radosti a slasti života, protože je přece ženatý??

salen, to je dost prekerni situace, ale tim ze ji bude verny za takovychto podminek, nepomuze ani sobe, ani ji, asi by vic pomohlo kdyby byl v pohode..ale to je kazdeho rozhodnuti, z eticky stranky asi tezky, ale z prakticky... masochismus je k nicemu

elena007 — 5. 4. 2008 1:41

Salen napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Co by jsi dělala ty?

Já jsem se s ním pomilovala (už jako rozvedená) . A ani jsem si za to nenechala zaplatit :-) Kamarádská výpomoc.

Salen, ty me neprestanes prekvapovat. :) Vzajemna?

Regina — 5. 4. 2008 14:33

Zklamaná, stále mluvíme o svých pocitech, ne o morálce a tomu, co se MÁ. To je ta SVOBODA, ta sundaná maska jménem přetvářka.

Nevyhledávám mimomanželský vztah s manželi jiných žen, jen už vím, že se to může snadno stát.
Protože jsem  si to přiznala, že se mi líbí jiní muži, a je úplně fuk, jestli jsou zadaní nebo ne.

Unikla ti jedna podstatná věc: můj muž nebo manžel jiné patří SOBĚ, ne jen mě, ne jen té duhé, je to jeho svobodná vůle být věrný nebo  občas zabrousit (bez následků) do jiného revíru.
A pokud  následky nastanou, tak si to  ten dotyčný musí vyžrat, tj. převzít zodpovědnost.

A já (stále mluvím jen v teoretické rovině) vím, že kdybych se zamilovala do ženáče, VÍM, že je to průser. A bylo by na mě, abych eliminovala ztráty samozřejmě na můj úkor. Nedovolila bych, abych svojí hormonální bouří  někomu ublížila. Ale NELITOVALA bych toho.

Protože jestli mi někdo nabídne broskev, jenom proto, že mi ji nenabídne zrovna můj muž, byla bych hloupá, kdybych ji nesnědla, když bych na ni měla zrovna chuť.  Nebo chuť mít nebudu a odmítnu.

Mám broskve ráda, ale nesním ani nepřesadím kvůli tomu celý cizí strom na svou zahradu. A když ten pocit nastane, musím  si za to nést odpovědnost.

Ty broskve z jiného stromu asi nikdy nepojíš...hmmm....a zkusila sis to někdy představit? Já si myslím, že ano.
Zkus být více upřímnější sama k sobě.

Já si to představuju a necítím se ani prašivá, ani nevěrná.

Mikeš — 5. 4. 2008 14:51

Hezky napsané, Regino...
Konkrétně u Tebe jsem zvědav, protože se tak trochu známe.... jestli to dokážeš, nebo ne....

Zklamaná — 5. 4. 2008 14:53

Pandorraa napsal(a):

Zklamaná,
beruško, ta červená barva je sice hezká, ale pro mne zcela nezajímavá :)
Jsem celkem nezávislá bytost a na rudou skutečně neslyším ani nevidím :)))

:lol:Přesně to byl můj záměr a věděla jsem, že na otázku, i když je napsána červeně neodpovíš - neboť si nereagovala ani na otázku psanou normálně. Tvůj povýšenecký a dominantní postoj čiší z hodně tvých psaných slov. Třeba v reálu nejsi taková, možná se opravdu snažíš některým pomoct, ale mnohdy tady ty holky, zejména ty nově příchozí, potřebují alespoň z počátku uvidět trochu toho soucitu - kdežto dostanou kopanec, o kterém ty , co jsou zde déle vědí, že třeba není tak zlý - ale zkus se vcítit do člověka, co sem přijde, je tu poprvé, nebo jen krátce, osmělí se napsat a buch, dostane herdu. nejlépe takovou, že udělal jednou, dělá podruhé, udělá pořád...taková pak začne přemýšlt, byť to třeba ten její udělal poprvé, že to asi bude pravda, a místo, aby začala něco řešit, udělá rázný konec. Nikde jsem se nedočetla, jak konkrétně tady holky postupovaly - každá napíše, jo, uvědomila jsem si nějakou tu svou chybu, čím to asi mohlo vzniknout - ale ta chyba není popsaná, bylo by dobře ji popsat, některé by si ji třeba mohly i uvědomit, že ji taky udělaly - a pak opět, konkrétní postup, jak to řešily a kam je to dovedlo. jestli je to dovedlo k znovuobnovení a nastartování původního vztahu, nebo se teď plácají s převozníkama a v hloubi duše třeba jen malinko závidí těm, co se jim vztah spravil. Dokonce se domnívám, že kolem tebe se srocují ztracené duše, co opravdu toho chlapa nemají (ostatně ani ty ho nemáš, že?), takže si tu vesměs hezky notujete, samy sebe přesvědčujete, jak jste na tom skvěla a v pohodě, ale skutečnost je jiná, jinak by tu přeci nebylo tolik povzdechů a nářků - kdy že už konečně najdu toho pravého chlapa, zatím se na ně lepí jen nějací převozníci, s kterými se dostávají z bláta do louže. Sice nějaký ten čas se cítí být na tom docela fajn, ale po dalším životním kotrmelci jsou opět na dně a zase se z toho začínají odznova hrabat. Sice se jim snažíš vlít nějakou tu energii do žil, ta jim tam vytrává jen krátké období a jsou zase na dně - protože nemají stálého partnera, po večerech je jim smutno, děti pomalu odrůstají a mají své životy. Kdyby si sáhly popravdě do svědomí (a někdy to tady i vyznívá) tak stále toho svého BM, či BP by chtěly zpátky. Ono mít občas nějakého toho převozníka je sice třeba pro ně dobré, ale akorát jim to uštědřuje další rány, a upřímně řečeno, v tom nějakém už vyšším věku (52-53 ? let - ty osobně) také nepředstavují pro toho chlapa hotové terno. Proč by jinak bylo tolik inzerátů od žen na různých seznamkách? Citace urývku z odpovědi na dotaz, kdy je ženská nevěrná: "....ale rodinný zázemí si nebourej, mohlo by se ti stát, že dopadneš jak většina těch, co to udělala a dnes jsou samy. To že říkají jak jim to svědčí - to neposlouchej, stačí se podívat na seznamku, hledají jak za nároďák. Jen omlouvají svůj opuštěný stav, ale kdyby mohly, a opravdu se upřímně zamyslely, spoustu věcí by dnes udělaly jinak."
Tak co, napíšeš své story a údaje do statistiky, nebo že by ses za to styděla? Nemáš přeci za co, jsi sebevědomá, tvrdá ženská - pouč ty neznalé a zrovna se trápící a ukaž jim cestu, kterou ses vydala sama. Hodně ze zdejších harcovnic k tobě vzhlíží, jak k všemocné, třeba tvoje upřímná zpověď povzbudí další ztracené duše.

Pisatel: jojo, vyzývala jsem Pandorruu k nějaké reakci a zívala jsem nudou - neboť jak jsem správně tušila, bude to bez odezvy. Klávesnici jsem si vzteky a rozpálená doběla nepřekousla - neměla bych teď na čem psát :P Já se nebojím nějaké konfrontace, nebo vyjadřování názorů, byť jsou opačné a zdejšímu dlouhodobému osazenstvu nesedí - ale jsou to moje názory, já si za nima stojím, cítím to tak a nikoho k stejné víře nepřesvědčuju.

Salen: takže vzájemná kamarádská výpomoc ale moc mu to asi nepomohlo, co, když je na tom stále špatně, nesmíš se upejpat, když pomoc, tak důkladná :lol:

Regina: pokud mi můj chlap nenabídne broskev, nebudu brát, loudit nebo krást u jiných. Počkám si, až tu broskev opět bude mít a nabídne. Mé pocity jsou pouze mé, má svoboda je pouze má a končí tam, kde začínají pocity a svoboda druhých - to není žádná přetvářka. Pokud můj chlap zatouží po své svobodě a svobodném rozhodování - má ji mít, nebráním mu, rozhodně není uvázaný doma u stolu s domácím vězením - a chce -li pojídat broskve z jiných stromů, když mu jsou nabídnuty, nechť si jí - ale do mého sadu na broskve už chodit nebude. Dala jsem mu možnost svobodně se rozhodnout, on tak učinil a pojídá si broskve doma. A k té morálce - někdo ji prostě má a ctí, někdo ji nemá a své amorální činy balí přetvářkou do slova svoboda. Jak jsem psala, byl nám nadělen rozum, nejsme zvířata a své pudy umíme ovládat (teda někteří - jiní na to nemají, neboť jsou slabí) K té představivosti - jasně, že představit si umím ledacos, dokonce jsem o tom i psala, ale umím si představit i následky - což někdo v zatemnění mozku nedokáže. Představami nikomu neubližuju.

konstance — 5. 4. 2008 15:10

teda zklamana, ze te to bavi!? (koho by zajimal presny popis vsech mimomanzelskych afer manzela zklamane, vcetne poctu vsech sms kdo kdy komu atd, najde tam vse, nebot zklamana evidentne nic jineho v hlave nema).. ja tedy byt tvym manzelem tak si najdu tak 50 milenek protoze tohle nikdo normalni nemuze vydrzet..zacinam si o nem myslet ze je asi svetec..

konstance — 5. 4. 2008 15:15

jo zapomela jsem odkaz: mezilidske vztahy-vztahy v rodine,

Somaia — 5. 4. 2008 15:40

Regi  :supr: vyjádřila jsi své pocity s taktem a moudrostí i za mě.

Zklamaná: chtěla jsem ti v prvotním entuziasmu, který jsi ve mě vyvolala ,napsat elaborát stejně dlouhý, jako jsi napsala ty. Jenže na babinetu se pohybuji už dost dlouho na to, abych si parkrát zakusila stav zvaný marnost nad marnost... :D
Jsi demagog par excelence, takže ti ani nemá smysl bod po bodu vyvracet tvé omyly... zároveň patříš k  řadě  potrefených    ukřivděných  hus, co se snaží uvařit sekyrkovou polívku z vody bez toho, aby pohnuly zadkem , vstaly od počítače  a třeba se  na vlastní oči se přesvědčily o realitě ... jak ve skutečnosti vypadají všechny ty chudinky zhrzené bez chlapů, které si jdou k Pandoře dobrovolně!!! pro kopanec :lol:  Až to uděláš, tak se pak.... pro  mě za mě, pusť do kritiky s plnou vervou a nasazením  a bude alespoň zcela nepochybné, že víš o čem mluvíš, ráda pak s tebou pokecám.   

Charakter lidí se většinou spolehlivě pozná ne podle řečí , ale podle ovoce (skutků), které nese.

Zklamaná — 5. 4. 2008 15:56

konstance: ty musíš být asi hodně zlá ženská, co? Taková šťouravá, přízemní, nepřející - ostatně, když nemáš sama, proč by měli mít i jiní? Řekla bych přímo ukázková pavlačová bába :lol: Nemáš ráda lidi a oni nemají rádi tebe, jinak bys nebÿla tam, kde právě jsi :P

majkafa — 5. 4. 2008 16:03

Zklamaná, svým psaním jsi u mne dostála svému nicku. :grater:
Mám pocit, že moc křičíš do světa. :( Jako někdy já?

Zklamaná — 5. 4. 2008 16:16

:lol: netušila jsem, že musí mít Pandorra tolik mluvčích. :)

Zklamaná — 5. 4. 2008 16:20

majkafa napsal(a):

Zklamaná, svým psaním jsi u mne dostála svému nicku. :grater:
Mám pocit, že moc křičíš do světa. :( Jako někdy já?

kdyby to šlo změnit, už bych zklamaná nick neměla - ale bohužel :D Možná by bylo lepší opustit takové diskuze, stejně nikam nevedou, nevěra tu byla, je a bude i nadále, můj názor na to je převálcován a to zejména těmi, kdo sami nevěrní byli. jen by mě zajímalo, zda se ze svých chyb poučili, nebo jedou dál ve vyjetých kolejích, asi jo, jinak by tu nebylo tolik nešťastnic a každým dnem to přibývá.

Jedno mě však hodně těší - a to, že ten svůj problém, s kterým jsem vůbec přišla, tak je zažehnán, milenka, jak širák odhozena v dál a doma to je lepší a lepší. A kdyby se měly někde objevit broskve, po kterých by můj chlap natáhl ruku a chtěl je, je to svobodná osoba, tak, jako já - takže stojím si dál za svým, další šanci bych nedala, tak jak mám uvedeno ve statistice

Somaia — 5. 4. 2008 16:27

Zklamaná napsal(a):

:lol: netušila jsem, že musí mít Pandorra tolik mluvčích. :)

a já zase marně přemýšlím o tom, proč se stále někdo ve virtuálním světě cítí být někým ohrožován, že má potřebu útočit :lol: :lol:
P.S. Nemluvila jsem za Pandoru, reagovala jsem pouze za sebe na tvé zevšobecňující názory, se kterými nesouhlasím, protože nepatřím do škatulky, do které ses krom jiných  snažila nacpat i mě.

elena007 — 5. 4. 2008 16:51

Zklamaná napsal(a):

Jedno mě však hodně těší - a to, že ten svůj problém, s kterým jsem vůbec přišla, tak je zažehnán, milenka, jak širák odhozena v dál a doma to je lepší a lepší. A kdyby se měly někde objevit broskve, po kterých by můj chlap natáhl ruku a chtěl je, je to svobodná osoba, tak, jako já - takže stojím si dál za svým, další šanci bych nedala, tak jak mám uvedeno ve statistice

Tak proc jsi jak papinak a upoustis tady paru? :D  Ex-milenka tveho muze neni sdostatek nestastna, aby byl obrazek dokonaly? :D

hrosanek — 5. 4. 2008 18:05

Máš pravdu, že je tu hodně holek, které řešily, řeší rozpad rodiny(vztahu). Padesát na padesát zůstaly s původním partnerem nebo jsou samy, popřípadně mají jiného. O tom je Babinet. Ve chvíli, kdy jsi nic neřešila a ani nic neřešíš, tak sem nepřijdeš. :)

Nevím, oč ti vlastně jde, teď už asi jen být zlá na ty, u kterých máš pocit, že ti odporují a tím ti ubližují. Neexistuje konkrétní návod na nic, každý má jinou šanci na hledání ztraceného štěstí. Koneckonců tu svoji cestu si taky našla, jak píšeš. Co je nesnesitelné pro někoho, může být smysluplným zůsobem života pro druhého. A není povinností nikoho psát "svůj příběh", aby jeho rady měly smysl nebo nesmysl pro ostatní.

Rei — 5. 4. 2008 18:21

teda, a já bludná, ztracená ovce si myslela, že jde žít i bez chlapa... Šmarjá pano, jak já byla naivní :grater: konečně mi někdo otevřel oči.. díky Zklamaná, konečně jsem procitla :godlike:

Regina — 5. 4. 2008 18:37

Přidám ke svému elaborátu  jen malou tečku: k  výše uvedenému postoji jsem si musela dojít hodně dlouhou, hodně bolavou  cestou, vlastně po ní stále kráčím.

Není to jen  o broskvích, to je jen malá součást objevování sebe sama. Sebedůvěra,  umění odpouštět,  umění přiznat si chybu, umění  smíření se s nevratnou skutečností, umění vstát z kolen, narovnat se a jít bez ohlížení dopředu...

Věř mi, stále zkoumám, co je dobré a co špatné, aby to někomu neublížilo, ale protože jsem léta nechala ubližovat sobě, musela jsem  se změnit sakumprdum.

Mikšíčku, na co že jsi to zvědav???? Na broskovbraní? :D :D :D Znáš mě, já jsem jen ten teoretik ;).

majkafa — 5. 4. 2008 18:54

Jít bez ohlížení dopředu.
To se mi zatím moc nedaří.

Salen — 5. 4. 2008 18:58

Zklamaná napsal(a):

Dokonce se domnívám, že kolem tebe se srocují ztracené duše, co opravdu toho chlapa nemají (ostatně ani ty ho nemáš, že?), takže si tu vesměs hezky notujete, samy sebe přesvědčujete, jak jste na tom skvěla a v pohodě, ale skutečnost je jiná, jinak by tu přeci nebylo tolik povzdechů a nářků - kdy že už konečně najdu toho pravého chlapa, zatím se na ně lepí jen nějací převozníci, s kterými se dostávají z bláta do louže. Sice nějaký ten čas se cítí být na tom docela fajn, ale po dalším životním kotrmelci jsou opět na dně a zase se z toho začínají odznova hrabat. Sice se jim snažíš vlít nějakou tu energii do žil, ta jim tam vytrává jen krátké období a jsou zase na dně - protože nemají stálého partnera, po večerech je jim smutno, děti pomalu odrůstají a mají své životy. Kdyby si sáhly popravdě do svědomí (a někdy to tady i vyznívá) tak stále toho svého BM, či BP by chtěly zpátky. Ono mít občas nějakého toho převozníka je sice třeba pro ně dobré, ale akorát jim to uštědřuje další rány, a upřímně řečeno, v tom nějakém už vyšším věku (52-53 ? let - ty osobně) také nepředstavují pro toho chlapa hotové terno. Proč by jinak bylo tolik inzerátů od žen na různých seznamkách? Citace urývku z odpovědi na dotaz, kdy je ženská nevěrná: "....ale rodinný zázemí si nebourej, mohlo by se ti stát, že dopadneš jak většina těch, co to udělala a dnes jsou samy. To že říkají jak jim to svědčí - to neposlouchej, stačí se podívat na seznamku, hledají jak za nároďák. Jen omlouvají svůj opuštěný stav, ale kdyby mohly, a opravdu se upřímně zamyslely, spoustu věcí by dnes udělaly jinak."

Ty mi svým stylem připomínáš XXXX, co sem přispívala :-)
Ale jsi v něčem protivná :-( ....... proč se posmíváš nám, které manžel opustil právě v tom blbém věku středních let?? To víš že závidíme vám, které jste měly to štěstí, že váš manžel jen ujel a včas nabral zpátečku. Ale určitě ne ve zlém. A že se srocujeme my bez chlapa? A co je na tom špatného?? Jsme smutné, trápíme se, víme že už se s tím nedá nic dělat, tak se vzájemně podporujeme, radíme si, hledáme cestu. Občas je nám hůř, tak to tu zase znovu rozebereme, občas líp, tak se snažíme podržet zase ty nové nešťastnice.
Já osobně tu rozhodně nepřesvědčuju nikoho o tom, že je mi líp než v manželství. Vím že bez chlapa nikdy úplně plnohodnotný život nepovedu. Ale to neznamená, že to tak má každá. Věřím, že ty holky, které si s manželem zažily svoje, mluví pravdu, když řeknou, že je jim teď líp. Taky to nevěřím všem, to se přiznám, ale řeknu si, že třeba to dotyčné pomáhá, když přesvědčí sama sebe, že i bez partnera je jí dobře.
A že chce některá pořád BM zpátky? No asi ho fakt měla tak ráda. No a co?
A vlastně co ti na nás tak vadí? Že se snažíme z toho srabu nějak vyhrabat? Že se tu veřejně nepranýřujeme za naše chyby v manželství? Bože jaký chyby ..... já osobně jsem žila tuctové manželství jako každý jiný. Jistě že jsem dělala nějaké chyby, stejně jako můj manžel. Pak přišla jeho nemoc, pak jeho velký vzestup .... a nová láska. Co jsem jako měla dělat? Jak jsem se měla snažit? On se rozhodl během měsíce, že prožije ještě jeden nový život. Neptal se mě jestli chci. Tak holt jsem se sbalila a šla.
A napadáš nás za ty převozníky? Myslíš že do nových vztahů jdeme s tím, že to je na měsíc, na půl roku? Ne! Jenom zoufale chceme, aby o nás zase někdo stál. Bohužel v té nedočkavosti zřejmě snižujeme hranice nároků a pak to nemůže dopadnout.
Tak to jen tak ..... jsem měla potřebu zareagovat.

Vanda — 5. 4. 2008 18:58

Zklamaná,
to celé myslím je postavené na chybném úhlu pohledu. ....je to o mně, o mém svobodném rozhodnutí věci vyřešit, a pak si nést zodpovědnost. Nacházíme tady sílu, sebeúctu a odvahu k tomu věci řešit. Jakým způsobem, to je velmi individuální,.... je to o mně a za sebe.

Nabuko — 5. 4. 2008 19:42

Myslela jsem, že nebudu reagovat, protože téměř vše už řekly ostatní.

Ale, zamyslela jsem se, Zklamaná, nad Tvým příspěvkem (i když byl taaak strašně dlouhý, že jsem vůbec přemýšlela, jestli ho budu číst ... :) ).

Ano, můžu říct, že občas závidím těm, kterým se podařilo tu krizi manželství zvanou nevěra ustát. Mně se to nepodařilo. Udělala jsem spoustu chyb a ani Babinet, ani Pandorraa, ani kdokoliv jiný (mám i "nevirtuální" přátele samozřejmě), mě jich nemohl uchránit. Musela jsem si to zřejmě prožít tak, jak jsem si to prožila. Pokud bych měla ty chyby, kterých jsem si zatím vědoma, shrnout:

- troubit partnerovu nevěru do světa - těžko se pak mohl zachovat jinak než házet ramenama, jaký je borec, když už o tom vědělo širé okolí (nikdy by nepřipustil, že udělal nějakou chybu)
- sledovat, špehovat, lézt do telefonu - shodila jsem se sama před ním (i když vnitřně stále cítím, že jsem to dělala proto, abych znala konečně pravdu - i když mi to ublížilo tak moc).
- dát ultimátum - ve chvíli, kdy byl po uši zamilovaný se nějaká hysterická kráva (i když těhotná) nemohla rovnat jeho srdíčku, sluníčku, berušce, zlatíčku milovanému
- neustále rozebírat nevěru, chtít znát podrobnosti, detaily - vždy jsem se dozvěděla něco, co bolelo a pamatovala si to slovo od slova a vytáhla to v každé další rozpravě.

Nevím, zda bych to teď po těch zkušenostech dokázala provést jinak. Ale v každém případě bych se o to alespoň pokusila.

A k převozníkům - nepláču tady nad tím, že mám převozníka. Jsem za něj ráda - podařilo se mi postavit na nohy, získat sebevědomí a pocit, že o mě někdo stojí i s malinkým dítětem. Kolem mě se teď točí mnoho chlapů (pro mě - nečekaně mnoho). Většina z nich má pocit, že mě musí zachránit nebo sexuálně oblažit (řada z nich je zadaných). Ten, u kterého proběhla absolutní přitažlivost, se stal mým převozníkem. Bůh ví, jak to všechno dopadne, ale znovu - děkuji za něj. PS: Před chvílí mi psal, jestli náhodou nečekáme miminko, že by moc rád. :dudlik: Nečekáme!

Babička mého manžela ovdověla před sedmi lety. Už tři roky žije s přítelem z mládí (resp. pravděpodobně to byl její milenec, ale to je tajné .... :vissla: ). A pak že starší ženy patří do starého železa!

majka.r.63 — 5. 4. 2008 20:19

Zklamaná, v něčem jsi vedle jak ta jedle.
Možná sis toho nevšimla, ale děvčata tady na babi si většinou nelžou do kapsy. Takže není proč sahat do svědomí a přiznávat si ... My si přiznáváme.
A povětšinou tu vládne vlídnost.

elena007 — 5. 4. 2008 21:22

Salen, myslim, ze Zklamana se, i kdyz to asi neprizna, tech nezadanych broskvi boji. ;).

Prevozniky jsem prehodnotila.  V pripade, ze chceme dalsi vztah, se jim asi vyhnout nelze. Jsou normalni soucasti vyberu partnera. Jenom se mi obcas zda, ze touha, aby se zaplacla ta dira po exovi, trosku zbytecne se urychluje, az preskakuje otukavaci proces. Ale na druhou stranu, kdyz nekdo zil dvacet let v paru, asi je pro nej cokoliv jineho neprirozene. :)
Vlastne i ja jsem mela prevozniky, ac jsem tvrdila, ze ne. Dokonce tri soucasne. :D Sice se jednalo o vztahy ciste platonicke, ale panove zdatne saturovali potrebu byt zadouci, opecovavana a v pripade potreby i podeprena. Vsechny tri jsem poznala v dobe, kdy se mi manzelstvi uz hezky hroutilo a konec se mi jevil neodvratny. Jaksi jsem uz podvedome rozhodila site. :gloria:

hrosanek — 5. 4. 2008 22:29

Mně vaše názory pomohly vyřešit vnitřní boj, zda si můžu po letech dovolit vztah, do kterého nechci investovat lásku- tj.převozníka. Ať si o tom Zklamané myslí, co chtějí. :)

PetrHl — 5. 4. 2008 23:26

hrosanek napsal(a):

Mně vaše názory pomohly vyřešit vnitřní boj, zda si můžu po letech dovolit vztah, do kterého nechci investovat lásku- tj.převozníka. Ať si o tom Zklamané myslí, co chtějí. :)

ať žijí převozníci a převoznice, jen do toho Hrošánku, je potřeba aspoň pár chvil denně myslet na něco lepšího než trable a prožívat příjemné věci :):):)

konstance — 6. 4. 2008 0:49

Zklamaná napsal(a):

konstance: ty musíš být asi hodně zlá ženská, co? Taková šťouravá, přízemní, nepřející - ostatně, když nemáš sama, proč by měli mít i jiní? Řekla bych přímo ukázková pavlačová bába :lol: Nemáš ráda lidi a oni nemají rádi tebe, jinak bys nebÿla tam, kde právě jsi :P

mila zklamana, rikas pavlacova baba? no pandorra by ti nejspis napsala neco o zrcadleni ;)
ja mam tedy jen jednu otazku, jestli si ji chces zodpovedet to je na tobe.. pises ze tvuj muz opustil milenku, je doma, je hodny, vse je cim dal lepsi..takze jsi vlastne podle svych slov absolutne v pohode ne? (narozdil od nas vsech ostatnich samozrejme).. takze otazka je: Co vlastne presne resis, kdyz tvuj jediny utkvely problem je uz vyresen??

konstance — 6. 4. 2008 0:51

jo a stourava to jsem, to mas pravdu, ale neprejici?? naopak ti ho docela preju :reta:

Nabuko — 6. 4. 2008 9:24

konstance napsal(a):

jo a stourava to jsem, to mas pravdu, ale neprejici?? naopak ti ho docela preju :reta:

Ale no tak fuj, Konstance ... :D

Pisatel — 6. 4. 2008 11:36

Zklamaná napsal(a):

Pisatel: jojo, vyzývala jsem Pandorruu k nějaké reakci a zívala jsem nudou - neboť jak jsem správně tušila, bude to bez odezvy. Klávesnici jsem si vzteky a rozpálená doběla nepřekousla - neměla bych teď na čem psát :P Já se nebojím nějaké konfrontace, nebo vyjadřování názorů, byť jsou opačné a zdejšímu dlouhodobému osazenstvu nesedí - ale jsou to moje názory, já si za nima stojím, cítím to tak a nikoho k stejné víře nepřesvědčuju.

O jak jsme rádi, žes tu klávesnici nepřekousla. Tak dobře od srdce jsem se nezasmál za posledních 25 let. :lol::lol:
Vzývat můžeš cokoli. třeba déšť, bohy....., ale člověka můžeš toliko požádat. A pak jen doufat ,že ti odpoví, ani na odpověď nemáš nárok. A že máš jiný odlišný názor? No je  tvůj, a neříkej že nám nesedí, kdyby nám neseděl jistě bych já mlčel a i ony "mluvčí". Nás netřeba přesvědčovat, to dělají jen lidé, toužící po moci, a jsou vlastně hloupí. :(

Pandorraa — 6. 4. 2008 11:37

Zklamaná napsal(a):

:lol: netušila jsem, že musí mít Pandorra tolik mluvčích. :)

Tak moment, abych se v tom vyznala: jsem dominantní a nebo potřebuji mluvčí???
Jedno vylučuje druhé, máš v tom hokej, udělej si v tom pořádek, ju?

Jinak máš samozřejmě ve všem (sáhodlouhém vysvětlování) naprostou pravdu - tu svoji. Užíj si to :jojo:

Tercila — 6. 4. 2008 16:56

Salen
"Já jsem se s ním pomilovala (už jako rozvedená) . A ani jsem si za to nenechala zaplatit :-) Kamarádská výpomoc."

Ty, Salen, kamarádství si cením hodně vysoko, a teď jsem se trošku pousmála - jemu to "jednou" pomohlo? Ono to zní totiž fakt zajímavě.:) Snad to ten Tvůj kamarád manželce nevykecá.
Jinak jak jsem tu v rychlosti přečetla - no, těžko říct, jak by se člověk zachoval, dokud to neprožije. Je fakt, že pokud mám svého muže ráda a vážím si ho, tak se u sebe "obávám" :), že bych v době jeho postižení neměla potřebu sexuálního výkonu s jiným. Možná že ženy uvažují o svých tělesných potřebách skutečně jinak než muži. Otázka asi je, v jakém věku a duševním rozpoložení by nás to postihlo.
Kdybych byla na místě té nemocné ženy, hmmmm - pokud bych manžela měla opravdu ráda, měla bych mu taky dopřát určité životní radosti (s jinou)... Ale co si budeme povídat, zjištění partnerovy nevěry by těžko někoho potěšilo. Jezdím autem hodně rychle a taky jsem si zažila jisté vyšetření, na základě něhož jsme s manželem pak mluvili na téma "upoutání na lůžko" - mrkl na mě a řekl: "na co jinou protivnou babu? Vždyť mám ještě ruce" ;) - takže je to všechno závislé na charakteru partnera. :)
A jak se znám, v případě "odchodu" ze světa by mě asi víc tížil dceřin nástup do života beze mě, než nějaké nevěry mého chotě. :| (Chlapů je) ;) :).

Salen — 6. 4. 2008 18:02

Tercilo - já to nijak v sobě neřešila a on taky ne. Prostě asi v tu chvíli mu to pomohlo. Ono to bylo tak, že jsme spolu měli jít na kafe a do kina (pro něj večerní výlet z domova jednou za rok) a cestou jsme v autě probírali jak to všechno je, byl dost depresivní a on se mě najednou zeptal, jestli bych s ním nejela radši na chatu. V tu chvíli jsme oba věděli o co půjde. I ten scénář potom byl takovej zvláštní. Já normálně mívám docela obavy z prvních intimností s novým mužem a navíc tohle byl do té doby opravdu jen kamarád. Ale prostě jsme vešli do chaty, každý sám se svlékl a vlezli jsme do postele. Vůbec v tom nebylo nějaké flirtování, prostě něžný sex. Když jsme před tím mluvili o jeho ženě, přišlo mi všechno ostatní podružné. Pak jsme se zase oblékli a šli. Od té doby jsme zase jen v přátelském kontaktu, on občas řeší, jestli by bylo morální, aby si nějakou přítelkyni našel, ale myslím že na to zatím nemá.
Že by něco manželce řekl, to jednak určitě nepřichází v úvahu, ale hlavně ona nevnímá, nereaguje, těžko říct, jestli vůbec ví kdo on je. Proti tomuhle jsou naše problémy samozřejmě nicotné.

konstance — 6. 4. 2008 18:19

Nabuko napsal(a):

konstance napsal(a):

jo a stourava to jsem, to mas pravdu, ale neprejici?? naopak ti ho docela preju :reta:

Ale no tak fuj, Konstance ... :D

no jo ja vim..pardon

elena007 — 6. 4. 2008 19:01

Salen napsal(a):

Tercilo - já to nijak v sobě neřešila a on taky ne. Prostě asi v tu chvíli mu to pomohlo. Ono to bylo tak, že jsme spolu měli jít na kafe a do kina (pro něj večerní výlet z domova jednou za rok) a cestou jsme v autě probírali jak to všechno je, byl dost depresivní a on se mě najednou zeptal, jestli bych s ním nejela radši na chatu. V tu chvíli jsme oba věděli o co půjde. I ten scénář potom byl takovej zvláštní. Já normálně mívám docela obavy z prvních intimností s novým mužem a navíc tohle byl do té doby opravdu jen kamarád. Ale prostě jsme vešli do chaty, každý sám se svlékl a vlezli jsme do postele. Vůbec v tom nebylo nějaké flirtování, prostě něžný sex. Když jsme před tím mluvili o jeho ženě, přišlo mi všechno ostatní podružné. Pak jsme se zase oblékli a šli. Od té doby jsme zase jen v přátelském kontaktu, on občas řeší, jestli by bylo morální, aby si nějakou přítelkyni našel, ale myslím že na to zatím nemá. Že by něco manželce řekl, to jednak určitě nepřichází v úvahu, ale hlavně ona nevnímá, nereaguje, těžko říct, jestli vůbec ví kdo on je. Proti tomuhle jsou naše problémy samozřejmě nicotné.

Salen, a cos mu na to rekla?

Salen — 6. 4. 2008 20:13

Eleno - vlastně nic, absolutně se necítím na to mu v tomhle radit. Sama pro sebe si tedy myslím, že by mu to mohlo být k dobru - prostě, že by měl nějakou životní radost, na co se těšit, s kým se odreagovat. Ale jednak se trochu bojím, že by v té roli mohl chtít vidět mě (a na to tedy fakt nemám) a pak na něm vidím, že by z toho měl špatné svědomí, takže by to jeho psychice možná ještě uškodilo.
Zkrátka, každý to máme nastavené v sobě jinak. Jako třeba Zklamaná považuje nevěru za něco nepochopitelného, on má podobný blok. Kdyby měl ženu zdravou, možná by z něj byl docela obyčejný nevěrník :-). Ale takto se cítí své ženě zavázán, ačkoliv paradoxně jí by to bylo jedno (omlouvám se za cynismus).

elena007 — 6. 4. 2008 21:38

Taky me napadlo, ze kdyz o tom s tebou mluvi, tak tak trosku sonduje :)
Premyslim nad tim a nevim, co bych v podobne situaci delala. Myslim si, ze do doby nez bych se vyrovnala s tim, ze stav meho muze je nejspis nevratny, ze uz vlastne neni, asi bych na nekoho jineho nepomyslela. Jenze ja mam pochybnou vyhodu v tom, ze kdyz me neco trapi, myslim skutecne trapi, sex me absolutne nezajima (ani nemusim brat antidepresiva) a vydrzi mi to hodne dlouho. Nanejvys bych zas na nekom platonicky upirila :). Ale stejne jenom teoretizuji. :| A poradit bych asi taky neumela, ono se v tomto radit nejspis neda.

Ivana — 7. 4. 2008 9:03

Tak jsem si přečetla, co jste tu psali Zklamané a jsem z toho na rozpacích. Vím, že Zklamaná vás provokuje tím, že je příliš rezolutní, příliš černobílá, ale na druhé straně má podle mě hodně pravdy. Já jsem si vždycky myslela, že ve své podstatě je nevěra špatná věc a nevěrníky a nevěrnice jsem odsuzovala. Myslím si to pořád. i když samozřejmě pudy jsou pudy, člověk je svým způsobem zvíře, i když inteligentní a civilizované, takže když jde třeba o případ, co popisuje Salen, tak tam bych tu nevěru neodsuzovala.
Ale jestliže je normální manželství ( ani úžasné, ani z obou stran v troskách), tam jsem ostře proti nevěře. narozdíl od Zklamané si však nemyslím, že vina je jen na straně ženy, která s ženáčem spí, myslím, že je to půl na půl , oba mají vinu. A jsem i přesvědčená o tom, že oba stejně ubližují té manželce, která i třeba nic (zatím) netuší. A protože já jsem byla ta podvedená manželka, vím, jak to strašně bolí a nikdy bych to té ženě nedokázala udělat. Neuznávám výmluvy typu - já jí přece neubližuju, já ji neznám, pro mě je to cizí člověk, já mám vztah s ženáčem, ne s ní. Ale chyba lávky, ublížit lze i cizímu neznámému člověku. Nemyslím tím, že by milenka nějak "kradla" manžela, člověk je tvor svobodný, nemůže nikomu patřit. Ale to duševní utrpení - on mě nemá rád, miluje jinou, myslí na jinou, má s jinou sex, to je hrozné. A opravdu nepochopím ženu, která tohle jiné ženě udělá, ačkoliv sama si prošla tím utrpením být podváděná manželka.

Jessika — 7. 4. 2008 10:00

Salen napsal(a):

...A  požádám tě o tvůj názor - mám kamaráda, asi 20 let ženatý, jeho žena měla nehodu a je trvale upoutaná na lůžko, poškozený mozek, nemluví, nereaguje. Střídají pobyty v LDN s pobyty doma, kde pomáhají rodiče i děti s péčí o ni. Tento stav trvá asi 5 let a zřejmě ještě mnoho let trvat bude. Kamarád v posledních měsích často řeší otázku, zda si má najít přítelkyni. Je na tom psychicky hodně zle, už nemá ani moc přátel, lidi neví jak se k němu chovat, tak se setkání raději vyhýbají. Není mu ještě ani 50, strašně mu chybí milování se ženou.

Je podle tebe jeho povinností zapomenout na radosti a slasti života, protože je přece ženatý??

no já se nechci stavit ani na jednu stranu, ale neříká se : v dobrém i ve zlém?

sáhněme si do svědomí - jestliže se postarání o svého parnera v nouzi hodnotí jako čin, který je třeba obdivovat, pak je zřejmě cosi shnilého v zřízení manželském (partnerském)

p.s. co se týká "slastí" života  - má-li partner oné postižené morální zodpovědnost, stejně se do žádné jiné ženy nezamiluje (duší) a pokud s jinou ženou bude jen mít sex, pak od čeho jsou bordely , potažmo onanie?

Alosek — 7. 4. 2008 10:02

majkafa napsal(a):

Jít bez ohlížení dopředu.
To se mi zatím moc nedaří.

Tak se klidně ohlížej. S láskou, pochopením, vděčností za všechno hezké. Ber z toho sílu jít dál.
A když se to nedaří teď - však ono to zase jednou půjde. Tam vpředu, před tebou.

Selima — 7. 4. 2008 12:47

Zklamaná napsal(a):

Nechci nikoho napadat, to chraň bůh, ale nemohu si pomoct, připadá mi, že to svoje nevěrnictví , ke kterému se přihlašujete a které de facto i tak nějak obhajujete - že jsou to pouze chyby, kterých jste se dopustily, místo, aby jste své problémy ve vztazích řešily. Proč například pisatelka, co muž byl na nějakých práškách a ztratil "libido", tak nějak ochladl - proč to řešila nevěrou?  Proto, že ji tedy chybělo pohlazení, projevy něžnosti apd? Proč nebyla ráda pouze s tím, že ten její muž je tedy nemocný a časem to přejde a situace se vrátí k normálu...(ostatně, něco v tom smyslu se radilo tady Janete - měla odsunout to svoje já chci - být pohlazená, být milována) - ale bylo to řešeno nevěrou z její strany - a teď si to špatné svědomí musí nějak obhájit, že jo? Nebo manžel mi byl nevěrný - oplatím mu stejnou mincí. Za přímo uhozený názor považuji to, že kdo nezkusil, měl by tedy zkusit, aby se vyrovnaly nějaké energie, či co? Co to je za blábol? Nebo že budu vědět jaké to je a budu i moci pochopit tu, která je milenkou ženatého/zadaného muže? Že má problémy v partnerství a v náručí zadaného muže hledá slova útěchy, povzbuzení, náklonnosti - ale tím své problémy doma nevyřeší, řekla bych, že spíš přikládá pod kotel. Nebo pokud je tedy na mě manžel hrubý, psychicky a fyzicky mě napadá - proč tedy s takovým člověkem jsem? Kvůli dětem? Kvůli sobě, že mám strach být sama, že se o sebe nebudu umět postarat - nebo proč? Nevyhovuje-li mi manželství, a to tak, že se stává pro mě nesnesitelným - tak snad budu řešit tuto krizi, ne ji jen přebíjet nějakými chvilkovými úlety v náručí milence - on mi táák přeci rozumí, on mě táák miluje - ale houby, kdyby Vás ti milenci táák milovali, tak odejdou od rodiny a jdou za svou láskou. Poskytli by Vám to všechno, co Vám doma chybí uceleně, ne pouze po kouskách. Ale zase si namlouváte a omlouváte, že jste to udělaly, protože byla krize, svalujete to na nějaké pudy a pocity - ale když jste se domů od milence vracely, už jste zase měly rozum, který před chvílí chyběl. Tak mi nevykládejte, že si sobě samé nelze poručit. Někde na jiném vlákně byla hezká věta - myslím od Somaia .... a slovo zodpovědnost je archivní přežitek z Ottova naučného slovníku. Je to fakt smutné.
Některé z Vás se po různých prožitých peklech staly sebevědomějšími, silnějšími, tvrdšími (to schvaluji - to je super) - ale také bych řekla více chladnějšími - a to zejména vůči okolí. Samy jste si mnohé prožily pocity, co je to být podveden, opuštěn, nemilován tím, koho milujete....a pak stejných pocitů dáváte plně vědomě zažít jiné ženě. Dokonce se tu ozvaly i hlášky typu: já ji přeci neubližuju, mě do ní nic není (ale ano, ubližujete a mělo by Vám do jejích pocitů něco být - víte přeci, jaké to je)
Vím, že by to byla naprostá utopie, aby si ženy uvědomily to, když poskytnou sex-milování-či jak to Vy nazýváte, že dávají tomu druhému možnost být nevěrný, a aby to tedy vědomě nedělaly a neubližovaly té na druhé straně. Neříkejte mi, že když s tím dotyčným skončíte v posteli, že nevíte, zda je svobodný, či zadaný. Když si uvědomujete, že se po schůzce s milencem máte vrátit domů, musíte si uvědomovat i to, že co děláte, je špatné, nemorální, zkažené - a neobhajujte to láskou, toto jsou je pudy, chtíče a Vaše slabá vůle. Buďte si nevěrné, jak chcete, ale vybírejte si, s kým skončíte v posteli, rozum Vám byl nadělen, tak se neschovávejte za přírodu, pudy a začněte ho používat. Je plno chlapů volných a rozhodně to nejsou ztracené existence.

Nič si nepochopila. Ja sa NEMUSÍM NIKOMU OSPRAVEDLŇOVAŤ,  namenej zo všetkého nejakej anonymnej Babinete, ktorá hlavne netuší, o čom píše... napríklad ako môžu vyzerať vzťahy po pár rokoch, že veci nie sú čienrobiele a že niekedy je dosť ťažké odísť zo vzťahu.... že chuť riešiť má často len jeden, a druhý nespolupracuje, lebo JEMU/JEJ to vyhovuje...
Ale beriem to, že si čerstvo postuhnutá neverou a nameisot, bay si sa rozišla so svojím neverníkom alebo riešila s ním, prečo sa stalo to, čo s astalo, prídeš sa vybúriť na tunajších ženách. ;) Vždy je lepšie a ľahšie riešiť životy tých druhých, než svoje vlastné. Ak sa ti prieči nevera, tak sa v prvom rade rozíď s neverníkom, a neapeluj láskavo na cudzie ženy, ktoré s TVOJOU neverou nemajú nič do činenia.

Selima — 7. 4. 2008 12:53

Zklamaná napsal(a):

Klubko:
to je od něj moc hezké, že ti v nemoci pomáhal - ostatně, já se domnívám, že když partner je nemocný, ten druhý je tu od toho, aby mu pomohl. Ale že v té době, pro tebe těžké, on odbíhal jinam - to považuješ za čestné? Já nikoliv. Takovouto nevěru považuju za mnohem horší, než když je druhý zdravý. Sama sebe si tedy neumím představit - mít starost o zdraví svého nejbližšího milovaného člověka a občas si odskočit nechat udělat potěšení - ty bys to taky tak dělala?

Až bude tvoj partner trpieť CHRONICKÝMI  depresiami a 5 rokov nebudete mať pohlavný život, tak nám príď proozprávať, aká si úžasná. Skôr nemáš prrávo čokoľvek posudzovať. ;)

Pisatel — 7. 4. 2008 12:53

Rei napsal(a):

teda, a já bludná, ztracená ovce si myslela, že jde žít i bez chlapa... Šmarjá pano, jak já byla naivní :grater: konečně mi někdo otevřel oči.. díky Zklamaná, konečně jsem procitla :godlike:

Ale no tak :vissla: mezi námi jde žít i bez ženské a tabáku, ale zkusil jsme obé a raději to S :)

Pisatel — 7. 4. 2008 12:56

Jen na okraj nějak jsem ztratil nitky příběhu Zklamané? očem je řeč?, krom toho že nepřekousla klávesnici aby mohla komunikovat. Nějak jsem nepochopil, proč chce řešit jiné a nnějak odběhla od svého interestantního příběhu o rozažených nožkách? Vím od muže je to provokace a neslušné, ale jsme také postižen roztaženýma mohama:)
Vraťme se prosím k tématu. Děkuji

Zklamaná — 7. 4. 2008 13:17

Selima napsal(a):

Nič si nepochopila. Ja sa NEMUSÍM NIKOMU OSPRAVEDLŇOVAŤ,  namenej zo všetkého nejakej anonymnej Babinete, ktorá hlavne netuší, o čom píše... napríklad ako môžu vyzerať vzťahy po pár rokoch, že veci nie sú čienrobiele a že niekedy je dosť ťažké odísť zo vzťahu.... že chuť riešiť má často len jeden, a druhý nespolupracuje, lebo JEMU/JEJ to vyhovuje...
Ale beriem to, že si čerstvo postuhnutá neverou a nameisot, bay si sa rozišla so svojím neverníkom alebo riešila s ním, prečo sa stalo to, čo s astalo, prídeš sa vybúriť na tunajších ženách. ;) Vždy je lepšie a ľahšie riešiť životy tých druhých, než svoje vlastné. Ak sa ti prieči nevera, tak sa v prvom rade rozíď s neverníkom, a neapeluj láskavo na cudzie ženy, ktoré s TVOJOU neverou nemajú nič do činenia.

Však se neospravedlňuj - máš to tak nastavené, že prostě musíš, tak musíš. Já to mám nastavené tak, že nemusím, tak to nedělám. Odejít ze vztahu bývá těžké, to vím a dokonce i znám, přesto jsem především řešila co a jak udělám, abych se z toho vymotala a neřešila jsem to chvilkovou nevěrou, abych si dopřála nějakou radost v pochmurném světě.
Nechápu, proč mě doporučuješ, abych se rozešla se svým nevěrníkem - proč? Abych byla postižena stejnou samotou a hledáním někoho dalšího? Já mám vyřešeno, muž se s milenkou rozešel a zůstal s námi - co bych po něm měla chtít víc? Aby se mi denně dušoval, že opravdu dnes s žádnou nepromluvil, že na žádnou ani okem nepohlédl? Nevěra se mi příčí, to máš pravdu, ale spadnout do řad opuštěných a věčně hledajících se mi nechce - to jako, abych si dokázala sama sobě, jak jsem tvrdá, nebo co? Svůj vztah jsem si prodiskutovala a pořešila s ním, vyvodili se z toho nějaké postoje a dál uvidí čas, co se bude dít - zatím je to skvělé :) A neapeluji a nikoho nepřesvědčuji, že pouze můj názor je ten správný  je to můj názor, je zde diskuze a já svůj názor přednesla, tak, jako mnohé z vás. Já nevěru odsuzuji, proto sama nejsem nevěrná - vy ji neodsuzujete, proto ji až tak neřešíte, respektive ji tolerujete. A to ze zase váš názor a já vám ho neberu, ale laskavě si uvědomte, že tohle je diskuze a každý má právo přednést svůj názor, napsat příspěvěk apd. nebo je to tady nějaká uzavřená komunita, kde se odlišné názory smetou ze stolu a prohlásí se za demagogické? Co je v tom demagogického, že nevěru odsuzuji? A mmnch. neřeším životy druhých, každý, ať se v tom poplácá, jak nejlépe umí, já se v tom taky poplácala, vyvodila důsledky a následky a te´d se děj vůle boží :gloria:

Zklamaná — 7. 4. 2008 13:20

Selima napsal(a):

Až bude tvoj partner trpieť CHRONICKÝMI  depresiami a 5 rokov nebudete mať pohlavný život, tak nám príď proozprávať, aká si úžasná. Skôr nemáš prrávo čokoľvek posudzovať. ;)

Až bude můj partner trpět chronickými depresemi 5 let a sex by mezi námi nebyl, rozhodně nebudu řešit to, kde bych si urvala kus pohlavní radosti. Myslím, že bych měla na starosti jiné věci, než lítat jak smyslů zbavená s pocitem, že jsem si už 5 let nedopřála...A ty sis toho zažila, že máš to právo cokoliv posuzovat?? :cool:

Zklamaná — 7. 4. 2008 13:25

Pisatel napsal(a):

Jen na okraj nějak jsem ztratil nitky příběhu Zklamané? očem je řeč?, krom toho že nepřekousla klávesnici aby mohla komunikovat. Nějak jsem nepochopil, proč chce řešit jiné a nnějak odběhla od svého interestantního příběhu o rozažených nožkách? Vím od muže je to provokace a neslušné, ale jsme také postižen roztaženýma mohama:)
Vraťme se prosím k tématu. Děkuji

Neříkej, že ti moje komunikace až tak chybí - možná ano, jinak bys neměl k tématu co říci, že? Chybí ti roztažené nožky - porozhlédni se kolem, určitě několik nabídek vysonduješ :lol: Je plno žen, co řeší krize hledáním potěšení, aby přišly na jiné myšlenky a mohly lépe čelit problémům a vlastní krize tak nechat narůstat.

Klubko — 7. 4. 2008 13:32

Alosek napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Klubko:
to je od něj moc hezké, že ti v nemoci pomáhal - ostatně, já se domnívám, že když partner je nemocný, ten druhý je tu od toho, aby mu pomohl. Ale že v té době, pro tebe těžké, on odbíhal jinam - to považuješ za čestné? Já nikoliv. Takovouto nevěru považuju za mnohem horší, než když je druhý zdravý. Sama sebe si tedy neumím představit - mít starost o zdraví svého nejbližšího milovaného člověka a občas si odskočit nechat udělat potěšení - ty bys to taky tak dělala?

On neodbíhal jinam, byl s ní, když ho nejvíc potřebovala. A ani jeden to neměl lehké a nenechal ji v tom.
Těžko pochopit, co je opravdu v životě a ve vztahu dlůležité, když nejsme doopravdy ve sr.ačkách až po uši...

To zklamaná:

A víš,kolik je "charakterů", kteří by mě nechali tak jako tak a šli o dům dál úplně:))) JO a o něm by se říkalo. On byl takový charakter, že ji nechal, protože by neunesl jí podvádět :lol::lol:
Nevím zda bych se naopak chovala taky tak. Teď si říkám, že na,ale co já vím. Víš, tohle je věc, kterou vůbec za zradu neberu. Já se tenkrát modlila, aby se nezamiloval jinde. To by byl fakt průser, než jeden zápich...:vissla:

Selima — 7. 4. 2008 13:37

Zklamaná napsal(a):

Selima napsal(a):

Až bude tvoj partner trpieť CHRONICKÝMI  depresiami a 5 rokov nebudete mať pohlavný život, tak nám príď proozprávať, aká si úžasná. Skôr nemáš prrávo čokoľvek posudzovať. ;)

Až bude můj partner trpět chronickými depresemi 5 let a sex by mezi námi nebyl, rozhodně nebudu řešit to, kde bych si urvala kus pohlavní radosti. Myslím, že bych měla na starosti jiné věci, než lítat jak smyslů zbavená s pocitem, že jsem si už 5 let nedopřála...A ty sis toho zažila, že máš to právo cokoliv posuzovat?? :cool:

Ja neposudzujem, ja sa pýtam... Zažila som to nie vo svojom vzťahu, ale vo svojom okolí a videla som to nešťastie, ale aj tú dilemu. Šok je to spočiatku, aler po piatich rokoch ti síce je smutno, ale už rozmýšľaš, ako vrátiť život čo najviac "k normálu" - aj keď otázka v tomto prípade je, čo je normál. Hlavne som chcela poukázať na to, že tvoje kázanie je čisto teoretické, lebo okrem partnerovej nevery (ak to vôbec JE kríza) si zrejme žiadnu vážnu životnú krízu nezažila, ale máš dokonale jasno, čo by si robila, myslela, cítila, atď. Závidím ti tvoje jasné a neochvejné presvedčenie; mňa moja kríza, resp, moje krízy práve naučili, že keď príde na lámanie chleba, neplatí nič, vrátane toho, čo som si myslela sama o sebe... Inak, prekvapili a vydesili ma tvoje dve manželstáv a ich trvanie, ja som ťa tipovala na 27-ročnú dievčinu s neveľkými vzťahovými skúsenosťami... tie bývajú podobne radikálne a neústupné, s čiernobielym videním ako v lacných ázijských filmoch(t.j. dobrí sú oblečení v bielom a musia vyhrať - na rozdiel od zlých, ktorí sú oblečení v čiernom a do jedného ich vyzabíjajú).

Klubko — 7. 4. 2008 13:38

Zklamaná napsal(a):

salen: Vdaná jsem byla rovných 20 let, žili jsme spolu 21 let (již rok před svatbou). Ta nevěra se týká mého druhého vztahu (5 let spolu)
Ale to, co píšeš, je úplně jiná situace, něco jiného je, když je někdo v kómatu, či trvale upoután na lůžko s postižením, o jakém píšeš ty, a jiná situace je, když ten nemocný po prášcích ztratí libido (načas - to není trvalé). A i v tom případě, co popisuješ o kamarádovi, záleží na něm, jak hluboce svou ženu miluje, zda ji bude věrný i v dobách zlých - může to trvat dlouho, ale také nemusí. A co on chce - milovat se s ženou, nebo mu chybí láska? Lásku má upoutanou na lůžku, pomilovat se může někde, kde se za to platí - ale jak jsem pochopila, trvá tento stav 5 let a zatím zůstal věrný (to je co říct, když se tu pořád omílají city, pudy, zamilovanost).
A co bych udělala já? Pokud svého živoního partnera miluji, nemohla bych mu být nevěrná, i když by to pro mě znamenalo být bez sexu. Do konce jeho, nebo mého života. A rozhodně bych se trápila, ale ne nad tím, že nemám sex, ale nad tím, že můj nejmilovanější člověk je na tom tak strašně zle a já zrátcím nejbližšího člověka a není v mých silách mu pomoci.
Co by jsi dělala ty?

Milenko, já tě jednou vezmu s sebou na praxi do školy,ju? Abys tam viděla ty upoutané na lůžko, které jejich nejmilovanější taky vždy ujišťovali, že je  nenechají na holičkách, že jsou tam jen pro ně. Hmm, někteří (některé) to vydrželi i pět let, některé jen rok a jsou v jiném vztahu. Neodsuzuji je, je to jejich život. Taky říkali NIKDY NEOPUSTÍM!!!
Pak tam jsou taky protějšky párů, kteří nic neslibovali, asi mají sex někde jinde,ale chodí týden co týden aby byli těm svým milovaným nablízku,alespoň 4 hodiny odpoledne.
Co je lepší? Máš na tohle nějakou formulku?
Ježiš, ty si jednou tak nebiješ tu d*žku,děvenko. Věř mi, že jsem měla ještě před 15 lety taky všechno ve škatulkách, taky na to svá pravidla, své pohledy a on se mi ten domeček z karet,který jsem si ve svých předsudcích a pravdách vystavěla, zhroutil.

Alosek — 7. 4. 2008 13:38

Zklamaná napsal(a):

Selima napsal(a):

Až bude tvoj partner trpieť CHRONICKÝMI  depresiami a 5 rokov nebudete mať pohlavný život, tak nám príď proozprávať, aká si úžasná. Skôr nemáš prrávo čokoľvek posudzovať. ;)

Až bude můj partner trpět chronickými depresemi 5 let a sex by mezi námi nebyl, rozhodně nebudu řešit to, kde bych si urvala kus pohlavní radosti. Myslím, že bych měla na starosti jiné věci, než lítat jak smyslů zbavená s pocitem, že jsem si už 5 let nedopřála...A ty sis toho zažila, že máš to právo cokoliv posuzovat?? :cool:

Přesně, Zklamaná... myslíš, nevíš, ale neustále odsuzuješ. Ad "Rozhodně nebudu" - a tu jistotu bereš konkrétně ty kde?
Ad "lítat jak smyslů zbavená..." - to tu někde někdy někdo dělal?

Salen — 7. 4. 2008 13:38

Zklamaná : spadnout do řad opuštěných a věčně hledajících se mi nechce - to jako, abych si dokázala sama sobě, jak jsem tvrdá, nebo co?

Ty jsi ale zlá ženská ..... :-(

Zklamaná — 7. 4. 2008 13:49

Klubko: postarat se o svého nejbližšího v době nemoci považuji za naprostou samozřejmost, nepotřebuji, aby mi za to svět tleskal. Opustit takového člověka, aby se říkalo, že je charakter, že by neunesl ji/jeho podvádět - to je podle mě pěkná blbost.
Hezky to tu popsala Tercila, co ji na to řekl její muž - mám ještě ruce, když by tedy nutně potřeboval - a ženská se také dokáže uspokojit sama. V tom je podle mě charakter člověka.

Amriana — 7. 4. 2008 13:52

Salen napsal(a):

Zklamaná : spadnout do řad opuštěných a věčně hledajících se mi nechce - to jako, abych si dokázala sama sobě, jak jsem tvrdá, nebo co?

Ty jsi ale zlá ženská ..... :-(

Salenko ..ona vůbec není zlá ..ona je jen radikální a v těch svých postojích nemilosrdná ... no koho mi to připomíná ? Mě ...před dvouma rokama ... a vidíš ...
Zklamaná : co takhle být milosrdnější ke slabostem druhých ..brát je jací jsou i s jejich chybama ... a s tím že dělají to nejlepší čeho jsou v dané chvíli schopni ... nešlo by Ti to ?

Klubko — 7. 4. 2008 13:54

Moc ti přeji, ať něco takového fakt nezažiješ.

A hlavně, si myslím, že kdybys byla v pohodě, tak se nepíšeš, nerozebíráš tolik nevěru. Ty se ji furt děsně bojíš, co? I když je už manžel v papůčích doma, ale ten červíček stále hlodá, že?
Jenže dokud se nevyrovnáš s tím, že se to znovu může stát a že to samé se může stát i tobě, tak v tobě stále obavy budou.

Selima — 7. 4. 2008 13:59

:) presne, Klbko, ono je fuckt ľahšie riešiť druhých ako sám seba a svoj život...

Zklamaná — 7. 4. 2008 14:06

Selima: také jsem viděla ve svém okolí, viděla jsem i opuštění toho nemocného a ponechání ho jeho osudu, viděla jsem však i ty druhé - kteří vyznávají " v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví" Moje psaní je stejně teoretické, jako tvé. Obě jsme tuto situaci ještě nezažily - a můžeme ji zažít - dnes, zítra, nebo za několik let. Ty jsi o tom třeba nepřemýšlala, jak by ses k tomu postavila - já ano. A dokonce z vlastní zkušenosti vím, jaké to je, když partner nechá toho svého v nemoci na holičkách, kdy se pomalu smiřuje s tím, že ho bude pravděpodobně čekat nějaký ústav pro dlouhodobě nemocné. Proto možná mám takové radikální řešení a názory.
mmnch. si se neptala, ty jsi ironicky mě vyzvala, abych :Až bude tvoj partner trpieť CHRONICKÝMI  depresiami a 5 rokov nebudete mať pohlavný život, tak nám príď proozprávať, aká si úžasná. Skôr nemáš prrávo čokoľvek posudzovať.
Manželsvtí jsem měla jen jedno - co tě na tom tak vyděsilo? Kdybych nezažila krizi, asi bych setrvala ještě v původním manželství, to snad uznáš?

Klubko — 7. 4. 2008 14:10

No nic, asi to shrneme takto:

Zklamaná, jako Panna Marie, nemůže vidět ani přes zavřené oči, to smilstvo světa. Ona ta pravdomluvná, ta která se pěstmi bije v prsa a volaje : ""Já nikdy nezklamu, já nikdy nesesmilním, já vytrvám v nemoci i chudobě"

A vy ostaní, rajdy a rajdové, si dejte dvě facky z každé strany a před zrcadlem si plivněte do tváře se slovy: " já se očistím, smilstvo setřu ze svého těla a budu vždy jen vzorným příkladem straně i ostatním" :lol::lol::lol:

Zklamaná — 7. 4. 2008 14:12

Salen napsal(a):

Zklamaná : spadnout do řad opuštěných a věčně hledajících se mi nechce - to jako, abych si dokázala sama sobě, jak jsem tvrdá, nebo co?

Ty jsi ale zlá ženská ..... :-(

Co je na tom zlého, že tam nechci být? A že udělám hodně pro to, abych se tam neocitla? To není žádné poukazování na konkrétní osoby, jak sis to možná sama vztáhla na sebe. Kdybych byla hodně zlá, asi bych napsala něco v tom smyslu, že pokud byl někdo nevěrný, byť se mu to podařilo utajit, tak si ho ten osud stejně našel....

Mikeš — 7. 4. 2008 14:15

Klubko napsal(a):

Zklamaná, jako Panna Marie, nemůže vidět ani přes zavřené oči, to smilstvo světa. Ona ta pravdomluvná, ta která se pěstmi bije v prsa a volaje : ""Já nikdy nezklamu, já nikdy nesesmilním, já vytrvám v nemoci i chudobě"

... a ženáčovi NIKDY nožky neroztáhnu. Amen. :supr:

x56325 — 7. 4. 2008 14:17

Ježíš, Klubko, ty seš teda číslo... :lol:
Ani nevíš, jak jsi mi zlepšila náladu, řehtám se tady jak pako...

x56325 — 7. 4. 2008 14:18

Až na věky! :-)

Vanda — 7. 4. 2008 14:19

Zklamaná napsal(a):

Já mám vyřešeno, muž se s milenkou rozešel a zůstal s námi

Milá Zklamaná,
  zklamu tě, ale TY vyřešeno myslím zdaleka nemáš. To tvůj muž má vyřešeno, a kdybych chtěla být zlá, napíšu  - možná zatím. Ale nechci, fakt ti přeju, že zůstal doma a máte to jak píšeš čím dál lepší, taky proto, že sis to zřejmě přála. Budu předpokládat, že sis to přála proto, že ho máš ráda a chceš s ním strávit další dobu, a ne proto, abys vyhrála nad svody okolí a byla vítězem bitvy o drevený mostík, nebo že ses bála opuštění.
  Jenže...z tvého nekompromisního psaní na mne čiší tvůj strach zůstat sama ( osamělá), a to není myslím dobrý základ partnerství - bát se být sama sebou, bát se udělat pomyslnou chybu, aby zase..... protože všude okolo jsou potvory, co jim nevadí, že je ženatý....To opravdu asi není dobrá cesta. Ale přeju ti hodně štěstí.

Zklamaná — 7. 4. 2008 14:21

Klubko: ironie by ti docela šla :-) tady bych napsala něco o tom, že je někdo zlý. Nemůžeš se přenést přes to, že mám jiný názor? Mimochodem, co tady děláš ty, že tu píšeš? Nebo sem smějí psát pouze ti, kdo jsou právě v blátě a něco řeší? Co takhle trošku oprášit to slovo - svoboda - třeba svoboda slova :-)

Klubko — 7. 4. 2008 14:28

Zklamaná napsal(a):

Klubko: ironie by ti docela šla :-) tady bych napsala něco o tom, že je někdo zlý. Nemůžeš se přenést přes to, že mám jiný názor? Mimochodem, co tady děláš ty, že tu píšeš? Nebo sem smějí psát pouze ti, kdo jsou právě v blátě a něco řeší? Co takhle trošku oprášit to slovo - svoboda - třeba svoboda slova :-)

No nějak jsem tě nepochopila? Jako co tady dělám? Já se tady bavím, čtu a reaguji. Že máš jiný názor, v pohodě, já mám sama ráda svobodu,hodně. Jen mi tak nějak připadá, že největší problém s odlišnými názory máš ty.
Já jsem fakt vysmáta...:)

Zklamaná — 7. 4. 2008 14:29

Vanda napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Já mám vyřešeno, muž se s milenkou rozešel a zůstal s námi

Milá Zklamaná,
  zklamu tě, ale TY vyřešeno myslím zdaleka nemáš. To tvůj muž má vyřešeno, a kdybych chtěla být zlá, napíšu  - možná zatím. Ale nechci, fakt ti přeju, že zůstal doma a máte to jak píšeš čím dál lepší, taky proto, že sis to zřejmě přála. Budu předpokládat, že sis to přála proto, že ho máš ráda a chceš s ním strávit další dobu, a ne proto, abys vyhrála nad svody okolí a byla vítězem bitvy o drevený mostík, nebo že ses bála opuštění.
  Jenže...z tvého nekompromisního psaní na mne čiší tvůj strach zůstat sama ( osamělá), a to není myslím dobrý základ partnerství - bát se být sama sebou, bát se udělat pomyslnou chybu, aby zase..... protože všude okolo jsou potvory, co jim nevadí, že je ženatý....To opravdu asi není dobrá cesta. Ale přeju ti hodně štěstí.

Když si najedeš na první stránku, uvidíš, že moje story se ocitlo v kolonce F - přečti si i přesný popisek, co by kdyby... nebojím se být sama, ostatně odcházela jsem z manželství s tím, že budu sama a hezky si to užiju. Že se mi připletl do života chlap, se kterým nyní žiju - to byl asi osud. A protože je to naprostý opak mého BM, chtěla bych v tomto vztahu vytrvat - ale pokud to nepůjde, nedá se nic dělat, život půjde dál. Asi by mi to pošramotilo hodně sebevědomí, kdyby mě opustil, to si musím přiznat (zatím jsem to byla já, kdo opouštěl), ale strach, ten nemám.

Vanda — 7. 4. 2008 14:33

Zklamaná napsal(a):

proč? Abych byla postižena stejnou samotou a hledáním někoho dalšího?
Nevěra se mi příčí, to máš pravdu, ale spadnout do řad opuštěných a věčně hledajících se mi nechce

Zklamaná — 7. 4. 2008 14:34

Klubko: ale já se také bavím, čtu a reaguji. Bylo by smutné a nepřenesla bych to přes svoje ego, kdyby mé psaní vás nechávalo chladnými :-)

Pisatel — 7. 4. 2008 14:35

Zklamaná napsal(a):

Pisatel napsal(a):

Jen na okraj nějak jsem ztratil nitky příběhu Zklamané? očem je řeč?, krom toho že nepřekousla klávesnici aby mohla komunikovat. Nějak jsem nepochopil, proč chce řešit jiné a nnějak odběhla od svého interestantního příběhu o rozažených nožkách? Vím od muže je to provokace a neslušné, ale jsme také postižen roztaženýma mohama:)
Vraťme se prosím k tématu. Děkuji

Neříkej, že ti moje komunikace až tak chybí - možná ano, jinak bys neměl k tématu co říci, že? Chybí ti roztažené nožky - porozhlédni se kolem, určitě několik nabídek vysonduješ :lol: Je plno žen, co řeší krize hledáním potěšení, aby přišly na jiné myšlenky a mohly lépe čelit problémům a vlastní krize tak nechat narůstat.

:lol::lol::lol::lol: No mě pořád chybí jedno, a to proč tu brojíš? Nepotřebuji sondovat kde jaké nožky se roztáhnou, mám ruce jako ten farář v onom vtípku o tom jak sám a sám :):lol: :vissla:

Zklamaná — 7. 4. 2008 14:35

Vanda: ano, nechtěla bych být sama - ale nebojím se toho - tak to bylo myšleno.

Zklamaná — 7. 4. 2008 14:37

Pisatel: já tu nebrojím, já píšu své názory a je pouze tvou věcí, co pod tím vidíš ty.

Vanda — 7. 4. 2008 14:38

Zklamaná napsal(a):

... se srocují ztracené duše, co opravdu toho chlapa nemají (ostatně ani ty ho nemáš, že?),... jinak by tu přeci nebylo tolik povzdechů a nářků
... protože nemají stálého partnera, po večerech je jim smutno, děti pomalu odrůstají a mají své životy.

Vanda — 7. 4. 2008 14:42

Zklamaná, ale já to tak cítím, že tenhle strach z tebe sákne ve všech příspěvcích, klidně mě i samu sebe přesvědčuj o opaku....ale víš, jde o tebe a ne o mne, mně je to celkem buřt.

Zklamaná — 7. 4. 2008 14:43

Vanda: A není to tak u některých? tady jsem nepopisovala sebe, ale některé z vás. Hele, kdybych zůstala přeci jednou někdy sama, já si to i umím přiznat, jo, bylo by mi asi občas smutno - ale abych si kvůli tomu nabrnkla nějakého ženatého/zadaného - když už bych hledala, tak takového, co byl byl stálý
A strach nemám ze samoty, strach mám z toho, že by se to mohlo opakovat a já bych měla dostát svým slibům. Ono je to poměrně ještě čerstvé, abych nějaké ty obavy v sobě ještě měla, až uplyne rok, dva - nebo i více let, určitě ta obava z tohoto bude menší a menší...už je to lepší k pochopení?

Vanda — 7. 4. 2008 14:47

Nikdy nevíš, co bys v té situaci udělala, nepředjímej....totéž by bylo bývalo napsalo před nějakým časem plno místních přispěvatelek. A nepopisovala jsi sice sebe, ale svoje obavy nebýt v té situaci jako ony. Jojo, zas to zrcadlení :D
Jo a zapomněla jsi mi napsat, proč starší ženy nejsou žádné terno( například pro stejně starého muže). Proč nejsou?

Pisatel — 7. 4. 2008 14:51

Zklamaná napsal(a):

Pisatel: já tu nebrojím, já píšu své názory a je pouze tvou věcí, co pod tím vidíš ty.

No fajn, tak jaký jest tvůj názor, zatím ti není pochuti ani jeden sdělený názor, každého odsuzuješ a holedbáš se svým. Sděl jasně své stanovisko názor a pohled na celou věc. Děkuji

Pandorraa — 7. 4. 2008 14:53

Kdybych někdy zůstala sama...........

Osobně si myslím, že člověk, jehož partner je dlouhodobě upoután na lůžko, třeba těch tu zmiňovaných 5 let, JE sám. Chybí mu sdílení, a to možná víc, než sex a v tom mu dvě ruce ani jakékoliv jiné praktiky nepomohou. Posuzovat jeho charakter podle toho, zda si najde jinou spřízněnou duši, to je podle mne stejně hloupé, jako zúžovat tuhle "nevěru" jen na sex. To bych řekla pak není problém toho "nevěrníka", ale těch, kteří jen takhle úzkoprse přemýšlejí.... asi podle sebe soudím tebe.

Já si osobně velmi vážím každého, kdo v takové situaci svého partnera neopustí, věnuje mu svůj čas, své peníze, svou lásku, své soucítění.
Naopak si nevážím nikoho, kdo by takovémuhle člověku chtěl něco kázat o morálce a charakteru, pokud by si našel dalšího partnera.

Toho, kdo to neunese a partnera opustí, mne ani nenapadne soudit.
Mohla bych se do té situace dostat sama a to si opravdu nepřeji.
Život má někdy dost silné páky na to, aby prověřil kategorická vyhlášení a charaktery charakterů.

Kukačka — 7. 4. 2008 14:57

Vanda napsal(a):

Jo a zapomněla jsi mi napsat, proč starší ženy nejsou žádné terno( například pro stejně starého muže). Proč nejsou?

Já jsem starší, než můj ženatý přítel...

tady je ale dusno

Ivana — 7. 4. 2008 15:01

Já nechápu, proč se tak do Zklamané navážíte? Mám podobný názor jako ona. Podle mě je nevěra špatná a myslela jsem si, že většina lidí to cítí také tak. Je to pro mě velké zklamání i překvapení, že většina vás tady nevěru toleruje.
A já jsem taky nechtěla spadnout do řad osamělých a věčně hledajících, ale bohužel spadla. A to je asi to jediné, co svému BM nemůžu odpustit. Že on má novou manželku, nové dítě a novou rodinu a já jsem zůstala sama, opuštěná a nemilovaná.
Vy všechny tu jedním dechem píšete o tom, jak jste svobodné bytosti, jak jste samy sebou a kdesi cosi, ale na druhé straně zoufale hledáte jakéhokoli chlápka, třeba jen do postele a klidně i ženáče, který vás má jen na ten sex. Tak hluboko já nikdy neklesnu, radši zůstanu sama, než tohle!
Ještě dokážu pochopit, že se někdo zamiluje jinde a odejde od svého partnera a začne žít s tím novým ( přesně to jsem zažila a strašně to bolí, ale manžel byl alespoň čestný člověk, čestně se se mnou rozešel, když mě už přestal mít rád), ale to, co dělá většina ( dle Saleniny statistiky), že váhají donekonečna mezi milenkou a manželkou, nebo že klidně mají druhý vztah a ani to nijak řešit nechtějí, prostě jim přijde "normální" mít manželku a ještě jednu, dvě, tři, deset milenek, to mi přijde hnusné a nechápu to a odsuzuji to. A že se k tomuto chování propůjčí i ženy, které by měly být poučeny životem a svou vlastní netečností a lhostejností způsobují utrpení manželce, to nedokážu pochopit vůbec. já bych to jiné ženě nikdy neudělala! I kdyby mě chtěl sám Brad Pitt - je ženatý a tudíž u mě bez šance!

Zklamaná — 7. 4. 2008 15:06

Pisateli: odsuzuji nevěrníky a nevěrnice, a přitom s jedním žiju. Pokud se někdo cítí být mnou odsuzován, pravděpodobně jsem píchla do vosího hnízda. Moje stanoviska a názor si přečti, napsala jsem jich plno. Pokud mi není něco po chuti, či proto srsti, pravděpodobně na to odepíšu - to je diskuze. Diskuze je o tom, jak to vidíš ty, nebo jak to vidím já. Tak, jako ty se nenecháš přesvědčit mým názorem, já se nenechám přesvědčit jinými, pokud mám v sobě ustanovené nějaké priority. A každý má ty priority jinde. Celá diskuze na téma roztažených nožek vznikla tím, že jsem si dovolila přednést názor, že nebýt žen, co roztáhnou, nebylo by mužů - nevěrníků, neboť by neměli kam píchnout :-) Psala jsem, že muž může být jak chce velký lovec a sexuální loudil, popud k sexu dává žena - jinak by to bylo znásilnění.

Pandorraa — 7. 4. 2008 15:10

Ivana napsal(a):

A já jsem taky nechtěla spadnout do řad osamělých a věčně hledajících, ale bohužel spadla. A to je asi to jediné, co svému BM nemůžu odpustit. Že on má novou manželku, nové dítě a novou rodinu a já jsem zůstala sama, opuštěná a nemilovaná.

Ivano, ty nemáš svému  muži co odpouštět.
Za to, že ty jsi sama a cítíš se opuštěná a nemilovaná, on ale vůbec nemůže.

Alosek — 7. 4. 2008 15:13

Ivana napsal(a):

Je to pro mě velké zklamání i překvapení, že většina vás tady nevěru toleruje. - Já nevěru netoleruji, to je špatné slovo. Myslím si, že odsuzování čehokoli na úroveň černá/bílá je hloupé, včetně nevěry.
A to je asi to jediné, co svému BM nemůžu odpustit. Že on má novou manželku, nové dítě a novou rodinu a já jsem zůstala sama, opuštěná a nemilovaná. - Obávám se, že svému bývalému nemáš co odpouštět. Ale jistě, je to jenom můj názor jiné ženy, kterou BM taky opustil, jako tebe, a je (možná) šťastný jinde. Doufám a přeju mu to.
Vy všechny tu jedním dechem píšete o tom, jak jste svobodné bytosti, jak jste samy sebou a kdesi cosi, ale na druhé straně zoufale hledáte jakéhokoli chlápka, třeba jen do postele a klidně i ženáče, který vás má jen na ten sex. Tak hluboko já nikdy neklesnu, radši zůstanu sama, než tohle! - Brzdi ve výrazech prosím. To, co jsi sem napsala, se například mě vůbec netýká, a kromě tebe a Zklamané o podobných hovadinách nikdo ve svých příspěvcích nepsal. A co se klesání týče... mnohem hlouběji jsem klesla, když bývalý odcházel, a to především ve svých očích.
...To, co dělá většina, že váhají donekonečna mezi milenkou a manželkou, nebo že klidně mají druhý vztah, a ani to nijak řešit nechtějí, prostě jim přijde "normální" mít manželku a ještě jednu, dvě, tři, deset milenek, to mi přijde hnusné a nechápu to a odsuzuji to - Dle mého názoru nemáme možnost, právo ani morálku či etiku, říkej tomu, jak chceš, na to, abychom kohokoli za cokoli mohli odsuzovat. Mně osobně to rozhodně nepřísluší. A už vůbec nehodlám podobně byť jen uvažovat o věcech, které jsem sama nezažila, nepoznala a neprocítila.
Já bych to jiné ženě nikdy neudělala! - Hm, tak tohle křič ještě hodně dlouho a hodně hlasitě... taky jsem si říkala NIKDY o spoustě věcí. Ale potom taky nezapomeň při jakékoli situaci, která tě složí, volat a naříkat: "proč zrovna já???"

Vanda — 7. 4. 2008 15:14

Ivano, jak to proboha můžeš vědět, že vztah se ženatým pánem je jen o sexu? Co to z těch chlapů děláš za necitlivé panáky? On třeba ze vztahu nemůže z nejrůznějších důvodů odejít, nebo prostě miluje dvě ženy...
A Ivano..."zoufale hledáte jakéhokoli chlápka...který vás má jen na ten sex"...to ale nemyslíš vážně, že ne? Co to z tebe mluví za zlobu?

Nabuko — 7. 4. 2008 15:15

Amriana napsal(a):

Salen napsal(a):

Zklamaná : spadnout do řad opuštěných a věčně hledajících se mi nechce - to jako, abych si dokázala sama sobě, jak jsem tvrdá, nebo co?

Ty jsi ale zlá ženská ..... :-(

Salenko ..ona vůbec není zlá ..ona je jen radikální a v těch svých postojích nemilosrdná ... no koho mi to připomíná ? Mě ...před dvouma rokama ... a vidíš ...
Zklamaná : co takhle být milosrdnější ke slabostem druhých ..brát je jací jsou i s jejich chybama ... a s tím že dělají to nejlepší čeho jsou v dané chvíli schopni ... nešlo by Ti to ?

Přesně tak jsem si to řekla i já :D Zklamaná má názory jak já před třema rokama. Jo a život mi ukázal, že někdy neškodí být trochu méně radikální a přesvědčená o své čistotě a neomylnosti.

Kukačka — 7. 4. 2008 15:16

Jedna jediná věta Ivaně - každý svýho štěstí strojvůdcem.

konstance — 7. 4. 2008 15:16

Zklamaná napsal(a):

Klubko: ale já se také bavím, čtu a reaguji. Bylo by smutné a nepřenesla bych to přes svoje ego, kdyby mé psaní vás nechávalo chladnými :-)

no a to bude asi ten problem..ego ego a nic nez ego.. :D
krome toho si myslim ze zijes trosku v 19 stoleti.. a tem co se silou vule pokousi zastavit cas, osud schvalne posila do cesty ty nejvetsi proutniky aby se z toho probrali a prenesli se v case do roku 2008 ;)

Ivana — 7. 4. 2008 15:17

Pandorraa napsal(a):

Ivana napsal(a):

A já jsem taky nechtěla spadnout do řad osamělých a věčně hledajících, ale bohužel spadla. A to je asi to jediné, co svému BM nemůžu odpustit. Že on má novou manželku, nové dítě a novou rodinu a já jsem zůstala sama, opuštěná a nemilovaná.

Ivano, ty nemáš svému  muži co odpouštět.
Za to, že ty jsi sama a cítíš se opuštěná a nemilovaná, on ale vůbec nemůže.

Nemůže? A kdo mě teda opustil a kdo mě teda nemiluje? Já jsem jeho vždycky milovala, chtěla jsem být s ním a nemůžu. Nikdo nemůže popřít, že nejsem opuštěná a nemilovaná, to je objektivní skutečnost ( mám pochopitelně děti a přátele, ale nemám manžela). A on manželku má, má někoho, kdo ho miluje a já ne.
Samozřejmě, že mu nemám co odpouštět, nemyslela jsem to v tomto smyslu, ale tak, že jsem naštvaná, že mě připravil o hezký spokojený partnerský život a odsoudil mě k samotě ( jasně, jasně, já vím, můžu si najít jiného a bla bla, ale já nechci, nikdo není dost dobrý) a on sám si žije ve spokojeném manželství.

Alosek — 7. 4. 2008 15:17

Zklamaná napsal(a):

Odsuzuji nevěrníky a nevěrnice, a přitom s jedním žiju. Pokud se někdo cítí být mnou odsuzován, pravděpodobně jsem píchla do vosího hnízda - Nepíchla, ty jsi to prostě napsala, a proto oni/ony takto zareagovaly. Nedávej si větší moc, než máš...

Na tvůj úvodní příspěvek ti jenom několik lidí napsalo, jak na tom jsou. Plamenné odsuzování jsi rozpoutala ty, ne oni. Ty ses do nich začala navážet. Nemohla jsi přece čekat, že v této diskuzi budou mít všichni stejný názor. Nevšimla jsem si, že by tady kdokoli odsuzoval či vůbec používal toto slovo vůči někomu jinému.

Kukačka — 7. 4. 2008 15:19

Ivana napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ivana napsal(a):

A já jsem taky nechtěla spadnout do řad osamělých a věčně hledajících, ale bohužel spadla. A to je asi to jediné, co svému BM nemůžu odpustit. Že on má novou manželku, nové dítě a novou rodinu a já jsem zůstala sama, opuštěná a nemilovaná.

Ivano, ty nemáš svému  muži co odpouštět.
Za to, že ty jsi sama a cítíš se opuštěná a nemilovaná, on ale vůbec nemůže.

Nemůže? A kdo mě teda opustil a kdo mě teda nemiluje?

Svatá prostoto!!

Zklamaná — 7. 4. 2008 15:20

Ivana napsal(a):

Já nechápu, proč se tak do Zklamané navážíte? Mám podobný názor jako ona. Podle mě je nevěra špatná a myslela jsem si, že většina lidí to cítí také tak. Je to pro mě velké zklamání i překvapení, že většina vás tady nevěru toleruje.
A já jsem taky nechtěla spadnout do řad osamělých a věčně hledajících, ale bohužel spadla. A to je asi to jediné, co svému BM nemůžu odpustit. Že on má novou manželku, nové dítě a novou rodinu a já jsem zůstala sama, opuštěná a nemilovaná.
Vy všechny tu jedním dechem píšete o tom, jak jste svobodné bytosti, jak jste samy sebou a kdesi cosi, ale na druhé straně zoufale hledáte jakéhokoli chlápka, třeba jen do postele a klidně i ženáče, který vás má jen na ten sex. Tak hluboko já nikdy neklesnu, radši zůstanu sama, než tohle!
Ještě dokážu pochopit, že se někdo zamiluje jinde a odejde od svého partnera a začne žít s tím novým ( přesně to jsem zažila a strašně to bolí, ale manžel byl alespoň čestný člověk, čestně se se mnou rozešel, když mě už přestal mít rád), ale to, co dělá většina ( dle Saleniny statistiky), že váhají donekonečna mezi milenkou a manželkou, nebo že klidně mají druhý vztah a ani to nijak řešit nechtějí, prostě jim přijde "normální" mít manželku a ještě jednu, dvě, tři, deset milenek, to mi přijde hnusné a nechápu to a odsuzuji to. A že se k tomuto chování propůjčí i ženy, které by měly být poučeny životem a svou vlastní netečností a lhostejností způsobují utrpení manželce, to nedokážu pochopit vůbec. já bych to jiné ženě nikdy neudělala! I kdyby mě chtěl sám Brad Pitt - je ženatý a tudíž u mě bez šance!

O tom , jak si to tu popsala , píšu už několik dní - a je to moje stanovisko, tak to cítím, tak já žiju. Děkuji za to, že nejsem v tom svém přesvědčení o správném a morálním životě sama. Vím, co jsem si prožila, když jsem si bláhově myslela, že mě tohle nemůže nikdy potkat - a potkalo, byl to šok, hodně jsem se natrápila, noci probrečela, nejedla jsem, zhubla jsem (to je pozitivum), a jsem moc šťasná, že si ten můj vybral mě. Neusínám na vavřínech slávy, své stanovisko jsme mu jasně řekla a při opakování bych odešla - už bych mu nedala vybrat. Ale abych si pak hledala v samotě nějakého ženatého a tím ublížila druhé ženě, která mi nic neudělala a měla bych ji připravit to samé trauma, co mi připravila ona milenka - to bych prostě neudělala . Nechť si všechny podvedené a nyní si užívající se zadanými/ženatými vzpomenou na ty chvíle, kdy jim samotným bylo krušno a zle, kdy si v prvotní fázi myslely, že život pro ně skončil, tak ať se trochu vcítí do toho, co svým konáním způsobují.

Pisatel — 7. 4. 2008 15:21

Zklamaná napsal(a):

Pisateli: odsuzuji nevěrníky a nevěrnice, a přitom s jedním žiju. Pokud se někdo cítí být mnou odsuzován, pravděpodobně jsem píchla do vosího hnízda. Moje stanoviska a názor si přečti, napsala jsem jich plno. Pokud mi není něco po chuti, či proto srsti, pravděpodobně na to odepíšu - to je diskuze. Diskuze je o tom, jak to vidíš ty, nebo jak to vidím já. Tak, jako ty se nenecháš přesvědčit mým názorem, já se nenechám přesvědčit jinými, pokud mám v sobě ustanovené nějaké priority. A každý má ty priority jinde. Celá diskuze na téma roztažených nožek vznikla tím, že jsem si dovolila přednést názor, že nebýt žen, co roztáhnou, nebylo by mužů - nevěrníků, neboť by neměli kam píchnout :-) Psala jsem, že muž může být jak chce velký lovec a sexuální loudil, popud k sexu dává žena - jinak by to bylo znásilnění.

Ale kočko, já myslím, že jsem ti v úplně první reakci napsal, že máš velkou pravdu v tom, že kdyby ženy neroztáhly nohy pak by nebylo nevěry, ale taky, že je to o tom, že když žena ty nohy rroztáhne tak současně musí být někdo kdo se tam cpe. Že podíl viny je na dvou lidech na ni i na něm.
Jenže jak je statisticky dokázáno, žen je cca o 1,5 víc než mužů. Současně že muži musi si pořád něco musí dokazovat. Také že je to dáno stavem výchovy, morálky a brzd jedince a stavem celé společnosti. Já osobně tebe nemám právo soudit ani neodsuzuji, že zde píšeš, ani že sama jsi ta co roztáhla nohy. Je to tvůj život a ty se stím musíš vypořádat. Mám však dojem, že zde se snažíš kázat vodu ale sama piješ víno.
Tím tuto velice plodnou debatu já končím :)

Alosek — 7. 4. 2008 15:23

Zklamaná napsal(a):

Nechť si všechny podvedené a nyní si užívající se zadanými/ženatými vzpomenou na ty chvíle, kdy jim samotným bylo krušno a zle, kdy si v prvotní fázi myslely, že život pro ně skončil, tak ať se trochu vcítí do toho, co svým konáním způsobují.

A zejména všechny, které došly rozumu, a pochopily, že většinu bolesti si způsobily samy...?
Hm, obávám se, že mně neublížil ani můj bývalý, ani jedna z jeho milenek. Ubližovala jsem si nejvíc sama.
Musím se taky smát, když si vzpomenu, co všechno jsem byla schopná vyčítat a komu.

Vanda — 7. 4. 2008 15:23

Zklamaná,
tak do toho

Regina — 7. 4. 2008 15:23

Ale tady nejde o to, že se stane někdo milenkou ženáče, nebo že to neudělá, jde o to, že jsme většina z nás tvrdila, že NIKDY se nestane milenkou ženáče, a že se to pak stalo!
Každá máme svůj názor, a ty, co se jim stalo, že holt spí se ženáčem, nejsou o nic lepší než ty, co se ženáčem nespaly.

Zklamaná a Ivano, vaše názory jsou jen vaše, jen  se divím, že nedohlédnete dál a nejste schopné připustit, že se to vám může stát taky.

Může, ale jste tak zásadové, že holt broskví nepojíte. Škoda jen pro vás.

Hlavně že jste zásadové.

Teď muvíám hypoteticky:

Je to správně, že se nevyspíte s mým mužem.

Ale jestli potkám toho vašeho a bude mi s ním dobře a jemu bude se mnou dobře a  přelítne jiskra, nemůžu vám slíbit, že se s ním nevyspím. Protože jsem jen člověk, ne ocelová žena. Jsem jinak zásadová, třeba nekradu a snažím se nelhat. I teď nelžu, protože narozdíl od vás  si dokážu připustit, že jsem schopná se vyspat se ženáčem. Můj průser, moje volba. Moje odpovědnost. Jeho taky.

Mmch, také žiju s mužem, který měl dva roky milenku. ZDALEKA není pro mě  nejhorší  jeho nevěra (jako fyzický akt). Znám horší věci.

Ale dál by to bylo už jen mlácení prázdné slámy.

konstance — 7. 4. 2008 15:23

Zklamaná napsal(a):

Pisateli: odsuzuji nevěrníky a nevěrnice, a přitom s jedním žiju.

to je dobry, takze vlastne priznavas, ze odsuzujes sveho manzela, a tim potazmo i sama sebe, protoze mu to chovani tolerujes, odpoustis, a tim ho v tom vlastne podporujes..takze jsi vlastne sama proti svym principum. aneb sam sobe nejvetsim nepritelem. :supr: ja byt tebou tak zkusim treba tai-ci..

konstance — 7. 4. 2008 15:26

Ivana napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ivana napsal(a):

A já jsem taky nechtěla spadnout do řad osamělých a věčně hledajících, ale bohužel spadla. A to je asi to jediné, co svému BM nemůžu odpustit. Že on má novou manželku, nové dítě a novou rodinu a já jsem zůstala sama, opuštěná a nemilovaná.

Ivano, ty nemáš svému  muži co odpouštět.
Za to, že ty jsi sama a cítíš se opuštěná a nemilovaná, on ale vůbec nemůže.

Nemůže? A kdo mě teda opustil a kdo mě teda nemiluje? Já jsem jeho vždycky milovala, chtěla jsem být s ním a nemůžu. Nikdo nemůže popřít, že nejsem opuštěná a nemilovaná, to je objektivní skutečnost ( mám pochopitelně děti a přátele, ale nemám manžela). A on manželku má, má někoho, kdo ho miluje a já ne.
Samozřejmě, že mu nemám co odpouštět, nemyslela jsem to v tomto smyslu, ale tak, že jsem naštvaná, že mě připravil o hezký spokojený partnerský život a odsoudil mě k samotě ( jasně, jasně, já vím, můžu si najít jiného a bla bla, ale já nechci, nikdo není dost dobrý) a on sám si žije ve spokojeném manželství.

takze neco jako zavist ne?

PetrHl — 7. 4. 2008 15:28

dííívčíííííííí váááálkáááááá   :rock:

Ivana — 7. 4. 2008 15:29

Alosek napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Nechť si všechny podvedené a nyní si užívající se zadanými/ženatými vzpomenou na ty chvíle, kdy jim samotným bylo krušno a zle, kdy si v prvotní fázi myslely, že život pro ně skončil, tak ať se trochu vcítí do toho, co svým konáním způsobují.

A zejména všechny, které došly rozumu, a pochopily, že většinu bolesti si způsobily samy...?
Hm, obávám se, že mně neublížil ani můj bývalý, ani jedna z jeho milenek. Ubližovala jsem si nejvíc sama.
Musím se taky smát, když si vzpomenu, co všechno jsem byla schopná vyčítat a komu.

Tak to je zrovna to, co já si nemyslím, že bych si ubližovala sama.
Jediné, co si mohu vyčítat, je naprostá naivita, se kterou jsem věřila, že zrovna můj manžel by mě nikdy neopustil, že patříme k sobě, že jsme dvě půlky jedné kuličky, jak mi mnohokrát říkal ( a teď mi ani neodpoví na pozdrav, jsem pro něj míń než vzduch).  Jinak jsem byla v manželství velice spokojená, žila jsem si přesně tak, jak jsem vždycky chtěla a těšila jsem se, co hezkého spolu budeme prožívat. A najednou - blesk z čistého nebe!, jsem byla obviněna, že ho nemiluju (já!), že se mnou nemůže žít, protože mám sklon vidět všechno černě ( a kdo nemá, v akutní depresi) a že jsem před 20-ti lety na něho v hádce křičela. Tu ránu budu mít v srdci už navždy, nikdy se nezacelí.

Nabuko — 7. 4. 2008 15:32

Ivano, tak to je síla.... Myslíš si snad, že milovat Tě byla povinnost Tvého manžela? Ne, sakra, ne. Je to jeho svobodná volba, která se Ti může a nemusí líbit. Ale to je tak všechno, co s tím můžeš udělat. Jeho srdce není a nebyl Tvůj majetek - a podpis na matrice při svatbě Ti na to žádný glejt nedal. Pokud z Tebe Tvůj manžel něco takového cítil, muselo zákonitě dojít k tomu, že se na to "MUSENÍ" vybodnul a našel si někoho, koho milovat CHCE.

Jestli jsem tady někdy náhodou vyslovila takováhle podobná prohlášení, nakopejte mi prosím za ně ještě jednou dodatečně ...

A nepřipadám si, že jsem klesla nějak hluboko proto, že spím, chodím nebo nevím co se zadaným. Ale přesně si vzpomínám, že takovéhle hlášky jsem pronášela na adresu naší milenky - jak si mohla dovolit se nám nacpat do života, že je to k.u.r.v.a, ubožačka, bestie, morální zrůda ... No a proto mi život hned obratem potvrdil, že taky umím být taková ... a naprosto bez výčitek. Proto střez se takových prohlášení, že ty NIKDY (stejně jako Zklamaná), protože uvidíme, co bude za rok, dva, deset ...

Zklamaná - SPRÁVNÝ život, to se mi taky moc líbí ... já vedu tedy život nesprávný nebo levý?

Vanda — 7. 4. 2008 15:32

PetrHl napsal(a):

dííívčíííííííí váááálkáááááá   :rock:

Bacha, vzpomeň na Ctirada!
Jo ale vlastně...to bojovaly ženský s chlapama...tak nic, no

Kukačka — 7. 4. 2008 15:35

asi máš sklon vidět všechno černě, Ivano. S tím docela souhlasím :)
Konec relace.

Alosek — 7. 4. 2008 15:35

Ivana napsal(a):

Nemůže? A kdo mě teda opustil a kdo mě teda nemiluje? Já jsem jeho vždycky milovala, chtěla jsem být s ním a nemůžu. Nikdo nemůže popřít, že nejsem opuštěná a nemilovaná, to je objektivní skutečnost ( mám pochopitelně děti a přátele, ale nemám manžela). A on manželku má, má někoho, kdo ho miluje a já ne.
Samozřejmě, že mu nemám co odpouštět, nemyslela jsem to v tomto smyslu, ale tak, že jsem naštvaná, že mě připravil o hezký spokojený partnerský život a odsoudil mě k samotě ( jasně, jasně, já vím, můžu si najít jiného a bla bla, ale já nechci, nikdo není dost dobrý) a on sám si žije ve spokojeném manželství.

Pominu-li fakt, že tohle mi připomnělo nářek mého devítilatého syna - Ivano, vážně, jestli se tě to dotklo, omlouvám se, ale on se opravdu vyjadřuje naprosto stejně, stejným způsobem a stejnými slovy jako ty. Ale většinou si nechá můj názor alespoň vysvětlit a neodsuzuje ho... ačkoli se s ním neztotožní a stejně si dělá podle svého. I on si holt občas musí občas nabít čumáček, i když ví, že zrovna já to s ním myslím dobře.

Tak nevím, pro tebe není nikdo dost dobrý v tom smyslu, jako tvůj nevěrný manžel? Tak kurník odsuzuješ tu nevěru nebo ne-e? :co:

Vanda — 7. 4. 2008 15:37

Ivano, co si to dovolil tě přestat milovat, když ty jsi chtěla to a chtěla tamto a chtěla a chtěla...a chceš a chceš...a nechceš a nechceš..

Nabuko — 7. 4. 2008 15:38

Alosek napsal(a):

Ivana napsal(a):

Nemůže? A kdo mě teda opustil a kdo mě teda nemiluje? Já jsem jeho vždycky milovala, chtěla jsem být s ním a nemůžu. Nikdo nemůže popřít, že nejsem opuštěná a nemilovaná, to je objektivní skutečnost ( mám pochopitelně děti a přátele, ale nemám manžela). A on manželku má, má někoho, kdo ho miluje a já ne.
Samozřejmě, že mu nemám co odpouštět, nemyslela jsem to v tomto smyslu, ale tak, že jsem naštvaná, že mě připravil o hezký spokojený partnerský život a odsoudil mě k samotě ( jasně, jasně, já vím, můžu si najít jiného a bla bla, ale já nechci, nikdo není dost dobrý) a on sám si žije ve spokojeném manželství.

Pominu-li fakt, že tohle mi připomnělo nářek mého devítilatého syna - Ivano, vážně, jestli se tě to dotklo, omlouvám se, ale on se opravdu vyjadřuje naprosto stejně, stejným způsobem a stejnými slovy jako ty. Ale většinou si nechá můj názor alespoň vysvětlit a neodsuzuje ho... ačkoli se s ním neztotožní a stejně i dělá podle svého.

Tak nevím, pro tebe není nikdo dost dobrý v tom smyslu, jako tvůj nevěrný manžel? Tak kurník odsuzuješ tu nevěru nebo ne-e? :co:

Odhaduju reakci ve stylu, že myslí manžela před nevěrou.  Něco jako je v časopisech - Před/Po. Já ho chci takového, jako byl předtím, takového ho miluju, dupy dupy dup.

Oxi — 7. 4. 2008 15:38

Mikeš napsal(a):

Klubko napsal(a):

Zklamaná, jako Panna Marie, nemůže vidět ani přes zavřené oči, to smilstvo světa. Ona ta pravdomluvná, ta která se pěstmi bije v prsa a volaje : ""Já nikdy nezklamu, já nikdy nesesmilním, já vytrvám v nemoci i chudobě"

... a ženáčovi NIKDY nožky neroztáhnu. Amen. :supr:

No sag nemusi. staci predklonit ... ;)

Nabuko — 7. 4. 2008 15:39

Oxi napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Klubko napsal(a):

Zklamaná, jako Panna Marie, nemůže vidět ani přes zavřené oči, to smilstvo světa. Ona ta pravdomluvná, ta která se pěstmi bije v prsa a volaje : ""Já nikdy nezklamu, já nikdy nesesmilním, já vytrvám v nemoci i chudobě"

... a ženáčovi NIKDY nožky neroztáhnu. Amen. :supr:

No sag nemusi. staci predklonit ... ;)

Oxi :D:D:D

Vanda — 7. 4. 2008 15:40

...hele, chlapskej element...to tu ještě chybělo...! :D

Amriana — 7. 4. 2008 15:40

Ivana napsal(a):

Alosek napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Nechť si všechny podvedené a nyní si užívající se zadanými/ženatými vzpomenou na ty chvíle, kdy jim samotným bylo krušno a zle, kdy si v prvotní fázi myslely, že život pro ně skončil, tak ať se trochu vcítí do toho, co svým konáním způsobují.

A zejména všechny, které došly rozumu, a pochopily, že většinu bolesti si způsobily samy...?
Hm, obávám se, že mně neublížil ani můj bývalý, ani jedna z jeho milenek. Ubližovala jsem si nejvíc sama.
Musím se taky smát, když si vzpomenu, co všechno jsem byla schopná vyčítat a komu.

Tak to je zrovna to, co já si nemyslím, že bych si ubližovala sama.
Jediné, co si mohu vyčítat, je naprostá naivita, se kterou jsem věřila, že zrovna můj manžel by mě nikdy neopustil, že patříme k sobě, že jsme dvě půlky jedné kuličky, jak mi mnohokrát říkal ( a teď mi ani neodpoví na pozdrav, jsem pro něj míń než vzduch).  Jinak jsem byla v manželství velice spokojená, žila jsem si přesně tak, jak jsem vždycky chtěla a těšila jsem se, co hezkého spolu budeme prožívat. A najednou - blesk z čistého nebe!, jsem byla obviněna, že ho nemiluju (já!), že se mnou nemůže žít, protože mám sklon vidět všechno černě ( a kdo nemá, v akutní depresi) a že jsem před 20-ti lety na něho v hádce křičela. Tu ránu budu mít v srdci už navždy, nikdy se nezacelí.

Ivanko ... prosím tě ... já Ti vyznačila něco v Tvým psaní ... koukni na to ..a hádej proč mi to vadilo ... není tam MY si žili MY  měli hezkej život atd ale vnímáš to jen za sebe ....já já já ... a pak se divíš, že to ten druhej měl třeba jinak ???Že třeba cítil, že on si až tak nežije a neužívá ..s Tebou a že sis toho jen nevšimla ?? Není to možný ?

Pandorraa — 7. 4. 2008 15:41

Kukačka napsal(a):

Ivana napsal(a):

Pandorraa napsal(a):


Ivano, ty nemáš svému  muži co odpouštět.
Za to, že ty jsi sama a cítíš se opuštěná a nemilovaná, on ale vůbec nemůže.

Nemůže? A kdo mě teda opustil a kdo mě teda nemiluje?

Svatá prostoto!!

Ivano a on tě MUSÍ milovat? NAVŽDY?
A proč?
Jen proto, že si to třeba před lety myslel? Že to tak několik let cítil???
A seš si stopro jistá, že jsi pořád ta dívka, do které se zamiloval?
Krásná, mladá, dychtivá, svěží a půvabná, plná živta, nápadů a energie?
Ne?
No tak co chceš?
On neplní sliby, ty taky ne. Oba jste se změnili.

Fyzická změna je markantní, ale existují i psychické změny. Lidé dozrávají a buď je to nadále přibližuje nebo taky přesně naopak vzdaluje.
Většinou ani tak nejde o to, že ženě "klesnou" ňadra a chlapovi "povstane" pupek!
To je to poslední, co milujícím na sobě navzájem vadí.

Větši problém třeba je, když se ženská změní v závislou chudinku, která bez muže na jednu stranu nevystrčí nos, na druhou ho sekýruje, že ji nevyvede mezi lidi...
Když se chlap promění v despotu a žárlivce, nebo nudného patrona, kterej u piva a televize nadává na poměry.
Těch změn je x.

A taky nemusí být žádná.
Partner prostě může potkat i někoho jiného, kdo ho zaujme, daleko víc, než se to před lety povedlo tobě.
Prostě takovej je život.

Ty se chováš jako někdo, kdo se flákal cestou na nádraží tak, že mu vlak ujel a teď stojí na peroně a nadává na České dráhy. Ne, že by nebyl důvod na ně nadávat, to je a dost často. Ale ne vždy.
Prober se.

Oxi — 7. 4. 2008 15:41

Vanda napsal(a):

...hele, chlapskej element...to tu ještě chybělo...! :D

??? :o :gloria::rodna::rodna::rodna:

Somaia — 7. 4. 2008 15:41

Ivana napsal(a):

Jediné, co si mohu vyčítat, je naprostá naivita, se kterou jsem věřila, že zrovna můj manžel by mě nikdy neopustil, že patříme k sobě, že jsme dvě půlky jedné kuličky, jak mi mnohokrát říkal ( a teď mi ani neodpoví na pozdrav, jsem pro něj míń než vzduch).  Jinak jsem byla v manželství velice spokojená, žila jsem si přesně tak, jak jsem vždycky chtěla a těšila jsem se, co hezkého spolu budeme prožívat. A najednou - blesk z čistého nebe!, jsem byla obviněna, že ho nemiluju (já!), že se mnou nemůže žít, protože mám sklon vidět všechno černě ( a kdo nemá, v akutní depresi) a že jsem před 20-ti lety na něho v hádce křičela. Tu ránu budu mít v srdci už navždy, nikdy se nezacelí.

Nějak mi tyto dvě věci nejdou dohromady, člověk, který je spokojený se způsobem svého života a se svým partnerem obvykle nemá sklony trpět akutní depresí....  následně pak dlouhotrvající potíže nelze označit bleskem z čistého nebe.
Ivano, popis je trochu zmatený ...:rolleyes:

Oxi — 7. 4. 2008 15:43

Nabuko napsal(a):

Oxi napsal(a):

Mikeš napsal(a):


... a ženáčovi NIKDY nožky neroztáhnu. Amen. :supr:

No sag nemusi. staci predklonit ... ;)

Oxi :D:D:D

Njn, samozrejme na ochranu sa nesmie zabudnut :P

Klubko — 7. 4. 2008 15:46

Jinak jsem byla v manželství velice spokojená, žila jsem si přesně tak, jak jsem vždycky chtěla a těšila jsem se, co hezkého spolu budeme prožívat
Ivano,toto jsi napsala. Ano ty jsi byla šťastná. Ale bohužel, třeba tvůj muž ne. Třeba to před tebou tajil, třeba váhal, už déle zda odejít. Víš, v manželství třeba některý z nich "usne na vavřínech" a ten druhý už je dál.  A pak ta rána z čistého nebe.
Nevěřím, že je tolik zlých duší, které by ostatním vdaným ženám přály zlo. Jenže se to tak semele, city, narážky, nějaké zážitky.

Ale co se mě tady dotýká je, že Zklamaná ty ostatní nazývá těmi, co jen roztahují nohy a nedělá jim problémy roztáhnout je kdekoliv. Jak tohle můžeš říci?

Vanda — 7. 4. 2008 15:46

Oxi napsal(a):

Vanda napsal(a):

...hele, chlapskej element...to tu ještě chybělo...! :D

??? :o :gloria::rodna::rodna::rodna:

No že chlapský pohled je osvěžující oživení, přeciž!

Amriana — 7. 4. 2008 15:49

Klubko napsal(a):

Jinak jsem byla v manželství velice spokojená, žila jsem si přesně tak, jak jsem vždycky chtěla a těšila jsem se, co hezkého spolu budeme prožívat
Ivano,toto jsi napsala. Ano ty jsi byla šťastná. Ale bohužel, třeba tvůj muž ne. Třeba to před tebou tajil, třeba váhal, už déle zda odejít. Víš, v manželství třeba některý z nich "usne na vavřínech" a ten druhý už je dál.  A pak ta rána z čistého nebe.
Nevěřím, že je tolik zlých duší, které by ostatním vdaným ženám přály zlo. Jenže se to tak semele, city, narážky, nějaké zážitky.

Ale co se mě tady dotýká je, že Zklamaná ty ostatní nazývá těmi, co jen roztahují nohy a nedělá jim problémy roztáhnout je kdekoliv. Jak tohle můžeš říci?

Koukám Klubko ...píšem úplně stejně a přece jinak ..trklo nás totéž :offtopic:

Alosek — 7. 4. 2008 15:49

Pandorraa napsal(a):

Ty se chováš jako někdo, kdo se flákal cestou na nádraží tak, že mu vlak ujel a teď stojí na peroně a nadává na České dráhy. Ne, že by nebyl důvod na ně nadávat, to je a dost často. Ale ne vždy.
Prober se.

Omlouvám se, že tě cituji, Pan, ale to přirovnání se mi moc líbí.
Podle mě má teď Ivana několik možností:

1) Počká si na další vlak - tj. na partnera
2) Půjde dál pěšky - tj. sama
3) Vynadá výpravčímu - tj. bývalému, co si to dovolil, nechat ten vlak odjet (hloupost takového počínání je mně zřejmá)
4) Napíše stížnost na ředitelství ČD - tj. ničeho nedosáhne, ale možná se jí uleví, nicméně stále si bude lebedit ve své naštvanosti
5) Skočí pod příští vlak, který přijede - protože co kdyby byl náhodou ženatý, to by neunesla a musela by ho/sebe předem odsoudit...

Brala bych to tak, Ivano, že je to nádherné, moci si konečně vybírat a nést zodpovědnost za vlastní rozhodnutí - když už tedy manža jaksi rozhodl jednou za mě, přece to s sebou nepovláčím dál, ne?
Ale ono je to fakt těžké, přes všechno to "ublížení" se přenést - z vlastní zkušenosti.

Pandorraa — 7. 4. 2008 15:50

Ivana napsal(a):

Samozřejmě, že mu nemám co odpouštět, nemyslela jsem to v tomto smyslu, ale tak, že jsem naštvaná, že mě připravil o hezký spokojený partnerský život a odsoudil mě k samotě ( jasně, jasně, já vím, můžu si najít jiného a bla bla, ale já nechci, nikdo není dost dobrý) a on sám si žije ve spokojeném manželství.

Ivano,
to ne on, ale ty sama sebe jsi odsoudila k samotě....
Nemůžeš se smířit s tím, že odešel a má novou rodinu..... pěstuješ si v sobě nenávist a zlobu..... jako bys mu chtěla ukázat: vidíš, cos mi udělal? za to můžeš ty!!!

Uvědom si, co to asi dělá s vašimi dětmi....
A taky si uvědom, že "hezký spokojený partnerský život" jsi měla ty. On to tak nejspíš nevnímal, to by asi neodešel.
Žiješ v iluzorní a idealizovanané minulosti.
Takže vlastně nežiješ.
Musí to být hrozná bolest.....
Ale způsobuješ si ji sama. Svou zlobou.
Zkus se té "úžasné" minulosti  už konečně pustit.
Existuje mnoho technik, jak to udělat, samotná antidepresiva ti ale nepomůžou.

Klubko — 7. 4. 2008 15:50

Amari,viď? A to je dnes už druhé vlákno a naše stejná reakce. Já mám další sestru? :co: :offtopic:

Zklamaná — 7. 4. 2008 15:50

Pisateli:
Já osobně tebe nemám právo soudit ani neodsuzuji, že zde píšeš, ani že sama jsi ta co roztáhla nohy.

Já ale při tom použila rozum, takže jsem věděla komu ty nohy roztahuji - nikomu jsem tím neublížila, ten chlápek byl volný. Stačí to na mou obhajobu?

Amriana — 7. 4. 2008 15:52

Klubko napsal(a):

Amari,viď? A to je dnes už druhé vlákno a naše stejná reakce. Já mám další sestru? :co: :offtopic:

:offtopic: už jsme se dnes někde shodly ?? no vida ..tak to ani nevím ... bezva ... jestli nám to bude takhle pokračovat tak to bude pomalu na sesterskej svazek ... uvidíme :offtopic: :par:

Klubko — 7. 4. 2008 15:52

Zkamaná, počkej, takže ty jsi byla nevěrná manželovi? Narovinu?

Amriana — 7. 4. 2008 15:54

Zklamaná napsal(a):

Pisateli:
Já osobně tebe nemám právo soudit ani neodsuzuji, že zde píšeš, ani že sama jsi ta co roztáhla nohy.

Já ale při tom použila rozum, takže jsem věděla komu ty nohy roztahuji - nikomu jsem tím neublížila, ten chlápek byl volný. Stačí to na mou obhajobu?

No .. já Ti nechci brát iluze ..ale rozum holt v těchhle věcech není to co pokaždý nabude vrchu ...

Vanda — 7. 4. 2008 15:54

Zklamaná, já to snad budu muset napsat červeně.....PROČ nejsem terno?

Zklamaná — 7. 4. 2008 15:55

konstance napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Klubko: ale já se také bavím, čtu a reaguji. Bylo by smutné a nepřenesla bych to přes svoje ego, kdyby mé psaní vás nechávalo chladnými :-)

no a to bude asi ten problem..ego ego a nic nez ego.. :D
krome toho si myslim ze zijes trosku v 19 stoleti.. a tem co se silou vule pokousi zastavit cas, osud schvalne posila do cesty ty nejvetsi proutniky aby se z toho probrali a prenesli se v case do roku 2008 ;)

o svém egu jsem psala ironicky, však je tam na konci pěkný usmívající se smajlík - ovšem nebylo pochopeno :-)

Pandorraa — 7. 4. 2008 15:57

Vanda napsal(a):

Zklamaná,
tak do toho, proč? nejsem terno, já, starší žena? Ať to vím.

Co je to za blbost?
Nemindrákuj!
Ty samozřejmě terno JSI! A to vždy a všude, protože zas není přehršel (nás) žen, které by takhle krásně "zestárly" a zmoudřely :)))

A na všechna OBECNÁ vyhlášení se klíďo píďo vykašli.
Ti, co je takhle neomaleně a nevědoucně trousí kolem sebe, nevědí, co činí (za blbosti) :jojo:

Ivana — 7. 4. 2008 15:57

Som, ale já fakt nevím, proč jsem tu depresi měla. Měla jsem všechno - milovaného muže, dvě krásné hodné děti, bydlet jsem mlěa kde, jíst co, na dovolené jsme jezdili a najednou - černo. Psychiatrička mi řekla, že je to chemická nerovnováha v mozku a že nidko neví, proč vzniká. Trvalo asi 5 let, než jsem našla antidepresiva, která zabrala. Zajímavé je, že v období rozchodu a rozvodu a ani teď depresi nemám a neměla jsem, ačkoliv jsem hodně smutná, deprese je něco úúúplně jiného.
No a samo, že máte pravdu - já jsem byla v manželství spokojená, on zjevně nikoliv. Já jsem si myslela, že mám tak senzačního manžela, který ustojí i moji depresi - no, neustál.
Vím, že mu to nesmím vyčítat, ale je mi to tak strašně moc líto!
A opravdu miluju toho, za koho jsem ho celé roky měla. Já nevím, jak se z toho dostat. Chtěla bych, aby mi byl lhostejný, ale není. Myslím na něho denodenně, snad každou hodinu.
Vím, že vám to musí připadat směšné a dětinské, asi to takové i je, ale já si nemůžu pomoct.

Ještě k těm nevěrám: řídím se heslem "Co nechceš, aby jiní tobě činili, nečiň ty jim". A protože bych fakt nechtěla, aby mi byl partner nevěrný, nejsem nevěrná ani já a protože nechci, aby mi ubližovala nějaká milenka, nechci být ani já ničí milenka.
A to je o mém postoji všechno.

Alosek — 7. 4. 2008 15:57

Zklamaná napsal(a):

Já ale při tom použila rozum, takže jsem věděla komu ty nohy roztahuji - nikomu jsem tím neublížila, ten chlápek byl volný. Stačí to na mou obhajobu?

No, tak už jsem to tu někde psala - ono někdy nezjistíš, jestli je volný nebo ne, víš? Kamarádka by ti o tom mohla povyprávět své po dvou pokusech o sebevraždu kvůli chlápkovi, který zapřel manželku a dítě... a rozum jí byl fakt houby platný. Pokusila se zabít právě proto, že neunesla to pomyšlení, že ublížila/mohla ublížit dvěma "nevinným lidem". Ale to je zase na jiné vyprávění.

Vanda — 7. 4. 2008 16:00

Pandorraa napsal(a):

Vanda napsal(a):

Zklamaná,
tak do toho, proč? nejsem terno, já, starší žena? Ať to vím.

Co je to za blbost?
Nemindrákuj!
Ty samozřejmě terno JSI! A to vždy a všude, protože zas není přehršel (nás) žen, které by takhle krásně "zestárly" a zmoudřely :)))

A na všechna OBECNÁ vyhlášení se klíďo píďo vykašli.
Ti, co je takhle neomaleně a nevědoucně trousí kolem sebe, nevědí, co činí (za blbosti) :jojo:

Pan, díky,
já ale vím, že jsem terno...jen jsem chtěla od Zklamané slyšet, proč má takový názor...aby vážila slova  :D

Amriana — 7. 4. 2008 16:00

Ivana napsal(a):

Som, ale já fakt nevím, proč jsem tu depresi měla. Měla jsem všechno - milovaného muže, dvě krásné hodné děti, bydlet jsem mlěa kde, jíst co, na dovolené jsme jezdili a najednou - černo. Psychiatrička mi řekla, že je to chemická nerovnováha v mozku a že nidko neví, proč vzniká. Trvalo asi 5 let, než jsem našla antidepresiva, která zabrala. Zajímavé je, že v období rozchodu a rozvodu a ani teď depresi nemám a neměla jsem, ačkoliv jsem hodně smutná, deprese je něco úúúplně jiného.
No a samo, že máte pravdu - já jsem byla v manželství spokojená, on zjevně nikoliv. Já jsem si myslela, že mám tak senzačního manžela, který ustojí i moji depresi - no, neustál.
Vím, že mu to nesmím vyčítat, ale je mi to tak strašně moc líto!
A opravdu miluju toho, za koho jsem ho celé roky měla. Já nevím, jak se z toho dostat. Chtěla bych, aby mi byl lhostejný, ale není. Myslím na něho denodenně, snad každou hodinu.
Vím, že vám to musí připadat směšné a dětinské, asi to takové i je, ale já si nemůžu pomoct.

Ještě k těm nevěrám: řídím se heslem "Co nechceš, aby jiní tobě činili, nečiň ty jim". A protože bych fakt nechtěla, aby mi byl partner nevěrný, nejsem nevěrná ani já a protože nechci, aby mi ubližovala nějaká milenka, nechci být ani já ničí milenka.
A to je o mém postoji všechno.

Mě to nepřijde směšný ani dětinský ..naopak .. je to poctivá přirozená reakce bez moralizování.... ale pozor to že teď nechceš neznamená, že se to jednou nemůže semlít tak, že se to stane ..to člověk neplánuje ..no
jinak ... :pussa:

Zklamaná — 7. 4. 2008 16:01

Alosek napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Odsuzuji nevěrníky a nevěrnice, a přitom s jedním žiju. Pokud se někdo cítí být mnou odsuzován, pravděpodobně jsem píchla do vosího hnízda - Nepíchla, ty jsi to prostě napsala, a proto oni/ony takto zareagovaly. Nedávej si větší moc, než máš...

Na tvůj úvodní příspěvek ti jenom několik lidí napsalo, jak na tom jsou. Plamenné odsuzování jsi rozpoutala ty, ne oni. Ty ses do nich začala navážet. Nemohla jsi přece čekat, že v této diskuzi budou mít všichni stejný názor. Nevšimla jsem si, že by tady kdokoli odsuzoval či vůbec používal toto slovo vůči někomu jinému.

Já neukázala prstem, že ty, ta , tamhleta jste mnou odsouzeny, ale pokud máte potřebu na toto reagovat, pravděpodobně jste se do této role pasovaly. Já odsuzuji nevěrníky a nevěrnice :P

Alosek — 7. 4. 2008 16:01

Ivana napsal(a):

1) A opravdu miluju toho, za koho jsem ho celé roky měla. Já nevím, jak se z toho dostat. Chtěla bych, aby mi byl lhostejný, ale není. Myslím na něho denodenně, snad každou hodinu.
Vím, že vám to musí připadat směšné a dětinské, asi to takové i je, ale já si nemůžu pomoct.
2) Ještě k těm nevěrám: řídím se heslem "Co nechceš, aby jiní tobě činili, nečiň ty jim". A protože bych fakt nechtěla, aby mi byl partner nevěrný, nejsem nevěrná ani já a protože nechci, aby mi ubližovala nějaká milenka, nechci být ani já ničí milenka.
A to je o mém postoji všechno.

ad 1) Ivano, směšná a dětinská nejsi, počítám, že takhle to tu měla kdekterá, včetně mě. Jenže záleží fakt jenom na tobě, jestli se posuneš někam dál a něco uděláš - se sebou.
ad 2) A co se týče tvého hesla - no, z vlastní zkušenosti, je to hezké, ale jsou věci, které neovlivníš... a můžeš chtít sebevíc.

Oxi — 7. 4. 2008 16:02

Vanda napsal(a):

Zklamaná, já to snad budu muset napsat červeně.....PROČ nejsem terno?

No preco asi? www.terno.cz
Pretoze si http://www.dreamlife.cz/svet-uspesnych/ … html?id=67
Vidis rozdiel? :P

Alosek — 7. 4. 2008 16:02

Zklamaná napsal(a):

Já neukázala prstem, že ty, ta , tamhleta jste mnou odsouzeny, ale pokud máte potřebu na toto reagovat, pravděpodobně jste se do této role pasovaly. Já odsuzuji nevěrníky a nevěrnice :P

Nepochopila jsi... co už.

Amriana — 7. 4. 2008 16:02

Zklamaná napsal(a):

Alosek napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Odsuzuji nevěrníky a nevěrnice, a přitom s jedním žiju. Pokud se někdo cítí být mnou odsuzován, pravděpodobně jsem píchla do vosího hnízda - Nepíchla, ty jsi to prostě napsala, a proto oni/ony takto zareagovaly. Nedávej si větší moc, než máš...

Na tvůj úvodní příspěvek ti jenom několik lidí napsalo, jak na tom jsou. Plamenné odsuzování jsi rozpoutala ty, ne oni. Ty ses do nich začala navážet. Nemohla jsi přece čekat, že v této diskuzi budou mít všichni stejný názor. Nevšimla jsem si, že by tady kdokoli odsuzoval či vůbec používal toto slovo vůči někomu jinému.

Já neukázala prstem, že ty, ta , tamhleta jste mnou odsouzeny, ale pokud máte potřebu na toto reagovat, pravděpodobně jste se do této role pasovaly. Já odsuzuji nevěrníky a nevěrnice :P

Jakým právem ?

Oxi — 7. 4. 2008 16:05

Amriana napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Alosek napsal(a):


Na tvůj úvodní příspěvek ti jenom několik lidí napsalo, jak na tom jsou. Plamenné odsuzování jsi rozpoutala ty, ne oni. Ty ses do nich začala navážet. Nemohla jsi přece čekat, že v této diskuzi budou mít všichni stejný názor. Nevšimla jsem si, že by tady kdokoli odsuzoval či vůbec používal toto slovo vůči někomu jinému.

Já neukázala prstem, že ty, ta , tamhleta jste mnou odsouzeny, ale pokud máte potřebu na toto reagovat, pravděpodobně jste se do této role pasovaly. Já odsuzuji nevěrníky a nevěrnice :P

Jakým právem ?

Akym pravom? Mozem odsudzovat koho chcem, nie? Tak co akym pravom? Mozno pravom pokrytca, co? :P

Zklamaná — 7. 4. 2008 16:06

Pandorraa napsal(a):

Ivana napsal(a):

A já jsem taky nechtěla spadnout do řad osamělých a věčně hledajících, ale bohužel spadla. A to je asi to jediné, co svému BM nemůžu odpustit. Že on má novou manželku, nové dítě a novou rodinu a já jsem zůstala sama, opuštěná a nemilovaná.

Ivano, ty nemáš svému  muži co odpouštět.
Za to, že ty jsi sama a cítíš se opuštěná a nemilovaná, on ale vůbec nemůže.

Odpouštět je lidské a Ivana ještě k tomu nedošla, aby svému BM odpustila to, že ji opustil - co je na tom k nepochopení. A že se cítí sama je prostě asi tím, že svého muže ještě má ráda, cítí se jím opuštěná, nemilovaná - třeba později, v delším časovém horizontu k tomu dospěje ale nesnažte se ji vnutit myšlenku, že si za svou opuštěnost může sama - protože nehledá někoho dalšího? Protože zatím nemá v srdci místo pro někoho jiného? Asi není tak chladná a nehraje si na nějakou tvrďačku, jen aby ukázala, jak jí je skvěle a fajn. Ona píše své pocity, jak cítí a co cítí - a zatím cítí zlobu na svého muže - finito.

Amriana — 7. 4. 2008 16:08

Oxi napsal(a):

Amriana napsal(a):

Zklamaná napsal(a):


Já neukázala prstem, že ty, ta , tamhleta jste mnou odsouzeny, ale pokud máte potřebu na toto reagovat, pravděpodobně jste se do této role pasovaly. Já odsuzuji nevěrníky a nevěrnice :P

Jakým právem ?

Akym pravom? Mozem odsudzovat koho chcem, nie? Tak co akym pravom? Mozno pravom pokrytca, co? :P

Mě jen zajímá kdo dal někomu právo hodnotit a soudit ostatní ... Je na to nějakej speciální kurz ? Nějaká nominace ?Někdo mě pověřil ??? Já třeba osobně bych si nedovolila někoho soudit ..můžu s někým nesouhlasit, můžu mít jinej názor, můžu "mít věci jinak" ...ale odvahu soudit ??? Nevím no ... Jo posoudit si věc ze svýho úhlu ..to je jiná ...

Somaia — 7. 4. 2008 16:10

Ivana napsal(a):

Som, ale já fakt nevím, proč jsem tu depresi měla. Měla jsem všechno - milovaného muže, dvě krásné hodné děti, bydlet jsem mlěa kde, jíst co, na dovolené jsme jezdili a najednou - černo. Psychiatrička mi řekla, že je to chemická nerovnováha v mozku a že nidko neví, proč vzniká. Trvalo asi 5 let, než jsem našla antidepresiva, která zabrala. Zajímavé je, že v období rozchodu a rozvodu a ani teď depresi nemám a neměla jsem, ačkoliv jsem hodně smutná, deprese je něco úúúplně jiného.
No a samo, že máte pravdu - já jsem byla v manželství spokojená, on zjevně nikoliv. Já jsem si myslela, že mám tak senzačního manžela, který ustojí i moji depresi - no, neustál.
Vím, že mu to nesmím vyčítat, ale je mi to tak strašně moc líto!
A opravdu miluju toho, za koho jsem ho celé roky měla. Já nevím, jak se z toho dostat. Chtěla bych, aby mi byl lhostejný, ale není. Myslím na něho denodenně, snad každou hodinu.
Vím, že vám to musí připadat směšné a dětinské, asi to takové i je, ale já si nemůžu pomoct.

Ještě k těm nevěrám: řídím se heslem "Co nechceš, aby jiní tobě činili, nečiň ty jim". A protože bych fakt nechtěla, aby mi byl partner nevěrný, nejsem nevěrná ani já a protože nechci, aby mi ubližovala nějaká milenka, nechci být ani já ničí milenka.
A to je o mém postoji všechno.

Ano, to je možné, deprese vzniklá z chemické nerovnováhy může být zdánlivě bez příčiny, to máš pravdu, to jsem opomněla.
Jenže Ivo, všechny nemoci mají ještě své duchovní příčiny, které bezprostředně předchází  fyzickému onemocnění. Rozhodně se vyplatí je hledat  a nepřijímat jen názory klasických lékařů, pokud se chce člověk v životě skutečně vyléčit, nejen potlačovat  průvodní symptomy léky.Je to spousta práce navíc než  jen spolknout pilulku, ale rozhodně se vyplatí. Zajímavé  z mého jiného úhlu  pohledu je právě to, že jsi nemocí netrpěla zrovna  v čase rozchodu, to je dost vypovídající, zamyslela bych se rozhodně nad tím, jestli právě ten manželův odchod neměl být nápravným opatřením pro tvou nemoc, ale to si musíš promyslet a procíti jen ty sama, to ti nikdo cizí s jistotou neřekne.

Zklamaná — 7. 4. 2008 16:14

konstance napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Pisateli: odsuzuji nevěrníky a nevěrnice, a přitom s jedním žiju.

to je dobry, takze vlastne priznavas, ze odsuzujes sveho manzela, a tim potazmo i sama sebe, protoze mu to chovani tolerujes, odpoustis, a tim ho v tom vlastne podporujes..takze jsi vlastne sama proti svym principum. aneb sam sobe nejvetsim nepritelem. :supr: ja byt tebou tak zkusim treba tai-ci..

ano, byl mi nevěrný - vyříkali jsme si to, a teď nevěrný není - mám ho kopnout do zadku? Netoleruju - odpustila jsem mu, udělala tlustou čáru, takže ani nepodporuju. Když už se do mě navážíš, tak laskavě pořádně čti, ať víš, jak se věci mají. Jinak bych ti musela doporučit psychiatra, jestli netrpíš paranoiou vůči druhým lidem

konstance — 7. 4. 2008 16:18

Zklamaná napsal(a):

konstance napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Klubko: ale já se také bavím, čtu a reaguji. Bylo by smutné a nepřenesla bych to přes svoje ego, kdyby mé psaní vás nechávalo chladnými :-)

no a to bude asi ten problem..ego ego a nic nez ego.. :D
krome toho si myslim ze zijes trosku v 19 stoleti.. a tem co se silou vule pokousi zastavit cas, osud schvalne posila do cesty ty nejvetsi proutniky aby se z toho probrali a prenesli se v case do roku 2008 ;)

o svém egu jsem psala ironicky, však je tam na konci pěkný usmívající se smajlík - ovšem nebylo pochopeno :-)

bylo. smajlik je uspokojeni nad tim, zes nas nenechala chladnym, a tudiz uspokojeni tveho ega :)

Pandorraa — 7. 4. 2008 16:18

Zklamaná napsal(a):

ale nesnažte se ji vnutit myšlenku, že si za svou opuštěnost může sama - protože nehledá někoho dalšího?.

Seš raněná slepotou?
Co takhle ne proto, že nehledá někoho jiného, ale proto, že se v tom donekonečna nekonečně  dlouhé měsíce cachtá a rochní.
Už jsi třeba viděla někoho, komu dají nohu do sádry a on ji rozřeže a srůstající zlomeninu si láme pořád a pořád a pořád????
Zlomené srdce se pravda do sádry dát nedá, ale drásat až do zblbnutí si ho můžeme - jen každý sám. Sorry.

Hele a myslíš ty taky vůbec někdy na něco jinýho než na souložení, když ty představy o tom cpeš i tam, kam by to druhého ani nenapadlo???
Lékem na zklamání totiž není jiný partner, ale přiměřeně dlouhá/krátká samota.

Zklamaná napsal(a):

Protože zatím nemá v srdci místo pro někoho jiného? Asi není tak chladná a nehraje si na nějakou tvrďačku, jen aby ukázala, jak jí je skvěle a fajn. Ona píše své pocity, jak cítí a co cítí - a zatím cítí zlobu na svého muže - finito.

Tak na tvrďačku si rozhodně nehraje.
Ale na bohyni neštěstí - zničím tě svým vlastním utrpením, podívej se, cos mi proved - to ano.
A už moc dlouho.
Ubližuje sama sobě.
Mimochodem zcela neefektivně a zbytečně.
Její manžel udělal to nejlepší, co mohl - je spokojený v nové rodině a to, jak se Ivana cítí, je mu šumák.
Taky ani nic jiného dělat nemůže, kdyby se k ní na krok přiblížil, udělal by fatální chybu.
Buď to ví a nebo má fungující intuici.

Zklamaná — 7. 4. 2008 16:19

Alosek:
Tak nevím, pro tebe není nikdo dost dobrý v tom smyslu, jako tvůj nevěrný manžel? Tak kurník odsuzuješ tu nevěru nebo ne-e?

Asi u svého muže viděla i jiné klady, který by ji za to stály, mu nevěru odpustit, udělat čáru a žít s ním dál

konstance — 7. 4. 2008 16:22

Zklamaná napsal(a):

konstance napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Pisateli: odsuzuji nevěrníky a nevěrnice, a přitom s jedním žiju.

to je dobry, takze vlastne priznavas, ze odsuzujes sveho manzela, a tim potazmo i sama sebe, protoze mu to chovani tolerujes, odpoustis, a tim ho v tom vlastne podporujes..takze jsi vlastne sama proti svym principum. aneb sam sobe nejvetsim nepritelem. :supr: ja byt tebou tak zkusim treba tai-ci..

ano, byl mi nevěrný - vyříkali jsme si to, a teď nevěrný není - mám ho kopnout do zadku? Netoleruju - odpustila jsem mu, udělala tlustou čáru, takže ani nepodporuju. Když už se do mě navážíš, tak laskavě pořádně čti, ať víš, jak se věci mají. Jinak bych ti musela doporučit psychiatra, jestli netrpíš paranoiou vůči druhým lidem

ja se nenavazim, ja diskutuju a dobre se bavim.. a ted mi vysvetli proc se panna marie raduje z toho ze urvala kasanovu? ja tomu asi nerozumim, ale slysela jsem ze panny marie si berou josefa :)

Zklamaná — 7. 4. 2008 16:28

Klubko napsal(a):

Zkamaná, počkej, takže ty jsi byla nevěrná manželovi? Narovinu?

Nebyla jsem nevěrná manželovi, žila jsem sama. Ale Pisatel tu psal cosi o mých roztažených nohách, ale jaksi si neuvědomil, kdy a v jakém čase. Já byla volná - on byl volný - tzn. pohoda. ;)

konstance — 7. 4. 2008 16:28

Zklamaná napsal(a):

Pisateli:
Já osobně tebe nemám právo soudit ani neodsuzuji, že zde píšeš, ani že sama jsi ta co roztáhla nohy.

Já ale při tom použila rozum, takže jsem věděla komu ty nohy roztahuji - nikomu jsem tím neublížila, ten chlápek byl volný. Stačí to na mou obhajobu?

a proc se tedy chces obhajovat? clovek ktery si je jisty tim co dela - to jest pouziva rozum - se prece obhajovat nepotrebuje..??

Pandorraa — 7. 4. 2008 16:29

konstance napsal(a):

a ted mi vysvetli proc se panna marie raduje z toho ze urvala kasanovu? ja tomu asi nerozumim, ale slysela jsem ze panny marie si berou josefa :)

To je přece jednoduché: za všechny nevěry mohou přece pouze a VÝHRADNĚ ženy, muži jsou nevinné oběti nás všech zhýralých "rozhoďnožek", to jsi ještě něco tak triviálního a prosťoučkého nepochopila? ;):vissla:

Zklamaná — 7. 4. 2008 16:30

Vanda napsal(a):

Zklamaná, já to snad budu muset napsat červeně.....PROČ nejsem terno?

Já psala někde, že ty osobně nejsi terno??

Zklamaná — 7. 4. 2008 16:33

Ivana napsal(a):

Ještě k těm nevěrám: řídím se heslem "Co nechceš, aby jiní tobě činili, nečiň ty jim". A protože bych fakt nechtěla, aby mi byl partner nevěrný, nejsem nevěrná ani já a protože nechci, aby mi ubližovala nějaká milenka, nechci být ani já ničí milenka.
A to je o mém postoji všechno.

:supr: víc k tomu není co dodat, hold někdo to tak má, druhý nemá.

Somaia — 7. 4. 2008 16:39

Pandorraa napsal(a):

Taky ani nic jiného dělat nemůže, kdyby se k ní na krok přiblížil, udělal by fatální chybu.

teď  stejnou situaci  vnímám ve svém nebližším okolí. Když byla moje kamarádka v období rozvodu plná zloby, frustrací a negativního neurovnaného myšlení, tak s ní partner nebyl schopen komunikovat, pokládal jí telefon... vyhýbal se atd. V okamžiku, že  ona sama se vyrovnala   se situací  a nastala  zásadní změna především ve vztahu sama k sobě, už se má zase ráda a váží si sama sebe..... světe div :P , najednou je schopen zavolat sám a dokonce jí  vyzvat , zda by se ohledně  řešení problémů okolo dcery nemohli setkat osobně a evidentně je jeho zájem osobně se vidět daleko větší než její. P.S. a jedná se o ty samé problémy a důvody jako před rozchodem.

Nharte — 7. 4. 2008 16:44

Som, ale já fakt nevím, proč jsem tu depresi měla. Měla jsem všechno - milovaného muže, dvě krásné hodné děti, bydlet jsem mlěa kde, jíst co, na dovolené jsme jezdili a najednou - černo. Psychiatrička mi řekla, že je to chemická nerovnováha v mozku a že nidko neví, proč vzniká. Trvalo asi 5 let, než jsem našla antidepresiva, která zabrala. Zajímavé je, že v období rozchodu a rozvodu a ani teď depresi nemám a neměla jsem, ačkoliv jsem hodně smutná, deprese je něco úúúplně jiného.


Ivanko, zajímavé to je a moc. Celou tu životní rovnici máš zajímavou, ale- nemyslím, že kdy dostaneš radost, dokud se po ní alespoň nenatáhneš. Odhoď všechna zarytá přesvědčení a rigidní koncepce a podívej se na svět prázdnýma očima. Jak je možné, že jsi měla takové velké psychické trápení a nálepkuješ období v něm travené za šťastné. A co tvoji blízcí? Ti museli žít jak pod duchnou a i přesto hovoříš o šťastném období? Není to projev strašného sobectví?
Nenarodili jsme se na svět, abychom trpěli, soudili a nechali se soudit, ale abychom přidali k radosti. To je mé přesvědčení. Mohla bys také něco tomuhle světu přidat, podmínky k tomu máš skvělé, když se trochu zamyslíš... :styrka:

konstance — 7. 4. 2008 16:46

Zklamaná napsal(a):

Ivana napsal(a):

Ještě k těm nevěrám: řídím se heslem "Co nechceš, aby jiní tobě činili, nečiň ty jim". A protože bych fakt nechtěla, aby mi byl partner nevěrný, nejsem nevěrná ani já a protože nechci, aby mi ubližovala nějaká milenka, nechci být ani já ničí milenka.
A to je o mém postoji všechno.

:supr: víc k tomu není co dodat, hold někdo to tak má, druhý nemá.

ale ty to tak zrovna NEMAS! mluvis o necem co je tvoje iluze ale nezazilas to..

Ivana — 7. 4. 2008 16:50

Somaia napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Taky ani nic jiného dělat nemůže, kdyby se k ní na krok přiblížil, udělal by fatální chybu.

teď  stejnou situaci  vnímám ve svém nebližším okolí. Když byla moje kamarádka v období rozvodu plná zloby, frustrací a negativního neurovnaného myšlení, tak s ní partner nebyl schopen komunikovat, pokládal jí telefon... vyhýbal se atd. V okamžiku, že  ona sama se vyrovnala   se situací  a nastala  zásadní změna především ve vztahu sama k sobě, už se má zase ráda a váží si sama sebe..... světe div :P , najednou je schopen zavolat sám a dokonce jí  vyzvat , zda by se ohledně  řešení problémů okolo dcery nemohli setkat osobně a evidentně je jeho zájem osobně se vidět daleko větší než její. P.S. a jedná se o ty samé problémy a důvody jako před rozchodem.

Teď mě napadlo, že má možná strach, že kdyby se ke mně choval hezky, že bych získala naději, že se vrátí. Rozum mi ale říká, že se nevrátí, přece by se znovu neženil a nepořizoval by si dítě, kdyby si nebyl jistý.
A jinak, já jsem ho v kleče prosila, ať se se mnou nerozchází, on jen řekl: "Neponižuj se" a já od té doby před ním předstírala, že se nic neděje, všechno jsem mu podepsala, odkývala, brečela jsem si sama večer v posteli, aby to nikdo neviděl. Takže já ho neuháním, nijak ho nepronásleduju, dělám, že nic. Děti mu možná řekly, že se trápím, i když se to snažím skrývat i před nimi, nevím. Ale jemu je to, jak napsala Pandora, šumák.

Nabuko — 7. 4. 2008 16:50

Somaia napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Taky ani nic jiného dělat nemůže, kdyby se k ní na krok přiblížil, udělal by fatální chybu.

teď  stejnou situaci  vnímám ve svém nebližším okolí. Když byla moje kamarádka v období rozvodu plná zloby, frustrací a negativního neurovnaného myšlení, tak s ní partner nebyl schopen komunikovat, pokládal jí telefon... vyhýbal se atd. V okamžiku, že  ona sama se vyrovnala   se situací  a nastala  zásadní změna především ve vztahu sama k sobě, už se má zase ráda a váží si sama sebe..... světe div :P , najednou je schopen zavolat sám a dokonce jí  vyzvat , zda by se ohledně  řešení problémů okolo dcery nemohli setkat osobně a evidentně je jeho zájem osobně se vidět daleko větší než její. P.S. a jedná se o ty samé problémy a důvody jako před rozchodem.

Myslím, že tak nějak podobně to probíhá postupně u nás. Ještě před dvěmi, třemi měsíci jsem dělala hysterické scény, BBM mi pokládal telefon, mluvil se mnou jako s idiotem .... Byla to jen odezva na mé chování. Teď už jsme schopni spolu normálně mluvit, ptá se, co potřebuji, jestli nechci, aby tu přespal atd. A já mu zase občas napíšu, ať nejí, až půjde za synem, že jsem vařila něco, co má rád a zbylo mi nebo tak podobně.

Nejsme přátelé, to ještě ne. Ale jsme schopni si neubližovat a chovat se k sobě ohleduplně. Občas to ještě ujede, ale to je asi normální ve všech vztazích /nemyslím partnerských, ale obecně/.

Teď jsem byla s Vencou u jeho babičky na návštěvě. Říkala mi, že ji manžel řekl, že jsem moc hodná, že mu je líto, že mi ublížil a že už mi nechce ubližovat a proto mi bude se vším pomáhat. Překvapilo mě, že o tom vůbec mluvil.

Zklamaná — 7. 4. 2008 16:53

Amriana napsal(a):

Jakým právem ?

Toto je můj názor - a nejsme u soudu, aby to bylo pravomocným rozsudkem odklepnuto

Selima — 7. 4. 2008 16:54

Zklamaná napsal(a):

Selima: také jsem viděla ve svém okolí, viděla jsem i opuštění toho nemocného a ponechání ho jeho osudu, viděla jsem však i ty druhé - kteří vyznávají " v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví" Moje psaní je stejně teoretické, jako tvé. Obě jsme tuto situaci ještě nezažily - a můžeme ji zažít - dnes, zítra, nebo za několik let. Ty jsi o tom třeba nepřemýšlala, jak by ses k tomu postavila - já ano. A dokonce z vlastní zkušenosti vím, jaké to je, když partner nechá toho svého v nemoci na holičkách, kdy se pomalu smiřuje s tím, že ho bude pravděpodobně čekat nějaký ústav pro dlouhodobě nemocné. Proto možná mám takové radikální řešení a názory.
mmnch. si se neptala, ty jsi ironicky mě vyzvala, abych :Až bude tvoj partner trpieť CHRONICKÝMI  depresiami a 5 rokov nebudete mať pohlavný život, tak nám príď proozprávať, aká si úžasná. Skôr nemáš prrávo čokoľvek posudzovať.
Manželsvtí jsem měla jen jedno - co tě na tom tak vyděsilo? Kdybych nezažila krizi, asi bych setrvala ještě v původním manželství, to snad uznáš?

Vydesil ma počet rokov, ktoré si strávila v manželstva/vzťahu a to, že ti tie radikálne názory ostali. Fakt som mala za to, že si nejaká mladá baba bez reálnych skúseností s dlhodobejším vzťahom a jeho problémami... Moje domnienky, mea culpa. A nevyzývala som ťa ironicky, ale clekom reálne. Je strašne ľhaké rozprávať druhým, čo by bolo keby... kým to nezažijeme na vlastnej koži. A opatrovanie niekoho chorého s neistými vyhliadkami je podľa mňa záber ako s.v.i.ň.a aj bez ďalších komplikácii ako strata libida... To je celé. Nič menej, nič viac.

Nabuko — 7. 4. 2008 16:56

Ivana napsal(a):

Teď mě napadlo, že má možná strach, že kdyby se ke mně choval hezky, že bych získala naději, že se vrátí. Rozum mi ale říká, že se nevrátí, přece by se znovu neženil a nepořizoval by si dítě, kdyby si nebyl jistý.
A jinak, já jsem ho v kleče prosila, ať se se mnou nerozchází, on jen řekl: "Neponižuj se" a já od té doby před ním předstírala, že se nic neděje, všechno jsem mu podepsala, odkývala, brečela jsem si sama večer v posteli, aby to nikdo neviděl. Takže já ho neuháním, nijak ho nepronásleduju, dělám, že nic. Děti mu možná řekly, že se trápím, i když se to snažím skrývat i před nimi, nevím. Ale jemu je to, jak napsala Pandora, šumák.

Ivčo, ani nevíš, jak tohle chápu. Chovala jsem se podobně (jen jsem neklečela, ale moje každodenní chování křičelo - "Prosím, neopouštěj mě, bez Tebe nemůžu žít"), o to víc ode mě utíkal - nechtěl vidět, jak se z té sebevědomé holky, kterou dřív miloval, stala ubožačka, která ho prosí. Bylo mu ze mě na zvracení. A teprve až ve chvíli, kdy jsem pochopila, že spolu prostě už nemůžeme žít, zase jsem na sobě začala pracovat, postupně se začala vracet ta holka z dřívějška, začal se i on chovat jinak. Přestala mu vadit má přítomnost, občas ji i vyhledává (podotýkám, že jsme spolu spali až do listopadu - na začátku prosince jsem potkala převozníka), mám pocit, že si k nám občas jezdí "odpočinout od lásky".

Zklamaná — 7. 4. 2008 17:02

konstance napsal(a):

a proc se tedy chces obhajovat? clovek ktery si je jisty tim co dela - to jest pouziva rozum - se prece obhajovat nepotrebuje..??

v tom případě tedy jsme tu všechny/i bez rozumu, neb tu stále plácáme  - včetně tebe
mmnch. nejsem panna Marie, ani nemám Casanovu - to by byl, kdyby tak žil permenentně - což bych netolerovala a casanova by byl již někde jinde, resp. já :gloria:

Vanda — 7. 4. 2008 17:04

Zklamaná napsal(a):

v tom nějakém už vyšším věku (52-53 ? let - ty osobně) také nepředstavují pro toho chlapa hotové terno.

Už mi prosím nic nevysvětluj, je mi jedno, jaké máš názory na starší ženy, milenky, věru i nevěru...jen se zamysli, jak rezolutně a nekompromisně ( a necitlivě)se vyjadřuješ k věcem, na které máš z nějakého důvodu zkreslený nebo zjednodušený názor. To je všechno.

Zklamaná — 7. 4. 2008 17:04

konstance napsal(a):

bylo. smajlik je uspokojeni nad tim, zes nas nenechala chladnym, a tudiz uspokojeni tveho ega :)

a k tvému uspokojení postačí, když odpovím, abys mohla opět napsat - není to krásné, takhle si vzájemně hladit ega?

Pandorraa — 7. 4. 2008 17:08

Ivana napsal(a):

Děti mu možná řekly, že se trápím, i když se to snažím skrývat i před nimi, nevím. Ale jemu je to, jak napsala Pandora, šumák.

Ivano,
myslím, že pokud tvůj muž je tak úžasný, jaký je ve svých vzpomínkách, tak mu to jistě šumák není.

Svého muže jsem opustila s lehkým srdcem, ale rozhodně ani teď mi není šumák, jak žije. Přeji si, aby byl spokojený, ale nenapadlo by mne mu zasahovat do života. A pokud bych nabyla dojmu, že se s rozchodem nevyrovnal, nepřiblížila bych se k němu přesně proto, jak říkáš - aby si nedělal nějaké falešné naděje.

Prostě je to tak - v rukou to máš ty, ne on. On se určitě nechce vracet jako tvůj partner, s tím se musíš vyrovnat. Prožili jste spolu ale kus života, kdyby necítil tu tvoji svazující závislost, určitě by se mu ulevilo a možná by se vrátil jako obyčejný blízký člověk, které každý z nás potřebuje.
Ty, ale i on...

Selima — 7. 4. 2008 17:10

Zklamaná napsal(a):

O tom , jak si to tu popsala , píšu už několik dní - a je to moje stanovisko, tak to cítím, tak já žiju. Děkuji za to, že nejsem v tom svém přesvědčení o správném a morálním životě sama. Vím, co jsem si prožila, když jsem si bláhově myslela, že mě tohle nemůže nikdy potkat - a potkalo, byl to šok, hodně jsem se natrápila, noci probrečela, nejedla jsem, zhubla jsem (to je pozitivum), a jsem moc šťasná, že si ten můj vybral mě. Neusínám na vavřínech slávy, své stanovisko jsme mu jasně řekla a při opakování bych odešla - už bych mu nedala vybrat. Ale abych si pak hledala v samotě nějakého ženatého a tím ublížila druhé ženě, která mi nic neudělala a měla bych ji připravit to samé trauma, co mi připravila ona milenka - to bych prostě neudělala . Nechť si všechny podvedené a nyní si užívající se zadanými/ženatými vzpomenou na ty chvíle, kdy jim samotným bylo krušno a zle, kdy si v prvotní fázi myslely, že život pro ně skončil, tak ať se trochu vcítí do toho, co svým konáním způsobují.

"Správny a morálny život" - no potěš pánbu.... :) Tak už som doma. Naozaj šťastní ľudia sa nepotrebujú uisťovať o tom, že "žijú správne". Už je mi jasné, prečo toto celé tu... Ďalšia potenciálna martýrka a nezvaná nositeľka tŕňovej koruny a vlajky morálky zároveň.
Mne je jedno, ako to máš ty, a nenavážala som sa do teba, kým si ty nevtrhla sem na diskusiu, kde píšu tak podvádzané, ako aj podvádzajúce - alebo tie,  s ktorými sa podvádza, a nezačala tu druhým so vytýčeným prstom kázať slovami "o rozhodených nožkách". Mmch, uisťujem ťa, že nôžky sa rozhadzujú rovnako pred slobodnými, ženatými, rozvedenými, vdovcami... ;) V tom nie je rozdiel ani problém. A keďže máš deti, asi si tie nôžky rozhodila tiež, ak len do teba nevstúpil duch svätý... Ako do Márie, ktorá bola mmch asi fakticky tiež nevernica, ak len neveríme na tie zázraky...

Tercila — 7. 4. 2008 17:24

Pandorra:
"Tak na tvrďačku si rozhodně nehraje.
Ale na bohyni neštěstí - zničím tě svým vlastním utrpením, podívej se, cos mi proved - to ano.
A už moc dlouho.
Ubližuje sama sobě.
Mimochodem zcela neefektivně a zbytečně."

S dovolením vůbec nebudu komentovat nevěry. Momentálně tím nežiju - až nějakou prožiju, tak vám napíšu :D. Mám nesmělý dotaz možná trošku mimo mísu, netýká se nikoho zdejšího, ale zaujaly mě tyto věty, sice mířené k Ivě, ale pro mě i velmi neutrálně použitelné.
Máme kolegyni, která má dle ní ideální manželství (úspěšný a movitý manžel opravdu vaří, pere, nakupuje atd...) a dost úspěšné děti, nepřestává nás překvapovat, že v práci působí totálně zničeným dojmem. A to na první pohled. Má ustrašený výraz, chodí pomalu, potichu (i poslouchání za dveři jsme zjistili) přihrbená, jí zásadně zdravě... Když někoho urazí, a to dost často, hned chce být zas kamarádka; sama pro jiné nic neudělá, ale jakmile by se vyslovil mírný, nenápadný protest, je velmi ublížená - už nás napadlo, jestli netrpí nějakou poruchou - tudíž otázka: dá se tohle (co napsala Pandorra) vlastně napravit? Má s tím někdo (myslím hlavně Pandorru) nějaké zkušenosti?

Ivanko, jinak - myslím, že Tě chápu a rozumím tomu, co píšeš o vztahu k manželovi, ale ono by to chtělo, aby ses už trošku začala těšit z toho sluníčka a začala se usmívat - než ten život FAKT začne být hnusnej (počkej, až Ti začnou padat zuby v 70ti a neohneš kolenní kloub) :D ;) - odchodem jednoho chlapa se svět nezboří a řekni si: třeba odešel, aby uvolnil místo lepšímu :). Držím palce.

Tercila — 7. 4. 2008 17:39

Zklamaná k Selimě: (nebo opačně) :D "Až bude tvoj partner trpieť CHRONICKÝMI  depresiami a 5 rokov nebudete mať pohlavný život, tak nám príď proozprávať, aká si úžasná. Skôr nemáš prrávo čokoľvek posudzovať."

Když už tady tak uvažujeme, opravdu je těžké říct stoprocentně, jak by to celé dopadlo. Ale každý z nás má jinou povahu a u každé té "zúčastněné" dvojice se případná nemoc odehraje v jiné době a v jiném psychickém rozpoložení. A třeba zrovna já si docela dokážu, ačkoliv baba jak oheň a věčně obklopená lichotníky :D  (dnes po čtyřicítce) představit, že nějakých 5 let bez sexu by mě duševně nikterak nezlomilo. A nemuselo by to nutně znamenat, že jsem "úžasná", ale - že to tak prostě pro mě bylo "vydržitelné". Záleží na vztahu k manželovi a na založení člověka...
Nekompromisně odsuzovat a tvrdit, že "mně se to teda nikdy nestane -já budu mít tu svatozář navždy", je samozřejmě hloupost, ale zase - divočejší člověk nemusí pochopit toho klidnějšího.... Takže já bych paní Zklamané klidně i uvěřila, že 5 let by zvládla. Proč ne, každý je jiný. Někdy tady vytýkají nepochopení jiných ti, co sami nepochopili a z hlediska pouhé své povahy si nedokážou představit ...:), (Selima u paní Zklamané), ale tak to asi bývá... Měli bychom hlavně asi doufat, že nás to, nad čím tu uvažujeme a teoretizujeme, nepotká.

Selima — 7. 4. 2008 17:43

Zklamaná napsal(a):

Alosek:
Tak nevím, pro tebe není nikdo dost dobrý v tom smyslu, jako tvůj nevěrný manžel? Tak kurník odsuzuješ tu nevěru nebo ne-e?

Asi u svého muže viděla i jiné klady, který by ji za to stály, mu nevěru odpustit, udělat čáru a žít s ním dál

Čiže zhrniem: Zklamaná a Ivana: Odsudzujeme neverné ŽENY a trochu aj neverných mužov, ale mužom(hlavne svojim) to bez problémov odpustíme, ale keďže sa predsa len bojíme, že by to mohli zopakovať a keďže nie sme schopné sa s nimi rozísť(alebo sa na nich naštvať ako na ľudí, ktorí - ak vôbec niekto iný - nám môžu ublížiť); budeme chrliť oheň a síru na tie s.v.i.n.e nevernice, rozťahujúce nohy... medzi ktoré im naši muži vlastne len tak nejako pri strate rovnováhy spadli. Neexistuje, že by "vina" bola obojstranná. Neexistuje, že by v tom bolo niečo iné ako roztiahnutie nôh. Neexistuje, že som mohla k tejto situácii nejako prispieť aj ja(NIE DEPRESIOU!!! - pre Ivanu)  - ale svojím postojom či prejavmi citu alebo ich nedostatku, prenášaním osobnej krízy do vzťahu, etc...

konstance — 7. 4. 2008 17:47

hihi selimo taky jsem to chtela napsat, tu tvoji posledni vetu, ale nejak jsem si netroufla.. (josef asi byl opravdu dobry a laskyplny clovek, protoze v jeho dobe se zeny za smilneni kamenovaly) omlouvam se vsem pritomnym krestanum, jsem nepoucitelny realista.. :godlike: :kapitulation:

Tercila — 7. 4. 2008 17:47

Regina: " umění odpouštět"

Zdravím kolegyni zahradnici :D a jen dodávám, že možná člověk ani tak nepotřebuje umění odpouštět, jako umění se na to zdravě vybodnout a hezky žít :supr:

Somaia — 7. 4. 2008 17:47

Tercilo, sice nejsem Pandora.... tak sorry, že se do toho pletu... ale střílet diagnózy od boku na základě výpovědi nepřímo zúčastněných osob by si  netroufl ani kovaný psychoanlytik odborník  s mnohaletou praxí :D
Já jsem si teď vzpomněla na jeden obdobný případ jako je ten, který mi popisuješ , taky mi vrtalo hlavou , co za těmi pocity nejistoty u té konkrétní osoby může stát a ehle ... rok se sešel s rokem a já jsem zjistila, že ta dáma , která rozhodně netrpěla žádnou nouzí byla chronická kleptomanka a dost tím zřejmě trpěla, což se občas někde provalilo bokem ve formě psychických výkyvů nálad an nejstot.

Selima — 7. 4. 2008 17:50

Ja nemusím nikoho chápať, resp. chápem Ivanu a ďalšie ženy podobných názorov, lebo som si podobnou fázou prešla sama, asi okolo dvadsiatky. Odvtedy som ale prešla istým vývojom a názorovými posunmi(aj vďaka udalostiam a zážitkom ako nevera, rozchod, výchovné problémy, organizačné problémy po rozchode, strach zo vzťahov a nedôvera k mužom, opätovné nachádzanie životnej rovnováhy a vzťahu k mužom) a mierne ma udivuje, že ženy, ktoré si prešli podobnými - alebo možno celkom inými, neviem - vecami, ostali prakticky nedotknuté týmito skúsenosťami. Inak je mi to fuk a moje pochopenie alebo nepochopenie im na chleba nepridá, ale ani nič nevezme. Rovnako ako pre môj život sú ich názory prakticky irelevantné. Len is myslím, že keď niekto metá okolo seba silnými slovami, mal(a) by byť schopný(á) ich aj prijať. ;) Tento smajlík vyjadruje porozumenie a pocit spolupatričnosti, aby náhodou nedošlo k nedorozumeniam.

Amriana — 7. 4. 2008 17:55

Zklamaná napsal(a):

Amriana napsal(a):

Jakým právem ?

Toto je můj názor - a nejsme u soudu, aby to bylo pravomocným rozsudkem odklepnuto

:reta: právě proto ...nejsme u soudu ...abychom soudili ..děkuju Ti ... v podstatě jsi mi odpověděla ... čili ..soudit smíš ale právo k tomu nepotřebuješ ..zajímavá ...demagogie
Jinak se pořád ptám a myslím si toto, už jsem to tu jednou psala Oximu : Mě jen zajímá kdo dal někomu právo hodnotit a soudit ostatní ... Je na to nějakej speciální kurz ? Nějaká nominace ?Někdo mě pověřil ??? Já třeba osobně bych si nedovolila někoho soudit ..můžu s někým nesouhlasit, můžu mít jinej názor, můžu "mít věci jinak" ...ale odvahu soudit ??? Nevím no ... Jo posoudit si věc ze svýho úhlu ..to je jiná ...

Pandorraa — 7. 4. 2008 17:59

Tercila napsal(a):

Pandorra:
"Tak na tvrďačku si rozhodně nehraje.
Ale na bohyni neštěstí - zničím tě svým vlastním utrpením, podívej se, cos mi proved - to ano.
A už moc dlouho.
Ubližuje sama sobě.
Mimochodem zcela neefektivně a zbytečně."

S dovolením vůbec nebudu komentovat nevěry. Momentálně tím nežiju - až nějakou prožiju, tak vám napíšu :D. Mám nesmělý dotaz možná trošku mimo mísu, netýká se nikoho zdejšího, ale zaujaly mě tyto věty, sice mířené k Ivě, ale pro mě i velmi neutrálně použitelné.
Máme kolegyni, která má dle ní ideální manželství (úspěšný a movitý manžel opravdu vaří, pere, nakupuje atd...) a dost úspěšné děti, nepřestává nás překvapovat, že v práci působí totálně zničeným dojmem. A to na první pohled. Má ustrašený výraz, chodí pomalu, potichu (i poslouchání za dveři jsme zjistili) přihrbená, jí zásadně zdravě... Když někoho urazí, a to dost často, hned chce být zas kamarádka; sama pro jiné nic neudělá, ale jakmile by se vyslovil mírný, nenápadný protest, je velmi ublížená - už nás napadlo, jestli netrpí nějakou poruchou - tudíž otázka: dá se tohle (co napsala Pandorra) vlastně napravit? Má s tím někdo (myslím hlavně Pandorru) nějaké zkušenosti?

S tím, co prožívá Ivana se samozřejmě dá něco dělat.
Ivanu čtu už několik měsíců. Mám tedy dost informací, abych si utvořila nějaký názor.

Pokus jde o tvou kolegyni, tak tomu tak není.
Za jejím chováním může být spousta různých věcí.

Ivaně bych dopuručila především dobrého psyychoterapeuta, který by ji pomohl naját její vlastní sebehodnotu, sebelásku - ona sama sebe nemá ráda, potřebuje tedy lásku dostávat od druhých.
Pak mám dojem, že je tam něco - nějaká událost v jejím životě, možná v dětství, která ji udělala velmi závislou.
Na Ivanině místě bych šla do rodinných konstalací a podívala se na rodinný systém.
Já tu závislost cítím nějak prapodivně - jakoby Ivana chtěla, aby byl někdo fatálně závislý na ní....
Tohle jsou pocitové věci, ona samozřejmě nic z toho, co dělá a co ji ubližuje, nedělá úmyslně a už vůbec ne vědomě.
A já naprosto věřím, že je ze své situace zoufalá a chtěla by se toho svého lpění zbavit. Sama to ale nedokáže.
Potřebuje pomoc a měla by ji vyhledat.

Osobně mám ze škol tu zkušenost, že příklady ze života druhých žen přímo jakoby "fyzicky sdílené" - písmenka jsou něco jiného než přímý fyzický kontakt - pomohou ženám získat nadhled nad svým vlastním trápením.
A tím se ho postupně i zbavit.
Ale musejí chtít.
Ono to dost bolí.

Všichni víme, jak někdy po ránu takhle po proflámované noci je nepříjemný pohled do zrcadla.
Tohle je něco podobného.
A mnohem, mnohem víc zdrcující.
Všichni si totiž myslíme, že láskyhodní jsme pouze jako dokonalí lidé.
Jenže to není nikdo.
Dokonalý.
Láskyhodní jsme ale všichni :)
Teď to jen umět příjmout, že?

Amriana — 7. 4. 2008 18:08

Selima napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Alosek:
Tak nevím, pro tebe není nikdo dost dobrý v tom smyslu, jako tvůj nevěrný manžel? Tak kurník odsuzuješ tu nevěru nebo ne-e?

Asi u svého muže viděla i jiné klady, který by ji za to stály, mu nevěru odpustit, udělat čáru a žít s ním dál

Čiže zhrniem: Zklamaná a Ivana: Odsudzujeme neverné ŽENY a trochu aj neverných mužov, ale mužom(hlavne svojim) to bez problémov odpustíme, ale keďže sa predsa len bojíme, že by to mohli zopakovať a keďže nie sme schopné sa s nimi rozísť(alebo sa na nich naštvať ako na ľudí, ktorí - ak vôbec niekto iný - nám môžu ublížiť); budeme chrliť oheň a síru na tie s.v.i.n.e nevernice, rozťahujúce nohy... medzi ktoré im naši muži vlastne len tak nejako pri strate rovnováhy spadli. Neexistuje, že by "vina" bola obojstranná. Neexistuje, že by v tom bolo niečo iné ako roztiahnutie nôh. Neexistuje, že som mohla k tejto situácii nejako prispieť aj ja(NIE DEPRESIOU!!! - pre Ivanu)  - ale svojím postojom či prejavmi citu alebo ich nedostatku, prenášaním osobnej krízy do vzťahu, etc...

Hezký shrnutí .... takhle nějak to celý cítím z této debaty i já ... :godlike:

Nharte — 7. 4. 2008 18:08

K Ivance- prosim, brat s rezervou. Nehctela jsem to puvodne psat, ale inspirovala mne Pandorra. Nemoc muze byt zaroven zpusobem velmi ucinne kontroly a podrobeni si (zavislosti) okoli a svych blizkych. 

Tercilo- dekuji za zpravu, odpovim, ale jeste jsem nestihla precist;]. Chtela jsem se vas zeptat, jestli se tu nekde diskutuje o zahradniceni. Pardon za offtop.

Pandorraa — 7. 4. 2008 18:11

Tercila napsal(a):

. Ale každý z nás má jinou povahu a u každé té "zúčastněné" dvojice se případná nemoc odehraje v jiné době a v jiném psychickém rozpoložení. A třeba zrovna já si docela dokážu, ačkoliv baba jak oheň a věčně obklopená lichotníky :D  (dnes po čtyřicítce) představit, že nějakých 5 let bez sexu by mě duševně nikterak nezlomilo. A nemuselo by to nutně znamenat, že jsem "úžasná", ale - že to tak prostě pro mě bylo "vydržitelné". Záleží na vztahu k manželovi a na založení člověka...
Nekompromisně odsuzovat a tvrdit, že "mně se to teda nikdy nestane -já budu mít tu svatozář navždy", je samozřejmě hloupost, ale zase - divočejší člověk nemusí pochopit toho klidnějšího.... Takže já bych paní Zklamané klidně i uvěřila, že 5 let by zvládla. Proč ne, každý je jiný. Někdy tady vytýkají nepochopení jiných ti, co sami nepochopili a z hlediska pouhé své povahy si nedokážou představit ...:), (Selima u paní Zklamané), ale tak to asi bývá... Měli bychom hlavně asi doufat, že nás to, nad čím tu uvažujeme a teoretizujeme, nepotká.

Já si myslím, že meritum věci je právě v tom, že nejde JEN o ten sex.
Takhle zúžovat ten problém - partner dlouhodobě na lůžku - je dost zavádějící.
Moje matka takhle "na lůžku" fungovala 10 let.
Navíc byla dost zlá a protivná, podezíravá a panovačná.
Páni doktoři tátovi ani nevysvětlili, o jakou nemoc jde, aby to mohl, tedy abychom to mohli, lépe zvládnout.
Kdyby si byl tenkrát našel přítelkyni, neřekla bych ani popel.
Bylo mu tehdy už přes šedesát a našel si ji až několik let po mámině smrti.
Nevím, jak by to řešil, stát se to o dvacet třicet let dřív.
O mámu se vždy obětavě staral, byl s ní i ve chvíli, kdy umírala.
NIKDY, a tady si to nikdy klidně dovolím, by mne nenapadlo ho soudit za to, kdyby si byl našel ženu, která by mu to pomohla všechno ustát. A nepátrám po tom, zda náhodou nějaká nebyla. Ani neřeším jestli pokud nebyla, tak nebyla proto, že jsme to tehdy nesli spolu.
A jsem naprosto přesvědčená o tom, že sex bylo to poslední, co mu tak moc chybělo.

Tercila — 7. 4. 2008 18:17

Tercilo- dekuji za zpravu, odpovim, ale jeste jsem nestihla precist;]. Chtela jsem se vas zeptat, jestli se tu nekde diskutuje o zahradniceni. Pardon za offtop.

Ježiš, Nharte, ještě mi dej tip na pokec o zahradničení a už u monitoru budu i spávat :supr: - no, nebude to někde v hobby? :) Pak se tam sejdem, já broskve miluju :D.
Ostatním se omlouvám za "mimo"...

Zklamaná — 7. 4. 2008 18:20

Amriana napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Amriana napsal(a):

Jakým právem ?

Toto je můj názor - a nejsme u soudu, aby to bylo pravomocným rozsudkem odklepnuto

:reta: právě proto ...nejsme u soudu ...abychom soudili ..děkuju Ti ... v podstatě jsi mi odpověděla ... čili ..soudit smíš ale právo k tomu nepotřebuješ ..zajímavá ...demagogie
Jinak se pořád ptám a myslím si toto, už jsem to tu jednou psala Oximu : Mě jen zajímá kdo dal někomu právo hodnotit a soudit ostatní ... Je na to nějakej speciální kurz ? Nějaká nominace ?Někdo mě pověřil ??? Já třeba osobně bych si nedovolila někoho soudit ..můžu s někým nesouhlasit, můžu mít jinej názor, můžu "mít věci jinak" ...ale odvahu soudit ??? Nevím no ... Jo posoudit si věc ze svýho úhlu ..to je jiná ...

Osobně ve svém nitru můžu odsoudit každý počin, který se příčí mého názorovému přesvědčení. Protože je to pouze můj názor a můj pohled na věc. Mohu odsoudit člověka, co v opilosti usmrtí několik dětí na přechodu, mohu odsoudit člověka, který kvůli pár stovkám umlátí k smrti starého člověka, mohu odsoudit ženu, co odloudí jiné ženě muže a dětem tátu, mohu odsoudit ženu, která se nechce citově vázat a chce si jen užít a přitom udělá dalšímu člověku peklo (a ten se může pokusit, či spáchat sebevraždu)Toto jsou mé názory - jakým právem mi toto mé právo chceš odepřít?

Tercila — 7. 4. 2008 18:21

Pandorra: "A jsem naprosto přesvědčená o tom, že sex bylo to poslední, co mu tak moc chybělo."

Jo, přesně tak: něco v tom smyslu jsem chtěla ještě dopsat :) , že život není jenom o tom.

Amriana — 7. 4. 2008 18:24

Zklamaná napsal(a):

Amriana napsal(a):

Zklamaná napsal(a):


Toto je můj názor - a nejsme u soudu, aby to bylo pravomocným rozsudkem odklepnuto

:reta: právě proto ...nejsme u soudu ...abychom soudili ..děkuju Ti ... v podstatě jsi mi odpověděla ... čili ..soudit smíš ale právo k tomu nepotřebuješ ..zajímavá ...demagogie
Jinak se pořád ptám a myslím si toto, už jsem to tu jednou psala Oximu : Mě jen zajímá kdo dal někomu právo hodnotit a soudit ostatní ... Je na to nějakej speciální kurz ? Nějaká nominace ?Někdo mě pověřil ??? Já třeba osobně bych si nedovolila někoho soudit ..můžu s někým nesouhlasit, můžu mít jinej názor, můžu "mít věci jinak" ...ale odvahu soudit ??? Nevím no ... Jo posoudit si věc ze svýho úhlu ..to je jiná ...

Osobně ve svém nitru můžu odsoudit každý počin, který se příčí mého názorovému přesvědčení. Protože je to pouze můj názor a můj pohled na věc. Mohu odsoudit člověka, co v opilosti usmrtí několik dětí na přechodu, mohu odsoudit člověka, který kvůli pár stovkám umlátí k smrti starého člověka, mohu odsoudit ženu, co odloudí jiné ženě muže a dětem tátu, mohu odsoudit ženu, která se nechce citově vázat a chce si jen užít a přitom udělá dalšímu člověku peklo. Toto jsou mé názory - jakým právem mi toto mé právo chceš odepřít?

Ale rozdíl je v tom, že já Ti nic neupírám, názormáme každej svůj ...tak tak ..jen se ptám, proč si myslíš, že seš oprávnněná někoho soudit ...
Jinak ... zabít zranit ...atd ...to je asi debata na jiný vlákno než sem ... je to jiný téma ... jako když smícháš hrušky a jablka

Tercila — 7. 4. 2008 18:25

Somaia: "Tercilo, sice nejsem Pandora.... tak sorry, že se do toho pletu... ale střílet diagnózy od boku na základě výpovědi nepřímo zúčastněných osob by si  netroufl ani kovaný psychoanlytik odborník  s mnohaletou praxí :D"

Ále prdlačky diagnózy, my už prostě nevíme, co s ní :D :D :D.
Nikdo s ní nechce dělat, mám za sebou přes 20 let chození do zaměstnání, ale s něčím takovým jsem se nesetkala a ostatní kroutí hlavami, že oni taky ne :D - tudíž došlo k vyslovení oné naší "diagnózy" :D - jestli to už třeba není nemoc a nebude to vyžadovat nějaké zvláštní ohledy... No, to by chtělo spíš pokec, to se asi písemně fakt nedá. :)

Hana1 — 7. 4. 2008 18:34

Taky poměrně dlouho čtu Ivanu a moje část života -rozpad manželství a svým způsobem vztahy s dětmi jsou  u nás podobné. Tak bych se chtěla zbavit lpění na manželovi i když vím, že si manžela hodně idealizuji,přesto nedokážu po rozvodu mít rovnocenný partnerský vztah. Štve mě to, protože nakonec "vztah " ( a už 3x)raději ukončím, z mé strany jde časem o kamarádství,ale nic víc, jsem něco jako citově vyhaslá.....psychiatr a psycholog mi řekl, že to chce čas a že mám patřičný nadhled nad tím, co bylo. Takže jsem si jen vždy pěkně popovídali. Chtěla bych pomoc, ale jak už udělat tu tlustou čáru nad minulostí i uvnitř......

Somaia — 7. 4. 2008 18:35

Zklamaná napsal(a):

Osobně ve svém nitru můžu odsoudit každý počin, který se příčí mého názorovému přesvědčení. Protože je to pouze můj názor a můj pohled na věc. Mohu odsoudit člověka, co v opilosti usmrtí několik dětí na přechodu, mohu odsoudit člověka, který kvůli pár stovkám umlátí k smrti starého člověka, mohu odsoudit ženu, co odloudí jiné ženě muže a dětem tátu, mohu odsoudit ženu, která se nechce citově vázat a chce si jen užít a přitom udělá dalšímu člověku peklo (a ten se může pokusit, či spáchat sebevraždu)Toto jsou mé názory - jakým právem mi toto mé právo chceš odepřít?

Máš sice plné právo takto smýšlet, ale moje otázka zní: co  to v životě tobě osobně přinese , když to budeš dělat? Zabývat se odsuzováním skutků druhých lidí.?

Já jsem dospěla po zralé úvaze , že naprosto nic pozitivního ( o negativním vlivu, tě teď snad ani teď  přesvědčovat nebudu, protože bychom se ocitly zřejmě mimo sféru toho, co jsi schopná přijmout) TAK PROČ BYCH TO MĚLA DĚLAT? PROČ?

Nharte — 7. 4. 2008 18:37

Pandorraa napsal(a):

A jsem naprosto přesvědčená o tom, že sex bylo to poslední, co mu tak moc chybělo.

Jojo, jojo. Já jsem tak strašná, že jsem dokonce maminku přesvědčovala, že si musí dělat radosti a měla jsem blbě nenápadné řeči ve smyslu, že pro mě je všechno, co jí udělá hezkou chvíli,v pořádku. Byla jsem mládě blbé, ale snažila jsem se, sic neohrabaně:). A to byl tatínek skutečně mým velkým souputníkem. Po létech mi poděkovala a s trochu zapýřenými tvářemi mi řekla o výletě do Říma se svou první láskou po třiceti létech. Byla roztomilá, zaplaťbuch, že jela. :gloria:

Pisatel — 7. 4. 2008 18:42

Pandorraa napsal(a):

Ivano a on tě MUSÍ milovat? NAVŽDY?
A proč?

Každý muž jednu ženu má a ona to slíbila bohu že v dobrém i zlém v životě i nemoci v okamžiku smrti jej neopustí.
Jo to je dilema dame a tolik let budované církví. A není sama kdo takto myslí. ALe budiž odpuštěno všem .
Ale To máš marný jde o to jak se na to díváme. Chci se ospravedlnit že jsem ta co svedla a současně kázat vodu a pít víno. Tohle nemá cenu  jen se holky fakt pohádáte a nebude to k nižemu. Nechme Zklamanou hezky si vychutnat pocit úspěchu a vítězství.

hrosanek — 7. 4. 2008 20:02

Rozpoutala se tady slušná přestřelka.

Ivo taky tě čtu dlouho. Můžu se zeptat? Rozumím, že se trápíš svojí samotou vyváženou navíc jeho štěstím. Kolik z tvého trápení jsou tvoje výčitky, že on byl dokonalý a pro tvou nedokonalost odešel? A proč Tě dneska ani nepozdraví? Po tolika letech a po tom, kdy máte už všechno vyřešené mi to přijde nesmysl.

Nikdo není tak dokonalý, aby ho nemohl nahradit klid v duši. Rozumím touze po citu, hlazení, něze, lásce. Nerozumím, proč bez toho aniž by tohle někdo zkusil, říká, že nikdo takový další neexistuje.

Nevěra byla, je a bude. Kdysi tu někdo vytáhl, ať se sdruží všechny ty, kterým byl muž nevěrný a utvoří společnost žen, které to jiné ženě neprovedou. Pořád si stojím na tom, že budu radši třídit odpad, protože tím pro svět udělám víc než budu slibovat to, čím přivolám na sebe spravedlivý trest v podobě lásky k tomu nepravému. :)

Vando a pro tebe speciálně:"Jsi terno, i když Tě znám jen z pár akcí. Jsi jedna z nejbáječnějších žen, které znám. A myslím tím pochopitelně pro chlapy."

Není vhodných věků, kdy ty opuštěné ufňukané nandy můžou najít svého partnera. Jsem si jistá, že každý věk a s ním spojené povinnosti mají své budoucí partnerské úskalí. Ale na každého, kdo za to stojí, čeká příležitost.

konstance — 7. 4. 2008 20:06

amen

konstance — 7. 4. 2008 20:07

teda ten amen mel nasledovat po pisateli, ale nejak to tady jede moc rychle.. :dumbom:

konstance — 7. 4. 2008 20:11

zklamana ja si nahodou myslim, ze ti to muze dobre dopadnout, ale asi za predpokladu ze se zmenite oba dva. kdyz totiz spolu dva lide ziji, tak neni mozne aby se zmenil jeden, kdyz se zaroven, a umerne tomu nezmeni i ten druhy, ja bych to u vas videla tak 50 na 50, co? a kdyz se jeden s tech dvou zmenit nechce, tak pak smula.. a je treba hledat jinde pa a drzim ti palec, treba to zvladnete.

Selima — 7. 4. 2008 21:27

Zklamaná napsal(a):

Osobně ve svém nitru můžu odsoudit každý počin, který se příčí mého názorovému přesvědčení. Protože je to pouze můj názor a můj pohled na věc. Mohu odsoudit člověka, co v opilosti usmrtí několik dětí na přechodu, mohu odsoudit člověka, který kvůli pár stovkám umlátí k smrti starého člověka, mohu odsoudit ženu, co odloudí jiné ženě muže a dětem tátu, mohu odsoudit ženu, která se nechce citově vázat a chce si jen užít a přitom udělá dalšímu člověku peklo (a ten se může pokusit, či spáchat sebevraždu)Toto jsou mé názory - jakým právem mi toto mé právo chceš odepřít?

Osobně ve svém nitru môžeš niekoho aj zavraždiť a nebude to mať nejaké fatálne účinky - aspoň nie preňho. Akonáhle to však prejavíš navonok - napríklad tuná v diskusii, mala by si rátať s následkami. Nikto ti neupiera právo na názor, ale jednak aj odlišné názory sa dajú vyjadriť kultivovane a neútočne, druhak by si mohla aj ty brať to, že iní ľudia majú iné názory a iné životy. ;) A nesúdiť... Názor a rozsudok sú dve veci.

Vanilka69 — 7. 4. 2008 21:41

:offtopic:

Já si myslím, že nemusím prožít úplně všechno, abych se uměla vcítit do pocitů a pohnutek druhého. Stejně tak jako prožitek ještě nezaručí empatii k někomu, komu se děje to samé.

Důležitější než prožitek je míra empatie, EQ.


Jako že já sama ač jsem zatím nevěrná nebyla (ne kvůli nedostatku příležitostí, ale díky mé svobodné volbě), dokážu si představit, proč do toho lidé jdou, co při tom zažívají... nedovedu dnes jasně říct, jestli je věrnost správná nebo ne...


Podle mě, by se každý měl snažit, aby na světě ubývalo utrpení a přibývalo radosti a lásky. A to jde i s nevěrou, nevěra jenom neubližuje, ona i pomáhá. Zrovna tak jako věrnost dokáže i ublížit. Kdo nevěří, ať tam běží ;)

Salen — 7. 4. 2008 21:43

Tak jsem se dnes v příloze MF Dnes poučila o nové metodě, doporučované podváděným manželkám. Myslím že od psychologa Nováka. Říká jí metoda "+20%" a jde o to, že podváděná manželka má v případě zjištění nevěry nepatrně (o těch 20%) zlepšit své chování k manželovi ..... a čekat. Tak nevím. Tedy nevím, kde ti odborníci berou jistotu, že to funguje.

Tercila — 7. 4. 2008 22:07

Salen: "Tak jsem se dnes v příloze MF Dnes poučila o nové metodě, doporučované podváděným manželkám. Myslím že od psychologa Nováka. Říká jí metoda "+20%" a jde o to, že podváděná manželka má v případě zjištění nevěry nepatrně (o těch 20%) zlepšit své chování k manželovi ..... a čekat."

:D :D Jenom o 20%? To by šlo! :D :D Akorát nevím, jestli by pro mě nebylo lepší v případě manželova podvádění zvýšit o 20 % zájem o jiné chlapy :D (Omlouvám se, zlehčuji, mě ta čísla rozesmála) :D

Selima — 7. 4. 2008 22:18

Toto sa hodí na vlákno Štatistika... ale ja bohužiaľ neviem celkom rozkúskovať svoje správanie na percentá a dávkovať. :rolleyes: s percentami mám problém aj pri daniach, nieto ešte vo vzťahoch - :kapitulation:

konstance — 7. 4. 2008 22:23

Salen napsal(a):

Tak jsem se dnes v příloze MF Dnes poučila o nové metodě, doporučované podváděným manželkám. Myslím že od psychologa Nováka. Říká jí metoda "+20%" a jde o to, že podváděná manželka má v případě zjištění nevěry nepatrně (o těch 20%) zlepšit své chování k manželovi ..... a čekat. Tak nevím. Tedy nevím, kde ti odborníci berou jistotu, že to funguje.

no ja si myslim ze rozhodne zkusit! protoze bud zjistis ze to zafungovalo a tim padem ze jsi manzelovi nedavala to co potreboval a tak to hledal jinde, nebo to nezafunguje a tim padem vidis ze to je proste proutnik nezavisle na tobe.. kazdopadne se "neceho" doberes a podle toho treba i zachovas..

Tercila — 7. 4. 2008 22:55

No jo, zkusit :D, ale - má manželka o 20% líp žehlit nebo o 20% líp vařit nebo .... 5 různých činností zlepšit jen o 4% atd.?  :D

konstance — 7. 4. 2008 23:16

Tercila napsal(a):

No jo, zkusit :D, ale - má manželka o 20% líp žehlit nebo o 20% líp vařit nebo .... 5 různých činností zlepšit jen o 4% atd.?  :D

asi jde spis o to muzsky ego.. takze zehlit - ve vztahu a varit - aby se to ego pekne napapalo ;) - smutny realisticky pohled nebot nemyslim ze by se muzi ridili racionalnim pohledem na vec

Pisatel — 7. 4. 2008 23:27

konstance napsal(a):

teda ten amen mel nasledovat po pisateli, ale nejak to tady jede moc rychle.. :dumbom:

:godlike::vissla:
Jsem ale vetřelcem :)

Ivana — 8. 4. 2008 9:45

Holky, díky moc, že se tady tím mým "kňučením" vůbec zabýváte.
Pan - u psychologa jsem byla, chodila jsem k němu asi půl roku. Nakonec mi řekl, že mi nemůže pomoct. Pořád měl řeči, jako, že to chce čas a že si mám koupit psa. Moc mi to nepomohlo, protože všecko, co říkal, já vím, jen to nejsem schopná zvládnout po citové stránce. Ty rodinné konstelace zvažuju. Ale - blbé je, že tomu za á moc nedůvěřuju a za bé nejsem schopna se otevřít jen tak cizím lidem. Tady je to jiné, anonymní, ale někde zoči voči někomu cizímu, nevím, nevím. Ráda bych jela na tvoji školičku, teď si myslím, že už jsem k tomu dospěla. Pokud se bude konat, pojedu moc ráda.

hrosánek - přesně jsi to uhádla: trápím se tím, že jsem zklamala jeho očekávání. V manželství jsem se chovala jako idiot - jako člověk, který měl ten vztah JISTÝ, jako u rodičů - tak jsem to brala. No, a do toho ta deprese, ale za tu prostě nemohu, to se stalo.

Som - jo, objektivně vzato beru naše manželství jako šťastné. Zažili jsme spoustu krásných věcí, měli jsme se moc rádi, měli jsme rádi i naše děti. Mně v tom vztahu bylo dobře, a to i v období nejhlubší deprese. Věřím tomu, že i můj muž byl do období méh deprese celkem spokojený. I když mi pak vyčítal, že jsem občas na něho křičela a hádala se o blbostech, ale to snad je v téměř každém manželství a rozhodně to nebylo denně nebo i měsíčně. Bohužel se to během těch let s mojí depresí rozvezlo tak, že manžel začal postupně trávit volný čas jinde a i když jsem se pak snažila, aby ho trávil se mnou, on už nechtěl. Ale chovali jsme se k sobě hezky, téměř se nehádali, jen to ochlazení z jeho strany bylo dost znát. Ale když koukám třeba na fotky z dovolené, tak ještě rok předtím, než jsme se rozešli, mě na fotkách objímá a pamatuju se, jak říkal: "Že máme hezkou mámu?" Asi si to taky idealizuju, nebyla to jen procházka růžovou zahradou, ale normální život. Přesto se mi po tom normálním životě moc stýská.

majkafa — 8. 4. 2008 10:03

Ivano,  co zkusit skupinovou terapii? Chodím rok a půl. Pomáhá mi.

Pandorraa — 8. 4. 2008 10:05

Ivo,
myslím, že to tu už několikrát padlo: jsou různí psychologové a různé psychoterapie. To, že ti nedokáže pomoci jeden, neznamená, že ti nepomůže druhý.
Na rodinných konstalcích můžeš být zpočátku jen pozorovatelem - divákem jak v divadle, i tak to funguje :)
Na školičku klidně přijeď. Na jedničce po sedmé, kterou jsem už na duben vypsala, se rýsuje velmi zajímavá sestava :)
Ale jak říkám - moje škola není jediný způsob. Možností je mnoho. Stačí si vybrat a hlavně se NEBÁT :))

Salen — 8. 4. 2008 11:01

No tak to číslo 20% má zřejmě symbolizovat, že snažení se má zlepšit jen mírně a není to myšleno zrovna na domácí práce, spíš na chování k M. Mě jde spíš o to, že je to zase opak toho, co radí Plzák a Šmolka - při zjištění nevěry nic neřešit, o ničem nemluvit, nedělat výčitky, scény a zachovávat zdvořilý odstup.
Tak je fakt, že já to nemohu moc posoudit, u mě to bylo jinak - manžel nic zachraňovat nechtěl, prostě se zamiloval, oznámil že tím zjistil jak už ho to se mnou vlastně nebaví a chce nový život.
Spíš by to mohly posoudit ty, kde manžel po provalení nevěru časem ukončil a zůstal s manželkou. Zda fungoval spíš tvrdý "nůž na krk" :-), pláč, rozebírání a výčitky nebo začít se k němu víc mít, být vstřícná, hodná a jaksi tak nepřímo "bojovat" s milenkou.

Vanilka69 — 8. 4. 2008 12:51

Salen - u nás hodně pomohlo být milá, vstřícná, jak říkám být milence konkurencí. Já obnovila náš sexuální život, se mnou bylo mému muži příjemné trávit svůj čas. To ale následovalo až po jeho dobrovolném rozhodnutí zůstat se mnou.

Později mi manžel přiznal, že kdybych byla nějak odmítavá, tak by zřejmě svoje původní rozhodnutí změnil, protože v tu samou dobu ho milenka neustále lákala zpět a pokud by mu se mnou nebylo dobře, prý by zřejmě těm jejím svodům podlehl.

Ale každý příběh je jiný. Já i myslím, že v každém případě je dobře přijít na to, co jsem dělala špatně, co mu u mě scházelo natoli, že to musel hledat jinde. Tohle zjištění je totiž dobré pro můj další život, abych s případným dalším partnerem nedopadla stejně.

Nabuko — 8. 4. 2008 14:39

Vanilka69 napsal(a):

Salen - u nás hodně pomohlo být milá, vstřícná, jak říkám být milence konkurencí. Já obnovila náš sexuální život, se mnou bylo mému muži příjemné trávit svůj čas. To ale následovalo až po jeho dobrovolném rozhodnutí zůstat se mnou.

Později mi manžel přiznal, že kdybych byla nějak odmítavá, tak by zřejmě svoje původní rozhodnutí změnil, protože v tu samou dobu ho milenka neustále lákala zpět a pokud by mu se mnou nebylo dobře, prý by zřejmě těm jejím svodům podlehl.

Ale každý příběh je jiný. Já i myslím, že v každém případě je dobře přijít na to, co jsem dělala špatně, co mu u mě scházelo natoli, že to musel hledat jinde. Tohle zjištění je totiž dobré pro můj další život, abych s případným dalším partnerem nedopadla stejně.

No, Vanilko, a to mi chybí doteď, ta zpětná vazba. V podstatě se nikdy nevyjádřil, co bylo špatně, co mu chybělo. V pozdějších fázích pak říkal jen takové blbiny, ale k podstatě jsme se nikdy nedobrali. Takže jsem se to jen pokusila pro sebe odvodit.

Alosek — 8. 4. 2008 14:52

Ke mně se bývalý nevrátil (zatím :vissla: :lol: ). Nicméně kde jsem dělala chyby, vím.

Zaprvé jsme měli už nějakou dobu problémy v posteli. On si přál změnu, zároveň si sex vynucoval, a to u mě vedlo k ještě většímu odporu. Nevím ale, zda by toto bylo v našem případě řešitelné.
Zadruhé jsme skoro vůbec nekomunikovali. Bývalý ovšem přiznal, že tohle se učit stejně nechce, že je pro něho taková ta partnerská komunikace "trauma", že neví, jak má reagovat, co říct, na co se zeptat. Budiž mu k dobru, že neměl šanci se tohle naučit doma, protože jeho rodiče fungovali stylem "maminka zavelí, tatínek je v pr.deli..."
S tím souvisí zatřetí - asi potřeboval někoho, jako byla jeho maminka, takový přístup mu vyhovuje - viz jeho současný vztah. Netroufám si soudit, nežiju s nimi, nevidím do budoucna, prostě to tak na mě působí.
Začtvrté - neměla jsem čas na sebe, nevěnovala jsem se sama sobě. Všechno jsem podřídila rodině, dítěti a jemu. Pro mě osobně největší chyba.

Momentálně se náš "vztah" neustále "zlepšuje", dá-li se to tak nazvat. Začala jsem se hezky oblékat, už nemám výčitky, když si na dovolenou koupím tričko za tisícovku. Po letech je bývalý ochotný říct, že mi to sluší nebo mi to dokonce zavolat.
Mám svoje zájmy, svoje koníčky, a světe div se, začal se zajímat, co dělám a s kým trávím čas (je dobré se zmínit, že na schůzku nejdu se ženou... :lol: ).
Nekřičím, nerozčiluju se, nezvyšuju hlas. Je mu pak příjemné být v mé přítomnosti i v případě, že dobře ví, že něco pokazil (například přivezl dítě po víkendu v horečkách a předal mi ho, ať se postarám).
Stojím si za svým a trvám na našich dohodách, domluvách. Mile, s úsměvem, ale tvrdě. To jsem dřív neuměla. Pokud je bývalý poruší, má smůlu.
Přestala jsem řešit "co by, kdyby". Žiju tady a teď.
Vzpomněla jsem si, jaká jsem byla, když se do mě zamiloval, a co měl na mně rád. Došlo mi, že to, že jsem byla sama sebou, na nic jsem si nehrála, byla jsem sebevědomá, optimistická. "Vrátila" jsem se sama k sobě a mám ze sebe dobrý pocit. A řekla bych, že tohle všechno se odrazilo na přístupu bývalého ke mně.

Nabuko — 8. 4. 2008 15:03

Alosek napsal(a):

Vzpomněla jsem si, jaká jsem byla, když se do mě zamiloval, a co měl na mě rád. Došlo mi, že proto, že jsem byla sama sebou, na nic jsem si nehrála, byla jsem sebevědomá, optimistická. "Vrátila" jsem se sama k sobě a mám ze sebe dobrý pocit. A řekla bych, že tohle všechno se odrazilo na přístupu bývalého ke mně.

Alosku, hezky napsané ...

majkafa — 8. 4. 2008 15:18

Nabuko napsal(a):

No, Vanilko, a to mi chybí doteď, ta zpětná vazba. V podstatě se nikdy nevyjádřil, co bylo špatně, co mu chybělo. V pozdějších fázích pak říkal jen takové blbiny, ale k podstatě jsme se nikdy nedobrali. Takže jsem se to jen pokusila pro sebe odvodit.

Můj muž se taky nikdy nevyjádřil, co bylo špatně. Řekl, že mi nikdy neřekne, proč odešel.

Alosek — 8. 4. 2008 15:21

majkafa napsal(a):

Nabuko napsal(a):

No, Vanilko, a to mi chybí doteď, ta zpětná vazba. V podstatě se nikdy nevyjádřil, co bylo špatně, co mu chybělo. V pozdějších fázích pak říkal jen takové blbiny, ale k podstatě jsme se nikdy nedobrali. Takže jsem se to jen pokusila pro sebe odvodit.

Můj muž se taky nikdy nevyjádřil, co bylo špatně. Řekl, že mi nikdy neřekne, proč odešel.

Hm, z toho bych asi neměla dobrý pocit. My jsme si o tom popovídali. Jestli kecal nebo ne, se už nedozvím a teď už to není důležité.
Důležité je, že jsem si ujasnila spoustu věcí v sobě a chyby, které jsem dělala nejenom vůči bývalému, ale hlavně vůči sobě samé.

Kukačka — 8. 4. 2008 15:24

Alosek - věta "vrátila jsem se sama k sobě" - to je klíčové pro hodně z nás.
mě zpravidla nepoznávají lidé, ketří mě neviděli 5 a víc let. Jenže já také změnila zaměstnání a s tím šatník, odložila brýle a našla sebevědomí. Rozvod to pak jen dokonal.

majkafa — 8. 4. 2008 15:26

Když jsem si přála, aby nám dal šanci, aby mi řekl, co nebylo v pořádku, co mám třeba dělat jinak, řekl, že vůbec nic, že jsem skvělá matka, skvělá manželka.
Až když odešel a po svém pokusu o návrat, když se s ním slečna milenka rozešla a zjistila, že by se vrátil zpět domů k nám, a zase ho chtěla zpět, mi v mailu napsal, že jsem tak hnusný člověk, že takového těžko najít na celém světě. Dodnes nevím, proč. Přitom se pár dní předtím chtěl vrátit a přijel za mnou do nemocnice zeptat se, jestli bych si přála, abychom to ještě spolu zkusili. Byla jsem 7 týdnů na psychiatrii s těžkou depresí. Ten mail mě potopil na totální dno.

Michaela.43 — 8. 4. 2008 15:29

[Alosek napsala:

Začtvrté - neměla jsem čas na sebe, nevěnovala jsem se sama sobě. Všechno jsem podřídila rodině, dítěti a jemu. Pro mě osobně největší chyba.

Tak pod tohle bych se taky podepsala.

Ivana — 8. 4. 2008 15:31

Můj muž mi řekl, že se mu život se mnou nelíbí, protože žijeme jako důchodci. Nevím přesně, jestli tím myslel to, že spolu nespíme nebo že je to stereotyp nebo ho nebavilo chodit se mnou na výlety, jezdit na dovolené,  nebo mu vadilo, že si večer čtu a předpokládám, že on se nějak zabaví nebo všechno dohromady. Taky řekl, že nemůže žít s někým, kdo má tak pesimistický náhled na život jako já (vůbec nezaregistroval, že jsem se z té hnusné depky už dávno vyhrabala). A ještě mi vyčetl kdy a co jsem mu řekla v hádce, klidně i před 20ti lety. Pak řekl, že se mu pořád líbím jako ženská, ale žít se mnou už nechce, že nevěří na slepovaný vztah.
Vím, kde jsem udělala chyby a dala bych všechno na světě, abych je mohla napravit, ale už to nejde.
Žádný další vztah si neplánuju, takže to nebudu mít kde zúročit. No, ale třeba mi to pomůže v osobním růstu (haha).

Alosek — 8. 4. 2008 15:36

Kukačka napsal(a):

Alosek - věta "vrátila jsem se sama k sobě" - to je klíčové pro hodně z nás.
mě zpravidla nepoznávají lidé, ketří mě neviděli 5 a víc let. Jenže já také změnila zaměstnání a s tím šatník, odložila brýle a našla sebevědomí. Rozvod to pak jen dokonal.

Taky tak nějak.
Když se na to zpětně dívám, tak ten "návrat" začal zhruba v době, kdy jsem si řekla, že takhle už s ním dál žít nechci a vyprovodila jsem ho. Nejhorší období přišlo ale až potom, od té doby je už čím dál líp.
Našla jsem sebedůvěru, změnila/vrátila oblékání, chování, přístup k věcem okolo.

Kukačka — 8. 4. 2008 15:38

Ivano - je to všechno z tvého psaní cítit. Bez nějakého špatného úmyslu to píšu.
Znám tě jenom takhle přes písmenka, ale mám pocit, že mu rozumím. Tvůj pesimismus dýchá i na mě. Ale já jsem výrazný extrovert, třeba vidím život jinak.

Alosek — 8. 4. 2008 15:40

Ivana napsal(a):

Vím, kde jsem udělala chyby a dala bych všechno na světě, abych je mohla napravit, ale už to nejde.
Žádný další vztah si neplánuju, takže to nebudu mít kde zúročit. No, ale třeba mi to pomůže v osobním růstu (haha).

Co nemůžu ovlivnit, s čím nic nenadělám, tím se nezabývám. Zbytečně to saje energii. Například sledování počasí ;) Ono může být hezky, i když lije.
To je dobře, že nic neplánuješ. Ona totiž ta nejpříjemnější překvapení bývají kolikrát úplně nečekaná.
A v "osobním růstu" ti uvědomnění si vlastních chyb pomůže určitě. O tom žádná. Tak se do něho pusť a měj se ráda.

Ivana — 8. 4. 2008 16:02

Kukačka napsal(a):

Ivano - je to všechno z tvého psaní cítit. Bez nějakého špatného úmyslu to píšu.
Znám tě jenom takhle přes písmenka, ale mám pocit, že mu rozumím. Tvůj pesimismus dýchá i na mě. Ale já jsem výrazný extrovert, třeba vidím život jinak.

Jenže já byla pesimista a introvert už v době, kdy si mě bral. Nezměnila jsem se a když, tak spíš k lepšímu - snažím se myslet pozitivně, radovat se z maličkostí a nenechat se vyvést z míry věcmi, které za to nejstojí.
Ale je fakt, že ta moje sklenička je spíš poloprázdná než poloplná.:)

Mikulenka — 8. 4. 2008 16:08

majkafa napsal(a):

.
Až když odešel a po svém pokusu o návrat, když se s ním slečna milenka rozešla a zjistila, že by se vrátil zpět domů k nám, a zase ho chtěla zpět, mi v mailu napsal, že jsem tak hnusný člověk, že takového těžko najít na celém světě.

Majko, napadlo mně-psal to on? nedostala se k jeho počítači ona, aby  mu  zkazila návrat k Tobě ?

emanuela — 8. 4. 2008 16:39

Ahoj holky a všechny opustěné , ukřivděné, prosím Vás nechte už ty Vaše chlapy žít. Oni nás opustili protože chtěli, nerozebirej te to proč a co kdyby. Prostě život je nudil, a chlap kolem50 let chce žít, tak jako některý ženská, opustíí chlapa. Pokud se chlap s Vámi rozvedl a má už novou rodinu, proč ho stále řešíte, vždyt se trápíte samy, je to zbytečný.To co třeba znovu zažívá s novou partnerkou by jste mu nedali, tak je nehte, já vím je to hnusný když nás opusti po 20 -30 letech, ale to chcete stále nad sebou naříkat. přiznejte si svoje chyby  a proč to třeba udělal.Já se manželovi tolerovala 2 roky milenku žilli jsme ve třech, ale ted prostě pokud on se mnou být nechce, tak ho nepřinutím a trápit se, proč ? Já mám umřít kvůli němu a nebo stále přemýšlet kde je chyba. Můj muž mě řekl dal jsem ti vše 28 let a dál si chci žít po svém. Možná i ti Vaši pánové to tak chtějí. Nesmutněte stále po svých EX........................

konstance — 8. 4. 2008 17:01

ivano, nekdy (nebo mozna vzdy) se clovek ve vztahu proste uci - treba to co se nenaucil ve sve puvodni rodine, nebo to co mu proste chybi do toho aby sam sebe nasel, a nekdy si i podle toho partnera vybira, ostatnim (treba rodine nebo pratelum) se to muze zdat i jako nelogicka volba (jako typu nechapu proc si vybrala prave jeho, nebo jak s takovym d... muze zit, urcite takove reakce znas ze sveho okoli) ale je to tim ze treba ta zenska prave takoveho potrebuje. a kdyz dostane zivotni lekci, a vztah se treba rozpadne, mela by to brat spis jako pozitivum a dalsi sanci. dulezite je si ty chyby fakt uvedomit a az jednou prijde nekdo novy, snazit se neopakovat to co bylo spatne.. chlap ti utekl ale ty zkusenosti a to co ses v tom vztahu naucila uz ti nikdo nevezme! vaz si toho a zapamatuj si z toho to dulezite pro priste :)

Pandorraa — 8. 4. 2008 17:12

majkafa napsal(a):

Nabuko napsal(a):

No, Vanilko, a to mi chybí doteď, ta zpětná vazba. V podstatě se nikdy nevyjádřil, co bylo špatně, co mu chybělo. V pozdějších fázích pak říkal jen takové blbiny, ale k podstatě jsme se nikdy nedobrali. Takže jsem se to jen pokusila pro sebe odvodit.

Můj muž se taky nikdy nevyjádřil, co bylo špatně. Řekl, že mi nikdy neřekne, proč odešel.

No tak nma to mne napdaji zatím dvě věci -
- stydí se
- sám to ani pořádně neví

konstance — 8. 4. 2008 18:58

hihihi tak ja bych mu asi stejne tajemne oznamila ze mu nikdy nereknu proc jsem rada ze to udelal ;) to by ho nalezite zblblo.. :rodna:

majkafa — 8. 4. 2008 19:49

Mikulenka napsal(a):

majkafa napsal(a):

.
Až když odešel a po svém pokusu o návrat, když se s ním slečna milenka rozešla a zjistila, že by se vrátil zpět domů k nám, a zase ho chtěla zpět, mi v mailu napsal, že jsem tak hnusný člověk, že takového těžko najít na celém světě.

Majko, napadlo mně-psal to on? nedostala se k jeho počítači ona, aby  mu  zkazila návrat k Tobě ?

Myslím si, že to psal on. Nikdy mě nenapadlo, že by to nepsal.
Jen, když jsem byla na víkend doma z nemocnice a můj BM byl se mnou a se synem u nás doma, vařil, nakoupil, staral se o mne, byli jsme na procházce, mluvil o tom, jestlipak ho syn přijme, když se chce vrátit, že se vrátí, až mě pustí z nemocnice, ona mu volala. Byl na ni dost hrubý, mimo jiné ji říkal, že už si všechno řekli, ať ho nechá být, seděla jsem v obýváku, a on taky, když volala, vzal telefon přede mnou.
Pak mě odvezl v neděli do nemocnice, byli jsme na procházce po LTM. A v pondělí bylo vše jinak. Volal mi, že se nevrátí, že začíná nový život s novou partnerkou.

majkafa — 8. 4. 2008 19:55

Pandorraa napsal(a):

No tak nma to mne napdaji zatím dvě věci -
- stydí se
- sám to ani pořádně neví

Možná si to jenom namlouvám, ale už nějakou dobu - od rozvodu, kdy jsem mu po tom, co jsme vyšli ze soudní síně, poděkovala za vše krásné a jemu tekly slzy a neřekl vůbec nic, mám pocit, že se stydí.
Jeho rodiče byli v únoru u nás na synově maturitním plese. BM nebyl, náš syn si to bohužel nepřál.  Přespali u nás. V neděli se sešli s mým BM, ale odmítli jít k němu domů, když je chtěl vidět, musel přijet do našeho města, bydlí v jiném, sešli se na chvilku kousek od mého bytu - u nádraží, kde BM pracuje. Má tchýně říkala, že slečnu vidět nechtějí a vlastně ani nevědí, jestli ještě vůbec existuje.

Salen — 8. 4. 2008 20:03

Tak to se máš Majko, že jsou tcháni při tobě.

majkafa — 8. 4. 2008 20:08

Je to neobvyklé. Vlastně mě to doteď překvapuje. Tchýně mi řekla, že ho nechce ani moc vidět, ale je to její syn, tak mu nemůže říct, aby k nim nejezdil.
Když můj manžel od nás odešel, byli z toho jeho rodiče velmi špatní, hodně zklamaní. Maminka mi říkala, že po nocích, když nemůže spát, přemýšlí, kde udělala chybu ve výchově. Velmi mě překvapilo, že jeho maminka nad něčím takovým přemýšlí. To já jsem přece udělala chyby, že musel, potřeboval odejít. Ne ona.
Jeho rodiče mě stále zvou k nim, do středních Čech, kde bydlí, kde jsme i my 4 roky bydleli, kde se narodily naše děti. Ale já se na to ještě necítím.

Mikulenka — 8. 4. 2008 20:16

majkafa napsal(a):

Mikulenka napsal(a):

majkafa napsal(a):

.
Až když odešel a po svém pokusu o návrat, když se s ním slečna milenka rozešla a zjistila, že by se vrátil zpět domů k nám, a zase ho chtěla zpět, mi v mailu napsal, že jsem tak hnusný člověk, že takového těžko najít na celém světě.

Majko, napadlo mně-psal to on? nedostala se k jeho počítači ona, aby  mu  zkazila návrat k Tobě ?

Myslím si, že to psal on. Nikdy mě nenapadlo, že by to nepsal.
Jen, když jsem byla na víkend doma z nemocnice a můj BM byl se mnou a se synem u nás doma, vařil, nakoupil, staral se o mne, byli jsme na procházce, mluvil o tom, jestlipak ho syn přijme, když se chce vrátit, že se vrátí, až mě pustí z nemocnice, ona mu volala. Byl na ni dost hrubý, mimo jiné ji říkal, že už si všechno řekli, ať ho nechá být, seděla jsem v obýváku, a on taky, když volala, vzal telefon přede mnou.
Pak mě odvezl v neděli do nemocnice, byli jsme na procházce po LTM. A v pondělí bylo vše jinak. Volal mi, že se nevrátí, že začíná nový život s novou partnerkou.

No, to mě podrž-taky nechápu. ... :co:
Začátek vypadal slibně....jo, 4 dohody-nedělat si domněnky....To mám teď taky-já měsíc nemocná doma, opravy v bytě-M.může se přetrhnout-děti si dělají naděje /varuji je, že ho už trochu znám/a on  šupity dupity zase k ní...
A víš co, vybodni se na něj-on ti za to nestojí  . prožila sis  kvůli němu taky pěkné peklíčko, tak není čeho litovat!
Čtu Tě tady od července-taky občas houpajda, viď, ale nedej se a mysli na děti, aˇjim aspoň Ty jednou poskytneš citové zázemí, až jim bude ouvej ...  Držím Ti palečky  :hjarta:

Mikulenka — 8. 4. 2008 20:24

Salen napsal(a):

Tak to se máš Majko, že jsou tcháni při tobě.

To je vzácné,
M. mi řekl, že nechce, abych za nimi jezdila a mluvila s nimi/kazila mu image hodného  syna/ a dnes se dozvídám-aniž bych chtěla, že jeho tatínek taky rád děvčata..., že krev se nezapře ... :co: ...
Mladí z té rodiny  komunikují bez problémů, ale maminka a o 10 let starší sestar/matka č.2/ stále  statečmě kryjí zástěrou to, co jsem měla podle nich do smrti krýt já... to určitě... :godlike:
Majko, važ si té tchýně a neztrať s ní kontakt... je vidět, že netrpí opičí láskou a uznává, že synáček udělal chybu. Ćas to zahojí a budeš se moci do toho místa zas bez bolesti vrátit., uvidíš.

majkafa — 8. 4. 2008 20:37

Zrovna dneska jsme si s mou tchýní zase prima popovídaly po telefonu. :)

majkafa — 9. 4. 2008 8:02

Zamyslela jsem se nad radami některých babi i nad sebou, nad tím, jak je synovi líto, že ho tatínek v krámu zřejmě nepoznal. Napsala jsem mu mail, jestli by někdy zašel na kafe. Že bych se moc ráda pokusila zlepšit náš vzájemný vztah jako rodičů našich dětí, že mě trápí, že jsou smutné. Odepsal mi, že nemá zájem.
Cítím v sobě takové osvobození, že jsem opravdu udělala vše, co jsem mohla. I tenhle krok pro jakési smíření nebo jak to říct. Nic víc už udělat nemůžu. Kupodivu mě jeho odmítnutí ani nebolí. Jen je mi to líto kvůli našim dětem.
A vím zcela jistě, že mého bývalého manžela už ani nemiluju.

Ivana — 9. 4. 2008 8:06

U nás je to taky tak, tchýně a tchán jsou zlatí, stále si voláme, navštěvujeme se, mockrát mi řekli, že mě mají rádi, že jsou na mé straně. Zároveň se ale stýkají i se svým synem a jeho novou manželkou a jsou rádi, že mají malého vnoučka, hlavně tchán je nadšený. Tchýně se vyjádřila, že "to dítě za to nemůže", ale už si zvykla. Děti k nim chodí každou sobotu na oběd a mají také krásný vztah.

konstance: to ponaučení z mých chyb v manželství si asi vezmu až do dalšího života, protože už nehodlám do jiného manželství vstupovat a ani si neumím představit, že bych ještě kdy navázala jiný vážný vztah s nějakým mužem. Je mi už skoro 49 let, ale měla jsem za celý život jen jeden vztah, k mužům mám velmi opatrný přístup, v podstatě jsem v jednání s nimi velmi nezkušená. Nikdy jsem neměla ani žádného mužského kamaráda, prostě nevím, jak s nimi jednat, dost je jich stydím a taky bojím. Neumím si přestavit, že bych se mohla cizímu muži otevřít, spolehnout se na něj, nevím, co mám mužům říkat, jak se chovat. Měla jsem několik schůzek s muži ze seznamky a buď mi byli už od začátku protivní nebo aspoń lhostejní a takoví "cizí". Stejně nic nedopadlo, většina už se se mnou ani nechtěla podruhé vidět. Takže to vidím tak, že už budu do konce života sama. Vadí mi to, ale zároveň i vyhovuje, nevím, jak to napsat. Na jedné straně je mi smutno, že mě nikdo nepohladí, nepolíbí, nemá rád, na druhé straně jsem ráda, že se nemusím nikomu přizpůsobovat a můžu si dělat co chci a kdy chci. Tak uvidím, nechám to plynout a nebudu se o nic krkolomně snažit. Musím věřít, že Bůh nebo Vesmír má pro mě to nejlepší.

majkafa — 9. 4. 2008 8:09

Ivana napsal(a):

Na jedné straně je mi smutno, že mě nikdo nepohladí, nepolíbí, nemá rád, na druhé straně jsem ráda, že se nemusím nikomu přizpůsobovat a můžu si dělat co chci a kdy chci. Tak uvidím, nechám to plynout a nebudu se o nic krkolomně snažit. Musím věřít, že Bůh nebo Vesmír má pro mě to nejlepší.

Ivano, tohle jako bys napsala i za mne.
Ale poslední dobou je to smutno větší, než "svoboda".
Snad mi bůh, vesmír opravdu dává to nejlepší, co mi teď náleží. :)

Ivana — 9. 4. 2008 8:31

Majkafo, já se tím utěšuju. Je pravda, že zatím jsem kromě mého rozchodu s BM měla vždy ve všem štěstí (nechci to zakřiknout)  a i když to ze začátku nevypadalo, potom se z toho vyklubalo pozitivum. Takže musíme obě věřit, že to, co se nám děje, se děje správně a tak, jak je to pro nás nejlepší.:D

majkafa — 9. 4. 2008 8:43

Ivano, já tomu někdy věřím a někdy, když přestanu věřit, se utěšuju.
Tuhle jsem přemýšlela, že jsou to vlastně všechno berličky. Podle mě i víra v minulé a budoucí životy, v to, že co dávám, to se mi vrací, jaký si to uděláš, takový to máš, atd.atd.atd.,  stejně jako berlička koupení si něčeho hezkého na sebe, když je mi ouvej, berlička babinetu, berlička sportu, berlička pohlazení, úsměvu, milování, berlička karmy, rodinných konstelací, koníčků, které nás baví,  berlička čehokoliv. I když vím, že některé věci se dějí. Ale myslím si, že nikdo z lidí neví, jak to DOOPRAVDY všechno je a PROČ se věci dějí. Ani kartářky, jasnovidci, telepati. Jen víme, že NĚCO je. Ale jak a proč, to ne.
Vše jsou berličky. Abychom přežili. Přežili pro nás co nejlépe. Ale proč máme přežít, když nakonec stejně zemřeme? A proč jsme vůbec tu? Myslím, že tohle nikdo z nás lidí neví. Můžeme se domnívat, to je ale asi tak všechno, co s tím můžeme dělat. :)
Díkybohu za berličky, když už tady musíme být. Nebo chceme? Ví to někdo z nás? :) :pussa::hjarta:

Regina — 9. 4. 2008 8:55

Majki, odhoď berličky! Pokud chceš žít, tak  jsi vděčná za to, že JSI. A pak z toho  vycházíš a když tě potkají hezké věci, jsi za ně ráda, a když se ti dějí nespravedlnosti nebo krutosti, tak víš, že i to pomine , a že VŠECHNO, co se ti děje, má svůj důvod a smysl.

Teta Kateřina by teď nad tvojí lamentací řekla, že pláčeš nad rozlitým mlékem. A že trpělivost růže přináší.

Troufám si říct, že ti došel adrenalin, ten tvůj růžový obláček, na kterém ses doposud vznášela, než tě faktický rozvod a neuskutečněný vztah srazily na zem. A protože nejsi troškař, tak ses dobrovolně nechala zahrabat. Co bys vstávala, když můžeš ležet?
Vzpomnáš si na moje přirovnání ke shnilé hromadě jablek, když v dálce kvetl jabloňový strom?

Ty jsi teď na hromadě shnilých jablek, a běduješ, že jsi je nestihla sníst/zavařit/ prodat/cokoliv, jen NEDOPUSTIT, aby shnila.
Přitom úmyslem osudu bylo, aby shnila ,abys konečně odešla a přestala se v té  hnilobě plácat a patlat, a šla k tomu nádhernému ovocnému voňavému stromu, cítila jeho vůni a nechala se hřát paprsky slunce, co  svítí skrz větve! Teď si užívej vůně a to, co má přijít, přijde! Nepotřebuješ k tomu velká gesta, silná slova, emoce, jen si představ, že splýváš s okolím, že se stáváš součástí všeho okolo, že všechno má svůj smysl. A když tomu uvěříš, začnou se věci sami pohybovat a plnit ti tvá přání a tužby!
Samozřejmě nesmíš zapomenout na denní nutnosti, ty tě udržují při životě.

majkafa — 9. 4. 2008 9:12

Regi, písmenka v tomto případě klamou. Nebyla to lamentace. Pouze jsem konstatovala, o čem jsem přemýšlela.
Ty nemáš berličky? Třeba že se přijdeš vypovídat na babinet, když je ti ouvej? Jestli to není berlička, tak se omlouvám. :)
Cítím se teď moc fajn, klidně na duši i na srdíčku.

Ivana — 9. 4. 2008 9:24

Majki jenže, co jsou berličky a co je ten "opravdový" život? Taky to tak kolikrát vnímám, že všechno, co prožívám, jsou jen takové berličky. Schválně si je ordinuju, abych se nezbláznila, schválně chodím na kafe s kamarádkami, na výlety do přírody, do kina, na masáže, schválně si všímám rozkvetlého zlatého deště u nás před domem, fialek na trávníku v parku, hezkého pejska, kterého potkám cestou do práce, vychutnávám si pomazlení s dětmi, jejich smích, ponořím se do hezké knížky nebo hudby nebo jen tak koukám v TV na Ordinaci v růžové zahradě a nechám se unášet vymyšlenými osudy vymyšlených lidí.
Jenže, co je ten pravý život, když tohle jsou berličky?
Taky často přemýšlím nad tím, proč tu jsme, co tu vlastně děláme?
Většinou bohužel zvítězí ten můj přízemně materialistický způsob myšlení a já si říkám - a proč by to mělo mít nějaký smysl? Jsme, protože jsme se narodili a jednou umřeme a nezbude po nás nic, jako po všech těch, co byli před námi a budou po nás. Svět je prostě takové velké mraveniště, každý mraveneček se pachtí, vleče tu svou kládu, ale z hlediska věčnosti je úplně bezvýznamný a nicotný.
a někdy mám takový pocit, že to všechno má nějaký skrytý smysl, vyšší cíl, který nám zůstává neodhalen, že to tu řídí nějaká vyšší síla, Bůh či Kosmická energie. Úpně jednoznačně to v té chvíli VÍM. Ale za chvíli si řeknu - blbost, to si jen vymysleli lidé, protože se bojí smrti a zmaru. A já nevím...
No, a tak se v tom plácám den za dnem, noc za nocí.
A závidím lidem, kteří mají jasno. Anebo těm, které podobné myšlenky ani nenapadnou.

Alosek — 9. 4. 2008 9:46

Dospěla jsem k tomu, že podobné věci neřeším.
Žiju, a chci mít svůj život co nejhezčí a nejlepší. Nechci ubližovat, a když se to stane, chci se s tím umět vyrovnat. Stejně jako se vším, co ke mně přichází. A jestli mi k tomu dopomůže jakákoli "berlička", hurá, sem s ní.

A jestli bude něco až umřu? Nevím, a netrápím se tím. Uvidíme ;)

Jasně, takhle to mám teď, doteď, zatím. Nevím, co bude, až budu umírat. Ale připadá mi zbytečné - ztráta času se tím trápit.

Selima — 9. 4. 2008 9:57

majkafa napsal(a):

Ivano, já tomu někdy věřím a někdy, když přestanu věřit, se utěšuju.
Tuhle jsem přemýšlela, že jsou to vlastně všechno berličky. Podle mě i víra v minulé a budoucí životy, v to, že co dávám, to se mi vrací, jaký si to uděláš, takový to máš, atd.atd.atd.,  stejně jako berlička koupení si něčeho hezkého na sebe, když je mi ouvej, berlička babinetu, berlička sportu, berlička pohlazení, úsměvu, milování, berlička karmy, rodinných konstelací, koníčků, které nás baví,  berlička čehokoliv. I když vím, že některé věci se dějí. Ale myslím si, že nikdo z lidí neví, jak to DOOPRAVDY všechno je a PROČ se věci dějí. Ani kartářky, jasnovidci, telepati. Jen víme, že NĚCO je. Ale jak a proč, to ne.
Vše jsou berličky. Abychom přežili. Přežili pro nás co nejlépe. Ale proč máme přežít, když nakonec stejně zemřeme? A proč jsme vůbec tu? Myslím, že tohle nikdo z nás lidí neví. Můžeme se domnívat, to je ale asi tak všechno, co s tím můžeme dělat. :)
Díkybohu za berličky, když už tady musíme být. Nebo chceme? Ví to někdo z nás? :) :pussa::hjarta:

Ja to neberiem ako berličky, ale ako učebné pomôcky. Sme tu nato, aby sme nezomreli rovnako blbí, ako sme sa narodili(toto tu je škola, takže keby sme neboli v niečom blbí, nenarodili by sme sa) a lekcie nám dávajú podľa toho, ako zvládneme predchádzajúce. Či je niečo predtým a potom - ja si myslím, že je, ale naisto to budem vedieť až PO. Ak ťa predbehnem, môžem ti to skúsiť prísť povedať, ale neviem, či ma budeš počuť. :) Všetko sa deje pre naše dobro, pričom ale naším dobrom nie je absolútne blaho a šťastie, ale VÝVOJ a POKROK - a ten niekedy bolí. C´est la vie. Ja viem, že som tu dobrovoľne, páči sa mi ten stav fyzickej existencie a emocionálnej pripútanosti. Ale teším sa aj na stav bez tela a bez pripútanosti... tiež má niečo do seba.

majkafa — 9. 4. 2008 10:07

Seli, každý si to vníma podľa svojho gusta. Alebo sa nad tým ani nezamýšĺa, tiež podľa svojho gusta. :)
Ja si to teraz vnímam takto, pomáha mi to, cítim sa kľudná a vyrovnaná a to mi v tejto chvíli stačí. :) Oproti štvrtku 27.3.2008 sa cítim nádherne, vtedy som zase na chvíľku spadla na dno. A chcela odísť. A urobiť to tentoraz poriadne. Aby už nemali šancu vrátiť ma naspať, protože toto telo už bude nefunkčné. Až zase nabudúce, v inom tele.  Moj syn, spiaci za stenou, ma tu zadržal. Alebo ja? Kdovie.
Ja neviem, že som tu dobrovolne. Často si myslím, že ma k tomu niekdo prinútil. Neviem, kdo. Často tu nechcem byť. Len musím. A často tu byť chcem. Trebárs len chcem vedieť, ako "to" (čokoĺvek) "dopadne". :) Halt som baba zvedavá.

Andromeda — 9. 4. 2008 10:11

Holky, oni podobný myšlenky napadnou čas od času každého. A Když se to stane mně, říkám si že i kdyby to celé neměla být pravda, tak už jen to, že se člověk zbaví svých vlastností, které mu vůči ostatním jen ztěžují život a užít si tak více těch radostí, tak už jen za to to přece stojí, ne? ;)

Ivana — 9. 4. 2008 10:11

Seli, tak tomu bych taky chtěla věřit. Na jedné straně to má svoji logiku, na druhé straně tomu nějak nedokážu plně uvěřit. pořád se mi do toho plete ten zatracenej přízemní materialismus ( proč by nám někdo dával nějaké lekce, vždyť lidí je jak mravenců, to všichni mají své lekce a kdo to sleduje....)

Alošku - to jsem měla na mysli, když jsem říkala, že závidím lidem, které myšlenky na smysl života netrápí. Mně trápí, a moc. Vždycky jsem se tím zabývala a vždycky jsem to řešila, už od puberty. Kéž bych měla takový přístup jako ty, jakého trápení bych se ušetřila!

majkafa — 9. 4. 2008 10:16

Se mi zdá, že jsme tady z toho Salen udělali duchovní. :)

Ivana — 9. 4. 2008 10:59

Jojo, od těch rozpadlých vztahů ke smyslu života ...

Koloběžka.1 — 9. 4. 2008 11:02

Selima napsal(a):

Ja to neberiem ako berličky, ale ako učebné pomôcky. Sme tu nato, aby sme nezomreli rovnako blbí, ako sme sa narodili(toto tu je škola, takže keby sme neboli v niečom blbí, nenarodili by sme sa) a lekcie nám dávajú podľa toho, ako zvládneme predchádzajúce. Či je niečo predtým a potom - ja si myslím, že je, ale naisto to budem vedieť až PO. Ak ťa predbehnem, môžem ti to skúsiť prísť povedať, ale neviem, či ma budeš počuť. :) Všetko sa deje pre naše dobro, pričom ale naším dobrom nie je absolútne blaho a šťastie, ale VÝVOJ a POKROK - a ten niekedy bolí. C´est la vie. Ja viem, že som tu dobrovoľne, páči sa mi ten stav fyzickej existencie a emocionálnej pripútanosti. Ale teším sa aj na stav bez tela a bez pripútanosti... tiež má niečo do seba.

Ty jsi to, Sel, napsala tak hezky, že se musím pod to podepsat :hjarta:
Ten osud nás trká jako koza a snaží se ukázat, kudy vede cesta a my si stále myslíme, že to víme líp a s tou kozou bojujeme ... :)

Koloběžka.1 — 9. 4. 2008 11:07

Majkafo, ty tvoje smutné a negativní myšlenky tě spoutávají víc a víc, sílí a přitahují stejné. Nedovol, aby tě spoutali úplně, nedovol vůbec aby přišli. Utni to a řekni jim, že už je nechceš, že už jim nebudeš naslouchat. Je to velmi skličující, co teď z tebe vyzařuje ... Posílám :hjarta:

Selima — 9. 4. 2008 11:54

majkafa napsal(a):

Se mi zdá, že jsme tady z toho Salen udělali duchovní. :)

:jojo: :D Kam len kukneš, všade to du(c)ho :-).

majkafa — 9. 4. 2008 12:24

Koloběžka.1 napsal(a):

Majkafo, ty tvoje smutné a negativní myšlenky tě spoutávají víc a víc, sílí a přitahují stejné. Nedovol, aby tě spoutali úplně, nedovol vůbec aby přišli. Utni to a řekni jim, že už je nechceš, že už jim nebudeš naslouchat. Je to velmi skličující, co teď z tebe vyzařuje ... Posílám :hjarta:

Cítíš něco jiného, než to, co ze mne v tuto chvíli vyzařuje. Píšu potisícé, škoda, že písmenka tolik zkreslují. :)
Ale mohu se taky mýlit a pravdu máš ty. :)
Třeba Ivana, kdybych ji jen četla a neznala osobně, píše hodně pesimisticky. Ale na mne její psaní po osobním setkání tolik negativně nepůsobí. Je statečná, nevzdává to a umí se moc hezky smát. :)

PetrHl — 9. 4. 2008 13:21

Mikulenka napsal(a):

Salen napsal(a):

Tak to se máš Majko, že jsou tcháni při tobě.

To je vzácné,
...

zase tak vzácné to není, to jen záleží na charakteru člověka. Já se svým tchánem a jeho ženou se normálně navštěvujeme, naopak BM s nimi uplně přerušila kontakt. Z důvodu že jí říkají svoje názory a ne to co ona chce slyšet. A tak moje dcera je vídá jen když je u mne.
Naopak moje tchyně, ta se mnou vubec nehodlá nekomunikovat a mně nechybí :). Svou dceru si rozmazlila a stála by za jejím názorem asi i kdyby BM chtěla skočit z okna.

Pisatel — 9. 4. 2008 13:35

PetrHl napsal(a):

Mikulenka napsal(a):

Salen napsal(a):

Tak to se máš Majko, že jsou tcháni při tobě.

To je vzácné,
...

zase tak vzácné to není, to jen záleží na charakteru člověka. Já se svým tchánem a jeho ženou se normálně navštěvujeme, naopak BM s nimi uplně přerušila kontakt. Z důvodu že jí říkají svoje názory a ne to co ona chce slyšet. A tak moje dcera je vídá jen když je u mne.
Naopak moje tchyně, ta se mnou vubec nehodlá nekomunikovat a mně nechybí :). Svou dceru si rozmazlila a stála by za jejím názorem asi i kdyby BM chtěla skočit z okna.

A neříká se že jablko nepadne daleko od stromu?
Ano Petříku jsi největší zlo v dejinách její krásné a milvané princezničky (to znám jak se doneslo mé tchýni že už BM nepeču tak přestala péci ona a navíc mě i proklínala snad víc než BM před tím.

Alosek — 9. 4. 2008 13:43

Hm, tak mě neustále dojímá maminčina starost (mé maminky!) o mého bývalého. Navštěvuje ho, utěšuje, na pivo ho zve, do práce se za ním občas zastaví, přemlouvá ho, aby se ke mně vrátil :usch: - a tak dále...
Celou dobu, co jsme byli spolu, jsem poslouchala, jak mám kolem něho skákat a všechno mu odpouštět :co:
Já od ní poslouchám, jak jsem hrozně negativní, vůbec ho nechápu, nemám pro něho dostatek porozumnění a nechci dělat to, co si on vymyslí, neustále mu málo vycházím vstříc. Vždycky byla při něm. :grater:

Otec bývalého (maminku už nemá) byl taky zásadně proti mně, všechno jsem podle něho dělala špatně. Například jsem mu odmítala jezdit umývat okna, uklízet barák a podobně. Přitom je naprosto zdravý, má mladší přítelkyni a dvě dospělé vnučky, které si k němu jezdí jenom pro peníze.
Když jsem po něm uklízela poblitý barák, zatentované postele, prala mu, starala se o jeho zvířata, vyhazovala ty, co chcíply hlady nebo nemocemi - v období, kdy měl chlastavou, cca 1 za měsíc - to jsem mu byla dobrá. Nikdy ani děkuju, to je prý samozřejmost.

Ve výsledku jsem ráda, že jsem sama.

Pisatel — 9. 4. 2008 13:59

Alosek napsal(a):

Hm, tak mě neustále dojímá maminčina starost (mé maminky!) o mého bývalého. Navštěvuje ho, utěšuje, na pivo ho zve, do práce se za ním občas zastaví, přemlouvá ho, aby se ke mně vrátil :usch: - a tak dále...
Celou dobu, co jsme byli spolu, jsem poslouchala, jak mám kolem něho skákat a všechno mu odpouštět :co:
Já od ní poslouchám, jak jsem hrozně negativní, vůbec ho nechápu, nemám pro něho dostatek porozumnění a nechci dělat to, co si on vymyslí, neustále mu málo vycházím vstříc. Vždycky byla při něm. :grater:

Otec bývalého (maminku už nemá) byl taky zásadně proti mně, všechno jsem podle něho dělala špatně. Například jsem mu odmítala jezdit umývat okna, uklízet barák a podobně. Přitom je naprosto zdravý, má mladší přítelkyni a dvě dospělé vnučky, které si k němu jezdí jenom pro peníze.
Když jsem po něm uklízela poblitý barák, zatentované postele, prala mu, starala se o jeho zvířata, vyhazovala ty, co chcíply hlady nebo nemocemi - v období, kdy měl chlastavou, cca 1 za měsíc - to jsem mu byla dobrá. Nikdy ani děkuju, to je prý samozřejmost.

Ve výsledku jsem ráda, že jsem sama.

No Alosku to, že tvoje maminka chodí s mladým nebo Tvým bývalým je možní to, že si z něho ve své mysli udělal svého syna. Vytvořila si něco čeho se nezbaví, tobě neublíží pokud si to postavíš že vlastně bývalý je synem tvé mamči a mamina má vždycky pravdu když mluví se svým synem:)

A to samé je i tchána. jen stím, že on přeci mladou přtelkyni nebude nutit k uklidu když má mladou pracovitou snachu. Vychol si syna který to měl tak zařídit. Že to tak nedopadlo buď jen ráda. Jsi svobodnější. A co říkají oni po tom ti může být jedno, oni nežijí tvůj života a ty jejich vztahy :)

Koloběžka.1 — 9. 4. 2008 14:00

majkafa napsal(a):

Cítíš něco jiného, než to, co ze mne v tuto chvíli vyzařuje. Píšu potisícé, škoda, že písmenka tolik zkreslují. :)
Ale mohu se taky mýlit a pravdu máš ty. :)
Třeba Ivana, kdybych ji jen četla a neznala osobně, píše hodně pesimisticky. Ale na mne její psaní po osobním setkání tolik negativně nepůsobí. Je statečná, nevzdává to a umí se moc hezky smát. :)

Ty to musíš vědět nejlíp, pokud je to ve skutečnosti jinak, je to jenom dobře.
Já jen píšu podle sebe, že kdyby mi chodily v hlavě takové myšlenky, které tady píšeš, tak by mně asi brzy dotlačily pod černou zem :)
Přeji všechno dobré :hjarta:

Alosek — 9. 4. 2008 14:02

Pisateli,
myslím, že vím, proč jsou takoví, jací jsou.
To byl jen povzdech nad realitou lidí, které nezměním a měnit nechci.
Jsem v pohodě, ale přiznávám, občas mě zabolí, když vidím, že se moje vlastní maminka staví na stranu někoho jiného - proti mě, a oporu, kterou občas každý potřebuje, nacházím u "cizích" lidí a v sobě.
Co už ;)

Pisatel — 9. 4. 2008 14:21

Alosek napsal(a):

Pisateli,
myslím, že vím, proč jsou takoví, jací jsou.
To byl jen povzdech nad realitou lidí, které nezměním a měnit nechci.
Jsem v pohodě, ale přiznávám, občas mě zabolí, když vidím, že se moje vlastní maminka staví na stranu někoho jiného - proti mě, a oporu, kterou občas každý potřebuje, nacházím u "cizích" lidí a v sobě.
Co už ;)

Alosku já to taky mám doma, moji rodiče mě mají rádi, ale jak vidí snachu jsou celý na měkko a já jakobych nebyl. Máti si přála dceru, hold jsem jen omyl přírody, tak stím musím žít. Že bychom si poplakali na ramíncích :)
Taky je neměním a nechávám tomu už absolutně volný průběh :)

Ivana — 9. 4. 2008 14:29

Tak moje maminka se na mého BM děsně naštvala, že si dovolil opustit její drazemilovanou jedinou dcerušku. Můj BM ji tedy nikdy moc nemusel, např. jí celý život říkal "paní B.", zatímco já jsem tchýni oslovovala "maminko". Nikdy netoužil po tom se s ní stýkat, takže ani teď se s ní pochopitelně nestýká.

Salen — 9. 4. 2008 14:30

Tak já si myslím, že ty filosofické otázky, co rozebíráte, přijdou na každého, kdo prošel v životě nějakým průšvihem. Dokud bylo dobře, tak jsem se ničím takovým nezaobírala. Pak jsem byla na dně a najednou jsem se chytala každé naděje, že je nějaká karma, že boží mlýny, že dostaneš co dáš, že životní lekce  ...... atd., však to znáte. I tady jsem ledacos "studovala" na duchovním a občas mi šla hlava kolem, protože jsem se tím nikdy nezaobírala a samozřejmě jsem to jen tak laicky nemohla pobrat. No a teď už to cítím podobně jako píše Majka a Ivana, že je to všechno asi blbost, že i když někdo jinému ublíží, přesto mu štěstí dál přeje a jen někdy se to opravdu někomu vrátí, aby poznal sám, co udělal druhému. Ale spoléhat se na to nedá, to prostě tak nefunguje. Bohužel. Takže tomu Majky pojmu "berličky" docela rozumím, i těm otázkám, k čemu to všechno je. Já prostě vím, že nějak žít musím, protože jsou tady lidi, kteří na mě v něčem spoléhají a kterým bych působila bolest, kdyby mě viděli pořád utrápenou nebo kdybych nebyla vůbec. Jeden čas jsem si říkala (a docela to pomáhalo), že tu přece můžu být jen jak dlouho budu chtít, dokud bude žít máma a dokud nebude mít syn svojí rodinu. No tak uvidím, jestli i pak bude mít život nějaký další smysl.
A taky mívám občas pocit, jako by nám každému byla přidělena nějaká životní porce štěstí a já že jsem si tu svojí už vybrala. Tedy v oblasti vztahů.

Salen — 9. 4. 2008 14:39

Jinak pro moje tchány já taky neexistuju. Jen taková perlička - BM se v týdnu stravuje u jeho matky (83 let). Ta už sotva chodí, navíc tchán je nemocný, tak vaří dvě jídla - normální pro syna, dietu pro manžela. A o víkendu, když dorazí milenka - tedy už vlastně přítelkyně BM, tak občas uvaří i pro ni. Moje švagrová (sestra BM) řekla před tchýní, že když je u BM jeho nová přítelkyně o víkendu, že by mu snad mohla aspoň na dva dny navařit, aby si ona  trochu odpočinula. A víte jak zareagovala tchýně? "Ty ses zbláznila, ona má vzdělání a postavení, to není žádná kuchta k plotně, ta musí o víkendu relaxovat!" Co vám budu povídat, když mi to švagrová řekla, tak jsem se hrdinně zasmála, ale pak jsem si pobrečela, protože já mám stejné vzdělání i obdobné pracovní postavení, ale já holt pro ně všechny ta kuchta ke sporáku byla.

Selima — 9. 4. 2008 14:44

Alosek napsal(a):

Hm, tak mě neustále dojímá maminčina starost (mé maminky!) o mého bývalého. Navštěvuje ho, utěšuje, na pivo ho zve, do práce se za ním občas zastaví, přemlouvá ho, aby se ke mně vrátil :usch: - a tak dále...
Celou dobu, co jsme byli spolu, jsem poslouchala, jak mám kolem něho skákat a všechno mu odpouštět :co:
Já od ní poslouchám, jak jsem hrozně negativní, vůbec ho nechápu, nemám pro něho dostatek porozumnění a nechci dělat to, co si on vymyslí, neustále mu málo vycházím vstříc. Vždycky byla při něm. :grater:

Otec bývalého (maminku už nemá) byl taky zásadně proti mně, všechno jsem podle něho dělala špatně. Například jsem mu odmítala jezdit umývat okna, uklízet barák a podobně. Přitom je naprosto zdravý, má mladší přítelkyni a dvě dospělé vnučky, které si k němu jezdí jenom pro peníze.
Když jsem po něm uklízela poblitý barák, zatentované postele, prala mu, starala se o jeho zvířata, vyhazovala ty, co chcíply hlady nebo nemocemi - v období, kdy měl chlastavou, cca 1 za měsíc - to jsem mu byla dobrá. Nikdy ani děkuju, to je prý samozřejmost.

Ve výsledku jsem ráda, že jsem sama.

Alošku, nepoznám tvoju mamu, ale moja má napr. chlapov na takom piedestáli - všetkých. źeny sú fajn spojenkyne, ale tak trochu nižší živočíšny druh. Preto už ani tak netrpím pri tom, ako berie brata a ako mňa - raz ma odpísala vyhlásením "To je iné, on je syn", a bolo... Je to CHLAP a chlapovi proste stačí, že dýcha, a už je viac ako žena a každá "správna" žena sa má za každú cenu, aj vlastného života, usilovať preboha nejakého - hocijakého - chlapa urvať. Preto má, chudera, taký problém s tým, že ja som urvala len dočasne(väčší problém než ja, aby som bola úprimná).
So svokrou(svokor už umrel a ani pred smrťou sme nemali prakticky nijaký vzťah) vychádzam paradoxne lepšie až po rozchode s jej synom. Jednak nesúhlasila s tým, čo urobil(ale to vlastne robila tiež celý život), druhak pochopila, čo je to starať sa o jej vnuka, a treťak sama prešla takým nejakým vnútorným prerodom a priznala predo mnou veci, ktoré predtým nebola schopná priznať ani sama sebe(napr. že sa aj ona mala dávno rozviesť, katolíci sem-katolíci tam). Stala sa mi oveľa ľudsky bližšou a vlastne sa sporadicky, ale srdečne stýkame dodnes.

konstance — 9. 4. 2008 15:00

Koloběžka.1 napsal(a):

majkafa napsal(a):

Cítíš něco jiného, než to, co ze mne v tuto chvíli vyzařuje. Píšu potisícé, škoda, že písmenka tolik zkreslují. :)
Ale mohu se taky mýlit a pravdu máš ty. :)
Třeba Ivana, kdybych ji jen četla a neznala osobně, píše hodně pesimisticky. Ale na mne její psaní po osobním setkání tolik negativně nepůsobí. Je statečná, nevzdává to a umí se moc hezky smát. :)

Ty to musíš vědět nejlíp, pokud je to ve skutečnosti jinak, je to jenom dobře.
Já jen píšu podle sebe, že kdyby mi chodily v hlavě takové myšlenky, které tady píšeš, tak by mně asi brzy dotlačily pod černou zem :)
Přeji všechno dobré :hjarta:

majko ja z toho ale taky citim docela dobrou depku, taky jsem si to prozila, a tomu se clovek nema poddavat, a berlicky jsou dobre, proste ti pomuzou preklenout to nejhorsi obdobi, tu rekonvalescenci, nez zas bude lip, to mas jako treba po autonehode, nekdo to rozchodi, nekdo ne..
jedna prakticka rada: ja kdyz je mi nejhur (a bylo) a nemam uz silu vstat a jit dal a valim se mezi temi schnilymi jablky, tak si proste predstavim ze mam 2 tela, trosku se jakoby odhmotnim. to jedno tezke, bez zivota, ktere uz nechce dal, tam proste necham lezet, ale predstavim si ze mam jeste jedno, uplne stejne ale vzdusne a lehke, a to druhe proste prinutim vstat a jit tam kam potrebuji. jedno proste necham vyhnit a druhe jde k te jabloni. funguje to aspon u me, a pak jsem rada ze jsem sla i kdyz jsem myslela ze se nedonutim.. no a kdyz se vratim, tak otevru okna a tu postel s tim pomyslnym vyhnilym telem poradne vyklepu. je to moje berlicka ale jsem s ni spokojena ;) (jestli si pamatujete film o carodejnicich kde hrala veskrnova (nazev si nepamatuju), ale 2 carodejnice se prevtelili do mrtvych tel a pak zazivali ruzne komicke situace, a kdyz si potrebovali z toho tela odskocit tak vzdycky rekli "to by clovek vyletel z kuze!" a z toho tela vyletely :P me se to strasne libilo, tak si to proste tak nejak predstavim..) :storstark:

majkafa — 9. 4. 2008 15:06

Salen napsal(a):

Jinak pro moje tchány já taky neexistuju. Jen taková perlička - BM se v týdnu stravuje u jeho matky (83 let). Ta už sotva chodí, navíc tchán je nemocný, tak vaří dvě jídla - normální pro syna, dietu pro manžela. A o víkendu, když dorazí milenka - tedy už vlastně přítelkyně BM, tak občas uvaří i pro ni. Moje švagrová (sestra BM) řekla před tchýní, že když je u BM jeho nová přítelkyně o víkendu, že by mu snad mohla aspoň na dva dny navařit, aby si ona  trochu odpočinula. A víte jak zareagovala tchýně? "Ty ses zbláznila, ona má vzdělání a postavení, to není žádná kuchta k plotně, ta musí o víkendu relaxovat!" Co vám budu povídat, když mi to švagrová řekla, tak jsem se hrdinně zasmála, ale pak jsem si pobrečela, protože já mám stejné vzdělání i obdobné pracovní postavení, ale já holt pro ně všechny ta kuchta ke sporáku byla.

Salen, pocééém :pussa:

majkafa — 9. 4. 2008 15:09

konstance, tu depku jsem měla minulý čtvrtek. Hoooodně velikananánskou. Teď už naštěstí ne. :) Kéž by mi to vydrželo.

konstance — 9. 4. 2008 15:18

:par:

Selima — 9. 4. 2008 15:31

Salen napsal(a):

Tak já si myslím, že ty filosofické otázky, co rozebíráte, přijdou na každého, kdo prošel v životě nějakým průšvihem. Dokud bylo dobře, tak jsem se ničím takovým nezaobírala. Pak jsem byla na dně a najednou jsem se chytala každé naděje, že je nějaká karma, že boží mlýny, že dostaneš co dáš, že životní lekce  ...... atd., však to znáte. I tady jsem ledacos "studovala" na duchovním a občas mi šla hlava kolem, protože jsem se tím nikdy nezaobírala a samozřejmě jsem to jen tak laicky nemohla pobrat. No a teď už to cítím podobně jako píše Majka a Ivana, že je to všechno asi blbost, že i když někdo jinému ublíží, přesto mu štěstí dál přeje a jen někdy se to opravdu někomu vrátí, aby poznal sám, co udělal druhému. Ale spoléhat se na to nedá, to prostě tak nefunguje. Bohužel. Takže tomu Majky pojmu "berličky" docela rozumím, i těm otázkám, k čemu to všechno je. Já prostě vím, že nějak žít musím, protože jsou tady lidi, kteří na mě v něčem spoléhají a kterým bych působila bolest, kdyby mě viděli pořád utrápenou nebo kdybych nebyla vůbec. Jeden čas jsem si říkala (a docela to pomáhalo), že tu přece můžu být jen jak dlouho budu chtít, dokud bude žít máma a dokud nebude mít syn svojí rodinu. No tak uvidím, jestli i pak bude mít život nějaký další smysl.
A taky mívám občas pocit, jako by nám každému byla přidělena nějaká životní porce štěstí a já že jsem si tu svojí už vybrala. Tedy v oblasti vztahů.

Vidíš, Salen, a mňa najviac deptalo, že vlastne neexistujú ľudia, ktorým by spôsobilo bolesť, keby som nebola... :) Je to na jednej strane oslobodzujúce, na druhej smutné. V lete som bola v strašnom pokušení "nebyť". Ale potom som si povedala, že si ešte dám šancu a skúsim pred tým nebytím urobiť ničo užitočné, byť niekomu na osoh... Skrátka som si dala odklad popravy. Nie amnestiu, len odklad. ;)

Ivana — 9. 4. 2008 15:39

Jé, majkafo, díky za moje hodnocení!
Já si taky nepřipadám jako nějaká zakyslá baba, jak by se to mohlo tady jevit, jen si potřebuju někde ulevit, protože to nemám komu říct, tak to píšu na babinet. :D Většinou jsem docela normální, to, že zrovna myslím na svého BM, na mně nikdo nepozná, nikdo v práci třeba nevěděl, že jsem se rozvedla, protože já to nedávám najevo. Já si pobrečím večer sama v ložnici tak, aby to neslyšely děti a ráno jdu s písní na rtech do práce.:D Směju se moc ráda a mám některé výborné kolegyně, se kterými se pobavím a zasměju docela často. Prostě bojuju, jak se dá. Depky mám, ale depresi už naštěstí ne, a to je super pocit!:storstark:

Salen: já jsem se smyslem života zabývala snad od svých 13-ti let. Jednu dobu jsem pořád četla bibli, protože jsem strašně záviděla věřícím, že mají tu svou víru v Boha, že se o ni můžou opřít a že mají někoho, komu na nich záleží, ke komu se můžou utéct, když je jim zle. Furt jsem čekala, kdy to na mě taky přijde a ono nic!:o
Pak jsem zas zkoušela věřit v život po životě a před životem, moc mi to pomohlo, když mi umíral táta, ale taky mě to nějak neuspokojilo.
No, a když se to stalo s mým mužem, tak jsem najednou měla úplně fyzický pocit, že mě "něco" ochraňuje, že se mnou "někdo" je. Nedokážu říct, jak jsem to věděla, ale věděla jsem to. A hodně jsem se začala zabývat ezoterikou, četla si na duchovní, vykládala si karty atd. atd. Teď už mě to přešlo, nějak jsem tomu přestala věřit.

Ivana — 9. 4. 2008 15:54

Selima napsal(a):

Salen napsal(a):

Tak já si myslím, že ty filosofické otázky, co rozebíráte, přijdou na každého, kdo prošel v životě nějakým průšvihem. Dokud bylo dobře, tak jsem se ničím takovým nezaobírala. Pak jsem byla na dně a najednou jsem se chytala každé naděje, že je nějaká karma, že boží mlýny, že dostaneš co dáš, že životní lekce  ...... atd., však to znáte. I tady jsem ledacos "studovala" na duchovním a občas mi šla hlava kolem, protože jsem se tím nikdy nezaobírala a samozřejmě jsem to jen tak laicky nemohla pobrat. No a teď už to cítím podobně jako píše Majka a Ivana, že je to všechno asi blbost, že i když někdo jinému ublíží, přesto mu štěstí dál přeje a jen někdy se to opravdu někomu vrátí, aby poznal sám, co udělal druhému. Ale spoléhat se na to nedá, to prostě tak nefunguje. Bohužel. Takže tomu Majky pojmu "berličky" docela rozumím, i těm otázkám, k čemu to všechno je. Já prostě vím, že nějak žít musím, protože jsou tady lidi, kteří na mě v něčem spoléhají a kterým bych působila bolest, kdyby mě viděli pořád utrápenou nebo kdybych nebyla vůbec. Jeden čas jsem si říkala (a docela to pomáhalo), že tu přece můžu být jen jak dlouho budu chtít, dokud bude žít máma a dokud nebude mít syn svojí rodinu. No tak uvidím, jestli i pak bude mít život nějaký další smysl.
A taky mívám občas pocit, jako by nám každému byla přidělena nějaká životní porce štěstí a já že jsem si tu svojí už vybrala. Tedy v oblasti vztahů.

Vidíš, Salen, a mňa najviac deptalo, že vlastne neexistujú ľudia, ktorým by spôsobilo bolesť, keby som nebola... :) Je to na jednej strane oslobodzujúce, na druhej smutné. V lete som bola v strašnom pokušení "nebyť". Ale potom som si povedala, že si ešte dám šancu a skúsim pred tým nebytím urobiť ničo užitočné, byť niekomu na osoh... Skrátka som si dala odklad popravy. Nie amnestiu, len odklad. ;)

Já to mám taky tak - odklad. Nejdřív jsem se chtěla zabít, protože jsem najednou měla pocit, že už nemám pro co žít. Pak jsem si vzpomněla na svoji starou maminku, která nemá, než mě, a to mě zarazilo. O děti strach nemám, postaral by se jejich otec, možná by jim bylo s ním lépe, než se mnou. Ale stejně jsem si řekla, že s tou "popravou" počkám, až dostudují a maminka umře. Pak uvidím, jestli se mi bude chtít žít nebo ne.

Salen — 9. 4. 2008 20:11

To jste mě potěšily, že nejsem sama, kdo si dal "odklad" :-D Hlavně aby nám za tohle "rouhání" nedal zase život přes hubu. Ale on je to docela takový osvobozující pocit, když si člověk řekne, že ukončit to může vždycky.
Tady zmizelo najednou tolik kolegyň ...... Lakina, Leila, Kerrin, Glorie, Janetta ..... ????

Nabuko — 9. 4. 2008 20:15

Salen napsal(a):

To jste mě potěšily, že nejsem sama, kdo si dal "odklad" :-D Hlavně aby nám za tohle "rouhání" nedal zase život přes hubu. Ale on je to docela takový osvobozující pocit, když si člověk řekne, že ukončit to může vždycky.
Tady zmizelo najednou tolik kolegyň ...... Lakina, Leila, Kerrin, Glorie, Janetta ..... ????

Třeba už mají vyřešeno a je jim dobře a ztratili tu potřebu být tady. .... :)

Pandorraa — 9. 4. 2008 20:17

Ivana napsal(a):

Ale stejně jsem si řekla, že s tou "popravou" počkám, až dostudují a maminka umře. Pak uvidím, jestli se mi bude chtít žít nebo ne.

Jasně. To už pak ani nebude stát za to, že jo.

konstance — 9. 4. 2008 21:29

ja jsem si taky dala odklad kdyz bylo nejhur, ale prasky dost pomohly ;) taky je dobry se ze vsech pocitu vykecat a priznat se k nim, i k tem nejhorsim, ono to dost pomuze samo o sobe, si ulevit.. a taky vedet ze v tom clovek neni sam, ale pak uz nezbyva nez zase jit dal a kdyz to clovek prekona zacne to zas byt fajn.

Hana1 — 9. 4. 2008 22:02

Děvčata  tkzv." odklad" to je takový divný termín.........taky mě jednou napadlo, že to zabalím asi tak minutu ale hned to přešlo a vzpomněla jsem si na to až dnes. Zvládnem to, když jsme byly v pohodě než jsme se vdaly, pak staly " závislé " na BM, tak budeme spokojené i bez nich. Pěkně se to píše, hůř dělá,ale nic jiného nám nezbývá, držte se.

Salen — 9. 4. 2008 22:07

Uááááááá - já tady odpoledne napíšu, že žádný boží mlýny nejsou a teď mi na skype píše ten kamarád, o kterém jsem psala (manželka zmrzačená po autonehodě) ..... ten hajzl, co jí to udělal, se dnes utopil! Nic bližšího neví, přišli ho vyšetřovat kriminálka, jestli ho nezabil on, takže ani neví jak se to mělo stát.

majkafa — 9. 4. 2008 22:34

Salen, až mě mrazí. Asi to nemohl unést. :(

Salen — 9. 4. 2008 22:38

Ne Majko - odseděl si asi rok trestu a pak žil stejně jako před tím - chlast, pitky, zábavy. Nikdy se nezajímal o tu rodinu, které zničil život, nikdy tu paní neviděl. I do té vody spadnul nejspíš opilý.

majkafa — 9. 4. 2008 22:40

Byl to jenom chudák. Možná velmi nešťastný a nedokázal s tím nic udělat.
Je strašný, když na to doplatí nevinný člověk - paní tvého kamaráda. A vlastně celá jejich rodina. To si člověk asi pak opravdu říká - proč právě já.

Regina — 10. 4. 2008 8:16

Taky se říká, když nejde o život , jde o prd....Na boží mlýny věřím. Bůhví, co jsem komu udělala, když se mi pak děly ošklivé věci.

Ivana — 10. 4. 2008 8:30

Pandorraa napsal(a):

Ivana napsal(a):

Ale stejně jsem si řekla, že s tou "popravou" počkám, až dostudují a maminka umře. Pak uvidím, jestli se mi bude chtít žít nebo ne.

Jasně. To už pak ani nebude stát za to, že jo.

Pan, zatím žiju docela ráda. Jsem ráda, že jsem to tehdy neudělala. Ale je to taková pojistka, že když to bude děsné, tak ... chápeš?

Regina — 10. 4. 2008 8:44

To je prachsprostý útěk! Kromě nevyléřitelné a ukrutně bolestivé nemoci a naprosté závislosti na druhém je to zahození toho nejvzácnějšího, cos dostala :( .
Lék na to je jednoduchý, dělat všechno na plný pecky, dělat to, co mě baví, v čem jsem dobrá, a jít dál, nezakrnět a neplácat se v kalné vodě, když můžu plavat  v bystřině. Neobklopovat se depresivními a destruktivními lidmi, vyhýbat se negativním informacím, vyhledávat aspoň pohled na krásno (krajiny, obrazy, květiny). Věnovat se svému tělu s něhou a láskou a v údivu, že máme dvě ruce a nohy, že nám fungujou ledviny a srdce a že se umíme podepsat a vypočít trojčlenku.
Trochu vděku a pokory k přírodě, Ivo,ona tě netrestá, ty trestáš sebe.

Upravím  jeden citát , tuším  je to ze hry Sartra Čekání na Godota:Peklo není tam dole, peklo je v nás.  A tvoje zdravé ručičky a šikovná hlava jsou ty, co tě z takovejch blbin vyléčí.

vera — 10. 4. 2008 9:08

Hana1 napsal(a):

Děvčata  tkzv." odklad" to je takový divný termín.........taky mě jednou napadlo, že to zabalím asi tak minutu ale hned to přešlo a vzpomněla jsem si na to až dnes. Zvládnem to, když jsme byly v pohodě než jsme se vdaly, pak staly " závislé " na BM, tak budeme spokojené i bez nich. Pěkně se to píše, hůř dělá,ale nic jiného nám nezbývá, držte se.

Hani

Pandorraa — 10. 4. 2008 9:30

Ivana napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ivana napsal(a):

Ale stejně jsem si řekla, že s tou "popravou" počkám, až dostudují a maminka umře. Pak uvidím, jestli se mi bude chtít žít nebo ne.

Jasně. To už pak ani nebude stát za to, že jo.

Pan, zatím žiju docela ráda. Jsem ráda, že jsem to tehdy neudělala. Ale je to taková pojistka, že když to bude děsné, tak ... chápeš?

Nechápu.
Tohle není žádná pojistka, ale sud prachu, na kterém sedíš.

Mikulenka — 10. 4. 2008 10:32

Mám kolegyni, která měla pořád tyto nápady-mezi řečí při každém problému měla hned jasno-že je toto nejlepší řešení-nebýt...A jak jsem ji tak pár měsíců poslouchala a zjistila, že za "vrbu" má svou maminku, tak jsem ji rozebrala: KOMU by pak volala JEJÍ dcera, až bude chtět poradit , co se životem ? že by ji tu nechala samotnou -vždyť kolegyni je už přes čtyřicet a taky se ráda mamce svěří-ty rodiče potřebujem, třeba už jen pro to , že JSOU..
A sama jsem tuto myšlenku neměla-jednou, když jsem na manželav té naší blbé fázi  štěkala, že se bez něj nepo.... a z okna skákat kvůli němu nebudu , měla jsem jasno...
Tak si nechte ty myšlenky  a žijte pro radost... CO BOLÍ, TO PŘEBOLÍ... !

Selima — 10. 4. 2008 10:37

U mňa to bolo také povedzme dvojtýždňové obdobie... Vyvrcholenie krízy plus nejaké erekcie na Slnku či čo. Normálne sú mi tieto myšlienky dosť vzdialené. Ale krízy máme asi občas všetci.

Ivana — 10. 4. 2008 10:45

Já teda nikomu sebevraždou nevyhrožuju, ale tak nějak si říkám, že kdybych zjistila, že už to tady nemůžu vydržet (třeba i kvůli nevyléčitelné nemoci), tak prostě mám tu možnost. Mě to uklidňuje.

vera — 10. 4. 2008 11:04

Ivana napsal(a):

Já teda nikomu sebevraždou nevyhrožuju, ale tak nějak si říkám, že kdybych zjistila, že už to tady nemůžu vydržet (třeba i kvůli nevyléčitelné nemoci), tak prostě mám tu možnost. Mě to uklidňuje.

Ivano, taky to mám tak nastavené

Largo — 10. 4. 2008 12:21

Pro Ivanu a veru :)

Anděl

Když jsem cítil tíhu vzduchu okolo sebe a připadalo mi, že nic nemá smysl a všechny síly mě opouštějí, odešel jsem se vysprchovat a aspoň na chvíli ze sebe smýt černou beznaděj.
Zazvonil mobil, zvedl jej kamarád a přinesl mi ho do koupelny.
"Ahoj, jak se máš? Platí tvoje stará mailová adresa?", ozval se nádherný hlas mého milovaného Anděla. "Zajímalo by mě, co děláš. Napiš mi co nového."
Anděl se ozval sám od sebe, po mnoha letech. Stále jsem na něj po ta dlouhá léta vzpomínal.
Když jsem slyšel hlas tak blízké bytosti, ozvala se mi znovu v srdci touha žít. Uvědomil jsem si, že má smysl tady zůstat, i když nemohu žít natrvalo s tím Andělem, ale jen ve svém obyčejném životě.
Další den přišel elektronickou poštou dopis:

Ahoj, tak co u vás nového? Snažil jsem se nějak vypátrat kontakt - tak jsem otevřel Tvoje stránky - nějak mi to zůstalo v paměti. Koukal jsem i jak jste se rozrostly - akce jsou docela zajímavé. Zřejmě to zabere dost času.
Co děti - stále stejný počet? Těším se, že napíšeš a já si počtu. Měj se fajn a užijte si hory. Anděl.


Dopis v elektronické poště byl psaný modře, ležatým písmem, jako bych viděl jeho rukopis. Jsem šťastný, jen nevím, co mám odpovědět. Andělé stejně všechno ví. Znají nás lépe než známe sami sebe.

Nejspíš bych měl alespoň občas napsat kratičký dopis tomu, pro kterého jsem andělem. Přece každý jsme pro někoho Anděl......


                                    dle skutečného příběhu sepsal M.K.
                                              převzato z ranka.cz

:par:

Ivana — 10. 4. 2008 12:42

Largo,
díky :pussa:. Však já píšu, že už to tak necítím, že žiju ráda a jsem ráda, že jsem to tehdy, když jsem si myslela, že je to jediná možnost, neudělala.

konstance — 10. 4. 2008 16:04

jojo, kdyz je nejhur, tak je nejlepsi premyslet komu bych mohla jeste udelat radost, cimkoliv.. ale kdo tam nebyl tam uplne na dne - nepochopi. i takovy pocit proste clovek muze mit.. treba je to jeden z protipolu zivota chut zit - chut nezit, aby si clovek uvedomil, pokud to prekona, o co vsechno by byl prisel, a co vsechno jeste sam sobe dovolil, a o to vic si toho pak vazi, nauci se vazit si i malych veci, a toho ceho si predtim nevazil, treba proto ze zivot redukoval jen na jednu "polozku" (typu BM), a zapomel na to ze trava je krasne zelena a ptacci krasne zpivaji a cela priroda je vubec krasna (bez ohledu jestli jsme v ni s BM nebo bez) atd atd..

Salen — 1. 5. 2008 14:02

Tak komu to napsat jinému než vám, kteří znáte můj příběh. Dnes mi opatrně syn sdělil, že zítra se jeho otec žení. A navíc ne jen obyčejně, ale na jedné české hoře, kde se přesně před dvěma lety poznali. Jsou u toho jen svědci, minulý týden totiž zemřel tchán, takže oslava prý bude až za měsíc.
V první chvíli mi to přišlo spíš k smíchu, postupně to na mě ale přece jen doléhá.
Když jsme šli od rozvodu před rokem, ptal se mě jestli se ještě budu vdávat. On že prý už se ženit nebude. Tak nevím co ho vedlo ke změně názoru. Dítě snad nečekají, když je jí 45. Ale staví spolu barák, tedy lépe řečeno spolufinancují. Tak možná kvůli majetku. Nebo fakt jsou tak zamilovaní, že to chtějí stvrdit svatbou.
No, je to zvláštní pocit. Já se pořád ještě hrabu z toho rozchodu ven, o nějakém novém životě těžko mohu mluvit, je to takové přežívání a on už je úplně někde jinde.

Tercila — 1. 5. 2008 15:19

Salen :(, nic si z toho nedělej, vždyť to je v podstatě jedno. Nejdůležitější to uvažování o vás (o něm) bylo u vás před lety, ne teď. To bude dobrý.
Nebuď překvapená změnou názorů, jednak řeči se vedou, voda teče a jednak - i ženy, i chlapi se samozřejmě v průběhu času mění.
Můj tatínek vždycky říkal na adresu "bl.bých a sprostých" chlapů, kteří nechali po rozvodu svoji původní rodinu v rejži, že tohle by on nedokázal.... Pamatuju si to! No a po rozvodu taky neposílal včas mamině alimenty, protože "neměl" a hlavně proto, že jeho nová partnerka je nerozumná koza, která ho k tomu i naváděla. No a příbuzný taky prohlašoval, jak je špatné sázet na dostizích a pak přišel o celý majetek svým špatným finančním rozhodnutím... To je úplně normální, že člověk přijde k nějaké situaci, která ho v jeho náhledech změní... Z různých důvodů. Však víš.
Tak hlavu vzhůru. Nic se neděje.

Salen — 1. 5. 2008 16:28

Ale jo, já vím Tercilo. Jen jsem to nějak potřebovala napsat. Těch společných let a zážitků bylo prostě moc na to, abych dokázala jednoduše říct, že je to cizí člověk a tím mě to nezajímá. Mám fakt vztek sama na sebe, že mi ubíhají měsíce a roky mého života naprosto neefektivním přemýšlením nad minulostí, zatímco on naplno žije svůj nový život a minulost prostě vymazal. Ale vím, že to tak má každý - vždycky ten opuštěný kouká zpátky a trvá mu to roky, než se vzpomatuje.
Ale taková perlička - na začátku toho třesku jsem si nechala udělat výklad osudu a o ní mi tam pán napsal, že ta žena bude ve svém životě víckrát rozvedená. V té době jsem věřila všemu a tak nějak jsem si tohle vyložila tak, že se s ní můj ex rozejde a ona si pak vezme jiného a s tím se taky rozvede. Nějak jsem vůbec nepřipustila, že by si jí vzal můj BM. A hele ...... Tak teď si hoooooodně přeju, aby ta věštba vyšla :-D

Selima — 1. 5. 2008 16:41

Salen, minulosť nevymažeme nikto, ani odchádzajúci, ani opúšťaní... Ide len o to, čo s tým urobíme a ako ju berieme. Minulosť je super, lebo nás doviedla tam, kde sme, ale už sa skončila a teraz príde prítomnosť a budúcnosť. Pre všetkých. Moj posledný ex, ktorý sa celé roky(desařčoai) bránil mať deti, rok po rozchode so monu má dcéru :) . Tiež by som mohla nariekať alebo krútiť hlavou, ale ja sa len zasmejem. Už som inde. Pogratulovala som mu a vycítila, že o tom veľmi nechce hovoriť. Tak sa rozprávame o inom... Normálka.

Heluška — 1. 5. 2008 17:09

Salen, vím, co cítíš, jen už uběhlo 12 let, tak emoce vyprchaly. Bohužel jim to trvalo dost dlouho.:grater:
Kecy, že jinou nikdy, že podruhé by se neženil jsem slýchala taky, jen jsem mu to moc nebaštila i když se to ve svém čase poslouchalo dobře.:hjarta:

Před rozvodem prohlásil, že ze snubáku si  může nechat něco udělat dcera, po rozvodu v únoru se ženil v červnu, ale před tím si přišel pro svůj snubák. Ironicky jsem se zeptala, jestli mu chybí zlato na nový prsten a on zcela nevinně a upřimně odpověděl, že ano.:dumbom:
Vidíš, vůbec mu to nebylo blbé. Stačilo pár měsíců počkat a nemusel se takhle shodit přede mnou ani před dětmi.
Dost možná se chtěl pochlubit, jak moc je v kurzu, že ho chce za manžela jedna úžasná (pouze v jeho očích) a zvolil tento dětinský způsob.

Někdy jsem měla pocit, že tou rozmarnou ženou byl on a jí tím mužem s trochu racionálnějším myšlením.
Kdyby tak šlo někdy nakouknout do myšlení druhého.....

Těžko se přeje tomu druhému štěstí, když ještě srdíčko bolí a mozek to nepobral.
Zas bude dobře :hjarta: :hjarta:

Mikeš — 1. 5. 2008 18:11

Když statistika, tak statistika:
Salen, tento Tvůj případ mi tak trošku vybočuje z řady - nijak Ti tuto situaci nepřeji ani nezávidím, jen mi přijde, že toto je první případ, kdy čtu (samozřejmě jsem nestihl přečíst úplně všechna vlákna tady), že BM je po odchodu od rodiny šťastný a spokojený, s novou partnerkou plánují, staví a budují atd...... většinou se tu dočítám, že zatímco opuštěné manželky kvetou po boku svých nových partnerů, tak jejich bývalí manželé jsou ztrhaní a uštvaní od svých nových partnerek (bývalých sladkých milenek :D) ...
Čistě můj statistický postřeh, nic víc....

Tercila — 1. 5. 2008 18:39

Mikeš: "jen mi přijde, že toto je první případ, kdy čtu (samozřejmě jsem nestihl přečíst úplně všechna vlákna tady), že BM je po odchodu od rodiny šťastný a spokojený, s novou partnerkou plánují, staví a budují atd...... "

Mikeši, neboj, ono to přijde možná až po několika letech... Můj táta díky své podrývající nové ženě taky chtěl mámě ukázat, jak se s jinou bude mít líp. Trošku mě mrzí, že tehdy pozapomněl na rozdíl v elánu u ženské, které doma nechal 3 potomky, a u ženské, která byla svobodná a bezdětná. Jo, ten porozvodový vzdor ještě chvíli fungoval - rozvod podávala máti. Otec chvíli budoval na baráku té nové - za peníze, které měl ještě dát mámě, ale během 5 let u něj šlo všecko do kopru, protože se ukázalo, že zatímco máma je dříč, nová tátova baba je líná jak veš, nehledě na to, že jak konečně ulovila chlapa, prostě přestala i chodit do práce... :/ Že by dnes byl otec šťastný, o tom teda nemůže být ani řeči.
Já myslím, že Salen se ještě něčeho dočká... :)

Salen — 1. 5. 2008 19:53

Mikeši :-)) třeba jsem fakt byla tak špatná manželka, že se teď s tou novou cítí jako v ráji. Třeba to celý ty roky nějak tajil, že je to se mnou tak špatný. Ale máš pravdu, že statisticky dopadají druhá manželství hůř než ta první, ale zase se tak často nerozpadají - jak říká můj oblíbený Šmolka, asi je dost těžký přiznat sobě i okolí, že mi to nevyšlo ani napodruhé. Takže možná se tomu mému BM opravdu povedlo to, co se stává tak vyjímečně, že se našly dvě k sobě patřící poloviny. Tak teď spolu už brzy začnou i bydlet, tak zjistí jak jim to půjde. Ale vzhledem k tomu, že už nemají žádné starosti s dětmi, bydlením nebo financemi, tak asi dobře.

Heluška — 1. 5. 2008 20:21

Jestli oni ti naši mužíčci jen nerozdýchali náš štíří jed, který i při sebekontrole prostě občas dovedeme mířit do živého.
Salen , nevím, čeho se dočkáš Ty, ale můj předpoklad a tajné škodolibé přání, že druhé manželství mu nevyjde,  se nepotvrdilo.
Jsou spolu přes 10 let  asi to není ten počáteční oheň, ale tvrdí, že je šťastný.(se mi doneslo)
Paní je taky bezdětná a nepracuje, aspoň ne pravidelně.
Klidnou domácnost se třemi dětmi jsme vytvořit nedokázali, tak teď má klidu nadbytek.

Moc Ti přeji, aby byl přinejmenším dobrým tátou

Mikeši , i já patřím k té menšině žen, jejichž muži šli s milenkou do manželství navíc totálně ukončil s dětmi kontakty. Prý si počká, až pochopí, proč odešel. Pak ho prý sami rádi najdou a omluví se mu za své (pubertální) chování.
Okamžitě by jistě pojmenoval viníka, nebude těžké uhodnout, kdo to je.
Je nutné najít viníka , na sebe se ukazuje dost špatně.

Salen, netrýzni se.:hjarta:
Prostě minul váš společný čas, třeba dodatečně později zjistíš, že bez něho ses dostala někam, kam bys s ním nemohla.

Tercila — 1. 5. 2008 21:12

Jo, Salen,
tak tomu vůbec nevěř, :) že společné bydlení, bezstarostnost ohledně dětí atd. jim zajistí spokojený a šťastný život. Ono totiž nejvíc záleží na těch jejich povahách samotných. A prvních pár měsíců nebo let je vždycky aspoň jakžtakž pohodových.
A Šmolka říká polovinu pravdy :), jednak nepřiznají okolí, že jim to nevyšlo, ale hlavně (a to je případ mého táty) nemají už pak v případě "neúspěchu" nového vztahu moc na výběr. Ono po šedesátce se bez peněz těžko už odstěhuje od nemožné baby někam jinam. Navíc když ona umí při své televizní lenosti tak dokonale kňourat, jak ji všecko bolí.... To jí přece správný muž neudělá, aby ji nechal samotnou. Otec to nahlas neřekne, venku se na lidi usmívá, ale tak strašlivě za těch 15 let fyzicky sešel a psychicky je na dně, že mám o něj až strach. Přidávám do Mikešovy statistiky, že on si teda skutečně nepomohl. Co teď napíšu, je kruté, ale: aspoň má můj manžel ohledně rozvodu jeden blízký negativní vzor :D ;).

Tercila — 1. 5. 2008 21:15

Heluško, krásný příspěvek, obzvlášť tuhle větu si zkusím zapamatovat:
"Je nutné najít viníka , na sebe se ukazuje dost špatně". :)

Mikeš — 1. 5. 2008 22:04

Salen napsal(a):

Tak teď spolu už brzy začnou i bydlet, tak zjistí jak jim to půjde. Ale vzhledem k tomu, že už nemají žádné starosti s dětmi, bydlením nebo financemi, tak asi dobře.

Hmmmm....
Takže zase trocha statistiky - tentokrát z osobní zkušenosti:
Za těch pomalu 20 let co žiji se svou ženou, jsme se snad nikdy nehádali kvůli nějakým citovým problémům (nevěra apod.), samozřejmě kromě onoho blbého období před loňskými Vánocemi :(
Zato častou příčinou hádek byly finance, nebo rodina mé ženy, resp. snaha rodiny mé ženy, se nám pořád srát do života... takže u BM od Salen nic takového podle mě už nehrozí, a je tam tedy docela velká pravděpodobnost, že spolu budou "šťastni". To slovo píšu v uvozovkách zcela záměrně, protože pod pojmem "štěstí" si každý z nás může představit něco jiného.

LinaB — 1. 5. 2008 22:31

Salen,
v listopadu za mnou přišla dcera ( podobně jako nyní Tvůj syn ) s tím, že neví, jestli mi může něco říct. Její otec, můj BM, se za dva dny žení. Necelé 2 roky po našem rozvodu. Dcera se synem měli dilema, zda na svatební obřad jít či ne. Řekla jsem, že je to jejich věc, že jim do toho nemohu mluvit. Ze slušnosti a myslím i úctou k otci se oba šli na obřad podívat. Dcery jeho nastávající na obřad nešly. protože se svatbou nesouhlasily. Také mi nebylo lehko to prodýchat - ne kvůli sobě, ale hlavně kvůli dětem. Stalo se, jak si přáli. Jsou manželé, věnují se sobě navzájem. Děti z obou stran jsou dospělé. Vůči mně mají asi špatné svědomí. Když mě potkají, jak jedou spolu na motorce, oba otočí hlavu na druhou stranu. Nedokáží se dívat zpříma do očí. A to trvalo naše manželství 24 let. Vše vymazal a věnuje se jen svým zálibám a požitkům.

Salen — 1. 5. 2008 23:21

Heluško - já myslím (bohužel), že to u toho mého BM bude také tak. A jak píšeš, že bez něj přijdou věci, co by s ním nebyly, to už je taky pravda. Posledních 15 let, co zemřel můj táta, jsem lítala mezi naším barákem se zahradou, máti barákem se zahradou, chalupou, kterou BM miloval a zaměstnáním s řídící funkcí. Najednou mám jen jeden barák, jednu zahradu a žádný nerváky co dřív. Že budu ještě někdy honit chlapy, to se mi teda taky už nesnilo :-)). No ..... přiznávám, že to jsou takové utěšovací berličky, ale realita.
A dobrým tátou BM zůstal, on se hodně bojí o přízeň syna nepřijít. Syn to všechno zvládl neuvěřitelně. Se mnou o tátovi normálně mluví, s ním asi stejně o mámě a tátovu přítelkyni jen zdraví, jinak s ní nekomunikuje.
Mikeši - lidi se doopravdy poznají až při obyčejném každodenním soužití. Ano, je hodně pravděpodobné, že druhé manželství mu vyjde. Jsou bohatí, zdraví, věnují se stejným koníčkům, opravdu se milují. On je rodinný typ, žádný holkař. Ona měla pověst takovou, že všichni kdo ji znali, tvrdili, že je to jen otázka času - rozvedla se prý pro to, že neměla od manžela dostatečnou volnost, pak samej ženáč, ona hvězda společností ..... ale z mého dnešního pohledu to vidím trochu jinak - dlouho rozvedená 43letá, všude musela sama, protože ženáči ji měli jen jako tajnou milenku a najednou se našel chlap, kterej se do ní totálně zblbnul, jí se taky líbil, navíc byl ochotný se kvůli ní rozvést ..... jo, taková šance se nepouští! Však to tady vidíme a čteme - kolik ženáčů je opravdu ochotných se rozvést. Ta se bude hodně snažit si ho udržet, jestli je chytrá.

Salen — 1. 5. 2008 23:23

Lino - jako přes kopírák! A co ty? Zatím nikdo, kdo by ho nahradil?

konstance — 2. 5. 2008 2:50

rodice moji mamy byli rozvedeni a ona pak s odstupem rikala ze se s tim dlouho vyrovnavala ale ted chape ze kazdy s nich sam o sobe byl super clovek, a bylo fajn ho videt, ale spolu to byl des, hadky atd. proste to nebyli dva lidi kteri spolu meli zit..
ja coby dite, jsem dokazala pochopit ze se deda s babi rozesli, ale fakt je ze babi zustala se 4detmi uplne sama a deda se ozenil a uz si jen tak lelkoval se svou novou zenou.. to bych eventuelne jeste taky dokazala pochopit, ale k jeho nove zene jsem si vztah nikdy nenasla a dedovi jsem nikdy neodpustila ze neprisel na pohreb babicky. proste jako dite jsem ho tam chtela mit, a proste jsem si myslela ze kdyz s ni zil 20 let a mel s ni 4 deti tak tam byt mel. minimalne z ucty k cloveku se kterym prozil velkou cast sveho zivota a kvuli nam vsem, detem a vnoucatum. boli me to dotedka, kdyz si na to vzpomenu..

LinaB — 2. 5. 2008 9:55

Salen,
jsem 2 roky po rozvodu a před pár měsíci jsem potkala pána, se kterým si rozumím. Je vdovec a i když bydlí s jednou dcerou, chyběla mu partnerka. Trávíme spolu víkendy, ale netlačím na pilu. Svatbu nechceme, oba máme dospělé děti a nechceme jim jednou přidělávat starosti s tím, co komu patřilo. Přeji i Tobě, abys potkala své štěstí. Usmívej se kolem sebe, budeš vyzařovat pohodu a nějaký pán si toho určitě všimne.

Kukačka — 2. 5. 2008 10:14

Salen napsal(a):

Tak komu to napsat jinému než vám, kteří znáte můj příběh. Dnes mi opatrně syn sdělil, že zítra se jeho otec žení. A navíc ne jen obyčejně, ale na jedné české hoře, kde se přesně před dvěma lety poznali. Jsou u toho jen svědci, minulý týden totiž zemřel tchán, takže oslava prý bude až za měsíc.
V první chvíli mi to přišlo spíš k smíchu, postupně to na mě ale přece jen doléhá.
Když jsme šli od rozvodu před rokem, ptal se mě jestli se ještě budu vdávat. On že prý už se ženit nebude. Tak nevím co ho vedlo ke změně názoru. Dítě snad nečekají, když je jí 45. Ale staví spolu barák, tedy lépe řečeno spolufinancují. Tak možná kvůli majetku. Nebo fakt jsou tak zamilovaní, že to chtějí stvrdit svatbou.
No, je to zvláštní pocit. Já se pořád ještě hrabu z toho rozchodu ven, o nějakém novém životě těžko mohu mluvit, je to takové přežívání a on už je úplně někde jinde.

Salen - já ti přeju, aby tě  to tak moc nebolelo.
Jak praví naše moudrá souputnice Somaia: teď je ti hůř, ale aby ti mohlo být líp.
Zvedni hlavu a řekni si, že se máš nejradši na světě!

Sama nevím, jak se jednou budu cítit, až se ten můj bývalý ožení...myslím na tebe.

Salen — 2. 5. 2008 10:38

Lino - to je vždycky příjemné, přečíst si, že někdo, kdo na tom byl stejně, má zase partnera. Že to prostě jde.
Kuki - dík, není to nijak hrozný, stát se to před půl rokem, cítila bych se hůř. Pořád jsem tu psala, jak mě mrzí, že se mnou BM neudržuje žádné kontakty. A teď mi to paradoxně pomohlo, protože díky tomu se mi odcizuje daleko rychleji.

Kukačka — 2. 5. 2008 10:43

no tak já ti povím, že od pondělka, co jsem toho svého bývalého viděla, tak se cítím nějak volněji.
Jeho fyzický zjev a setkání tváří v tvář mě nějak přeléčilo. Taky mi sousedka, která je s ním více v kontaktu, sdělila, že bude svatba a ona je pozvaná. Ovšem svatba má být za 5 let, až mu bude 50. Teď se tomu směju, protože to je přesně on - květnaté řeči, sliby a plány...
Za pět let ti napíšu, co to se mnou dělá.

Salen — 2. 5. 2008 11:26

Nestraš Kuki - za 5 let to doufám bude někdo, kdo je nějak povědomý z pravěku :-))) a tady budeš přispívat do úplně jiných rubrik.

Jessika — 2. 5. 2008 12:02

konstance  napsal(a):

jestli si pamatujete film o carodejnicich kde hrala veskrnova (nazev si nepamatuju), ale 2 carodejnice se prevtelili do mrtvych tel a pak zazivali ruzne komicke situace, a kdyz si potrebovali z toho tela odskocit tak vzdycky rekli "to by clovek vyletel z kuze!" a z toho tela vyletely :P me se to strasne libilo, tak si to proste tak nejak predstavim..) :storstark:

:offtopic:
"Ohnivé ženy"
jj, zpracování děsné, námět půvabný

Ivana — 2. 5. 2008 19:29

Salen, nedá mi to, abych se taky nepřipomněla se svým notoricky známým příběhem. Mikeš sice psal, že tvůj BM je jediný, komu to po rozvodu klape, ale mému BM to klape též. Je taky znovu ženatý, ženil se rok po našem rozvodu a má se svojí novou ženou i miminko. Moje děti tvrdí, že jim to spolu báječně klape a že jsou velmi šťastní.

Tercila — 2. 5. 2008 19:30

"ale k jeho nove zene jsem si vztah nikdy nenasla a dedovi jsem nikdy neodpustila ze neprisel na pohreb babicky. "
"Ze slušnosti a myslím i úctou k otci se oba šli na obřad podívat. Dcery jeho nastávající na obřad nešly. protože se svatbou nesouhlasily. "

Jo, tyto věty mi kromě dalšího povídání se známými skutečně potvrzují, jak naivní jsou "noví manželé", když si častokrát myslí, jak ty nové děti je "berou". :|

Salen — 2. 5. 2008 19:41

Ivano - já vím, hned jsem si na tebe vzpomněla, když mi to syn říkal. Nám už chybí taky jenom aby ženich svěřil synovi sladké tajemství :-)) Už jsi byla na školičce?

Ivana — 2. 5. 2008 19:51

Salen, nebyla. Snad někdy příště. Ale v poslední době mám pocit, že mi začíná být lépe. Začalo se mi líbit samotné.

Mikeš — 2. 5. 2008 20:24

Ivana napsal(a):

Mikeš sice psal, že tvůj BM je jediný, komu to po rozvodu klape, ale mému BM to klape též.

Pozoooor - nepsal jsem, že je jediný, ale že je jeden z mála, resp. že je výjimkou.... protože tady opravdu čtu spíše opačné případy...

elena007 — 3. 5. 2008 1:41

Tercila napsal(a):

"ale k jeho nove zene jsem si vztah nikdy nenasla a dedovi jsem nikdy neodpustila ze neprisel na pohreb babicky. "
"Ze slušnosti a myslím i úctou k otci se oba šli na obřad podívat. Dcery jeho nastávající na obřad nešly. protože se svatbou nesouhlasily. "

Jo, tyto věty mi kromě dalšího povídání se známými skutečně potvrzují, jak naivní jsou "noví manželé", když si častokrát myslí, jak ty nové děti je "berou". :|

Tercilo, a je to vubec nutne, aby je braly? :D
Do vyberu partnera a snatku bych si nenechala moc mluvit rodice a dospele deti uz vubec ne. :vissla:

Tercila — 3. 5. 2008 23:15

Elena007: "Do vyberu partnera a snatku bych si nenechala moc mluvit rodice a dospele deti uz vubec ne. :vissla: "

Nikdy bych si nedovolila kafrat rodičům do výběru partnera. Ale taky to neznamená, že ty nové partnery budu mít ráda. Moje slušné chování jim musí stačit :D.
Psala jsem to proto, že na některých známých vidím tu snahu o získání si dětí z předchozích manželství svých nových partnerů a jsem k tomu mírně skeptická.... :)

elena007 — 4. 5. 2008 0:03

Tercilo, jejich boj :D
Samozrejme je nemusis mit rada, ani oni tebe. Zdvorila tolerance na obou stranach je uplne dostacujici. :D Mluvim samozrejme o dospelych detech. U malych deti dospele chovani nelze ocekavat, z toho duvodu bych ja do vztahu s chlapem, ktery ma male deti, nikdy nesla.

Nabuko — 4. 5. 2008 21:48

Taky se hlásím do statistiky. Myslím, že můj BBM je šťastný tam, kde je. Žijí spolu a s jejím synem sice relativně krátce - od února (nebo tak nějak), ale podle toho co jsem viděla na fotkách (díky své báječné a úžasné tchýni :/), vypadají spokojeně. Taky říkal, že už se ženit nebude a že nebude mít další dítě - dávám tomu rok, maximálně dva. A vím, že mě to hrozně moc raní (naposledy jsem kvůi tomu brečela v pátek večer ... :)). Ale mému manželovi je 33 let, takže má celý život před sebou a tudíž je velice pravděpodobné, že se ožení a bude mít dalších x dětí.

Jo, a prstýnek jsem mu dala do krabičky už dávno. Takže si pro zlato nebude muset chodit. Případně mu přihodím ještě svůj snubák a zásnubák :) Myslím, že já už se fakt vdávat nebudu. Dřív jsem si myslela, že je to navždy a teď jsem zjistila, že to byl jen pitomý papír. Asi nemá cenu něco takového řešit ještě dvakrát, třikrát :D

Pisatel — 5. 5. 2008 8:05

http://zena.centrum.cz/sex-a-vztahy/200 … monogamni/

Modroočka — 22. 5. 2008 19:54

Tak u mě to byla nakřížená varianta D a A, protože se zamiloval, rok to tajil, pak to přiznal a další tři roky nevěděl, co má dělat. Teď je ženatý, v sobotu by se měl narodit mimísek. Vztah máme víceméně kamarádský.

Regina — 22. 5. 2008 20:42

Tu hořkost z toho vymaže fakt a ž čas, jde to ale rychleji s nějakým příjemným partnerem bez závazků po boku. Není nad to se ráno  probouzet vedle někoho, kdo mi za to stojí rodit mu děti, prát podělaný slipy a mít furt ruce ve dřezu nebo si přidělávat křečový žíly u plotny.

:offtopic: Akorát mě nesmí omezovat- a musí mě respektovat, jinak mi vše ostatní bude v té chvíli velmi zatěžko.
Tak nějak si čímdál vážím svébytnosti a relativní nezávislosti. Co dělám dobrovolně, tak mi není zatěžko, nepostěžuju si, ráda se uskrovním.
Ale jakmile mě do něčeho nutí, tak je zle.

Kdyby ten můj před 4 lety odešel, nevím, jestli  bych o nějaký takový vztah opět stála, spíš by mi vyhovoal  modus operandi Liny B, vztah na víkend a netahat do toho děti.
Jenže to pak zmizí ta jistota, že se v noci probudím a někdo mě pohlídá, abych v náměsíčném stavu neupadla jako ta paní z balkonu hotelu.
Kolikrát se probudím a hulákám a manžel mě hlídá, abych  něco nespáchala.
Jednou jsem ho dokonce ve spánku zkopala,protože mi zdálo, že vedle mě leží cizí chlap a šahá po mě :co:

klokan — 25. 10. 2008 12:56

Upřesňuji statistiku - od včerejšího dne sice varianta stále G - jen změna stavu na "manželství rozvedeno" - docela úleva.... Klid v duši a hodně sluníčka okolo... :supr:

Selima — 25. 10. 2008 14:17

Gratulujem ku kľudnému ukončeniu a k novému začiatku...

Mikeš — 25. 10. 2008 21:08

klokan napsal(a):

Upřesňuji statistiku - od včerejšího dne sice varianta stále G - jen změna stavu na "manželství rozvedeno" - docela úleva.... Klid v duši a hodně sluníčka okolo... :supr:

Tak to máš už konečně za sebou... a hodně štěstí, chlape... :supr:

Heřmanka — 25. 10. 2008 22:31

Salen napsal(a):

Sama jsem prožila variantu A - já jsem zůstala sama, manželovi se to vyplatilo, má láskyplný nový vztah. Od zamilování manžela do rozhodnutí rozvést se to trvalo cca 4 měsíce, rozvod proběhl za 10 měsíců od jejich seznámení. Manžel 50, já 46, ona 42, manželství trvalo 23 let a bylo funkční, bez velkých extrémů. Nesdílela jsem ale s manželem jeho koníčky (ona všechny) a podle jeho slov jsem si ho dostatečně nevážila.

tak tohle je teda statistika...ta mě dostala, vyděsila a poučila...

Salen — 26. 10. 2008 11:01

To je dobře Heřmanko :-)), člověk se má poučit včas. Ale když to teď po sobě čtu, tak musím dodat trochu upřesňující informaci - ta nová osudová velká láska BM a jejich úžasný nový život začínají mít své první trhlinky - podle jednoho očitého svědectví dokáže nová manželka na mého BM řvát tak, že prý jí v tom nesahám ani po kotníky. Byť to byla zřejmě nějaká jednorázová záležitost, velmi mě to potěšilo :-)))))). Jen houšť :-D.

Mikeš — 26. 10. 2008 11:14

Salen napsal(a):

Ale když to teď po sobě čtu, tak musím dodat trochu upřesňující informaci - ta nová osudová velká láska BM a jejich úžasný nový život začínají mít své první trhlinky - podle jednoho očitého svědectví dokáže nová manželka na mého BM řvát tak, že prý jí v tom nesahám ani po kotníky. Byť to byla zřejmě nějaká jednorázová záležitost, velmi mě to potěšilo :-)))))). Jen houšť :-D.

Tak tady se přímo nabízí otázka: Kdyby se náhodou chtěl vrátit, co Ty na to? :)

Selima — 26. 10. 2008 11:58

Inak, Salen - neuvažovala si o aktualizácii Štatistiky - povedzme raz ročne? Myslím, že časom sa mnohé údaje výrazne zmenia....

x62358 — 26. 10. 2008 12:17

Normálně přemýšlím už od začátku této statistiky se zařadit, musím mít halt nějaká špecifika: Takže po 17 letech manželství zjištěna nevěra manžela s mladinkou studentkou. Pak houpačka, nebo klasický buridaňák. 2 x odchod - jen na 14 dní. Ale slečna byla pořád jenom kamarádka, zatímco já příšera, která mu ničí život. Příšerná situace doma, příšerný vztahy, fuj. Po roce a půl -  asi konec s milenkou - tedy vlastně kamarádkou :lol: - papír na to nemám, nic nezjišťuju, po ničem nepátrám, telefon nelustruju. Doma se situace uklidnila, manžel je milý, vstřícný, zdržuje se doma, důležité věci fungují, včetně verbální i neverbální komunikace. Takže C, D a následně F.

Co mi to přineslo a vzalo to je na dlouhý psaní.

Salen — 26. 10. 2008 12:56

Mikeši - to nehrozí (návrat) - je s ní ženatý. A ještě pořád s ní nežije normálním každodenním životem. Manželství jen na víkendy, dovolené a různé prodloužené víkendy trávené pobyty na horách, v lázních a podobně. Naštěstí už si postavili (respektive on jim nechal postavit) dům, což je mimo naše město a sem už ona moc nejezdí. Moc se těším, až si ona tady konečně najde práci a bude se moci plně nastěhovat. Do teď jsem žila v představě tokajících holoubků a už jsem sama uvěřila tomu, jak strašnou jsem mu byla manželkou a jaké štěstí ho potkalo s tou novou, která ho obdivuje, miluje a vzhlíží k němu. Tak já na něj sice občas řvala, to je fakt, ale proti ní jsem prý slabý kalibr :-)). A jak říkám - všední dny teprve přijdou a tohle mohla být jediná neshoda mezi nimi ..... Mimochodem ten svědek byl náš syn - dovedeš si představit to ponížení, že před jeho synem ... :-)))
Pokud se čistě teoreticky zamyslím nad tvojí otázkou ..... mám zcela jasno. Chápu, že mnohé odvrhnuté manželky odpustí, když se jejich bývalému nezadařilo a chce se vrátit. Nevěru, zamilovanost i ten odchod jde odpustit, pokud se vše odehraje jakž takž na úrovni a lidi zůstanou alespoň "známými", když už ne kamarády, tak jak se po xx letech normálního manželství sluší. Můj manžel se mnou ale nepromluvil ode dne, kdy jsem opustila náš domov. Odmítl všechny mnou podané ruce - moje pokusy o popřání k narozeninám, vánocům přes mail nebo sms. Vyškrtnul mě ze života. A stejně tak jeho rodiče. Jen jeho sourozenci ho neposlechli a stýkají se se mnou dál. Před promocí našeho syna udělal scénu, že bez manželky tam nepůjde, ačkoliv můj syn ji nemá rád a nechtěl ji tam. Prosadil si to, syn zařídil rozdělení vstupenek. Takže ještě tě napadá možnost, že bych s někým takovým mohla být? Je to pro mě bohužel cizí člověk a můj mozek potlačil vše, co bych si mohla pomatovat pěkného.

Mikeš — 26. 10. 2008 13:26

Selima napsal(a):

Inak, Salen - neuvažovala si o aktualizácii Štatistiky - povedzme raz ročne? Myslím, že časom sa mnohé údaje výrazne zmenia....

To jo - tak například ze mě se stal věrník "par excellance" :supr:
A kdo tady bude partnerovi zahýbat, ať si mě nepřeje!!! :D

Mikeš — 26. 10. 2008 13:38

Salen napsal(a):

Manželství jen na víkendy, dovolené a různé prodloužené víkendy trávené pobyty na horách, v lázních a podobně.

Neznám vás - ale troufám si tvrdit, že to si teda asi moc nepomoh... :(
Jen doufám, že mě kolem padesátky (která se mi bohužel kvapem blíží) něco podobnýho nepotká a já se nezblbnu do nějaký mladý holky... :( ... do starý holky se zblbnu rád, to jo... :D

Salen napsal(a):

Tak já na něj sice občas řvala, to je fakt, ale proti ní jsem prý slabý kalibr :-)).

Ale pokud jsi na něj "řvala", pak se nediv, že Ti utek - to já bych prchal taky, seč by mi síly stačily... :supr:
Můj mimomanželský vztah vznikl právě v době, kdy na mě moje žena "řvala" a já se s ní nechtěl do nekonečna o něčem dohadovat, ale tu lásku jsem si nalezl jinde...

PPavlaa — 26. 10. 2008 14:01

klokan napsal(a):

Upřesňuji statistiku - od včerejšího dne sice varianta stále G - jen změna stavu na "manželství rozvedeno" - docela úleva.... Klid v duši a hodně sluníčka okolo... :supr:

jé, tak ty už to máš za sebou, to je moc fajn, gratuluju ;)

PPavlaa — 26. 10. 2008 14:03

Salen napsal(a):

To je dobře Heřmanko :-)), člověk se má poučit včas. Ale když to teď po sobě čtu, tak musím dodat trochu upřesňující informaci - ta nová osudová velká láska BM a jejich úžasný nový život začínají mít své první trhlinky - podle jednoho očitého svědectví dokáže nová manželka na mého BM řvát tak, že prý jí v tom nesahám ani po kotníky. Byť to byla zřejmě nějaká jednorázová záležitost, velmi mě to potěšilo :-)))))). Jen houšť :-D.

to je nááádhera tohle číst, něják z toho mám škodolibou radost :gloria:

Zklamaná — 26. 10. 2008 17:04

:) ááá koukám, oprášilo se staré vlákno - takže přidávám se také - u nás žádná změna - muž "seká dobrotu" (to je voda na mlýn pro ty, kteří by mě rády/i kamenovaly/i  - doufám, že pochopí význam psaného slova v uvozovkách - případně to mohu polopatě dovysvětlit :lol:) neusínám na vavřínech, takže platí i to moje druhé - tj. pokud by měl tendeci si to zopáknout, další šanci ode mě nedostane ;) - takže - podmínka stále trvá :vissla:

Mikeš — 26. 10. 2008 17:10

Zklamaná napsal(a):

...neusínám na vavřínech, takže platí i to moje druhé - tj. pokud by měl tendeci si to zopáknout, další šanci ode mě nedostane ;) - takže - podmínka stále trvá :vissla:

Tak, to je vono - kudla pod krk, a jakmile něco, tak šmik... :D
PS: Po 5 letech ale zase bude čistej, ne? :lol:

Zklamaná — 26. 10. 2008 17:14

Mikeš napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

...neusínám na vavřínech, takže platí i to moje druhé - tj. pokud by měl tendeci si to zopáknout, další šanci ode mě nedostane ;) - takže - podmínka stále trvá :vissla:

Tak, to je vono - kudla pod krk, a jakmile něco, tak šmik... :D
PS: Po 5 letech ale zase bude čistej, ne? :lol:

podmínkaa trvá - pokud bude se mnou  chce zůstat do konce, jak říká, tak doživotně :gloria:

...šmik?? jako - co to znamená? šmik pod krkem, šmik z mého života...nebo šmik někde jinde? :D Co si pod tím "šmik" představuješ ty v mé osobě? :lol:

PS.dopisuju - pokud by měl být po 5-ti letech čistej, to já bych musela mít vygumovanej mozek - to by pakl možná šlo ;)

PPavlaa — 26. 10. 2008 18:18

mně napadlo šmik jinde :D

Mikeš — 26. 10. 2008 18:25

Zklamaná napsal(a):

PS.dopisuju - pokud by měl být po 5-ti letech čistej, to já bych musela mít vygumovanej mozek - to by pakl možná šlo ;)

Takže až do konce života musí už jen s Tebou? :D
Chudák... :(

zuzi777a — 26. 10. 2008 18:31

Ahoj statistici! U nás taky vše se starým.... :lol:
Představa výměny se u nás rýsuje jen u auta a jeho letních kol. Manžu si  ještě hodlám ponechat, nezlobí, zobe z ruky,  lehká děvčata už nevyhledává, doma  se chová vzorně. Tak nevím, jestli nedozrála doba , abych začala mít roupy já...... :rodna: :gloria:
Teď vážnějc:
Jsem ráda , že to je tak jak je. Nelituju nic , co jsem pro  obnovu ( či udržení) našeho vztahu udělala , jen občas se přistihnu poslední dobou, že mě blikne vzpomínka na to, jak mi tehdáž bylo. Zajímavé- měla jsem za to, že tohle mě nehrozí, ale asi za to může podzimní nostalgie.... Tak se občas trochu polituju.... ;)
Dokonce jsem přemýšlela i o " té naší"  narušitelce, jestli už zakotvila, nebo stále  paběrkuje v jiných rodinách.....
Manžel se tváří a chová tak, jako by žádná aférka nikdy nebyla . Dokonce mám pocit, že se z něho stává docela obstojný  moralista... U našich známých se momentálně řeší obdobná věc a on  tomu  ulítavavšímu bez uzardění doporučuje klid v trenclích a návrat k rodinnému krbu.... :co: Že prý to za to nestojí.... Tak nevím, jestli to mám brát jako jeho zmoudření , nebo důkaz , že je pitomec...... :P

PPavlaa — 26. 10. 2008 18:34

:lol:

Zklamaná — 26. 10. 2008 18:40

Mikeš napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

PS.dopisuju - pokud by měl být po 5-ti letech čistej, to já bych musela mít vygumovanej mozek - to by pakl možná šlo ;)

Takže až do konce života musí už jen s Tebou? :D
Chudák... :(

nemusí - kde to čteš, že musí? On má vždy možnost výběru, tak, jako já... takže je jen na něm, zda MUSÍ a nebo to oželí a NEMUSÍ
ale teď jde o to, co že musí už jen se mnou...? Sex, nebo žít? :co: Sakra, vyjadřuj se jednosmyslně a ne dvojsmyslně...mám v tom potom guláš a nevím, na co mám odpovídat :lol: klidně používej slova "PLkat" :lol:
resp. nevím, zda ho lituješ, že je chudák, že do konce života už musí jen se mnou... PLkat (myslíš, že do konce života bude tak akční? :lol: snad nemáš o sobě takové bujné představy :D)
nebo, zda ho lituješ, že je chudák, že musí žít do konce života jen se mnou? Nemám ráda slova MUSÍŠ a NESMÍŠ - raději mám můžeš, ale nemusíš... :jojo:

Zklamaná — 26. 10. 2008 18:43

zuzi777a napsal(a):

Ahoj statistici! U nás taky vše se starým.... :lol:
Představa výměny se u nás rýsuje jen u auta a jeho letních kol. Manžu si  ještě hodlám ponechat, nezlobí, zobe z ruky,  lehká děvčata už nevyhledává, doma  se chová vzorně. Tak nevím, jestli nedozrála doba , abych začala mít roupy já...... :rodna: :gloria:
Teď vážnějc:
Jsem ráda , že to je tak jak je. Nelituju nic , co jsem pro  obnovu ( či udržení) našeho vztahu udělala , jen občas se přistihnu poslední dobou, že mě blikne vzpomínka na to, jak mi tehdáž bylo. Zajímavé- měla jsem za to, že tohle mě nehrozí, ale asi za to může podzimní nostalgie.... Tak se občas trochu polituju.... ;)
Dokonce jsem přemýšlela i o " té naší"  narušitelce, jestli už zakotvila, nebo stále  paběrkuje v jiných rodinách.....
Manžel se tváří a chová tak, jako by žádná aférka nikdy nebyla . Dokonce mám pocit, že se z něho stává docela obstojný  moralista... U našich známých se momentálně řeší obdobná věc a on  tomu  ulítavavšímu bez uzardění doporučuje klid v trenclích a návrat k rodinnému krbu.... :co: Že prý to za to nestojí.... Tak nevím, jestli to mám brát jako jeho zmoudření , nebo důkaz , že je pitomec...... :P

Ahoj Zuzi - to dělá asi ten podzim :gloria:, já se teda osobně už těším na jaro
jinak - ten "Klid v trenclích"...super popsáno a si piš, že to z něho promluvila vlastní zkušenost :gloria:

zuzi777a — 26. 10. 2008 18:50

Ahojky Zklamčo! Jó jaro...... Už aby bylo... Zatím jen  začínají vytloukat  díry do hlavy s rolničkama  a Santou K(C)lausem a jaro v nedohlednu..... :D
Já se aspoň snažím  prchat do sauny abych  se trochu ohřála a  naladila do pěkna.... Jenže jak na potvoru- byla jsem tam třikrát a pokaždé dorazily   nějaké nešťastnice, které řešily manželovu nevěru :usch: To snad je fakt infekce.....  :/:(

PPavlaa — 26. 10. 2008 18:57

holky a co je s Tercilou, máte na ni někdo kontakt ?

Mikeš — 26. 10. 2008 19:09

zuzi777a napsal(a):

Manžel se tváří a chová tak, jako by žádná aférka nikdy nebyla . Dokonce mám pocit, že se z něho stává docela obstojný  moralista...

...jako u nás doma... :D :supr:

Mikeš — 26. 10. 2008 19:13

Zklamaná napsal(a):

On má vždy možnost výběru, tak, jako já... takže je jen na něm, zda MUSÍ a nebo to oželí a NEMUSÍ
ale teď jde o to, co že musí už jen se mnou...? Sex, nebo žít? :co: Sakra, vyjadřuj se jednosmyslně a ne dvojsmyslně...mám v tom potom guláš a nevím, na co mám odpovídat :lol: klidně používej slova "PLkat" :lol:

Dobrá - takže měl jsem na mysli, že do konce života musí plkat už jen s Tebou :lol: :lol: ... a když on by si třeba rád občas zaplkal i s nějakou jinou... :lol: :lol: ...ale už mlčím, já plkám taky už jen doma... :P (tedy "na blbečka", jak se říká...) :lol:

Somaia — 26. 10. 2008 19:15

(tedy "na blbečka", jak se říká...)

a na lenocha :lol: :lol: :lol:

PPavlaa — 26. 10. 2008 19:18

co je na lenocha, jsem zasejc mimo :co:

Somaia — 26. 10. 2008 19:25

já Mikeše jen drobně škádlím... :lol:

Mikeš — 26. 10. 2008 19:30

PPavlaa napsal(a):

co je na lenocha, jsem zasejc mimo :co:

Sex "na blbečka" = sex doma, sex "na lenocha" Ti vysvětlí Somaia... :lol:

Pisatel — 26. 10. 2008 19:32

Mikeš napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

co je na lenocha, jsem zasejc mimo :co:

Sex "na blbečka" = sex doma, sex "na lenocha" Ti vysvětlí Somaia... :lol:

Ty máš tiskovou mluvčí? Tedy Kocoure ty rosteš :lol:
Já bych řekl, že jsi bez *exu :P :lol:

Mikeš — 26. 10. 2008 19:35

Pisatel napsal(a):

Ty máš tiskovou mluvčí? Tedy Kocoure ty rosteš :lol:
Já bych řekl, že jsi bez *exu :P :lol:

Mluv za sebe :lol:

Pisatel — 26. 10. 2008 19:36

Mikeš napsal(a):

Pisatel napsal(a):

Ty máš tiskovou mluvčí? Tedy Kocoure ty rosteš :lol:
Já bych řekl, že jsi bez *exu :P :lol:

Mluv za sebe :lol:

Hele kocoure já si nestěžuji. Mám všeho dostatek a přiměřeně  :P :lol::reta:

Zklamaná — 26. 10. 2008 19:39

Mikeš napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

On má vždy možnost výběru, tak, jako já... takže je jen na něm, zda MUSÍ a nebo to oželí a NEMUSÍ
ale teď jde o to, co že musí už jen se mnou...? Sex, nebo žít? :co: Sakra, vyjadřuj se jednosmyslně a ne dvojsmyslně...mám v tom potom guláš a nevím, na co mám odpovídat :lol: klidně používej slova "PLkat" :lol:

Dobrá - takže měl jsem na mysli, že do konce života musí plkat už jen s Tebou :lol: :lol: ... a když on by si třeba rád občas zaplkal i s nějakou jinou... :lol: :lol: ...ale už mlčím, já plkám taky už jen doma... :P (tedy "na blbečka", jak se říká...) :lol:

Vždyť píšu - bude-li mít choutky plkat i jinde, MŮŽE, ale už si doma nezaplká. Už totiž nebudue mítani domov, pak si může plkat o sto šest, kde chce :gloria:
"na blbečka"? nebo "za blbečka"? :lol:

Somaia — 26. 10. 2008 19:43

Mikši, teda... já ti nechci blbě  radit... ale i v sexuální oblasti platí...: "jaký si to uděláš, takový to máš...." Bylo období, kdy jsem taky furt frflala a byla ochotná ventilovat své nespokojenosti tu i tam... :D  a tak to šlo pěkně od desíti k pěti ...nic moc... když jsem se přestala takhle debilně programovat ve vlastní myli  a občas i navenek, tak jsou najednou všechny problémy fuč a já si to užívám jako ve 20-ti. Je to v hlavě, hochu, je to jen a jen ve vlastní hlavě... ostatně jako všechno ostatní ( pocit štěstí, svobody...sebevědomí atd.)...ještě že se časy stále mění... a možná i ta moudrost polehounku přichází :D :D

Mikeš — 26. 10. 2008 19:45

Zklamaná napsal(a):

Vždyť píšu - bude-li mít choutky plkat i jinde, MŮŽE, ale už si doma nezaplká. Už totiž nebudue mítani domov, pak si může plkat o sto šest, kde chce :gloria:

Tak ode mne pana Zklamaného pozdravuj, a vyřiď mu, že s ním cítím :D, protože mám doma stejnou semetriku jako on :lol:

Somaia — 26. 10. 2008 19:46

protože mám doma stejnou semetriku jako on

fuj... že se nestydíš... ještě že tu dnes není Kocourová... kuk na strejdu, teta není doma... :lol:

PPavlaa — 26. 10. 2008 19:49

tak už někdo kápněte božku, co je to na toho lenocha :dumbom:

Somaia — 26. 10. 2008 19:54

to je téma tak na sexuologickou a ne sem !!! aby nás moderátorky nepřesunuly :lol:
mmch... děsná blbost... stejně to znáte všichni a děláte taky... :lol: snad kromě nějakých podezřele zmanipulovaných náboženských fanatiků, kteří mají povoleno jen "misionáře" a nic jiného  :lol:

PPavlaa — 26. 10. 2008 19:57

teda já se přiznám, že jsem si představovala umělou vagínu, tak že si lehnu, vezmu ji do ruky a holt ji metr od sebe podržím v ruce, aby si užil :rolleyes:
ale když píšeš, že to známe a děláme všichni, tak to bude něco jinýho :cool::usch:

Mikeš — 26. 10. 2008 19:58

PPavlaa napsal(a):

teda já se přiznám, že jsem si představovala umělou vagínu, tak že si lehnu, vezmu ji do ruky a holt ji metr od sebe podržím v ruce, aby si užil :rolleyes:
ale když píšeš, že to známe a děláme všichni, tak to bude něco jinýho :cool::usch:

Já to neznám, tudíž to ani nedělám :lol:

Zklamaná — 26. 10. 2008 19:59

Mikeš napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Vždyť píšu - bude-li mít choutky plkat i jinde, MŮŽE, ale už si doma nezaplká. Už totiž nebudue mítani domov, pak si může plkat o sto šest, kde chce :gloria:

Tak ode mne pana Zklamaného pozdravuj, a vyřiď mu, že s ním cítím :D, protože mám doma stejnou semetriku jako on :lol:

Tak ty tomu říkáš, že jsem semetrika, když bych tomu svému kedlubničkovi dopřála plkání jinde, co hrdlo ráčí? To mi teda hlava nebere...
nebo je to tím, že bych ho odřízla od teplého rodinného krbu - v tom to bude nejspíš, viď? Ono na stará kolena něco nového budovat se těm záletníkům už moc nechce, co? :lol:

Zklamaná — 26. 10. 2008 20:04

Somaia napsal(a):

to je téma tak na sexuologickou a ne sem !!! aby nás moderátorky nepřesunuly :lol:
mmch... děsná blbost... stejně to znáte všichni a děláte taky... :lol: snad kromě nějakých podezřele zmanipulovaných náboženských fanatiků, kteří mají povoleno jen "misionáře" a nic jiného  :lol:

dovolím ti podat vysvětlení na Ringu :cool: se přiznávám, že "lenocha" jsem měla za misionáře - ted jsem volako zmatená - pokud teda blbě nečtu, že?

Mikeš — 26. 10. 2008 20:04

Zklamaná napsal(a):

...nebo je to tím, že bych ho odřízla od teplého rodinného krbu - v tom to bude nejspíš, viď? Ono na stará kolena něco nového budovat se těm záletníkům už moc nechce, co? :lol:

Samozřejmě, že ne... :D
Ale občasné zaplkání si jinde není zas tak docela od věci, nebo snad jo? :lol:

PPavlaa — 26. 10. 2008 20:06

Zklamaná napsal(a):

Somaia napsal(a):

to je téma tak na sexuologickou a ne sem !!! aby nás moderátorky nepřesunuly :lol:
mmch... děsná blbost... stejně to znáte všichni a děláte taky... :lol: snad kromě nějakých podezřele zmanipulovaných náboženských fanatiků, kteří mají povoleno jen "misionáře" a nic jiného  :lol:

dovolím ti podat vysvětlení na Ringu :cool: se přiznávám, že "lenocha" jsem měla za misionáře - ted jsem volako zmatená - pokud teda blbě nečtu, že?

nebude to teda naopak, když má být lenoch mikeš, tak to asi nebude "makat" nahoře ...

Zklamaná — 26. 10. 2008 20:08

Mikeš napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

...nebo je to tím, že bych ho odřízla od teplého rodinného krbu - v tom to bude nejspíš, viď? Ono na stará kolena něco nového budovat se těm záletníkům už moc nechce, co? :lol:

Samozřejmě, že ne... :D
Ale občasné zaplkání si jinde není zas tak docela od věci, nebo snad jo? :lol:

pro tebe ne, pro mě jo - a v tom je asi kámen úrazu... já nemám tu potřebu, ty ano
- ale když MUSÍŠ, TAK MUSÍŠ, že :vissla:

Somaia — 26. 10. 2008 20:08

PPavlaa napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Somaia napsal(a):

to je téma tak na sexuologickou a ne sem !!! aby nás moderátorky nepřesunuly :lol:
mmch... děsná blbost... stejně to znáte všichni a děláte taky... :lol: snad kromě nějakých podezřele zmanipulovaných náboženských fanatiků, kteří mají povoleno jen "misionáře" a nic jiného  :lol:

dovolím ti podat vysvětlení na Ringu :cool: se přiznávám, že "lenocha" jsem měla za misionáře - ted jsem volako zmatená - pokud teda blbě nečtu, že?

nebude to teda naopak, když má být lenoch mikeš, tak to asi nebude "makat" nahoře ...

BINGO!!! musíš to mít všechno ve vlastní režii zhora  a dole si v poklidu užívá.... nějaký ten líný  kocour Mikeš... :lol:

Zklamaná — 26. 10. 2008 20:10

PPavlaa napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Somaia napsal(a):

to je téma tak na sexuologickou a ne sem !!! aby nás moderátorky nepřesunuly :lol:
mmch... děsná blbost... stejně to znáte všichni a děláte taky... :lol: snad kromě nějakých podezřele zmanipulovaných náboženských fanatiků, kteří mají povoleno jen "misionáře" a nic jiného  :lol:

dovolím ti podat vysvětlení na Ringu :cool: se přiznávám, že "lenocha" jsem měla za misionáře - ted jsem volako zmatená - pokud teda blbě nečtu, že?

nebude to teda naopak, když má být lenoch mikeš, tak to asi nebude "makat" nahoře ...

no já ti nevím PPavlo - ono jde asi o to, kdo chce být momentálně tím lenochem :lol:

mia — 26. 10. 2008 20:12

PPavlaa napsal(a):

teda já se přiznám, že jsem si představovala umělou vagínu, tak že si lehnu, vezmu ji do ruky a holt ji metr od sebe podržím v ruce, aby si užil :rolleyes:
ale když píšeš, že to známe a děláme všichni, tak to bude něco jinýho :cool::usch:

:lol::lol::lol: ....jsem si to představila .....:lol::lol::lol::lol::lol:

Mmch se to používá jak?  :rodna:

Somaia — 26. 10. 2008 20:12

no já ti nevím PPavlo - ono jde asi o to, kdo chce být momentálně tím lenochem

i tak... příště je zase na lenocha Kocourová... podle momentálního stavu fyzické vyčerpanosti... jednou Kocour...příště Kocourová :lol: :lol:

Zklamaná — 26. 10. 2008 20:14

mia napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

teda já se přiznám, že jsem si představovala umělou vagínu, tak že si lehnu, vezmu ji do ruky a holt ji metr od sebe podržím v ruce, aby si užil :rolleyes:
ale když píšeš, že to známe a děláme všichni, tak to bude něco jinýho :cool::usch:

:lol::lol::lol: ....jsem si to představila .....:lol::lol::lol::lol::lol:

Mmch se to používá jak?  :rodna:

No PPavla to popsala...hele PPAvlo a nebolej tě pak z toho ruce? :vissla::lol: :lol:

PPavlaa — 26. 10. 2008 20:14

Somaia napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Zklamaná napsal(a):


dovolím ti podat vysvětlení na Ringu :cool: se přiznávám, že "lenocha" jsem měla za misionáře - ted jsem volako zmatená - pokud teda blbě nečtu, že?

nebude to teda naopak, když má být lenoch mikeš, tak to asi nebude "makat" nahoře ...

BINGO!!! musíš to mít všechno ve vlastní režii zhora  a dole si v poklidu užívá.... nějaký ten líný  kocour Mikeš... :lol:

:lol::lol:

PPavlaa — 26. 10. 2008 20:15

mia napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

teda já se přiznám, že jsem si představovala umělou vagínu, tak že si lehnu, vezmu ji do ruky a holt ji metr od sebe podržím v ruce, aby si užil :rolleyes:
ale když píšeš, že to známe a děláme všichni, tak to bude něco jinýho :cool::usch:

:lol::lol::lol: ....jsem si to představila .....:lol::lol::lol::lol::lol:

Mmch se to používá jak?  :rodna:

to netuším, jen jsem viděla, že to prodávají, tak jsem si říkala, že to nemusí být marný, když máš chlapa plný zuby a zase chce :D

PPavlaa — 26. 10. 2008 20:17

Zklamaná napsal(a):

mia napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

teda já se přiznám, že jsem si představovala umělou vagínu, tak že si lehnu, vezmu ji do ruky a holt ji metr od sebe podržím v ruce, aby si užil :rolleyes:
ale když píšeš, že to známe a děláme všichni, tak to bude něco jinýho :cool::usch:

:lol::lol::lol: ....jsem si to představila .....:lol::lol::lol::lol::lol:

Mmch se to používá jak?  :rodna:

No PPavla to popsala...hele PPAvlo a nebolej tě pak z toho ruce? :vissla::lol: :lol:

nebolej, nikdy jsem to nezkoušela, ale třeba na to jednou dojde :D no a když budou bolet, tak si ji podrží sám, no :vissla:

mia — 26. 10. 2008 20:18

PPavlaa napsal(a):

mia napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

teda já se přiznám, že jsem si představovala umělou vagínu, tak že si lehnu, vezmu ji do ruky a holt ji metr od sebe podržím v ruce, aby si užil :rolleyes:
ale když píšeš, že to známe a děláme všichni, tak to bude něco jinýho :cool::usch:

:lol::lol::lol: ....jsem si to představila .....:lol::lol::lol::lol::lol:

Mmch se to používá jak?  :rodna:

to netuším, jen jsem viděla, že to prodávají, tak jsem si říkala, že to nemusí být marný, když máš chlapa plný zuby a zase chce :D

No občas by to nebylo marné... :lol::lol::lol:

...kdo to má furt....:rodna::rodna::rodna:

Kocourová — 26. 10. 2008 20:22

Somaia napsal(a):

i tak... příště je zase na lenocha Kocourová... podle momentálního stavu fyzické vyčerpanosti... jednou Kocour...příště Kocourová :lol: :lol:

Já mu dám, lenocha...

Somaia — 26. 10. 2008 20:23

Mě bylo jasný, že sem dnes příjde i Kocourová... tož vítej ... :lol: :lol: :lol:

PPavlaa — 26. 10. 2008 20:26

to má být co :co:

Somaia — 26. 10. 2008 20:27

Kruciš..., ty jsi od pohledu něžná, mírumilovná a milující Kočička... k zulíbání :lol:  :lol: ten Mikeš se má.... :lol:

Somaia — 26. 10. 2008 20:28

PPavlaa napsal(a):

to má být co :co:

Jééé ty ještě neznáš Mikešovu manželku...??? :gloria:

Pisatel — 26. 10. 2008 20:37

Kocourová napsal(a):

Somaia napsal(a):

i tak... příště je zase na lenocha Kocourová... podle momentálního stavu fyzické vyčerpanosti... jednou Kocour...příště Kocourová :lol: :lol:

Já mu dám, lenocha...

Mikešku krot hormóny :lol: :lol:

x62358 — 26. 10. 2008 20:40

Ajajaj Kocourová :lol:

Somaia — 26. 10. 2008 20:41

Mikešku krot hormóny

ty nemáš dnes žádný smysl pro humor ..bo co??? že tady krotíš kocoury? :D :D

Pisatel — 26. 10. 2008 20:46

Somaia napsal(a):

Mikešku krot hormóny

ty nemáš dnes žádný smysl pro humor ..bo co??? že tady krotíš kocoury? :D :D

Copak u Vás bylo dneska posvícení :lol: :lol: :lol:
Nebo mám krotit Kocourové? :lol:

Somaia — 26. 10. 2008 20:48

:co:... nerozumím, jaké posvícení ???? zasměj se, ale nekroť.... nikoho... :lol:

xxxx — 26. 10. 2008 20:52

kocoure švihej editovat, doufám je to foooor :D

Mikeš — 26. 10. 2008 20:52

Somaia napsal(a):

Kruciš..., ty jsi od pohledu něžná, mírumilovná a milující Kočička...

Kočičku dneska bolí hlava, tož jsem jí dal jeden Ibalgin a mám free... :D ... akorát že na zejtra jsem si zapomněl vzít dovolenou....

Pisatel — 26. 10. 2008 20:53

Somaia napsal(a):

:co:... nerozumím, jaké posvícení ???? zasměj se, ale nekroť.... nikoho... :lol:

Tak já se dneska smál, když jsem stěhoval rohovou sedačku z prodejny domů. Stačilo, třeba zas zítra :lol: :lol:

Pisatel — 26. 10. 2008 20:54

Mikeš napsal(a):

Somaia napsal(a):

Kruciš..., ty jsi od pohledu něžná, mírumilovná a milující Kočička...

Kočičku dneska bolí hlava, tož jsem jí dal jeden Ibalgin a mám free... :D ... akorát že na zejtra jsem si zapomněl vzít dovolenou....

To bude držková od Kocourové se nediv že dnes bolí hlava :lol: a jsi ten 3 vzadu :P

hrosanek — 26. 10. 2008 20:55

Mikeš napsal(a):

Somaia napsal(a):

Kruciš..., ty jsi od pohledu něžná, mírumilovná a milující Kočička...

Kočičku dneska bolí hlava, tož jsem jí dal jeden Ibalgin a mám free... :D ... akorát že na zejtra jsem si zapomněl vzít dovolenou....

A Kocourová na předcházející stránce je ta, co jí bolí hlava a od které máš free? :D

Somaia — 26. 10. 2008 20:57

Mikeši, hlavně jí prosím tě nehlaď proti srsti nebo bude mít zítra ještě "mírumilovnější " vizáž než dnes :lol: :lol:

Mikeš — 26. 10. 2008 20:58

hrosanek napsal(a):

A Kocourová na předcházející stránce je ta, co jí bolí hlava a od které máš free? :D

Jj, blíží se jí čtyřicítka (věk, nikoli teplota) a furt má nějaký návaly... se musím poohlídnout po nějaké náhradní kočce... :lol:

Pisatel — 26. 10. 2008 20:59

Somaia napsal(a):

Mikeši, hlavně jí prosím tě nehlaď proti srsti nebo bude mít zítra ještě "mírumilovnější " vizáž než dnes :lol: :lol:

A nalít mlíčko a drbat pod krčkem aby mu hecky předla :lol: :lol:

Pisatel — 26. 10. 2008 21:00

Mikeš napsal(a):

hrosanek napsal(a):

A Kocourová na předcházející stránce je ta, co jí bolí hlava a od které máš free? :D

Jj, blíží se jí čtyřicítka (věk, nikoli teplota) a furt má nějaký návaly... se musím poohlídnout po nějaké náhradní kočce... :lol:

To je z nedostatku sexu Mikešku Kvalitního a dlouuuuuuho trvajícího :reta:

hrosanek — 26. 10. 2008 21:01

Mikeš napsal(a):

hrosanek napsal(a):

A Kocourová na předcházející stránce je ta, co jí bolí hlava a od které máš free? :D

Jj, blíží se jí čtyřicítka (věk, nikoli teplota) a furt má nějaký návaly... se musím poohlídnout po nějaké náhradní kočce... :lol:

Tak ještě jednou, ona už taktéž píše na babinet? :co:

Somaia — 26. 10. 2008 21:02

Pisatel napsal(a):

Somaia napsal(a):

Mikeši, hlavně jí prosím tě nehlaď proti srsti nebo bude mít zítra ještě "mírumilovnější " vizáž než dnes :lol: :lol:

A nalít mlíčko a drbat pod krčkem aby mu hecky předla :lol: :lol:

Obávám se , že Kocourová na předení moc nebude...:lol: prohlídni si avatar ještě jednou a dobře..., vezmi si brýle :lol: tu bych nepohladila ani v plechový rukavici... pro jistotu.. :lol:

Pisatel — 26. 10. 2008 21:04

Somaia napsal(a):

Pisatel napsal(a):

Somaia napsal(a):

Mikeši, hlavně jí prosím tě nehlaď proti srsti nebo bude mít zítra ještě "mírumilovnější " vizáž než dnes :lol: :lol:

A nalít mlíčko a drbat pod krčkem aby mu hecky předla :lol: :lol:

Obávám se , že Kocourová na předení moc nebude...:lol: prohlídni si avatar ještě jednou a dobře..., vezmi si brýle :lol: tu bych nepohladila ani v plechový rukavici... pro jistotu.. :lol:

A divíš se že má takový vízor, když se tu Mikeš takto ... :lol:

Somaia — 26. 10. 2008 21:06

ne, nedivím se ničemu... naopak.. Kocourová je dokonalý Mikešův obraz. Pán bůh stvořil Evu, Mikeš Kocourovou :lol: ... stejně dokonalou. :lol:

Pisatel — 26. 10. 2008 21:07

Somaia napsal(a):

ne, nedivím se ničemu... naopak.. Kocourová je dokonalý Mikešův obraz.

Že by jaký pán takový kmán? :lol:

Mikeš — 26. 10. 2008 21:10

hrosanek napsal(a):

Tak ještě jednou, ona už taktéž píše na babinet? :co:

Nestraš, to bych už nejspíš nežil, nebo by žádost o rozvod ležela na stole u soudu na druhém břehu Labe... :D
Nemohl jsem se pár dní přihlásit pod svým jménem, proto jsem stvořil "Kocourovou"...
Recese, srandičky, to je moje... :supr:

Pisatel — 26. 10. 2008 21:12

Mikeš napsal(a):

hrosanek napsal(a):

Tak ještě jednou, ona už taktéž píše na babinet? :co:

Nestraš, to bych už nejspíš nežil, nebo by žádost o rozvod ležela na stole u soudu na druhém břehu Labe... :D
Nemohl jsem se pár dní přihlásit pod svým jménem, proto jsem stvořil "Kocourovou"...
Recese, srandičky, to je moje... :supr:

Holky on je bůhhhhh :lol:  no tě buch :lol:  :reta:

x62358 — 26. 10. 2008 22:09

Kocoure, myslím, že by si na dně Labe ležel ty. Nač psát nějaký papíry a platit kolky.

x52658 — 27. 10. 2008 8:08

Mikeš napsal(a):

hrosanek napsal(a):

Tak ještě jednou, ona už taktéž píše na babinet? :co:

Nestraš, to bych už nejspíš nežil, nebo by žádost o rozvod ležela na stole u soudu na druhém břehu Labe... :D
Nemohl jsem se pár dní přihlásit pod svým jménem, proto jsem stvořil "Kocourovou"...
Recese, srandičky, to je moje... :supr:

Ježíš, Mikeši, ty mi v tom děláš bordel... Ale počkej, ono na tebe dojde!!!! :lol::lol::lol:

Zrovna tady — 1. 11. 2008 8:16

Na Kocoura v botách už došlo a on to ví. A ty jeho tanečky jsou i pro vlastní obveselení. Že jo - Mikeš? :-)

eremuruss — 16. 5. 2016 7:58

eremuruss napsal(a):

Ja prozila variantu E.Kdyz se podivam zpet udelala bych to same i po letech.Sveho muze jsem moc milovala,ale duvera byla v haji.On mel take svou hrdost nepremlouval me.Odesel k zene o 10 let starsi,ze spatnou minulosti.Dnes,uz s ni neni ,nadelali si dluhy a ji opustil.Ji vystehovali do holobytu.

Pekne vlakno,no z odstupem casu,bych se tak ukvapene nerozvedla,dala bych tomu cas.Jestli bych to zvladla nevim.

Eva. — 16. 5. 2016 8:17

Pro mě taky zajímavé vlákno.
S odstupem času jsem ráda, že je to tak, jak je. Můj BM už se svou milenkou a následně manželkou není, odešla od něj i s jejich synem. Je dobře, že před deseti lety odešel. I když jsem to nesla těžce, teď je mi hezky na světě. S ním jsem se často cítila velmi osamělá. A taky jsem ráda, že jsem se na začátku roku 2008 rozešla se ženatým milencem a že vztah trval jen dva měsíce. Nebyla bych s ním šťastná.
Žije se mi hezky.

helena — 16. 5. 2016 9:05

S odstupem času jsem ráda, že je to tak, jak je. Můj BM už se svou milenkou a následně manželkou není, odešla od něj i s jejich synem
Miluju kouzlo ne(?)chtěnýho... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

Eva. — 16. 5. 2016 9:11

heleno, nerozumím ti.

eremuruss — 16. 5. 2016 10:31

Eva. napsal(a):

heleno, nerozumím ti.

ani ja ne

Judyna — 16. 5. 2016 13:42

helena napsal(a):

S odstupem času jsem ráda, že je to tak, jak je. Můj BM už se svou milenkou a následně manželkou není, odešla od něj i s jejich synem
Miluju kouzlo ne(?)chtěnýho... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

-

Judyna — 16. 5. 2016 14:17

Eva. napsal(a):

Pro mě taky zajímavé vlákno.
S odstupem času jsem ráda, že je to tak, jak je. Můj BM už se svou milenkou a následně manželkou není, odešla od něj i s jejich synem. Je dobře, že před deseti lety odešel. I když jsem to nesla těžce, teď je mi hezky na světě. S ním jsem se často cítila velmi osamělá. A taky jsem ráda, že jsem se na začátku roku 2008 rozešla se ženatým milencem a že vztah trval jen dva měsíce. Nebyla bych s ním šťastná.
Žije se mi hezky.

Evi, tys byla se svým milým jen dva měsíce? Já už si to teda moc nepamatuju, ale připadá mi - podle toho cos tenkrát psala, že to byla delší doba. Myslím, že ho znaly i Tvé děti, ne?

klokan — 16. 5. 2016 15:21

No já k té úvodní statistice jen dodám, že jsem už skoro 8 roků rozvedený, návrh na rozvod jsem tenkrát zpracoval a podával sám bez právníků, péče o děti byla již před rozvodem soudně rozhodnutá a majetkové vyrovnání (pravda, nevím, jestli zcela spravedlivé, ale osobně jsem chtěl mít prostě "klid a pokoj", byl jsem v té době docela s nervama v pr..li, tak jsem nějaký bojovky vzdal) bylo jako smluvní v příloze dotyčné žádosti. V té době jsem navíc měl i docela slušný průšvih v pracovní oblasti (byl jsem jako OSVČ a došlo k celkem vysoké škodě a pojištění nepokrylo vše potřebné a splácím to ještě dnes, šlo o miliony, ale už to pomalu končí...) a tak mi tehdy nebylo právě do smíchu. Ale ustál jsem to celé i s tím, že jsem v roce 2008 dělal ve Znojmě v dělnicko-mistrovské profesi (seřizovač CNC) v Rakouské firmě za pár šupů, ještě mě tam nařkli z toho, že jsem alkoholik :storstark: a na konci toho roku jsem si dojednal pozici v Brně ve své vlastní profesi (jsem programátor a ajťák obecně) a začátkem roku 2009 jsem se do Brna přestěhoval. Koneckonců jsem tu studoval, takže to město znám a vždycky mi bylo sympatické, tím pádem tohle problém nebyl, byl jsem sám, tak to bylo jedno. Prvních pár měsíců jsem svoje dcerky neviděl, do Znojma jsem nemohl kvůli nedostatku financí, protože jsem žil vyloženě "z ruky do huby", ale časem se všechno urovnalo. Během těch osmi let jsem poznal celkem dost žen a ačkoliv to nebyla konečná, tak mohu zodpovědně prohlásit, že opravdu každá z nich byla mnohem a mnohem lepší, než moje bývalka. Nakonec jsem zakotvil na venkově v okolí Brna, kde žiju se svojí nynější družkou, se kterou jsme už téměř 4 roky a zatím jsme se vlastně ani nikdy nepohádali. Můžu říct, že dneska jsem spokojený, jako nikdy předtím. S bývalou ženou se snažím mít rozumný vztah - zejména vzhledem k tomu, že děti ještě nejsou samostatné, takže domluva je jednak nutná a druhak je dobré dcerky netahat do zbytečných sporů, které by je rozhodily. A vlastně se těším na dobu, kdy budou dcerky samostatné a všecho z bývalé doby tím pádem zůstane někde v toku času... Tož asi tak :)

Niky123 — 16. 5. 2016 15:37

Judyna napsal(a):

Eva. napsal(a):

Pro mě taky zajímavé vlákno.
S odstupem času jsem ráda, že je to tak, jak je. Můj BM už se svou milenkou a následně manželkou není, odešla od něj i s jejich synem. Je dobře, že před deseti lety odešel. I když jsem to nesla těžce, teď je mi hezky na světě. S ním jsem se často cítila velmi osamělá. A taky jsem ráda, že jsem se na začátku roku 2008 rozešla se ženatým milencem a že vztah trval jen dva měsíce. Nebyla bych s ním šťastná.
Žije se mi hezky.

Evi, tys byla se svým milým jen dva měsíce? Já už si to teda moc nepamatuju, ale připadá mi - podle toho cos tenkrát psala, že to byla delší doba. Myslím, že ho znaly i Tvé děti, ne?

Odepíšu, s dovolením, vlastně bez dovolení ;) , za Evu, po přečtení tohoto vlákna jsem pochopila, jak ty dva měsíce byly myšleny: Po dvou měsících se rozešla s jedním ženatým pánem. Ten její milý, o kterém tak často psala později, je někdo jiný, než ten "dvouměsíční".

Judyna — 16. 5. 2016 15:44

Niky123 napsal(a):

Judyna napsal(a):

Eva. napsal(a):

Pro mě taky zajímavé vlákno.
S odstupem času jsem ráda, že je to tak, jak je. Můj BM už se svou milenkou a následně manželkou není, odešla od něj i s jejich synem. Je dobře, že před deseti lety odešel. I když jsem to nesla těžce, teď je mi hezky na světě. S ním jsem se často cítila velmi osamělá. A taky jsem ráda, že jsem se na začátku roku 2008 rozešla se ženatým milencem a že vztah trval jen dva měsíce. Nebyla bych s ním šťastná.
Žije se mi hezky.

Evi, tys byla se svým milým jen dva měsíce? Já už si to teda moc nepamatuju, ale připadá mi - podle toho cos tenkrát psala, že to byla delší doba. Myslím, že ho znaly i Tvé děti, ne?

Odepíšu, s dovolením, vlastně bez dovolení ;) , za Evu, po přečtení tohoto vlákna jsem pochopila, jak ty dva měsíce byly myšleny: Po dvou měsících se rozešla s jedním ženatým pánem. Ten její milý, o kterém tak často psala později, je někdo jiný, než ten "dvouměsíční".

Aha, tak proto mě to neštymovalo.

Judyna — 16. 5. 2016 15:46

Gratuluju Klokane. Měl jsi toho taky dost....

Eva. — 16. 5. 2016 16:35

Judyno, je to tak, jak ti to napsala Niky.

klokan — 16. 5. 2016 22:37

Judyna napsal(a):

Gratuluju Klokane. Měl jsi toho taky dost....

Díky :) - K tomu ještě jedna dobrá perlička: město Znojmo se se mnou rozloučilo tak, že v den, kdy jsem byl naposledy ve fabrice na odpolední směně a nebylo zrovna pořádně, kde zaparkovat, tak jsem stál v boční ulici vedle té továrny a večer po desáté jsem dorazil k autu a chystal se odjet do Brna navždy, našel jsem na kole botičku a musel volat měšťáky, aby mi ji odmontovali a dali mi pokutu za to, že stojím dvěma koly 20cm za obrubníkem a zabírám tak městský prostor. Nu - zaplatil jsem tedy ještě před vánocemi pětikilo pokutu a strážníkům jsem popřál, aby si za to koupili něco pěknýho na sebe a odjel do toho Brna... Takhle se Znojmo rozloučilo se dříve celkem váženým občanem, který tam udělal skoro "první poslední". Ten bloček nosím dodnes v peněžence na památku ;).

eremuruss — 16. 5. 2016 23:10

Niky123 napsal(a):

Judyna napsal(a):

Eva. napsal(a):

Pro mě taky zajímavé vlákno.
S odstupem času jsem ráda, že je to tak, jak je. Můj BM už se svou milenkou a následně manželkou není, odešla od něj i s jejich synem. Je dobře, že před deseti lety odešel. I když jsem to nesla těžce, teď je mi hezky na světě. S ním jsem se často cítila velmi osamělá. A taky jsem ráda, že jsem se na začátku roku 2008 rozešla se ženatým milencem a že vztah trval jen dva měsíce. Nebyla bych s ním šťastná.
Žije se mi hezky.

Evi, tys byla se svým milým jen dva měsíce? Já už si to teda moc nepamatuju, ale připadá mi - podle toho cos tenkrát psala, že to byla delší doba. Myslím, že ho znaly i Tvé děti, ne?

Odepíšu, s dovolením, vlastně bez dovolení ;) , za Evu, po přečtení tohoto vlákna jsem pochopila, jak ty dva měsíce byly myšleny: Po dvou měsících se rozešla s jedním ženatým pánem. Ten její milý, o kterém tak často psala později, je někdo jiný, než ten "dvouměsíční".

Ten dvoumesicni byl tady s Babinetu

helena — 17. 5. 2016 7:06

Takhle se Znojmo rozloučilo se dříve celkem váženým občanem
Jako bys nevěděl, že každej dobrej skutek... a tak dál... http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png

Niky123 — 17. 5. 2016 9:13

helena napsal(a):

Takhle se Znojmo rozloučilo se dříve celkem váženým občanem
Jako bys nevěděl, že každej dobrej skutek... a tak dál... http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png

Jéžiš, helčo, nestraš, když jsem si tvůj příspěvek přečetla , ještě bez předchozích souvislostí, myslela jsem, že klokan umřel...

klokan — 17. 5. 2016 10:35

helena napsal(a):

Takhle se Znojmo rozloučilo se dříve celkem váženým občanem
Jako bys nevěděl, že každej dobrej skutek... a tak dál... http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png

Ano ano - referent vítězné třídy bude na konci roku odměněn ;)

helena — 17. 5. 2016 10:41

Ano ano - referent vítězné třídy bude na konci roku odměněn
To už máš za pár... těšíš se? http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

klokan — 17. 5. 2016 13:58

helena napsal(a):

Ano ano - referent vítězné třídy bude na konci roku odměněn
To už máš za pár... těšíš se? http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Si piš :D

Selima — 17. 5. 2016 18:08

klokan napsal(a):

Judyna napsal(a):

Gratuluju Klokane. Měl jsi toho taky dost....

Díky :) - K tomu ještě jedna dobrá perlička: město Znojmo se se mnou rozloučilo tak, že v den, kdy jsem byl naposledy ve fabrice na odpolední směně a nebylo zrovna pořádně, kde zaparkovat, tak jsem stál v boční ulici vedle té továrny a večer po desáté jsem dorazil k autu a chystal se odjet do Brna navždy, našel jsem na kole botičku a musel volat měšťáky, aby mi ji odmontovali a dali mi pokutu za to, že stojím dvěma koly 20cm za obrubníkem a zabírám tak městský prostor. Nu - zaplatil jsem tedy ještě před vánocemi pětikilo pokutu a strážníkům jsem popřál, aby si za to koupili něco pěknýho na sebe a odjel do toho Brna... Takhle se Znojmo rozloučilo se dříve celkem váženým občanem, který tam udělal skoro "první poslední". Ten bloček nosím dodnes v peněžence na památku ;).

Aspoň ti uľahčili odchod... ;) Mne ho uľahčil bývalý, podobným štýlom. Odvtedy už bolo niekoľko bývalých :D , ale ani jednému sa nepodaril taký husársky rozchod ako jemu. :kapitulation:

Judyna — 17. 5. 2016 19:20

klokan napsal(a):

Judyna napsal(a):

Gratuluju Klokane. Měl jsi toho taky dost....

Díky :) - K tomu ještě jedna dobrá perlička: město Znojmo se se mnou rozloučilo tak, že v den, kdy jsem byl naposledy ve fabrice na odpolední směně a nebylo zrovna pořádně, kde zaparkovat, tak jsem stál v boční ulici vedle té továrny a večer po desáté jsem dorazil k autu a chystal se odjet do Brna navždy, našel jsem na kole botičku a musel volat měšťáky, aby mi ji odmontovali a dali mi pokutu za to, že stojím dvěma koly 20cm za obrubníkem a zabírám tak městský prostor. Nu - zaplatil jsem tedy ještě před vánocemi pětikilo pokutu a strážníkům jsem popřál, aby si za to koupili něco pěknýho na sebe a odjel do toho Brna... Takhle se Znojmo rozloučilo se dříve celkem váženým občanem, který tam udělal skoro "první poslední". Ten bloček nosím dodnes v peněžence na památku ;).

:) Tak to má být. Když už, tak už.....:)

Ale teď vážně - aspoň Ti není po Znojmu smutno. Žiješ si dobře, tak co.

Judyna — 17. 5. 2016 19:21

Eva. napsal(a):

Judyno, je to tak, jak ti to napsala Niky.

Dík Evo. Já to tak nesleduju....

Dorka — 18. 5. 2016 8:46

helena napsal(a):

S odstupem času jsem ráda, že je to tak, jak je. Můj BM už se svou milenkou a následně manželkou není, odešla od něj i s jejich synem
Miluju kouzlo ne(?)chtěnýho... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

Ze by takova mala ticha pomsta, vykonana nekym jinym?

Eva. — 18. 5. 2016 10:11

Něčí msta? Takhle přemýšlíš, Dorko? Vidíš, a mě to ani nenapadlo.
Bylo mi moc líto, že jim to nevyšlo, když jsem se to dozvěděla. Mému BM jsem přála, aby s ní byl šťastný, když se mnou být nemohl.
Boží mlýny ale melou každému z nás, mě samozřejmě nevyjímaje.

vera — 30. 5. 2016 10:38

já prožila po rozvodu hezký vztah s A.......moc mi pomohl dostat se na druhý břeh......postupem doby vyšuměi .........zůstáváme dobrými přáteli, ale nenavštěvujeme se navzájem, vídáme se na výletech, na kole, chodíme spolu na výstavy, přednášky
stal se parťákem na cesty....... Pan to hezky napsala, že dobrý parťák na cesty je pes.......ale já nejsem pejskař-škoda
vůbec si nedovedu představit, že bychom byli partnery
za hodinu odjíždím na Kavkaz........jede nás tentokrát 10-jede i A............

Selima — 30. 5. 2016 15:08

To znie pekne, aj keď - žili spolu, až kým nepomreli" by sa mi asi páčilo viac. :D Šťastnú cestu, mmch!

Slniečko — 18. 7. 2017 8:25

Jsem vdaná 13 let, měla jsem poměr 5 let, byli jsme víc kamarádi než milenci, ve chvílli, kdy jsem si uvědomila, že si toto muž nezaslouží, tak jsem se rozhodla odejít, v tu chvíli se také provalila nevěra u pána, stáhl se, ženě tento 5ti letý vztah nepřiznal a bojuje o rodinu, důvodem není láska k jeho paní, ale láska k dětem. Já balím kufry a odcházím od manžela. Ví, kdo jsem, toleruje to, ale to není život ani pro něj ani pro mě a bavit se otevřeně doma o milenci je opravdu peklo, kdo nezažil, nepochopí.

U měl by extrém ten, že pán od prvopočátku, kdy byl zamilovaný tlačil na to, abych se od manžela odstěhovala, po třech letech přišel další pokus a to, abych otěhotněla a i když jsem toto ustála, tak nátlak nepřestal a ve chvíli, kdy mu žena na nevěru přišla, vlezla mu do telefonu a našla tam zprávu ode mě, tak se stáhl a od té doby ticho po pěšině. :-)

Judyna — 18. 7. 2017 11:14

Já samozřejmě nemůžu vědět, jak je to u vás, ale často ve svém okolí vidím, že chlap udržuje mimomanželský poměr - což mu maximálně vyhovuje. Jakmile se to provalí, či jeho milenka chce odejít od manžela, chlap se stáhne. Jak říkávala jedna moje o hodně starší a zkušenější kolegyně - pro chlapa je vždy nejlepší, když má milenka "firmu" (..je vdaná..)

Barča — 22. 7. 2017 8:23

Slniečko napsal(a):

Jsem vdaná 13 let, měla jsem poměr 5 let, byli jsme víc kamarádi než milenci, ve chvílli, kdy jsem si uvědomila, že si toto muž nezaslouží, tak jsem se rozhodla odejít, v tu chvíli se také provalila nevěra u pána, stáhl se, ženě tento 5ti letý vztah nepřiznal a bojuje o rodinu, důvodem není láska k jeho paní, ale láska k dětem. Já balím kufry a odcházím od manžela. Ví, kdo jsem, toleruje to, ale to není život ani pro něj ani pro mě a bavit se otevřeně doma o milenci je opravdu peklo, kdo nezažil, nepochopí.

U měl by extrém ten, že pán od prvopočátku, kdy byl zamilovaný tlačil na to, abych se od manžela odstěhovala, po třech letech přišel další pokus a to, abych otěhotněla a i když jsem toto ustála, tak nátlak nepřestal a ve chvíli, kdy mu žena na nevěru přišla, vlezla mu do telefonu a našla tam zprávu ode mě, tak se stáhl a od té doby ticho po pěšině. :-)

Slniečko, to jsi měla a máš docela těžké - víc, než třetinu doby trvání manželství paralelní vztah.  Tedy jak to čtu, léta dva neuspokojující vztahy, navíc alespoň jeden z nich s manipulativním člověkem. To je ten vydíraný manželkou?
Asi je dobře, že z toho odcházíš. Teď je důležité, co dál.

Slniečko — 24. 7. 2017 22:10

Barči, ano, to je ten pán, co ho žena vydírá přes děti, evidentně to ovšem funguje. Pět let jsem poslouchala, že když odejdu od muže, odejde také, to jsem věděla, že je špatně, kromě toho, pán mi až posléze přiznal, že má doma ženu s půl roční holčičkou, že to bylo "dítě na usmířenou". Takže už v době, kdy jsme si jen psali, byla už těhotná. A teď mi také dochází, že mi nikdy neřekl, co se stalo rok a půl předtím, kdy se pro dítě na usmířenou rozhodli. To byl jeden z největších vykřičníků, proč jsem věděla, že to není člověk pro další život, ale měla jsem ho ráda a jako lidé jsme si sedli. Teď mi také chybí jako člověk, ne jako milenec. Ono to na tom Slovensku blíž ke Košicím asi funguje jinak, lidé jsou tam založení na tom, že když už někoho mám, tak ho "vlastním". Toto je jeden příklad za všechny.
Prostě jsem v sobě držela a to do poslední chvíle, i když mi vyvolávala jeho žena, že nerozbiju rodinu, kde je malé dítě. A to nemluvím o tom, že než odešel, tak mému muži poslal smsku, aby ho nekontaktoval. To jsem nepochopila vůbec. Mě ji poslal také. Člověk by si řekl, že po těch pěti letech jsem ho poznala v mnohých situacích a že jich bylo požehnaně. Dokázal v zuřivosti, kdy zjistil, že jsem radši vzala prášek poslední pomoci rozbít okno u auta klíčem od něj. Xkrát také výstupy na veřejnosti i v soukromí, že jsem se si říkala, že toto snad muž ve 42 letech nemůže myslet vážně. Myslel. :| Jsou prázdniny, snažím se sehnat od září podnájem a i když muž bojuje, což naprosto nechápu, tak od něj s dětmi odejít. Poprvé se postavit na vlastní nohy bez chlapa a začít konečně žít.

Eva. — 25. 7. 2017 7:34

Slniečko, to jsou halt vyhodňáre. To jsou jiní lidé... Dál se rozepisovat nebudu.
Jen nechápu, jak nemůžeš chápat, že tvůj manžel stále bojuje. To je moc krásné, možná tě miluje, nechce přijít o rodinu... To je jedno, jaký má důvod. Důležité je, že chce být s tebou a chce, aby rodina zůstala celá. Jo, co bych já dala za takového manžela... Rodina je podle mě to nejdůležitější v životě člověka.

Judyna — 25. 7. 2017 10:10

Taky bych manželovi zkusila dát šanci. Vždyť ty ses poslední roky zaobírala zřejmě jen tím milencem. Když tak o něm píšeš, nechápu zároveň, že Ti může jako člověk chybět.

To jsou přesně ty typy, o kterých jsem psala. Kecy, pokud je milenka vdaná. Pak zbabělý útěk. Na jeho ženu bych nic nesvalovala.

Eva. — 25. 7. 2017 10:52

Taky nechápu, že ti ten člověk chybí. Ale člověk je nevyzpytatelný... :jojo:
Tvůj bývalý milenec je mimo jiné agresivní, bála bych se ho... Jednou by nemusel ve vzteku rozbít okno, ale... To jsou ti východňáři. Řekla bych, že je jich většina = víc než polovina. Agresivní vlastníci a manipulátoři a machové. Takové mám s nimi (bohaté) zkušenosti z vysoké školy i ze zbytku života. Oni jsou tam na tom východě takoví ... jiní... východní...
Ale to jsem odbočila.

Na tvém místě, pokud ti to jenom trošku jde, bych dala manželovi i sobě šanci, změnit vztah k lepšímu a zůstat spolu. Jak píše i Judyna.

modrovous — 25. 7. 2017 11:44

Aniž bych chtěla nějak moralizovat, napadá mě, jak se asi při všech těch vztahových veletočích cítí všechny ty děti. :(

Selima — 25. 7. 2017 13:43

Slniečko napsal(a):

Jsem vdaná 13 let, měla jsem poměr 5 let, byli jsme víc kamarádi než milenci, ve chvílli, kdy jsem si uvědomila, že si toto muž nezaslouží, tak jsem se rozhodla odejít, v tu chvíli se také provalila nevěra u pána, stáhl se, ženě tento 5ti letý vztah nepřiznal a bojuje o rodinu, důvodem není láska k jeho paní, ale láska k dětem. Já balím kufry a odcházím od manžela. Ví, kdo jsem, toleruje to, ale to není život ani pro něj ani pro mě a bavit se otevřeně doma o milenci je opravdu peklo, kdo nezažil, nepochopí.

U měl by extrém ten, že pán od prvopočátku, kdy byl zamilovaný tlačil na to, abych se od manžela odstěhovala, po třech letech přišel další pokus a to, abych otěhotněla a i když jsem toto ustála, tak nátlak nepřestal a ve chvíli, kdy mu žena na nevěru přišla, vlezla mu do telefonu a našla tam zprávu ode mě, tak se stáhl a od té doby ticho po pěšině. :-)

Ruky preč od neho, :rolleyes: podľa mňa...

Selima — 25. 7. 2017 13:49

Ja chápem, že žiť ďalších X rokov s mužom, ktorého fakticky& nemám rada (inak si 5-ročnú neveru vysvetliť neviem), nie je život, ale živorenie. Pre oboch. Je fakt, že deti sú ešte malé, ale je tiež fakt, že až budú veľké, zostane len prázdny život s človekom, s ktorým si nevieme navzájom dať lásku a šťastie - a zrejme už aj nedostatok chuti a sily to zmeniť... Základ je položiť sama sebe otázku, či svojho muža milujem - a prípadne vycítiť, či on miluje mňa. Od toho by sa mali odvíjať ďalšie odpovede. A nemyslím si, že by deti zo "studeného odchodu" alebo zlého manželstva odišli do života nepoznamenané...

Judyna — 25. 7. 2017 16:29

Hodně záleží na těch dětech, jak to berou. Pokud mají s tatínkem dobrý vztah, pak by možná bylo dobré přemýšlet o odchodu až budou velké. Také nevíme, zda děti vědí, že jejich maminka měla jiného. Pokud jsou vztahy v rodině ze všech stran špatné, pak je lepší odejít, to ano. A co když děti budou chtít zůstat u táty? I když - na to jsou asi malé....

Selima — 25. 7. 2017 20:25

Nemyslím, že by rodič automaticky po rozvode musel prestať byť rodičom - ak sú obaja partneri rozumní, môže rozísť sa byť lepším riešením ako trápiť sa spolu... aj pre tie deti. Hádky sú jeden extrém, ale chladné manželstvo a chladná atmosféra doma tiež nemusia byť bohviečo. Ak majú deti pekný vzťah s otcom, tak si ho pri rozumnej mame môžu uchovať a mať šťastnú matku (a otca) je podľa mňa veľká devíza do budúcnosti.

Dorka — 25. 7. 2017 20:55

Holky, kdy se rodina rozpadla, když ji rozbil mimomanželský vztah "klidně"?
Nevěřím!
To prostě nejde, pokud oba, rsp.všichni tři nejsou bohémové nebo naprostí flegmatici!
Rozumně se rozejít, když " jdu za hlasem svýho srdce" a jde o nějaké děti, NEJDE!!!

Slniečko — 25. 7. 2017 21:22

Evi, o východňiaroch jsem dlouho nic netušila, tento byl první a byla jsem hodně rozčarovaná z mnohých věcí, no nesoudila jsem a ani teď ho nechci soudit. Neznám jeho ženu, vím jen, že už první rozvod byl bůh ví proč, ale hodně náročný a vždy v tom hrálo bohužel hlavní roli dítě. Poprvé opustil 5ti letou dceru, otázkou je a podruhé, kdy milenka otěhotněla, ale dva roky to dítě vychovával manžel paní, až potom ji tento pán dotlačil přiznat pravdu a odejít, aby ji mohl vychovávat biologický otec, je síla. S touto dcerou, za měsíc jí bude 14 let nemají tak intenzivní vztah, byl na počátku narušený, druhá dcera přišla na svět sice už za existence mě, upozorňuji, že jsem netušila a hlavně s ním v té době nic fyzicky neměla, tak sám mi řekl, že co nedal manželce a nemohl dát mě dal naštěstí této malé. Dnes je jí 5 let a je to tatínkův mazánek.  Nikdy bych nešla proti dětem a to žádným. Proto jsem se i stáhla, když jeho žena hledala důkazy, kdo jsem a co jsem. A když mě žádal, abych ženě řekla pravdu, tak jsem to razantně odmítla, toto je předci jeho rozhodnutí a já za něj rozhodovat nehodlala. Ano, ublížili jsme jí oba já i on, ale neměla jsem právo již do toho zasahovat a nezasáhla jsem.
Můj muž se mě naučil brat takovou, jaká jsem, myslím, že mě miluje i nenávidí zároveň, ale je ochotný mi jakkoliv to půjde vyjít vstříc. Starší syn na něm visí, stejně jako na něm visí táta, u nás to bylo obráceně, já jsem byla chladná, tak manžel dal všechen svůj cit synovi a druhý zase visí na mě. Oba jsme schopní se rozumně domluvit na všem i na naprosto neomezeném styku dětí s oběmi rodiči. V tom je můj muž zlatý, nikdy by nešel proti dětem a nepoužil je jako zbraň. Mám svého muže neskutečně ráda, ale to je na manželství málo a to už dlouhodobě. Třetí dítě bohužel být nemohlo a myslím, že i potrat v té době udělal svoje, je možné, že jsme se ani jeden úplně nesrovnali. Já tehdy to třetí dítě chtěla, i přes zdravotní problémy, ale muž řekl razantně ne.
Pán Slovák je už vyřešený, uzavřel si cestu sám a všichni víme, jak jednou dopadne, trošku ho znám, takže jakmile další milenka otěhotní, tak bude vymalováno. Není schopný věřit nikomu jinému natož sobě, potřebuje větší páku na to, aby udělal změnu, ale to už je jeho život, ne můj. Muž bojuje, my se nehádáme, máme klidné manželství, děti jsou spokojené, učí se skvěle, doma jsou rádi, ale manželovi přátelství v manželství je málo a já s ním už prostě intimně nedokážu fungovat, takže hledám podnájem a pomaličku se stěhuji, naštěstí to máme do školy daleko, takže je i nyní možnost zatím dětem nic dalšího nevysvětlovat, než, že budeme blízko školy a jejich kamarádů a s mužem se budeme o děti střídat a čas ukáže, jestli  je šance nebo to tak zůstane a bude to tak lepší pro všechny.

Judyna — 25. 7. 2017 23:05

Já tomu nerozumím V prvním příspěvku jsi psala - " v tu chvíli se také provalila nevěra u pána, stáhl se, ženě tento 5ti letý vztah nepřiznal a bojuje o rodinu, ..."

Teď zase píšeš "...Proto jsem se i stáhla, když jeho žena hledala důkazy, kdo jsem a co jsem. A když mě žádal, abych ženě řekla pravdu, tak jsem to razantně odmítla, toto je předci jeho rozhodnutí a já za něj rozhodovat nehodlala...."

Při každém Tvém dalším psaní mi zní v uších Tvoje věta , že jste si sedli jako lidé, že ti chybí jako člověk, ne jako milenec. Jak jste si mohli sednout jako lidé - to jste si tolik podobni? Jako milenec Ti neschází, jeho letora, podle toho, jak píšeš, je hrozná....S manželem se také nemůžeš intimně stýkat, takže ten Ti jako milenec také nechybí...

Děti jsou v pohodě - což je moc dobře a Tvého manžela pozlatit.

Zároveň chápu, že je těžké žít v manželství bez lásky, ale asi by to chtělo trochu zodpovědnosti a lásky ke svým dětem, jsou to živí tvorové, ne nějaké hračky. Ty to ve vztahu nevydržíš a ony se mají tobě přizpůsobit? Když - jak píšeš - zřejmě z jejich pohledu je u vás vše v pořádku a žijí doteď spokojeně s fungujícím tátou a mámou?

helena — 26. 7. 2017 7:08

Panebože... milenec má bejt pro radost, ne na to, aby komplikoval život širýmu okolí - i tomu "nevinnýmu" (pro milenky platí obdobně).

modrovous — 26. 7. 2017 10:30

helena napsal(a):

Panebože... milenec má bejt pro radost, ne na to, aby komplikoval život širýmu okolí - i tomu "nevinnýmu" (pro milenky platí obdobně).

Bohužel, tohle se nikde nevyučuje.  :/

Slniečko — 26. 7. 2017 10:39

Judyno, než se stáhl, tak jeho žena pátrala, volala mi snad z 5ti čísel svých příbuzných a kamarádek, to jen pro upřesnění. Možná mi chybí jako člověk proto, že jsem ho brala za přítele, než za milence. Ten vztah byl hodně zvláštní a já byla více jeho kamarádka, páč žádné kamarády a známé nemá. Prostě jsem se zapřela já, protože jsem viděla tu malou, která si svoje rodiče nevybírá a snažila se jen být, aby on mohl fungovat doma a neměl zaječí úmysly. Bylo období, kdy jsme spolu něco měli, ale to bylo hodně krátké, prostě to z jeho strany nešlo, podle všeho měl těch psychických problémů více.

Selima — 26. 7. 2017 12:26

helena napsal(a):

Panebože... milenec má bejt pro radost, ne na to, aby komplikoval život širýmu okolí - i tomu "nevinnýmu" (pro milenky platí obdobně).

:jojo:

Judyna — 26. 7. 2017 17:33

Slniečko napsal(a):

Judyno, než se stáhl, tak jeho žena pátrala, volala mi snad z 5ti čísel svých příbuzných a kamarádek, to jen pro upřesnění. Možná mi chybí jako člověk proto, že jsem ho brala za přítele, než za milence. Ten vztah byl hodně zvláštní a já byla více jeho kamarádka, páč žádné kamarády a známé nemá. Prostě jsem se zapřela já, protože jsem viděla tu malou, která si svoje rodiče nevybírá a snažila se jen být, aby on mohl fungovat doma a neměl zaječí úmysly. Bylo období, kdy jsme spolu něco měli, ale to bylo hodně krátké, prostě to z jeho strany nešlo, podle všeho měl těch psychických problémů více.

Tolik ohleduplnosti....Ke svým dětem budeš také ohleduplná? Ani ony si svoje rodiče nevybraly...
Jak můžeš člověka, který na Tebe vyvíjí nátlak (viz Tvůj první příspěvek) nazývat přítelem?
Nezlob se na mě Slniečko, ale tvůj milenec - přítel možná není sám, kdo má psychické problémy. Promiň, nechci se Tě dotknout, jen píšu svůj názor.

Kiara — 27. 7. 2017 20:38

Slniečko napsal(a):

...A to nemluvím o tom, že než odešel, tak mému muži poslal smsku, aby ho nekontaktoval. To jsem nepochopila vůbec. Mě ji poslal také. Člověk by si řekl, že po těch pěti letech jsem ho poznala v mnohých situacích a že jich bylo požehnaně. Dokázal v zuřivosti, kdy zjistil, že jsem radši vzala prášek poslední pomoci rozbít okno u auta klíčem od něj. Xkrát také výstupy na veřejnosti i v soukromí, že jsem se si říkala, že toto snad muž ve 42 letech nemůže myslet vážně. Myslel. :| Jsou prázdniny, snažím se sehnat od září podnájem a i když muž bojuje, což naprosto nechápu, tak od něj s dětmi odejít. Poprvé se postavit na vlastní nohy bez chlapa a začít konečně žít.

Slniečko, nerozumím tomu, jak mohl Tvůj milenec poslat textovku Tvému muži, respektive jakým způsobem na něj mohl získat telefonní číslo :co: V takových situacích, jako byla ta vaše se přece navzájem čísla na oficiální partnery nerozdávají či nevyměňují?!?

Jinak k dalšímu vytučněnému - no comment :usch::grater: Není nic smutnějšího, nežli mužská hysterie doprovázená agresivitou a opět nerozumím tomu, proč jsi s takovým exemplářem strávila pět let svého života. Po prvním takovém záchvatu přece normální ženská bere nohy na ramena a už nikdy (!!!) se s takovým člověkem nesetká. Mně až zatrnulo při pomyšlení, že by se vám dvěma milencům podařilo rozvést se a začít nový společný život i s Tvými dětmi :grater: protože představa, že něco takového dotáhneš do života svým dětem je - a to se na mě nezlob - silně mrazivá :mad:

Slniečko — 27. 7. 2017 21:19

Kiaro, on neměl telefonní číslo na mého muže, stejně jako já jsem ho neměla na jeho ženu do doby, než mi začala vyvolávat. Mě poslal textovku, ať ho nekontaktuji a neobtěžuji jakmile jsem napsala já jeho ženě, ať mě nechá být. A do dvou hodin někde sehnal číslo na mého muže a napsal mu to stejné jako mě, kde k číslu přišel, to netuším ani já ani můj muž a hlavně, nepochopila jsem, proč mu psal, když můj muž o něm věděl a nikdy by se do toho nemíchal, možná proto, aby se pomstil, měl doma peklo, tak ho chtěl dopřát i mě? Netuším, nepochopili jsem to nikdo. A hlavně toto bych od něj nečekala....
Po tom první výstupu jsem dlouho váhala, nakonec jsem se s ním bavila dál, ale těch výstup bylo nepočet krát a jen mě to utvrdilo v mém přesvědčení, že bych s ním nikdy nemohla být. Moje děti mají přísného, ale nadevše milujícího tátu a toho jim nikdo nedokáže nahradit.
Jen upřesním, já nechtěla a nechci odejít od manžela kvůli danému milenci. Chci to udělat pro sebe a děti.

vrabčák — 27. 7. 2017 23:43

Ty poslední tři větný celky jsou nad moje chápání... :kapitulation:

eremuruss — 28. 7. 2017 10:03

vrabčák napsal(a):

Ty poslední tři větný celky jsou nad moje chápání... :kapitulation:

i nad moje

Judyna — 28. 7. 2017 13:51

Nad moje taky.
Zeptám se tedy konkrétně a reaguji na to, co jsi napsala:

"....Moje děti mají přísného, ale nadevše milujícího tátu a toho jim nikdo nedokáže nahradit.
Jen upřesním, já nechtěla a nechci odejít od manžela kvůli danému milenci. Chci to udělat pro sebe a děti...."

- doteď jsi psala, že odcházíš kvůli sobě. Psala jsi, že Tvůj nejstarší syn má s otcem velcie silnou citovou vazbu (mými slovy), píšeš, že Tvoje děti mají - viz vytučnělé... Proč tedy píšeš, že odcházíš kvůli dětem?
Vždyť problém máš zřejmě jen Ty.

Selima — 28. 7. 2017 14:34

Ja to myslím si trochu chápem... Ak je matka trvale nešťastná, tak to rozhodne vyplýva na deti - a vlastne na celú rodinu. Ak sa Slniečkovci rozídu, obaja dostanú šancu (nie automatické právo) nájsť si niekoho iného, s kým môžu byť šťastnejší. To môže byť dobrým príkladom aj pre deti - trebárs aby sa v budúcnosti neženili z rozumu, aby nezotrvávali v manželstve z povinnosti a neboli v ňom nešťastní... Neviem, aké sú okolnosti slniečkovkského manželstva, ale poznám zopár vzťahov, kde sa celá rodina a aj priatelia modlia, aby sa rozišli a hľadali si šťastie každý na vlastnú päsť.

Judyna — 28. 7. 2017 18:13

Seli, pokud nesoulad dopadá na děti, tak se není o čem bavit. Ale to už jsme zde v tomto konkrétním případě probírali. Vypadá to, že děti nic netuší a žijí doteď spokojeně (což je super). Pokud to tak opravdu je, jak to ty děti mají pobrat? A proč vlastně? Dva malí a nevinní mají v tomto případě větší váhu než jedna dospělá nespokojená. Znovu píšu - pokud je manželství nefunkční tak, že dochází k  hádkám, bitkám a vodění si kamarádů až domů,děti to samozřejmě poznají a pak je to o něčem jiném. Pak ať zůstanou s tím, kdo se jim víc věnoval.
Ty děti fakt za nic nemůžou a zaslouží si klidné dětství. A my rodiče máme povinnost jim ho zajistit, i za cenu nějakého našeho "nepohodlí". Prostě slabí by měli být chráněni. To znamená buďto v manželství zůstat a na nějaký čas zapřít sama sebe (už jednou se S. zapřela kvůli cizímu dítěti a příteli - proč by to nemělo být v případě jejich vlastních dětí?) nebo z manželství odejít, pokud jsou děti jakýmkoliv způsobem ohroženy.

helena — 28. 7. 2017 19:04

Dlouho jsem tu nenapsala, že když se bourá hnízdo, nemělo by se šlapat po mláďatech... tak to holt připomenu...

Dorka — 29. 7. 2017 8:38

Mankote!!!

modrovous — 29. 7. 2017 11:29

helena napsal(a):

Dlouho jsem tu nenapsala, že když se bourá hnízdo, nemělo by se šlapat po mláďatech... tak to holt připomenu...

Asi to bude zbytečné připomínat někomu, kdo si v průběhu toho pětiletého bourání ještě stihl nějaké to mládě pořídit, jestli ty metříky a ostatní údaje tedy správně chápu. :/
Nebo jinak a po lopatě - když už se mi ve vztahu nelíbí natolik, že si aktivně hledám jiný a i po jeho rozpadu se chystám k odchodu, tak si probůh snad nepořizuju ještě další mládě. Leda snad abych potom ve jménu jeho klidu a pohody měla vlastně důvod k odchodu. Přijde mi to celé lehce zvrácené. Ale možná to jenom špatně chápu, to je taky možnost.

Barča — 29. 7. 2017 18:46

Slniečko, myslím, že by bylo dobré použít peníze, které patrně máš do samostatných začátků na psychologa, rodinného nebo manželského poradce a dala si ještě dost času.Jestli potřebuješ, odstěhuj se ze společné domácnosti, ale děti nech doma.
Pokud jsi v době, kdy ses sblížila se svým manželem, neužívala hormonální antikoncepci, je velmi pravděpodobné, že jste si "voněli" a že si můžete vonět znovu (zvlášť jestli teď užíváš hormonální antikoncepci, vysadíš ji a chvíli počkáš) - to k té tvé nechuti.
Jestli dobře počítám, tohoto milence sis našla v době, kdy je nebezpečí omrzení se a rozpadu vztahu nejvyšší - a vám se to skutečně podařilo. Asi jste na něm s manželem nepracovali, nebudovali jste jej. A když si se zamilovala do jiného, pak jsi už jenom destruovala. Zkus začít zase budovat rodinu, pro tvé děti je to naprosto zásadní!
Nevím, jaké jsi měla dětství ty, pokud tví rodiče spolu (a s tebou) nežili, je nejlepší čas tuhle kletbu zlomit.

Kiara — 29. 7. 2017 21:50

Judyna napsal(a):

Seli, pokud nesoulad dopadá na děti, tak se není o čem bavit. Ale to už jsme zde v tomto konkrétním případě probírali. Vypadá to, že děti nic netuší a žijí doteď spokojeně (což je super). Pokud to tak opravdu je, jak to ty děti mají pobrat? A proč vlastně? Dva malí a nevinní mají v tomto případě větší váhu než jedna dospělá nespokojená. Znovu píšu - pokud je manželství nefunkční tak, že dochází k  hádkám, bitkám a vodění si kamarádů až domů,děti to samozřejmě poznají a pak je to o něčem jiném. Pak ať zůstanou s tím, kdo se jim víc věnoval.
Ty děti fakt za nic nemůžou a zaslouží si klidné dětství. A my rodiče máme povinnost jim ho zajistit, i za cenu nějakého našeho "nepohodlí". Prostě slabí by měli být chráněni. To znamená buďto v manželství zůstat a na nějaký čas zapřít sama sebe (už jednou se S. zapřela kvůli cizímu dítěti a příteli - proč by to nemělo být v případě jejich vlastních dětí?) nebo z manželství odejít, pokud jsou děti jakýmkoliv způsobem ohroženy.

:supr::jojo::supr:
Mně totiž přijdou Slniečkovy důvody k rozchodu/rozvodu/rozbití rodiny docela dost malicherné na to, aby připravila dvě malé děti o domov a - jak píše - milujícího tátu. Jak správně píše Judyna a ostatní, na manželství se musí neustále pracovat a musí na něm pracovat oba dva partneři společně, ne to řešit tím, že si najdu prapodivného pána s celou snůškou závadových vlastností a pokoutně se s ním scházím celých pět let :dumbom:

Slniečko, já se rovněž přikláním k tomu, že bys měla vyhledat buď psychologa, nebo si sjednat nějakou rodinnou terapii. Podle toho, co jsi sem napsala, tak nějak cítím, že někde hluboko uvnitř Tebe dřímá nějaký hodně zakopaný problém a ještě předtím, než se definitivně rozhodneš zásadně změnit k horšímu život svým dětem bys měla absolvovat poradu u odborníka, aby ten Tvůj problém nějakým způsobem rozklíčoval. Manželství totiž nejsou boty, které - sotva mě začnou tlačit - tak je zuju, odložím a běžím si koupit nové :jojo:

Judyna — 29. 7. 2017 22:42

Slniečko, tak nejen já před pár dny, ale i další holky doporučují, abys zvážila psychologickou pomoc. Trošku jsem se obávala toho, jestli jsem nepřestřelila, ale každé další Tvoje psaní...no prostě - zkus to.
Držím palce Tobě, ale hlavně a především vašim dětem.

Dorka — 30. 7. 2017 9:45

Nejsem si jistá, jestli Sluníčko, rozpadem mileneckého vztahu zklamané, dotčené, uražené a možná i zmatené, dokáže toto plně pochopit a vnímat...
Přeju mu/ti, aby jo! Ptz.je to velmi potřeba!... ❇

Selima — 31. 7. 2017 14:00

Judyna napsal(a):

Seli, pokud nesoulad dopadá na děti, tak se není o čem bavit. Ale to už jsme zde v tomto konkrétním případě probírali. Vypadá to, že děti nic netuší a žijí doteď spokojeně (což je super). Pokud to tak opravdu je, jak to ty děti mají pobrat? A proč vlastně? Dva malí a nevinní mají v tomto případě větší váhu než jedna dospělá nespokojená. Znovu píšu - pokud je manželství nefunkční tak, že dochází k  hádkám, bitkám a vodění si kamarádů až domů,děti to samozřejmě poznají a pak je to o něčem jiném. Pak ať zůstanou s tím, kdo se jim víc věnoval.
Ty děti fakt za nic nemůžou a zaslouží si klidné dětství. A my rodiče máme povinnost jim ho zajistit, i za cenu nějakého našeho "nepohodlí". Prostě slabí by měli být chráněni. To znamená buďto v manželství zůstat a na nějaký čas zapřít sama sebe (už jednou se S. zapřela kvůli cizímu dítěti a příteli - proč by to nemělo být v případě jejich vlastních dětí?) nebo z manželství odejít, pokud jsou děti jakýmkoliv způsobem ohroženy.

To je len JEDNA z foriem nefunkčnosti manželstva, tá najviac viditeľná. Po tom, čo som si vypočula príbeh manželky psychopata, ktorá mala navonok ideálne manželstvo, ale v skutočnosti koketovala s myšlienkami na vraždu alebo samovraždu, už mám na vec trochu komplexnejší pohľad a iný názor. To, že deti nechápu rozumom niečo zlé, čo sa môže diať v rodine, neznamená, že to neexistuje - a že to vo finále nemôže byť horšie ako prípadný pokojný rozchod dohodou. Nechcem tým tvrdiť, že Mr. Slniečko je psychopat alebo že ich vzťah je otrasný, hoci navonok dobrý - skôr to, že ako to naozaj je vedia len oni dvaja a aj zodpovednosť za šťastie detí v rodine alebo v dvoch nových rodinách tiež leží len a výlučne na nich.
Ale za tým, že si neviem celkom predstaviť deti, hlavne malé, ktoré majú nešťastnú matku, za tým si stojím. Niekedy sa to dokonca prejaví až v dospelosti (keď žena potláča samu seba a "nedovolí" si byť šťastná, lebo to chápe ako nepatričný luxus a nezaslúžený bonus), ale nejak osa to prejaví vždy.
Slniečko musí sama zvážiť, kde sa skrýva jej šťastie a šťastie jej detí, a potom pracovať na jeho dosiahnutí... podľa mňa.

Slniečko — 31. 7. 2017 16:32

Tak napravím především informaci o druhém dítku, které má špatný metřík a má 7 let za sebou. Dítě na usmířenou měl ten pán, ne já.
Jestli to, co píši vypadá, že jsem zmatená, naštvaná nebo snad zhrzená, tak mě to moc mrzí. Nejsem ani jedno z toho, jen jsem se prostě zamilovala na špatném místě, nic víc, nic míň a teď musím nést následky. Je pravdou, že jste nikdo nešel v mých šlépějích, proto nemůžete soudit. Jsem sice z úplné rodiny, ale ač rodiče spolu zůstali, tak mě i mému bratrovi neskutečně ublížili. Jako ne úplně chtěné dítě jsem vždy hledala místo na tomto světě a hledám dodnes a nejsem schopná ho najít. Celý život jsem žila život mojí mamči a žiju ho dál, nežiju ten svůj a dospěla jsem k rozhodnutí, že není nutné se za každou cenu obětovat a že tuto chybu nechci udělat. Nevdávala jsem se z velké lásky, děti přišly o hodně později. Ano, miluji svoje děti, miluje je i můj muž, ale já v tom vztahu nejsem sama sebou, už x let se popírám a vím, že to takto dál už nejde a nechci to tak. Moje trable jsem si nevyřešila, bohužel jsem k tomu musela dospět až takto pozdě a ani můj muž není šťastný, tak proč to uměle celé prodlužovat? Mám jediné a obrovské štěstí, že můj muž je natolik normální, že se domluvíme a dokážeme dětem takto dát víc, než když budeme pohromadě. Po 16ti letech jsem prostě dospěla do stádia, že chci být s dětmi sama. Že se musím postavit na nohy a jít dopředu ale bez něj. A že jsem nechtěla rozbít rodinu milenci? Pokud k tomu rozhodnutí nepřijde sám, tak to stejně nikam nevede a opět, já nejsem v jeho kůži, já nevím, co se skutečně u něj doma děje či neděje. Mě to celé otevřelo oči a jsem za to ráda. Tak stejně jako muž nedostával lásku od mě, tak se upnul na staršího syna, se milenec stejně upnul na mladší dceru, takže chybu asi vidíte na obou stranách, jen každý jsme se rozhodli jinak. :-) Jsem asi divná, ale přeju si, aby našel svůj klid a byl jednou opravdu šťastný. Nastavili jsme si zrcadla, ale já ho pochopila, on ne. Život jde dál.

Eva. — 31. 7. 2017 17:17

Slniečko, chápu tě a rozumím ti.
Ale já bych v tomto případě přesto upřednostnila kompletní rodinu - maminka, tatínek a jejich společné děti.
A pracovat na zlepšení vztahu mezi tebou a tvým manželem.
To je můj názor, protože pro mě je větší prioritou rodina, než já.

Barča — 31. 7. 2017 20:16

Slniečko, zádrhel je v tom, že máš dvě relativně malé děti.
Jsi čerstvě rozejitá, dej si ještě čas. Byla jsi dost dlouho pod vlivem pravděpodobného manipulátora, nepochybně tě ovlivnil.
Psala jsi něco v tom smyslu (alespoň já jsem to tak pochopila), že tě tvůj manžel bere takovou, jaká jsi a o takovou o tebe stojí. Nedá se na tom stavět? Nelze být sama sebou v tomto manželství, v rodině, kterou jsi založila?
Ať se rozhodneš jakkoli, myslím, že by bylo dobré si najít nějakého dobrého psychoterapeuta. Ten tvůj (bývalý) přítel vypadá, jako velký prů.er. I ten tvůj příspěvek na právním okénku o vydírání a manipulaci svědčí o jakési slepé skvrně, kterou máš. Bylo by fajn ji prohlédnout a to asi bez pomoci nesvedeš.
A jak píšeš, že musíš nést následky ........ nejen ty. :butter:

Judyna — 31. 7. 2017 22:37

No jo vlastně. Teď mi to docvaklo, že na právním psala vlastně Slniečko o této situaci... Znova jsem si ji přečetla. Slniečko, psala jsi to nedávno. Nevypadá to, že by ses někam posunula, že bys něco pochopila, jak píšeš výše....Vždy´t kdyby Tě Tvůj přítel neodstřihnul, byla bys s ním nepochybně dál.... S takovým člověkem! Proč jsi ohleduplná k jeho rodině, k jeho dceři a ne ke svým dětem? Nezlob se, ale pořád píšeš jen o sobě, co chceš ty sama, ale ty jsi máma, nejen manželka a milenka.

helena — 1. 8. 2017 7:02

jen jsem se prostě zamilovala na špatném místě, nic víc, nic míň a teď musím nést následky... Po 16ti letech jsem prostě dospěla do stádia, že chci být s dětmi sama.
Slniečko, ty pořád nevidíš či vidět nechceš, že ty "následky" neponeseš jen ty, ale celé tvoje okolí. A zase - ty chceš být sama... tedy pardon - s dětma, který sbalíš a odvezeš od táty, do cizího prostředí, možná i mezi jiný kamarády, pokud budou i měnit školu...
Na jednu stranu je pro tebe "zrůdné a nepochopitelné", že se máma s děckama chce po rozvodu odstěhovat, na stranu druhou - krom té vzdálenosti a (možná) lepšího kontaktu otce s potomky - se chystáš udělat něco podobnýho. Ale já zapomněla... tvůj "muž je natolik normální, že se domluvíme" - a co mu zbejvá, když mu nedáváš na vybranou? Vždyť on je v podobný situaci, jako tvůj exmilenec...

Slniečko — 1. 8. 2017 10:02

To, co tu píši, je dohoda mě a mého muže. Děti měnit školu nebudou, už před prázdninami jsme se domlouvali, že si najdu podnájem právě u školy, aby děti nemuseli cestovat a vstávat o hodinu a půl dříve a děti se na to těší, budou mít konečně kamarády u domu, nebudou jen sedět doma či na zahradě. Muž je bude vyzvedávat ze školy a já je budu vodit ráno. Když budou chtít být s ním na domě, tak si je vezme a ráno do školy doveze on. Co je na tom zrůdné? Nerozvádíme se, jen mi chce dát prostor, abych dospěla? Víkendy budeme trávit pokud možno spolu a buď to zvládneme nebo se rozvedeme....Je něco jiného mít děti jako rukojmí  viz případ, na který jsem se ptala nebo jen řešit situaci prozatím dočasnou odlukou  a buď to zvládneme nebo se rozejdeme definitivně. Nevidím v tom nic špatného a děti už se těší, toto si přejí už hodně dlouho, nejen po večerech s kamarády skypovat.

helena — 1. 8. 2017 11:20

Nějak si nevzpomínám, že bych o takové dohodě četla... ale můžu se samozřejmě mejlit.

Selima — 1. 8. 2017 12:33

Eva. napsal(a):

Slniečko, chápu tě a rozumím ti.
Ale já bych v tomto případě přesto upřednostnila kompletní rodinu - maminka, tatínek a jejich společné děti.
A pracovat na zlepšení vztahu mezi tebou a tvým manželem.
To je můj názor, protože pro mě je větší prioritou rodina, než já.

Ak tam nie je láska, tak to proste vylepšiť nejde... Ale je fakt, že ak chyba nie je v manželovi, ale v Slniečku, tak si prúsery a problémy ponesie so sebou ďalej... a nič sa nevyrieši.

Judyna — 1. 8. 2017 18:13

jen mi chce dát prostor, abych dospěla?

Tady je zřejmě ten největší problém....

Třeba se to povede tak, jak píšeš, ale já osobně (takhle zdálky, takže bez náležité znalosti situace) si myslím, že to povede k většímu odcizení. Ale jestli se děti  opravdu tolik těší...:|

Kiara — 1. 8. 2017 21:04

Slniečko napsal(a):

Nerozvádíme se, jen mi chce dát prostor, abych dospěla? Víkendy budeme trávit pokud možno spolu a buď to zvládneme nebo se rozvedeme....Je něco jiného mít děti jako rukojmí  viz případ, na který jsem se ptala nebo jen řešit situaci prozatím dočasnou odlukou  a buď to zvládneme nebo se rozejdeme definitivně. Nevidím v tom nic špatného a děti už se těší, toto si přejí už hodně dlouho, nejen po večerech s kamarády skypovat.

Slniečko, dost jsem se podivila tomu, že matka od dvou dětí už školního věku potřebuje prostor k tomu, aby v poměrně zralém věku již konečně dospěla. Neuraž se, ale já jsem si až do této chvíle bláhově myslela, že do manželství a rodičovství vstupují lidé, kteří dospěli alespoň těsně předtím, než se vzali a zplodili potomky :co:

Nevím, jak kdo, ale já v té poslední mnou vytučněné větě cítím pořádnou porci falešného optimismu. Děti jsou snadno ovlivnitelné a manipulovatelné, docela věřím tomu, že když se jim předestře, jak se budou mít v novém bydlišti fajn, tak že se budou těšit stejně vehementně, jako maminka :/ Tak nějak mi připadá, že ty děti ještě vůbec nevědí, na co se to vlastně těší a připadá mi, že to ještě nevíš ani Ty, Slniečko ... :/

Judyna — 1. 8. 2017 21:54

Kdoví, jestli děti tuší, že tam budou bez tatínka.

Dorka — 1. 8. 2017 21:56

Slniecko se těší na "nový prostor", kt.neorganizuje její tolerantní manžel(!), ale ona SAMA...
Vidí pravděpodobně nové bydlení (bez něj), nové šance pro sebe i děti... A myslím, že moc nepočítá s tím, ze se vůbec nemusí ZADAŘIT...
... Bydlení se nevyvede/nebude na něj mít,... děcka si nové kamarády nenajdou/fixujíc se na staré... atd., atd...
Slniecko je nevyzrálá naivní máma! Zasloužila by na zadek! Kromě jiného...=-O

helena — 2. 8. 2017 6:11

Děti jsou snadno ovlivnitelné a manipulovatelné
Vím, že dávám výrokům poněkud jinej kontext... ale ta souvislost s mít "prostor, abych dospěla" mě holt praštila do očí.
Aneb nejen malé děti - ty velké to zvládnou samy na sobě...
(A to ani nezmiňuju, kdo že by vlastně měl nechat dítě dospět.)

Eva. — 2. 8. 2017 8:17

Tatínek nechává dcerku dospět. :(

Slniečko, přečti si své příspěvky od roku 2006...

mia — 2. 8. 2017 8:37

Já teda obdivuju neskonalou trpělivost a vstřícnost pana Slniečka......autorka by asi potřebovala udělat zkušenost s nějakým defektním týpkem, aby ocenila spolehlivost svého muže. Pokud se ten pán stará jak má, nechlastá atd., není konfliktní a nedělá doma dusno, není důvod, aby děti nějak zvlášť registrovaly, že to mezi rodiči zas až tak nehraje......jistě, že je lepší, když si oba navzájem "voní" (tyto potřeby si ale lze pořešit diskrétně, aniž člověk rozkope život mnoha dalším), ale kdo se dal na vojnu, měl by bojovat.....minimálně do doby, než mláďata vylétnou.......ten příklad a pocit rodiny je pro ty děti nenahraditelný. A vždycky je lepší, když jsou na to dva, může přijít nemoc, ztráta zaměstnání, cokoliv.....a pak se všechno líp zvládá. I když by při odluce byl manžel k dispozici, jak píše Slniečko, stát se může cokoliv - natrefí se mu si nová partnerka a je hotovo.
Slniečko, hazarduješ se životem celé své rodiny. Člověk by snad i chtěl chápat tvoje pohnutky, ale rodina by měla být v tomto případě na prvním místě (a fakt to není klišé), pokud tam tedy není ten defektní partner, což u vás není.......
Notabene nikde není psáno, že nový způsob života naplní tvá očekávání........vše je v tvé hlavě.

Eva. — 2. 8. 2017 8:57

Co jsem si přečetla pár příspěvků od roku 2006, přemýšlím, proč si Slniečko pořídila děti se svým manželem, když už tenkrát, když děti neměli, mu byla nevěrná a nebyla v manželství spokojená. :(
Kurnik, když už jednou mám děti, tak už budou na prvním místě ony.
Když byla v manželství, kde neměli děti, podváděla manžela a nebyla v manželství spokojená, tak proč se nerozvedla, ale místo toho má s ním 2 děti. A pak ho znovu podváděla...

Judyna — 2. 8. 2017 9:01

autorka by asi potřebovala udělat zkušenost s nějakým defektním týpkem

Ona ji udělala, i když ho neměla doma, to je fakt. A výsledek? Když to týpek zabalil, Slničko balí kufry taky.
Pan manžel má neskutečnou trpělivost a smysl pro rodinu.

Judyna — 2. 8. 2017 9:02

Eva. napsal(a):

Co jsem si přečetla pár příspěvků od roku 2006, přemýšlím, proč si Slniečko pořídila děti se svým manželem, když už tenkrát, když děti neměli, mu byla nevěrná a nebyla v manželství spokojená. :(
Kurnik, když už jednou mám děti, tak už budou na prvním místě ony.
Když byla v manželství, kde neměli děti, podváděla manžela a nebyla v manželství spokojená, tak proč se nerozvedla, ale místo toho má s ním 2 děti. A pak ho znovu podváděla...

Safra, safra...No jo, no....

Eva. — 2. 8. 2017 9:09

Možná si myslela, že se to zlepší, ale nezlepšilo.
Ale aspoň teď už by měla dělat rozumné kroky a ne dospívat se svolením tatínka manžela, když jsou tam i děti.

mia — 2. 8. 2017 15:06

Judyna napsal(a):

[b]autorka by asi potřebovala udělat zkušenost s nějakým defektním týpkem[/b]

Ona ji udělala, i když ho neměla doma, to je fakt. A výsledek? Když to týpek zabalil, Slničko balí kufry taky.
Pan manžel má neskutečnou trpělivost a smysl pro rodinu.

No ani ne.......milenec ve finále dal přednost své rodině, jak píše Slničko: ".......v tu chvíli se také provalila nevěra u pána, stáhl se, ženě tento 5ti letý vztah nepřiznal a bojuje o rodinu, důvodem není láska k jeho paní, ale láska k dětem."

Tím defektním týpkem myslím takového, který propije výplatu nebo ji naháže do atomatů a nezajímá ho, z čeho rodina žije, nadělá dluhy, zodpovědnost veškerá žádná. Nebo je to despota a tyran, případně takový, co rodinu opustí kvůli nové "pravé a osudové lásce".........takže pokud se podaří, že je partner slušný a zodpovědný chlap, miluje své děti, navíc je takhle tolerantní ke své ženě, jak autorka píše, nevidím moc důvodů, proč dětem takového otce brát. Problémy ve své hlavě si lze přece pořešit nějak citlivě a diskrétně.

Nijak tím autorku nechci soudit, jen se nad tím zamýšlím......sama jsem tím doposud neprošla, usuzuju tak podle případů, které vidím kolem sebe.

Judyna — 2. 8. 2017 16:33

Já vím, že  ho neměla doma. Ale podle toho, co sama psala, měl dobře "nakročeno". Tedy ten přítel, který ji po pětiletém vztahu s klidným srdcem zapřel.

Dorka — 2. 8. 2017 21:11

Takže Slniecko má "zatmění" a potřebuje "na zadek!"
No, myslím, že když zbali kufry, děti a nějakého "Měsíčka", prozře (možná...)
To už bude saaaakra pozdě! Zas jedny děti bez táty a zvoraný život... :(!

Kdo chce kam...?

Kiara — 2. 8. 2017 21:27

Eva. napsal(a):

Co jsem si přečetla pár příspěvků od roku 2006, přemýšlím, proč si Slniečko pořídila děti se svým manželem, když už tenkrát, když děti neměli, mu byla nevěrná a nebyla v manželství spokojená. :(
Kurnik, když už jednou mám děti, tak už budou na prvním místě ony.
Když byla v manželství, kde neměli děti, podváděla manžela a nebyla v manželství spokojená, tak proč se nerozvedla, ale místo toho má s ním 2 děti. A pak ho znovu podváděla...

Ouha ... :mad: v tom případě nerozumím ... nechápu ... :rolleyes:

Kiara — 2. 8. 2017 21:39

Slniečko, Ty podle mě hřešíš na jednu jedinou věc: že Tvůj manžel byl až do této chvíle až nepřiměřeně benevolentní a tolerantní, všechno Ti odkýval a odsouhlasil a ani jednou razantně neudeřil do stolu :jojo: Ovšem - jak praví klasik: "Nikdo nemá míti nic za definitivní".

Ty tak nějak totiž do budoucna počítáš s tím, že se celá situace bude i nadále odehrávat podle Tvého vlastního scénáře a že věci poběží podle toho, jak sis je vysnila či představila Ty. Vůbec neuvažuješ o tom, že by se jednoho krásného dne mohl Tvůj muž rozpadu rodiny přizpůsobit, přijmout daný stav věcí jako nezvratný, následně si zařídit další život podle svého s jinou partnerkou a možná si i založit novou rodinu s dalšími dětmi. Což by pro Tebe  znamenalo přinejmenším odsun Tebe, Tvých dětí a vašich potřeb na druhou kolej a přinejmenším i celou řadu nepříjemných důsledků pro Tvůj další život. A nezlob se na mě, tomuto nastíněnému katastrofickému scénáři jdeš hodně rychle naproti ... :(

Dorka — 3. 8. 2017 21:07

Dorka napsal(a):

Takže Slniecko má "zatmění" a potřebuje "na zadek!"
No, myslím, že když zbali kufry, děti a nějakého "Měsíčka", prozře (možná...)
To už bude saaaakra pozdě! Zas jedny děti bez táty a zvoraný život... :(!

Kdo chce kam...?

:usch:

diamo — 12. 9. 2017 15:09

F) Manžel se zamiloval jinde, ale když došlo na lámání chleba, rozhodl se zůstat u rodiny.

Dne 13.6.2009 mi po 20-letém manželství manžel v posteli oznámil, že má milenku (resp. odpověděl na otázku myšlenou žertem "nemáš ty náhodou milenku?" "Ano, mám"). Asi jsem byla naivní, tupá, slepá...ale já vážně nic nepoznala. Paralelní vztah měl v té době už téměř 2 roky a já o tom naprosto nic nevěděla a ani netušila (jeho sekretářka). Byl to pro mě šok.
Vzhledem k tomu, že jsem v té době neměla sebemenší podezření, moc mě překvapilo, že místo, aby šel za milenkou, která po něm právě požadovala, aby se mnou přestal spát, přestal se starat o děti (protože jsou rozmazlené a s ní bude mít nejskvělejší/neúžasnější) a zabezpečil ji, tak čekal, až se milenka odloučí od přítele, který jí prý bil a nehodlal se od ní z bytu(pořídili jí ho rodiče) hnout. No chápete to, kam dal 40-letý svéprávný chlap mozek? Termín pro rozhodnutí jsem manželovi dala (i když psycholog radí, že pokud si nejste jistí, tak nic nehroťte). Já ale potřebovala mít něco konkrétního, na co se upnout. Neodešel. Jel s námi na dovolenou, na přijímačky. Nějakou dobu trvalo, než jsem mu zase začala věřit a netřásla se při tom, když šel telefonovat někam do jiné místnosti nebo prohlásil, že musí zůstat déle v práci. Důvěra se těžko obnovuje, ale pokud chcete dál žít a radovat se ze života, tak aspoň já neumím žít bez důvěry a znovu jsem začala věřit. Zatím moji důvěru nikdy od té doby nezklamal a naopak při životních etapách našich dětí(teď již dospělých, nikdy se nic nedozvěděly - i když nejstarší možná něco tušila) si povzdechne, že je šťastný, že se z toho svého "zatmění" včas vzpamatoval.

Selima — 13. 9. 2017 12:32

:storstark: (Ty si sem chodievala pred pár rokmi...?)

gemi — 24. 1. 2018 8:51

Selima napsal(a):

:storstark: (Ty si sem chodievala pred pár rokmi...?)

Seli,
do háje chodila,  trolí  na  několika  vlaknech  :dumbom::dumbom::dumbom: