Ahoj všichni ,toto téma už tady založil Soptík,kterému moc díky.Jsi moc hodná.Dík.
Jak Soptík už psal.Před 14-ti dny jsem zjistila u své tříleté dcery cukrovku.Byl to neuvěřitelný šok.
Když jsme se v nemocnici z toho šoku trochu probraly,docela rychle jsme vše začaly zvládat,dokonce dcera po týdnu začala i zvládat píchání (předtím strašně vyváděla)a teď sama drží a nastavuje ruku nebo nohu.Hodnoty klesaly,dcera konečně i přibrala a dávky inzulínu šli postupně také dolů.Jenže,teď když jsme doma tak nám jdou hodnoty cukru zase nahoru a neustále volám doktorce.Začali jsme zase dávky inzulinu zvyšovat.Je to náročné.Nejsem schopna cokoliv dělat.Někdy si říkám,že je to jen špatný sen a že se z něho přece jen někdy musím probudit.Prosím,napište mi někdo,kdo má stejný problém a svoje zkušenosti.Jak to zvládáte,jaké je to žít s cukrovkou.Hrozně se o ni bojím,nejvíc se bojím,že na ni nepoznám hypoglykémii.Budu vděčná za každý příspěvek.

Lilien,
nemám zkušenost s tak malým dítětem, ale když mi bylo 18, onemocněl cukrovkou můj stejně starý hodně dobrý kamarád. Byl už dospělý, ale stejně to byl šok, a vím, že se asi rok hledal, než si našel přesný rytmus a začal vnímat potřeby svého těla - kdy a kolik si píchnout. Tohle budeš muset za malou dělat Ty sama. Že nepoznáš hypoglykémii, toho se neboj, to nejde přehlédnout, zcela jistě ji poznáš. Malá už určitě mluví, takže lehce zjistíš, že se najednou chová divně.
Ach jo, tak moc je mi to líto...
Buďte holky silné, přeji hodně štěstí, a maličká ať se s tím brzy naučí žít.

Lilien, hlavně klid, neboj se toho tolik, já vím, že je to složité, ale dá se to zvládnout, věř mi. Za pár týdnů už ti to ani nepříjde, jde jen o to, příjmout to jako fakt, a hlavně NEDOVOLIT, aby nemoc nemocného zcela pohltila a žila jen pro ni. NE - to je špatně. Musíte se naučit žít s nemocí, ale ne jí podřídit celý život, chápeš, jak to myslím?

A jak správně uvedla Damila, hypoglykémii poznáš, to se neboj....důležité je, než získáš cvik, prostě pravidelně dcerce zkoušet glykémie, a že to bude lítat (myslím ty hodnoty) - tak s tím musíš počítat, vždy je to jednou dole, a jednou nahoře - důležité je prostě jen docílit toho, aby výkyvy nebyly až tak moc zřetelné. Problém je, že hodnoty glykémie neovlivňují jen jídlo, ale i stres, málo spánku, nachlazení, prostě COKOLIV, už z toho je zřejmé, že je obtížné být vždy naprosto přesně "v tabulkách".

Andreo, chápu jak to myslíš.Jenže teď nedokážu na nic jiného myslet.Pořád přemýšlím kolik asi tak bude mít,bojím se s ní jít i ven na delší trasu.Pořád mám strach.Pořád se bojím,abych něco nezanedbala.Je to moc čerstvé.Nemám žádné zkušenosti.
Já vím,tohle je všechno špatně.Snad časem se naučíme s tím žít.Chvíli si myslím,že to zvládnem jenže každá špatná hodnota mě zase dostane na kolena.A začnu se zase bát,že to nezvládu.Ale díky moc za příspěvky a díky, že se mě snažíte podpořit.

Lilien, neboj to zvládneš, uvidíš, je jasné že máš strach, ale jsi statečná a musíš být statečná i za dcerku, bude to dobrý. Když budeš cokoliv potřebovat, poradit, nebo jen povzbudit, klidně se ozvi, třeba i soukromu zprávou :)

Ahojky,mockrát děkuji za podporu.Díky AndreoP.Už to docela zvládáme i doma.Sice jsme musely začít víckrát píchat,ale hodnoty jsou už relativně dobré, i když občas se výkyvy ještě objeví.Chodím si dopisovat na stránky Medatronu a tam mi spoustu věcí poradí.
Ale dík.